14 CO 226/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhel a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 4. 6. 2021, č. j. 7 C 131/2018-169,

I. Rozsudek soudu I. stupně se a) ve výroku I o věci samé potvrzuje. b) ve výroku II o nákladech řízení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 17 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Soud I. stupně rozsudkem určil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí spoluvlastnického podílu ve výši ideální jedné poloviny (1/2) pozemku parc. č. st. 67 o výměře 237 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům, pozemku parc. č. st. 619 o výměře 199 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům, to vše v obci [obec], katastrální území Zaječí, zapsáno v katastru nemovitostí pro katastrální území Zaječí, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Břeclav, na listu vlastnictví [číslo] (výrok I) a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 000 Kč (výrok II).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, který navrhuje jeho změnu tak, že žaloba žalobkyně na určení jeho spoluvlastnického práva k předmětným nemovitostem bude zamítnuta.

3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

4. Soud I stupně rozhodl o žalobě žalobkyně na určení spoluvlastnického práva k předmětným nemovitostem, respektive jejího vlastnického práva ke spoluvlastnickým podílům ve výši ideální jedné poloviny na předmětných nemovitostech, odůvodněné tím, že byly předmětem darovací smlouvy mezi účastníky z [datum], jíž je žalobkyně jako dárkyně převedla na žalovaného jako obdarovaného, avšak pro jednání žalovaného odvolala [datum] žalobkyně svůj dar pro nevděk dle § 2072 odst. 1 občanského zákoníku (dále „o. z.“), v důsledku čehož došlo ke zpětnému převodu vlastnického práva na žalobkyni, jehož určení se domáhá. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřuje žalobkyně v tom, že žalovaný je zapsán jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí, tedy i spoluvlastnických podílů převedených na něj žalobkyní, a odmítl součinnost žalobkyni k zápisu do katastru nemovitostí, aby byl faktický a právní stav uveden v soulad. Jednání žalovaného, v němž žalobkyně spatřuje nevděk v uvedeném zákonném smyslu, spočívá v tom, že žalovaný v rámci řízení o úpravu poměrů k nezletilým dětem účastníků [jméno] [příjmení] narozenému [datum], a [jméno] [příjmení], narozenému [datum],„ zajistil soudního znalce“, kterému sdělil, že jsou oba nezletilí fyzicky týráni žalobkyní jako jejich matkou, otcem žalobkyně jako jejich dědečkem, a kamarádem matky [jméno] [příjmení], na základě čehož otec podal trestní oznámení proti těmto osobám, jehož předmětem bylo prověřování o údajném týrání svěřené osoby, které tak směřovalo nejen proti žalobkyni ale i proti jí blízkým osobám, které jí byly oporou při rozpadu soužití účastníků a jejich sporu o péči o nezletilé děti. Žalobkyně se žádného fyzického týrání nezletilých dětí nedopustila, nedopustili se ho ani otec žalobkyně a její kamarád, což bylo potvrzeno šetřením slušného policejního orgánu, který trestní oznámení otce odložil, a znaleckým posudkem PhDr. [příjmení] vyhotoveným poté v řízení o péči o nezletilé děti účastníků. Toto úmyslné chování žalovaného žalobkyni podle ní výrazně ublížilo a poškozuje ji v oblastech pro ni nejdůležitějších a nejcitlivějších, a to vzájemných vztazích matky a dětí v jejich rodinném životě. Žalovaný takto vystoupil proti žalobkyni a způsobil jí újmu, neboť soud na návrh žalovaného nařídil předběžné opatření, jímž prozatímně svěřil oba nezletilé syny účastníků do zatímní péče žalovaného. Jednání žalovaného je podle žalobkyně zavrženíhodné, neboť jeho pohnutkou bylo obvinění žalobkyně a osob jí blízkých a bylo vedeno jeho mstou vůči žalobkyni ze zavrženíhodných pohnutek za to, že si žalobkyně dovolila jej opustit a podat návrh na rozvod, což žalovaný neunesl, stejně jako to, že otec žalobkyně jí byl v tomto oporou.

