14 CO 138/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Libora Daňhela ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o 42 923 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. dubna 2022, č. j. 7 C 239/2021-74

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II o nákladech řízení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 717 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi (dále jen„ soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 25. 12. 2018 do zaplacení, částku 1 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 25. 12. 2018 do zaplacení, částku 10 505 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 7. 2019 do zaplacení, částku 12 018 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 7. 2019 do zaplacení, částku 6 222 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 7. 2019 do zaplacení a částku 12 018 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 7. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 7 670,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení (výrok II). Náhradu nákladů řízení přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a úspěchu žalobkyně v řízení, a to v částce tvořené zaplaceným soudním poplatkem 1 717 Kč a náklady advokátky za zastupování žalobce podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“.

2. Proti výroku II o nákladech řízení podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání, jímž navrhl změnit napadený výrok a nepřiznat žalobci náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně se nesprávně vypořádal s námitkou žalovaného o neekonomickém postupu žalobce vedeném snahou maximalizace příslušenství žalovaných pohledávek. Žalobce podal v krátkém časovém úseku v minulém roce u soudu několik žalob na žalovaného, jednu dokonce ve stejný den jako žalobu v tomto řízení, 24. 5. 2021 (věc sp. zn. 7 C 236/2021).

3. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že náklady byly vynaloženy účelně a ztotožňuje se s napadeným rozsudkem, který navrhuje potvrdit jako věcně správný.

4. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), přezkoumal napadený výrok II o náhradě nákladů řízení účastníků i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř.), a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

5. Podaným odvoláním nebyl napaden výrok I o věci samé, který proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyl právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta pro podání odvolání (§ 212, § 206 odst. 3, § 159 o. s. ř.).

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Toto ustanovení tedy soud prvního stupně, jenž s ohledem na výsledek řízení (plný úspěch žalobce ve věci samé, když výrok I o věci nabyl právní moci) přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, aplikoval správně. Účastníku však náleží náhrada jen těch nákladů, které v řízení vynaložil účelně.

7. Podle § 137 o. s. ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2 (odst. 1). Odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy anebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy (odst. 2).

8. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

9. Podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. se pro účely vyhlášky úkonem rozumí zejména písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon. V případech neuvedených v odstavcích 1 a 2 činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a pro účely § 89a exekučního řádu 300 Kč za každý úkon (odst. 3).

10. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a náleží mu proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení, ovšem pouze těch, které byly v řízení vynaloženy účelně. Odvolací soud se pak neshoduje s názorem soudu prvního stupně, že náklady zastoupení žalobcem advokátem v řízení byly vynaloženy účelně.

11. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu za účelně vynaložené náklady lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde např. v případě zneužití práva na zastoupení advokátem. Ústavní soud již dříve odmítl argument, že nepřiznání nákladů vynaložených na zastupování advokátem porušuje Listinou základních práv a svobod zaručený princip rovnosti účastníků občanského soudního řízení, resp. právo účastníka řízení zvolit si zástupce (srov. např. nálezy Ústavního soudu z 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, z 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3768/14, z 10. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 193/17, z 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3859/17, dostupné na internetových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Ústavního soudu). Posouzení toho, zda v konkrétní posuzované věci jsou náklady na zastupování advokátem náklady vynaloženými účastníkem řízení účelně, musí být vždy založeno na konkrétních okolnostech této věci.

12. Žalobce se v tomto řízení domáhá zaplacení příspěvku podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon“), k čemuž je žalovaný povinen jako vlastník nebo provozovatel motorových vozidel, k nimž neměl v obdobích uvedených v návrhu sjednáno pojištění odpovědnosti.

