14 CO 251/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhel a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 271 880 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 22. 9. 2021, čj. 11 C 269/2017-459

I. Rozsudek soudu I. stupně se a/ potvrzuje v zamítavém výroku I o věci samé, b/ mění ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 271 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 20. 11. 2017 do zaplacení (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 110 492,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Vytýká v něm soudu I. stupně, že rozsudek je nepřezkoumatelný a výrok nemá oporu v provedeném dokazování. Soud I. stupně nevzal v úvahu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v době, kdy účastníci žili v družském poměru a vedli společnou domácnost v rodinném domě žalobce, z čehož měla žalovaná prospěch. Nebylo přitom blíže objasněno, za jakých finančních podmínek žalovaná dům žalobce užívala. Nakonec se z domu odstěhovala a ukončila družský poměr, neboť navázala známost s jiným mužem. Žalobce předpokládal, že spolu budou žít v rodinném domě žalované. Pokud by věděl, že jejich družský pomě skončí, těžko by cokoliv při výstavbě jejího rodinného domu udělal. Výživné na nezletilého syna s touto věcí vůbec nesouvisí. Není sporu o tom, že mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda o tom, že žalobce bude vykonávat pro žalovanou stavební práce při výstavbě jejího rodinného domu a žalovaná provedení těchto prací umožnila. Pro vymáhané plnění je dán dle žalobce právní důvod. Smlouva o půjčce s výstavbou rodinného domu nijak nesouvisí, byla uzavřena v době, kdy o výstavbě rodinného domu žalovaná vůbec neuvažovala. Musela si být vědoma toho, že vztah mezi účastníky je neformální, že doba dvaceti let je poměrně dlouhá a že se mohou rozejít. Tuto možnost si mohla ve smlouvě upravit, což neučinila. Soud I. stupně blíže neuvádí, v čem spatřuje rozpor s dobrými mravy, vůbec se nevypořádal s tím, proč došlo k rozpadu družského vztahu mezi účastníky. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu 1. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila.

4. Do výroku II. o náhradě nákladů řízení účastníků podala v zákonné lhůtě odvolání i žalovaná a navrhla jeho změnu tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení navýšená o úkon právní služby účasti zástupce žalované při mediačním jednání účastníků, tedy celkem částka 129 932,20 Kč.

5. Žalobce ve vyjádření k tomuto odvolání odkázal na své odvolání do věci samé a uvedl, že odvolání žalované nepovažuje za důvodné.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen„ o. s. ř“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování dokazování posléze uvedenými listinnými důkazy (§ 213 odstavec 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Žalobce se v dané věci domáhá zaplacení částky 271 880 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že provedl pro žalovanou stavební práce při výstavbě jejího rodinného domu na pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], a to v době, kdy spolu udržovali družský poměr a plánovali společné soužití v novém domě, že družský poměr byl ukončen a žalovaná za provedené stavební práce nezaplatila. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce neuvedl přesný obsah dohody, na jejímž základě měl stavební práce na domě žalované provádět, a neprokázal, že by jeho pomoc při výstavbě domu byla vázána na příslib budoucího bydlení, že žalobce sám tvrdil, že neplacení výživného kompenzuje žalované pomocí se stavbou rodinného domu a žalovaná žalobci půjčila částku 250 000 Kč na rekonstrukci jeho rodinného domu v [obec] na dobu dvaceti let jako bezúročnou a úroky za uvedenou dobu by činily více, než je v dané věci žalováno, takže nárok, i kdyby byl důvodný, by byl v rozporu s dobrými mravy. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.

8. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, který je třeba na danou věc aplikovat dle přechodného ustanovení § 3028 odstavec 3 o. z. s ohledem na dobu vzniku sporných právních poměrů mezi účastníky, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něhož bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Obohacení je stav, ve kterém došlo k rozšíření majetkové podstaty konkrétní osoby, nebo kdy se její majetková sféra nezmenšila, ač se zmenšit měla. K obohacení bez právního důvodu může dojít různými způsoby, nemusí jít jen o přímé poskytnutí určitého plnění, ale například o investice do jeho majetku, poskytnutí určitých služeb a podobně, tedy o stav, v němž bez právem uznaného důvodu dojde k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je však i plnění z právního důvodu, který v době plnění existoval a později došlo k jeho odpadnutí, a takovým právním důvodem může být smlouva. Pokud na základě nepojmenované smlouvy jeden z partnerů provede investici do nemovitosti druhého partnera, a to i ve formě vynaložení vlastní práce se záměrem a perspektivou budoucího společného užívání této nemovitosti, existuje pro takové plnění takový právní důvod do okamžiku, kdy dojde k rozpadu jejich soužití a nenaplní se jejich původní představa o společném užívání této nemovitostí. Tím odpadne právní důvod pro poskytnutí takového plnění a vznikne bezdůvodné obohacení.

