14 CO 136/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhel a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 105 000 Kč s příslušenstvím oproti vrácení vozu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 8. 3. 2021, č. j. 17 C 260/2015-221

I. Rozsudek soud I. stupně se a) ve výroku I o věci samé a ve výroku III o nákladech řízení státu potvrzuje, b) ve výroku II o nákladech řízení účastníků mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 103 495 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13 552 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobci 105 000 Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému osobní vozidlo [příjmení] [jméno], [příjmení]: [anonymizováno], roku výroby 2005 (výrok I), zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 102 768,15 Kč (výrok II) a státu na náhradě nákladů řízení na účet Okresního soudu v Břeclavi částku 5 458 Kč (výrok III).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, který navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta. Uvedl, že nebylo prokázáno, že vozidlo zakoupené žalobcem od žalovaného mělo v době prodeje skrytou vadu, neboť v tomto případě si zřejmě vadu způsobil sám žalobce jako kupující. Navíc žalobce neoznámil dle žalovaného vadu bez zbytečného odkladu, pokud ji zjistil už 3. 7. 2015 a dopisem až z 11. 9. 2015 uplatnil u žalovaného nárok z vadného plnění. Navíc vozidlo nemůže být vráceno v původním stavu, neboť je nepojízdné, bude nutný jeho servis a údržba a nelze jej používat, neboť nemá technický průkaz.

3. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedl, že druhý den po koupi vozidla 3. 7. 2015 zjistil únik chladící kapaliny a vada se projevila opakovaně až po dolití chladící kapaliny do systému, následně v důsledku provedených testů v autorizovaném servisu existenci vady zjistil a krátce poté ji žalovanému vytkl. Soud objasnil, proč vyhověl žalobě ohledně synallagmatického závazku účastníků, přestože vozidlo není a nemůže být ve stejném stavu jako v době prodeje, neboť jde o působení přírodních sil a stárnutí. Tuto změnu stavu zavinil žalovaný, který oproti výzvě žalobce vozidlo nepřevzal, přestože mu byla dána lhůta do 20. 12. 2015.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě žalobce, jíž se domáhal zaplacení částky 105 000 Kč oproti vydání shora označeného vozidla [příjmení] [jméno], které nabyl od žalovaného kupní smlouvou z 2. 7. 2015, po jejím uzavření zjistil, že se z vozidla opakovaně ztrácí chladicí kapalina i po jejím doplnění a že test provedený autorizovaným servisem zjistil prasklinu v hlavě válců, poškození těsnění hlavy válců a bloku motoru. Žalobce vyzval žalovaného k odstranění vady, kterou mělo vozidlo trpět již v době prodeje, žalovaný odmítl provést jeho opravu a žalobce proto odstoupil od kupní smlouvy z důvodu neodstranění vytčené vady.

6. Soud I. stupně o této žalobě rozhodl již rozsudkem z 31. 10. 2018, č. j. 17 C 260/2015-98, jímž jí vyhověl na základě závěru o platném uzavření kupní smlouvy na předmětné vozidlo s kupní cenou 105 000 Kč a o platném odstoupení od smlouvy ze strany žalobce po důvodném uplatnění práv a povinností za závady spočívající v žalobcem vytknuté vadě. Na základě tehdy podaného odvolání žalovaného však rozsudek soudu I. stupně zdejší odvolací soud usnesením z 1. 4. 2020, č. j. 14 Co 42/2019-127, zrušil a věc mu vrátil I. stupně k dalšímu řízení, neboť závěr o platném uzavření kupní smlouvy účastníků z tehdy provedeného dokazování nevyplýval. Sjednání kupní ceny ve výši 100 000 Kč nebo 105 000 Kč bylo oběma účastníky tvrzeno rozdílně, a to včetně toho, že každý z nich předložil písemné vyhotovení téže kupní smlouvy obsahující tyto rozdílné částky sjednané kupní ceny. Tvrzení účastníků shodné v tom, že rozdílová částka 5 000 Kč byla provizí pro svědka [jméno] [příjmení], který kupní smlouvu zprostředkoval, bylo rozporné v tom, zda tato provize byla zaplacena žalovaným z kupní ceny 105 000 Kč obdržené od žalobce, či žalobcem vedle kupní ceny 100 000 Kč vyplacené žalovanému. Pokud nebyla zjištěna sjednaná kupní cena, vedlo by to k závěru o neplatnosti takové kupní smlouvy, neboť sjednání kupní ceny je její zásadní náležitostí, v důsledku čehož by nebylo významné, zda žalobce od takové smlouvy odstoupil, neboť by nemělo právní účinky a vzájemná plnění účastníků z takové smlouvy by byla bezdůvodným obohacením každého z nich od počátku.

