14 Co 59/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o výživné neprovdané matky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského v Brně ze dne 3. 10. 2023, č. j. 44 C 227/2022-233,

I. Odvolání žalobkyně proti vyhovujícímu výroku I. o výživném a výroku II. o dlužném výživném se odmítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně sea) mění v uvedených částech zamítavého výroku III. tak, že žalovaný je povinen platit žalobkyni výživnéod , datum, do , datum, v částce 5 230 Kč měsíčně,od , datum, do , datum, v další částce 2 530 Kč měsíčně (celkem 5 230 Kč měsíčně),od , datum, do , datum, v další částce 5 730 Kč měsíčně (celkem 8 430 Kč měsíčně),od , datum, do , datum, v další částce 6 730 měsíčně (celkem 11 430 Kč měsíčně),a , datum, do , datum, v další částce 7 730 měsíčně (celkem 11 430 Kč měsíčně),b) potvrzuje ve zbývajících částech výroku III. o zamítnutí žaloby, aby žalovaný platil žalobkyni výživnéod , datum, do , datum, v částce 7 270 Kč měsíčně,od , datum, do , datum, v částce 7 270 Kč měsíčně,od , datum, do , datum, v částce 4 070 Kč měsíčně,od , datum, do , datum, v částce 1 070 Kč měsíčněa od , datum, do , datum, v částce 1 070 Kč měsíčně.

III. Dlužné výživné za dobu od , datum, do , datum, v další částce 137 958 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 67 107 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovaného platit žalobkyni výživné od , datum, do , datum, ve výši 2 700 Kč měsíčně, od , datum, do , datum, ve výši 4 700 Kč měsíčně a od , datum, do , datum, ve výši 3.700 Kč měsíčně (výrok I.), dlužné výživné za dobu od , datum, do , datum, ve výši 50 400 Kč zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni do 30 dnů (výrok II.), žalobu zamítl ohledně požadavku žalobkyně na placení dalšího výživného od , datum, do , datum, ve výši 12 500 Kč měsíčně, od , datum, do , datum, ve výši 9 800 Kč měsíčně, od , datum, do , datum, ve výši 7.800 Kč měsíčně a od , datum, do , datum, ve výši 8 800 Kč měsíčně (výrok III.) a zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 58 210,27 Kč (výrok IV.).

2. Proti rozsudku, a to výslovně do všech jeho výroků, podala odvolání žalobkyně a navrhla zrušení a vrácení věci soud I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhl odmítnout odvolání žalobkyně v části směřující proti vyhovujícím výroku I. a II. rozsudku a potvrdit rozsudek ve zbývající zamítavé části.

4. Žalobkyně na výzvu soudu I. stupně k upřesnění a doplnění původně neodůvodněného odvolání výslovně napadla i výroky I. a II. rozsudku, jimiž bylo její žalobě vyhověno. Ve vztahu k takovým rozhodnutím, jimiž není zasaženo do jejích práv, není žalobkyně subjektivně oprávněna k podání odvolání, proto odvolací soud v této části odvolání žalobkyně podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou k němu oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek ve zbývající napadené části i řízení mu předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), zopakoval a doplnil dokazování soudu I. stupně v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a nakonec dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné jen zčásti.

6. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na výživné neprovdané matky dle § 920 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) z důvodu, že žalovaný je otcem dcery žalobkyně , jméno FO, , narozené , datum, , že živil žalobkyni i jejich společnou dceru v rámci společné domácnosti do , datum, , kdy se žalobkyně i s dcerou od žalovaného odstěhovala a požaduje po něm výživné pro zákonnou dobu dvou let od narození dítěte, tedy do , datum, . Soud I. stupně vyšel především z těchto skutečností mezi účastníky nesporných, že nezletilá dcera účastníků , jméno FO, , nar. , datum, , žila s rodiči do , datum, ve společné rodinné domácnosti, v jejímž rámci zajišťoval žalovaný v dostatečném rozsahu výživu žalobkyně i společné dcery. Pro závěr o důvodnosti základu nároku žalobkyně za požadované období aplikoval ust. § 920 odst. 1 o. z., což je závěr správný.

