14 Co 21/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobců:

1. Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A 2. Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B 3. Jméno žalobce C, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce C všichni zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: instituce, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků o odvolání žalované proti částečnému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze 7. 8. 2023, čj. 10 C 10/2020-1291 Částečný rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci a), b) a c) tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“):

1. Žalovaná, instituce, IČ IČO žalované, se sídlem adresa (dále jen „Jméno žalované“), spravuje pozemky ve vlastnictví čs. státu, a to:  pozemek parcelní číslo číslo, pozemek parcelní číslo číslo v katastrálním území obec, obec obec,  pozemek parcelní číslo číslo v katastrálním území obec, obec obec.

2. Žalobce a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A, žalobce b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B, rodné číslo RČ, a žalobkyně c) Jméno žalobce C, rozená jméno FO, narozená Datum narození žalobce B § 4 zákona o půdě.

3. Žalobci a), b) a c) mají na základě pravomocných rozhodnutí: 1. instituce, čj. číslo jednací, katastrální území obec ze dne datum, 2. obec, čj. číslo jednací, katastrální území obec ze dne datum, potvrzené rozsudkem Městského soudu v Praze čj. 38 Ca 266/97 40 ze dne 1. 9. 1998, 3. instituce čj. číslo jednací, katastrální území obec ze dne datum, 4. instituce, čj. číslo jednací, katastrální území obec ze dne datum, 5. instituce, čj. číslo jednací, katastrální území obec ze dne datum, 6. instituce čj. číslo jednací katastrální území obec ze dne datum, 7. instituce, čj. číslo jednací, katastrální území obec ze dne datum, 8. instituce čj. číslo jednací, katastrální území obec ze dne datum, 9. obec, čj. číslo jednací, katastrální území obec ze dne datum, 10. instituce, čj. číslo jednací, katastrální území obec ze dne datum, 11. instituce čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 12. instituce čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 13. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 14. instituce čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 15. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 16. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 17. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 18. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 19. instituce, čj. číslo katastrální území obec ze dne datum, 20. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 21. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, a žalobci b) a c) i na základě Usnesení Okresního soudu pro Prahu – západ, čj. číslo jednací ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobci a) a právní předchůdkyni žalobců b) a c) v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydaným.

4. Žalovaná k uspokojení nároku žalobce a), b) a c) na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou převádí žalobcům a), b) a c) pozemky do jejich spoluvlastnictví, a to:  pozemek parcelní číslo číslo, pozemek parcelní číslo číslo, pozemek parcelní číslo číslo v katastrálním území obec, obec obec,  pozemek parcelní číslo číslo v katastrálním území obec, obec obec, jako náhradu za část jejich restitučních nároků, a to žalobci a) jméno FO spoluvlastnický podíl id. ½ vzhledem k celku shora uvedených pozemků a žalobcům b) jméno FO a c) jméno FO, rozené jméno FO, každému spoluvlastnický podíl id. ¼ vzhledem k celku těchto pozemků za jejich restituční nárok.

2. Soud I. stupně vzal za prokázáno, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě na základě rozhodnutí uvedených ve výroku napadeného rozsudku k uplatnění nároku na převod náhradních pozemků za odňaté pozemky či jejich nevydané části v katastrálních územích obec, které přešly k datum a datum na stát a nástupci původní oprávněné osoby jméno FO, žalobce a tituly před jménem právnická osoba uplatnili v roce rok restituční nárok každý k ideální 1/18 pozemků. Žalobci b/ a c/ jsou právními nástupci tituly před jménem právnická osoba a jejich restituční nárok činí vzhledem k celku ideálních 1/36 u každého. Mezi stranami byla nesporná cena pozemku parcelní číslo číslo (částka Kč), pozemku parcelní číslo číslo (částka Kč), pozemku parcelní číslo číslo (částka Kč) v katastrálním území obec a pozemku parcelní číslo číslo (částka Kč) v katastrálním území obec.

3. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalovaná a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vytýká v něm soudu I. stupně že nesprávně posoudil skutečný charakter odňatých pozemků a otázku možné aplikace srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Dle žalované celkový restituční nárok žalobců činí částku částka Kč, jak byl stanoven znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO z datum. Nárok oprávněných osob byl uspokojen ve výši částka Kč a po vydání rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 1634/2039 se tato částka snížila na částka Kč. Napadeným rozsudkem soud I. stupně vydal žalobcům náhradní pozemky v celkové ceně částka Kč, nikoli částka Kč, jak uvádí v odstavci 25 napadeného rozsudku, kdy se dopustil zjevné chyby v součtu. V součtu na žalobce formou veřejných nabídek nebo v soudních řízeních byly převedeny pozemky v celkové hodnotě částka Kč, čímž došlo k částečnému přečerpání restitučního nároku. Žalovaná opětovně poukázala na to, že nemělo být postupováno dle znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, který je neúplný a nesprávný, a stejně tak byla neúplná a nepřesvědčivá její výpověď u jednání Okresního soudu v Blansku datum. Na odňaté pozemky se dle žalované nemohla vztahovat územně plánovací dokumentace, která byla s účinností od datum zrušena. Charakter nevydaných pozemků je třeba posuzovat podle stavu ke dni jejich přechodu na stát a v té době již nebylo možné postupovat podle prováděcích předpisů k zákonu č. 280/1949 Sb. Aby zůstaly v platnosti zastavovací plány po 1. 1. 1959, muselo by být doloženo, že dobové orgány místní správy podřídily výstavbu v této lokalitě těmto územním plánům, k čemuž však v daném případě nedošlo. Značná část pozemků se zastavovala až v 70. letech minulého století a při stavbě bylo postupováno dle územně plánovací dokumentace z let 1971 a 1976. V letech 1959–1964 na nevydaných pozemcích výstavba neproběhla, proto nebylo nutno, s výjimkou výstavby trafostanice, aby v dané době existoval platný územní plán. Na základě speciální územně plánovací dokumentace se budovalo i sídliště na městská část, proto jsou mylné závěry znalkyně jméno FO, které stojí výlučně na regulačních a zastavovacích plánech. Toto katastrální území bylo již od počátku 60. let jednou z vytipovaných lokalit pro zástavbu sídlištním komplexem. Byla zahájena architektonická soutěž o nejlepší návrh výstavby sídliště, návrh byl zpracován v instituce, který vznikl datum a tvořil a schvaloval územně plánovací dokumentaci. Návrh byl schválen radou instituce již dne datum, upravený plán byl schválen datum. Jedná se o právně relevantní územně plánovací podklad schválený dobovými orgány vycházející z právní úpravy zákona č. 84/1958 Sb. Z územního rozhodnutí vydaného tímto útvarem z datum vyplývá, že jako územně plánovací podklad pro jeho vydání byl použit směrný územní plán a podrobný územní plán sídliště obec. Tento plán byl vnímán jako závazný, což potvrzuje rozhodnutí o umístění stavby z datum. Podrobný územní plán pro výstavbu sídliště na obec nahradil návrh přehledného regulačního a zastavovacího pánu pro částí území obec s přilehlým územím obec, proto je dle žalované na místě ocenit restituční nárok žalobců za nevydané pozemky v katastrálním území obec dle něho. V řízení nebylo prokázáno splnění podmínek postupu dle zákona č. 84/1958 Sb. a soud I. stupně, který na něj odkazuje, se dostává do přímého rozporu s textem zákona bez řádného odůvodnění. Dále žalovaná poukázala na to, že z dobové překládací zprávy k Směrnému plánu město z roku 1948 vyplynulo, že tehdejší dobové orgány územního plánování považovaly všechny plány Státní regulační komise z 30. let 20. století za zastaralé a nevyhovující. Úmyslem státu bylo zřídit po roce 1948 na území město ve srovnání s regulačními plány mnohem větší plochy zeleně, proto některé ze sporných odňatých pozemků oceňovaných znalkyni jméno FO jen jako pozemky stavební byly jak v rámci návrhu Směrného územního plánu z roku 1948, tak i v rámci Směrného územního plánu z roku 1964 určeny k realizaci zeleně. Je nesprávná úvaha znalkyně, že nevydané pozemky byly určeny k zastavění rodinnými domy v zahradách, a proto se předpokládalo, že domy budou napojeny na vodovod, kanalizaci, rozvody elektřiny a bude zde vybudována občanská vybavenost. Proto z důvodu tohoto předpokladu neaplikovala žádné srážky, což je v rozporu se skutečným stavem nevydaných pozemků v době odnětí a principem ekvivalence. Soud I. stupně se navíc nevypořádal s námitkou žalované, že samotná existence územního plánu ještě nesvědčí o stavebním charakteru nevydaného pozemku, i s nepoužitelností regulačních a zastavovacích plánů po 1. 1.1959. Pro pozemky nacházející se v katastrálním území městská část je třeba vycházet, jak uvedl i znalec tituly před jménem jméno FO, z podrobného územního plánu z 9. 10. 1962. Ke stavebnímu charakteru pozemků nelze dospět u přírodních hřišť, u nichž směrný územní plán z roku 1964 výslovně vymezil jejich plochu jako plochu určenou k rekreačním účelům. Hřiště jsou nyní kategorizována jako ostatní plocha a nejsou oceňována jako pozemky stavební. Znalec tituly před jménem jméno FO pouze část pozemku číslo v katastrálním území obec oceňuje jako stavební, a to o výměře 14 610 m2. Dále žalovaná poukázala na pochybení soudu I. stupně, který neaplikoval srážky dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb. a na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky řešící tuto problematiku, a vytkla soudu I. stupně, že nedoplnil dokazování revizním znaleckým posudkem. Dále žalovaná namítla nepřevoditelnost náhradních pozemků v katastrálním území obec, neboť tyto pozemky tvoří funkční celek se stavbami rodinných domů a jejich vlastníky jsou užívány pro rekreační a pěstitelské účely. Pozemek parcelní číslo číslo je užíván jméno FO