7. Soud I. stupně doplnil dokazování ohledně této otázky opětovným výslechem svědka [jméno] [příjmení], z něhož učinil závěr, že provize 5 000 Kč, kterou si svědek [příjmení] v souladu s dohodou s oběma účastníky ponechal, byla platbou ze strany žalovaného jako prodejce, ač fakticky došlo k „ vyplacení“ tak, že svědek z přijaté kupní ceny 105 000 Kč od žalobce vyplatil žalovanému jen částku 100 000 Kč sníženou o provizi 5 000 Kč, na niž měl sám u žalovaného nárok.

8. Tento závěr soudu I. stupně je správný, vyplývá z dokazování doplněného soudem I. stupně tak, jak v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeno. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje a pro stručnost odkazuje s odůvodněním jeho správnosti na odůvodnění napadeného rozsudku. Z něj tedy vyplývá, že byla odstraněna pochybnost, jíž trpěl předchozí rozsudek soudu I. stupně, a již je zřejmé, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu na předmětné vozidlo se sjednanou kupní cenou 105 000 Kč, na čemž nic nemění skutečnost, že jedno z písemných vyhotoveních kupní smlouvy obsahuje částku 100 000 Kč, což je nesprávně vyjádřeným projevem shora uvedené vůle účastníků kupní smlouvy o provizi jejího zprostředkovatele [jméno] [příjmení].

9. Pokud se týká závěru soudu I. stupně o odpovědnosti žalovaného za vady prodaného vozidla, o odstoupení žalobce od kupní smlouvy z 2. 7. 2015 a o důvodnosti jeho požadavku na vrácení vzájemného (synallagmatického) plnění, je i tento závěr správný, neboť soud I. stupně ho učinil na základě správně provedeného a zhodnoceného dokazování tak, jak z odůvodnění rozsudku vyplývá. Odvolací soud se i s tímto závěrem soudu I. stupně ztotožňuje a s odůvodněním jeho správnosti také pro stručnost odkazuje na dostatečné odůvodnění napadeného rozsudku, pouze s jedinou výhradou aplikace příslušné právní normy, jak bude uvedeno níže.

10. Ve vztahu k odvolacím námitkám žalovaného lze nadto uvést, že žalobce nezjistil vytýkanou vadu již 3. 7. 2015, kdy se dostavil do servisu [právnická osoba], autorizovaného pro vozidla značky Renault, neboť tehdy byl zjištěn jen únik chladící kapaliny, v jehož důsledku byl dán pokyn, aby ji průběžně doplňoval, přičemž u opakovaných návštěv tohoto servisu bylo zjištěno opakování tohoto úniku a teprve 31. 8. 2015 byla„ testerem CO2“ zjištěna nadměrná kouřivost motoru a identifikována prasklina v hlavě válců, poškození těsnění hlavy válců a bloku motoru. Až tento je důvodné považovat za zjištění vady vytknuté poté žalovanému dopisem z 9. 9. 2015, což zjevně není zbytečný odklad ve smyslu § 2112 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Zde je nutno uvést, že soud I. stupně v odůvodnění rozsudku nesprávně označil toto ustanovení jako § 2111, které obsahuje jen obecné ustanovení včasnosti uplatnění vady, a to tak, že neoznámí-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy. Žalobcem však nebyla překročena ani tato lhůta„ včas“ ani lhůta„ bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči“ podle § 2112 odst. 1 o. z., a žalobce nepozbyl ani právo odstoupit od smlouvy ani právo na soudní přiznání práva z vadného plnění.

