14 CO 186/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhel a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 101 619,56 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 2. 6. 2021, čj. 16 C 178/2017-218

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném přísudečném výroku I a/ potvrzuje v části o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 58,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 58,50 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 61 494,44 Kč od datum do datum, b/ mění ve zbývající části tak, že se žaloba o zaplacení částky 50 564,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 50 564,56 Kč od datum do zaplacení zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 31 346 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 5 870,45 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 3 447,73 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 623,06 Kč, úrok z prodlení z částky 50 623,06 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení a úrok z prodlení z částky 61 494,44 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do datum, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu zamítl ohledně částky 50 996,50 Kč a ohledně úroku z prodlení z částky 50 996,50 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 45 915,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Bc. jméno příjmení (výrok III). Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 6 405,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Břeclavi (výrok příjmení), a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 2 912,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Břeclavi (výrok V).

2. Proti tomuto rozsudku, a to přísudečnému výroku I a výrokům III o náhradě nákladů řízení účastníků a IV o náhradě nákladů řízení státu, podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Vytýká v něm soudu I. stupně, že nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům a věc nesprávně právně posoudil. Poukázal na rozhodnutí téhož senátu v jiných sporech, které žalovaný s žalobkyní vede, zejména na rozsudek vydaný v řízení o vyklizení nemovitosti a na rozsudek o zaplacení za neoprávněně sklizenou kukuřici. Uvedl, že ve snaze odvrátit tento spor nabídl původnímu žalobci za užívání jeho pozemků částku 15 Kč/m2 ročně, avšak soud I. stupně tento vstřícný postoj vyhodnotil v neprospěch žalovaného a své rozhodnutí přiznat žalobkyni částku 16,50 Kč/m2 ročně odůvodnil i tím, že žalovaný si je vědom toho, že užívání předmětných pozemků má takovou hodnotu. Žalovaný přitom platí vlastníkům pozemků v zemědělském areálu částky v rozmezí 4 – 7 Kč/m2 za rok a v průběhu řízení byla uhrazena částka dle revizního znalce příjmení příjmení. příjmení 16,50 Kč/m2 ročně byla stanovena jako průměr částky 24 Kč stanovené v posudku Ing. příjmení a revizního znalce příjmení příjmení, v němž se částky pohybovaly okolo 9 Kč/m2 ročně. Tímto postupem byl zcela pominut znalecký posudek Ing. příjmení, čímž byl žalovaný významně poškozen a naopak žalobkyně zvýhodněna. Soud I. stupně dle žalovaného zcela pominul, že znalec příjmení příjmení neprovedl dostatečné místní šetření a vyšel z koeficientů, které jsou u některých položek pravděpodobně nadsazené. Přes vlastní zjištění revizního znalce, že nejvyšší místní nájemné činí 15 Kč/m2 ročně, stanovil soud obvyklé nájemné ještě vyšší částkou. Nájemné ve výši 15 Kč/m2 ročně se vymyká i ostatním zjištěným nájmům v obdobných obcích, jako jsou obec, takový nájem požaduje pouze Ing. příjmení, který je znám svými vysokými nároky na výši nájemného. Taková částka by měla být považována již za exces, rozhodně ne za minimum pro stanovení obvyklého nájemného. V praxi je běžné, že porovnávané ceny oscilují kolem určitého průměru, nikoliv, že nejvyšší zjištěné nájemné v daném místě je stále pod hranicí obvyklého nájemného, jak rozhodl soud I. stupně. Posudek Ing. příjmení vychází z kupních cen, jež místní poměry nezohledňují a nadto jsou nadsazené. Sám znalec u jednání uvedl, že u osmi porovnávaných nabídek nevěděl, zda a za jakou cenu se obchody skutečně realizovaly. Znalec příjmení příjmení uvedl, že je nepřesné vycházet pouze z nabídek, protože nabídková cena neodráží obvyklou cenu. Oba znalci vypracovali znalecký posudek jinou metodou než revizní znalec, neboť neměli k dispozici realizované nájmy v dané či obdobné lokalitě. Revizní znalec však tyto údaje k dispozici měl a mohl stanovit obvyklé nájemné nejpřesněji. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, proč soud I. stupně tyto skutečnosti nezohlednil. Zcela se pak soud vyhnul vyhodnocení námitky uplatněné u jednání datum týkající se existence dvou originálů znaleckého posudku. Rozhodnutí je dle žalovaného nesprávné i ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků, protože soud hodnotil pouze procentuální úspěch žalobce, přestože žalovaný nezavdal vlastní nabídkou příčinu k podání žaloby, žalobkyně požadovala přemrštěnou výši nájemného a nad rámec mimosoudní nabídky byla úspěšná v mizivém poměru. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby ve výroku I a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že za podjatost nelze označit okolnosti, které spočívají v konkrétním postupu soudce v daném řízení nebo jeho rozhodování v jiných obdobných věcech. Je atributem soudního rozhodnutí, že minimálně jedna ze stran s ním není srozuměna, což však nemůže vést k závěru o předpojatosti soudu. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný užívá sporné pozemky, a tento již na začátku řízení deklaroval ochotu uhradit částku odpovídající nájemnému ve výši 15 Kč/m2 ročně, avšak nezaplatil nic. Ani po zahájení řízení, kdy žalovaný tvrdil částku dle posudku znalce příjmení příjmení ve výši 5 Kč/m2 ročně, však nezaplatil ani takto vyčíslenou částku a k dílčí úhradě se odhodlal až pod tlakem soudního řízení a vypracování revizního znaleckého posudku. Podklady pro jeho zpracování však poskytl znalci samotný žalovaný, takže z takových podkladů nemohou být učiněny závěry objektivně způsobilé podat věrný obraz o tržní ceně nájmu v dané oblasti. K postupům a závěrům revizního znalce a zvolené metodě se tamější žalobce vyjadřoval ve sporu vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 16 C 178/2017. Žalovaný pozemky stále užívá a není ochoten je vyklidit, je seznámen s požadavkem žalobkyně na částku odpovídající nájmu ve výši 24 Kč/m2 ročně, a pokud za této situace pozemky užívá, je zjevné, že uvedenou částku akceptuje. Žalobkyně jako vlastnice pozemků má právo určit výši náhrady, za kterou poskytne svůj majetek jinému, a to tím spíše, pokud je jí takový majetek bez souhlasu zabrán. Nechce již řízení dále protahovat, i když má stále za to, že má právo požadovat po žalovaném vyčíslenou náhradu za užívání pozemku.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném přisuzujícím výroku I a v závislých výrocích III, IV a V o náhradě nákladů řízení a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je z převážné části důvodné.