5. Soud I. stupně zjistil především z dokazování provedeného darovací smlouvou uzavřenou mezi účastníky [datum] a odvoláním daru žalobkyně z [datum], včetně dokladem o jeho doručení žalovanému, skutečnosti mezi účastníky nesporné, že předmětem uvedené darovací smlouvy byly spoluvlastnické podíly k předmětným nemovitostem, jak jsou výše uvedeny, že žalobkyně jako dárkyně je převedla na žalovaného jako obdarovaného, aniž bylo v darovací smlouvě ujednáno cokoliv jiného kromě administrativní záležitosti návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí. Z listiny nazvané„ Odvolání daru pro nevděk a výzva k uzavření souhlasného prohlášení“ z [datum] pak soud I. stupně zjistil, že žalobkyně toho dne odvolala svůj dar (specifikovaný označením uvedené darovací smlouvy a vymezením darovaných nemovitostí) pro nevděk, že odstoupila od darovací smlouvy a sdělila žalovanému, že shora uvedené jednání, kterého se dopustil a kterým ji úmyslně velmi poškodil, žalovanému neodpouští a požaduje vrácení svého daru. Z tohoto důkazu zjistil soud I. stupně, že žalobkyně vymezila jednání žalovaného, v němž spatřuje zákonný důvod pro odvolání daru, tak, jak je to uvedeno v osmém odstavci odůvodnění napadeného rozsudku. Dále soud I. stupně zjistil i tu skutečnost mezi účastníky nespornou, že žalovaným s odvoláním daru nesouhlasí a neposkytl žalobkyni součinnost ke zpětnému zapsání jejího práva do katastru movitostí, v němž je na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Zaječí dosud zapsán žalovaný jako výlučný vlastník obou předmětných nemovitostí.

6. Nejprve je nutno uvést, že primární podmínkou určovací žaloby je podle § 80 o. s. ř. existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Ten tvrdí žalobkyně odkazem na zápis práva v katastru nemovitostí, což z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, a což tvoří naléhavý právní zájem žalobkyně na určení jejího nezapsaného spoluvlastnického práva (pro případ, že je žaloba důvodná a odvoláním daru došlo k obnovení tohoto jejího práva). Zákonné účinky zápisu práv v katastru nemovitostí jako veřejném seznamu dle § 980 a následujících o. z. (tzv. princip„ materiální publicity“) obecně vytváří naléhavý právní zájem na soudní určení práva takto zapisovaného ve prospěch toho, kdo je tvrdí a není jako jeho držitel takto zapsán. Proto tato podmínka určovací žaloby podle § 80 o. s. ř. je v tomto případě splněna a soud I. stupně se správně zabýval tím, zda tvrzené spoluvlastnické právo k předmětným nemovitostem žalobkyni skutečně svědčí či nikoli.

7. K tomu provedl soud I. stupně rozsáhlé dokazování o okolnostech, jimiž žalobkyně odvolání daru odůvodnila. Po provedení dokazování protokoly o jednání a soudů obou stupňů a jejich rozhodnutími, včetně Ústavního soudu ČR, v řízení péče o nezletilé [jméno] a [jméno] [příjmení] vedeného pod sp. zn. 12 Nc 26029/2016, dále spisem Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru [obec], oddělení kriminality č. j. KRPB-76198/TČ-2017-060671, a to především trestním oznámením žalovaného na Okresní státní zastupitelství Hodonín podaném jeho zástupkyni Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum], podnětem k prošetření Městského úřadu Hodonín, odboru sociálních věcí a školství ze dne [datum], záznamy o podaných vysvětleních všech osob tímto policejním orgánem vyslechnutých a usnesením ze [datum] o odložení trestní věci, dále znaleckým posudkem PhDr. [jméno] [příjmení] z [datum], podnětem k prošetření od Městského úřadu Hodonín, odboru sociálních věcí a školství z [datum], učinil soud I. stupně závěr, že žalovaný svým jednáním z těchto důkazů vyplývajícím ublížil úmyslně žalobkyni tak, že zjevně porušil dobré mravy, což soud I. stupně spatřuje nikoliv v samotném aktu podání trestního oznámení, ale ve způsobu, jak to žalovaný učinil. Z toho je dle soudu I. stupně zjevné, že smyslem podání trestního oznámení a podnětu na oddělení sociálně-právní ochrany dětí nebyla ochrana dětí před údajným týráním, ale snaha o diskreditaci žalobkyně a zároveň o diskreditaci osob, které byly pro žalobkyni v období řešení konfliktu souvisejícího s opuštěním společné domácnosti a rozvodem manželství oporou. Pokud je v posudku PhDr. et PaedDr. [jméno] [příjmení], jímž mělo být toto jednání žalovaného odůvodněno, uvedeno i to, že„ psycholog otce vyzval, aby domácí násilí oznámil na OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) a aby s dědou [jméno] [příjmení] promluvil a eventuálně mu pohrozil, že pokud se to bude opakovat, ohlásí to policii“, vyplývá z provedeného dokazování, že žalovaný tak učinil až bezprostředně před nařízeným odvolacím„ řízením“ (zjevně myšleno jednání odvolacího soudu) v březnu 2017, ač v zájmu nezletilých dětí by žalovaný musel tak učinit ihned poté, co to zjistil, respektive poté, co mu to znalec doporučil [datum].

