14 Co 205/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o vyloučení věci z exekuce, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě z 25. 9. 2023, čj. 5 C 270/2022-102

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , částka, dotří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby vyloučil z exekučního řízení prodejemnemovitostí vedeném Exekutorským úřadem , adresa, pod sp. zn. 123-EX 56/2012 ve prospěchžalované jako oprávněné spoluvlastnický podíl ve výši ideální 1/, Anonymizováno, zapsaný dosud ve prospěchpovinné, a to in concreto těchto nemovitostí: pozemku parcelní číslo st. , Anonymizováno, (zastavěná plochaa nádvoří), jehož součástí je stavba rodinného domu číslo popisné , Anonymizováno, , a dále pozemku parcelníčíslo , hodnota, (zahrada), to vše zapsáno na listu vlastnictví číslo , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném2 spisová značkaShodu s prvopisem potvrzuje: , jméno FOu Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pro katastrálníúzemí a obec , adresa, (výrok I), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právnímoci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši , částka, k rukám právní zástupkyně žalované(výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Uvedl, že datum byla mezi, jméno FO, jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím uzavřena kupní smlouva opatřenáověřovací doložkou pro legalizaci podpisu, jejímž předmětem je majetek, který by měl býtvyloučen z exekuce. Na straně prodávajícího se jednalo o jeho výlučný majetek, neboť jej nabylděděním. Obligační účinky kupní smlouvy nastaly v souladu s článkem smlouvy z , datum, ,neboť žalobce splnil všechny právní povinnosti, k nímž se ve smlouvě zavázal, zejména zaplatil, jméno FO, částku , částka, a , jméno FO, částku , částka, . V návaznosti nauzavřenou kupní smlouvu byl vyhotoven návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnickéhopráva do katastru nemovitostí, který byl podepsaný oběma smluvními stranami a nebyl podávánna stanoveném formuláři. Byl také opatřen doložkou pro legalizaci podpisu. Na základě ústnídohody smluvní stran se prodávající zavázal doručit tento návrh věcně a místně příslušnémukatastrálnímu úřadu, a protože mezi nimi nebyly žádné spory a vztahy byly korektní a trvala jejichvůle převést vlastnické právo na žalobce, neměl a ani nemohl mít žádný důvod pochybovat, žesvůj závazek týkající se doručení návrhu na vklad prodávající splní. V okamžiku. kdy žalobce zjistil,že ke vkladu vlastnického práva nedošlo, nebylo již možné jej provést s ohledem na generálníinhibitorium, neboť na majetek prodávajícího byla nařízena exekuce. Dle žalobce není správnýzávěr soudu I. stupně, že mu nesvědčí právo k majetku sui generis, které nepřipouští výkonrozhodnutí. Toto mu naopak svědčí minimálně v podobě institutu legitimního očekávání, žepředmětná kupní smlouva nabude věcněprávních účinků. Především však žalobci svědčí vlastnicképrávo. Pro podání návrhu na povolení vkladu vlastnického práva zákon navíc nestanoví žádnoulhůtu. Soud I. stupně dle žalobce pochybil, pokud se nezabýval otázkou, zda je exekuce vedena poprávu. Dle konstantní judikatury nemůže obstát formální argument založený na striktníoddělitelnosti nalézacího civilního řízení sporného a řízení vykonávacího a je třeba zkoumatoprávněnost exekučního titulu jako předběžnou otázku. V dané věci je exekučním titulem veprospěch žalované notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, takže soud k dluhu povinnénevedl žádné sporné nalézací řízení, proto je na místě o to větší obezřetnost exekučního soudu přizkoumání podmínek a okolností exekuce. Notářský zápis byl sepsán pro dluh ve výši , částka, ,ale exekuce byla nařízena pro dluh ve výši , částka, , takže za jediný rok vzrostl dluh povinnéna téměř čtyřnásobek. To vede k úvahám o možných lichevních praktikách žalované, její jednáníje v každém případě v rozporu s dobrými mravy a exekuce na majetek povinné neměla být dležalobce vůbec nařízena. Rozhodnutí soudu I. stupně je tak zatíženo přepjatým formalismem, kterývedl k nespravedlivému rozhodnutí. Navíc žalobce vlastnické právo k