14 CO 296/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalovaného o 360 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 22. 7. 2022, č. j. 7 C 151/2017-140,

I. Rozsudek soudu I. stupně, vyjma nenapadeného zamítavého výroku II, se a) potvrzuje v části výroku I o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 324 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 10. 6. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; b) mění ve zbývající části výroku I o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 324 500 Kč za den 9. 6. 2017 tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 324 500 Kč s 8,05 % úrokem od 9. 6. 2017 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu ohledně zaplacení další částky 35 500 Kč s tímtéž úrokem z prodlení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Proti rozsudku, a to do přisuzujícího výroku I, podal odvolání žalovaný, který navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude i v této části zamítnuta, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně v napadeném výroku I jako věcně správného.

3. Odvoláním žalovaného není napaden zamítavý výrok II rozsudku, který z toho důvodu nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) a odvolací soud se jím nezabýval (§ 212 o. s. ř.).

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí ve výroku I rozsudku i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na zaplacení částky 360 000 Kč s úrokem z prodlení na základě tvrzení, že žalobkyni byl poskytnut úvěr od [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]) ve výši 450 000 Kč vyřízený žalovaným a z důvodu, že žalobkyně neměla vlastní bankovní účet, bylo se žalovaným dohodnuto, že peníze budou poukázány na jeho bankovní účet a po vyřízení některých finančních záležitostí ve prospěch žalobkyně, resp. její dcery, budou zbylé finanční prostředky žalobkyni vráceny. Žalovaný však vyplatil žalobkyni, resp. za dceru žalobkyně, částku a zbylou částku 360 000 Kč žalobkyni podle žalobních tvrzení dluží. Žalovaný se bránil proti žalobě tvrzením, že žalobkyni vyplatil celou částku 450 000 Kč, a to dvěma platbami 300 000 Kč a 150 000 Kč, o nichž předložil žalobkyní podepsané„ předávací protokoly“.

6. Soud I. stupně odůvodnil napadené rozhodnutí závěrem, že žalovaný neprokázal zaplacení celé částky 450 000 Kč žalobkyni, přestože předložil doklady žalobkyní podepsané, a pro tento závěr vyšel ze zjištění, že v trestním řízení vedeném také u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] žalovaný ve vyjádření k obžalobě uvedl, že skutky, které jsou mu kladeny za vinu se staly tak, jak jsou popsány v obžalobě, což bylo právě vylákání úvěru 450 000 Kč na jméno žalobkyně od [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) z nichž, dle popisu skutku v obžalobě žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 125 500 Kč a zbylou částku 324 500 Kč si ponechal pro svou potřebu. Pokud se k tomuto jednání žalovaný doznal, takto dle soudu I. stupně„ mimo jiné znamená, že soud podle § 135 odst. 2 o. s. ř. z něj musí vycházet“. Současně soud I. stupně učinil závěr, proč neuvěřil tvrzením žalovaného a jím předloženým důkazům o zaplacení celé částky 450 000 Kč žalobkyni, a to právě z důvodu, že shora uvedenou skutečnost prohlásil v trestním řízení a doznal ponechání si částky 324 500 Kč pro svou potřebu, a dále na základě toho, že podle výpisu z úvěrového účtu ČMSS vyplývá, že 24. 6. 2014 byla na základě shora uvedeného úvěru poskytnutého žalobkyni vyplacena na bankovní účet žalovaného částka 445 500 Kč, nikoli 450 000 Kč, proto je velmi málo pravděpodobné, že by žalovaný žalobkyni dal více, než bylo na jeho účet zasláno.

7. Žalovaný proti těmto závěrům soudu I. stupně v odvolání namítá, že žalobkyně nepopřela pravost svých podpisů pod listinami svědčícími o vyplacení částek 300 000 Kč a 150 000 Kč od žalovaného, že podle jeho názoru neunesla žalobkyně důkazní břemeno o tom, proč tyto listiny podepsala, pokud částky neměly být vyplaceny, a že z jeho doznání v trestním řízení, které se týkalo trestného činu k tíži poškozené [příjmení] nelze podle § 135 odst. 2 o. s. ř. vycházet pro skutečnost spornou ve vztahu mezi účastníky tohoto řízení.