na základě pachtovní smlouvy, tato požádala o jeho úplatný převod a pozemek spolu se sousedními pozemky tvoří ucelený a oplocený areál, v němž se nachází i rodinný dům. Pozemek je užíván se sousedními pozemky za společným účelem jako zahrada a tvoří nezbytné zázemí domu. Pozemek parcelní číslo číslo tvoří funkční celek se stavbou rodinného domu číslo popisné číslo na pozemku parcelní číslo číslo ve vlastnictví manželů jméno FO. Sousední pozemky jsou využívány jako užitková zahrada, některé jsou převážně zastavěny a nehodí se k jakýmkoliv zahrádkářským účelům. Nachází se na něm několik záhonů, ovocných stromů a kompostér. Pozemek parcelní číslo číslo je funkčně spojen se stavbou rodinného domu číslo popisné číslo na pozemku parcelní číslo číslo ve vlastnictví pana jméno FO a paní jméno FO, je užíván na základě pachtovní smlouvy a je požádáno o jeho úplatný převod. Rovněž tento pozemek je užíván jako zahrada a jsou na něm pěstovány ovocné stromy. Soud I. stupně neposuzoval dle žalované podrobněji, zda je možnost hospodářského vyžití u těchto vlastníků v daném rozsahu dostatečná. Dle závěrů místního šetření tomu tak není. V napadeném rozsudku také chybí výměry a označení pozemků či jejich částí určených pro pěstitelskou činnost. Žalovaná dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 484/2021 i další rozhodnutí a navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalované navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Uvedli, že správná výše jejich restitučního nároku činí částka Kč, napadeným rozsudkem nebyla tato výše překročena, neboť dosud bylo rozhodnuto pravomocnými rozsudky v paralelních řízeních o vypořádání nároku celkem ve výši částka Kč. Poukázali na to, že žalovaná uvádí stále stejnou argumentaci a tvrdí stále stejné skutečnosti, a to za situace, kdy v paralelních řízeních byl soudy v již pravomocných rozhodnutích sdělen právní názor k nyní opětovně uváděným námitkám žalované. Odkázali na rozhodnutí ve věcech žalob jméno FO, jméno FO a na paralelně probíhající řízení. Tvrzení žalované o použitelnosti územních regulačních plánů neodpovídají skutečnostem uvedeným ve znaleckém posudku znalkyně jméno FO ani skutečnostem, které uvedla při svých výpovědích u soudů. Soud I. stupně své rozhodnutí opřel o judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, dle něhož má být zachována identita charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter v době odnětí státem. V situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, je třeba ocenit jako pozemky stavební. V desítkách rozhodnutí byla tímto soudem potvrzena použitelnost územně plánovací dokumentace z 30. let minulého století, aniž by k ocenění pozemků bylo nutno splnit jakákoli další kritéria. Žalobci předložili dva platné plány z 30. let, které byly jednoznačně platné bez dalšího, protože byly potvrzeny Ministerstvem veřejných věcí. Znalkyně jméno FO jednoznačně uvedla, které regulační plány použila a z jakého důvodu. Ty byly postupně nahrazovány územně plánovací dokumentací vydávanou na základě zákona č. 84/1958 Sb. a byly používány i po nabytí účinnosti tohoto zákona. V katastrálních územích obec nebyla pro rozhodné období 1960–1963 dohledána žádná jiná platná územně plánovací dokumentace než regulační plány, jimž odpovídá i stav nové výstavby mezi lety 1953– 1975. Nový směrný územní plán byl vydán až v roce 1964. Z Územního rozhodnutí instituce z 24. 8. 1959 vyplývá, že v dané době byly používány regulační plány z roku 1938 jako platná územně plánovací dokumentace pro danou část město. Pokud byly v této dokumentaci pozemky zakresleny jako pozemky určené k zástavbě a následně byly zastavěny, je třeba je ocenit jako pozemky stavební. Ohledně aplikovatelnosti srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky žalobci poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 5345/2017 či 28 Cdo 4148/2019. Dále uvedli, že stejné právní závěry učinily i jiné soudy rozhodující v obdobných věcech týkajících se žalobkyně jméno FO včetně soudů odvolacích či dovolacího. Zákon č. 84/1958 Sb. existující platné územní plány nemohl zrušit a žalovanou uváděná vyhláška č. 144/1959 Ú. l. nesouvisí vůbec s územním plánováním. K vypracování revizního znaleckého posudku dle žalobců nebyl důvod a v této souvislosti soud I. stupně správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 454/2023. Žalobci rovněž nesouhlasí s argumentací soudu I. stupně týkající se nepřevoditelnosti náhradních pozemků. Žádost o převod pozemku parcelní číslo číslo podal sousední vlastník až v roce rok, tedy ryze účelově, neboť o funkční celek se nejedná. Stavba rodinného domu s pozemkem ani nesouvisí, nachází se zde další pozemek s neznámým vlastníkem, který užívá vlastnice domu jméno FO. Pozemek není významně užíván, nenachází se na něm žádné stavby, je pouze sekána tráva a oplocení bylo provedeno jednoduše a načerno. Totéž se týká i pozemku parcelní číslo číslo, nájemní smlouvou je pozemek pronajat za účelem provozování zemědělské činnosti, nikoli jako zahrada rodinného domu. Manželé jméno FO mají pronajato více pozemků a již jim byly na jejich žádost dva pozemky převedeny na rozdíl od žalovaného náhradního pozemku. K pozemku parcelní číslo číslo nebyl předložen žádný užívací titul a týká se ho stejná argumentace jako u ostatních pozemků.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odstavec 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.) proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, 202 a contrario o. s. ř.) v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle ustanovení § 11a odstavec 1 zákona č. 229/1991 Sb. o půdě, ve znění pozdějších předpisů, oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odstavec 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odstavec 8 písmeno b/, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