11. Možnost odstoupení od smlouvy vyplývá z § 2106 odst. 2 o. z. tak, že neodstraní-li prodávající vadu v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vadu neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny nebo může od smlouvy odstoupit. Toto ustanovení aplikované soudem I. stupně se ovšem týká případů, kdy je vadné plnění podstatným porušením smlouvy, při němž má kupující podle odst. 1 tohoto ustanovení na výběr právo na odstranění vady nebo dodání nové věci bez vady nebo opravu vady nebo slevu z kupní ceny nebo odstoupení od smlouvy a při zvoleném právu na opravu vady má v případě podmínky uvedené v odst. 2 tohoto ustanovení právo na odstoupení od smlouvy. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že zde zjištěná vada na prodaném vozidle byla podstatným porušením kupní smlouvy a dospěl k závěru, že takto vadné plnění (prodej vozidla s nadměrným únikem chladící kapaliny z chladicího systému) je nepodstatným porušením kupní smlouvy na vozidlo, při němž má podle § 2107 odst. 1 o. z. kupující primárně právo jen na odstranění vady nebo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Ustanovení § 2107 odst. 3 o. z. však zakládá kupujícímu totéž právo jaké vyplývá i z ust. § 2106 odst. 2 o. z.“, a to, že neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit. Proto je správný závěr soudu I. stupně o důvodnosti odstoupení žalobce od kupní smlouvy i na základě správného právního hodnocení (podle jiného právního ustanovení ale s prakticky totožným obsahem), že poté, co žalovaný odmítl žalobcem vytknutou vadu odstranit, měl žalobce právo na odstoupení od smlouvy, jehož využil a jímž byla uzavřená kupní smlouva zrušena.

12. K odvolací námitce žalovaného o nemožnosti předat vozidlo v původním stavu odvolací soud uvádí, že i z hlediska § 2110 o. z. je závěr soudu I. stupně správný, neboť žalobce jako kupující nepoužil věci ještě před„ objevením“ vady, za což nelze považovat běžné užívání zakoupeného vozidla až do odstoupení od smlouvy, respektive po zjištění vytknuté vady, po níž žalobce podle svého tvrzení (aniž byl prokázán opak), použil vozidlo pouze k jízdě do místa, v němž je odstavil a vyzval žalovaného k jeho převzetí. Jakékoliv snížení hodnoty vozidla, k němuž došlo poté, ať už z důvodu tzv.„ propadnutí technické kontroly“ mající za následek jeho právní nezpůsobilost k provozu na pozemních komunikacích, či změn v důsledku jeho stárnutí, nejsou významné, neboť ust. § 2110 o. z. řeší pouze možnost odstoupit od smlouvy pro případy, kdy ještě před ním došlo ke změnám koupené věci na straně kupujícího. Správné zjištění soudu I. stupně, že žalobce po odstoupení od smlouvy vyzval žalovaného k převzetí věci na stanoveném místě, svědčí pro závěr, že odpovědnost za případné poté nastalé změny dané nepřevzetím vozidla až dosud, je důvodné zohlednit k tíži žalovaného, nikoliv k tíži žalobce, který prokázal platné odstoupení od smlouvy a nárok na vrácení vzájemných plnění daný již v roce 2015, kdy tento úkon učinil.

13. K závěru o existenci vytknuté vady lze doplnit jen to, že dokazování znaleckým posudkem a zprávami autorizovaného servisu [právnická osoba], svědčí o existenci vytýkané vady již v době prodeje, neboť důkazy o tom, že před předáním vozidla do autobazaru, z něhož jej převzal žalobce, mělo být vozidlo v pořádku, tyto závěry nevylučují. Svědectví [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že předmětné vozidlo mělo být před prodejem žalobci, resp. před jeho předáním do autobazaru, bez vad, bylo také předmětem odborného posouzení soudního znalce tak, že při„ běžné“ péči o vozidlo nemusela být taková vada před prodejem zjištěna, přičemž čidlo stavu chladící kapaliny v tomto vozidle není, a její stav je nutno možné zjistit jen vizuální kontrolou hladiny chladicí kapaliny v nádržce chladícího systému. Tímto způsobem postupoval žalobce hned po zakoupení předmětného vozidla a došlo k odhalení této vady tak, jak z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá. Odvolací námitka žalovaného o mnohem větším počtu kilometrů najetých žalobcem po převzetí vozidla, v důsledku čehož údajně mohlo dojít k vytýkané vadě až po prodeji, také důvodná není, neboť soudní znalec ve svém posudku jasně vysvětlil, proč jeden z údajů najetých kilometrů„ 154 000“ je zjevně chybou psaní, když zjištěními stavu tachometru před i po něm je zřejmé, že mělo jít o 150 400 km, což odpovídá i tomu, jak se postupně chladící kapalina z chladicího systému předmětného vozidla po ujetí určitého počtu kilometrů opakovaně ztrácela již od počátku.