8. Především je nutné uvést, že je důvodná odvolací námitka žalovaného, že soud pro posouzení zde významné sporné otázky, zda žalovaný vyplatil žalobkyni celou částku 450 000 Kč či jen nějakou její část, není soud vázán rozhodnutím v trestní věci žalovaného dle § 135 odst. 1 o. s. ř. Důkaz spisem [název soudu] zn. [spisová značka] odvolací soud zopakoval a učinil z něj totéž zjištění jako soud I. stupně, které je však nutné právně hodnotit tak, že žalovaný se doznal k trestnému činu, že inicioval uzavření smlouvy o úvěru mezi [anonymizováno] a žalobkyní jako její klientkou, čímž se za daných okolností dopustil přečinu úvěrového podvodu k tíži [anonymizováno] jako poškozené. Soud I. stupně sice správně zjistil, že žalovaný (tam jako obžalovaný) doznal k jednání popsanému v obžalobě, a to včetně toho, že z poskytnuté částky 450 000 Kč si ponechal částku 324 500 Kč pro svou potřebu a jen částku 125 500 Kč žalobkyni vyplatil, což je sice důvodné hodnotit jako jeden z důkazů pro zde významnou právní otázku mezi účastníky, avšak nezakládá to vázanost soudu v tomto řízení podle § 135 odst. 1 o. s. ř., která se týká jen toho, zda a jaký byl spáchán trestný čin. To by ve zde daných souvislostech přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by byl žalovaný odsouzen za trestný čin spáchaný vůči žalobkyni jako poškozené tím jednáním, jehož prokázání je ve zdejším řízení významné. Zde se však žalovaný doznal k trestnému jednání vůči [anonymizováno] a byť uznal i svoje jednání ve vztahu k žalobkyni tak, jak je uvedeno výše, nemůže z tohoto uznání soud v tomto občanskoprávním řízení bez dalšího vycházet jako závazného, ale pouze jej hodnotit jako důkaz v rámci veškerého provedeného dokazování.

9. Nejprve je nutné uvést, že soud I. stupně provedl velké množství listinných důkazů, a to nejen těch, na nichž založil shora uvedený závěr, ale i dalších, které jsou také pro posouzení sporné skutečnosti o výplatě celé částky 450 000 Kč žalobkyni významné vzhledem k nutnosti hodnotit všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (§ 132 o. s. ř.). Soud I. stupně svůj závěr o neprokázání tvrzení žalovaného o vyplacení částky 450 000 Kč žalobkyni založil nejen na shora uvedeném nesprávném závěru o vázanosti rozsudkem v trestní věci obžalovaného, ale také na hodnocení, byť jen některých, provedených důkazů, proto odvolací soud posoudil rozhodnutí soudu I. stupně jako přezkoumatelné a zopakoval jeho dokazování provedené a nezhodnocené, v jednom případě i doplnil dokazování listinami předloženými žalovaným až v odvolacím řízení, které z níže uvedeného důvodu jsou přípustným důkazem v odvolacím řízení.

10. Odvolací soud tedy zopakoval dokazování spisem [název soudu] zn. [spisová značka], z něhož (jak je již výše uvedeno) zjistil především tutéž skutečnost jako soud I. stupně o doznání žalovaného k přečinu úvěrového podvodu a o výslovném prohlášení žalovaného, že se dopustil skutků v obžalobě uvedených tak, jak jsou tam uvedeny. Z trestního spisu však odvolací soud navíc zjistil, že žalobkyně jako svědkyně uvedla, že po dohodě s žalovaným (tam obviněným), aby peníze z úvěru přišly na jeho účet, žalobkyni později zavolal, že už přišly a že jí„ doveze 30 000 Kč jako odměnu za půjčku a 64 000 Kč předá dceři [jméno] [příjmení]“, která pak částku 64 000 Kč předala svému věřiteli panu [příjmení], a že na rozdíl od peněz na žalovaným předložených předávacích protokolech, které nikdy nedostala, má na částku 30 000 Kč a 64 000 Kč pokladní doklad. Dcera žalované [jméno] [příjmení] jako svědkyně v trestním řízení uvedla, že když žalovaný vyřídil úvěr pro její matku, předal jí 64 000 Kč a vystavil výdajový pokladní doklad na částku 64 000 Kč, což obě předaly panu [příjmení]. Dále uvedla, že co se týče dokladu na převzetí částky 30 000 Kč, který je vystaven na [jméno] [příjmení], že tuto osobu nezná a že tyto peníze si obviněný odečetl z úvěru její matky, neboť šlo údajně o odměnu za zprostředkování půjčky, dále, že částku 31 500 Kč nedostala a šlo o cenu za vyřízení insolvenčního řízení, které měl žalovaný vyřídit a částku si odečíst z úvěru její matky, nic však nevyřídil.

