14 CO 143/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Libora Daňhela ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o odstranění díla a zaplacení částky částka , o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne datum rozhodnutí , č. j. číslo jednací ,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi („ soud prvního stupně“) zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému strpět odstranění jím realizovaného díla [anonymizováno] ks plastových oken, [anonymizováno] venkovní zástěny, [anonymizováno] ks vchodových dveří, a to včetně parapetů a sítí proti hmyzu na stavbě rodinného domu v ulici [ulice a číslo], [PSČ] [obec], a do dne [datum] jej od žalobkyně na uvedené adrese bezplatně převzít, a dále o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od [datum] do zaplacení a o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od [datum] do zaplacení (výrok I). Žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi náhradu nákladů státu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě žalovaný odvolání, kterým napadl výslovně výrok II o nákladech řízení a (po doplnění podáním z [datum]) navrhl jeho změnu tak, že soud žalobkyni uloží povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení. Nepřiznání žalovanému náhrady nákladů řízení ze stěžejního důvodu spočívajícího podle soudu prvního stupně ve skutečnosti, že žalobkyně pobírá invalidní důchod a příspěvek na péči a má pracovní schopnost sníženou o nejméně 70 %, se zcela stručným odůvodněním, může vytvořit budoucí nebezpečný precedens pro aplikační praxi, dle které by mohl kdokoli s obdobnými poměry bez jakéhokoli státního postihu svévolně uplatňovat jakékoli nároky vůči třetí osobě u soudu. Institut náhrady nákladů řízení poskytuje ochranu právě před takovou šikanou. Žalovaný neupírá právo osob v takovém postavení domáhat se svých nároků u soudu za méně náročných podmínek. Žalobkyně byla z tohoto důvodu částečně osvobozena od soudního poplatku. Soud dále připisuje nepřiměřenou, resp. nesystematickou důležitost okolnostem vedoucím k podání žaloby. Soud uvádí, že žalobkyně neuspěla, protože pochybila při uplatňování svých nároků, kdy učinila jednostrannou změnu již zvoleného práva z vadného plnění v rozporu se zákonem, tedy neplatně. Svá pochybení nenapravila ani následně v předmětném řízení, neboť nepostupovala procesně správně, přestože byla v řízení zastoupena právně kvalifikovanou osobou – advokátem. Uvedené okolnosti nemohou jít k tíži jinak procesně 100 % úspěšného účastníka řízení, tedy žalovaného. Žalovaný byl v souvislosti s řešením vad plnění dostatečně aktivní, nebyla mu však poskytnuta nezbytná součinnost ze strany žalobkyně. Pokud by žalobkyně s žalovaným spolupracovala, umožnila by mu vadné plnění odstranit, k podání žaloby nemuselo dojít. Žalovaný v průběhu řízení opakovaně projevil snahu a ochotu a předkládal návrhy ke kompromisnímu řešení celé záležitosti smírnou cestou. Žalobkyně je však neakceptovala. Hlavní zásadou pro rozhodování o nákladech řízení je zásada úspěchu ve věci (viz nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 188/08, požadující poskytnutí účastníkům možnosti se vyjádřit k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř., vznášet k němu tvrzení a důkazní návrhy, k čemuž nedošlo). Podle nálezu Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 401/06, okolnosti hodné zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení nelze spatřovat pouze v tom, že by jejich přiznání přivodilo žalobkyni větší újmu než žalovanému. Zákonné důvody pro aplikaci postupu dle § 150 o. s. ř. tak dle žalovaného splněny nebyly. Soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a svým rozhodnutím zasáhl výrazným nepovoleným způsobem do procesních práv žalovaného.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhla napadený výrok potvrdit. Soud neaplikoval § 150 o. s. ř. jen kvůli jejím majetkovým a sociálním poměrům. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve výši 70 % ji zásadním způsobem omezuje v pracovní činnosti a tvorbě finančních rezerv a je do značné míry závislá na péči své matky. Nezanedbatelnou část svých našetřených peněz dala na předmětné dílo, které se s ohledem na závěry zpracovaného znaleckého posudku ukázalo celkově trpící celou řadou vad, mnohdy i vadami vážnými a neodstranitelnými, přičemž znalec v některých případech konstatoval zhotovené dílo jako neodpovídající platným právním předpisům. U některých odstranitelných vad uvedl, že si jejich odstranění vyžádá poměrně značné časové úsilí, u některého odstranění vad si ani nedokáže představit jejich reálnou opravu bez rizika poškození díla a zhoršení tepelně a zvukově izolačních vlastností. Již v průběhu provádění díla žalovaným nesla žalobkyně značné vícenáklady na různé (zejm. zednické) práce z důvodu špatného zaměření či technologického postupu žalovaného (např. špatné zaměření okenních parapetů a předsazení oken), a nové dílo ji vyjde více jak dvojnásobně dráž. S ohledem na závěry znaleckého zkoumání se nelze žalobkyni divit, že k dílu žalovaného ztratila jakoukoli důvěru a nesouhlasila s opravou některých, byť dle znalce odstranitelných, vad. Znalec potvrdil, že dílo trpí nejen zjevnými vadami