14 CO 213/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhel a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 451 470 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze 17. 2. 2021, čj. 11 C 145/2010-382

I. Rozsudek soudu I. stupně se, vyjma nenapadeného výroku I, a/ potvrzuje ve výroku II o věci samé, b/ mění ve výroku III o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 66 168 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 24 550 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení v části o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 132 220 Kč s úrokem z prodlení 9,5 % od datum kdo zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 319 250 Kč s úrokem z prodlení 9,5 % od datum do zaplacení (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 64 967,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku, vyjma výroku I, podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Poukázal na neplatnost geometrického plánu z datum, neboť deklaruje mezi pozemky účastníků proluku o šířce půl metru, která zůstala jako část původního pozemku města Mikulova, následně se nezákonně pozměnila mapa katastru nemovitostí tak, že hranice pozemků parcelní číslo přímo sousedily a přestala se mezi nimi znázorňovat uvedená proluka. Po dokončení stavby žalovaným byl vyhotoven geometrický plán, v němž mají oba pozemky nezákonně společnou hranici a mezi pozemkem parcelní číslo stavbou žalovaného je opět znázorněna nezastavěná proluka. Příslušný stavební úřad a žalovaný vždy tvrdili, že zde existuje skutečně nezastavěná proluka. Později stavební úřad začal tvrdit, že tato proluka byla zastavěna stavbou na pozemku parcelní číslo. Z fotodokumentace je zjevné, že na tomto pozemku nebyla od poloviny 70. let minulého století prováděna žádná stavební činnost. Pokud se do evidence katastru nemovitostí dostaly nesprávné informace o skutečných hranicích pozemků, tak již měly být opraveny a soudem rozhodnuto o vydržení sporné části pozemku zastavěného nejen zemním sklepem. Stavba sklepa je stará asi sto let, až následně se k ní přičleňoval pozemek a zadní zeď zaniklých staveb slouží k zachycení výškového rozdílu. Žalovaný zkrátil svoji stavbu, aniž by dosáhl této opěrné zdi a prostor mezi ní a svou stavbou zaplnil zeminou. Stavbu postavil v rozporu s územním plánem jako stavbu pro trvalé bydlení a takto ji užívá. Žalovaný svou stavbou postavenou na hranici mezi pozemky porušil všechna základní pravidla statiky, byl si toho vědom, a proto už při odkupu byla mezi pozemky zřízena jen fiktivní nezastavěná proluka. Stavba žalovaného přitom přiléhala na obnažené zdivo vstupního klenutého krčku a pokračovala dále, a to bez jakéhokoliv zajištění poškozené stavby. Při kontrolní prohlídce datum byl prohlédnut sklep s terčíky na všech stávajících i nově vzniklých trhlinách. Jejich vznik je uveden i ve znaleckém posudku Ing. příjmení. Ing. příjmení nebyl nikdy uvnitř stavby sklepa ani v sousedních sklepích, přesto nepravdivě uvádí tvrzení o jejich poškozeních. Na sklep žalovaný stavební prvky umístil bez jejího statického posouzení a potřebného statického zajištění. Sonda viditelná na fotografii číslo jednoznačně dokladuje průnik obou staveb, a to tak, že zdivo zemního sklepa tvoří pro novostavbu žalovaného oporu. Na stav sklepa nemá dle žalobce žádný vliv silnice a sondy byly provedeny citlivě přesně v místech a v rozsahu určené znalcem příjmení příjmení. Na klenbu sklepa položil síť Kari a poté navršil betonovou směs žalovaný. Nepravdivé jsou pak dle žalobce i tvrzení rozsudku v bodě 15, 16, 17 a 18. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že tvrzení žalobce byla předmětem opakovaného přezkoumání ze strany mnoha správních orgánů i soudů a nebyla nikdy prokázána. Žalobce opakovaně napadá město Mikulov a jeho stavební úřad jako vlastníka„ vyviňovací“ proluky a tvrdí, že správní orgány postupovaly v rozporu se zákonem. Opomíjí však, že stejné námitky jako v odvolání uplatnil již vícekrát i v rámci správních řízení. I kdyby bylo možné připustit, že správní orgány ve vztahu k žalobci postupovaly v rozporu se zákonem, musel by se žalobce s nárokem na náhradu škody obrátit na stát, nikoli na žalovaného. U něj nebylo zjištěno žádné protiprávní jednání, které je základním předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody. Jedním z důvodů, pro který není možné aktuálně zjistit, zda žalobci vznikla škoda a čím byla způsobena, je to, že žalobce sám prováděl ve sklepě neodborné zásahy, a je celkem nerozhodné, za pomoci jakého nástroje klenbu sklepa narušoval. Žalovaný se ztotožňuje s názorem soudu I. stupně i v otázce promlčení nároku. Žalobce sám v odvolání tvrdí, že v klenbě sklepa se nacházelo velké množství trhlin, které překryl sádrovými terči. Je celkem nelogické, pokud by se začátek běhu promlčecí lhůty posouval kvůli tomu, že v roce 2008 údajně vznikly tři nové trhliny. Žalobce a jeho právní předchůdci o špatném stavu sklepa věděli již v roce 2005, ať již byl způsoben čímkoliv. ulice úřad při výkonu stavebního dohledu ověřoval námitky rodičů žalobce a datum zjistil a poznamenal do spisu, že statika sklepa je narušena a projevuje se značnými trhlinami v klenbě. Pokud již v roce 2005 byl stav sklepa v takovém stavu, že správní orgán trhliny v klenbě označil za značné, bylo na žalobci či jeho právních předchůdcích, aby začali situaci řešit, aby se stav sklepa dále nezhoršoval.