7. Pro závěr o přiměřené výši vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni jako neprovdané matce provedl soud I. stupně rozsáhlé dokazování o poměrech obou účastníků, a to kromě jejich příjmů i o dalších majetkových poměrech a jejich životních nákladech, a aplikoval na svá zjištění ust. § 913 odst. 1 a 2 o. z. ve prospěch závěru, že tato zjištění odůvodňují stanovení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni v těch částkách, v jakých její žalobě vyhověl. Pro toto posouzení zohlednil soud I. stupně přiměřené náklady žalobkyně na úhradu jejích životních potřeb ve zde rozhodném období, ohledně nichž vyšel z tvrzení žalobkyně u soudního jednání , datum, , že tyto její náklady činí přibližně 9 000 až 10 000 Kč měsíčně a k tomu od , datum, navíc 3 000 Kč měsíčně placených rodičům žalobkyně za to, že u nich s nezletilou dcerou bydlí. Pro závěr o příjmech žalobkyně, jimiž jsou její potřeby v rozhodném období také zajišťovány, vyšel soud I. stupně z příjmu rodinného přídavku ve výši 10 000 Kč měsíčně do září 2022 včetně a ve výši 6 800 Kč měsíčně od října 2022, přičemž pro dobu od září 2023 dospěl k závěru, že žalobkyně si může kromě příjmu z rodičovského příspěvků vydělat výukou anglického jazyka 1 000 Kč měsíčně, neboť od té doby realizuje žalovaný styk s dcerou účastníků v takovém rozsahu, který žalobkyni přivýdělek umožňuje.

8. Žalobkyně v odvolání namítá proti závěru soudu I. stupně o nákladech na úhradu jejích životních potřeb, že své předchozí tvrzení o těchto nákladech upřesnila na výzvu soudu I. stupně podáním z , datum, a předložila na výzvu soudu I. stupně i důkazy o placení takových nákladů, avšak soud I. stupně toto upřesněné nijak nezohlednil a provedené důkazy nijak nezohlednil pro svůj závěr, že náklady žalobkyně činí 9 000 až 10 000 Kč měsíčně (bez 3 000 Kč měsíčně na bydlení u rodičů). Podle žalobkyně měl soud postupovat v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a vzít v potaz nejen její výslech (na jednání , datum, ), ale i její předchozí tvrzení vyžádané soudem (na jednání , datum, ) a doložení měsíčních výdajů, ohledně čeho žalobkyně výzvě soudu vyhověla. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem, že od září 2023 si může přivydělat výukou angličtiny, neboť dobu, kdy je nezletilá , jméno FO, u otce, využívá k návštěvám centra , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalobkyně poukázala i na to, že měsíční výdaje žalovaného (v odvolání nesprávně uvedeno „žalobce“), které vzal soud za prokázané jeho výslechem, činí 13 400 Kč měsíčně a u žalobkyně, která má zdravotní omezení a dietní opatření zvyšující její výdaje, je vzal za prokázané jen ve výši 9 500 Kč měsíčně.

9. Žalovaný ve vyjádření k odvolání nepovažuje odvolací námitky žalobkyně za důvodné, poukazuje na hledisko přiměřenosti výživného neprovdané matky, které má směřovat ke kompenzaci poklesu jejich příjmů po porodu proti době před těhotenstvím a porodem, k čemuž žalobkyně neposkytla v řízení žádná vodítka. Podle jejího vlastního tvrzení se její situace po porodu nezměnila oproti tomu, co zde bylo před těhotenstvím, proto rozhodnutí soudu I. stupně o výživném vychází nejen z provedeného dokazování, ale také z nedostatku vlastních tvrzení žalobkyně.

10. Odvolací soud je pro přezkum správnosti rozhodnutí soud I. stupně nucen učinit především závěr o zákonných kritériích přiměřené výše výživného neprovdané matky, což je právní otázka řešená v soudní praxi ne zcela jednotně a v judikatuře vyšších soudů a komentářové literatuře velmi kuse.

11. Podle § 920 odst. 1 o. z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Podle obecného ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle obecného ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

12. Přiměřený rozsah je v § 920 odst. 1 o. z. stanoven jen k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, aniž je cokoliv stanoveno o přiměřenosti či jiném kritériu výše výživného neprovdané matky v první části věty tohoto ustanovení. Podle zdejšího odvolacího soudu je však zcela zjevné, že i tato vyživovací povinnost musí být přiměřená účelu, pro který je stanovena, a odvolací soud se ztotožňuje s těmi názory v odborné výkladové literatuře, že důvodem přiznání tohoto výživného není odkázanost na výživu ve smyslu § 911 o. z., od ní přiměřenost výživného neprovdané matky v nějaké minimální výši pro jen nejnutnější výživu odvodit nelze. Na druhé straně nemůže takové výživné dosahovat výše výživného mezi manžely, jejichž životní úroveň musí být v zásadě shodná (§ 697 o. z.), ani „zvýhodněného“ výživného rozvedeného manžela v téže výši (§ 762 odst. 1 o. z.)., spíše se podle zdejšího odvolacího soudu přiměřenost výživného neprovdané matky blíží běžnému výživnému rozvedeného manžela (§ 760 o. z.), které má být plněno „v přiměřeném rozsahu“. Toto výživné však přísluší na neomezenou dobu do budoucna, dokud trvá potřebnost oprávněné osoby, což je již v tomto základu odlišné od výživného neprovdané matky, které přísluší jen po zákonem stanovenou dobu dvou let. Navíc výživné od rozvedeného manžela je založeno na jiné skutečnosti (pocházející z manželství účastníků) než výživné neprovdané matky (narození společného dítěte).