13. Z citovaného zákona vyplývá i to, že žalobce je zřízen jako profesní organizace pojistitelů k vyvíjení činnosti zákonem vymezené, pro jejíž zajištění žalobce spravuje garanční fond a fond zábrany škod (§18 odst. 1, 2 písm. a) zákona). Fond zábrany škod tvoří odvody pojistného od členů žalobce, výnosy z investování dočasně volných prostředků a další prostředky podle § 21 odst. 2 písm. g) zákona za předcházející kalendářní rok (§ 23a zákona), garanční fond pojistné za hraniční pojištění podle § 14, příspěvky pojistitelů podle § 18 odst. 5, přijaté náhrady podle § 24 odst. 7 a 9 a přijaté příspěvky dle § 4 (§ 24 zákona). Žalobce není subjektem„ spolufinancovaným státem“; není tedy dle názoru odvolacího soudu na něj možno pohlížet obdobně jako na orgány státu, resp. subjekty hospodařící se státním majetkem, u nichž dal Ústavní soud v minulosti opakovaně najevo, že náklady na služby advokátem ve sporech, představovaných jejich běžnou agendou, za účelné obvykle (zásadně) považovat nelze, neboť u těchto subjektů lze předpokládat takové vybavení, které jim umožní hájení jejich práv v soudním řízení i bez služeb advokáta (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Nicméně zákonem vymezený status žalobce a zákonná garance financování jeho činnosti uvedeným způsobem vede odvolací soud k závěru, že při uplatnění nároku na zaplacení příspěvků dle § 4 zákona proti vlastníkům či provozovatelům motorových vozidel lze na žalobce klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, jejichž povinností je vymáhání zákonem stanovených či garantovaných nároků (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. II. ÚS 2104/12, ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 3092/13 či ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. I. ÚS 617/14). Obdobně to dovodil Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 3344/12, ve vztahu k České televizi, která také není veřejným orgánem a není finančně napojena na státní (veřejný) rozpočet, avšak stát pro její fungování vytváří v mediálním prostoru podmínky ve formě zákonných záruk, čemuž je nepřiměřené, aby při vymáhání těchto nároků (u České televize jde o televizní poplatky) byl takový subjekt zastoupen advokátem, neboť tuto agendu má být schopen zajistit právě těmi zdroji, které jsou mu ze zákona garantovány. Uvedená ustálená judikatura Ústavního soudu ve věcech České televize přitom zůstala konzistentní i po účinnosti ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Tyto závěry jsou obdobně aplikovatelné i na žalobce, který je právnickou osobou zřízenou zákonem a jemuž je ze strany státu zajištěno financování činností, k nimž je ze zákona povinen, přičemž právě příspěvky podle § 4 zákona jsou jedním z těchto zdrojů. Jejich vybírání a vymáhání je nutno z tohoto důvodu také hodnotit jako činnost žalobce (náležející k hlavnímu předmětu jeho činnosti), kterou má být schopen právě z těchto zdrojů zajistit, aniž by v každém sporu o jejich zaplacení využíval odborné pomoci advokátů (na rozdíl např. od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje toliko nutný vedlejší produkt jejich podnikání, který nutně z vlastních zdrojů zabezpečovat být taková pojišťovna schopna nemusí). Ostatně pro tento závěr svědčí i skutečnost, že podle § 4 zákona jsou již do výše příspěvku zahrnuty náklady s mimosoudním uplatněním práva. Jak také vyplývá z organizačního schématu obec anonymizována dvě slova (jež je tradičně součástí výročních zpráv, veřejně dostupných na jejích webových stránkách), je součástí jejího organizačního uspořádání úsek právní podpory, resp. od 1. 11. 2018 úsek právní podpory a vymáhání pohledávek, zahrnující oddělení příspěvků do garančního fondu, který mimo jiné„ vede agendu uplatňování a vymáhání příspěvků nepojištěných dle § 24c (nyní § 4) zákona č. 168/1999 Sb. Ostatně toto oddělení také opakovaně v této věci zasílalo žalovanému výzvy k plnění (viz výzvy z 11. 1. 2019, 8. 8. 2019 a 15. 8. 2019) a upomínky, které svými náležitostmi zcela vyhovovaly i předžalobní výzvě (viz upomínky z 1. 3. 2019, 31. 10. 2019, 14. 11. 2019 a 20. 11. 2019).