4. Odvoláním žalobce nebyl napaden výrok I o částečném zastavení řízení, který proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyl právní moci den poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 206 odstavec 2 věta prvá, § 159 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).

5. Odvolací soud tedy přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II a III a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování dokazování posléze uvedenými listinnými důkazy (§ 213 odstavec 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Žalobce se v dané věci poté, co byla žaloba vzata v průběhu řízení postupně zpět či upřesněna, zaplacení částky 319 250 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že je vlastníkem sklepa na parcele číslo v katastrálním území Mikulov na Moravě, který nabyli jeho rodiče manželé příjmení od města Mikulov kupní smlouvou z datum, že žalovaný na základě stavebního povolení z datum prováděl stavbu na sousedním pozemku parcelní číslo žalobce datum zjistil rozsáhlé praskliny v celé ploše klenby a vznikla mu škoda spočívající v nákladech na sanaci zdiva a nastříkání betonu a dále na zaplacení znaleckých posudků. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že nebylo zjištěno protiprávní jednání žalovaného v souvislosti se škodou na sklepu žalobce, o vzniku trhlin věděl právní předchůdci žalobce již v červenci 2005 a bylo třeba přihlédnout k důvodně vznesené námitce promlčení. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.

7. Dle ustanovení § 420 odstavec 1, 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013, dále jen„ o. z.“, který je třeba na danou věc aplikovat dle přechodného ustanovení § 3028 odstavec 3 nyní účinného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. s ohledem na dobu vzniku tvrzené škody, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

8. Dle ustanovení § 415 o. z. každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

9. Dle ustanovení § 441 byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.

10. Dle ustanovení § 442 odstavec 1, 2 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

11. Dle ustanovení § 443 o. z. při určení výše škody se vychází z ceny v době poškození.

12. Dle ustanovení § 100 odstavec 1 o. z. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle ustanovení § 106 o. z. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

13. Základními předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti za škodu jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění (jakož i existence příčinné souvislosti mezi zaviněním a protiprávním úkonem a mezi zaviněním a vznikem škody). Existence těchto jednotlivých předpokladů musí být v každém konkrétním případě zkoumána a pro dovození odpovědnosti prokázána. Prvním předpokladem odpovědnosti za škodu je porušení právní povinnosti, tedy jednání v rozporu s objektivním právem. Základními zásadami občanského práva jsou také zásady občanskoprávní prevence a zákazu komukoliv škodit. Každý je povinen zachovávat vždy takový stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který, objektivně posuzováno, je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku. Odpovědnost škůdce za protiprávní jednání, jehož následkem se zvětšil rozsah škody, přichází v úvahu i v případě, kdy bezprostřední příčinou vzniku škody bylo jednání poškozeného, když v takovém případě platí ustanovení § 441 o. z. Porušení prevenční povinnosti je současně porušení právní povinnosti zakotvené v ustanovení § 415 o. z. Avšak ne každé jednání osoby směřující ke vzniku škody je možné posoudit jako porušení právní povinnosti ve smyslu ustanovení § 415 o. z. Za právně významnou příčinu vzniku škody je totiž možné považovat pouze takový protiprávní úkon, který podle obecných zkušeností a obvyklého chodu věcí skutečně vede ke vzniku způsobené škody.