8. Odvolací soud nejprve pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku ohledně provedeného dokazování a ohledně zjištění, která z provedených důkazů učinil, neboť důkazy provedl i zhodnotil správně a odvolací soud se se zjištěními soudu I. stupně takto učiněnými ztotožňuje. Odvolací soud zopakoval dokazování soudu I. stupně pouze darovací smlouvou mezi účastníky z [datum] a odvoláním daru z [datum], jakož i usnesení uvedeného policejního orgánu v [obec] ze [datum] o odložení trestní věci, a to pouze sdělením jejich podstatného obsahu pro přesnější a konkrétní závěr o časových souvislostech, v nichž žalovaný jednal tím způsobem, který soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil a který měl mít ty následky, jimiž žalobkyně odůvodňuje odvolání daru.

9. Podle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Podle § 2072 odst. 2 o. z. odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké. K posledně uvedenému ustanovení je nutné uvést, že v jeho zákonném textu je zjevná legislativní nesprávnost („ lapsus calami“), neboť zjevně nemá jít o osoby blízké„ obdarovanému“ ale logicky blízké dárci.

10. Naplnění takto vymezených zákonných podmínek pro odvolání daru je nutno posoudit v každém jednotlivém případě ve vztahu ke konkrétním okolnostem dané věci, jak z hlediska objektivního, tedy z všeobecného pohledu, tak z hlediska subjektivního, tedy z pohledu vnímání dárce, jemuž mělo být ublíženo. Obě tyto stránky jsou významné pro hodnocení toho, zda intenzita jednání obdarovaného může mít za následek takové ublížení dárci, který obdarovanému jeho jednání neprominul, že má právo darovací smlouvy odstoupit. Pokud se týká výkladu nyní účinného ust. § 2072 o. z. ve srovnání s dříve účinným obdobným ustanovením § § 630 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., má odvolací soud za to, že dnešní úprava již staví naroveň subjektivní stránku zohledňovaného nevděku jako„ ublížení“ dárci stránce objektivní, tedy zohlednitelné ve vztahu k jakýmkoliv jiným osobám, která musí být při hodnocení závažnosti porušení dobrých mravů samozřejmě vždy také naplněna, ale není již primární, jak to vyplývalo z předchozí právní úpravy. Zde zjištěné skutečnosti přitom svědčí pro závěr, že žalobkyně se„ obvinění“ žalovaného citelně dotklo, což odpovídá tomu, že jím byla způsobena dehonestace žalobkyně jako matky před vlastními nezletilými dětmi, na nichž se měla dopustit závažného trestného činu, i jí blízkých osob, které jí byly oporou.

11. Odvolací soud po pečlivém a citlivém posouzení skutečností zjištěných soudem I. stupně z jeho dokazování, dospěl nakonec k závěru, že intenzita nemravnosti jednání žalovaného, byť není tak vysoká jako v jiných případech, kdy by důvod k vrácení daru byl shledán jako jednoznačný, přece jen přesáhla mez, za níž je důvodné hodnotit nevděk obdarovaného žalovaného vůči žalobkyni jako dárkyni, pro který je oprávněna odvolat poskytnutý dar.

12. Odvolací soud se ztotožňuje s publikovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2248/2011, na které poukazuje žalovaný v odvolání, že podání trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu nenaplňuje samo o sobě z hlediska intenzity ani„ soustavnosti“ znaky hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu důvodnosti vrácení daru (dle tehdy účinného ust. § 630 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.) ze strany oznamovatele vůči tomu, kdo byl následně zproštěn obžaloby z trestného činu, což vede skutečně k závěru, že samotné podání trestního oznámení otcem (prostřednictvím jeho právní zástupkyně) nelze hodnotit samo o sobě jako takto kvalifikované porušení dobrých mravů. Odvolací soud se ale ztotožňuje i s tím názorem z tohoto rozhodnutí vyplývajícím, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru (na základě výkladu pojmu„ rozpor s dobrými mravy“ ve smyslu judikatury k tehdy účinnému ust § 630 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.) směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o hrubé (dle současné právní úpravy„ zjevné“) kolizi s dobrými mravy. Jak je již výše uvedeno, všechny okolnosti konkrétního případu při vzájemném jednání obou účastníků darovací smlouvy vytvářejí individuální znaky každého takového případu, který je nutno pro závěr o důvodnosti odvolání daru posoudit.

