14 Co 22/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžička a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobců:

1. Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A 2. Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B 3. Jméno žalobce C, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce C všichni zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: instituce, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků o odvolání žalované proti částečnému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze 17. 10. 2023, čj. 10 C 10/2020-1489 Částečný rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I potvrzuje.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci a), b) a c) tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“):

1. Žalovaná, instituce, IČ IČO žalované, se sídlem adresa (dále jen „Jméno žalované“), spravuje pozemky ve vlastnictví čs. státu, a to:  pozemek parcelní číslo číslo, pozemek parcelní číslo číslo, pozemek parcelní číslo číslo, pozemek parcelní číslo číslo, pozemek parcelní číslo číslo, pozemek parcelní číslo číslo a pozemek parcelní číslo číslo, vše v katastrálním území obec, obec obec. 2.

2. Žalobce a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A, žalobce b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B, rodné číslo RČ, a žalobkyně c) Jméno žalobce C, rozená jméno FO, narozená Datum narození žalobce B § 4 zákona o půdě. 3.

3. Žalobci a), b) a c) mají na základě pravomocných rozhodnutí: 1. instituce, čj. číslo katastrální území obec ze dne datum, 2. instituce čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, potvrzené rozsudkem Městského soudu v Praze čj. 38 Ca 266/97 40 ze dne 1. 9. 1998, 3. instituce, čj. číslo katastrální území obec ze dne datum, 4. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 5. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 6. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 7. instituce čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 8. instituce čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 9. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 10. instituce čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 11. instituce čj. číslo katastrální území obec ze dne datum, 12. instituce čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 13. instituce, čj. číslo katastrální území obec ze dne datum, 14. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 15. obec, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 16. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 17. instituce čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 18. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 19. instituce čj. číslo katastrální území obec ze dne datum, 20. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, 21. instituce, čj. číslo, katastrální území obec ze dne datum, a žalobci b) a c) i na základě Usnesení Okresního soudu pro Prahu – západ, čj. číslo jednací ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobci a) a právní předchůdkyni žalobců b) a c) v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydaným. 4.

4. Žalovaná k uspokojení nároku žalobce a), b) a c) na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou převádí žalobcům a), b) a c) pozemky do jejich spoluvlastnictví, a to:  pozemek parcelní číslo číslo a pozemek parcelní číslo číslo, vše v katastrálním území obec, obec obec jako náhradu za část jejich restitučních nároků, a to žalobci a) jméno FO spoluvlastnický podíl id. ½ vzhledem k celku shora uvedených pozemků a žalobcům b) jméno FO a c) jméno FO, rozené jméno FO, každému spoluvlastnický podíl id. ¼ vzhledem k celku těchto pozemků za jejich restituční nárok (výrok I) a žalobu na převod pozemků žalobcům do jejich spoluvlastnictví, a to pozemek parcelní číslo číslo, pozemek parcelní číslo číslo, vše v katastrálním území obec, obec obec, k uspokojení jejich nároku jako náhrady za pozemky v restituci nevydané, a to žalobci jméno FO spoluvlastnický podíl ideální ½ vzhledem k celku shora uvedených pozemků a žalobcům b/ jméno FO a c/ jméno FO, rozené jméno FO, každému spoluvlastnický podíl ideální 1/4 vzhledem k celku těchto pozemků za jejich restituční nárok (výrok II).

5. Soud I. stupně vzal za prokázáno, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě na základě rozhodnutí uvedených ve výroku napadeného rozsudku k uplatnění nároku na převod náhradních pozemků za odňaté pozemky či jejich nevydané části v katastrálních územích obec, které přešly k datum a datum na stát a nástupci původní oprávněné osoby jméno FO, žalobce a tituly před jménem právnická osoba uplatnili v roce rok restituční nárok každý k ideální 1/18 pozemků. Žalobci b/ a c/ jsou právními nástupci tituly před jménem právnická osoba a jejich restituční nárok činí vzhledem k celku ideálních 1/36 u každého. Mezi stranami byla nesporná cena pozemku parcelní číslo parcela (částka Kč) a cena pozemku parcelní číslo číslo (částka Kč) v katastrálním území obec.

6. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalovaná a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vytýká v něm soudu I. stupně že nesprávně posoudil skutečný charakter odňatých pozemků a otázku možné aplikace srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Dle žalované celkový restituční nárok žalobců činí částku částka Kč, jak byl stanoven znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO z datum. Nárok oprávněných osob byl uspokojen ve výši částka Kč, ale Okresním soudem v Břeclavi bylo rozhodnuto rozsudkem z 28. 6. 2023, čj. 10 C 10/2020-1199, o převodu náhradních pozemků v celkové hodnotě částka Kč a dalším rozsudkem ze 7. 8. 2023, čj. 10 C 10/20220 1291, o převodu náhradních pozemků oceněných částkou částka Kč. Napadeným rozsudkem byly vydány náhradní pozemky v celkové ceně částka Kč. V součtu na žalobce formou veřejných nabídek nebo v soudních řízeních byly převedeny pozemky v celkové hodnotě částka Kč, čímž došlo k přečerpání restitučního nároku. Žalovaná opětovně poukázala na to, že nemělo být postupováno dle znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, který je neúplný a nesprávný a stejně tak byla neúplná a nepřesvědčivá její výpověď u jednání Okresního soudu v Blansku datum. Na odňaté pozemky se dle žalované nemohla vztahovat územně plánovací dokumentace, která byla s účinností od datum zrušena. Charakter nevydaných pozemků je třeba posuzovat podle stavu ke dni jejich přechodu na stát a v té době již nebylo možné postupovat podle prováděcích předpisů k zákonu č. 280/1949 Sb. Aby zůstaly v platnosti zastavovací plány po 1. 1. 1959, muselo by být doloženo, že dobové orgány místní správy podřídily výstavbu v této lokalitě těmto územním plánům, k čemuž však v daném případě nedošlo. Značná část pozemků se zastavovala až v 70. letech minulého století a při stavbě bylo postupováno dle územně plánovací dokumentace z roku 1971 a 1976. V letech 1959–1964 na nevydaných pozemcích výstavba neproběhla, proto nebylo nutno, s výjimkou výstavby trafostanice, aby v dané době existoval platný územní plán. Na základě speciální územně plánovací dokumentace se budovalo i sídliště na obec, proto jsou mylné závěry znalkyně jméno FO, které stojí výlučně na regulačních a zastavovacích plánech. Toto katastrální území bylo již od počátku 60. let jednou z vytipovaných lokalit pro zástavbu sídlištním komplexem. Byla zahájena architektonická soutěž o nejlepší návrh výstavby sídliště, návrh byl zpracován v instituce, který vznikl datum a tvořil a schvaloval územně plánovací dokumentaci. Návrh byl schválen instituce již dne datum, upravený plán byl schválen datum. Jedná se o právně relevantní územně plánovací podklad schválený dobovými orgány vycházející z právní úpravy zákona č. 84/1958 Sb. Z územního rozhodnutí vydaného tímto útvarem z datum vyplývá, že jako územně plánovací podklad pro jeho vydání byl použit směrný územní plán a podrobný územní plán sídliště obec. Tento plán byl vnímán jako závazný, což potvrzuje rozhodnutí o umístění stavby z datum. Podrobný územní plán pro výstavbu sídliště na obec nahradil návrh přehledného regulačního a zastavovacího pánu pro částí území město s přilehlým územím město, proto je dle žalované na místě ocenit restituční nárok žalobců za nevydané pozemky v katastrálním území obec dle něho. V řízení nebylo prokázáno splnění podmínek postupu dle zákona č. 84/1958 Sb. a soud I. stupně, který na něj odkazuje, se dostává do přímého rozporu s textem zákona bez řádného odůvodnění. Dále žalovaná poukázala na to, že z dobové překládací zprávy k Směrnému plánu město z roku 1948 vyplynulo, že tehdejší dobové orgány územního plánování považovaly všechny plány Státní regulační komise z 30. let 20. století za zastaralé a nevyhovující. Úmyslem státu bylo zřídit po roce 1948 na území město ve srovnání s regulačními plány mnohem větší plochy zeleně, proto některé ze sporných odňatých pozemků oceňovaných znalkyni jméno FO jen jako pozemky stavební byly jak v rámci návrhu Směrného územního plánu z roku 1948, tak i v rámci Směrného územního plánu z roku 1964 určeny k realizaci zeleně. Je nesprávná úvaha znalkyně, že nevydané pozemky byly určeny k zastavění rodinnými domy v zahradách, a proto se předpokládalo, že domy budou napojeny na vodovod, kanalizaci, rozvody elektřiny a bude zde vybudována občanská vybavenost. Proto z důvodu tohoto předpokladu neaplikovala žádné srážky, což je v rozporu se skutečným stavem nevydaných pozemků v době odnětí a principem ekvivalence. Soud I. stupně se navíc nevypořádal s námitkou žalované, že samotná existence územního plánu ještě nesvědčí o stavebním charakteru nevydaného pozemku i s nepoužitelností regulačních a zastavovacích plánů po datum. Pro pozemky nacházející se v katastrálním území obec je třeba vycházet, jak uvedl i znalec tituly před jménem jméno FO, z podrobného územního plánu z datum. Ke stavebnímu charakteru pozemků nelze dospět u přírodních hřišť, u nichž směrný územní plán z roku 1964 výslovně vymezil jejich plochu jako plochu určenou k rekreačním účelům. Hřiště jsou nyní kategorizována jako ostatní plocha a nejsou oceňována jako pozemky stavební. Znalec tituly před jménem jméno FO pouze část pozemku parcela v katastrálním území obec oceňuje jako stavební, a to o výměře 14 610 m2. Dále žalovaná poukázala na pochybení soudu I. stupně, který neaplikoval srážky dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb., a na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky řešící tuto problematiku, a vytkla soudu I. stupně, že nedoplnil dokazování revizním znaleckým posudkem. Žalovaná proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobci se k podanému odvolání písemně nevyjádřili.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I a řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odstavec 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.) proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, 202 a contrario o. s. ř.) v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Odvoláním žalované nebyl napaden zamítavý výrok II, který proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyl právní moci den poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 206 odstavec 2, § 159 o. s. ř.).