14. Škodou se rozumí majetková újma vyjádřitelná v penězích, a to penězi nahraditelná. Spočívá zejména v konkrétním zmenšení již existujícího majetku poškozeného, nebo v tom, že se jeho nerozmnožil, ač by to bylo jinak logické či očekávatelné. Náhrada škody se realizuje zásadně ve formě peněžité reparace, tedy vzniklá škoda se obecně hradí v penězích, existuje však i zvláštní možnost reparace, a to náhrada škody uvedením do předešlého stavu. Tento způsob reparace je možný pouze za situace, kdy poškozený o něj výslovně požádá a současně je tato forma reparace možná a účelná. Při určení výše škody na použité a částečně opotřebované věci se přihlíží k obecné ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení věci jeho opravou proti původnímu stavu.

15. Zaviněním na vzniku škody se pak rozumí psychický vztah škůdce k vlastnímu protiprávnímu jednání i ke škodě jako k jeho výsledku. Pro účely civilního práva je třeba vycházet i z případné nevědomé nedbalosti, kdy škůdce nevěděl, že svým jednáním škodu způsobit může, ačkoli to podle okolností předvídat měl a mohl. Nevědomá nedbalost se předpokládá, takže je nutno ji posuzovat nikoli ze subjektivního hlediska, ale z hlediska objektivního, kdy soud musí zkoumat, zda za konkrétní situace, která existovala v době, kdy došlo ke způsobení škody, byly dány důvody vedoucí ke vzniku škody, které by se jevily jako objektivní každému subjektu respektujícímu právní řád a dobré mravy.

16. Na základě dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku parcelní číslo ostatní plocha, o výměře 13 m2, pod nímž se nachází sklep, a žalovaný je vlastníkem pozemku parcelní číslo ostatní plocha o výměře 37 m2, a pozemku parcelní číslo zastavěná plocha a nádvoří o výměře 46 m2. Dne datum vydal stavební úřad Městského úřadu v Mikulově stavební povolení žalovanému pro stavbu lisovny s pobytovou místností a následně probíhalo řízení o dodatečné stavební povolení, které bylo pravomocně ukončeno vydáním rozhodnutí příslušného stavebního úřadu datum pod číslo čj. MUMI číslo. Z tohoto rozhodnutí odvolací soud zjistil, že stavba byla provedena v rozporu se stavebním povolením z datum, obsahovala zmenšení půdorysu a výšky stavby, změnu vstupu do objektu a s tím spojenou vnitřní dispoziční změnu schodiště, v I. nadzemním podlaží vestavbu WC pod schodištěm s tím, že část stavby provedená na pozemku parcelní číslo o výměře 0,11 m2 byla přičleněna k pozemku parcelní číslo zastavěného stavbou, která měla být dokončena v souladu s projektovou dokumentací autorizovanou titul jméno příjmení. Stavebníkem bylo prokázáno, že část stavby provedená v rozporu s vydaným stavebním povolením nebyla umístěna v rozporu se záměry územního plánování, nebyla provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje, a nebyla v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu a zájmy chráněnými zvláštními předpisy. Část stavby, která byla provedena v rozporu s ověřenou projektovou dokumentací, dle dokumentace skutečného provedení splňovala obecné technické požadavky na výstavbu a nebyla jí nepřiměřeně omezena či ohrožena práva a oprávněné zájmy účastníků řízení. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že na základě žádosti žalobce byla datum provedena kontrolní prohlídka, při níž bylo zjištěno, že všechny konstrukce byly dokončeny Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze datum, čj. JMK číslo, které provedlo pouze formulační změny napadeného rozhodnutí a jinak bylo rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že dle autorizovaného architekta Ing. jméno příjmení a statika Ing. jméno příjmení, tedy osob odpovídajících za správnost částí dokumentace, v levém zadním rohu je zeď konzolovitě vynesena nad klenbou a nedošlo k jejímu dotčení, proto nebylo nutné dokládat souhlas vlastníka pozemku parcelní číslo přičemž sondy byly žalobcem provedeny v patní podezdívce nebo zřejmě ve svislých částech klenby, které nedokazovaly dotyk klenby s novostavbou. To, že stavba podzemního sklepa zčásti zasáhla do pozemku parcelní číslo uvedli rodiče žalobce v zápise z datum a ve stavebním povolení bylo žalovanému uloženo respektovat průnik zemního sklepa pod svůj pozemek. Dále bylo uvedeno, že právní předpisy neukládají povinnost řešit v projektové dokumentaci statiku jiných částí sousedních staveb, pouze byl žalovaný upozorněn na nutnou účast statika při zjištění nepředvídaných okolností. Přesah stavby lisovny se týká části pozemku parcelní číslo o výměře 0,11 m2. Zákres pozemku žalobce nezobrazuje stavbu zemního sklepa. Tato stavba z parcely číslo minimálně ve své podzemní části zasahuje pod pozemek parcelní číslo ve vlastnictví žalovaného, nikoliv naopak, jak uvedli rodiče žalobce datum. Jejich tvrzení bylo ověřováno při výkonu stavebního dohledu datum, kdy bylo zjištěno a zaznamenáno do spisu, že statika sklepa je narušena a projevuje se značnými trhlinami v klenbě. ulice úřad projevil pochybnost, zda obnažení boční strany klenby nezpůsobí další narušení statiky a zda nebude nutný návrh statika na opatření a úprava dokumentace. Následně po zjištění, že podzemní sklep zasahuje jen malou částí pod pozemek stavebníka, stavební úřad od přijetí uvedeného opatření upustil s tím, že musí být existence zemního sklepa respektována, jak vyplývá z podmínek stavebního povolení číslo 2005. Z rozhodnutí vyplývá i nesouhlas se závěry znaleckého posudku znalce příjmení příjmení, neboť naopak nebylo prokázáno, že by došlo k prolnutí konstrukcí obou staveb v místě společné hranice a že by stavba lisovny spočívala na konstrukci vstupní části, neboť tato byla a je z jihozápadní strany ohraničena kamennou zídkou. Rozhodnutím ministra jméno příjmení z datum, čj. číslo vydaného v řízení o rozkladu proti rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj z datum, čj. číslo, došlo ke zrušení přezkoumávaného rozhodnutí a zastavení přezkumného řízení, čímž zůstala účinná první shora uvedená rozhodnutí o dodatečném povolení stavby žalovaného. K žádosti o dodatečné stavební povolení byla předložena průvodní zpráva za účelem dokumentace skutečného provedení stavby vypracovaná titul jméno příjmení v květnu 2009, z níž bylo zjištěno, že objekt vinného sklepa s lisovnou a pobytovou místností byl změněn na délku, šířku i výšku, byly změněny dispoziční prostory a nebyl zaměřen přesný rozměr objektu vinného sklepa, nebo žalobce neumožnil do něj vstup. V místnosti číslo – WC nacházející se pod schodištěm dochází ve stěně je styku sousedního sklepa, kdy se jedná o dotyk klenby a stěny stavby žalovaného. Ze zápisu sepsaného na stavebním úřadu v obec datum dále odvolací soud zjistil, že se dostavili jméno a jméno příjmení jako účastníci řízení ve věci stavebního povolení pro stavbu žalovaného a uvedli, že v části pozemku parcelní číslo se nachází část jejich podzemního sklepa, zásah do pozemku představuje asi dva metry. Požádali o provedení místního šetření a vyřešení situace, nesouhlasili s navrženým provedením stavby neřešícím umístění jejich zemního sklepa. Ze statického posudku týkajícího se poruch na klenbě sklepa na příjmení ulici číslo vypracovaného v srpnu 2009 právnická osoba, bylo odvolacím soudem dále zjištěno, že došlo k překrytí půdorysu sklepa a novostavby lisovny o několik decimetrů, nároží novostavby se překrývá s nárožím sousedního sklepa a v úrovni schodiště bylo vykonzolováno v betonové stěně. Na valené klenbě sklepa se dle fotodokumentace a poznámek pořízených pracovnicí stavebního úřadu obec vyskytuje více trhlin, které jsou starší než novostavba žalovaného. Jsou způsobeny posunem dodatečného zásypu provedeného přes sklepy, kdy vlivem tření svahového zásypu o vnější líc jsou do klenby vnášeny tahové síly rovnoběžné s osou sklepa, v klenbě vzniká tahové napětí, které zděný průřez není schopen přenášet a trhliny jsou důsledkem porušení zdiva tímto tahovým napětím. Poruchy ve valené klenbě vznikaly od počátku vybudování tohoto i sousedních sklepů. U vstupu do sklepa jsou dále proraženy keramické desky, které se zřítily vlivem přetížení. Novostavba na pozemku žalovaného neměla přímý vliv na většinu poruch ve sklepě žalobce, ta pravděpodobně při obnažení nároží a stavbě betonových stěn mohla zapříčinit zvětšení deformace úzkého pásu zdiva klenby na styku s čelní stěnou. Novostavba neovlivní stabilitu sklepa, klenba nad sklepem byla ve špatném technickém stavu již před realizací novostavby žalovaného, základní příčinou poruch je subtilní konstrukce klenby, historicky nevhodně prováděné zásypy okolo klenby a konstrukční chyby při realizaci původní stavby.

17. Na základě takto provedeného dokazování dospěl odvolací soud shodně se soudem I. stupně k závěru, že v dané věci nejsou splněny zákonné předpoklady odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu žalobce na sporném sklepě. Jak je uvedeno výše, předpokladem vzniku odpovědnosti za tvrzenou škodu je v prvé řadě protiprávní jednání v daném případě žalovaného při provádění novostavby lisovny a pobytové místnosti na pozemku sousedícím s pozemkem žalobce parcelní číslo. Na tuto novostavbu bylo vydáno datum stavební povolení a následně příslušný stavební úřad rozhodl datum o dodatečném povolení stavby na základě dokumentace skutečného provedení stavby v souvislosti s tím, že při provádění stavby se žalovaný od původní projektové dokumentace odchýlil. Ve stavebním řízení byly zkoumány všechny námitky žalobce vznesené jím jako účastníkem tohoto řízení a v konečném rozhodnutí bylo konstatováno, že žalovaný stavbu prováděl v souladu se stavebním povolením, nedošlo k narušení statiky sousedního sklepa ani v souvislosti se stavbou s ohledem na poměrně malou část jejího přesahu nad sousední sklep žalobce a nebylo třeba ze statického hlediska činit žádná opatření. Žalovanému byla uložena povinnost při stavbě respektovat stavbu sousedního sklepa, tedy povinnost počínat si tak, aby nedošlo k žádným škodám. Žalovaný za tím účelem, jak vyplývá ze schválené projektové dokumentace autorizovaného architekta jméno příjmení týkající se půdorysu styku klenby - objektu, při stavbě v části nacházející se nad sklepem žalobce postupoval tak, že byla v zadním rohu konzolovitě vynesena nad klenbu, cihelné zdivo bylo vyzdíváno s předsazením cihly proti cihle a k dotčení klenby sklepa nedošlo, což bylo zjištěno i statikem Ing. příjmení a konstatováno v rozhodnutích týkajícího se vydání dodatečného povolení stavby, neboť v době jejich vydání již byly všechny konstrukce stavby postaveny. V době provádění stavby žalovaným byl sporný sklep dle žalobce ve stáří kolem jednoho sta let, od 50. let 20. století byl užíván jeho rodiči spolu se stavbou rodinného domu, který tehdy nabyli do vlastnictví. Sklep po celou dobu nebyl řádně udržován a byl ve velmi špatném technickém stavu, jak bylo zjištěno při prohlídce pracovníky stavebního úřadu obec provedené v letech 2005 a 2008 a jak vyplývá i z pořízené fotodokumentace. Tomu nasvědčuje i poměrně nízká kupní cena za sklep sjednaná v kupní smlouvě z datum ve výši 16 910 Kč. Je nepochybné, že stav sklepa se postupem času a v důsledku zanedbané údržby zhoršoval a již v době zahájení stavby lisovny žalovaným se na jeho klenbě vyskytovaly trhliny způsobené skutečnostmi uváděnými Ing. příjmení. Tato skutečnost vyplývá i z odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze datum. Jediným důsledkem stavební činností žalovaného pak pravděpodobně bylo zvětšení deformace úzkého pásu zdiva klenby na styku s čelní stěnou, které by tak bylo možné považovat za důsledek porušení prevenční povinnosti žalovaného počínat si při stavbě tak, aby nedošlo ke škodě na sklepu žalobce tak, jak tato povinnost vyplývala i ze stavebního povolení. Náklady na odstranění takové škody by však byly zahrnuty v celkových nákladech na opravu všech ostatních poškození klenby sklepa, za něž žalovaný žádnou odpovědnost nenese, a zjišťovat jejich výši znaleckým dokazováním s ohledem na pouze nepatrný podíl na zbývajícím poškození klenby sklepa považuje odvolací soud za nehospodárné, když navíc je pravděpodobné, že i nebýt vzniku odpovědnosti žalovaného za tuto nepatrnou část poškození by žalobce musel na opravu klenby sklepa vynaložit stejnou částku. Bylo přitom navíc prokázáno, že na poškození sklepa se podílel i samotný žalobce, který zcela neodborným způsobem zdivo sklepa narušoval za účelem provedení sond nebo se dokonce opakovaně pokoušel prokopat do stavby lisovny žalovaného.

18. Za této situace tak odvolací soud posuzuje žalobu na náhradu škody ve výši přesahující částku 300 000 Kč za šikanózní. Tento závěr plyne i ze skutečnosti, že žalobce zjevně požaduje zaplatit náhradu škody v částce přesahující vysoko hodnotu poškozené věci. Tato byla v roce 1992 oceněna tržní cenou ve výši 16 200 Kč, a i kdyby v následujících letech až do doby tvrzeného poškození žalovaným došlo k určitému inflačnímu navýšení, které však v té době nebylo příliš výrazné, nemohla by cena sklepa zdaleka dosahovat výše žalované částky, a to i při porovnání současných cen takových nemovitostí obecně známých z veřejně dostupné inzerce realitních kanceláří. Náhrada škody může tvořit maximálně částku odpovídající uvedení poškozené věci do původního stavu před poškozením a v žádném případě tedy nemůže být vyšší, neboť by tím došlo naopak k bezdůvodnému obohacení poškozeného, v daném případě žalobce. Platí tedy, že určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci ve formě výše nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením, je možné pouze v případě, že takové náklady nejsou zjevně nepřiměřené obvyklé ceně věci před poškozením tak, jak je tomu zjevně v této věci.

19. Odvolací soud se ztotožňuje i s dalším důvodem vedoucím soud I. stupně k zamítnutí žaloby týkajícím se promlčení žalovaného nároku. Ve stavebním řízení týkajícím se stavby lisovny žalovaného již v červenci 2005 právní předchůdci žalobce manželé příjmení poukazovali na umístění povolované stavby na části svého sklepa, žádali o sjednání nápravy a při místním šetření ve sklepě datum provedeném stavebním úřadem bylo zjištěno narušení statiky sklepa a značné trhliny v klenbě, o čemž byla také pořízena dokumentace tvořící součást spisu, z níž také vycházely odborné posudky zohledňované zejména v řízení o dodatečném povolení stavby lisovny. Již v červenci 2005 tedy měli či mohli mít právní předchůdci žalobce vědomost o škodě, jejíž náhrada je žalobcem požadovaná v tomto řízení žalobou podanou u soudu I. stupně až datum, tedy po uplynutí dvouleté promlčecí doby, a žalovaný námitku promlčení nároku u soudu I. stupně vznesl. Pokud by snad nepatrná část škody a spočívající ve zvětšení deformace úzkého pásu zdiva klenby na styku s čelní stěnou vznikla stavební činností žalovaného, tak i ta nepochybně vznikla již dříve než před tvrzeným zjištěním všech trhlin v červnu 2008, tedy v den předcházející období dvou let před uplynutím promlčecí doby, neboť již v červnu 2008 byly všechny konstrukce sklepa postaveny. Žalovaný přitom v řízení před soudem I. stupně námitku promlčení žalovaného nároku vznesl, takže ani z tohoto důvodu nebylo možné žalobě vyhovět, i kdyby byl jinak nárok žalobce na náhradu škody v nějaké nepatrné části důvodný.

20. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku II o věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

21. Ve výroku III o náhradě nákladů řízení účastníků byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změněn, neboť soud I. stupně dle ustanovení § 142 odstavec 1 a § 146 odstavec 2 věta prvá o. s. ř. přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v celém rozsahu (částečné zastavení řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby je třeba hodnotit jako procesní zavinění žalobce, neboť jeho důvodem nebylo jednání žalovaného vedoucí k uspokojení žalovaného nároku), o výši však správně nerozhodl, neboť do konečné částky nákladů za právní zastoupení nezahrnul náhradu zástupkyně žalovaného za ztrátu času ve výši 1 200 Kč.

22. Náklady řízení žalovaného jsou tak tvořeny odměnou zástupkyně ze šest úkonů právní služby po 10 140 Kč, celkem 60 840 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k žalobě z datum, podání ve věci samé z datum a účast zástupkyně u jednáních soudu I. stupně konaných ve dnech datum, datum a datum (§ 7 bod 6., § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ advokátní tarif“), šesti paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupkyně po 300 Kč, celkem 1 800 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), náhradou za ztrátu času za 12 půlhodin po 100 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 14 odstavec 1, 3 advokátního tarifu). Dále jsou náklady řízení zástupkyně žalovaného tvořeny náhradou cestovních výdajů ke dvěma shora uvedeným jednáním v roce 2020, kdy paušální náhrada za 1 km jízdy činila 4,20 Kč (§ 1 písmeno b) vyhlášky č. 358/2019 Sb.), takže při ujetí celkem 240 km činila paušální náhrada celkem 1 008 Kč, dále náhradou spotřebovaných pohonných hmot při průměrné spotřebě motorové nafty 7,266 l číslo km (zjištěno z technického průkazu č. 6B5116), ujetých 240 km a ceně motorové nafty 31,80 Kč ve výši 555 Kč, a náhradou cestovních výdajů k jednání v roce 2021, kdy paušální náhrada za 1 km jízdy činila 4,40 Kč (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 589/2020 Sb.), takže při ujetí 120 km činila paušální náhrada celkem 528 Kč, a náhradou spotřebovaných pohonných hmot při shora uvedené průměrné spotřebě paliva, ujetých 120 km a ceně motorové nafty 27,20 Kč ve výši 237 Kč Celkem tak náklady na zastoupení žalovaného v řízení před soudem I. stupně činí částku 66 168 (60 840 + 1 800 + 1 200 + 1 008 + 528 + 555 + 237) splatnou k rukám zástupkyně žalovaného (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).

23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení tvořených odměnou zástupkyně za dva úkony právní služby po 9 460 Kč, celkem 18 920 Kč za sepis vyjádření k odvolání a účast zástupkyně jednání odvolacího soudu konaného datum (§ 7 bod 6., § 11 odstavec 2 písmeno c/ a g/ advokátního tarifu), odměnou zástupkyně za jeden úkon právní služby ve výši 4 730 Kč za účast u vyhlášení rozhodnutí datum (§ 7 bod 6., § 11 odstavec 2 písmeno f/ advokátního tarifu) a třemi paušálními náhradami hotových výdajů zástupkyně žalovaného po 300 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu) Celkem tak náklady odvolacího řízení žalovaného činí částku 24 550 Kč (18 920 + 4 730 + 900) splatnou rovněž k rukám jeho zástupkyně. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává u soudu I. stupně do dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Nebudou-li povinnosti vyplývající z vykonatelného rozhodnutí plněny dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.