předmětným nemovitostemvydržel, užívá je nerušeně, nepřetržitě a poctivě od roku 1999, kdy nabyl ideální 1/, Anonymizováno, , a provádívýlučně jejich údržbu. Nejméně od roku 2001 platí daň z nemovitostí a soud I. stupně pochybil,pokud neprovedl navržený důkaz o těchto platbách. To, že něco není v pořádku, si žalobce poprvéuvědomil až v okamžiku, kdy byl kontaktován znalcem ustanoveným exekutorem k oceněnínemovitostí, a to za účelem zajištění jejich zpřístupnění, k čemuž došlo daleko po uplynutívydržecí doby. S tím koresponduje i okamžik podání žaloby. Žalobce byl spoluvlastníkempředmětných nemovitostí ještě před uzavřením kupní smlouvy a žil v omluvitelném omylu, pokudsi nevšiml, že po uzavření kupní smlouvy výše jeho podílu neodpovídá skutečnosti. Na jehodobrou víru nemohlo mít vliv právní jednání dlužníka, které nebylo učiněno přímo ve vztahuk němu, neboť žalobce neměl důvod zjišťovat, zda se k osobě dlužníka , jméno FO, vede vůbecinsolvenční řízení. Při posuzování otázky vydržení je třeba brát v potaz všechny individuálníokolnosti případu. Žalobce proto navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že jeho žalobě budevyhověno.3 , spisová značkaShodu s prvopisem potvrzuje: , jméno FO3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Poukázala nato, že k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí nikdy nedošlo, žalobce se proto nemohlnikdy stát jejich vlastníkem, a proto mu nyní nesvědčí aktivní věcná legitimace k vedenípředmětného řízení. Katastr nemovitostí je veřejným seznamem a stojí na principu materiálnípublicity a principu přednosti zapsaného práva před právem nezapsaným a na principu ochranyveřejné víry. Existence žalobcem tvrzené kupní smlouvy je pro předmětné řízení zcela irelevantní.Je vysoce nepravděpodobné, že by se žalobce nestaral o svá práva a neověřil si zápis svéhovlastnického práva v katastru nemovitostí, a to zejména za situace, kdy tvrdí, že své povinnostiplynoucí z kupní smlouvy splnil. Pokud měl za prodávajícím nějaké pohledávky, měl je přihlásitv insolvenčním řízení nebo se měl domáhat jejich splnění v dědickém řízení. Pokud se jich domáháaž nyní po patnácti letech, lze předpokládat, že jsou již promlčené. , jméno FO, se ještě v roce 2015považoval za vlastníka ideální , Anonymizováno, předmětných nemovitostí. Soud I. stupně správně posoudili otázku vydržení, neboť žalobce nemohl být nikdy v dobré víře, že je vlastníkem spornýchnemovitostí. Nikdy se nechopil jejich držby, dobrou víru žalobce nelze dovozovat z toho, že platilv celém rozsahu daň z nemovitostí, neboť k uzavření kupní smlouvy mělo dojít až po sedmiletech, po něž již dobrovolně hradil daňovou povinnost. Judikatura Nejvyššího soudu Českérepubliky není pro danou věc použitelná, žalobce z ní bez jakéhokoliv kontextu vytrhává účelověprávní věty na danou věc neaplikovatelné.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá,§ 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř“), a po zjištění, že odvolání jepodáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a jepodáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování dokazování posléze uvedeným listinným důkazem(§ 213 odstavec 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Žalobce se v dané věci domáhá vyloučení spoluvlastnického podílu ve výši ideální 1/, Anonymizováno, na pozemkuparcelní číslo st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu číslo popisné , Anonymizováno, , a dále pozemkuparcelní číslo , hodnota, v katastrálním území , adresa, z níže uvedené exekuce vedené proti povinné, jméno FO, , a to na základě tvrzení, že žalobci svědčí spoluvlastnické právo k této postiženéideální jedné polovině, neboť uzavřel s tehdejším spoluvlastníkem , jméno FO, , datum, kupnísmlouvu, která sice nebyla vložena do katastru nemovitostí, ale žalobce přinejmenším svéspoluvlastnické právo vydržel. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobceneprokázal, že by sporný spoluvlastnický podíl nabyl do svého vlastnictví, neboť nabývací titulnebyl vložen do katastru nemovitostí, a vydržení brání nedostatek dobré víry žalobce. S těmitozávěry se odvolací soud ztotožňuje.

6. Podle ustanovení § 267 odstavec 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí,lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podletřetí části tohoto zákona.

7. Podle ustanovení § 1105 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, převede-li sevlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictvízápisem do takového seznamu.

8. Podle ustanovení § 6 věty první a druhé zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí, dále jen„katastrálního zákona“, zápisy týkající se práv se do katastru provádějí vkladem, záznamem nebopoznámkou. Vklad je zápis do katastru, kterým se zapisují věcná práva, práva ujednaná jako věcnápráva, nájem a pacht.

9. Podle ustanovení § 10 katastrálního zákona právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrhna zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu.

10. Podle ustanovení § 12 katastrálního zákona vklad lze provést na základě pravomocnéhorozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení.4 , spisová značkaShodu s prvopisem potvrzuje: , jméno FO11. Smyslem excindační žaloby je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, který bylpostižen nařízením exekuce, taková práva, která nepřipouští, aby nařízená exekuce také bylaprovedena a aby tento majetek byl zdrojem pro uspokojení oprávněného. K excindační žalobě jeaktivně legitimována třetí osoba (osoba rozdílná od oprávněného a povinného), jejíž věc nebo jinámajetková hodnota byla postižena nařízením exekuce, ačkoliv k ní má právo, které nepřipouštíexekuci. Pasivně legitimován je oprávněný, tedy ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce.Excindační žalobou lze uplatnit jak práva k věci movité nebo nemovitosti anebo podniku, taki k právům nebo jiným majetkovým hodnotám, které jsou předmětem nařízené exekuce podleustanovení § 320 o. s. ř. Právem nepřipouštějícím exekuci je zejména vlastnické právo třetí osoby,excindační žalobu může podat i oprávněný držitel věci nebo práva.

12. Z dokazování provedeného soudem I. stupně byly prokázány skutečnosti mezi účastníkynesporné, že na návrh žalované jako oprávněné proti povinné , jméno FO, je u Okresníhosoudu ve , adresa, vedena exekuce a soud usnesením z , datum, , čj. , spisová značka, , jejímprovedením pověřil soudního exekutora Exekutorského úřadu v , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , který, datum, pod čj. 123-EX 56/2012-10 vydal exekuční příkaz k prodeji spoluvlastnického podíluna sporných nemovitostech. Tento podíl byl předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcemjako kupujícím a , jméno FO, jako prodávajícím , datum, , která však přesto, že smluvní stranysepsaly návrh na vklad do katastru nemovitostí, vložena nebyla, neboť prodávající jej příslušnémukatastrálnímu úřadu k provedení vkladu nepředložil.

13. Na základě takto provedeného dokazování dospěl odvolací soud stejně jako soud I. stupněk závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobce není ve věci aktivně legitimován. Žalobceneprokázal, že by se stal spoluvlastníkem uvedeného podílu na sporných nemovitostech, a to nazákladě jím označené kupní smlouvy. Uzavřením kupní smlouvy o převodu vlastnického právak nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí jsou založeny příslušné obligační účinky mezismluvními stranami, avšak k věcněprávním účinkům této smlouvy, a tedy k nabytí vlastnickéhopráva podle tohoto právního titulu, dojde až zápisem vkladu do katastru nemovitostí, a to nazákladě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení. V dané věci návrh navklad spoluvlastnického podílu žalobce ve výši ideální jedné poloviny na sporných nemovitostechvůbec podán nebyl, proto nenastaly věcněprávní účinky kupní smlouvy a žalobce se v uvedenémrozsahu spoluvlastníkem nemovitostí nestal. Nepostačuje přitom jím tvrzené „legitimníočekávání“, že prodávající návrh na vklad kupní smlouvy do katastru nemovitostí podá, a to jenna základě toho, že se k tomuto jednání zavázal, že vztahy mezi smluvními stranami jakopříbuznými byly dobré a žalobce nemohl předpokládat, že k tomu nakonec nedojde.