5. Žalobkyně jako právní nástupkyně původního žalobce jméno příjmení se v dané věci domáhá zaplacení celkem částky 101 619,56 Kč s příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému v období tři roky zpětně od podání žaloby, tedy od datum do datum, a to na základě tvrzení, že je vlastnicí pozemků parcelní číslo st. 825 a číslo v katastrálním území Rakvice, že oba pozemky o celkové výměře 2 265 m2 žalovaný užívá bez nájemní smlouvy či jiného právního důvodu a za užívání nic neplatí a že výše bezdůvodného obohacení byla stanovena znaleckým posudkem znalce příjmení jméno příjmení z 23. 6. 2017 v částce 24 Kč/m2 ročně. Soud I. stupně žalobě zčásti vyhověl a zčásti ji zamítl s odůvodněním, že je třeba vyjít ze závěrů znaleckých posudků znalce příjmení jméno příjmení a revizního znalce titul jméno příjmení o výši obvyklého nájemného a výši bezdůvodného obohacení stanovit průměrem částek oběma znalci stanovenými. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje.

6. Dle ustanovení § 2991 odstavec 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Dle ustanovení § 2999 odstavec 1 věta prvá o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

8. Dle ustanovení § číslo nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal.

9. Dle ustanovení § 3004 odstavec 1 věta prvá o. z. obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal.

10. Plněním bez právního důvodu, případně protiprávním užitím cizí hodnoty, tedy jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, je i stav, kdy je pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez souhlasu vlastníka nebo jiného obdobného titulu. Prospěch v takovém případě vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to cokoliv platil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. Výše náhrady za vzniklé bezdůvodné obohacení odpovídá obvyklé výši nájemného v daném místě a čase, tedy částce, již by za obvyklého běhu okolností musel takový uživatel vynaložit na zajištění práva srovnatelné nemovitosti užívat na základě nájemní smlouvy k totožnému či obdobnému účelu.

11. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí shora uvedených pozemků a žalovaný je v rozhodném období užíval, neboť jsou zastavěné zemědělskými stavbami v jeho vlastnictví zřízené již v dřívější době, a to pro provozování své zemědělské činnosti, jíž je chov dobytka. Sporné pozemky se nacházejí v areálu bývalého Zemědělského družstva obec a v tomto areálu se nacházejí další pozemky ve vlastnictví třetích osob, které jsou rovněž v užívání žalovaného. Ke sporné otázce výše vzniklého bezdůvodného obohacení soud I. stupně provedl k důkazu znalecký posudek znalce příjmení jméno příjmení předložený původním žalobcem, který obvyklou výši nájemného stanovil jako procentní podíl z obvyklé ceny sporného pozemku jako pozemku stavebního, tedy ve výši 24 Kč/m2 ročně, a dále revizní znalecký posudek znalce titul jméno příjmení, z něhož bylo zjištěno, že při posouzení obvyklého nájemného je nejvýhodnější zjistit porovnáním obvyklé nájmy v dané lokalitě, případně v širší lokalitě, a teprve pokud by ani toto nebylo možné, je možné odvodit nájemné od obvyklé ceny pozemku. Znalec pro porovnávací metodu vybral pozemky v areálu tzv. zbytkového statku v obec, kde část pozemků je ve vlastnictví Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a pozemky byly v průměru pronajímány bez rozdílu využití ve výši 10,50 Kč/m2 ročně, dále pozemky v bývalém zemědělském areálu ve příjmení jméno, kdy pozemky ve vlastnictví právnické osoby byly pronajímány za roční nájem 20 Kč/m2, dále pozemky v zemědělském areálu ve obec, které jsou aktivně využívány jednotlivými vlastníky staveb a vlastník pozemků Zemědělské družstvo obec je pronajímalo za 3 Kč/m2 ročně, dále pozemky v zemědělském areálu obec, kde průměrný nájem činil 12 Kč/m2 ročně. Většinová hladina nájmů se tak pohybuje v úrovni 6 – 12 Kč/m2 ročně vyjma města Břeclav, průměr pak činí 10,01 Kč/m2 ročně. Dle nájemních smluv uzavřených vlastníky pozemků v předmětném areálu činilo obvyklé nájemné v roce 2015 částku 8,53 Kč m2 (u pronajímatelů Michlovských 7,01 Kč/m2, u pronajímatele příjmení 4 Kč/m2, o pronajímatele Révy obec a číslo Kč/m2, u pronajímatele příjmení 15 Kč/m2 a u pronajímatele příjmení 7,29 Kč/m2), přičemž znalec stanovil roční nájemné za 1 m2 zprůměrováním takto zjištěných hodnot ve výši 9,44 Kč v roce 2014, 9,08 Kč v roce 2015, 9 Kč v roce 2016 a 8,83 Kč v roce 2017.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl odvolací soud shodně se soudem I. stupně k závěru, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení co do základu je dán, neboť žalovaný v rozhodném období užíval označené pozemky ve vlastnictví původního žalobce a po jeho smrti žalobkyně jako právní nástupkyně, jež zdědila žalovanou pohledávku i sporné pozemky, bez uzavřené nájemní smlouvy či jiného titulu jej k užívání opravňujícího, a to v souvislosti s provozováním živočišné výroby v budovách na nich postavených, pozemky se nacházely v areálu žalovaného a byly jím výlučně užívány. Žalovanému tak vzniklo jako nepoctivému příjemci na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobných pozemků, tedy ve výši obvyklého nájemného. Odvolací soud při svém rozhodování vyšel z revizního znaleckého posudku znalce titul jméno příjmení, který výši obvyklého nájemného v rozhodném období určil shora uvedenými částkami, a to na základě použití srovnávací metody, kdy ke srovnání byly použity nemovitosti nabízené k pronájmu nebo pronajímanými jak v okolních lokalitách nacházejících se v okrese obec, tak i přímo v areálu, v němž se nachází i sporný pozemek. Revizní znalecký posudek se vyjádřil i k dosud v řízení provedeným znaleckým posudkům a k důvodům, pro které některá jejich zjištění a závěry nejsou objektivní, a to i pokud se jedná o znalecký posudek znalce příjmení jméno příjmení, z něhož mimo jiné vyšel při svém rozhodování i soud I. stupně.

13. Je zjevné, že v žádném případě nebylo možné vycházet ze znaleckého posudku znalce příjmení jméno příjmení, který byl označen jako zcela nepřezkoumatelný, ale správný nebyl ani postup soudu I. stupně, který použil závěry dalších dvou znaleckých posudků a obvyklou výší nájemného stanovil jako aritmetický průměr těmito posudky zjištěných obvyklých cen. Je třeba tak vyjít z revizního znaleckého posudku, který při stanovení obvyklé ceny nájemného v daném místě a čase použil na rozdíl od znalce příjmení jméno příjmení nejobjektivnější metodu, a to metodu srovnávací, kdy ke srovnání použil nejen nájmy placené nájemci v předmětném areálu, ale rovněž v obdobných lokalitách v bližším okolí. Jedná se nepochybně o tržní nájmy a neobstojí námitka žalobce, že se týkají výlučně žalovaného a že ten předložil pouze nájemní smlouvy s nižším nájemným. I kdyby snad znalci nebyly předloženy všechny dostupné nájemní smlouvy, měl k dispozici dostatek srovnávacích nájemních smluv uzavíraných i s jinými nájemci než s žalovaným, a z nich jednoznačně vyplývá v daném čase a místě běžná hladina nájemného, která nikde nepřekračuje částku 20 Kč/m2 a v průměru se pohybuje v částkách revizním znalcem uvedených. V dané věci bylo zohledněno i to, že pozemek slouží jako manipulační plocha v souvislosti s využíváním staveb žalovaného na vedlejších pozemcích, což jeho hodnotu i hodnotu samostatného pronájmu významně snižuje, takže v této souvislosti nelze považovat požadavek žalobce na placení nájemného ve výši 24 Kč/m2 ročně za opodstatněný, neboť taková cena pronájmu znalcem nikde zjištěna nebyla, nejvyšší cena byla dosažena v okresním městě obec a tato cena vybočovala z běžně sjednávaných nájmů, takže nebyla použitelná stejně jako na druhé straně extrémně nízké částky nájemného. Proto lze postup znalce, který zjištěné hodnoty„ zprůměroval“, považovat za zcela přiléhavý a odrážející obvyklou cenovou hladinu nájemného za užívání srovnatelných pozemků v daném místě a čase, závěry revizního znalce jsou přesvědčivé a vysoce odborné.

14. V této souvislosti je pak třeba odkázat i na odvolacímu soudu i účastníkům známé rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 1. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2775/2022-206, o dovolání tamního žalobce příjmení jméno příjmení proti žalovanému proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 24. 3. 2022, čj. 14 Co 110/2021-182, kterým bylo odmítnuto dovolání tamního žalobce s odůvodněním, že napadené rozhodnutí týkající se zcela stejné pohledávky tamního žalobce na základě totožného skutkového stavu, ale pouze ve vztahu k jinému pozemku ve stejném zemědělském areálu a stejném období, koresponduje s dlouhodobou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, pokud výši obvyklého nájemného stanovilo podle znaleckého posudku znalce titul jméno příjmení.

15. Není přitom právně významné, že žalovaný nabízel platbu bezdůvodného obohacení ve výši 15 Kč/m2 ročně, neboť žalovaný mohl být při nabídce této částky veden snahou o mimosoudní vyřízení věci různými důvody a okolnostmi nezohledňujícími obvyklou cenu nájemného, která mu nemusela být ani známa. Na žalovaného nelze pohlížet ani jako na podnikatelský subjekt, který snad z pozice síly„ diktuje“ vlastníkům výši nájemného, které bude za užívání jejich pozemků platit, neboť nepochybně platí zákonný princip smluvní volnosti, kdy strany sjednávají v nájemních smlouvách výši nájemného dobrovolně a bez nátlaku dohodou. Taková dohoda je předmětem nabídky a poptávky a v poněkud výhodnějším postavení je naopak pronajímatel, na jehož podmínky, pokud chce nájemní smlouvu uzavřít, spíše musí přistoupit nájemce než naopak. Pokud pak žalobkyně v odvolacím řízení navrhla doplnit dokazování novými důkazy, a to listinami týkajícími se sjednávání výše pachtu v nájemních smlouvách uzavíraných v posledních letech, nepovažoval odvolací soud za potřebné tyto listiny k důkazu provádět, neboť se týkají pozdějšího období, než je uplatněno v tomto řízení, a pro posouzení věci jsou podstatné pouze nájmy sjednávané v daném čase. Postupné zvyšování cen i zemědělských pozemků a výše pachtů je všeobecně známou skutečností, avšak pro stanovení výše obvyklého nájemného v předcházejících letech k novým cenám přihlížet nelze.

16. Výměra žalovaným užívaných pozemků činí celkem 2 265 m2 a nájemné za období od datum do 31. 12. 2014 při sazbě 9,44 Kč/m2 ročně činí částku 9 314,17 Kč, za období roku 2015 při sazbě 9,08 Kč/m2 činí částku 20 566,20 Kč, za období roku 2016 při sazbě 9 Kč/m2 činí částku 20 385 Kč a za období od datum do 26. 7. 2017 při sazbě 8,83 Kč/m2 činí částku 11 287,63 Kč, celkem 61 553 Kč. Žalovaný žalobkyni v průběhu řízení zaplatil částku 61 494,44 Kč (ohledně této částky bylo řízení již pravomocně zastaveno), takže žaloba zůstala důvodnou, pokud jí bylo napadeným výrokem I již zčásti vyhověno, pouze ohledně částky 58,56 Kč, a to s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně odpovídající dvojnásobku repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaný je přitom v prodlení se zaplacením částky 58,56 Kč od datum, neboť v té době již uplynula lhůta k zaplacení poskytnutá mu původním žalobcem ve výzvě z datum, a se zaplacením částky 61 494,44 Kč byl v prodlení od datum do datum, kdy tato částka byla žalobci zaplacena.

17. S ohledem na vše shora uvedené byl proto rozsudek soudu I. stupně v části výroku I o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 50 564,56 Kč s příslušenstvím dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno b/ o. s. ř. změněn tak, že i v této části byla žaloba zamítnuta, a ve zbývající části ohledně zaplacení částky 58,56 Kč s příslušenstvím a ohledně příslušenství k částce 61 494,44 Kč od datum do datum byl rozsudek dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 2, § 142 odstavec 2 a § 146 odstavec 2 věta druhá o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení před soudem I. stupně úspěšná z 37 % a při zohlednění práva na náhradu nákladů řízení v zastavené části, což zavinil žalovaný zaplacením zpětvzaté částky 61 494,44 Kč po podání žaloby, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 63 %, a má proto právo na náhradu 26 % svých nákladů řízení (63 % jeho úspěchu snížených o 37 % úspěchu žalobkyně). Ty jsou tvořeny před soudem I. stupně odměnou za 6 úkonů právní služby po 7 660 Kč, celkem 45 960 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast zástupce žalovaného na jednáních soudu I. stupně konaných ve dnech datum a datum svou délkou trvání přesahujícího dvě hodiny a datum, kdy předmětem řízení bylo zaplacení původně žalované částky 163 114 Kč (ustanovení § 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ advokátní tarif“), a za dva úkony právní služby po 5 740 Kč, celkem 11 480 Kč, a to za účast u jednání soudu I. stupně konaných ve dnech datum a datum, kdy předmětem řízení bylo zaplacení částky 101 619,56 Kč s příslušenstvím, dále osmi paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalovaného po 300 Kč, celkem 2 400 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), a částkou 12 566,40 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad, neboť zástupce žalovaného je plátcem této daně. Celkem náklady řízení žalovaného před soudem I stupně tak činí částku 72 406,40 Kč (45 960 + 11 480 + 2 400 + 12 566,40) a z toho 26 % představuje částku 18 826 Kč.

19. V odvolacím řízení byl téměř v celém rozsahu úspěšný žalovaný (jeho neúspěch je nepatrný) a má proto právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení tvořených odměnou zástupce za dva úkony právní služby po 3 140 Kč, celkem 6 280 Kč vycházející z tarifní hodnoty 50 623,06 Kč za sepis odvolání a účast zástupce žalovaného u jednání odvolacího soudu konaného datum (§ 7 bod 5, § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalovaného po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 advokátního tarifu), náhradou za ztrátu času za čtyři půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/ advokátního tarifu), dále cestovným zástupce žalovaného ke shora uvedenému jednání odvolacího soudu na cestě z obec do obec a zpět, kdy základní náhrada při sazbě 5,20 Kč/km (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a ujetých 120 km činí 624 Kč a výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při ceně automobilového benzinu 41,20 Kč, průměrné spotřebě použitého motorového vozidla příjmení příjmení 7,1 l číslo km (zjištěno z technického průkazu vozidla) činí 351 Kč. Dále činí náklady právního zastoupení žalovaného 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 733 Kč Celkem náklady odvolacího řízení žalovaného včetně zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 2 532 Kč činí 12 520 Kč (6 280 + 600 + 400 + 624 + 351 + 1 733 + 2 532). Žalovanému tak vznikl nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové částce 31 346 Kč (18 826 + 12 520).

20. Výrok o náhradě nákladů řízení státu před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 2a a § 148 odstavec 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná v rozsahu 63 % a žalovaný ve zbývajícím rozsahu 37 %, a oba účastníci jsou tak povinni v tomto poměru nahradit státu náklady řízení tvořené vyplacenými částkami znalečného celkem ve výši 9 318,18 Kč. Na žalobkyni tak připadá částka 5 870,45 Kč a na žalovaného zbývající částka 3 447,73 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává u soudu I. stupně do dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Nebudou-li povinnosti vyplývající z vykonatelného rozhodnutí plněny dobrovolně, můžou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.