14 CO 248/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhel a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 22 746 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi 9. 6. 2021, č. j. 9 C 172/2020-71

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 807,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 746 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22 746 Kč za období od 29. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 601,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalovaná. Vytýká v něm soudu I. stupně nesprávné posouzení skutkového stavu a neprovedení navržených důkazů. Další pochybení dle žalované spočívalo v tom, že soud přes včasnou a odůvodněnou žádost neodročil jednání, které proběhlo 9. 6. 2021. Pochybil i v tom, že žalovanou nevyzval k doložení rozhodných skutečností, když nedopatřením došlo k záměně automobilu žalované, která poukazovala na nepoužívání jiného, než předmětného vozidla.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že odvolání nepovažuje za důvodné, neboť skutkový stav byl zjištěn dostatečně, sporné vozidlo nebylo pojištěné 86 dní a žalovaná porušila svým jednáním zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalobkyně údaj o vlastnictví a provozování vozidla a jeho vlastnostech zjistila z registru silničních vozidel čj. [číslo]. Žalovaná byla několikrát vyzývána k zaplacení dlužné částky, identifikace vozidla vyplývá z jednotlivých výzev a upomínek i z žaloby, takže námitka žalované ohledně nedostatku možnosti vést svá tvrzení ke správnému vozidlo je zcela lichá. I kdyby skutečnosti odůvodňující dle žalované neplacení pojistného byly uvedeny ke spornému vozidlu, stejně by byly právně irelevantní. Poučovací povinnost soudu se vztahuje výslovně na probíhající jednání, nebylo nutné žalovanou poučovat písemně. Soud I. stupně také správně posoudil nedůvodnost žádosti žalované o odročení jednání.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202, § 202 a contrario o. s. ř.) a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Žalobkyně se v dané věci domáhá po žalované zaplacení částky 22 746 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že žalovaná je vlastníkem motorového vozidla s hmotností nad 12 tun registrační značky číslo [anonymizováno] a dle informace Ministerstva dopravy České republiky neměla od 15. 7. 2018 do 8. 10. 2018 sjednáno pojištění odpovědnosti a nereagovala ani na upomínky a předžalobní výzvu. Soud I. stupně žalobě vyhověl s odůvodněním, že žalovaná v uvedeném období po dobu 86 dnů neměla sjednáno pojištění odpovědnosti u sporného motorového vozidla, sazba příspěvku dle druhu vozidla činila 261 Kč denně, žalovaná byla vyzvána k zaplacení písemně 22. 3. 2019 a lhůta k zaplacení uplynula v pondělí 2. 4. 2019, aniž by k zaplacení v této lhůtě či později došlo, přičemž obrana žalované se týkala jiného vozidla a ani kdyby byla uplatněna ve vztahu ke spornému vozidlu, nebyla by důvodná. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.

6. Dle ustanovení § 1 odstavec 2 písmeno a/ zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákona“) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

7. Dle ustanovení § 4 odstavec 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odstavce 2, to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

8. Podle ustanovení § 4 odstavec 4, 7 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu.

9. Dle ustanovení § 2 odstavec 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku pro nákladní automobil jiný než podle písmene r/ s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg částku 261 Kč.

10. Dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odstavec 4 zákona činí 300 Kč.

11. Shora citovaná zákonná ustanovení upravují příspěvek vlastníků a provozovatelů vozidel do garančního fondu [obec] [anonymizována dvě slova] jako sankci za provozování vozidla bez pojištění odpovědnosti. Příspěvek [obec] [anonymizována dvě slova] se hradí za porušení povinnosti stanovené v § 1 odstavci 2 zákona, tedy v případě, že k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel není splněna povinnost pojištění odpovědnosti a za provozování vozidla bez pojištění odpovědnosti na pozemní komunikaci. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku je vlastník a provozovatel tuzemského vozidla. Příspěvek se hradí za každý den porušení povinnosti. Domnělý provozovatel či vlastník vozidla se povinnosti k zaplacení příspěvku zprostí, pokud prokáže, že v rozhodné době nebyl provozovatelem nebo vlastníkem vozidla a že zápis v registru silničních vozidel je chybný. Za vlastníka vozidla je pro účely placení příspěvku považována osoba, která je jako vlastník vozidla zapsána v registru silničních vozidel.

12. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, a to ze Zjištěných údajů o vozidle a o povinných osobách, že žalovaná byla v době od 15. 7. 2018 do 8. 10. 2018 evidována v registru silničních vozidel jako vlastník nákladního automobilu s hmotností nad 12 tun [registrační značka] a neměla sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně vyzvala 14. 3. 2019 žalovanou doporučenou zásilkou k zaplacení žalované částky sestávající ze základu příspěvku ve výši 22 446 Kč (86 dnů x 261 Kč) a z částky 300Kč odpovídající nákladům na uplatnění práva na příspěvek. Výzva byla žalované doručena 22. 3. 2019, avšak žalovaná na ni nereagovala a od 22. 4. 2019 je se zaplacením žalované částky v prodlení, za něž přísluší zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nezaplatila pak ani na další výzvu z 19. 7. 2019 ani na předžalobní upomínku z 10. 1. 2020.