z výroby, což v řízení před soudem uznal i samotný pracovník výrobce [právnická osoba], podle kterého selhala výrobní kontrola ruční práce zaměstnanců (viz protokol ze dne [datum] – svědek [příjmení] [celé jméno svědka]), ale řada vad dokonce vznikla nedodržením stavebně-technických postupů a hovoří o zcela zjevně vadném plnění ze strany žalovaného, které za určitých meteorologických podmínek bylo dokonce nebezpečné (nízké usazení a tepelná roztažnost zapříčiňující při vyšších či nižších teplotách nemožnost otevření vchodových dveří, úzká šíře vchodových dveří pro invalidní vozíček znesnadňující případnou evakuaci zdravotně tělesně postižené žalobkyně, riziko uvolnění venkovní zástěny u vchodových dveří s možnou škodou na okolním majetku či zraněním osob). Dílo v konečném důsledku prokazatelně trpělo zásadními konstrukčními vadami, kdy některé z nich byly shledány jako vady skryté a neopravitelné. Žaloba nebyla podána zjevně svévolně a šikanózně. Žalobkyně pouze jako laik uplatnila špatný postup v rámci vytýkání vad díla. Je přitom nutno souhlasit s okresním soudem, že právní úprava vytýkaní vad díla je pro laika nepřehledná a těžko uchopitelná. Řadu vad nadto může spotřebitel zjistit až po vypracování odborného stanoviska či znaleckého posudku, což byl i případ žalobkyně, která nebyla např. upozorněna na potřebnost a vhodnost paro-těsných a paro-propustných pásek významným způsobem ovlivňujících těsnění a vlastnosti montovaných plastových oken, na minimální šíři vchodových dveří u staveb využívaných osobami se zdravotním postižením (konkrétně ve vztahu k invalidnímu vozíku), nevěděla o chybějící certifikaci vchodových dveří a nevěděla například ani o neodpovídajícím vypodložení plastových výrobků, kde žalovaný především u oken nepoužil vhodné podložky, ale ve většině případů dokonce střepy dlaždic jakožto stavební odpad, což dle znalce výrazně zhoršovalo tepelně-izolační vlastnosti díla (tvorba tzv. tepelných mostů). Ač žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, stalo se tak z ryze formálních důvodů přísného uplatňování práv z vadného plnění, nikoli proto, že by bylo dílo z právního a stavebně-technického hlediska bezvadné. Postup předchozího vytknutí vad a předmět sporu byly již v řízení nenapravitelné. Bylo prokázáno, že žalovaný se spíše dlouhodobě snažil veškeré vady bagatelizovat, urážel žalobkyni i její rodinné příslušníky (potvrzeno mj. i svědeckou výpovědí matky žalobkyně ze dne [datum]). Sice po prvním vytknutí vad jedny vchodové dveře úzké šířky vyměnil, ale i u těch se později zjistilo, že stále neodpovídají platným právním předpisům. Kvůli poznámkám žalovaného souvisejícím s uplatněním vad a vedením soudního řízení v profesním oboru a okolí žalovaného měla žalobkyně velký problém ve svém okolí sehnat nového zhotovitele díla, neboť byla vykreslena jako problémový zákazník, přestože jí dal nakonec znalecký posudek v drtivé většině postupně vznášených a zjištěných vad za pravdu. To dokonce v takové míře vad, kterých si žalobkyně jako laik nemohla být původně ani vědoma. Výrobce díla [právnická osoba] si až dodatečně zajišťoval chybějící certifikaci dodaných výrobků a znalec i tak konstatoval, že se jedná o poddimenzovaný a pro vchodové dveře k datu smlouvy o dílo staticky nevyhovující profil (nedostatečná ocelová výztuha s dostatečným momentem setrvačnosti). Nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 188/08, neinterpretuje žalovaný správně. Nález dopadá na ty extrémní situace, kdy soud prvního stupně náhradu nákladů přizná a odvolací soud nákladový výrok formou moderačního práva dle § 150 o. s. ř. změní a jinak úspěšnému účastníku náhradu nákladů řízení nepřizná, aniž by to účastník mohl v odvolacím řízení vůbec tušit a následně se proti nákladovému výroku bránit řádným či mimořádným opravným prostředkem. Zde o aplikaci § 150 o. s. ř. rozhodl již soud prvního stupně a žalovaný má možnost uplatnit své námitky v podaném odvolání, což učinil. Dopady do své majetkové sféry či do svého zdraví žalovaný nijak blíže nespecifikuje, žádné své špatné majetkové či zdravotní poměry bránící aplikaci § 150 o. s. ř. netvrdí a nedokládá a nečinil tak ani u soudu prvního stupně. Moderační právo soudu dle § 150 o. s. ř. nelze vykládat natolik restriktivním způsobem, jak činí žalovaný. Obzvláště ve spotřebitelském sporu, jako byl tento, je nutno brát v úvahu celou řadu skutkových okolností zjištěných v průběhu soudního řízení a celkové důvody podání žaloby. Okresní soud přiměřeně zhodnotil problematiku dobrých mravů, a to plně v dikci ustálené soudní judikatury. Jak již Ústavní soud několikrát konstatoval, zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. Judikatura dovolacího soudu připouští modifikaci náhrady, pokud by byla v rozporu s dobrými mravy. Náhradu lze pro rozpor s dobrými mravy nejen snížit, ale také ji nepřiznat. Dobré mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a k postavení účastníků. Ve věci se jednalo o spor spotřebitelský. Žalobu s ohledem na zjištěné skutečnosti a vady díla nelze hodnotit jako svévolnou či šikanózní. Majetkové a sociální poměry žalobkyně byly pouze jedním z měřítek, kterým soud aplikaci § 150 o. s. ř. odůvodnil, nikoli však měřítkem jediným.

4. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“) k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal napadený výrok II o náhradě nákladů řízení účastníků i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podaným odvoláním nebyly napadeny výroky I o věci samé a III o náhradě nákladů řízení státu, které proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyly právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta pro podání odvolání (§ 212, § 206 odst. 3, § 159 o. s. ř.).

6. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud ex officio (§ 151 odst. 1 o. s. ř.) a zásady rozhodování o náhradě nákladů jsou upraveny v ustanoveních § 142 - 150 o. s. ř.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

8. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

9. Ustanovení § 150 o. s. ř. zakotvuje výjimku ze zásady úspěchu ve věci a soud je využije v případech, kdy by důsledná aplikace (mimo jiné) ustanovení § 142 o. s. ř. vedla k nepřiměřeným tvrdostem.

10. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa]).

11. Důvody pro uplatnění moderačního práva je třeba posuzovat v každé konkrétní věci a širších souvislostech. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 191/06, dostupný, stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu, na webových stránkách [webová adresa]: "Podle ustanovení § 150 o. s. ř. soud může výjimečně, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, náhradu nákladů zcela nebo z části nepřiznat. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zaujal stanovisko, že úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci (typicky jde o majetkové a sociální poměry účastníků řízení). Musí také své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit.“ 12. Předně je nutno konstatovat, že soud prvního stupně neodepřel zcela úspěšnému žalovanému právo na náhradu v řízení vynaložených nákladů podle § 150 o. s. ř. jen s ohledem na poměry žalobkyně, ale právě i s ohledem na okolnosti dané věci, přičemž své rozhodnutí i náležitě odůvodnil. Žalovaný měl přitom možnost k důvodům vedoucím soud prvního stupně k jeho rozhodnutí se vyjádřit a uplatnit argumenty a námitky v rámci podaného odvolání, což také učinil.

13. Odvolací soud vzal v úvahu jeho argumenty, a přesto dospěl k závěru o správnosti napadeného výroku, jímž úspěšnému žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána nebyla.

14. V daném případě je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení účastníků vzít v úvahu, že předmětem řízení bylo uplatnění práva z odpovědnosti za vady díla provedeného a dodaného žalovaným podnikatelem žalobkyni jako fyzické osobě a jednalo se o vztah, v němž měla žalobkyně postavení spotřebitele a byla tak slabší stranou vztahu. Přihlédnout je třeba i k tomu, co bylo předmětem díla, z něhož vyplynul spor mezi účastníky. Tím bylo zhotovení a montáž oken a dveří do nemovitosti sloužící k bydlení žalobkyně (s ohledem na nesporný požadavek na úpravu dveří pro projetí invalidním vozíkem užívaným žalobkyní o tom nejsou pochybnosti). Bez oken a dveří není žádná nemovitost obyvatelná, je nezabezpečená před vniknutím cizích osob a atmosférických srážek, a v případě jejich vadného provedení (např. z důvodu netěsnosti) hrozí zvýšené náklady na vytápění, nehledě na riziko takových projevů, jako je jejich rosení, zamlžování apod., nejen snižujících uživatelský komfort, ale v horším případě vyvolávajících i následný vznik plísní v místnostech majících již dopad i na zdravotní stav uživatelů. Jejich funkční význam pro každou nemovitost je tedy zásadní a neméně významný je i jejich význam estetický, neboť tvoří nezanedbatelnou část každé stavby a ovlivňují tak i její vnější vzhled. Je proto přirozené, že každý vlastník nemovitosti má zájem na tom, aby jeho nemovitost byla zabezpečena výplní všech těchto otvorů (okny a dveřmi) v odpovídající kvalitě, a to jak funkční, tak estetické. Za tím účelem uzavírá (jako v tomto případě žalobkyně) smlouvu o dílo v očekávání, že za dohodnutou cenu bude uvedený cíl naplněn. To platí obzvláště za situace, že se fyzická osoba jako spotřebitel obrátí za účelem provedení díla na podnikatele jako odborníka v daném oboru.

15. V konkrétní věci k výše uvedenému přistupuje skutečnost, že žalobkyně má sníženou pracovní schopnost o 70 % z důvodu závažného zdravotního stavu (což zásadním způsobem ovlivňuje její schopnost nabývat finanční prostředky v rámci pracovního procesu a tvořit si úspory) a je upoutána na invalidní vozík (tato skutečnost nebyla v řízení zpochybněna a byla doložena posudky o invaliditě). Tomu odpovídal i (jak soud prvního stupně zjistil) požadavek při uzavírání smlouvy na dostatečnou šíři dveřního otvoru pro průjezd invalidního vozíku. Výše uvedená očekávání žalobkyně přitom zjevně naplněna nebyla, neboť dílo provedené žalovaným mělo (jak z provedeného dokazování zjistil soud prvního stupně) od počátku vady, z nichž některé žalobkyní vytýkané postupně žalovaný odstraňoval (nemožnost instalovat předokenní roletu z důvodu špatné instalace okna jeho vybouráním a znovu nainstalováním, malou šířku dveří do dvora pro projetí invalidního vozíku výměnou dveří za širší). Funkčními i estetickými vadami trpěla (podle zjištění soudu prvního stupně z provedeného dokazování) i samotná dodaná okna a dveře (vady rámů, těsnění a kování), což byly vady zjevné, které žalobkyně žalovanému vytkla a požádala o opravu, s čímž žalovaný souhlasil (a žalobkyně nakonec z důvodu změny svého požadavku na uplatněné právo z odpovědnosti za vady k tomu neposkytla součinnost). V tomto směru lze ovšem souhlasit se soudem prvního stupně, že tyto vady byly (měly a mohly) být žalovanému známy již před montáží (pokud by si okna a dveře před montáží řádně prohlédl) a mohl tak předejít jejich mnohdy komplikovanému odstraňování na místě (po provedené montáži) jejich kvalitním odstraněním výrobcem ještě před provedenou montáží. Soud prvního stupně minimálně vady uvedené pod body [anonymizováno] a [anonymizováno] uvedené v dopisech žalobkyně z [datum] a [datum] považoval za podstatné porušení smlouvy ve smyslu ustanovení § 2002 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Protože však žalobkyně zvolila právo na odstranění těchto vad, dospěl k závěru, že již nemůže tuto volbu změnit na odstoupení od smlouvy (od nějž odvíjela svůj nárok uplatněný žalobou). Soud prvního stupně však na základě provedeného dokazování, zejména ze znaleckého posudku, zjistil, že dílo mělo i další vady, u nichž ovšem namítl žalovaný pozdní uplatnění a ve vztahu k nimž žalobkyně neodstoupila, proto žalobu zamítl. I dle názoru odvolacího soudu (ve shodě se soudem prvního stupně) je ovšem k této skutečnosti třeba přihlédnout při rozhodování o náhradě nákladů řízení účastníků v rámci zohledňování celkových okolností věci. Dílo totiž trpělo i řadou dalších vad souvisejících s vlastní montáží (viz odůvodnění napadeného rozhodnutí), jak byly zjištěny znalcem. Navíc je nutno podotknout, že byť většinou tyto vady byly znalcem označeny za zjevné, neznamená to, že je mohla zjistit a takto všechny jako vady vyhodnotit sama žalobkyně jako laik a že pro jejich odhalení nebylo zapotřebí určitých odborných znalostí (viz např.„ chybné provedení připojovací spáry bez řádného utěsnění výrobků, kdy chybějí vnější paropropustné a vnitřní parotěsné pásky“,„ chybné vypodložení plastových výrobků při montáži“ atd.). Kromě uvedeného jsou podle zjištění soudu ze znaleckého posudku některé vady díla i neodstranitelné (např.„ chybné rozměrové provedení vstupních dveří do rodinného domu ze dvora a nedokonalé nastavení přítlaku dveří…“ a totéž u dveří z ulice, absence vnějších paropropustných a vnitřních pásek), kdy absence vnitřních pásek je navíc vadou skrytou. Je tedy evidentní, že žalobkyni se na základě uzavřené smlouvy dostalo nekvalitního plnění jak po stránce funkční, tak estetické (skutečnost, že podle závěru soudu prvního stupně nebylo prokázáno ujednání o nejvyšší kvalitě díla, na tom nic nemění), a že její postup při uplatňování práv z odpovědnosti za vady byl ovlivněn skutečností, že je nejen právní laik, ale i laik v daném oboru (z hlediska schopnosti rozpoznat další vady zjištěné až následně znaleckým posudkem). Je tedy zcela evidentní, že podání žaloby žalobkyní nelze považovat za svévolné uplatňování práva (a to přesto, že neposkytla žalovanému součinnost při odstraňování zjevných vad, které žalovanému vytkla uvedenými dopisy a které žalovaný uznal) a z takového důvodu také nebyla žaloba zamítnuta.

16. Ačkoli náhrada nákladů řízení náležející úspěšnému účastníkovi řízení není koncipována jako„ státní postih“ pro neúspěšného účastníka, nýbrž jako kompenzace účelných nákladů úspěšnému účastníkovi, které musel k uplatnění nebo bránění svého práva v soudním řízení vynaložit, vnímá-li ji žalovaný tímto způsobem (jak uvádí v odvolání), může tedy nepřiznání mu náhrady nákladů řízení (byť procesně úspěšnému) chápat jako důsledek velmi nekvalitně provedeného díla pro žalobkyni, s jehož důsledky a patrně i dalšími vynaloženými náklady se bude muset žalobkyně ještě v budoucnu nepochybně potýkat. Nicméně rozhodnutí soudu prvního stupně i toto rozhodnutí odvolacího soudu takto koncipováno není a vychází z úvahy o tom, že celkové poměry (finanční, osobní a zdravotní) žalobkyně a výše uvedené okolnosti věci, s přihlédnutím k tomu, že žalovaný je podnikatelský subjekt, do jehož poměrů se nepřiznání náhrady nákladů řízení zásadním způsobem nepromítne (žalovaný měl možnost se k aplikaci § 150 o. s. ř. vyjádřit v odvolání a žádné své osobní, finanční či majetkové poměry ji vylučující neuvedl), opodstatňují závěr, že lze výjimečně úspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení s odkazem na § 150 o. s. ř. nepřiznat.

17. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený výrok II o náhradě nákladů řízení účastníků jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. Výrok II tohoto usnesení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšností žalobkyně v odvolacím řízení a ustanovením § 150 o. s. ř. pro okolnosti věci, pro něž ji náhrada těchto nákladů řízení není přiznána. Ty v případě nákladů odvolacího řízení odvolací soud spatřuje ve skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení o věci samé neúspěšná, obecně tak měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., toto právo mu bylo odepřeno podle § 150 o. s. ř. pro poměry žalobkyně (které žalovaný neovlivnil) a okolnosti věci. Žalovaný však neměl možnost před soudem prvního stupně se k aplikaci tohoto ustanovení vyjádřit, neboť jeho aplikaci nepožadovala ani žalobkyně (požadující vyhovění její žalobě), na jejíž požadavek by měl důvod reagovat, ani mu tato možnost nebyla nabídnuta soudem prvního stupně. Poprvé se k ní vyjádřit tak mohl právě a jen prostřednictvím podaného odvolání a přiznání žalobkyni náhrady nákladů řízení za písemné vyjádření k takto podanému odvolání (když aplikace § 150 o. s. ř. je do značné míry založena na úvaze soudu o zohledňovaných skutečnostech) by tak bylo pro žalovaného nepřiměřenou tvrdostí.