7. Podle § 11b zákona o půdě nárok oprávněných osob uvedených v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odstavec 1 nebo 2, jejich dědiců a právních nástupců lze vypořádat, nestanoví-li zákon jinak, převedením pozemku, který je výhradně v příslušnosti hospodaření pozemkového úřadu.

8. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reflektující i judikaturu Ústavního soudu (například nález z 30. 10. 2007, sp. zn. III ÚS 495/05) v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované jako nástupkyně instituce může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo možné vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky. K takovému výjimečnému uspokojení restitučního nároku lze přistoupit pouze tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup žalované kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminující a oprávněná osoba se ani přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 9 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, usnesení tohoto soudu z 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 430/2018 či rozsudek tohoto soudu z 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020). Hodnota restitučního nároku oprávněných osob i hodnota převáděných náhradních pozemků jsou v takovém řízení předběžnými otázkami, neboť je rozhodováno jen o vlastnictví oprávněné osoby, nikoliv o hodnotě těchto pozemků či o výši restitučního nároku. Pokud by byl případně na oprávněnou osobou převeden náhradní pozemek v hodnotě převyšující její restituční nárok, může na její straně vzniknout pouze bezdůvodné obohacení. Nesprávné ocenění restitučního nároku a setrvání na takovém ocenění i po předložení příslušné územně-plánovací dokumentace a znaleckého posudku je nepochybně nutné považovat za svévolný postup ze strany žalované zakládající možnost domáhání se převodu náhradních pozemků soudní cestou. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 1964/2017 je totiž třeba označit postup žalované za přinejmenším liknavý v případě, že i přes aktivní přístup žalobců bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jejich uspokojení zásadně předpokládaným způsobem (prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním restitučních nároků, následkem čehož se ocitla v mnohaletém prodlení s uspokojením restitučního nároku. K otázce liknavého přístupu státu a nároku oprávněných osob domáhat se náhradních pozemků k uspokojení svých restitučních nároků i mimo systém veřejných nabídek, jde-li o pozemky vhodné (tedy pozemků, jež by byly, nebýt liknavého postupu státu, do veřejné nabídky také zařaditelné), se vyjádřil Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí, s nimiž se i zdejší odvolací soud ztotožňuje, například v usnesení z 10. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 595/2019, a Ústavní soud v nálezu z 13. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3169/07, v nichž tyto soudy dovodily, že pozemkový fond má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky a struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Tuto povinnost žalovaná v dané věci nesplnila, neboť bylo prokázáno, že nárok žalobců jako oprávněných osob nebyl a není dlouhodobě uspokojen.