14. Ze všech těchto důvodů jsou závěry soudu I. stupně o platnosti odstoupení žalobce od smlouvy s žalovaným správné a žalovaný je proto povinen vrátit žalobci sjednanou kupní cenu 105 000 Kč oproti vydání prodaného vozidla tak, jak žalobce žalobou důvodně požaduje. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé potvrdil.

15. Výrok II rozsudku o nákladech řízení účastníků je předmětem odvolacího přezkumu v důsledku závislosti na napadeném výroku I o věci samé a soud I. stupně jej odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěchem žalobce ve věci. Tento závěr soudu I. stupně je správný, avšak při výpočtu výše nákladů žalobce se soud dopustil jednoho pochybení v neprospěch žalobce. Vedle zaplaceného soudního poplatku za žalobu 5 250 Kč a zálohy na znalecký posudek 5 000 Kč, která nakonec byla takto zúčtována (jak bude uvedeno níže), vznikly žalobci náklady za zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]. Jeho odměnu za 13 úkonů právní služby (včetně předžalobní výzvy s jednou polovinou odměny) s paušálními částkami náhrad hotových výdajů, náhradu jízdného k šesti jednáním a náhradu daně z přidané hodnoty stanovil soud I. stupně správně a odvolací soud pro stručnost odkazuje s odůvodněním správnosti této výše na odůvodnění napadeného rozsudku, to se však netýká náhrady ztráty času stráveného zástupcem žalobce jízdou k celkem šesti jednáním soudu I. stupně. Za první tři (v roce 2018) přiznal soud I. stupně správně ztrátu za 12 půlhodin (2 hodiny každá jízda tam a zpět), ale za další tři (dvě v roce 2020 a jedno v roce 2021) přiznal žalobci z neuvedených důvodů náhradu ztráty času jen za 6 půlhodin (jakoby každá jízda k těmto jednáním trvala jen polovinu času než k předchozím). K tomu není žádný důvod, proto má zástupce žalobce právo na náhradu ztráty času i těmito třemi jízdami v částce 1 200 Kč, tedy o 600 Kč víc, než zohlednil soud I. stupně. I k této částce přísluší advokátu žalobce náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 %, celkem jde tedy o 726 Kč navíc. S odkazem na správné vyčíslení všech ostatních nákladů žalobce provedené soudem I. stupně, který je stanovil v částce 102 769 Kč, je správná výše těchto nákladů vyšší o 726 Kč a činí tedy 103 495 Kč. Proto odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně ve výroku II o nákladech řízení účastníků tak, že úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu v této správné výši, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

16. Výrok III rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení státu je předmětem odvolacího přezkumu také v důsledku své závislosti na napadeném výroku I o věci samé. Toto rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně úspěchem žalobce v řízení a povinností žalovaného podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit státu náhradu vynaložených nákladů. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že soud I. stupně přiznal soudnímu znalci [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., znalečné ve výši Kč 10 458 Kč, které mu 4. 1. 2021 vyplatil, přičemž v částce 5 000 Kč bylo znalečné hrazeno zálohou žalobce, která činí jeho náklady řízení. Ze zjištění odvolacího soudu doplněného v průběhu odvolacího řízení, byla záloha 5 000 Kč na výplatu znalečného skutečně zúčtována, proto jen zbylá částka 5 458 Kč tvoří náklady řízení státu, který je povinen nahradit podle § 148 odst. 1 o. s. ř. žalovaný. Pokud tak soud ve výroku III rozsudku rozhodl, odvolací soud i toto jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. Výrok II tohoto rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť i v odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný. V něm mu vznikly náklady za zastoupení advokátem, který pro něj v odvolacím řízení učinil dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání odvolacího soudu. Výše odměny za každý úkon právní služby činí i zde 5 300 Kč a paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (jak bylo správně zohledněno soudem I. stupně pro náklady jeho řízení), celkem tedy 11 200 Kč, k čemuž i zde přísluší advokátu žalobce náhrada daně z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %, což celkem činí 13 552 Kč. Proto odvolací soud zavázal neúspěšného žalovaného zaplatit úspěšnému žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení tuto částku, a to také k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).