13. Byť se v judikatuře a komentářové literatuře objevuje obecný a nijak podrobně zdůvodněný názor, že pro výživné neprovdané matky „je žádoucí, aby otec dítěte kompenzoval“ snížení příjmů matky, a je na otci, aby se přiměřeně podílel na výživě matky, „respektive její snížené příjmy kompenzoval“, nelze přiměřenou výši tohoto výživného hodnotit jako „kompenzaci“ příjmů, které matka dítěte měla nebo mohla mít před slehnutím a porodem, neboť takový nárok by se pojmově blížil náhradě mzdy, což jistě principem zákonné vyživovací povinnosti není. Naopak odvolací soud považuje za důvodné vyjít z obecné argumentace uvedené v publikovaném rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 2169/20, že soudy rozhodující v tamní věci o výživném neprovdané matky správně vzaly v potaz její běžné výdaje na živobytí a že cílem této právní úpravy je ochrana neprovdané matky v majetkové sféře. Proto se odvolací soud ztotožňuje s postupem soudu I. stupně tak, že je nutné vyjít z výdajů žalobkyně na živobytí ve výši přiměřených nákladů na úhradu jejích životních potřeb, a z toho, jaké měla v rozhodném období příjmy, jimiž jsou tyto její životní potřeby částečně saturovány, protože pro zbylou část je nutné stanovit podle § 920 odst. 1 o. z. vyživovací povinnost žalovanému jako otci společného dítěte k žalobkyni jako neprovdané matce, která o dítě pečuje.

14. Odvolací soud se ale neztotožňuje s tím závěrem soudu I. stupně, že je důvodné vycházet z výše měsíčních životních nákladů žalobkyně 9 000 až 10 000 Kč (+ 3 000 Kč na bydlení u rodičů), což žalobkyně uvedla v rámci svého účastnického výslechu u jednání soudu I. stupně dne , datum, . Ve vztahu k tomu je důvodná odvolací námitka žalobkyně, že své předchozí značně odlišné tvrzení o svých nákladech na výzvu soudu I. stupně upřesnila a předložila k němu důkazy, které soud I. stupně nezohlednil a neučinil z nich žádná zjištění, přestože je provedl, a vyšel pouze z účastnické výpovědi žalobkyně, v jejímž rámci toto odlišné skutkové tvrzení opakovaně uvedla.

15. Odvolací soud poukazuje především na to, že výslech účastníka je jako důkazní prostředek podle § 131 odst. 1 o. s. ř. přípustný pouze v případě, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak, neboť v principu je výslech účastníka pouze zopakováním dokazovaného tvrzení, což má nepatrný důkazní význam ve srovnání s jakýmikoli jinými důkazy, jimiž lze tvrzené skutečnosti prokázat. Předchozí tvrzení žalobkyně o této skutečnosti bylo značně odlišné, k jeho doplnění a prokázání byla žalobkyně soudem vyzvána a výzvě vyhověla, přesto soud I. stupně vyšel z následného tvrzení žalobkyně v rámci její účastnické výpovědi, aniž se vypořádal s tím, proč je tento důkaz pro závěr o přiměřené výši životních nákladů žalobkyně významnější než ty, které žalobkyně předložila ke svému předchozímu tvrzení.