10. Podle ustanovení § 11a odstavec 1 zákona č. 229/1991 Sb. o půdě, ve znění pozdějších předpisů, oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odstavec 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odstavec 8 písmeno b/, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

11. Podle § 11b zákona o půdě nárok oprávněných osob uvedených v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odstavec 1 nebo 2, jejich dědiců a právních nástupců lze vypořádat, nestanoví-li zákon jinak, převedením pozemku, který je výhradně v příslušnosti hospodaření pozemkového úřadu.

12. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reflektující i judikaturu Ústavního soudu (například nález z 30. 10. 2007, sp. zn. III ÚS 495/05) v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované jako nástupkyně instituce může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo možné vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky. K takovému výjimečnému uspokojení restitučního nároku lze přistoupit pouze tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup žalované kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminující a oprávněná osoba se ani přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 9 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, usnesení tohoto soudu z 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 430/2018 či rozsudek tohoto soudu z 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020). Hodnota restitučního nároku oprávněných osob i hodnota převáděných náhradních pozemků jsou v takovém řízení předběžnými otázkami, neboť je rozhodováno jen o vlastnictví oprávněné osoby, nikoliv o hodnotě těchto pozemků či o výši restitučního nároku. Pokud by byl případně na oprávněnou osobou převeden náhradní pozemek v hodnotě převyšující její restituční nárok, může na její straně vzniknout pouze bezdůvodné obohacení. Nesprávné ocenění restitučního nároku a setrvání na takovém ocenění i po předložení příslušné územně-plánovací dokumentace a znaleckého posudku je nepochybně nutné považovat za svévolný postup ze strany žalované zakládající možnost domáhání se převodu náhradních pozemků soudní cestou. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 1964/2017 je totiž třeba označit postup žalované za přinejmenším liknavý v případě, že i přes aktivní přístup žalobců bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jejich uspokojení zásadně předpokládaným způsobem (prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním restitučních nároků, následkem čehož se ocitla v mnohaletém prodlení s uspokojením restitučního nároku. K otázce liknavého přístupu státu a nároku oprávněných osob domáhat se náhradních pozemků k uspokojení svých restitučních nároků i mimo systém veřejných nabídek, jde-li o pozemky vhodné (tedy pozemků, jež by byly, nebýt liknavého postupu státu, do veřejné nabídky také zařaditelné), se vyjádřil Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí, s nimiž se i zdejší odvolací soud ztotožňuje, například v usnesení z 10. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 595/2019, a Ústavní soud v nálezu z 13. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3169/07, v nichž tyto soudy dovodily, že pozemkový fond má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky a struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Tuto povinnost žalovaná v dané věci nesplnila, neboť bylo prokázáno, že nárok žalobců jako oprávněných osob nebyl a není dlouhodobě uspokojen.