9. Postupem žalované při uspokojování nároku žalobců se zohledněním uvedené judikatury se soudy v obdobných věcech opakovaně zabývaly, a závěr o svévolném postupu postupu žalované při uspokojování nároků byl potvrzen v mnoha pravomocných rozhodnutích soudů, v nichž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci či jméno FO, narozenou datum, uplatňující nárok na nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků za nevydané pozemky ve stejných katastrálních územích, které přešly na stát obdobným způsobem. Závěry soudů I. stupně byly přezkoumávány a shledány jako správné i v odvolacích řízeních a nedůvodnou byla shledána i námitka žalované ohledně prekluze nároků žalobců, kdy tato otázka byla posuzována i Nejvyšším soudem České republiky, který v rozhodnutí ze 17. 2. 2015 vydaném pod sp. zn. 28 Cdo 812/2013 dovodil, že k prekluzi daného restitučního nároku žalobce nedošlo, neboť jsou zde dány výjimečné okolnosti, za nichž lze na žalobce jako na osoby, jimž byla pohledávka postoupena oprávněnou osobou, vztáhnout úvahy nálezu Ústavního soudu České republiky z 13. 12. 2005 vydaného pod sp. zn. Pl. ÚS 6/05. Tuto námitku na rozdíl od ostatních žalovaná v daném soudním řízení nakonec neuplatňovala. Závěry soudů nižších instancí pak byly opakovaně jako správné potvrzovány i rozhodnutími dovolacího soudu.

10. Zde uplatněný nárok žalobci získali jako právní nástupci původní vlastnice předmětných pozemků jméno FO, jejíž nástupci se svého dědického práva k nim vzdali z důvodu obav z politické perzekuce a důvodů finančních, a uplatněním restitučních nároků sledovali napravení rozsáhlých majetkových i osobních křivd, jichž se na rodině žalobců dopustil předcházející komunistický režim. Skutkové okolnosti, ze kterých závěr o svévolném postupu žalované při uspokojování nároku žalobců vyplývá, se přitom nezměnily a odvolací soud nemá důvod se od jíž dříve vyslovených závěrů majících oporu v dokazování provedeném soudem I. stupně, jakkoli odchýlit. Toto stanovisko je přitom v souladu s judikaturou Ústavního soudu o právu na spravedlivý proces a na předvídatelnost soudního rozhodnutí, kdy každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky (§ 13 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Ode dne účinnosti zákona o půdě uplynulo více než 30 let a právní předchůdci žalobců se začali domáhat vydání odňatých pozemků a posléze vydání náhradních pozemků. Mezi hodnotou nároku zjištěnou znaleckými posudky a vypočtenou žalovanou je několikamilionový rozdíl. Žalovaná odmítala ocenění pozemků jako stavebních a nízká výše jí uznávaného restitučního nároku bránila právním předchůdcům žalobců i žalobcům účastnit se úspěšně veřejných nabídek, byť tak nakonec alespoň do určité doby mohli činit. Za této situace se plně uplatní judikatura Nejvyššího soudu, například rozhodnutí z 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015, dle něhož v určitých případech další účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách není třeba, zejména tehdy, pokud povinná osoba neuznává správné ocenění nároku oprávněné osoby či prodlení s uspokojením nároku je způsobené nepřiměřeně dlouhou dobou rozhodování o restitučním nároku. Žalobci tak nemohli dosáhnout uspokojení svého nároku v nabídkových řízeních, a to pro neochotu žalované projevující se i po celou dobu tohoto soudního řízení, kdy žalovaná stejně v mnoha dalších obdobných soudních sporech využívá zákonné možnosti podávání řádných či mimořádných opravných prostředků, ačkoli je jí nepochybně známa konstantní judikatura vyšších soudů upřednostňující nápravu minulých křivd, jichž se stát dopustil, a neplní v tomto směru dostatečně své zákonné povinnosti.

11. Pro ocenění odňatých a nevydaných pozemků platí ustálený judikaturou přijatý závěr, podle nějž je rozhodný jejich charakter v době jejich převodu nebo přechodu stát, a pokud pozemky byly sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, která posléze byla skutečně realizována, je třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle ustanovení § 14 odstavec 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (například rozsudek Nejvyššího soudu z 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014). Soudy přitom zohledňují v každém konkrétním případě různé relevantní okolnosti a jako podstatné pro úsudek, zda se v určité situaci jednalo o stavební pozemek, zohledňují územně plánovací dokumentaci rovněž v podobě regulačních a zastavovacích plánů z 30. let minulého století. V dané věci se žalobci a jejich právní předchůdci dlouhodobě domáhali uspokojení svých restitučních nároků, nárok uplatnili již v roce rok a poté se za nevydané pozemky domáhali vydání náhradních pozemků. Od roku rok do roku rok se opakovaně přihlašovali do nabídkových řízení a zčásti byli úspěšní. Pokud však datum požádali o převod dalších náhradních pozemků, žalovaná jejich přihlášky zamítla pro nedostatečnou výši restitučního nároku a žalobci se již nemohli do dalších nabídkových řízení přihlašovat. Na objednávku žalobců byly odňaté a nevydané pozemky oceněny ve znaleckém posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, která je ocenila dle dobové dokumentace a územně plánovací dokumentace z 30. let minulého století platné v době přechodu předmětných pozemků na stát podle účelu odnětí, kterým byla souvislá obytná zástavba, stavby komunikací a sportovišť. Ocenila je jako pozemky stavební celkovou částkou částka Kč, a na celkovém restitučním nároku všech žalobců ve výši částka Kč činí podíl a/ žalobce částka Kč a podíl zbývajících žalobců částka Kč. Žalovaná však nadále setrvávala na ocenění odňatých pozemků v převážném rozsahu jako pozemků nestavebních a vycházela přitom ze znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO z datum vypracovaného na její žádost.