16. Soud I. stupně sice učinil v odůvodnění rozsudku závěr, že výdaje cca 18 500 Kč měsíčně (bez příspěvku na bydlení rodičům) tvrzené zástupcem žalobkyně na jednání , datum, ve spojení s podáním ze dne , datum, hodnotí jako zcela nepřiměřeně vysoké, aniž však jakkoli zhodnotil důkazy, které žalobkyně (její zástupce) k těmto tvrzením předložila. Není významné, že v podání z , datum, nejsou tvrzeny náklady „cca 18 500 Kč měsíčně“ ale pouze 16 534 Kč měsíčně, poté v podání z , datum, pak o 1 161 Kč měsíčně více, celkem 17 695 Kč měsíčně, což je částka nižší, než kterou zhodnotil soud I. stupně jako zcela nepřiměřenou. Významné je, že pro závěr, že tato částka (ať už cca 17 700 Kč nebo cca 18 500 Kč měsíčně bez příspěvku na bydlení rodičům) je nepřiměřená a naopak částka 9 000 až 10 000 Kč měsíčně (bez příspěvku na bydlení rodičům) je přiměřená, bylo nezbytné zhodnotit ty důkazy, které žalobkyně ke svému tvrzení předložila. Navíc poukaz soudu I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku na to, že „břemeno tvrzení a důkazní ohledně jeho poměrů nese sám účastník“, vyvolává dojem, že žalobkyně snad tyto své procesní povinnosti nesplnila, proti čemuž vznáší v odvolání důvodnou námitku, neboť je to v rozporu se shora uvedeným procesním stavem řízení.

17. Proto odvolací soud v odvolacím řízení procesní pochybení soudu I. stupně napravil, zopakoval dokazování důkazy předloženými žalobkyní, z nichž soud I. stupně žádná zjištění neučinil, a na základě zhodnocení doplněného dokazování učinil níže uvedené závěry o přiměřených životních nákladech žalobkyně v rozhodném období.

18. Ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, z nutriční poradny , podezřelý výraz, , adresa, ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že žalobkyně má diagnostikovánu mentální anorexií, že je jí „doporučeno pokračovat v zavedeném režimu, nadále trvá indikace Fresubin 2kcal Creme 1-2x denně, pravidelná strava 5× denně, zařadit více ovoce a zeleniny.“ Ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, , praktické lékařky pro dospělé v , adresa, , ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že žalobkyně má objektivně z nálezu protilátek v krvi alergii na laktózu. Ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, , právnická osoba, v , Anonymizováno, ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že žalobkyně má hypermobilní syndrom, že bolesti zad jsou nezlepšeny a že je jí doporučena posilování k celkovému svalovému rozvoji, a to „posilovna minimálně 2× týdně ke zlepšení svalového korzetu.“19. S prvními dvěma lékařskými zprávami souvisí nákupní doklad k přípravku „Fresubin 2kcal Creme vanilka“ z března 2023, dle něhož pořídila žalobkyně 10 balení tohoto přípravku za 2 700 Kč a nákupní doklad k přípravku „Inca Collagen 30 sáčků“ z února 2023, dle něhož zaplatila žalobkyně 2 286 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně v jejím podání z , datum, , že obě tato balení jí stačí na dva měsíce, doplnil odvolací soud dokazování důkazem přípustným i bez návrhu účastníků (§ 120 odst. 2 o. s. ř.), a to veřejně dostupnými příbalovými letáky těchto přípravků, z nichž vyplývá, že Fresubin Creme se pro doplňkovou výživu doporučuje užívat 3–4 kelímky denně a Inca Collagen na nehty, na podporu růstu vlasů a síly vlasů 1 sáček denně. Dále doplnil odvolací soud dokazování nákupními doklady žalobkyně z března 2023 na různé potraviny, včetně ovoce, v supermarketu , Anonymizováno, za 378 Kč a na speciální potraviny v prodejně , právnická osoba, za 185 Kč jako bezlaktózové máslo, nápoj Omega 3 či nápoj Natural.

