14 CO 176/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení neexistence zástavního práva, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 24. 3. 2022, č. j. 5 C 209/2019-86,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud I. stupně rozsudkem zamítl žalobu na určení neexistence zástavního práva smluvního vzniklého na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva z [datum] zatěžující podíl ideální jedné poloviny k pozemku parc. č. St. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (výrok I) a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, který navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno. Uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že jeho dobrá víra nezatížení předmětných nemovitostí žádným právem neměla za následek zánik zástavního práva, k němuž podle žalobce došlo.

3. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku, neboť závěry soudu I. stupně považuje za správné.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není, přestože napadený rozsudek je správný z jiných právních důvodů než v něm uvedených.

5. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě žalobce na určení neexistence zástavního práva, které by bylo zřízeno zástavní smlouvou [číslo] z [datum] k zajištění pohledávky žalovaného ze smlouvy o úvěru ve výši 3 500 000 Kč zatěžující pozemek parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] a pozemek parc. [číslo] v kat. území [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“), které byly v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žaloba byla odůvodněna tím, že poté, co podíl spoluvlastníka [anonymizováno] byl žalobcem vydražen v rámci exekučního řízení, došlo na základě vyrozumění soudního exekutora k výmazu předmětného zástavního práva ve vztahu k celku předmětných nemovitostí, proto byl žalobce, který poté nabyl druhý spoluvlastnický podíl [jméno] [příjmení] (dříve [jméno] [příjmení]) kupní smlouvou z [datum], v dobré víře, že tento podíl není žádným způsobem zatížen či jinak omezen právy třetích osob. Teprve poté došlo k opětovnému zápisu zástavního práva ve vztahu k polovině předmětných nemovitostí jako„ opravě chybného zápisu“, s čím žalobce nesouhlasí a domáhal se neúspěšně u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj a poté u Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Brně nápravy tohoto rozhodnutí, neboť je nepovažuje za způsobilé k zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí. Proti zamítavému rozhodnutí odvolacího správního orgánu podal správní žalobu, o níž nebylo v době podání žaloby ještě rozhodnuto.

6. Soud odůvodnil napadené rozhodnutí především správným skutkovým závěrem založeným na výše uvedených skutečnostech, které jsou mezi účastníky prakticky nesporné. Tento skutkový závěr hodnotí odvolací soud jako správný a s odůvodněním jeho správnosti pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v příslušné části (s výhradou jednoho doplněného zjištění uvedeného zde níže). Pokud na základě tohoto skutkového závěru učinil soud I. stupně především ten závěr, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., je i tento závěr správný. Žalobcem tvrzená neexistence zástavního práva zatěžujícího předmětné nemovitosti, jichž je žalobce dnes vlastníkem, v rozsahu ideální poloviny je v rozporu se záznamem tohoto zástavního práva v katastru nemovitostí, což jednoznačně zhoršuje právní postavení žalobce (princip„ materiální publicity“ zápisů v katastru nemovitostí jako veřejném seznamu), pokud by toto zástavní právo skutečně neexistovalo.

7. Právní závěr o„ věcné“ důvodnosti žaloby učinil soud I. stupně takový, že ani případné nabytí ideální jedné poloviny předmětných nemovitostí od [jméno] [příjmení] v dobré víře, že není zatížena žádným právem třetích osob, tedy ani zde projednávaným zástavním právem, nemá vliv na zánik platně zřízeného zástavního práva, neboť ani v takovém případě by dle soudu I. stupně toto právo„ nezaniklo žádným zákonným způsobem“. Argumentací žalobce o jeho dobré víře při nabytí spoluvlastnického podílu od [jméno] [příjmení] se soud I. stupně zabýval ve smyslu § 984 odst. 1 občanského zákoníku (dále „o. z.“) a dospěl k závěru, že„ lze žalobci přisvědčit“, že v době uzavření této kupní smlouvy [datum] byl v dobré víře, že nemovité věci jsou prosty jakýchkoli práv třetích osob a v důsledku bylo důvodné„ nepřikládat žádný význam“ námitkám žalované, že žalobce při nabývání nemovitostí mohl mít pochybnosti ohledně jejich právního stavu vzhledem k předchozímu nabytí prvního spoluvlastnického podílu v exekuční dražbě, a to proto, že soud I. stupně (jak je uvedeno výše) nepovažuje takovou skutečnost za důvod zániku zástavního práva, jímž je podle § 1376 o. z. skutečnost, že zanikne zajištěný dluh.