13. Odvolací námitky žalované nebyly shledány důvodnými. Pokud poukazovala na pochybení soudu I. stupně, který nevyhověl její žádosti o odročení jednání odůvodněné nepříznivým zdravotním stavem jejího statutárního zástupce, je třeba uvést, že z předložené listiny, a to z dokladu o očkování proběhlého 28. 5. 2021, nevyplývají žádné zdravotní komplikace spojené s očkováním, je zde uvedeno pouze doporučení klidového režimu na dva dny a návštěvy lékaře pouze v případě déletrvajících potíží, aniž by bylo tvrzeno a prokázáno, že k takové návštěvě lékaře z uvedeného důvodu došlo a s jakým závěrem. Jednání se navíc konalo 9. 6. 2021, tedy až 12. den po očkování statutárního zástupce žalované, a pokud by se snad u něj ještě stále projevovaly nějaké zdravotní problémy spojené s očkováním, tyto rozhodně neprokazuje předložený doklad o očkování. Pokud se jednatel žalované nedostavil k nařízenému jednání a v souvislosti s tím namítá, že soud I. stupně žalované neposkytl poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř., je třeba poukázat na judikaturu Ústavního soudu České republiky, dle níž lze spravedlivě po účastníkovi požadovat, aby vedle realizace práv plnil i své procesní povinnosti, například podle ustanovení § 101 odstavec 1 písmeno c) o. s. ř. dbal pokynů soudu a mimo jiné se též dostavil k nařízenému jednání, je-li předvolán. Pokud se osobně bez řádné omluvy nedostaví, nemůže čerpat výhodu v podobě procesního poučení podle uvedeného zákonného ustanovení. Toto upravuje poučovací povinnost soudu pouze při jednání, což znamená, že když se účastník nedostaví k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o jeho odročení, znemožní tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Nemohl-li proto soud I. stupně v dané věci poskytnout žalované poučení podle citovaného ustanovení proto, že se za ni nikdo nedostavil k jednání, nebyl oprávněn ani povinen jí sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl důvod jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Zásad spravedlivého procesu se totiž nemůže dovolávat ten účastník řízení, který, ač byl řádně a včas o jednání soudu uvědomen, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal. Žalovaná tak nemůže úspěšně namítat nedostatek procesního poučení dle ustanovení § 118a o. s. ř. za situace, kdy její dosavadní tvrzení i navržený důkaz nebyly účinnou obranou proti podané žalobě.

14. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

15. To se týká i věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení účastníků. Tato byla správně dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. přiznána v řízení zcela úspěšné žalobkyni a je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 910 Kč a odměnou zástupkyně za tři úkony právní služby po 300 Kč, celkem 900 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis předžalobní upomínky a za sepis žaloby (§ 6 odstavec 1, § 11 odstavec 1 písmeno a/, a d/, § 14b odstavec 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ advokátní tarif“), za jeden úkon právní služby ve výši 2 020 Kč, a to účast zástupkyně žalobkyně u jednání soudu I. stupně konaného 9. 6. 2021 (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno g/ advokátního tarifu), třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupkyně žalobkyně po 100 Kč, celkem 300 Kč (§ 14b odstavec 5 písmeno a/ advokátního tarifu), jednou paušální částkou náhrady hotových výdajů zástupkyně žalobkyně ve výši 300 Kč (§ 13 odstavec 1, 4 advokátního tarifu), náhradou cestovních výloh zástupkyně žalobkyně k jednání konanému 9. 6. 2021 na cestě z [obec] do [obec] a zpět při použití osobního automobilu značky Hyundai i30, kdy ujeto bylo celkem 28 km. Paušální náhrada za 1 km jízdy činí 4,40 Kč (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 589/2020 Sb.) při ujetí 28 km tak činí tato náhrada celkem 123,20 Kč. Náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě použitého motorového vozidla 4,5 l [číslo] km a ceně motorové nafty 27,20 Kč (§ 4 písmeno c/ vyhlášky č. 589/2020 Sb.) činí 34,30 Kč. Dále jsou náklady zastoupení žalobkyně tvořeny náhradou času zástupkyně za 2 půlhodiny po 100 Kč, celkem 200 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/ advokátního tarifu) a částkou 813,30 Kč představující 21% daň z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalobkyně osvědčením o registraci vyhotoveným [anonymizováno] úřadem pro kraj [obec] 13. 9. 2019 prokázala, že je plátkyní této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně před soudem I. stupně tvoří správně přiznanou částku 5 601,73 Kč (910 + 900 + 2 020 + 300 + 300 + 123,20 + 34,26 + 200 + 814,27).

16. Pokud žalovaná namítala neúčelnost nákladů žalobkyně na právní zastoupení advokátem s poukazem na rozhodovací praxi senátu 14 Co odvolacího soudu, je nutno uvést, že tento senát sice ve své rozhodovací praxi dospěl k závěru, že s ohledem na právní postavení žalobkyně v řízeních, která jsou zahájena na základě vzorového návrhu a jsou ukončena pravomocně elektronickým platebním rozkazem, nelze považovat náklady na zastoupení advokátem za účelně vynaložené, což se však netýká případů, kdy je uplatněný nárok obhajován v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalovaného, jako tomu bylo v tomto případě. Jedná se tak o výjimku z jinak rozdílné rozhodovací praxe tohoto odvolacího soudu, kdy v důsledku uplatnění individuální obrany žalované došlo ke zrušení elektronického platebního rozkazu, ve věci proběhlo jednání s dokazováním a dokonce probíhalo řízení o opravném prostředku. V takovém řízení náklady na právní zastoupení žalobkyně advokátkou lze nepochybně považovat za účelně vynaložené.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů tohoto řízení tvořených odměnou zástupkyně za jeden úkon právní služby, a to vyjádření k odvolání, ve výši 2 020 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno d/ advokátního tarifu), jednou paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu) a částkou 487,20 Kč představující 21% daň z přidané hodnoty, celkem 2 807,20 Kč splatných k rukám zástupkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).