14 CO 209/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhel a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1/ jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2/ jméno příjmení , datum narození oba bytem adresa oba zastoupení advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 196 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 3. 6. 2020, čj. 16 C 110/2018-98

I. Rozsudek soudu I. stupně se, vyjma nenapadených výroků II a III, a/ potvrzuje ve výroku I o věci samé, b/ mění ve výroku IV o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 441 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 080,50 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 196 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 500 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38 500 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 70 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 500 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v části, ve které žalobce po 1. žalované a po 2. žalovaném společně a nerozdílně požadoval zákonný úrok z prodlení z částky 38 500 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 70 000 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 59 500 Kč za den [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 28 000 Kč za den [datum] (výrok II), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice doplatek soudního poplatku za rozšíření žaloby ve výši 1 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Břeclavi (výrok III), a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47 312,40 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok [příjmení]).

2. Proti tomuto rozsudku, a to výrokům I a IV, podali v zákonné lhůtě odvolání žalovaní. Poukázali na to, že sporné nemovitosti užívali společně s matkou žalované a jejím synem, samotní žalovaní obývali pouze jednu místnost v patře domu a spoluužívali příslušenství, obývací pokoj, kuchyni a chodbu v přízemí domu. Nemůže se tak dle nich jednat o užívání nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu s jejich souhlasem, protože matce žalované vzniklo užívací právo zcela legálně, a k této skutečnosti soud I. stupně neprovedl navržený důkaz. Žalovaní tak nejsou ve věci pasivně legitimováni, neboť se v celém rozsahu bezdůvodně neobohacovali. Matka žalované užívala výlučně jednu obytnou místnost v přízemí domu a spoluužívala ostatní místnosti v přízemí s žalovanými a ostatní nemovitosti, a to proto, že byla podílovou spoluvlastnicí nemovitostí, nepotřebovala souhlas žalobce ani žalovaných k nahlášení si trvalého pobytu v domě v době, kdy ještě byla podílovou spoluvlastnicí. Její užívací právo k nemovitostem nebylo nikdy zrušeno. Obvyklé nájemné za rozsah užívání žalovaných nelze stanovit částkou 3 500 Kč měsíčně, neboť znalec pro jeho výši použil srovnání s rekonstruovanými a modernizovanými nemovitostmi s daleko vyšším rozsahem užívání, než užívají žalovaní. Použil tedy nesrovnatelné nemovitosti s ohledem na jejich velikost a stavebně technický stav. Požadovaná částka přitom neodpovídá matematicky částce 3 500 Kč. Soud I. stupně nezohlednil navíc vůbec to, že žalobce se nepodílí na údržbě a vytápění nemovitostí a neobdělává pozemky. Žalovaní v průběhu řízení navrhovali jeho přerušení z důvodu probíhajícího řízení u Ústavního soudu. Toto řízení má přitom zásadní vliv na projednávanou věc, neboť prokáže-li se, že exekuce vedená proti matce žalované je neoprávněná a bude zastavena, nutně dojde ke zrušení nabývacího titulu žalobce k předmětným nemovitostem a odpadne předmět řízení. Žalovaní proto navrhli změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

3. Žalobce se k odvolání žalovaných písemně nevyjádřil.

4. Odvoláním žalovaných nebyly napadeny výroky II a III rozsudku soudu I. stupně, které proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyly právní moci den poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 206 odstavec 2 věta prvá, § 159 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.).