14. Jak plyne zejména z výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu anonymizováno a upozornění na vzniklé nedoplatky, které žalobce soudu doložil v této věci, žalobce sám (zjevně právě v rámci vyřizování agendy týkající se uplatňování a vymáhání příspěvku prostřednictvím uvedeného specializovaného organizačního útvaru) zpracovává výzvy k úhradě tohoto příspěvku, jehož zaplacení posléze ještě (opakovaně) upomíná a teprve následně neuhrazené pohledávky předává k vymáhání advokátní kanceláři. Jak vyplývá z výzev žalobce žalovanému k úhradě příspěvku do garančního fondu anonymizováno i upozornění na vzniklé nedoplatky, jsou v nich uvedeny údaje o vozidle a o jeho vlastníku (provozovateli), údaje o (ne) pojištění vozidla a jeho době, výpočet příspěvku (zahrnující údaj o počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, denní sazbu příspěvku, jeho celkovou výši, vyčíslení nákladů na jeho uplatnění a celkovou částku k úhradě) a platební údaje, jakož i odůvodnění nároku včetně citace relevantních zákonných ustanovení. Tedy již v těchto výzvách byly nároky žalobce, které později uplatnil (prostřednictvím advokátky) u soudu, natolik skutkově i právně precizovány, že v ní uvedené údaje jsou naprosto dostačující i pro potřeby žaloby, do které také byly (prostřednictvím advokátky) toliko převzaty. Návrh na elektronický platební rozkaz v dané věci představuje vzorový návrh, obecně využitelný (a fakticky též využívaný) pro uplatnění příspěvku i v případě dalších dlužníků. Pokud si žalobce tedy najal služby advokátky v podstatě za účelem přepsání údajů z výzvy k zaplacení, vytvořené jím samotným, do takového vzorového návrhu, pak takové zastupování do značné míry postrádá racionální smysl a náklady na takové zastoupení advokátem nelze považovat za náklady, které by byly vynaloženy účelně. Lze snad dodat, že jinak by jistě byla hodnocena účelnost nákladů na zastupování advokátem v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalovaného, takové náklady zde však vynaloženy nebyly - advokátka žalobce zastupující vykonala pouze úkony právní služby v podobě převzetí zastoupení, sepisu žaloby (vyplnění vzorového návrhu na elektronický platební rozkaz) a předžalobní upomínky (obsahující tytéž údaje, jako výzvy a upozornění vyhotovené samotným žalobcem, které pro přiznání účelných nákladů v řízení žalobci dle § 142a o. s. ř. zcela postačovaly). Dál již jen v podání označeném jako doplnění žaloby z 1. 3. 2022 zopakovala údaje z elektronického platebního rozkazu (toto podání neobsahuje žádné nové údaje a není proto účelným nákladem vůbec) a v podání z 31. 3. 2022 se toliko vyjádřila k požadavku žalobce na náhradu nákladů řízení, když obrana žalovaného proti nároku o věci samé nebyla nijak specifikována (ponechal rozhodnutí na soudu) a zpochybnil toliko právo žalobce na náhradu nákladů řízení.

15. Jak vyplývá z výše uvedeného, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pro zaplacení příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je jednoduchým úkonem opakujícím se v řadě obdobných věcí. Jde o typickou tzv. formulářovou žalobu, v níž se odlišují od jiných zejména údaje o osobě žalovaného a výpočet dlužného příspěvku a jeho příslušenství. Vyhotovení takovéto žaloby (návrhu na elektronický platební rozkaz) je záležitost spíše technická než právní. To platí tím spíše, že žalobce platby příspěvků eviduje a s jejich neplatiči komunikuje nejprve sám a vyzývá je k dobrovolnému zaplacení. Formulářová podoba se používá právě ve věcech jednoduchých, kde do připraveného vzoru stačí vyplnit toliko několik specifických údajů, jak tomu bylo i v předmětné věci. Není sporu o tom, že vadné vyplnění formuláře může mít pro žalobce i nepříznivý procesní důsledek. To ale nic nemění na závěru o převážně technickém charakteru tohoto úkonu.

16. Dle názoru odvolacího soudu tedy soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení nerozhodl správně. V daném řízení se nejedná o specializovanou problematiku, pro kterou by bylo zastoupení advokátem považováno za účelné, nýbrž o běžnou agendu vymáhání pohledávek, která se svým obsahem nikterak nevymyká jiným žalobcem uplatňovaným věcem, a žalobce by tudíž měl být schopen prostřednictvím svého vlastního aparátu tuto agendu vykonávat.