20. Žalobkyni předloženými nákupními doklady samozřejmě nelze prokázat každý jednotlivý náklad pro celé zde rozhodné období od , datum, do , datum, , jejich zhodnocení je však významné ve prospěch závěru, jaké věci, v jaké skladbě a v jaké cenové relaci žalobkyně na kupuje a zda to odpovídá jejím tvrzeným potřebám, což je její zdravotní stav prokázaný výše uvedenými lékařskými zprávami vyžadující zvýšené náklady na speciální potraviny a složky stravy. Žalobkyně v podání z , datum, , jímž vyhověla výzvě soudu I. stupně, vymezila příkladmo svůj jídelníček pro každý den několikadenního tam uvedeného období s jednotlivými částkami na nákup potravin, jejichž důvodnost dokládá předloženými doklady, přičemž v úvodu tohoto podání uvádí, že tyto částky nezahrnují speciální přípravky Fresubin Creme, Fresubin originál drink a Inca Collagen, za něž vymezuje své náklady mimo tyto náklady na stravování. Z tohoto podání obsahující „orientační jídelníček“ žalobkyně však vyplývá nezohlednění přípravků Fresubin Creme a Inca Collagen, nikoli i „drinku Fresubin“, jehož náklady žalobkyně ve svém „jídelníčku“ zohledňuje. Pokud tedy měsíční náklady na speciální potravinové doplňky žalobkyně vyčísluje zvlášť částkami 1 350 Kč za Fresubin Creme a 1 143 Kč za Inca Collagen, je na základě výše uvedeného dokazování tento údaj přiměřený, neboť dle dávkování doporučeného lékařem, resp. vyplývajícího i z návodu k používání přípravku, by bylo lze žalobkyní zakoupené dávky využívat i za kratší dobu než dvou měsíců, v čemž je však důvodné vycházet z tvrzení žalobkyně. Prokázaná skutečnost, že žalobkyně má pro svou stravu stanoven obecný požadavek na bezlaktózové přípravky a zvýšený podíl ovoce a zeleniny, pak vede odvolací soud k závěru, že jsou přiměřené i žalobkyní tvrzené náklady na její stravování 269 Kč za každý den (bez výše uvedených speciálních potravinových doplňků), což za průměrný kalendářní měsíc činí částku 8 180 Kč. Pokud žalobkyně uvedla částku 8 070 Kč, dospěla k ní vynásobením denní částky za 30 dní, nikoli za 30,4 dne, což je průměrná délka kalendářního měsíce.

21. K nákladům na prostředky „drogistické“ zopakoval odvolací soud dokazování pokladními doklady , právnická osoba, ., a to celkem pěti v době od října 2022 do února 2023, z nichž vyplývají nákupy nejen běžného drogistického zboží, ale i kosmetických přípravků jako je make-up, rtěnky a věci s tím související, to vše v celkové částce 3 008 Kč. Odvolací soud zhodnotil toto dokazování tak, že žalobkyně doložila ve větším poměru nákupy kosmetických prostředků a přípravků a menším poměru běžného drogistického zboží, přesto nehodnotí údaj žalobkyně o měsíčních nákladech 1 100 Kč na tyto potřeby jako nepřiměřený. Byť se mužům či osobám kosmetiku málo užívajícím může jevit tento náklad jako nepřiměřeně vysoký, nelze na ženě ve věku žalobkyně požadovat, aby její životní potřeby nezahrnovaly i kosmetiku. Navíc potřebnost i „běžného“ drogistického zboží, jako jsou hygienické prostředky, čisticí prostředky a podobně, tvoří za každý měsíc náklady v takové výši, že celková žalobkyní uvedená částka 1 100 Kč je pro závěr o těchto jejích životních nákladech zohlednitelná.

22. To však neplatí pro tvrzení žalobkyně, že její přiměřené životní náklady na pořizování oblečení a módních doplňků činí 2 372 Kč měsíčně. Odvolací soud doplnil dokazování velkým množstvím žalobkyní předložených nákupních dokladů z různých dat ze zde rozhodného období od listopadu 2022 do února 2023 svědčících o tom, žalobkyně pořizovala nejen oblečení jako trička, svetry, „úpletové topy“, kalhoty či šály, ale také kabelky, peněženky a pásky, což lze hodnotit pro zde projednávané výživné neprovdané matky a jeho přiměřenost jako věci zbytné a do přiměřených nákladů životních potřeb takové oprávněné osoby nezahrnutelné. To je odůvodněno také tím, že jde o věci dlouhodobé životnosti značně přesahující zde rozhodnou zákonnou dobu dvou let, pro kterou má být žalobkyně jako matka narozeného dítěte zajištěna tímto výživným od žalovaného. Jelikož za tyto věci vynaložila žalobkyně podle předložených dokladů celkovou částku cca 9 400 Kč a částka vynaložená na všechny věci činí 18 856 Kč, vede to odvolací soud k závěru, že přibližně jednu polovinu tvrzených měsíčních nákladů na tyto potřeby lze hodnotit pro zde rozhodné období jako náklady přiměřené, tedy ve výši 1 190 Kč měsíčně.

23. K tvrzení žalobkyně o nákladech na volnočasové aktivity zopakoval odvolací soud dokazování vedle výše uvedené zprávy o doporučení pravidelné fyzické aktivity v posilovně také dokladem o pořízení „permanentky sálové lekce 20“ u , Anonymizováno, za 2 780 Kč, z čehož vyplývá žalobkyní tvrzený měsíční náklad na tuto jí potřebnou aktivitu ve výši 1 112 Kč.

24. K nákladům na služby spojené s užíváním mobilního telefonu, doplnil odvolací soud vyúčtováními služeb , Anonymizováno, . pro žalobkyni jako zákaznici za dobu od července 2022 do ledna 2023, z nichž vyplývá, že v každém z těchto měsíců platila žalobkyně za tyto telefonní služby různé částky od 355 Kč do 1 120 Kč, které v průměru činí 681 Kč měsíčně. Tvrzení žalobkyně na náklad cestování městskou hromadnou dopravou 480 Kč měsíčně odpovídá veřejně známé ceně jedné (nejlevnější patnáctiminutové) jízdenky 20 Kč a tento měsíční náklad považuje odvolací soud také za důvodný.

25. Pokud žalobkyně v podání ze dne , datum, tvrdila i měsíční náklad 314 Kč měsíčně rozpočtem částek vynaložených na pořízení nového mixéru a kuchařské knihy, tak tento náklad pro výživné neprovdané matky zohlednitelný naopak zjevně není už pro dlouhodobou životnost takových věcí značně přesahující zde rozhodnou zákonnou dobu dvou let.

26. Z takto doplněného dokazování a uvedených závěrů z něj vyplývajících, je tedy důvodné dospět k závěru, že průměrné pravidelné životní náklady žalobkyně (bez příspěvku rodičům na bydlení) nečiní ani částku 17 695 Kč měsíčně, kterou žalobkyně tvrdila v podáních z , datum, , ani částku 9 000 až 10 000 Kč měsíčně, kterou žalobkyně tvrdila při výslechu na jednání , datum, , ale částku 15 230 Kč měsíčně (1 350 + 1 140 + 8 180 + 1 100 + 1 190 + 1 110 + 1 160).

27. Pokud se týká nákladů žalobkyně na bydlení v bytě svých rodičů ve výši 3 000 Kč měsíčně, které je důvodné zohlednit až od , datum, , neboť dle správného zjištění soudu I. stupně do té doby tento náklad žalobkyni nevznikal, není podle odvolacího soudu důvodné zohlednit jej pouze v částce 2 000 Kč, která má příslušet žalobkyni a nikoli i v částce 1 000 Kč, která má příslušet nezletilé , jméno FO, . To, že tento příspěvek rodičům za užívání jejich bytu je motivován podílem na nákladech za energie spotřebované užíváním bytu k takovému závěru nevede, a částku 1 000 Kč měsíčně proto nelze považovat za platbu nezletilého dítě či za nezletilé dítě. Není důvodné předpokládat, že by tento příspěvek byl nižší, kdyby žalobkyně bydlela v tomto bytě sama, nebo že by došlo k jeho snížení, pokud by (hypoteticky) nezletilá , jméno FO, přestala s matkou v tomto bytě bydlet. Naopak je důvodný závěr, že jde o náklad samotné žalobkyně, byť bydlení v bytě jejích rodičů samozřejmě využívá i nezletilá , jméno FO, , o kterou žalobkyně pečuje. Ostatně nelze přehlédnout ani to, že kdyby si žalobkyně pro sebe a svou dceru zajistila bydlení v jiném bytě či domě za tržní nájemné, šlo by i v takové výši o její důvodný náklad na životní potřeby zohlednitelný pro zde projednávané výživné a šlo by zcela určitě o částku výrazně vyšší než 3 000 Kč měsíčně, kterou zde uplatňuje žalobkyně, a to jen pro druhou část rozhodného období, v jehož první části neměla náklady na bydlení žádné.

28. Odvolací soud považuje za důvodnou i odvolací námitku žalobkyně proti závěru soudu I. stupně, že má být zohledněna její možnost přivýdělku ve dnech, kdy nezletilá , jméno FO, tráví styk s žalovaným jako svým otcem, za výuku angličtiny cca 1 000 Kč měsíčně. Výše uvedená povaha a účel institutu výživného neprovdané matky, jsou založeny na objektivní neschopnosti matky nově narozeného dítěte dosahovat pravidelného výdělku, což nelze limitovat úvahou, že pro některé dny či části dnů je „přivýdělek“ matky teoreticky možný. Na žádné matce nově narozeného dítěte nelze spravedlivě požadovat, aby v omezených časových úsecích pokračovala ve své výdělečné činnosti, a je důvodné zohlednit tedy proti nákladům na životní náklady žalobkyně jen její příjmy rodičovského příspěvku od státu, kterých dosahuje. V této souvislosti je nutné uvést, že soud I. stupně nesprávně vyšel z toho, že rodičovský příspěvek v původní výši 10 000 Kč pobírala žalobkyně pouze do září 2022 a že od října jej již pobírala v nižší výši 6 800 Kč měsíčně, neboť z provedeného dokazování soudu I. stupně vyplývá, že vyšší částku rodičovského příspěvku 10 000 Kč obdržela žalobkyně ještě v říjnu 2022 a nižší částku 6 800 Kč měsíčně pobírala až od listopadu 2022.

29. Pokud to týká poměrně podrobných závěrů soudu I. stupně o poměrech žalovaného, jsou ve zde projednávaných souvislostech významné jen ty, že příjem žalovaného z pracovního poměru činil průměrně 42 980 Kč měsíčně čistého v roce 2020 a 46 190 Kč měsíčně čistého za prvních 8 měsíců roku 2023, což vyplývá z výplatních pásek žalovaného a téměř koresponduje s jeho tvrzením, že jeho příjmy činí 40 000 až 45 000 Kč měsíčně (za celé výše uvedené období činí průměr 44 260 Kč měsíčně). Rozsáhlé dokazování soudu I. stupně o životních nákladech žalovaného a závěry soudu I. stupně o nevěrohodnosti jeho tvrzení, že pro tyto náklady je jeho hospodaření na takové úrovni, že musí být sanováno příspěvkem od rodičů, prarodičů a partnerky, jsou pro zde uplatněný nárok až nadbytečné. Pokud má žalovaný pravidelný měsíční příjem na shora uvedené úrovní, tak bez ohledu na to, jakým způsobem realizuje své výdaje a úhradu svých životních potřeb, je zcela zjevné, že ve vztahu k životním nákladům žalobkyně v rozhodném období 15 230 Kč měsíčně a 18 230 Kč měsíčně v jejím příjmům 10 000 Kč měsíčně a 6 800 Kč měsíčně, je těmto příjmovým poměrům žalovaného zcela odpovídající výživné na žalobkyni v částkách tímto rozhodnutím stanovených a zde níže odůvodněných i při zohlednění vyživovací povinnosti žalovaného k nezletilé , jméno FO, placené podle shodných tvrzení účastníků ve výši 5 000 Kč měsíčně.

30. Shora uvedené skutečnosti tedy vedou k závěru, že pro období od , datum, do , datum, , kdy žalobkyně pobírala rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně a její životní náklady činily 15 230 Kč měsíčně, je její žaloba důvodná v rozdílové částce 5 230 Kč měsíčně, pro období od , datum, do , datum, , kdy pobírala rodičovský příspěvek 6 800 Kč měsíčně a její životní náklady činily 15 230 Kč měsíčně, je její žaloba důvodná v rozdílové částce 8 430 Kč měsíčně a pro období od , datum, do , datum, , kdy pobírala rodičovský příspěvek 6 800 Kč měsíčně a její náklady činily 18 230 Kč měsíčně, je její žaloba důvodná v rozdílové částce 11 430 Kč měsíčně.

31. Vzhledem k tomu, že přisuzujícími zde nepřezkoumávanými výroky rozsudku soudu I. stupně již bylo žalobkyni výživné přiznáno v tam uvedených částkách za tam uvedená období, bylo nutné změnit zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně v částech, v nichž žalobkyni přísluší výživné v dalších částkách. V období od , datum, do , datum, , za něž soud I. stupně nepřiznal žalobkyni žádné výživné, je tedy důvodné přiznat jí 5 230 Kč měsíčně, za říjen 2022, za který přiznal soud I. stupně žalobkyni 2 700 Kč, je důvodné přiznat jí dalších 2 530 Kč, za listopad a prosinec 2022, za něž soud I. stupně přiznal žalobkyni také 2 700 Kč měsíčně, je důvodné přiznat jí dalších 5 730 Kč měsíčně, za období od ledna 2023 do září 2023, za něž soud I. stupně přiznal žalobkyni 4 700 Kč měsíčně, je důvodné přiznat jí dalších 6 730 Kč měsíčně a za období od , datum, do , datum, , za něž přiznal soud I. stupně žalobkyni 3 700 Kč měsíčně, bylo důvodné přiznat jí dalších 7 730 Kč měsíčně.

32. Z těchto důvodů odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně v uvedených částech zamítavého výroku III. tak, že zavázal žalovaného platit žalobkyni v uvedených obdobích výživné i v těchto dalších uvedených částkách (k nimž pro přehlednost vždy uvedl celkové výživné v součtu rozsudků prvostupňového i odvolacího soudu), přičemž ve zbytku do částky 12 500 Kč měsíčně zamítavý výrok III. rozsudku potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

33. V důsledku této změny byl odvolací soud nucen rozhodnout o dlužném výživném tvořeném těmito dalšími částkami. Za dobu od , datum, do , datum, po 5 230 Kč měsíčně to činí 16 562 Kč, za dobu od , Anonymizováno, do , datum, to činí 5 230 Kč, za dobu od , Anonymizováno, . do , datum, po 5 730 Kč měsíčně to činí 11 460 Kč, za dobu od , Anonymizováno, do , datum, po 6 730 Kč měsíčně to činí 60 570 Kč a za dobu od , datum, do , datum, po 7 730 Kč měsíčně to činí 44 136 Kč. Dlužné výživné stanovené těmito dalšími částkami za celé uvedené období tedy činí 137 958 Kč. Odvolací soud zavázal žalovaného k zaplacení tohoto dluhu na výživném nikoli v běžné zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), ale ve lhůtě přiměřeně delší, aby měl žalovaný možnost přijmout opatření k zajištění zaplacení takto vysoké finanční částky. Odložení této platební povinnosti na dobu snad ještě delší by již bylo v rozporu s tím, že žalobkyně měla mít tyto částky k dispozici pro svou výživu v době dávno minulé.

34. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně ve výroku o věci samé, byť jen v části, je odvolací soud nucen rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to podle úspěchu účastníků v řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř., pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně se domáhala přiznání výživného 12 500 Kč měsíčně, což za celé požadované období od , datum, do , datum, činí celkovou částku 260 954 Kč. Přisuzujícími rozhodnutími soudu I. stupně a odvolacího soudu jí nakonec bylo přiznáno výživné v celkové částce 206 874 Kč. Žalobkyně tedy byla s žalobou úspěšná v rozsahu 79,25 %, žalovaný byl s obranou proti žalobě úspěšný v rozsahu 21,75 %, což vede k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu svých nákladů v rozsahu 58,5 % (její úspěch snížený o úspěch žalovaného).

35. V odvolacím řízení však bylo odvolání žalobkyně ve výše uvedené části odmítnuto, proto by v této části měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný (§ 146 odst. 3 o. s. ř.). Výsledkem odvolacího řízení pak bylo rozhodnutí odvolacího soudu, jímž žalobkyni přiznal další výživné, jehož celková výše činí 135 350 Kč. Předmětem odvolacího řízení vymezeným odvoláním žalobkyně však byla celková částka jejího žalobního požadavku 260 954 Kč, z něhož činí její úspěch přibližně jednu polovinu, v důsledku čehož je namístě závěr, že podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení právo nemá, tudíž lze žalobkyni v rámci nákladů řízení před soudy obou stupňů přiznat náhradu jen za řízení před soudem I. stupně.

36. Náklady žalobkyni v tomto řízení vznikly za zastoupení jejím advokátem, který učinil celkem 10 úkonů právní služby, a to převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u tří jednání soudu I. stupně, která přesáhla 2 hodiny, což představuje 6 úkonů celkem, vyjádření žalobkyně ve věci samé z , datum, reagující na výzvu soudu a z , datum, reagující na skutkové vyjádření žalovaného. Podání z , datum, je pouze doplňující k předchozímu „velkému“ podání z , datum, a samo o sobě není účelně vynaloženým úkonem právní služby (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), což se týkají i převzetí zastoupení žalobkyně novým zástupcem, které nebylo vynuceno žádnými objektivními okolnosti, proto je zohlednitelné jen jedno převzetí zastoupení původním advokátem.

37. Sazba odměny advokáta za každý úkon právní služby v tomto řízení, jehož předmětem byla částka 260 954 Kč, činí 9 180 Kč (§ 7 a § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále jen „advokátní tarif“), což za 10 uvedených úkonů činí 91 800 Kč, k čemuž přísluší 10 paušálních částek náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) ve výši 3 000 Kč, vše celkem 94 800 Kč, a náhrada daně z přidané hodnoty, jíž je advokát žalobkyně plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) v zákonné sazbě 21 %, tedy 19 908 Kč, což vše celkem činí 114 708 Kč. Z této částky má žalobkyně z výše uvedeného důvodu právo na náhradu poměrné části 58,5 %, což činí 67 107 Kč. Proto odvolací soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tuto částku, a to k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).