10. Dle ustanovení § 2060 o. z. bylo-li někomu něco dáno z uznání nebo vzhledem k jeho zásluhám nebo jako zvláštní odměna, je to darování, pokud na to příjemce neměl již dříve právo.

11. Dle ustanovení § 2992 o. z. byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

12. Ustanovení § 2060 o. z. se týká tzv. odměnného darování, u něhož zákon vychází z toho, že jeho předmětem mohou být i tzv. liberality, jejichž projevem dává dárce najevo uznání, vděk, zdvořilost, ochotu k vzájemné podpoře a nápomoci nebo pocit mravního závazku či oceňuje něčí zásluhy či dokonce poskytuje odměnu za určité služby, které byly provedeny nebo přislíbeny. Bezúplatná plnění, která jsou za běžných okolností v rámci obvyklých společenských vztahů poskytována za provedené služby, obvykle nemají charakter darování. Jejich předpokladem je svobodný projev vůle plnit, aniž by k tomu byla povinnost a úmysl stran se zavázat. Motivy vedoucí k těmto projevům společenských úsluh (včetně přátelské, sousedské či kolegiální pomoci), jsou různé, může se jednat i poskytování pomoci mezi osobami příbuznými a blízkými. Je třeba v konkrétních případech vždy zkoumat, zda pro takový přesun majetkových hodnot existoval právní důvod, tedy zda došlo k uzavření smlouvy či jiného právního jednání, které by dotčenému převodu poskytlo oporu. Lidé, kteří sdílejí společnou domácnost, si každodenně navzájem poskytují určitý prospěch, aniž by tak činili v úmyslu právně se vázat a zakládat si povinnost vydat navzájem bezdůvodné obohacení. U podstatnějších majetkových přesunů, spočívajících například ve vynaložení nákladů na pořízení či zlepšení nemovitosti, jež vlastnicky náleží výhradně plnění přijímající osobě, je však nutné zkoumat, zda pro tento majetkový přesun existoval právní titul či nikoli. V praxi se jako právní důvod podobného plnění mezi osobami žijícími ve společné domácnosti často vyskytuje smlouva upravující společné soužití, na jejímž základě se investující osoba podílí na pořízení nemovitosti či na jejich stavebních úpravách za účelem získání nebo zkvalitnění prostor pro společné bydlení. Tato nepojmenovaná smlouva jako právní důvod plnění obvykle odpadá v okamžiku, kdy účastníci smlouvy zrušili společné soužití. Naproti tomu společenské úsluhy jako projevy vůle neprávní povahy působní pouze v morální sféře a porušení vzniklých morálních povinností je spojeno pouze s morálními sankcemi.

13. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že účastníci žili jako druh a družka v rodinném domě žalobce v [obec] do konce roku 2013, poté se žalovaná i s nezletilým synem účastníků odstěhovala do [obec] a k žalobci do [obec] pouze dojížděla. Od března do listopadu 2015 žalobce prováděl práce na hrubé stavbě rodinného domu stavěného na pozemku žalované a během provádění těchto prací pobýval u žalované v jejím bytě v [obec], a to až do listopadu 2015, kdy došlo k jejich rozchodu. Žalovaná žalobci 21. 8. 2013 poskytla půjčku ve výši 250 000 Kč na rekonstrukci jeho rodinného domu v [obec], a to bezúročně na dobu dvaceti let.