13. Z časových souvislostí správně zjištěných soudem I. stupně, ohledně nichž odvolací soud jen z důvodu procesní jistoty dokazování zopakoval, vyplývá, že od [datum] byl u soudu I. stupně veden spor ve věci péče o nezletilé [jméno] a [jméno] [příjmení], v němž se žalobkyně domáhala úpravy poměrů účastníků jako rodičů k jejich nezletilým dětem [jméno] a [jméno] [příjmení] pro dobu před rozvodem i po rozvodu manželství rodičů tak, aby byli svěřeni do její péče. O dva a půl měsíce později [datum] uzavřeli účastníci darovací smlouvu, jíž žalobkyně žalovanému darovala spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech. O další dva měsíce později [datum] byl vydán rozsudek, jímž bylo návrhu matky vyhověno a nezletilé děti byly svěřeny do její péče. Z rozsudku vyplývá i to, že rodiče až do jeho vydání žili ve společné rodinné domácnosti, z níž žalobkyně hodlala odejít, a že žalovaný s jejím odchodem nesouhlasil, i to, že ve věci samé navrhoval střídavou péči o obě děti účastníků, aniž v průběhu řízení zazněla jakákoliv výhrada o tom, že by žalobkyně jako matka o děti nepečovala řádně či dostatečně, že by je nepřiměřeně fyzicky trestala nebo se dokonce vůči nim dopouštěla trestného činu týrání. Teprve [datum] pak podal žalovaný v rámci řízení o péči o nezletilé [jméno] a [jméno] [příjmení] návrh na předběžné opatření odůvodněný údajným fyzickým týráním dětí žalobkyní, jejím otcem a jejím přítelem, a současně podal trestní oznámení na tyto osoby pro podezření ze spáchání tohoto trestného činu na dětech účastníků. Z dalších správných zjištění soudu I. stupně (na něž odvolací soud odkazuje) vyplývá, čím bylo toto trestní oznámení, včetně návrhu žalovaného na předběžné opatření a včetně obsahově stejného sdělení orgánu sociálně-právní ochrany dětí, odůvodněno, jak byly tyto skutečnosti policejním orgánem vyhodnoceny a jak bylo následně rozhodováno ve řízení o péči o nezletilé [jméno] a [jméno] [příjmení] především na základě znaleckého posudku soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] z [datum].

14. Podle odvolacího soudu je tento závěr soudu I. stupně o nemravnosti jednání žalovaného vůči žalobkyni správný právě v tom, že pokud měl mít žalovaný již od prosince 2017 důvodné podezření, že žalobkyně, její otec a její přítel fyzicky týrají nezletilého [jméno] (i nezletilého [jméno]) v takové intenzitě, že jde o domácí násilí, bití prakticky po celém těle, křičení na děti a sprosté nadávání dětem, odpovídalo by tomu jednoznačně takové jednání ve prospěch nezletilých dětí, že by již tehdy otec jakýmkoliv způsobem tato závažná podezření řešil a toto údajné domácí násilí minimálně oznámil na orgán sociálně-právní ochrany dětí, jak mu soudní znalec a PhDr. et PaedDr. [jméno] [příjmení] měl dle svého znaleckého posudku z [datum] také doporučit. Otec tak ale učinil až mnohem později v průběhu soudního řízení o péči o nezletilé děti, v němž se blížil termín nařízeného soudní jednání (byť to bylo ještě před svým konáním odročeno), jen proto, aby získal výhodu ve sporu s žalobkyní o péči o nezletilé děti, o niž usiloval, což podle názoru odvolacího soudu není vyvráceno tím, že žalovaný tak postupoval na základě údajných sdělení samotného [jméno] a závěrů soudního znalce [příjmení] et PaedDr. [jméno] [příjmení] v jeho zprávě z [datum], na jejímž základě návrh na předběžné opatření i trestní oznámení podal.