11. Odvolací zopakoval dokazování dvěma listinami předloženými žalovaným nazvanými„ předávací protokol na finanční obnos“ téměř totožného znění a lišícími se pouze daty a finančními částkami. Obě obsahují vlastnoruční podpis čitelný jako [celé jméno žalobkyně], první je datována 25. 6. 2014 a týká se částky 300 000 Kč, druhá je datována 30. 6. 2014 a týká se částky 150 000 Kč, avšak v textu obou je shodně uveden text, že finanční obnos (300 000 Kč a 150 000 Kč) byl osobně předán k rukám žalované dne 25. 6. 2014.

12. Součástí soudního spisu jsou (na č. l. 17) i listiny, které žalobkyně předložila ke svému tvrzení, že ona i její dcera při jednání s žalovaným podepisovaly velké množství listin, a proto je možné, že podepsala žalovanému i listiny na částky 300 000 Kč a 150 000 Kč, aniž o tom věděla. Mezi těmito listinami jsou tři„ příjmové – výdajové“ pokladní doklady, všechny podepsané žalovaným a dcerou žalobkyně [jméno] [příjmení] a všechny datované dnem 25. 6. 2014, kdy měl žalovaný dle jím předložených listin vyplatit dvě částky v celkové výši 450 000 Kč žalobkyni. Z prvního dokladu odvolací soud zjistil, že podle označení kolonek pro tam uvedené osoby obžalovaného a dcery žalobkyně [jméno] [příjmení] měla být dceři žalobkyně vyplacena částka 64 000 Kč žalovaným, z druhého dokladu obsahujícího označení žalovaného a dcery žalobkyně [jméno] [příjmení] v týchž kolonkách, v nichž však není proškrtnuta možnost, kdo předává a kdo přijímá, vyplývá, že mezi nimi došlo k výplatě částky 31 500 Kč ovšem podpisy žalovaného a dcery žalobkyně [jméno] [příjmení] jsou uvedeny v kolonkách přijal a vydal zcela opačně než v prvním případě, tudíž dcera žalobkyně [jméno] [příjmení] tuto částku vydala a žalovaný ji přijal. Třetí doklad, jehož čitelnější kopii předložil žalovaný odvolacímu soudu v odvolacím řízení, obsahuje označení žalobce znovu jako vydávajícího a [jméno] [příjmení] jako přijímající, týká se částky 30 000 Kč, důvod platby je uveden jako„ dluh [příjmení] [jméno]“ a podpisy jsou jako v případě prvního uvedeného dokladu čitelné jako žalovaného, který vydává, a [jméno] [příjmení] (nikoli [jméno] [příjmení]), která přijímá. Všechny tři doklady jsou datovány shodně 25. 6. 2014 a byť na první pohled vypadají vzhledem k umístění označení firmy žalovaného a druhé osoby jako potvrzující„ směr plateb“ shodně, svědčí podle podpisů vydávající a předávající osoby o platbách částek 64 000 Kč a 30 000 Kč od žalovaného [jméno] [příjmení] a částky 31 500 Kč naopak od [jméno] [příjmení] žalovanému.

13. Žalovaný v odvolání důvodně namítal, že k hodnocení skutečností mezi účastníky sporné soud I. stupně neprovedl navržený důkaz o prohlášení žalobkyně v jejím insolvenčním řízení, že nemá žádný majetek ani závazky, tudíž ani zde uplatněný závazek vůči žalovanému, což má odpovídat jeho tvrzení, že tuto pohledávku žalobkyně nemá, protože jí žalovaný celou částku z úvěru ihned vyplatil. Odvolací soud doplnil dokazování návrhem žalobkyně na povolení oddlužení z 15. 7. 2016 podaným u Krajského soudu v Brně 19. 7. 2016, z něhož vyplývá, že žalobkyně se domáhá povolení oddlužení pro své nesplatitelné závazky, mimo jiné k [anonymizována tři slova] v původní výši 450 000 Kč, a v kolonce pro popis veškerého svého majetku uvádí pouze věci osobní potřeby a mobilní telefon. Dále doplnil odvolací soud dokazování listinou z tohoto insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSBR 26 INS 16805/2016, a to„ seznamem majetku dlužníka“ datovanou 15. 7. 2016 a podepsanou vlastnoručně žalobkyní, v niž je kromě movitého majetku uvedeno, že nemovitý majetek žalobkyně nevlastní, v kolonce pohledávky je uvedeno„ prohlašuji, že nemám žádné pohledávky“, a na konci celé listiny„ výslovně prohlašuji, že tento seznam je úplný a správný“. Vzhledem k tomu, že obsahu soudního spisu vyplývá, že soud I. stupně měl k dispozici i listiny týkající se insolvenčních řízeních žalovaného, z nichž provedl pouze vyhlášku o zahájení tohoto řízení vedeného pod sp. zn. KSBR 27 INS 7063/2022 z 28. 4. 2022, přičemž jde o skutečnost v této věci také významnou, odvolací soud doplnil dokazování o obou insolvenčních řízeních vedených na žalovaného jako dlužníka. Z výpisu z insolvenčního rejstříku zjistil, že 13. 5. 2019 bylo zahájeno řízení návrhem žalovaného na povolení oddlužení pod sp. zn. KSBR 38 INS 6859/2019, přičemž mezi závazky byl uveden i zde projednávaný závazek 360 000 Kč vůči žalobkyni, ale k povolení oddlužení nakonec nedošlo, dále odvolací soud zjistil, že 26. 4. 2022 bylo zahájeno další insolvenční řízení návrhem žalovaného na povolení oddlužení pod sp. zn. KSBR 27 INS 7063/2022, v němž bylo na výzvu soudu doplněno prohlášení dlužníka o jeho závazcích, včetně toho zde projednávaného vůči žalobkyni, přičemž toto insolvenční řízení bylo zastaveno usnesením insolvenčního soudu z 31. 7. 2023 a k povolení oddlužení žalovaného ani zde nedošlo.

14. Z dalších listin předložených žalovanou v řízení před soudem I. stupně (na č. l. 18 a 19 soudního spisu) vyplývá, že 30. 7. 2015 měl žalovaný podle příjmového – výdajového pokladního dokladu za použití téhož formuláře jako v předchozích třech případech vyplatit žalobkyni, jejíž čitelný podpis také obsahuje, částku 2 600 Kč a téhož dne měla být žalobkyní podepsána i listina nazvaná„ splátkový kalendář na úhradu poplatku insolvenčního řízení, částka 30 000 Kč“, dle níž žalovaný„ povoluje splátkový kalendář na úhradu vyřízení a zastoupení insolvenčního řízení“, že finance se budou zasílat vždy na firemní účet vedený u [právnická osoba] bank pod uvedeným číslem účtu a variabilním symbolem po 2 500 Kč (zřejmě měsíčně), přičemž číslo účtu je totéž, na který dle zjištění soudu I. stupně byla zaslána žalobkyni od [anonymizováno] z poskytnutého úvěru částka 445 500 Kč.

15. Vzhledem k tomu, k jakému účelu žalobkyně listiny soudu předložila (a v odvolacím řízení své tvrzení nijak neupřesnila, neboť odvolacího jednání se nezúčastnila), není z těchto důkazů zřejmé, jak mohou zapadat do skutkového stavu tvrzeného sporně žalobkyní a žalovaným o tom, k jakým finančním transakcím mezi nimi došlo především 25. 6. 2014 a později. Byť žalobkyní tvrzená skutečnost, že žalovaný jí zaplatil pouze 60 000 Kč a 30 000 Kč, respektive„ spíše“ 64 000 Kč a 30 000 Kč, jak uvedla později, není pro toto řízení primárně významná, je vzhledem k časové souvislosti se skutečností tvrzenou žalovaným, že žalobkyni téhož dne vyplatil celou částku 450 000 Kč, významná pro posouzení věrohodnosti obou sporných tvrzení a pro hodnocení všech důkazů ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo z řízení najevo. Žalobkyně se ke skutečnosti tvrzené žalovaným, že jí vyplatil 25. 6. 2014 částku 450 000 Kč vyjádřila, a to tak, že ji zcela popřela, ale žalovaný se k tvrzení žalobkyně, že jí vyplatil částky výrazně nižší (aniž bylo tvrzeno kdy přesně a za jakých okolností) nevyjádřil, navíc tohoto tvrzení žalobkyně se zjevně týkají shora uvedené tři listiny, které sice žalobkyně předložila pouze k obecnému tvrzení o mnoha podpisech ale svědčí o skutečnosti právně významné, aniž byl žalovaný soudem I. stupně k vyjádření k ní vyzván. Proto odvolací soud vyzval žalovaného k tvrzení o skutečnosti tvrzené žalobkyní, že jí byla vráceny, respektive vyplaceny ve prospěch její dcery pouze částky 60 000 Kč (spíše 64 000 Kč) a 30 000 Kč a k vyjádření žalovaného o této skutečnosti, která byla uplatněna již u soudu I. stupně, tudíž je v odvolacím řízení přípustná, doplnil i důkazy žalovaným k tomu předloženými.

16. Žalovaný doplnil tvrzení tak, že vydal dceři žalobkyně [jméno] [příjmení] částku 64 000 Kč i vedle předání částky 450 000 Kč žalobkyni, neboť dcera žalobkyně potřebovala všechny tyto finanční prostředky jak pro zpětný výkup svého domu, o který kvůli dluhům přišla, tak pro doplacení dlužného nájemného, které novému pronajímateli tohoto domu údajně dlužila. Dále žalovaný tvrdil, že částky 64 000 Kč a 30 000 Kč, byly součástí dalších zápůjček pro žalobkyni, o čemž má svědčit listinný důkaz žalovaným předložený, jímž odvolací soud ze shora uvedeného důvodu doplnil dokazování. Z listiny datované 11. 12. 2014 a nazvané jako„ uznávací prohlášení“ zjistil, že podle připojených podpisů měla být podepsána žalobkyní i žalovaným a že podle jejího textu uznala žalobkyně dluh u žalovaného 150 000 Kč a to z z důvodu, že„ tyto finanční prostředky mně věřitel půjčil dne 11. 12. 2014 na pokrytí dlužných pohledávek“ a dále se zavázala půjčku zaplatit do 6 měsíců od podpisu smlouvy, tj. do 11. 6. 2015. Podpis žalovaného je připojen 1. 7. 2015 pod prohlášením potvrzujícím existenci uvedeného dluhu, neboť dosud nebyl splacen.

17. Odvolací soud tedy zhodnotil dokazování provedené soudem I. stupně a doplněné odvolacím soudem a s přihlédnutím k jednotlivým tvrzením účastníků učiněných v průběhu celého řízení dospěl k témuž závěru jako soud I. stupně, že žalovaný neprokázal platbu částek 300 000 Kč a 150 000 Kč žalobkyni 25. 6. 2014, přestože žalobkyně nepopřela možnou pravost svých podpisů pod shora uvedenými listinami z 25. 6. 2014 a 30. 6. 2014. K těmto dvěma listinám předloženým žalovaným je nutno uvést, že jde o soukromé listiny, pro jejichž hodnocení nestanoví zákon na rozdíl od veřejných listin procesní postup soudu jinak než ve smyslu zásady volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř., tedy především s přihlédnutím k tomu, kdo je podepsal, v čí prospěch svědčí, kdo je předkládá a k doložení jaké skutečnosti. Žalobkyně vysvětlila, jak se její podpis, jehož pravost nepopřela (ale ani výslovně nepotvrdila) na těchto listinách mohl ocitnout a uvedla, že je možné, že je podepsala žalovanému již při jednání v [anonymizováno] při zřizování jím iniciovaného úvěru, ale že si to nepamatuje, neboť údajně žalovanému podepsala, stejně jako její dcera, velké množství listin. [jméno] věrohodnosti těchto tvrzení souvisí s dalšími skutečnostmi nastalými v téže době a vyplývajícími z ostatních provedených důkazů. Jednak se odvolací soud ztotožňuje s tím závěrem soudu I. stupně, že je velmi nepravděpodobné, aby žalovaný hned následujícího dne, co mu na jeho bankovní účet byla připsána z úvěru poskytnutého žalobkyni částka 445 500 Kč, vyplatil žalobkyni částku 450 000 Kč, tedy o 4 500 Kč navíc z vlastních prostředků bez jakéhokoli důvodu, aniž by z transakce zprostředkované žalobkyni měl jakýkoli prospěch. Byť pozdějším rozhodnutím o vině žalovaného v trestním řízení soud není vázán v závěru o transakcích mezi zdejšími účastníky, je velmi nepravděpodobné, že by skutečnost o údajném vyplacení celé částky žalobkyni v tomto trestním řízení neuvedl, byť to pro posouzení trestné činnosti vůči stavební spořitelně nemělo tak zásadní význam, a uvedl naopak jinou skutečnost o ponechání si podstatné části z této částky pro vlastní potřebu. Skutečnost, že žalobkyni údajně vyplatil částku 450 000 Kč spíše koresponduje s tvrzením žalobkyně, že žalovanému shora uvedené dva doklady, podle žalobkyně zfalšované, podepsala již při jednání o poskytnutí úvěru v [anonymizováno], kdy žalovaný zřejmě ještě neměl informaci, že neobdrží celou částku úvěru 450 000 Kč ale o poplatek sníženou částku 445 500 Kč. V této souvislosti je pak zcela nevěrohodné, že by žalovaný svou trestnou činnost ke škodě [anonymizováno], k níž se doznal, čímž soud vázán je, konal ve prospěch pouze žalobkyně bez jakékoli vlastní odměny za zprostředkování takového úvěru. O té shodně vypovídají žalobkyně a její dcera v trestním řízení, byť jejich tvrzení zcela přesně nekorespondují s tím, která z částek 30 000 Kč a 31 500 Kč a byla poplatkem žalovanému za vyřízení úvěru či poplatkem za jiná plnění, která nakonec údajně žalovaný neposkytl. Tato tvrzení v trestním řízení jsou v základu shodná v tom, že žalovaný„ si strhl“ z částky, který měl z obdrženého úvěru vyplatit žalobkyni, částku 30 000 Kč nebo 31 500 Kč, s čímž koresponduje důkaz uvedeným pokladním dokladem, aniž je pro toto řízení významné, zda k fyzickému předání hotovosti mezi žalovaným a dcerou žalobkyně„ tam a zpět“ skutečně došlo. Svědčí to pro velmi věrohodnou skutečnost, že žalovaný si s žalobkyní sjednali odměnu za vyřízení úvěru od [anonymizováno], ať už v jakékoli přesné výši. Trestná činnost žalovaného spočívající v iniciování a sjednání tohoto úvěru je skutečností, ohledně níž soud vychází z uvedeného trestního rozsudku, dle něhož se žalovaný takového přečinu dopustil.

18. Vzhledem k tomu, že předmětem odvolacího řízení je pouze částka 324 500 Kč, není významná skutečnost, zda žalovaný skutečně zaplatil žalobkyni, respektive ve prospěch její dcery, právě částku 125 500 Kč (součet částek ze všech tří shora uvedených pokladních dokladů z 25. 6. 2014) či částku ještě nižší. Pokud žalovaný i orgán činný v trestním řízení považovali všechny tyto pokladní doklady za svědčící o platbách žalovaného vůči dceři žalobkyně, ač jeden z nich svědčí pro„ opačnou“ platbu, svědčilo by to spíše pro závěr, že žalovaný vyplatil dceři žalobkyně částky 64 000 Kč a 30 000 Kč a zohlednil opačnou platbu od dcery žalobkyně 31 500 Kč, v důsledku čehož by došlo k výplatě pouze částky 62 500 Kč a zůstávající dluh by tak činil ještě vyšší částku, než která je předmětem odvolacího řízení.

19. Ze všech shora uvedených důvodů hodnotí odvolací soud ve zde zohledňovaných souvislostech jako věrohodné tvrzení žalobkyně, že žalovaným tvrzené platby částek 300 000 Kč a 150 000 Kč 25.6.2014 neobdržela, přestože shora uvedené doklady podepsala (mohla podepsat). Je naopak velmi pravděpodobné, že je žalovaný předložil žalobkyni k podpisu ještě předtím, než zjistil, že mu nebude na jeho bankovní účet připsána částka 450 000 Kč, ale pouze 445 500 Kč.

20. Tento závěr nepovažuje odvolací soud za zpochybněný prohlášením žalobkyně v insolvenčním řízení, že nemá žádný majetek ani závazky, ať už závazek vůči žalovanému neuvedla při zahájení insolvenčního řízení z jakéhokoli„ účelového“ důvodu, aby dosáhla požadovaného oddlužení. Ostatně ani žalovaný ve dvou jím zahájených insolvenčních řízeních svého oddlužení nedosáhl, byť mezi závazky (v jednom případě na výzvu insolvenčního soudu) uvedl pohledávku žalobkyně 360 000 Kč, která už byla u soudu uplatněna, avšak neuvedl údajně další pohledávku vůči žalobkyni na vrácení půjčky 150 000 Kč, ohledně níž doplnil shora uvedená tvrzení v odvolacím řízení. K tomu je nutno uvést, že žalovaným předložený doklad o půjčce 150 000 Kč žalobkyni datovaný půl roku po zde hodnocených transakcích mezi účastníky vyplývá, že tuto částku měl žalovaný půjčit žalobkyni právě toho dne 11. 12. 2014 a nikoli dříve, jak žalovaný tvrdí pro zde prokázané platby částek 64 000 Kč a 30 000 Kč, ty navíc pro dceru žalované. Toto tvrzení žalovaného doplněné v odvolacím řízení odvolací soud hodnotí jako neprokázané, pokud údajné zápůjčky těchto dvou částek již 25. 6. 2014 prokazuje listinou svědčící o zápůjčce poskytnuté až mnohem později.

21. Žalovaný v rámci tohoto doplňujícího tvrzení uplatnil i námitku započtení částky 150 000 Kč vůči zde uplatněnému nároku žalobkyně, což je však skutečnost uplatněná v odvolacím řízení v rozporu s ust. § 205a o. s. ř., k níž odvolací soud nemůže přihlížet. Byť je námitka započtení z procesního hlediska v odvolacím řízení obecně přípustná, nemůže k ní odvolací soud přihlížet, pokud je její posouzení závislé na uplatnění skutečností prvostupňovém řízení neuplatněných, a tudíž v odvolacím řízení nepřípustných. Žalovaný v prvostupňovém řízení skutečnost o této své údajné pohledávce vůči žalobkyni neuplatnil, naopak se ke skutečnosti žalobkyní tvrzené, že jí měl vyplatit takové částky (nižší než 450 000 Kč), vůbec nevyjádřil. Proto poskytnutí zápůjčky žalobkyni ve výši 150 000 Kč je skutečností, jejíž uplatnění není v odvolacím řízení přípustné, a k této námitce započtení odvolací soud v odvolacím řízení přihlížet nemůže.

22. Stejně tak pro shora uvedený závěr, že žalovaný nevyplatil žalobkyni 25. 6. 2014 částky 300 000 Kč a 150 000 Kč, nemá žádný vliv ani skutečnost vyplývající z listin předložených žalobkyní k jejímu tvrzení o množství podpisů na listinách žalovaného, že 30. 7. 2015, tedy rok po zde zohledňovaných finančních transakcích mezi účastníky měl být mezi nimi snad sjednán splátkový kalendář na částku 30 000 Kč, která má být„ poplatkem insolvenčního řízení“, které bylo dle výše uvedeného zjištění zahájeno o rok později, aniž je zřejmé, zda tato částka 30 000 Kč může mít souvislost s tou částkou, která měla být 25. 6. 2014 vyplacena dceři žalobkyně jako dluh u [jméno] [příjmení], kterou však dle vlastního tvrzení v trestním řízení dcera žalobkyně údajně nezná. Ani tato nová skutečnost, byť vyplývá z důkazů, které žalobkyně předložila k jinému svému tvrzení, nebyla uplatněna v prvostupňovém řízení a není uplatnitelná v odvolacím řízení.

23. Žalovaný v odvolání namítl procesní pochybení soudu I. stupně, který nevyhověl jeho návrhu na odročení jednání nařízeného na 13. 7. 2022 poté, co předtím vyhověl jeho návrhu na odročení jednání nařízených na 25. 5. 2022 a 15. 6. 2022. Návrhy na odročení prvních dvou jednání, jimž soud I. stupně vyhověl, byly podány vždy dva dny před termínem jednání a doloženy potvrzením o pracovní neschopnosti žalovaného, která mu bránila v účasti u jednání. Žádost o odročení třetího jednání byla podána také dva dny před jeho termínem, tedy 11. 7. 2022, a v ní obsažené tvrzení, že žalovaný podstupuje lékařský zákrok v nemocnici nebylo upřesněno ani doloženo, proto soud I. stupně vážný důvod k odročení jednání neshledal a věc 13. 7. 2022 projednal bez účasti žalovaného a jeho zástupce. Ostatně na následném jednání dne 22. 7. 2022 již byl zástupce žalovaného přítomen, žádné další důkazy nenavrhl a výsledky předchozího jednání, na němž přítomen nebyl, nijak nezpochybňoval. Závěr soudu I. stupně, že nebyl dán vážný důvod pro odročení jednání 13. 7. 2022 je správný. Odvolací soud vyzval žalovaného k doložení tvrzených skutečností o jeho překážce v osobní účasti na jednání 13. 7. 2022, k čemuž zástupce žalovaného uvedl, že nyní již žalovaný tyto skutečnosti není schopen doložit. Proto ani v tomto procesním postupu soudu I. stupně není dána žádná vada napadeného rozhodnutí.

24. Ze všech výše uvedených důvodů je správný závěr soudu I. stupně, že žalovaný neprokázal platbu částek 300 000 Kč a 150 000 Kč dne 25. 6. 2014 ve prospěch žalobkyně, byť tento závěr učinil soud I. stupně na základě menšího rozsahu zjištěných právně významných skutečností. Správné je zjištění soudu I. stupně, že žalovaný z úvěru poskytnutého ve prospěch žalobkyně obdržel částku 445 500 Kč a pokud je zůstávajícím předmětem tohoto řízení zaplacení částky 324 500 Kč, je nevýznamné, zda shora doloženými platbami z 25. 6. 2014 vyplatil žalovaný ve prospěch žalobkyně částku 125 500 Kč či spíše částku 62 500 Kč, jak je výše uvedeno. Správný je i právní závěr soudu I. stupně, že o finanční částku, kterou si žalovaný ponechal z částky 445 500 Kč pro vlastní potřebu, se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, neboť skutečnost, že pro toto plnění od [anonymizováno] neměl žalovaný právní důvod a šlo o finanční částku příslušející žalobkyni, je účastníky tvrzena shodně, a to žalobkyní tak, že žalovaný jí měl peníze, které mu přišly na jeho bankovní účet vyplatit a nevyplatil zcela, a žalovaným tak, že měl tyto peníze žalobkyni vyplatit a zcela vyplatil.

25. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I ohledně zaplacení částky 324 500 Kč potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

26. Pokud bylo napadeným rozsudkem přiznáno žalobkyni příslušenství této pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši, je toto rozhodnutí v základu také věcně správné, byť nárok žalobkyně na úrok z prodlení není důvodný v nepatrné části za období jediného dne. Ze správného zjištění soudu I. stupně vyplývá, že žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou z 29. 5. 2017 k zaplacení požadované částky do 9. 6. 2017, k čemuž nedošlo. Pokud však požaduje úrok z prodlení od 9. 6. 2017, byl tento den ještě posledním dnem, v němž byl žalovaný oprávněn tento dluh splnit včas, tudíž prodlení se splněním nastalo až následujícího dne 10. 6. 2017. Jinak požadavek úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, a to v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na repo sazbě vyhlašované Českou národní bankou, je správný. Proto odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně v části výroku I o příslušenství pohledávky jen ohledně jediného dne 9. 6. 2017 tak, že žalobu na úrok z prodlení za tento jediný den zamítl, v celém zbývajícím rozsahu pak napadené rozhodnutí soudu I. stupně i ohledně úroku z prodlení potvrdil jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

27. Výrok III rozsudku o nákladech řízení je závislý na napadeném výroku I o věci samé. Soud I. stupně nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a tím, že převážně úspěšné žalobkyni náklady v řízení nevznikly. Přestože přiznání náhrady nákladů jen částečně úspěšnému účastníkovi upravuje ust. § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř., nemá tato skutečnost pro správnost tohoto rozhodnutí žádný význam, neboť žalobkyni v řízení opravdu žádné náklady nevznikly, ať už by měla právo na jejich plnou či jen částečnou náhradu.

28. Ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. je pak odůvodněno rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení ve výroku II tohoto rozsudku. Žalobkyně sice měla v odvolacího řízení úspěch jen částečný, to však v naprosto převážné části, neboť její neúspěch je zcela nepatrný. Ani to však nemá význam pro rozhodnutí, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřísluší, neboť ani v odvolacím řízení žalobkyni náklady nevznikly.