14. Soud I. stupně pak zcela správně posoudil i otázku možného vydržení spoluvlastnického podílužalobce na sporných nemovitostech, pokud dospěl k závěru, že žalobce nemohl mít dobrou vírujako zákonný předpoklad pro tento způsob nabytí vlastnického práva. Předpokladem vydržení vesmyslu ustanovení § o. z. je oprávněná držba, která předpokládá, že držitel je v dobré víře, že muvěc nebo právo patří, a to se zřetelem ke všem okolnostem. Posouzení, je-li držitel v dobré víře,je třeba vždy hodnotit objektivně, nikoliv pouze ze subjektivního hlediska samotného držitele.O dobré víře lze uvažovat jen tam, kde držitel věc drží v omylu, že mu věc patří, a jde přitomo omyl omluvitelný, tedy takový, k němuž došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírouopatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu konkrétního případu po každémpožadovat. Je proto nezbytné vždy brát v úvahu, zda držitel neměl a nemohl mít po celou vydržecídobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří.

15. V dané věci si žalobce s obvyklou mírou opatrnosti, kterou bylo možné po něm požadovat,nepočínal, neboť se vůbec nezajímal o to, zda prodávající svůj závazek podat návrh na vklad dokatastru nemovitostí splnil, a přestože mu nebyl doručen stejnopis kupní smlouvy s doložkoupříslušného katastrálního úřadu o provedení vkladu spoluvlastnického práva k předmětnýmnemovitostem. Obvyklá míra opatrnosti v takovém případě nepochybně vyžadovala, aby si5 , spisová značkaShodu s prvopisem potvrzuje: , jméno FOžalobce u katastrálního úřadu ověřil průběh vkladového řízení, případně alespoň dodatečněnahlédl do příslušného listu vlastnictví katastru nemovitostí za účelem ověření zápisu svéhospoluvlastnického práva, a to zejména za situace, kdy sporný spoluvlastnický podíl byl již od roku2012 předmětem exekučních řízení, jak by nepochybně zjistil, pokud by do příslušného listuvlastnictví nahlédl. V této souvislosti lze také poukázat na rozhodnutí Nejvyšší soudu Českérepubliky sp. zn. , spisová značka, , dle něhož právní omyl vycházející z neznalosti jednoznačněformulovaného ustanovení občanského zákoníku platného v době, kdy se držitel ujímá držby, neníomluvitelný, a že držitel nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkemnemovitosti, jejíž držby se chopil na základě smlouvy o jejím převodu, která nebyla v době, kdy totehdejší zákon vyžadoval, registrována státním notářstvím, a to i když subjektivně mohl býto svém právu přesvědčen. Požadavek vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí (dříveregistrace státním notářstvím) byl přitom v občanských zákonících jasně a jednoznačně vymezenjako nezbytná zákonná podmínka nabytí převedeného práva. Pokud tedy žalobce v roce 2007pokračoval v držbě předmětných nemovitostí na základě smlouvy o převodu, která nebyla vloženado katastru nemovitostí, nemohl jednat objektivně v omluvitelném omylu skutkovém, ale aniprávním, že je vlastníkem převedeného ideálního podílu.