14. Z opatrovnického spisu nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného 25. 6. 2012, vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] odvolací soud dále zjistil, že u jednání tohoto soudu 9. 3. 2017 žalobce jako otec uvedl, že u stavby domu předpokládal, že v něm bude s žalovanou jako matkou jejich dítěte společně bydlet, sháněl jí za výhodné ceny stavební materiál, poskytoval poradenství a pracoval tam i fyzicky na úkor svého volného času, a to zadarmo. Při jednání konaném 21. 6. 2017 dále uvedl, že od 1. 12. 2015 se dohodl s žalovanou na placení výživného na nezletilého [jméno] ve výši 2 000 Kč měsíčně, od 1. 1. 2014 do té doby na výživu dítěte vůbec nepřispíval a měl za to, že kompenzuje neplacení výživného na dítě žalované tím, že jí pomáhá se stavbou rodinného domku v [obec], kde jí zajišťoval materiál a prakticky sám postavil hrubou stavbu, takže hodnota jeho práce zdaleka převýšila částku, kterou by byl povinen platit na výživném. U jednání konaného 1. 8. 2017 zástupce žalobce uvedl, že nesouhlasí s nedoplatkem na výživném, neboť bylo jednoznačně domluveno, jakým způsobem bude výživné kompenzováno. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalobce, pak vyplynulo, že když účastníci bydleli společně v [obec], žalovaná přispívala pouze na stravu, když se odstěhovala, žalobce jí vozil vlastní produkty ze zahrady, zajišťoval nákup stavebního materiálu s výraznou slevou a zdarma na stavbě pracoval, tak se domluvili, že budou kompenzovat přispívání na nezletilého [jméno], proto je zarazilo, že žalovaná požadovala zpětně výživné, neboť žalobcův vklad byl daleko vyšší a o této domluvě věděla celá rodina i kamarádi.

15. Na základě takto provedeného a doplněného dokazování dospěl odvolací soud shodně se soudem I. stupně k závěru, že nárok žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení není dán. Žalobce se vydání bezdůvodného obohacení v první řadě domáhá na základě tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena ústní nepojmenovaná smlouva, dle níž žalobce pomůže žalované se stavbou rodinného domu na jejím pozemku a po jeho výstavbě v něm budou společně jako rodina bydlet. Žalovaná uzavření takové dohody po celou dobu řízení popírala a a žalobce k tomuto tvrzení neunesl důkazní břemeno. Žádný z důkazů v řízení provedených o existenci takové dohody nesvědčí a žalobcem navržené výslechy svědků, kteří s ním na hrubé stavbě domu pracovali, by takové skutečnosti prokázat nemohly, neboť jejich výslechy se měly týkat pouze prací provedených žalobcem na hrubé stavbě domu. Nejedná se tak v dané věci o případ, kdy by byl dán nárok na vydání bezdůvodného obohacení po odpadnutí právního důvodu k poskytnutému plnění. Uzavření dohody o tomto obsahu je naopak přímo vyvráceno důkazy provedenými shora uvedenými listinami z opatrovnického spisu nezletilého [jméno] [příjmení], z nichž bylo prokázáno, že mezi účastníky byla naopak uzavřena dohoda (ze zákona neplatná) o tom, že žalobce neplacení výživného na dítě od 1. 1. 2014 bude kompenzovat svou prací na stavbě rodinného domu.

16. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení by tak mohl žalobci vzniknout pouze na základě jeho doplněného tvrzení, že pro poskytnutí uvedeného plnění od počátku neexistoval žádný právní důvod. Takové tvrzení je v přímém rozporu s tvrzeními žalobce učiněnými v opatrovnickém řízení týkajícím se jeho syna, v němž žádné jiné tvrzení o důvodu poskytování stavebních prací žalované než kompenzaci s výživným neuváděl, i s jeho dalším tvrzením učiněným v tomto řízení, kdy výslovně uvedl, že kdokoliv by žil v partnerském poměru a vykonával něco pro toho druhého, tak by si tehdy zaplatit určitě nenechal. Žalobce tak sám vztahuje okamžik vzniku tvrzeného bezdůvodného obohacení až ke zrušení partnerského vztahu účastníků, tedy odůvodňuje poskytování plnění družským poměrem mezi účastníky a za této situace se nejednalo o plnění poskytované na základě právní povinnosti, ale o společenskou úsluhu ve smyslu vzájemné pomoci mezi osobami sobě blízkými tak, jak to i samotný žalobce v té době chápal. Plnění bylo poskytováno bez úmyslu se právně vázat, žalobce je pak alespoň zčásti spojoval s neplatnou dohodou o kompenzaci na dlužné výživné. O tom svědčí i obsah emailu žalobce žalované z 15. 4. 2019, napsaného až několik roků po rozchodu účastníků, v němž žalobce připustil, že„ peníze žalované nedával, protože neměl, a že jí řekl, že jí pomůže jinak, že by se pak nastěhoval, šel do [země], konečně žili jako rodina a barák v [obec] by pronajímal“. Z uvedeného je zjevné, že žalobce práce na hrubé stavbě rodinného domu považoval za plnění poskytované žalované jako svého druhu společenskou úsluhu tehdy bez právního nároku na vydání odpovídající protihodnoty, které bylo opřeno o blízký partnerský vztah účastníků, v jehož rámci rovněž žalovaná žalobci poskytovala zase jiná plnění, za něž žádnou protihodnotu nepožadovala. Výše takto poskytnutého plnění sice není ve svém součtu zanedbatelná, nicméně i žalovaná žalobci poskytla obdobné plnění, jehož zhodnocení se investováním na finančních trzích vzdala, pokud mu na dobu dvaceti let půjčila bezúročně částku 250 000 Kč. Poskytování takových plnění je třeba v tomto konkrétním případě považovat za projevy společenské úsluhy mezi účastníky tehdy vzájemně blízkými, které nezakládají právní nároky, a to ani z bezdůvodného obohacení. Přesvědčení žalobce, že v novém domě, na jehož stavbě se podílel, jednou bude s žalovanou bydlet, nevycházelo z žádného objektivně opodstatněného důvodu, nebylo prokázáno, že by žalobkyně sdílela stejné přesvědčení, že by v něm žalobce utvrzovala, že by snad jeho pomoci zneužila, naopak žalobce ve shora uvedeném emailu připouští, že se jednalo pouze o jeho plány, s nimiž žalovanou seznámil.

17. S ohledem na vše shora uvedené byl proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

18. Ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 224 odstavec 1, § 142 odstavec 1 a § 150 o. s. ř. změněn tak, že v řízení úspěšné žalované nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, a to pro okolnosti této věci spočívající především v tom, že žalobce předmětné plnění žalované zjevně poskytoval na základě očekávání, že dostane smysl později v podobě společného bydlení účastníků v jím stavěném rodinném domě, a takto jednal, aniž by k tomu byl povinen ve vztahu k žalované, která nepochybně byla srozuměna s tím, že jí toto plnění je poskytováno, aniž by se přijímání tohoto plnění projevilo v podobě platné smlouvy či jiného právního jednání zakládajícího právní důvod, jak je výše uvedeno. S ohledem na vyšší hodnotu poskytnutého plnění, které zjevně převyšovalo i částku dlužného výživného, k jejíž zaplacení byl žalobce rozsudkem opatrovnického soudu zavázán, žalovaná nepostupovala s patřičnou mírou opatrnosti, pokud se s žalovaným alespoň neformálně nedohodla na podmínkách poskytování takového plnění, a to zejména za situace, kdy účastníci zjevně plánovali společné bydlení, neboť žalovaná obstarávala byt v Rakousku, a s ohledem na v té době vedený družský vztah účastníků a společné dítě mohla žalovaná tehdy předpokládat, že žalobce bude mít zájem v nově postaveném domě s ní i společným dítětem bydlet, neboť k rozchodu účastníků, jehož důvody však nebyly v tomto řízení tvrzeny, došlo právě až po dokončení hrubé stavby domu. Je přitom zjevné, že žalobce práce na stavbě domu prováděl i při vědomí toho, že neplatí výživné na dítě účastníků ani nijak jinak žalovanou finančně nepodporoval, takže tato chybějící plnění chtěl vynahradit pomocí na stavbě domu, k čemuž však pro neplatnost takové dohody účastníků, byla-li uzavřena, nebylo možné přihlédnout. Za této situace, kdy právní posouzení vzájemných plnění v rámci družského poměru je obecně sporné, a pro konkrétní okolnosti dané věci nakonec odvolací soud věc po právní stránce posoudil takto, by bylo pro žalobce nepřiměřenou tvrdostí, pokud by měl hradit žalované náklady řízení.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení včetně odvolacího řízení o odvolání žalované proti výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1, § 142 odstavec 1 a § 150 o. s. ř., kdy stejné skutečnosti jako shora uvedené jako okolnosti věci odůvodňují nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení úspěšné žalované.