13. Postupem žalované při uspokojování nároku žalobců se zohledněním uvedené judikatury se soudy v obdobných věcech opakovaně zabývaly, a závěr o svévolném postupu žalované při uspokojování nároků byl potvrzen v mnoha pravomocných rozhodnutích soudů, v nichž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci či jméno FO, narozenou datum, uplatňující nárok na nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků za nevydané pozemky ve stejných katastrálních územích, které přešly na stát obdobným způsobem. Závěry soudů I. stupně byly přezkoumávány a shledány jako správné i v odvolacích řízeních a nedůvodnou byla shledána i námitka žalované ohledně prekluze nároků žalobců, kdy tato otázka byla posuzována i Nejvyšším soudem České republiky, který v rozhodnutí ze 17. 2. 2015 vydaném pod sp. zn. 28 Cdo 812/2013 dovodil, že k prekluzi daného restitučního nároku žalobců nedošlo, neboť jsou zde dány výjimečné okolnosti, za nichž lze na žalobce jako na osoby, jimž byla pohledávka postoupena oprávněnou osobou, vztáhnout úvahy nálezu Ústavního soudu České republiky z 13. 12. 2005 vydaného pod sp. zn. Pl. ÚS 6/05. Tuto námitku na rozdíl od ostatních žalovaná v daném soudním řízení nakonec neuplatňovala. Závěry soudů nižších instancí pak byly opakovaně jako správné potvrzovány i rozhodnutími dovolacího soudu.

14. Zde uplatněný nárok žalobci získali jako právní nástupci původní vlastnice předmětných pozemků jméno FO, jejíž nástupci se svého dědického práva k nim vzdali z důvodu obav z politické perzekuce a důvodů finančních, a uplatněním restituce sledovali napravení rozsáhlých majetkových i osobních křivd, jichž se na rodině žalobců dopustil předcházející komunistický režim. Skutkové okolnosti, ze kterých závěr o svévolném postupu žalované při uspokojování nároku žalobců vyplývá, se přitom nezměnily a odvolací soud nemá důvod se od jíž dříve vyslovených závěrů majících oporu v dokazování provedeném soudem I. stupně, jakkoli odchýlit. Toto stanovisko je přitom v souladu s judikaturou Ústavního soudu o právu na spravedlivý proces a na předvídatelnost soudního rozhodnutí, kdy každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky (§ 13 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Ode dne účinnosti zákona o půdě uplynulo více než 30 let a právní předchůdci žalobců se začali domáhat vydání odňatých pozemků a posléze vydání náhradních pozemků. Mezi hodnotou nároku zjištěnou znaleckými posudky a vypočtenou žalovanou je několikamilionový rozdíl. Žalovaná odmítala ocenění pozemků jako stavebních a nízká výše jí uznávaného restitučního nároku bránila právním předchůdcům žalobců i žalobcům účastnit se úspěšně veřejných nabídek, byť tak nakonec alespoň do určité doby mohli činit. Za této situace se plně uplatní judikatura Nejvyššího soudu, například rozhodnutí z 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015, dle něhož v určitých případech další účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách není třeba, zejména tehdy, pokud povinná osoba neuznává správné ocenění nároku oprávněné osoby či prodlení s uspokojením nároku je způsobené nepřiměřeně dlouhou dobou rozhodování o restitučním nároku. Žalobci tak nemohli dosáhnout uspokojení svého nároku v nabídkových řízeních, a to pro neochotu žalované projevující se i po celou dobu tohoto soudního řízení, kdy žalovaná stejně v mnoha dalších obdobných soudních sporech využívá zákonné možnosti podávání řádných či mimořádných opravných prostředků, ačkoli je jí nepochybně známa konstantní judikatura vyšších soudů upřednostňující nápravu minulých křivd, jichž se stát dopustil, a neplní v tomto směru dostatečně své zákonné povinnosti.