8. Žalobce proti těmto závěrům soudu I. stupně namítá především to, že podle § 1377 odst. 1 o. z. zástavní právo zanikne také v tam uvedených pěti případech a že podle § 1377 odst. 2 o. z. účinky zániku zástavního práva podle odst. 1 nastanou i v případě, že další osoba nabyla k zastavené věci vlastnické právo v dobré víře, že věc není zatížena zástavním právem, což neplatí, je-li zástavní právo zapsáno v rejstříku zástav nebo ve veřejném seznamu. Odvolací námitka žalobce proti tomuto právnímu závěru je důvodná, neboť soud I. stupně toto ustanovení neaplikoval, ač zcela zjevně přísluší zde zjištěné skutkové podstatě této právní normy, tedy nabytí vlastnického práva k zastavené věci další osobou, která měla být v dobré víře, že nabytá věc není zástavním právem zatížena, pokud žalobce svou dobrou víru při nabytí druhé poloviny předmětných nemovitostí uplatňuje na základě skutečností, že tehdy nebylo zástavní právo v katastru nemovitostí zapsáno.

9. Posouzení důvodnosti zde uplatněného žalobního požadavku podle této právní normy je tedy závislé na posouzení toho, zda žalobce byl v dobré víře, kterou tvrdí, čímž se soud I. stupně zabýval pouze výše uvedeným způsobem na základě § 984 odst. 1 o. z. (z něhož samého by ani dle odvolacího soudu zřejmě nebylo možné dovodit účinek zániku zástavního práva), což je však v principu tentýž právní institut vyplývající i ze zde příslušného § 1377 odst. 2 o. z. spočívající na přesvědčení nabyvatele o převáděném právu tak, jak je zapsáno v katastru nemovitostí. Proto je podle odvolacího soudu výkladová publikovaná judikatura vyšších soudů k ust. § 984 odst. 1 o. z. ve spojení s obecným ust. § 980 o. z. použitelná i pro hodnocení dobré víry ve smyslu ust. § 1377 odst. 2 o. z., a to ohledně objektivních okolností vzbuzujících pochybnost o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem. I zde musí jít o okolnosti, které knihovní stav objektivně znejišťují a odůvodňují požadavek, aby při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém nabyvateli zapsaného práva požadovat, mohl takové pochybnosti mít a měl tedy vyvinout aktivitu ke zjištění toho, že stav zápisu ve veřejném seznamu skutečnému právního stavu také odpovídá, jak vyplývá např. z publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4540/2018, 21 Cdo 1353/2019 či 24 Cdo 688/2021, s nimiž se zdejší odvolací soud ztotožňuje.

10. Soud I. stupně při svém nesprávném právním závěru, že nabytí zastavené věci novým vlastníkem v dobré víře, že věc zastavena není, může být právním důvodem zániku zástavního práva, učinil o tvrzené dobré víře žalobce pouze shora uvedený právní závěr, že„ lze žalobci přisvědčit“, že v dobré víře byl, a že námitkám žalovaného lze„ nepřikládat žádný význam“. Tento závěr vyplývá především ze správného skutkového zjištění, že v době nabytí druhého spoluvlastnického podílu nebylo toto zástavní právo v katastru nemovitostí zapsáno. V uvedeném závěru soudu I. stupně o dobré víře žalobce (ač to pro jeho celkový právní závěr to nemělo být významné) je obsažen i závěr, že námitky žalovaného zpochybňující dobrou víru žalobce jsou nedůvodné, což je závěr nesprávný, neboť z důvodů níže uvedených žalobce při nabytí spoluvlastnického práva k druhé ideální polovině předmětných nemovitostí v dobré víře o jejím nezatížení předmětným zástavním právem nebyl.

11. Skutečnost, že být žalobce měl být v této kupní smlouvě ubezpečen i prohlášením prodávající, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy žádnými právy třetích osob, zhodnotil soud I. stupně jako neprokázané, neboť žalobce kupní smlouvu z [datum] nepředložil. Odvolací soud vzhledem ke změně obou výše uvedených právních závěrů soudu I. stupně doplnil dokazování touto kupní smlouvou a zopakoval to dokazování soudu I. stupně, z něhož vyplývá posloupnost právních jednání žalobce, dalších osob a příslušných orgánů a institucí, v jejichž rámci nelze závěr o dobré víře žalobce učinit.

12. Je důvodná procesní odvolací námitka žalobce, že závěr soudu I. stupně o nedoložení kupní smlouvy z [datum] neodpovídá tomu, že soud I. stupně výslovně k předložení tohoto důkazu žalobce nevyzval, ač s jeho obsahem„ pracoval“ u jednání, kde prováděl důkaz jinými listinami, jejichž součástí snad měla tato smlouva být. Absence tohoto (konkrétního) procesního poučení má tedy za následek přípustnost tohoto důkazu v odvolacím řízení, byť byl k dispozici již v řízení před soudem I. stupně, proto odvolací soud touto smlouvou dokazování doplnil. Vyplývá z ní, že [jméno] [příjmení] převedla na žalobce ideální polovinu předmětných nemovitostí, ale i to, že v prvním odstavci části IV smlouvy je prohlášení, že nemovité věci jsou prosty jakýchkoli práv třetích osob, zejména smluvních či zákonných věcných břemen, práv předkupních, nájemních, podnájemních a dalších obdobných práv s výjimkou těch, na které by prodávající kupujícího upozornila (a žádná taková ve smlouvě uvedena nejsou). Tím je prokázáno tvrzení žalobce, že vedle absence zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí, byla dána i absence upozornění na zástavní právo v převodní smlouvě od prodávající [jméno] [příjmení].

13. Odvolací soud zopakoval dokazování soudu I. stupně sdělením podstatného obsahu výpisů z katastru nemovitostí, a to listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], týkajících se předmětných nemovitostí s účinností k datům [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], podstatného obsahu zástavní smlouvy z [datum], jíž bylo zde sporné zástavní právo zřízeno, podstatného obsahu usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum], dle něhož byl rozdělen výtěžek exekuční dražby získaný od žalobce za vydražení podílu na předmětných nemovitostech od povinného [příjmení] [příjmení]. Tsvetanova, podstatného obsahu odůvodnění rozhodnutí Krajského úřadu pro Jihomoravský kraj z [datum] a rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu Brno z [datum], kde jsou uvedeny důvody výmazu a opětovného zápisu sporného zástavního práva do katastru nemovitostí, a výpisem pohledávek žalovaného ze [datum] týkající se trvající pohledávky proti [anonymizováno] [příjmení]. [anonymizováno] a [jméno] [příjmení].

14. Na základě skutečností vyplývajících z těchto důkazů, které shodně zjistil i soud I. stupně, je důvodné učinit skutkový závěr níže uvedený, na jehož základě však činí odvolací soud odlišný právní závěr.

15. Dne [datum] bylo zřízeno zástavní právo k předmětným nemovitostem, k nimž poté vydražil žalobce spoluvlastnický podíl [anonymizováno] [příjmení]. [anonymizováno] příklepem z [datum], a spoluvlastnické právo žalobce bylo do katastru nemovitostí zapsáno [datum] s účinky ke dni [datum]. Předmětné zástavní právo ve prospěch žalované bylo v katastru nemovitostí zapsáno ještě [datum], kdy došlo k jeho výmazu zcela na základě vyrozumění exekutora z [datum] o jeho zániku pouze ve vztahu k podílu nabytému žalobcem. Poté [datum] žalobce nabyl od [jméno] [příjmení] druhý spoluvlastnický podíl kupní smlouvou a toto jeho právo bylo do katastru nemovitostí zapsáno [datum] s účinky ke dni [datum]. Poté došlo až [datum] k oznámení katastrálního úřadu o opravě chyby spočívající v chybném výmazu zástavního práva k celým nemovitostem, který neodpovídá předloženým listinám a byl důsledkem pochybení katastrálního úředníka. Následná jednání žalobce a dalších osob již nejsou významná, neboť případnou dobrou víru žalobce ve smyslu § 1377 odst. 2 (ve spojení s § 984 odst. 1 věta druhá) o. z. je nutno zkoumat k datu nabytí vlastnického práva ke druhé polovině předmětných nemovitostí, resp. ke dni podání zápisu na jeho vklad, jímž je v tomto případě tentýž den [datum].

16. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně považuje za důvodnou argumentaci žalovaného, že žalobce jako spoluvlastník předmětných nemovitostí v této době zcela jednoznačně věděl nebo měl vědět, že byly zatíženy zástavním právem k celým nemovitostem, jak vyplývá z katastru nemovitostí podle stavu ještě ke dni [datum], a že vydražení spoluvlastnického podílu [anonymizováno] [příjmení]. [anonymizováno] v exekuční dražbě zavdalo důvod k zániku zástavního práva pouze ve vztahu k tehdy žalobcem nabytému prvnímu spoluvlastnického podílu, nikoli ke druhému podílu, k němuž tehdy svědčilo spoluvlastnické právo [jméno] [příjmení] jak druhé zástavní dlužnice. Pokud druhý podíl zakoupil žalobce od této spoluvlastnice cca měsíc poté, co bylo zástavní právo i k němu z katastru nemovitostí nesprávně vymazáno, tak až do té doby jako spoluvlastník měl a musel vědět, že tento podíl byl tímto právem zatížen, a není za těchto okolností možné učinit závěr, že se mohl domnívat, že byl dán jiný důvod k jeho výmazu. Byť je teoreticky možné, že i během jednoho měsíce mohlo dojít k nějaké právní skutečnosti, která by mohla mít za následek zánik zástavního práva i k tomuto druhému spoluvlastnickému podílu a jeho výmaz, jde o předpoklad ryze teoretický. Proti němu je důvodné zohlednit skutečnost, že takovou„ náhodnou“ shodu okolností spočívající ve dvou různých důvodech zániku zástavního práva krátce časově po sobě nelze předpokládat i proto, že v takovém případě by zánik zástavního práva k této polovině předmětných nemovitostí byl zřejmě zmíněn v kupní smlouvě, v níž však [jméno] [příjmení] pouze ujišťuje žalobce o absenci jakéhokoli zatížení převáděných nemovitostí, aniž uvádí cokoli konkrétního o tom, jak k zániku zástavního práva, o jehož existenci do [datum] žalobce i ona měli a mohli vědět, snad došlo.

17. Tyto skutečnosti jsou (ve smyslu shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu ČR) podle názoru odvolacího soudu objektivními okolnostmi vzbuzujícími pochybnost o souladu mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a skutečným právním stavem a znejišťují přesvědčení žalobce o správnosti zápisu v katastru nemovitostí, který je jinak obecně presumován a vychází z důvěry jednotlivců v akty veřejné moci. Pro tyto okolnosti a povahu tohoto případu bylo při zachování běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze od každého očekávat či po každém požadovat, důvodné požadovat zde po žalobci aktivitu (šetření) směřující ke zjištění, z jakého důvodu bylo ve výše uvedených časových souvislostech vymazáno zástavní právo i ke druhému spoluvlastnickému podílu na předmětných nemovitostech, ač právní důvod jeho zániku se vztahoval jen k prvnímu spoluvlastnickému podílu žalobcem již nabytému. Z těchto důvodů nelze učinit závěr, že žalobce byl v dobré víře ve smyslu § 1377 odst. 2 o. z., že vlastnické právo ke druhé ideální polovině nemovitostí nabývá od druhé zástavní dlužnice nezatížené zástavním právem, i když tehdy nebylo v katastru nemovitostí zapsáno, tudíž účinek zániku zástavního práva v této části nenastal. Po následné opravě v katastru nemovitostí je nyní zapsané zástavní právo zatěžující předmětné nemovitosti ohledně ideální poloviny nabyté žalobcem od [jméno] [příjmení] v souladu se skutečným právním stavem, proto žaloba na určení neexistence tohoto zástavního práva důvodná není.

18. Pokud ji soud I. stupně zamítl, byť z jiných právních důvodů, je jeho rozhodnutí věcně správné a odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé potvrdil (§ 219 o. s. ř.). To se týká výroku II rozsudku o nákladech řízení, na jejichž náhradu má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšný žalovaný, který se však práva na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně výslovně vzdal.

19. Pokud se týká nákladů odvolacího řízení, byl v něm rovněž úspěšný žalovaný, jemuž podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů přísluší. V odvolacím řízení se tohoto práva již nevzdal, proto mu jako účastníku nezastoupenému advokátem přísluší právo na paušální částky náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 153 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) ke dvěma úkonům - vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, což činí 600 Kč. Proto odvolací soud zavázal neúspěšného žalobce nahradit úspěšnému žalovanému náklady odvolacího řízení v této výši.