16. Žalobce pak zcela nedůvodně namítá, že soud v dané věci má posuzovat to, zda je exekuceOkresním soudem ve , adresa, vedená žalovanou oprávněně s ohledem na to, že exekučnímtitulem je notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti a vymáhaná pohledávka se běhemjednoho roku čtyřikrát navýšila. K uvedenému je třeba uvést, že splnění zákonných předpokladůpro nařízení exekuce ve smyslu příslušných ustanovení o. s. ř. zkoumá ve svém řízení exekučnísoud a ten je také příslušný k rozhodnutí o zastavení exekuce, pokud zde je dán důvodpodřaditelný pod ustanovení § 269 o. s. ř. Ve zdejším řízení je soud vázán tím, že byla pravomocněnařízena exekuce, že soudní exekutor pravomocně rozhodl o postižení spornéhospoluvlastnického podílu a že tento stav trvá do současné doby. V exekučním řízení přitom nelzepřezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je exekuční soud(stejně jako nalézací soud v soudním řízení, které se jej týká) vázán a je povinen z něj vycházet(rozhodnutí Ústavního soudu České republiky III. ÚS 781/23). Odkaz žalobce na nález tohotosoudu sp. zn. II. ÚS 3194/18 je zcela nepřiléhavý, neboť v tamní věc bylo řešeno posuzováníexekučního titulu exekučním soudem, nikoli nalézacím soudem v jiném soudním řízení, stejně jakona nález sp. zn. III. ÚS 4129/18, který se týkal posuzování schopnosti žalovaného splatit úvěr,a to v řízení týkajícím se zaplacení dluhu vzniklého z úvěrové smlouvy, nikoli v jiném nalézacímsoudním řízení. To, že během období jednoho roku se původní pohledávka žalované podstatněnavýšila, pro posouzení věci není významné stejně jako to, že žalobce platil dlouhá léta daňz celých nemovitostí. Napadené rozhodnutí pak nelze označit za přehnaně formalistickéa nespravedlivé, i kdyby žalobce vzniklou situaci jako nespravedlivou subjektivně vnímal.Individuální okolnosti daného případu nemohou vést k jinému právnímu závěru, než jaký učinilsoud I. stupně, a to bez ohledu na to, zda se žalobce rozhodnutím soudu v této věci cítí býtpoškozen. Finanční vypořádání nároků mezi ním a prodávajícím, který byl navíc jeho příbuzným,bylo zcela na jejich dohodě, a pokud žalobce plnil na kupní cenu či jiné závazky souvisejícís nabytím spoluvlastnického podílu na nemovitostech, vznikly mu nároky z titulu bezdůvodnéhoobohacení, jejichž uplatnění či neuplatnění rovněž nemůže mít žádný vliv na právní posouzenídané věci.

17. Na základě všech shora uvedených skutečností tak odvolací soud dospěl k závěru, že žalobceneprokázal tvrzené spoluvlastnické právo nepřipouštějící dle ustanovení § 267 odstavec 1 o. s. ř.exekuci. Proto byl napadený rozsudek dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.To se týká i správného výroku o náhradě nákladů řízení účastníků, která byla správně dleustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. přiznána úspěšné žalované a je tvořena odměnou zástupkyněza tři úkony právní služby po , částka, , celkem , částka, , a to za převzetí a přípravu zastoupení,vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu I. stupně konaného , datum, (§ 7 bod 5., § 9 odstavec6 , spisová značkaShodu s prvopisem potvrzuje: , jméno FO4 písmeno b/, § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátůa náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), dále třemipaušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupkyně po , částka, , celkem , částka, (§ 13odstavec 4 advokátního tarifu), dále náhradou za ztrátu času za 5 půlhodin po , částka, , celkem , hodnotaKč (§ 12 odstavec 1 písmeno a/ advokátního tarifu), a náhradou cestovních výloh vzniklých připoužití osobního automobilu značky Volkswagen Tiguan na cestě z , adresa, a zpětk jednání , datum, . Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila dle ustanovení § 1 písmeno b/vyhlášky č. 467/2022 Sb. , částka, , v dané věci tedy při ujetí 140 km činila základní náhrada 728Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km (zjištěnoz technického průkazu vozidla), ceně automobilového benzinu , částka, (§ 4 písmeno b/ vyhláškyč. 467/2022 Sb.) a ujetých 140 km činí , částka, . Celkem tak náklady zastoupení žalovanépředstavují částku 11 844 (9 300 + 900 + 500 + 728 + 416) a k nim bylo třeba připočítat částku, částka, představující 21% daň z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalované rozhodnutímo registraci vyhotoveným , datum, Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště, adresa, I prokázala, že je plátkyní této daně. Celkem tak náklady řízení žalované před soudemI. stupně činí správně přiznanou částku , částka, .

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacíhořízení tvořených odměnou zástupkyně za dva úkony právní služby po , částka, , celkem , částkaza vyjádření k odvolání a účast zástupkyně u jednání odvolacího soudu konaného , datum, (§ 7bod 5., § 9 odstavec 4 písmeno b/, § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), dáledvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupkyně po , částka, , celkem , částka, (§ 13odstavec 4 advokátního tarifu) a částkou , částka, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty.Celkem tak náklady odvolacího řízení žalované činí částku , částka, (6 200 + 600 + 1 428)splatných k rukám její zástupkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).