5. Odvolací soud dále přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve zbývajících napadených výrocích I a IV a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zapakování dokazování posléze uvedeným důkazem (§ 213 odstavec 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

6. Žalobce se v dané věci domáhá po žalovaných zaplacení částky 196 000 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že je polovičním podílovým spoluvlastníkem pozemku parcelní číslo st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba objektu k bydlení číslo popisné 709, a pozemků parcelní [číslo] orná půda, parcelní [číslo] orná půda, a parcelní [číslo] parcely ve zjednodušené evidenci, vše v katastrálním území Lanžhot, že spoluvlastnický podíl nabyl na základě usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] o udělení příklepu z 30. 9. 2015, čj. 108 EX 05963/14-101, které nabylo právní moci [datum], a nebylo mu nikdy umožněno nemovitosti jako spoluvlastníkovi užívat, takže je výlučně užívali v rozhodném období žalovaní s dalšími osobami a na úkor žalobce jim vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 3 500 Kč měsíčně odpovídající tržní hodnotě nájmu nemovitostí v místě a čase obvyklém. Soud I. stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl, vyjma nepodstatné části příslušenství žalované částky, s odůvodněním, že žalovaní jsou ve sporu pasivně legitimováni, matka žalované ani její syn nemají k užívání nemovitostí právní důvod, v rozhodné době nedošlo k zhodnocení nemovitostí a obvyklá výše nájemného vyplývá ze znaleckého posudku. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.

7. Dle ustanovení § 1117 občanského zákoníku č. 1117, dále jen „o. z.“, každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

8. Dle ustanovení § 1122 odstavec 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

9. Dle ustanovení § 1123 o. z. spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

10. Dle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Plněním bez právního důvodu, případně protiprávním užitím cizí hodnoty, tedy jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, je i stav, kdy je cizí nemovitá věc užívána subjektem odlišným od vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradit, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. Podstata podílového spoluvlastnictví spočívá v tom, že každý ze spoluvlastníků se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví v rozsahu, jaký odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, přičemž jde o tzv. ideální podíl, nikoli o reálné vymezení vztahující se k určité části společné věci. Brání-li přímo jeden ze spoluvlastníků druhému v užívání společné věci anebo pokud fakticky existující poměry neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem, lze usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení. Pro povinnost spoluvlastníka takto užívajícího nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval společnou věc dobrovolně. Spoluvlastník, který společnou věc užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné věci, jinak mu vzniká bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnou peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno. Dal-li pak někdo neoprávněně věc k užívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci právo na vydání bezdůvodného obohacení jak vůči takovému uživateli věci, tak i vůči tomu, který věc neoprávněně přenechal jinému k užívání. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobce byl v rozhodném období spoluvlastníkem ideální jedné poloviny sporných nemovitostí, kterou nabyl na základě příklepu v dražbě, kdy podkladem pro vklad jeho spoluvlastnického práva bylo usnesení soudního exekutora čj. 108 EX [číslo] z [datum] vloženého do katastru nemovitostí s účinky od [datum], a že žalovaní mají ve svém společném jmění manželů druhou ideální jednu polovinu nemovitostí na základě kupní smlouvy ze [datum]. Žalovaní dle svého tvrzení užívají jeden pokoj a kuchyňku v horní části domu, spodní část domu užívají společně s matkou žalované a dřívější spoluvlastnicí sporných nemovitostí [jméno] [příjmení] a jejím synem. Ti se do rodinného domu nastěhovali v březnu 2015, kdy ještě matka žalované byla podílovou spoluvlastnicí, poté, co její spoluvlastnický podíl byl v dražbě prodán žalobci, zůstala v domě se synem bydlet se souhlasem žalovaných. Na nemovitostech vázne věcné břemeno doživotního bezplatného bydlení v domě pro oprávněnou [jméno] [příjmení], babičku žalované, která je oprávněna výlučnou pro svou potřebu užívat bezplatně doživotně pokoj a kuchyni, komoru v přízemí a společně s žalovanými a členy jejich rodiny [příjmení] a koupelnu v přízemí domu, vstupní chodbu včetně schodiště, půdu, sklepy, dvůr i ostatní pozemky, a to na základě smlouvy o zřízení věcného břemene z [datum], která se odstěhovala v dubnu 2015 a bydlí v domově pro seniory. Žalobce převzal klíče od domu a domovní branky [datum] po předchozí emailové komunikaci účastníků, avšak nebylo mu umožněn vstup do domu ani užívání pozemků. Dne [datum] mu žalovaní prostřednictvím své právní zástupkyně sdělili, že do doby fyzického rozdělení domu není žalobce oprávněn do obydlí žalovaných vstupovat. Žalovaní v rozhodných letech neprováděli žádné větší opravy v domě vyjma výměny vodovodní baterie a bojleru, který zaplatil [jméno] [příjmení].

12. Znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení] z [datum] bylo prokázáno, že dům je převážně v původním stavu, vykazuje dlouhodobě zanedbanou údržbu a stavba vyžaduje provedení rekonstrukce pro uvedení do řádného stavu. Obvyklé nájemné za užívání srovnatelných nemovitostí v daném místě a čase znalec vyčíslil částkou 7 500 Kč. K této částce znalec dospěl použitím porovnávací metody, kdy z takto zjištěné částky odečetl polovinu ročního užitku věcného břemene pro [jméno] [příjmení] se zohledněním toho, že oprávněná z věcného břemene již delší dobu své právo nevyužívá a je nanejvýš nepravděpodobné, že by v budoucnu tohoto práva využila.

13. Odvolací soud doplnil dokazování částí shora uvedeného znaleckého posudku týkající se tří srovnávaných nemovitostí včetně fotografií z inzerce realitních kanceláří [webová adresa], REMAX a PRORADOST, kdy první z nich nabízela pronájem samostatné bytové jednotky v rodinném domě 84 m2 s pozemkem 316 m2 v Dražkách, [obec] za 10 500 Kč měsíčně s bytem o velikosti 4 + 1 a s jedním parkovacím stáním před domem, kdy dům byl zateplen a měl vyměněná okna a v ceně nájemného byla platba za internet. Druhá nabídka se týkala pronájmu zčásti rekonstruovaného rodinného domu 150 m2 a pozemku 1 484 m2 v [obec], okres [okres], za 10 000 Kč měsíčně obsahujícího tři samostatně přístupné pokoje, kuchyň s jídelnou, komoru, koupelnu a samostatné WC, s vlastní studnou, hospodářskými přístavby pro chov domácích zvířat, zahradou a garáží. Třetí nabídka se týkala pronájmu rodinného domu 134 m2 a pozemku 529 m2 ve [obec] za 10 000 Kč měsíčně s bytem o velikosti 3 + 1 se zahradou a dvorkem.

14. Dále odvolací soud doplnil dokazování nepravomocným usnesením Městského soudu v Brně (bez poslední strany obsahující datum vydání), čj. 103 EXE 3293/2014-89, kterým byla zastavena exekuce vedená u soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres] pod sp. zn. 108 EX 5963/14 na základě pověření vydaného Městským soudem v Brně ze dne 28. července 2014, čj. 103 EXE 3293/2014-9 ve věci oprávněné [právnická osoba], proti povinné [jméno] [příjmení] pro 40 780 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, a to dle ustanovení § 268 odstavec 1 písmeno h/ o. s. ř., když soud dospěl k závěru, že exekuce je nepřípustná, neboť vydání rozhodčího nálezu představujícího exekuční titul nebylo v pravomoci rozhodce.

15. Na základě takto provedeného a doplněného dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaní se v rozhodném období na úkor žalobce bezdůvodně obohatili, protože sporné nemovitosti užívali nad rámec svého spoluvlastnického podílu poté, co se žalobce stal jejich spoluvlastníkem a nebylo mu žalovanými umožněno je vůbec užívat. Pasivní legitimace žalovaných vyplývá z toho, že v rozhodném období byli spoluvlastníky ideální jedné poloviny nemovitostí v režimu společného jmění manželů. To, že část nemovitostí byla výlučně či společně s jejich souhlasem užívána dalšími rodinnými příslušníky, nemá na jejich pasivní legitimaci žádný vliv. Jak je shora uvedeno, na základě nové právní úpravy nyní platného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. obsažené v ustanovení § [číslo] by ve věci v případě, že by faktičtí uživatelé nebyli se zřetelem ke všem okolnostem věci objektivně důvodně přesvědčeni o tom, že spoluvlastník, jenž jim umožnil užívání části věci, byl k takovému nakládání s celou věcí oprávněn nad rámec spoluvlastnického podílu. V každém případě je však vždy pasivně legitimován spoluvlastník, který takto s věcí svévolně nakládal. V řízení přitom nebylo tvrzeno, že by matka žalované a její syn měli k užívání části sporných nemovitostí titul k tomu je opravňující, neboť dle tvrzení žalovaných se tak dělo s pouhým jejich souhlasem. Matka žalované se sice do domu měla nastěhovat ještě v době, kdy jí spoluvlastnické právo svědčilo, nicméně v říjnu 2015 je pozbyla, a tím zaniklo i její užívací právo jakožto součást práva vlastnického.

16. Pokud pak se jedná o výši bezdůvodného obohacení, tato byla spolehlivě zjištěna znaleckým dokazováním a neobstojí námitka žalovaných, že znalec jako srovnávací materiál k zjištění obvyklého nájemného odpovídajícího výši bezdůvodného obohacení použil nemovitosti ke srovnání se nehodícími. Odvolací soud doplnil dokazováním podrobným popisem nabízených pronájmů ze znaleckého posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení] a z nich bylo zjištěno, že naopak se jedná o vhodné srovnávací nemovitosti, neboť uváděné rodinné domy se nachází v podobně velkých obcích sousedního okresu [okres], bytový prostor je přibližně stejně velký a k užívání se někdy nabízí i zahrada či garáž, jedná se o starší rodinné domy pouze v jednom případě zčásti rekonstruované. [příjmení], která je žalobcem přitom požadována, je nižší, než znalec jako běžné nájemné pro sporné nemovitosti uvedl a návrhem žalobce je soud vázán.

17. Pokud pak se jedná o námitku žalovaných, že žalobce se nikterak nepodílel na údržbě a opravách nemovitostí, tak je třeba uvést, že ta nebyla v potřebném rozsahu prováděna ani samotnými žalovanými, byť je spoluvlastní již od roku 2003, a omezovala se pouze na nezbytné udržovací práce, v důsledku čehož jsou nemovitosti v poměrně zanedbaném stavu a rodinný dům vyžaduje ke svému řádnému užívání celkovou rekonstrukci. Z korespondence účastníků je přitom zjevné, že žalobce měl v úmyslu nutné rekonstrukční práce provést tak, aby v něm mohl on i rodina žalovaných vést samostatné domácnosti, avšak žalovaní s jeho návrhy nesouhlasili a neumožnili mu do domu ani vstup. Jediná významnější udržovací práce pak byla pouze výměna bojleru, kterou však žalovaní ani neplatili.

18. K námitce žalovaných, že soud I. stupně nepřihlédl vůbec ke skutečnosti, že u Ústavního soudu probíhalo řízení o zrušení rozhodnutí vydaného v exekučním řízení proti matce žalované, je třeba uvést, že toto řízení již bylo ukončeno a ústavní stížnosti žalovaných nebylo vyhověno. [příjmení] skutečností uplatněnou v odvolacím řízení pak bylo to, že usnesením Městského soudu v Brně z 27. 9. 2022, čj. 103 EXE 3293/2014-89, byla dle ustanovení § 268 odstavec 1 písmeno h/ o. s. ř. zastavena exekuce vedená proti povinné [jméno] [příjmení], matce žalované, a to na základě závěru, že rozhodčí nález rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze [datum], čj. Rozh [číslo] není způsobilým exekučním titulem. Dle žalovaných by tak mělo být po právní moci tohoto usnesení rozhodnuto o zrušení dražby, čímž zanikne i aktivní věcná legitimace žalobce v tomto řízení.