12. Regulační plány byly vydány v 30. letech minulého století na základě zákona č. 88/1920 Sb. a platily až do 60. let minulého století, kdy byly postupně nahrazovány územně plánovací dokumentací vydávanou na základě zákona č. 84/1958 Sb. Do doby svého nahrazení však byly využívány v územních řízeních i po datum v předmětných katastrálních územích obec. Pro rozhodné období přechodu pozemků na stát od 31. 3. 1960 do 9. 12. 1963 nebyla dohledána žádná jiná platná územně plánovací dokumentace, než uvedené regulační plány a směrný územní plán z roku 1948, který rovněž předpokládal provedení výstavby na odňatých pozemcích, jež byla následně též realizována. Judikatura poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně, aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, nicméně v dané věci bylo prokázáno, že po svém odnětí pozemky byly určeny k zastavění souvislou obytnou zástavbou a komunikacemi nebo sportovišti v souladu s návrhem uvedeného regulačního a zastavovacího plánu pro část území město, a to mimo pro obec, a v souladu s judikaturou je třeba zdůraznit účel, pro který byly pozemky odňaty, aniž by pro stavební ocenění stavebních pozemků bylo třeba rigidně vyžadoval existenci platné územně plánovací dokumentace. Změna právní úpravy realizovaná zákonem č. 84/1958 Sb. o který svoji argumentaci opírá žalovaná a z níž vychází i znalecký posudek znalce tituly před jménem jméno FO, tak na oceňování pozemků vliv nemá.

13. Ohledně nesouhlasu žalované o potřebě aplikace cenových srážek dle přílohy číslo 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v dané věci nejsou dány podmínky pro jejich aplikaci. Bylo prokázáno, že odňaté pozemky byly určeny k realizaci městské výstavby, jež byla napojena na inženýrské sítě, občanskou vybavenost i veřejnou dopravu a nebyly podmínky užití ustanovení cenového předpisu o žalovanou uplatňovaných srážkách (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 1024/2018).

14. K vhodnosti náhradního pozemku je třeba odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 13. 12. 2017, sp. zn. 38 Cdo 3773/2017, dle něhož je třeba zkoumat, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odstavec 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb. či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Tato hlediska je vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání či nevydání každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně s přihlédnutím k širším okolnostem konkrétní věci.

15. Žalovaná v řízení namítala jako důvod pro nevydání pozemků funkční souvislost se stavbami stojícími na sousedních pozemků a probíhající řízení o žádostech uživatelů pozemků o jejich úplatný převod do jejich vlastnictví. Překážkou vydání pozemků dle § 11 odstavec 1 písmeno c/ zákona o půdě může být též funkční souvislost pozemků se stavbou, jíž se rozumí skutečnost, že pozemky tvoří se stavbou jeden funkční celek. Rozumí se tím jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky tvořící se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Je proto nutné přihlížet k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit vzájemně ucelený soubor. Nelze přitom vyloučit ani vydání některých pozemků tvořících funkční celek, to však vyžaduje mimořádné pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, i toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků a bez toho, že by došlo k porušení některých funkcí, které tento soubor plní. Funkční souvislost může být dána i mezi pozemky užívanými jako zahrady s rodinnými domy, s nimiž tvoří ucelený soubor. Je přitom třeba zohlednit charakter pozemků coby zahrad připlocených k sousední nemovitosti, ke způsobu užívání těchto nemovitostí a funkci, kterou požadované pozemky plní ve vztahu k sousednímu domu a zda a s jakými důsledky lze soubor nemovitostí tvořený stavbou domu a přilehlou zahradou rozdělit.

16. Soud I. stupně žádné překážky bránící vydání požadovaných náhradních pozemků v katastrálním území obec nezjistil. K této mezi účastníky sporné skutečnosti bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování, bylo provedeno i ohledání na místě samém a výslech svědků, tedy osob žalované náhradní pozemky v současné době užívající. Ohledně pozemků v katastrálním území obec bylo zjištěno, že jsou všechny oploceny a jejich užívání nebylo podmínkou užívání sousedních nemovitostí ve vlastnictví těchto uživatelů. Všichni vlastníci sousedních nemovitostí k nim měli přístup ze svých vlastních nemovitostí prostřednictvím domů přístupných z veřejné komunikace nacházející se vedle sporných náhradních pozemků. Konkrétně pak pozemek parcelní číslo číslo na rozdíl od zbývajících pozemků prostorově navazuje na další pozemky manželů jméno FO a je užíván na základě nájemní smlouvy za účelem provozování zemědělské činnosti, uživatelé původně měli pronajato více pozemků, požádali o jejich převod včetně sporného náhradního do vlastnictví a ohledně tohoto pozemku na rozdíl od dalších jim vyhověno nebylo. Manželé jméno FO mají rozsáhlé pozemkové vlastnictví, na vlastních pozemcích mají umístěné veškeré příslušenství, vlastník rodinného domu číslo popisné číslo má vybudovaný přístup k stavbě včetně příjezdu přímo z hlavní komunikace. Sporný pozemek není významně užíván, nenacházejí se na něm žádné stavby a je pouze sekán, oplocení bylo provedeno neoprávněně bez povolení a pozemek je i samostatně přístupný, i bez něj manželé jméno FO mají přístup ke svým dalším pozemkům. Pozemek parcelní číslo číslo je v užívání jméno FO na základě pachtovní smlouvy z datum a uživatelka žádá od datum o jeho převod z důvodu jeho funkční spojitosti s domem číslo popisné číslo. Pozemek je pronajat za účelem provozování zemědělské činnosti. Stavba rodinného domu s pozemkem s žalovaným pozemkem nesousedí, nachází se mezi nimi další pozemek s neznámým vlastníkem, je užíván spolu s vlastníci pozemky jako zázemí ke stavbě, je na něm umístěno jeho příslušenství. Vlastník stavby má vybudovaný přístup ke stavbě včetně příjezdu přímo z hlavní komunikace. Na pozemku se nenachází žádné stavby, není významně užíván, je pouze sekána tráva, oplocení bylo provedeno neoprávněně a bez povolení, pozemek je samostatně přístupný, převodem pozemku nedojde k žádnému omezení či zamezení přístupu ke stavbě a dalším pozemkům vlastníka. Tatáž zjištění byla soudem I. stupně učiněna ohledně pozemku parcelní číslo číslo v užívání tituly před jménem jméno FO a a jméno FO vlastnících rodinný dům číslo popisné číslo. Pozemek je využíván jako zahrada k rodinnému domu, nesousedí s domem, nachází se mezi nimi další pozemek ve vlastnictví žalované. Vlastníci stavby užívají i pozemek parcelní číslo číslo, který spolu s dalšími vlastními pozemky tvoří zázemí ke stavbě domu, mají na těchto pozemcích umístěno příslušenství k domu. Vlastník stavby má vybudovaný přístup ke stavbě včetně příjezdu přímo z hlavní komunikace. Na pozemku se nenachází žádné stavby, není významně užíván, je pouze sekána tráva, oplocení bylo provedeno neoprávněně a bez povolení, pozemek je samostatně přístupný, převodem pozemku nedojde k žádnému omezení či zamezení přístupu ke stavbě a dalším pozemkům vlastníka. Pozemek parcelní číslo číslo v katastrálním území obec má vstup zřízený nezávisle na stavbě číslo popisné číslo, nenachází se na něm žádné stavby, je pouze na něm sekána tráva, je bez podezdívky, jednoduše oplocen. Vlastník domu číslo popisné číslo vlastní další pozemky, na nichž má umístěné veškeré příslušenství.