15. Pro ocenění odňatých a nevydaných pozemků platí ustálený judikaturou přijatý závěr, podle nějž je rozhodný jejich charakter v době jejich převodu nebo přechodu stát, a pokud pozemky byly sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, která posléze byla skutečně realizována, je třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle ustanovení § 14 odstavec 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (například rozsudek Nejvyššího soudu z 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014). Soudy přitom zohledňují v každém konkrétním případě různé relevantní okolnosti a jako podstatné pro úsudek, zda se v určité situaci jednalo o stavební pozemek, zohledňují územně plánovací dokumentaci rovněž v podobě regulačních a zastavovacích plánů z 30. let minulého století. V dané věci se žalobci a jejich právní předchůdci dlouhodobě domáhali uspokojení svých restitučních nároků, nárok uplatnili již v roce rok a poté se za nevydané pozemky domáhali vydání náhradních pozemků. Od roku rok do roku rok se opakovaně přihlašovali do nabídkových řízení a zčásti byli úspěšní. Pokud však datum požádali o převod dalších náhradních pozemků, žalovaná jejich přihlášky zamítla pro nedostatečnou výši restitučního nároku a žalobci se již nemohli do dalších nabídkových řízení přihlašovat. Na objednávku žalobců byly odňaté a nevydané pozemky oceněny ve znaleckém posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, která je ocenila dle dobové dokumentace a územně plánovací dokumentace z 30. let minulého století platné v době přechodu předmětných pozemků na stát podle účelu odnětí, kterým byla souvislá obytná zástavba, stavby komunikací a sportovišť. Ocenila je jako pozemky stavební celkovou částkou částka Kč, a na celkovém restitučním nároku všech žalobců ve výši částka Kč činí podíl a/ žalobce částka Kč a podíl zbývajících žalobců částka Kč. Žalovaná však nadále setrvávala na ocenění odňatých pozemků v převážném rozsahu jako pozemků nestavebních a vycházela přitom ze znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO z datum vypracovaného na její žádost.

16. Regulační plány byly vydány v 30. letech minulého století na základě zákona č. 88/1920 Sb. a platily až do 60. let minulého století, kdy byly postupně nahrazovány územně plánovací dokumentací vydávanou na základě zákona č. 84/1958 Sb. Do doby svého nahrazení však byly využívány v územních řízeních i po datum v předmětných katastrálních územích obec. Pro rozhodné období přechodu pozemků na stát od datum do datum nebyla dohledána žádná jiná platná územně plánovací dokumentace, než uvedené regulační plány a směrný územní plán z roku 1948, který rovněž předpokládal provedení výstavby na odňatých pozemcích, jež byla následně též realizována. Judikatura poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně, aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, nicméně v dané věci bylo prokázáno, že po svém odnětí pozemky byly určeny k zastavění souvislou obytnou zástavbou a komunikacemi nebo sportovišti v souladu s návrhem uvedeného regulačního a zastavovacího plánu pro část území město a to mimo pro obec, a v souladu s judikaturou je třeba zdůraznit účel, pro který byly pozemky odňaty, aniž by pro stavební ocenění stavebních pozemků bylo třeba rigidně vyžadoval existenci platné územně plánovací dokumentace. Změna právní úpravy realizovaná zákonem č. 84/1958 Sb. o který svoji argumentaci opírá žalovaná a z níž vychází i znalecký posudek znalce tituly před jménem jméno FO, tak na oceňování pozemků vliv nemá.