19. Odvolací soud doplnil dokazování tímto usnesením, které ve výroku I o zastavení řízení nabylo právní moci, a zjistil z něj, že předmětná exekuce byla zastavena dle ustanovení § 268 odstavec 1 písmeno h/ o. s. ř. jako nepřípustná s odůvodněním, že rozhodčí nález představující exekuční titul není způsobilým exekučním titulem. Platí tedy, že pokud na základě takového titulu byla exekuce provedena a pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce vymoženy, může být takové plnění považováno za bezdůvodné obohacení na straně oprávněného. K vydání rozhodnutí o neplatnosti již provedené veřejné nedobrovolné dražby však může dojít pouze postupem podle ustanovení § 48 odstavec 3 a 4 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, a to v prekluzívní lhůtě tří měsíců ode dne konání dražby. Tento nárok tedy všem oprávněným osobám již před několika lety zanikl a spoluvlastnické právo žalobce jako vydražitele tak zpochybněno není. V této souvislosti je pak třeba odkázat i na ustanovení § 337h odstavec 3 o. s. ř., dle něhož po vydání usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nelze již ani zastavit výkon rozhodnutí. Toto ustanovení vyjadřuje právní význam usnesení o příklepu v exekučním řízení, které je představováno nejen jeho závažností, ale i zájmem na stabilitě poměrů, jež jsou jím založeny. Přichází tak v úvahu pouze podání odvolání proti usnesení o příklepu dle ustanovení § 336k o. s. ř., které současně neumožňuje odvolacímu soudu toto usnesení zrušit. Existenci případných okolností, pro které by měla být exekuce zastavena, je tak možné zohlednit pouze v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu a k zastavení exekuce pak může dojít pouze za předpokladu, že odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje. Proti usnesení o příklepu odvolání podáno nebylo a ve stanovené prekluzívní lhůtě nebyla podána ani žaloba na vyslovení neplatnosti dražby. Žalobci svědčil zápis spoluvlastnického práva v rozhodném období v katastru nemovitostí (§ 974 odstavec 1 o. z.), tento byl v dobré víře, že spoluvlastnické právo nabyl a tento stav shora uvedenými skutečnostmi není zpochybněn.

20. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení žalované částky 196 000 Kč, tedy 3 500 Kč měsíčně dle závěrů shora uvedeného znaleckého posudku odpovídající 56 měsícům období říjen 2015 až květen 2020, za kterou bezdůvodné obohacení žalovaným vzniklo, a to s přiznaným zákonným úrokem z prodlení, který v období od [datum] do [datum] činil 8,05 %, ke dni [datum] činil 9,75 % a v období od [datum] do [datum] činil 10 % dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení byl správně soudem I. stupně posouzen u částky 31 500 Kč jako den [datum], neboť tento nárok byl žalobou uplatněn [datum] a ve vztahu k období delšímu než tři roky od podání žaloby ([datum] – [datum]) byla vznesena důvodná námitka promlčení, přičemž ke dni [datum] byla dle výzvy k zaplacení z [datum] již tato částka splatná. Se zaplacením částky 38 500 Kč, tedy původně žalované částky navýšené o další částku 7 000 Kč uplatněné v rozšíření žaloby doručené žalovaným [datum] nastalo prodlení dnem [datum], se zaplacením další částky 70 000 Kč jsou žalovaní v prodlení od [datum], když žaloba vyzývající k jejich zaplacení byla žalovaným doručena [datum], se zaplacením další částky 59 500 Kč jsou v prodlení od [datum], když [datum] byli žalovaní účastni jednání soudu I. stupně, u něhož byla žaloba o tuto částku rozšířena, a se zaplacením 28 000 Kč za poslední žalované období jsou v prodlení od [datum], tedy následujícího dne poté, kdy byla žaloba u jednání soudu I. stupně o tuto částku rozšířena.

21. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I o věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. Ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanoveni § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změněn, neboť soud I. stupně nerozhodl zcela správně o výši náhrady nákladů za zastoupení žalobce, a byť postupoval správně dle úspěchu účastníků řízení dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, jsou zde dle odvolacího soudu dány výjimečné důvody pro postup dle ustanovení § 150 o. s. ř. a kvůli poměrům žalovaných pro částečné nepřiznání náhrady nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaní byli usnesením soudu I. stupně ze 14. 6. 2021, čj. 16 C 110/2018-179 osvobození z 50 % od placení soudních poplatků, a to na základě zjištění, že žalovaná pobírá průměrnou měsíční mzdu ve výši 20 523 Kč čistého a 2. žalovaný invalidní důchod 2. stupně ve výši 9 382 Kč měsíčně, splácí závazky celkem ve výši 1 733 Kč měsíčně a poplatky spojené s bydlením ve výši 5 743 Kč měsíčně. Jsou spoluvlastníky nemovitostí, s jejichž užíváním je spojena pohledávka žalobce uplatněná v tomto soudním řízení. Tyto nedobré majetkové poměry žalovaných odůvodňují nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci v rozsahu ½, na jehož majetkové poměry nemůže mít takové rozhodnutí nepříznivý dopad, neboť je osobou samostatně výdělečně činnou s mnoha obory činnosti a plátce daně z přidané hodnoty, čemuž odpovídá dosahování vyššího ročního obratu.

23. Náklady řízení žalobce před soudem I. stupně jsou tak tvořeny odměnou jeho advokátky za právní zastoupení za jeden úkon právní služby, a to sepis žaloby, ve výši 2 660 Kč z předmětu řízení 38 500 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ advokátní tarif“), za jeden úkon právní služby, a to rozšíření žaloby, ve výši 5 460 Kč z předmětu řízení 108 500 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno d/ vyhlášky), za dva úkony právní služby, a to účast zástupkyně žalobce u jednání soudu I. stupně konaného [datum] a [datum], ve výši 15 640 Kč z předmětu řízení 168 000 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno g/ advokátního tarifu) a za jeden úkon právní služby, a to účast zástupkyně žalobce u jednání soudu I. stupně konaného [datum] ve výši 8 940 Kč z předmětu řízení 196 000 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno g/ advokátního tarifu), celkem tedy 32 700 Kč (2 660 + 5 460 + 15 640 + 8 940). Dále jsou tyto náklady tvořeny pěti paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupkyně po 300 Kč, celkem 1 500 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), částkou 7 182 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalobce je u Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště [obec] registrována jako plátkyně této daně, zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 400 Kč a částkou 3 100 Kč zaplacenou na náklady znaleckého dokazování. Celkem činí tyto náklady částku 52 882 Kč (32 700 + 1 500 + 7 182 + 8 400 + 3 100), z toho polovině odpovídá částka 26 441 Kč splatná s ohledem na poměry žalovaných v přiměřené delší lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 o. s. ř.), a to k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).

24. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1, § 142 odstavec 1 a § 150 o. s. ř. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalobce, jemuž vznikly náklady odvolacího řízení tvořené odměnou zástupkyně za dva úkony právní služby po 8 940 Kč, celkem 17 880 Kč, za sepis vyjádření k odvolání a účast zástupkyně u jednání odvolacího soudu konaného [datum] (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupkyně po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu) a částkou 3 881 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobce činí 22 361 Kč (17 880 + 600 + 3 881) a odvolací soud stejně jako v řízení před soudem I. stupně zohlednil majetkové poměry žalovaných a dle ustanovení § 150 o. s. ř. úspěšnému žalobci nepřiznal polovinu této náhrady, tedy částku 11 180,50 Kč. Přiznaná částka 11 180,50 Kč je splatná rovněž k rukám zástupkyně žalobce ve stejné dvouměsíční lhůtě od právní moci tohoto rozsudku jako u nákladů řízení před soudem I. stupně (§ 149 odstavec 1, § 160 odstavec 1 o. s. ř.).