15. Byť orgánem činným v trestním řízení ani opatrovnickým soudem v řízení o péči o nezletilé děti účastníků nebylo spolehlivě zjištěno, v čem tkví zásadní rozpor závěrů uvedeného soudního znalce založený na tvrzených nezletilého [jméno] získaných při psychologických vyšetřeních se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi, je zřejmé, že buď nebyla podezření otce, že matka a její blízcí se tak závažné trestné činnosti na dětech účastníku dopouštějí, natolik silné, aby odůvodnilo takové„ obvinění“ matky a jí blízkých osob, nebo otec měl tak závažné podezření již od prosince 2017 a vyčkával s jeho uplatněním jen z důvodu, aby získal výhodu v soudním řízení o péči o nezletilé děti dehonestováním žalobkyně jako jejich matky, což by navíc bylo jednáním zavrženíhodným i ve vztahu k údajně týraným dětem.

16. Toto jednání žalovaného tedy odvolací soud hodnotí shodně se soudem I. stupně jako již překračující tu míru intenzity, za níž už jde o nevděk ve smyslu § 2072 o. z. a zjevné porušení dobrých mravů nejen vůči žalobkyni jako dárkyni (odst. 1), ale i vůči dalším osobám žalobkyni blízkým (odst. 2). Pro účelovost tohoto jednání žalovaného a jeho intenzitu danou tím, že podal jak trestní oznámení orgánu činnému v trestním řízení, tak návrh soudu na předběžné opatření a oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která směřovala i vůči osobám matce blízkým, které jí byly oporou v rozvodu a ve sporu s žalovaným o péči o nezletilé děti, spatřuje i odvolací soud naplnění skutkové podstaty pro odvolání daru.

17. Pokud se žalovaný proti tomuto závěru brání v odvolacím řízení tvrzením, že vyčkal s trestním oznámením na matku a osoby jí blízké až poté, co bude věc řádně prošetřena, nehodnotí odvolací soud tuto námitku jako důvodnou právě proto, že žalovaný měl být o údajné intenzitě takto závadného jednání žalobkyně informován již o čtyři měsíce dříve a nebyl žádný relevantní důvod k tomu, aby písemné stvrzení této skutečnosti znalcem [příjmení] et PaedDr. [jméno] [příjmení] bylo učiněno až v březnu 2018 pro účely jeho uplatnění u soudu a orgánu činného v trestním řízení. Ostatně věrohodnost zjištění tohoto znalce, která měla být pro otce podkladem pro jeho jednání, snižuje i fakt, že o žádném z údajně více vyšetření nezletilého [jméno] a žalovaného jako otce, která jsou v písemném znaleckém posudku poté popisována, nebyl vyhotoven samostatný písemný záznam či zpráva až do března 2018, kdy se žalovaný rozhodl uplatnit tyto skutečnosti shora uvedeným způsobem.

18. Na závěru o účelovosti jednání žalovaného podle odvolacího soudu nic nemění ani skutečnost zjištěná z doplněného dokazování protokolem soudu I. stupně ze [datum] z pokračujícího řízení o péči o nezletilého [jméno], který v rámci své výpovědi uvedl, že si„ pamatuje, když byl malý, tak bydlel s mamkou, taťkou, bráchou tam, kde bydlí teď, takže u taťky v [obec]“, že to„ bylo vlastně tak, že byl soud, tak jsme šli od mamky k taťkovi“, později také uvedl, že„ už si prostě nepamatuje, co všechno bylo, ale teď to má tak, že chce být u taťky“ a teprve poté uvedl:„ Jo, teď jsem si vzpomněl, že když jsem byl malý a chodil jsem do školky, tak mě mamka bila a i děda, mamčin taťka.“ Dále uvedl i to, že„ největší strach má z toho, že ho mamka bude bít, a že když tam byli na víkend, tak s [příjmení] zlobili, a mamka je zfackovala“, na závěr své výpovědi ale zase uvedl, že„ kdyby šel třeba k mamce, tak by nemohl jít s kamarády ven, anebo být s taťkou“, aniž se při tomto hodnocení svého pobytu u matky vrátil k bití od žalobkyně. Aniž odvolací soud hodnotí vhodnost péče otce či matky o nezletilého [jméno], je zřejmé, že nezletilý [jméno] sice vyjadřuje nespokojenost s fyzickým trestáním matkou, a to i v předchozí době, ale způsobem, který ani nyní nevytváří důvodné podezření, že se matka měla dopouštět domácího násilí a týrání svých dětí tak, jak byla otcem obviněna.

19. Pro závěr o účelovosti jednání žalovaného odvolací soud nad rámec argumentů soudu I. stupně zohledňuje i skutečnost vyplývající z uvedených časových souvislostí, že k uzavření předmětné darovací smlouvy mezi účastníky došlo v době, kdy žalobkyně podala návrh na soudní úpravu poměrů rodičů k nezletilým dětem odůvodněný tím, že hodlala společné soužití s žalovaným ukončit a získat výlučnou péči obou dětí i pro dobu po rozvodu účastníků, čemuž odpovídalo darování spoluvlastnických podílů na společných nemovitostech žalovanému jako„ majetkové vyřešení“ rozpadu jejich partnerství a společného soužití vedle„ rodinného vyřešení“ tak, aby o děti do budoucna výlučně pečovala žalobkyně jako matka a s žalovaným jako otcem se pouze stýkali. Za těchto okolností je dle odvolacího soudu věrohodné tvrzení žalobkyně, že takto měli účastníci původně v úmyslu svoje vztahy uspořádat, respektive, že žalobkyně takovéto uspořádání vztahu po rozpadu partnerství účastníků při tehdejším postoji žalovaného předpokládala. Pokud se v probíhajícím řízení začal žalovaný domáhat jiného rozhodnutí o péči o nezletilé děti ve svůj prospěch, a to za použití shora uvedeného nemravného jednání, jímž dehonestoval žalobkyni i jí blízké osoby, zapadá i tato okolnost do hodnocení odvolání daru jako důvodného, neboť žalovaný toto uspořádání vztahů účastníků po rozpadu jejich partnerství odmítl v oblasti rodinné, ač žalobkyně svým darem žalovanému takové uspořádání v oblasti majetkové podpořila a svého výlučného majetku se ve prospěch žalovaného zbavila.

20. Ze všech těchto důvodů je odvolání daru ze strany žalobkyně z [datum] ve smyslu § 2072 o. z. důvodné a jeho doručením žalovanému došlo k obnovení vlastnického práva žalobkyně ke spoluvlastnickým podílům v rozsahu ideální jedné poloviny na předmětných nemovitostech, respektive jejího spoluvlastnického práva k předmětným nemovitostem v rozsahu jedné poloviny společně s žalovaným. Pokud tedy soud I. stupně napadeným rozhodnutím ve výroku I svého rozsudku vyhověl žalobě na určení spoluvlastnického práva žalobkyně, která má na něm z výše uvedených důvodů naléhavý právní zájem, je toto jeho rozhodnutí věcně správné a odvolací soud je jako takové potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. Výrok II rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení je předmětem odvolacího přezkumu na základě své závislosti na výroku I o věci samé (§ 212 písm. a/ o. s. ř.). Toto rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a plným úspěchem žalobkyně v řízení, což je závěr správný, a výši nákladů žalobkyně určil jako odměnu a náhradu nákladů její zplnomocněné zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení], která učinila celkem 5 úkonů právní služby, a výši advokátní odměny 1 500 Kč za každý úkon pak odůvodnil soud I. stupně ustanovením § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., což je však závěr nesprávný. Předmětem řízení je určení spoluvlastnického práva k nemovitostem a v takové věci je nutno výše odměny stanovit podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) citované vyhlášky, tedy vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Té odpovídá dle § 7 citované vyhlášky odměna ve výši 3 100 Kč za každý úkon právní služby, k níž přísluší paušální částka náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), což tedy za 5 úkonů právní služby činí 17 000 Kč. Proto odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně ve výroku II o nákladech řízení tak, že zavázal neúspěšného žalovaného zaplatit úspěšné žalobkyni náhradu v této správné částce.

22. Výrok II tohoto rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn rovněž úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a § 142 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení § 224 odst. 1 o. s. ř.), přičemž v odvolacím řízení vznikly žalobkyni rovněž náklady s jejím zastoupením. Nový zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] převzal zastoupení v odvolacím řízení, aniž je zřejmé, že by změna zastoupení žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] byla vynucena nějakými objektivními důvody. Proto druhé převzetí téže věci jako úkon právní služby nehodnotí odvolací soud jako účelně vynaložený náklad ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a pro stanovení výše nákladů žalobkyně k němu nepřihlíží. Nově zmocněný advokát žalobkyně však pro ni učinil další dva úkony právní služby (účast u jednání odvolacího soudu a u vyhlášení rozsudku), za první z nich přísluší odměna 3 100 Kč s paušální částkou režijních výdajů 300 Kč (stejně jako v prvostupňovém řízení), a za druhý ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) ve výši 1 550 Kč, k nim přísluší režijní paušál po 300 Kč, což celkem činí 5 250 Kč. Proto odvolací soud zavázal neúspěšného žalovaného zaplatit úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení tuto částku, a to k rukám jejího zástupce.