17. Ohledně nesouhlasu žalované o potřebě aplikace cenových srážek dle přílohy číslo 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v dané věci nejsou dány podmínky pro jejich aplikaci. Bylo prokázáno, že odňaté pozemky byly určeny k realizaci městské výstavby, jež byla napojena na inženýrské sítě, občanskou vybavenost i veřejnou dopravu a nebyly podmínky užití ustanovení cenového předpisu o žalovanou uplatňovaných srážkách (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 1024/2018).

18. Soud I. stupně nepochybil, pokud nevyhověl návrhu žalované na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem k ocenění nevydaných pozemků. I v předcházejících soudních řízeních byly soudy shledány jako dostačující v řízení předložené znalecké posudky, zejména posudek znalkyně tituly před jménem jméno FO, jak konstatoval i Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 454/2023 týkajícím se obdobné věci.

19. Soud I. stupně žádné překážky bránící vydání požadovaných náhradních pozemků v katastrálním území obec nezjistil. Z provedeného dokazování vyplývá, že jsou v katastru nemovitostí evidovány jako zemědělské pozemky, způsob užívání náhradních pozemků nezasahuje do jiných dotčených práv a zájmů, lze jej užívat obdobným způsobem jako pozemky odňaté a neváznou na nich práva třetích osob. Nejsou dotčeny ani žádnou veřejně prospěšnou stavbou a žádná jiná překážka pro jejich vydání tvrzena ani zjištěna nebyla.

20. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že ceny vydávaných pozemků dle znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO činí celkem částka Kč nárok žalobců na vydání náhradních pozemků byl v době vydání napadeného rozsudku již ohledně částky částka Kč uspokojen (ve výši částka Kč uspokojené před zahájením řízení a částka Kč uspokojených vydáním náhradních pozemků v pravomocně skončených předcházejících soudních řízeních (bez započítání částek částka Kč a částka Kč, o nichž dosud nebylo Okresním soudem v Blansku pravomocně rozhodnuto), zůstal neuspokojený nárok a/ žalobce po odpočtu částky částka Kč (přepočet hodnoty parcely parcela v katastrálním území obec) a částky částka Kč (za situace, kdy sice dle shodných tvrzení účastníků již bylo rozhodnuto o kasační stížnosti ve věci řízení o vydání části pozemku parcela v katastrálním území obec, avšak rozhodnutí soudu k dispozici nebylo a hodnotu této sporné části odňatého pozemku tak odvolací soud k restitučnímu nároku žalobců nezapočítal, aniž by to však mělo vliv na dále uvedený závěr), poloviny částky částka Kč, tedy částky částka Kč, a poloviny částek uspokojených vydáním náhradních pozemků v dalších dvou částečných rozsudcích, tedy částek částka Kč a částka Kč a v tomto řízení uspokojených částka Kč nárok ve výši částka Kč a u zbývajících žalobců nárok ve výši částka Kč, tedy nižší částku, než je hodnota restitučního nároku. V odvolacím řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by došlo do dne jednání odvolacího soudu k dalšímu uspokojování dosud nevypořádaného nároku vyjma rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever z 11. 1. 2024, čj. 4 C 44/2020-765, kterým byl nárok vypořádán co do částky částka Kč zohledněné v celkové částce částka Kč.

21. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud částečný rozsudek soudu I. stupně v napadeném přísudečném výroku I dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává u soudu I. stupně do dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku.