14 CO 130/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Libora Daňhela ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 70 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 3. 2021, č. j. 16 C 162/2018-101,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 929 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 70 000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 31. 3. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a na náhradě nákladů řízení částku 86 063 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě žalovaný odvolání, kterým napadl rozsudek v celém rozsahu a navrhl ho zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení. Podle žalovaného je rozsudek v rozporu s rozhodovací praxí a skutkovým stavem věci. Žalovaný nikdy nepopíral nárok na smluvní pokutu 300 000 Kč, na posouzení nároku ale mají vliv individuální okolnosti. Žalobce vyvolal jednání o alternativním způsobu vyřešení smluvní pokuty v době, kdy zaslal předžalobní výzvu, a navrhl jiné řešení vzájemného vypořádání. Žalovaný předal soudu smluvní návrhy ze strany žalobce, které obdržel e-mailem od žalobce již 3. 4. 2018 před podáním žaloby, což vyústilo v mediaci, kdy 5. 3. 2019 bylo dohodnuto postupné plnění směřující k vyřešení žalovaného nároku, při jehož postupném plnění mělo dojít ke zpětvzetí žaloby. Nebýt vyvolání představy o jiném řešení věci žalobcem by žalovaný smluvní pokutu uhradil a do žádného jednání na vyřešení sporu by se nepouštěl. Zneužití práva přitom nepodléhá právní ochraně. Žalovaný takto začal plnit, dle dohody uhradil zálohu za služby a práce provedené zhotovitelem žalobce ve výši 70 000 Kč za dílčí plnění, které požadoval žalobce po žalovaném v rámci dohody u mediace. Jinak by je nehradil, neboť by šlo o bezdůvodné obohacení. Následně nedošlo k uzavření dohody u mediátora, ačkoli na základě již uzavřených dílčích smluv žalovaný plnil a náklady takto vynaložené by se měly započíst v rámci žalovaného nároku, protože to takto bylo dohodnuto. Žalovaný nárokuje pouze prokazatelně uhrazenou fakturu třetímu subjektu, kterou předložil žalobce žalovanému na základě dohody uzavřené u mediátora 5. 3. 2019. Vznikne-li spor ohledně určitého ujednání, je nutné je vykládat vždy ve prospěch žalované strany, protože návrhy byly předloženy ze strany žalobce. Ze soudní praxe platí, že rozhodující je vůle stran v okamžiku uzavření smlouvy, pokud ji lze zjistit, a pokud je zřejmé, že obě strany při kontraktaci pochybily a neuzavřely dohodu v písemné podobě, posuzovat ji objektivním výkladem. Soud se ztotožnil s právním výkladem žalobce, jenž nemá oporu ve skutkovém stavu a právním posouzení případu, a to i s ohledem na legitimní očekávání při rozhodování soudu v obdobných případech. Jednání účastníků nezohlednil soud ani při posuzování úkonů právní služby při rozhodování o náhradě nákladů řízení a s ohledem na to, že žalobce vyvolal u žalovaného domněnku možného jiného řešení sporu nesoucího prvky možného zneužití práva, by neměly být žalobci náklady řízení přiznány. Pokud by soud náhradu nákladů řízení žalobci přesto přiznal, měl by zohlednit, v jakém rozsahu jsou účelné za situace, kdy žalovaná strana neodmítá splnit svou povinnost, ale došlo k dílčím dohodám, které následně žalobce zpochybnil. Vytkl rozhodnutí též nepřezkoumatelnost, vnitřní rozpornost a zmatečnost, mající oporu pouze v nezákonném právním posouzení bez řádného odůvodnění.

3. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Žalovaný proti němu nemá žádnou pohledávku opravňující jej provést její zápočet na pohledávku žalobce a žalobce si neuvědomuje, že by žalovaný provedl jakýkoli zápočet jako hmotněprávní úkon či procesní úkon v rámci řízení, mající za následek zánik jeho pohledávky. I kdyby tak byl nárok žalovaného oprávněný (což žalobce popírá), nedošlo by k zániku pohledávky. Žalovaný skutečně vynaložil náklad 70 000 Kč, avšak byl spojen s nápravou závadného stavu způsobeného jednáním žalovaného, když bez souhlasu žalobce na jeho pozemcích, které měl v užívání a obhospodařoval, provedl výstavbu teplovodu, čímž zemědělskou půdu znehodnotil a plodiny v ní vysazené zlikvidoval. Žalovaný neměl kapacity na odstranění způsobených škod a bylo dohodnuto, že budou provedeny žalobcem sjednanou osobou na náklad žalovaného. Nemá to tedy žádný vliv na žalovanou smluvní pokutu. Mezi stranami je nesporné, že nárok na smluvní pokutu v celé výši 300 000 Kč vznikl. Sporná byla existence pohledávky žalovaného za žalobcem a provedení zápočtu, což žalovaný nedoložil. Žalovaný své závazky ze smlouvy nesplnil a žalobce se snažil hledat řešení ke smírnému vypořádání důsledků, ke kterým z jednání žalovaného došlo. Inicioval soudní řízení poté, kdy jeho iniciativa vycházela vniveč. Splatnost smluvní pokuty byla k 30. 3. 2017 a žalovaný měl dostatek času ke splnění. I mediace byla výsledkem snahy žalobce. Nebyla ale úspěšná, dohody uzavřeny nebyly. Náklady byly žalovaným vynaloženy na jiný problém, na odstranění vad a škod způsobených neoprávněně budovaným teplovodem přes pozemky v užívání žalobce a bez jeho souhlasu a uhrazení částky 70 000 Kč tak nemůže být bezdůvodným obohacením. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto správně.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ust. § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř., zopakoval dokazování e-mailovou komunikací účastníků, kterou předložil žalovaný ke svým tvrzením před soudem prvního stupně a které se výslovně dovolával, z 10. 8. 2017, 16. 8. 2017, 30. 12. 2017, 31. 7. 2019, 6. 3. 2019 a 3. 9. 2019, poučil žalovaného o jeho povinnosti důkazní k tvrzením o uzavření dohody s žalobcem o započtení částky 70 000 Kč zaplacené žalovaným [právnická osoba], a. s. za práce při návozu zeminy vůči v řízení uplatněné smluvní pokutě 300 000 Kč, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Odvolací soud nedoplňoval dokazování veškerou e-mailovou komunikací mezi účastníky doloženou žalovaným, neboť na výslovný dotaz při jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že žádná z doložené komunikace dohodu o započtení uvedených částek neobsahuje a takovému ujednání nebyli přítomni ani žalovaným v odvolacím řízení navržení svědkové, zaměstnanci [právnická osoba], a. s., či její statutární orgán [jméno] [příjmení] Ani z výše uvedených e-mailů (ve shodě se soudem prvního stupně) odvolací soud nezjistil, že by k uzavření takové dohody mezi účastníky došlo nebo že by byla předmětem jednání mezi nimi, byť je z nich zřejmé, že od roku 2017 účastníci ohledně vyjasnění sporných otázek mezi nimi jednali, ty se však netýkaly toliko předmětné smluvní pokuty či částky 70 000 Kč vynaložené za odvoz zeminy. Z e-mailů mezi zástupcem žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] a zaměstnancem žalovaného [jméno] [příjmení] je zřejmé, že jednali o vyřešení celkových vzájemných vztahů účastníků a v jednání mezi nimi bylo zaplacení smluvní pokuty 300 000 Kč, prodání části pozemku pod cyklostezkou žalobcem za 400 000 Kč, zaplacení náhrady za protiprávní užívání pozemku žalobce parcelní [číslo] v částce 100 000 Kč a navezení půdy na pozemky určené žalobcem do 1. 10. a dodržování věcného břemene. Rovněž se mezi účastníky jednalo o stavbě teplovodu žalovaným na pozemku, na němž má již žalobce zaseto, za nějž žalobce požadoval náhradu škody (vše zjištěno z e-mailu z 10. 8. 2017), na což reagoval žalovaný návrhem částky 300 000 Kč za celou trasu cyklostezky na pozemku žalobce a požadavkem na úpravu termínu pro navezení půdy na pozemky žalobce, když v ostatních bodech souhlasil (zjištěno z e-mailu z 16. 8. 2017). K vyřešení vzájemných vztahů zaslal zástupce žalobce žalovanému dokumentaci (zjištěno z e-mailu z 30. 1. 2017). Ohledně vzájemných vztahů jednali účastníci i v roce 2019, tedy v průběhu řízení v této věci, kdy e-mailem z 31. 7. 2019 zástupce žalobce informoval [jméno] [příjmení], že žalobce se pokusí zajistit navezení zeminy sám, podmínkou však je úhrada nákladů s tím spojených předem, a upozornil ho na neřešenou problematiku věcného břemene, které je narušováno (zjištěno z uvedeného e-mailu). E-mailem z 6. 3. 2019 [jméno] [příjmení] informoval [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o výsledcích jednání u mediátora a o tom, že bylo předběžně dohodnuto, že platí předchozí dohody na odkup dohodnutého pozemku za 700 000 Kč, kdy v ceně je uvedena nárokovaná smluvní pokuta 300 000 Kč, když pozemek měl být původně darován obci na cyklostezku, a informoval je o podmínkách, které je nutno splnit (do 11. 3. sdělit zajištění odvozu a úpravu pozemku u horkovodu, pokud nebude kapacita ze strany žalovaného, pokusí se kapacitu zajistit žalobce na jeho náklady, a pokud nedojde k závozu a úpravě ornice na pozemku horkovodu do 5. 4. 2019, bude žalobce požadovat jednorázovou smluvní pokutu 100 000 Kč; do tří měsíců bude navezena zemina na pozemky žalobce u sadu a lávky, rovněž pod sankcí smluvní pokuty 1 000 Kč za den prodlení, a do března 2020 bude zajištěna možnost reálného užívání věcného břemene). V e-mailu z 3. 9. 2019 zástupce žalobce informoval [jméno] [příjmení] o zaslání faktury [právnická osoba] s tím, že nemá informaci od žalobce o provedení rozvozu veškeré zeminy podle dříve uzavřené smlouvy.

6. Jak je patrno ze shora uvedeného, ani z výše uvedené e-mailové komunikace účastníků není zřejmé, že by uzavřeli dohodu o započtení částky 70 000 Kč za práce provedené [právnická osoba], zaplacené žalovaným, vůči smluvní pokutě 300 000 Kč, a uvedené e-maily nesvědčí ani o tom, že by k takové dohodě došlo u mediátora. Právě naopak, e-mail z 6. 3. 2019 svědčí o tom, že mělo být předběžně dohodnuto, že nárokovaná smluvní pokuta by měla být v plné její výši zahrnuta do kupní ceny 700 000 Kč při odkupu pozemku, přičemž v tomto řízení nebylo tvrzeno, že by došlo ke smlouvě o odkupu. Přestože mediátor určený soudem přípisem z 6. 3. 2019 soud informoval o tom, že v rámci mediačního řízení vyřešili účastníci komplex faktických sporných vztahů, následně podáním z 26. 10. 2020 soud informoval, že k dohodě nedošlo. Uzavření dílčí dohody o započtení předmětné částky vůči smluvní pokutě tedy nepotvrdil ani mediátor. Žalovaný tudíž tvrzenou dohodu o započtení neprokázal, a to přesto, že byl odvolacím soudem poučen o své povinnosti a následcích jejího nesplnění.

7. Podle § 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 1789 o. z. ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat. Podle § 1746 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv (odst. 1). Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (odst. 2).

10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém.

11. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

12. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).

13. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2017, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. V předmětné věci žalobce uplatnil v řízení nárok na zaplacení smluvní pokuty 300 000 Kč podle uzavřené směnné smlouvy se smlouvou o zřízení věcného břemene z 5. 9. 2016, kterou se mimo jiné žalovaný zavázal do 31. 12. 2016 žalobci smluvně zajistit právo pachtu k výměře 2,0 hektarů za cenu 1 000 Kč za 1 ha v k. ú. [obec], a to v jednom celku přiléhajícím k pozemku ve zjednodušené evidenci, parcele původ pozemkový katastr p. [číslo] to na dobu 10 let, a pro případ, že svůj závazek nesplní, je žalobce oprávněn požadovat po něm náhradu škody nebo jednorázovou smluvní pokutu 300 000 Kč splatnou nejpozději do 30. 3. 2017. Účastníci se shodli v tom, že žalovaný nesplnil zajištěnou povinnost smluvní pokutou ani nezaplatil sjednanou smluvní pokutu. Účastníci nezpochybnili žádným způsobem ani smluvní pokutou zajištěné ujednání ve smlouvě, u nějž nelze učinit závěr, že by se zjevně příčilo dobrým mravům, odporovalo zákonu nebo zjevně narušovalo veřejný pořádek či zavazovalo k plnění od počátku nemožnému. Ve smyslu § 574 o. z. je tak třeba na uvedené ujednání hledět jako na platné. Neučinili ani tvrzení, že by za porušení této zajištěné povinnosti nahradil žalovaný žalobci případně vzniklou škodu. Žalovaný v průběhu řízení uznal nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty v rozsahu částky 230 000 Kč, ohledně níž bylo žalobě vyhověno (již pravomocným) částečným rozsudkem pro uznání. Zbylou částku žalovaný odmítl zaplatit z důvodu zániku pohledávky žalobce započtením vůči pohledávce žalovaného na 70 000 Kč zaplacených firmě [právnická osoba], na základě objednávky žalobce za návoz zeminy na pozemek žalobce,„ na čemž se účastníci dohodli“.

17. Mezi účastníky tedy nebyla sporná skutečnost, že žalobce objednal u firmy [anonymizováno] návoz zeminy na svůj pozemek a že částku 70 000 Kč této firmě za práce zaplatil žalovaný. Sporná mezi nimi byla pouze skutečnost, zda tento náklad vynaložený žalovaným za návoz zeminy na pozemky určené žalobcem souvisel s jinými plněním žalovaného z uzavřené smlouvy z 5. 9. 2016 (jak v ní bylo též dohodnuto) či náhradou škody na pozemku užívaném žalobcem a úrodě na něm v důsledku stavby teplovodu provedené žalovaným (jak tvrdil žalobce), nebo byla plněna žalovaným bez (jakéhokoli jiného) právního důvodu a byla tak pohledávkou žalovaného z bezdůvodného obohacení, na jehož vydání by měl nárok, a kterou započetl vůči žalobci ať již jednostranným právním jednáním (když u jednání soudu prvního stupně 15. 7. 2020, jehož se žalobce zúčastnil, uvedl, že požaduje započítání této částky na smluvní pokutu uplatněnou v tomto řízení) a nebo uzavřenou dohodou mezi účastníky. Soud prvního stupně správně poučil žalovaného o povinnosti důkazní k tvrzení, že částka 70 000 Kč jím byla zaplacena na základě dohod, kterými řešili projednávanou smluvní pokutu, a nikoli na základě jiného ujednání ve směnné smlouvě o navezení zeminy, a o následcích nesplnění této povinnosti (při jednání 15. 7. 2020), když pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není, a správně uzavřel, že navrženými důkazy žalovaný takovou skutečnost v řízení neprokázal. Žalovaný tedy neprokázal, že by měl proti žalobci pohledávku ve výši 70 000 Kč, která nebyla plněna z jiného právního důvodu vyplývajícího ať již ze smlouvy z 5. 9. 2016, nebo z následných vztahů mezi účastníky (včetně odpovědnostních), a lze souhlasit se soudem prvního stupně, že naopak bylo v řízení prokázáno, že účastníci mezi sebou řešili řadu dalších vztahů, že na základě směnné smlouvy se zavázal žalovaný navézt zeminu na pozemky určené žalobcem, a z e-mailové komunikace mezi účastníky je též zřejmé, že mezi sebou řešili i odpovědnostní vztah ze vzniku škody způsobené žalovaným na pozemcích užívaných žalobcem v důsledku stavby teplovodu, v rámci nějž rovněž jednali o navezení zeminy na pozemek užívaný žalobcem. V jejich komunikaci bylo přitom vždy uvažováno s předmětnou smluvní pokutou 300 000 Kč (tedy v plné její výši), aniž by byla zmínka o jakémkoli jejím ponížení (její celé zahrnutí do kupní ceny 700 000 Kč za odkup dohodnutého pozemku, o němž není tvrzeno, že k němu došlo, v to nepočítaje), tedy i o částku 70 000 Kč zaplacenou žalovaným za návoz zeminy objednaný žalobcem. Jednostranným započtením tedy nemohla v tomto rozsahu pohledávka žalobce zaniknout. Jak je patrno z výše uvedeného, doloženou e-mailovou komunikací nebyla prokázána ani existence tvrzené dohody mezi účastníky o započtení žalovaným zaplacené částky 70 000 Kč vůči smluvní pokutě 300 000 Kč (na niž mu vznikl nárok za nesplnění povinnosti uvedené v článku VIII smlouvy o smluvním zajištění pro žalobce pachtu za dohodnutých podmínek), ba právě naopak, zejména e-mailová komunikace z 6. 3. 2019 pojednávající i o výsledcích mediačního jednání mezi účastníky, jakož i konečné sdělení mediátora prokazují, že k takové dohodě nedošlo.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu I. stupně vycházející ze skutečnosti, že nedošlo k zániku započtením pohledávky žalobce na zaplacení smluvní pokuty 300 000 Kč dohodnutých za nesplnění povinnosti uvedené v článku VIII smlouvy z 5. 9. 2016 ani ve zbývajícím rozsahu 70 000 Kč (když 230 000 Kč již bylo žalobci pravomocně přiznáno rozsudkem pro uznání) je správné, a to i potud, pokud soud prvního stupně přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, když žalovaný měl zaplatit smluvní pokutu žalobci nejpozději do 30. 3. 2017 (jak bylo ujednáno ve smlouvě), a ode dne 31. 3. 2017 se dostal do prodlení. K prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, tedy k 1. 1. 2017, činila repo sazba 0,05 % a úrok z prodlení zvýšený o 8 procentních bodů tedy 8,05 %. Z uvedeného důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. Jako věcně správný shledal odvolací soud i výrok soudu prvního stupně II o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, která náleží úspěšnému žalobci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobcem účelně vynaložené soud prvního stupně vyčíslil zcela správně, v souladu s § 137 o. s. ř. a ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ advokátní tarif“, a odvolací soud proto na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje. K odvolacím námitkám žalovaného ohledně neúčelnosti vynaložených nákladů řízení žalobcem s ohledem na vedená jednání mezi účastníky lze jen dodat, že veškeré náklady přiznané žalobci soudem prvního stupně za zaplacený soudní poplatek a náklady zastupování advokátem v řízení jsou ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady vynaloženými účelně a námitky žalovaného by tak směřovaly spíše k aplikaci ust. § 150 o. s. ř. pro okolnosti věci. Odvolací soud však neshledává ve shodě se soudem prvního stupně důvod pro aplikaci uvedeného ustanovení a nepřiznání žalobci náhrady nákladů řízení, a to nejen zcela, ale ani zčásti. Z uzavřené smlouvy i doložené e-mailové komunikace mezi účastníky je zřejmé, že mezi nimi byla řešena celá řada různých vztahů, které vyplývaly z uzavřené smlouvy a které mezi nimi byly sporné a vyvolaly ať již nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty, tak i případně na náhradu škody. Tyto vztahy byly mezi účastníky řešeny skutečně již od roku 2017, avšak zcela nesporné mezi účastníky bylo, že povinnost zajištěná smluvní pokutou 300 000 Kč splněna žalovaným nebyla a nárok na zaplacení smluvní pokuty podle smlouvy splatné do 30. 3. 2017 žalobci vznikl. Přesto do podání žaloby 12. 6. 2018 žalovaný povinnost zaplatit smluvní pokutu nesplnil, ačkoli na to měl dostatek času a věděl, že k dohodě ohledně smluvní pokuty nedošlo. Skutečnost, že jednání mezi účastníky pokračovala i v průběhu řízení ve věci, a to zejména poté, co bylo účastníkům nařízeno první setkání s mediátorem, avšak k dohodě mezi účastníky nedošlo, není okolností, která by mohla odůvodnit závěr o nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci. Z doložené e-mailové komunikace je naopak zřejmé, že po celou dobu si žalovaný byl své povinnosti zaplatit smluvní pokutu v plné výši 300 000 Kč vědom, a naopak z ní není zřejmé, že by v rozsahu 70 000 Kč neměla být tato povinnost splněna. K závěru o aplikaci ust. § 150 o. s. ř. nemůže tedy vést ani skutečnost, že z předmětné smlouvy mezi účastníky vyplývala řada dalších sporů či sporných otázek, které se snažili účastníci řešit, a že do svých jednání zahrnuli i spornou smluvní pokutu, když z ničeho není zřejmé, že by žalobce utvrzoval žalovaného v představě, že po něm předmětnou smluvní pokutu či její část požadovat nebude. Před zahájením soudního řízení přitom žalovaného řádně k jejímu zaplacení vyzval předžalobní výzvou z 5. 6. 2017. S ohledem na uvedené proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně i v napadeném výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků (§ 219 o. s. ř.).

20. Výrok II o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšností žalobce v odvolacím řízení. Rovněž v odvolacím řízení mu tak náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k podanému odvolání a účast zástupce při jednání odvolacího soudu dne 21. 4. 2022) po 3 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g) a k ), § 7 bod 5. advokátního tarifu), dvou paušálních částek náhrady hotových výdajů po 300 Kč, to je 600 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a cestovném z [obec] do [obec] [značka automobilu] 8 při průměrné spotřebě podle technického průkazu 4,5 l na 100 km nafty, a to za 50 ujetých kilometrů v jednom směru (100 ujetých kilometrů v obou směrech), při ceně nafty 36,10 Kč a paušálně částce náhrady za každý ujetý kilometr 4,70 Kč podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., to je 162 Kč za pohonné hmoty (4,5 x 36,10) a 470 Kč na paušální náhradě (100 x 4,70), celkem tedy 9 032 Kč zvýšených o částku 1 897 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, jenž je plátcem této daně, povinen odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 1, 3 písm. a) o. s. ř.). Náhrady za ztrátu času zástupce se žalobce výslovně vzdal. Celkem tak náleží žalobci náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 10 929 Kč splatných k rukám advokáta v řízení zastupujícího žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).