17. Zastupování žalobce advokátkou v tomto řízení tedy nelze považovat za účelné. Žalobci jako úspěšnému účastníku řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) však náleží vedle náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 717 Kč (jak správně dovodil soud prvního stupně) i náhrada hotových výdajů spojených s předžalobními upomínkami k jednotlivým nárokům (výzvami k plnění) a návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (soud o věci rozhodl bez nařízení jednání), a to ve výši odpovídající paušální náhradě hotových výdajů (když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a šlo v něm o peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč), tj. v částce 7x 100 Kč (6 výzev a návrh), a náhrada ve výši 300 Kč za vyjádření k podání žalovaného o náhradě nákladů řízení, která by žalobci dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náležela i v případě, že by zastoupen nebyl, celkem tedy 2 717 Kč.

18. Pokud se žalobce dovolával ve svém vyjádření k podání žalovaného usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II ÚS 3696/13, pak je skutečností, že v odůvodnění tohoto usnesení Ústavní soud mimo jiné uvedl, že ve své dřívější (dosavadní) rozhodovací praxi nezařadil anonymizována tři slova z hlediska přiznávání nákladů řízení mezi subjekty jako Českou televizi a odkázal dále na své usnesení sp. zn. IV ÚS 2309/13 dovozující mimo jiné, že nelze mechanicky vycházet ze zjištění, že se jedná o úkony jednoduché, které by mohl provést pomocník příslušné kanceláře. Nelze však přehlédnout, že Ústavní soud v obou zmíněných usneseních ústavní stížnost odmítl pro její zjevnou neopodstatněnost s ohledem na bagatelnost pohledávek a absenci výjimečných důvodů odůvodňujících nutnost jeho zásahu. Posouzením postavení žalobce (obec anonymizována dvě slova) z pohledu účelnosti nákladů na zastoupení advokátem při vymáhání pohledávek mu svěřených zákonem u soudu se podrobně z hlediska výše uvedených ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. nezabýval. Nalézací soud přitom své rozhodnutí o (ne) účelnosti nákladů řízení žalobce o závěr o pouhé jednoduchosti provedených úkonů zástupcem neopírá.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud nesdílí ani závěry, jež dovodil ve svém usnesení z 3. 11. 2021, č. j. 13 Co 148/2021-112, Krajský soudu v Brně, jenž za rozhodující pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobci za zastoupení advokátem považoval toliko skutečnost, že u žalobce nelze uvažovat o zneužití práva na právní pomoc a že žalobce (dosud) judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu nebyl zařazen mezi specifické subjekty s dostatečným materiálním a personálním vybavením k hájení svých zájmů, jako stát, statutární města, fakultní nemocnice či Česká televize. Naopak se odvolací soud ve svých závěrech shoduje například se závěry, které Krajský soud v Brně dovodil v usnesení z 30. 8. 2021, č. j. 70 Co 115/2021-44, či ve svých dřívějších rozhodnutích, která jsou žalobci známa, neboť mu byla v předmětných věcech doručena. K usnesení Nejvyššího soudu z 13. 7. 2016, č. j. 25 Cdo 1119/2016, odvolací soud jen dodává, že předmětem řízení v tamní věci nebyl příspěvek do garančního fondu podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., jako v této věci, nýbrž nárok žalobkyně, která utrpěla škodu na zdraví, kterou zavinila osoba bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, na plnění z garančního fondu, tedy jiný nárok než v této věci. Odvolací soud rozhodující v tomto řízení přitom otázku práva na náhradu nákladů řízení žalobce zastoupeného advokátkou v řízení o takovém (jiném) nároku neřeší. Odvolací soud v této věci (ve shodě se závěrem Nejvyššího soudu v citovaném rozhodnutí) nedospěl k závěru, že by žalobce byl subjektem hospodařícím s veřejnými prostředky (viz výše uvedené), vyložil však, proč náklady žalobcem vynaložené za zastoupení advokátkou považuje v tomto řízení za neúčelné.

20. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků změnil tak, jak je ve výroku I tohoto usnesení uvedeno (§ 220 o. s. ř.). Vzhledem k uvedenému jsou nepodstatné odvolací námitky žalovaného, když při výše uvedené úvaze odvolacího soudu by i při spojení této věci s ostatními shora uvedená náhrada nákladů řízení byla žalobci přiznána (její výše by se podstatným způsobem nezměnila).

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a jen částečnou úspěšností žalovaného (požadujícího nepřiznání žalobci žádné náhrady nákladů řízení) v odvolacím řízení. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně a včas uloženou povinnost může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.