17. Ze shora uvedených skutečností je zjevné, že vlastníci pozemků sousedících s nárokovanými náhradními pozemky a staveb rodinných domů tyto dlouhodobě užívají, a to až do nedávné doby bez právního důvodu, neboť pachtovní smlouvy byly ve dvou případech uzavřeny až po zahájení tohoto soudního řízení, a o úplatný převod pozemků do vlastnictví uživatelů bylo požádáno rovněž až po zahájení tohoto řízení. Jedná se o pozemky sousední, které jsou připloceny k pozemkům ve vlastnictví těchto sousedních pozemků a slouží rovněž k zemědělským účelům, v podstatě pouze ke kosení trávy a případně uskladnění nějakého materiálu, nicméně nejsou splněny žádné další předpoklady pro to, aby je mohl soud považovat za funkčně propojené a tvořící se sousedními pozemky a rodinnými domy na nich postavenými areál. Pozemky nejsou v katastru nemovitostí evidovány jako zahrady, nenacházejí se v těsné blízkosti rodinných domů, nacházejí se mezi nimi dokonce jiné pozemky, nejsou nezbytné pro přístup k rodinným domům, k nimž zajištěn přístup a příjezd z vlastních pozemků. Nejedná se o situaci, kdy by užívání jednotlivých staveb na sousedních pozemcích bez sporných pozemků, popřípadě užívání sporných pozemků bez staveb, bylo nemožné či méně komfortní a došlo by k porušení některé z funkcí, které by jinak tento soubor plnil. Pozemky nejsou užívány jako zázemí domu, k tomu slouží jiné pozemky ve vlastnictví vlastníků domů, a kvalita bydlení v domech na sporných pozemcích nikterak nezávisí. Je nutno zdůraznit, že držby těchto pozemků se vlastníci sousedních pozemků ujali bez právního důvodu, bez příslušného povolení provedli jejich pouze jednoduché oplocení a až v nedávné době se pokusili tento stav legalizovat uzavíráním nájemních či pachtovních smluv a zjevně účelově požádali o jejich úplatný převod do vlastnictví. Nejedná se tak o dlouhodobě a trvale pokojný stav, když k legalizaci užívání pozemků došlo až v nedávných letech.

18. Podle sdělení městyse město z datum byly žalované náhradní pozemky původně určeny k zastavění, ale stavbou venkovského typu, nikoli veřejně prospěšnou stavbou. Dle nového územního plánu platného od datum však tato překážka neplatí, neboť pozemky podle něj nejsou k zastavění určeny vůbec.

19. Z provedeného dokazování pak dále vyplývá, že způsob užívání náhradních pozemků nezasahuje do jiných dotčených práv a zájmů, lze jej užívat obdobným způsobem jako pozemky odňaté a neváznou na nich práva třetích osob, když za taková práva nelze považovat uzavřené nájemní či pachtovní smlouvy. Nejsou dotčeny ani žádnou veřejně prospěšnou stavbou a žádná jiná překážka pro jejich vydání tvrzena ani zjištěna nebyla.

20. Soud I. stupně žádné překážky bránící vydání požadovaných náhradních pozemků v katastrálním území obec nezjistil. Z provedeného dokazování vyplývá, že jsou v katastru nemovitostí evidovány jako zemědělské pozemky, způsob užívání náhradních pozemků nezasahuje do jiných dotčených práv a zájmů, lze jej užívat obdobným způsobem jako pozemky odňaté a neváznou na nich práva třetích osob. Nejsou dotčeny ani žádnou veřejně prospěšnou stavbou a žádná jiná překážka pro jejich vydání tvrzena ani zjištěna nebyla.

21. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že ceny vydávaných pozemků dle znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO činí celkem částka Kč (nikoli částka Kč, jak chybně uvádí soud I. stupně, avšak bez vlivu na správnost napadeného rozsudku), nárok žalobců na vydání náhradních pozemků byl v době vydání napadeného rozsudku již ohledně částky nárok žalobců na vydání náhradních pozemků byl v době vydání napadeného rozsudku již ohledně částky částka Kč uspokojen (ve výši částka Kč uspokojené před zahájením řízení a částka Kč uspokojených vydáním náhradních pozemků v pravomocně skončených předcházejících soudních řízeních (tedy bez započítání částek částka Kč a částka Kč, o nichž dosud nebylo Okresním soudem v Blansku pravomocně rozhodnuto), zůstal neuspokojený nárok a/ žalobce po odpočtu částky částka Kč (přepočet hodnoty parcely parcela v katastrálním území obec) a částky částka Kč (za situace, kdy dosud nebylo rozhodnuto o kasační stížnosti ve věci řízení o vydání části pozemku parcela v katastrálním území obec a hodnotu této sporné části odňatého pozemku tak dosud nelze k restitučnímu nároku žalobců započíst), poloviny částky částka Kč, tedy částky částka Kč, a poloviny částek uspokojených vydáním náhradních pozemků v předcházejících částečných rozsudcích, tedy částek částka Kč, a v tomto řízení uspokojených částka Kč nárok ve výši částka Kč a u zbývajících žalobců nárok ve výši částka Kč, tedy nižší částku, než je hodnota restitučního nároku. V odvolacím řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by došlo do dne jednání odvolacího soudu k dalšímu uspokojování dosud nevypořádaného nároku vyjma rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever z 11. 1. 2024, čj. 4 C 44/2020-765, kterým byl restituční nárok vypořádán co do částky částka Kč zohledněné v celkové částce částka Kč.

22. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud napadený částečný rozsudek dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává u soudu I. stupně do dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku.