14 CO 70/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Libora Daňhela ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení soudního smíru, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 1. 2022, č. j. 8 C 120/2021-92,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi„ soud prvního stupně“ zrušil usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 10. 2020, č. j. 8 C 183/2018-102, a to na základě žaloby„ podané“ žalobcem 20. 4. 2021 (správně„ ze dne“ 20. 4. 2021) ve spojení s její opravou ze 17. 5. 2021 (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Soud prvního stupně uvedl, že ve věci sp. zn. 8 C 183/2018 navrhla dne 14. 10. 2020 schválení smíru pouze žalovaná, aniž by žalobce smír uzavřel, a smír je tak podle hmotného práva neplatný.

2. Proti tomuto usnesení podala v zákonné lhůtě žalovaná odvolání, kterým napadla rozsudek v celém rozsahu a namítla, že usnesení o schválení smíru není neplatné z hlediska hmotného práva, když jedinou vadou je série procesních pochybení soudu prvního stupně. Podle usnesení o schválení smíru bylo bankami poskytnuto nemalé finanční plnění, což je způsobilé přivodit žalované značné finanční ztráty. Dostala se do prodlení s plněním některých svých závazků. Usnesení sice bylo vydáno, aniž si soud ověřil existenci dohody či vůli žalobce, pouze na základě návrhu žalované, bez přítomnosti účastníků, ale návrh a usnesení se shodují s dohodou účastníků učiněnou při jednání jejich zástupců a s jejich vůlí tímto způsobem spor ukončit a s následnou dohodou, kterou uzavřeli po vydání usnesení o schválení smíru, která není v rozporu s hmotným právem ani dobrými mravy. Návrh na smír tak byl podán v souladu s vůlí žalobce a podle návrhu a pokynu jeho zástupkyně ještě před podpisem vlastní dohody a obsahoval výslovné upozornění, že bude následován vyjádřením žalobce a zasláním podepsané dohody. Žalovaná se ocitla v postavení, kdy již nebude schopna nabídnout žalobci požadované vyšší vypořádání, a nastane neřešitelná situace s hypotečními bankami. Žalobce do podání žaloby na zrušení usnesení platnost dohody účastníků nezpochybnil. Soud tak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. S tvrzenými důvody hmotněprávní neplatnosti se soud v odůvodnění rozhodnutí nezabývá a není zřejmé, zda dle názoru soudu je z hmotněprávního hlediska neplatná i dohoda účastníků ze 7. 12. 2020.

3. Žalobce v písemném vyjádření k podanému odvolání uvedl, že k procesnímu pochybení soudu došlo z důvodu předčasného jednání žalované, která požádala o vydání usnesení o smíru v době, kdy konečné znění nebylo stranami ujednáno, a žalovaný se k návrhu nepřipojil. Dohoda účastníky odsouhlasená byla jen částečná. Smír tak byl vydán bez vůle žalobce a ihned po vydání soudního smíru sdělil žalované, že s jeho vydáním nesouhlasí a bude žádat jeho zrušení. K jeho tíži proto nemůže jít, že si následně sjednala žalovaná podmínky v úvěrové smlouvě, které nebyla schopna od začátku plnit. Uzavřená dohoda byla jen částečná, zjevně nebyla konečná. Chyběly v ní záruky a následně uzavřená dohoda ze„ 7. 12. 2021“ je snahou žalobce narovnat tento pokřivený právní stav.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ust. § 205 odst. 2 písm. b) a g) o. s. ř., a po provedení dokazování obsahem spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 8 C 183/2018 a e-mailovou komunikací zástupkyň účastníků z 1. 10. 2020 a 14. 10. až 16. 10. 2020, tedy z doby bezprostředně předcházející vydání usnesení o schválení smíru (16. 10. 2020), dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. Podle § 99 odst. 3 o. s. ř. schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.

6. Při rozhodování o tom, zda smír schválí či nikoli, je důraz položen na předpoklad svobodně formulované a vyjádřené vůle účastníků řízení, sledujících zájem konkrétní právní vztah upravit autonomně (typicky např. narovnáním), mimo vlastní rozhodovací vliv soudu. O podmínku rozporu s hmotným právem jde proto tehdy, je-li smír v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních úkonů nebo pomíjí-li náležitosti úkonu, stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu z 28. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 307/2002 či rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4499/2016, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu).

7. Usnesení o schválení smíru (nikoli smír sám) zruší soud jen tehdy, je-li smír neplatný podle předpisu hmotného práva (§ 99 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem je, že jde o smír neplatný v době, kdy ho soud schvaloval. O podmínku„ rozporu s hmotným právem“ jde tehdy, je-li smír v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních úkonů (nyní jednání) nebo pomíjí-li náležitosti úkonů (nyní právních jednání), stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2319/2019).

8. V rozporu s právními předpisy bude i dohoda, která nesplňuje zákonem stanovené náležitosti právního jednání. Všichni účastníci uzavírající smír musí jednat ze své svobodné vůle a vážně a zásadní důraz musí být při schvalování smíru kladen i na určitost a srozumitelnost dohody účastníků. Tento aspekt je významný především vzhledem k procesním důsledkům schváleného smíru, jenž doručením účastníkům nabude právní moci a po uplynutí lhůty k plnění se stane vykonatelným. Schválený smír má totiž podle § 99 odst. 3 věty první o. s. ř. účinky pravomocného rozsudku. V případě nesrozumitelnosti či neurčitosti by byl přitom takto schválený smír nevykonatelný.

9. Podle stanoviska Nejvyššího soudu Cpj 141/80 z 28. 11. 1981 (uveřejněné ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, svazek 2-3, ročník 1983, str. 173, pod č. Rc 21/1983) je třeba rozlišovat mezi smírem samotným a usnesením soudu, jímž smír schvaluje. Smír je uzavřen, jakmile se účastníci řízení (zahájeného podle části třetí občanského soudního řádu) shodnou na jeho obsahu.

10. Pokud žádné ujednání soudního smíru není v rozporu s kogentními ustanoveními právních předpisů, tedy i zákona o soudních poplatcích a § 148 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení státu, je možné schválit soudní smír pouze v celém rozsahu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 12. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3330/2018).

11. Podle § 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

12. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

13. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

14. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

15. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

16. Z obsahu spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 8 C 183/2008, vedeném o vypořádání společného jmění manželů zaniklého rozvodem, jen nabyl právní moci 27. 12. 2017, je zřejmé, že dne 14. 10. 2020 došlo soudu podání v tamním řízení žalobkyně [jméno] [příjmení], jímž soudu sdělila, že po dlouhých jednáních účastníci dospěli k dohodě a oba shodně„ (žalovaný samostatným přípisem)“ navrhují, aby soud vydal usnesení, kterým schválí smír účastníků v podání uvedeného znění. Podle jí navrženého smíru měly být přikázány do jejího výlučného vlastnictví označené nemovité věci a zůstatky na účtech označených čísel u [právnická osoba] a [anonymizováno] na její jméno, zůstatky a odbytné na čísly označených účtech u [právnická osoba], a [právnická osoba], a povinnost uhradit zůstatek úvěru ze smlouvy o hypotečním úvěru označeného čísla a data u [právnická osoba], jenž k 27. 12. 2017 činil 3 539 089,58 Kč, a do výlučného vlastnictví žalovaného [jméno] [příjmení] zůstatky na účtech označených čísel u [právnická osoba] a [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení], zůstatek na účtu s neznámým číslem u m [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení] a zůstatek odbytného na účtu neznámého čísla u [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení], vše s povinností žalobkyně zaplatit žalovanému na vypořádání jeho podílu na zaniklém společném jmění manželů částku 1 300 000 Kč do tří měsíců od právní moci usnesení. Součástí takto navrženého smíru mělo být i ujednání o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu„ dalších“ nákladů řízení a že žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku. Z obsahu uvedeného spisu je též zřejmé, že Okresní soud v Břeclavi usnesením z 16. 10. 2020, č. j. 8 C 183/2018-102, takto navržený smír žalobkyní [jméno] [příjmení] schválil, vyjma rozhodnutí o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni, které pojala žalobkyně rovněž do návrhu soudního smíru, o němž však rozhodl Okresní soud v Břeclavi samostatným výrokem, jímž rozhodl o vrácení žalobkyni z účtu soudu části zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 600 Kč. Vydání usnesení Okresního soudu v Břeclavi nepředcházelo žádné podání (v tamním řízení) žalovaného [jméno] [příjmení], kterým by se k navrženému smíru připojil. Z doložené e-mailové komunikace zástupkyň obou účastníků je pak zřejmé, že v období od 1. 10. 2020 do 16. 10. 2020 účastníci skutečně o vypořádání společného jmění manželů dohodou jednali a usilovali o uzavření smíru a zástupkyně (v tamním řízení) žalovaného byla dne 14. 10. 2020 zástupkyní (v tamním řízení) žalobkyně vyrozuměna o zaslání na soud návrhu smíru, v němž oproti návrhu protistrany bylo doplněno pár drobností (zjištěno z jejího e-mailu ze 14. 10. 2020). Z e-mailu z 15. 10. 2020 zaslaného zástupkyni žalovaného zástupkyní žalobkyně se zástupkyně žalovaného omlouvá za opomenutí vyřešení otázek týkajících se zaplacení vypořádacího podílu a požaduje v tomto rozsahu úpravy, které podle e-mailu z 16. 10. 2020 považuje zástupkyně žalobkyně za splnitelné a navrhuje přistoupení k podpisu dohody. Po doručení usnesení o schválení smíru z 20. 10. 2020, podáním z 23. 10. 2020 navrhl žalovaný zrušení usnesení o schválení smíru s tím, že v uvedenou chvíli ještě probíhá rozprava mezi účastníky ohledně znění dohody o schválení smíru, avšak dosud se žalovaný k návrhu na uzavření smíru nepřipojil. Mezi účastníky je přitom nesporné, že do 16. 10. 2020 k uzavření dohody ve znění, jak byla soudu za účelem schválení ve formě smíru předložena, nedošlo.

17. V daném případě je zcela zřejmé, že ke dni schválení soudního smíru soudem (16. 10. 2020), tedy k okamžiku, k němuž je nutno posuzovat soulad či rozpor smíru s hmotným právem, nedošlo k platné dohodě účastníků, která by mohla být v podobě soudního smíru schválena, neboť k uzavření dohody navrženého znění absentovala shodná vůle druhé strany, tedy v tamním řízení žalovaného. Nedošlo tak z jeho strany ve smyslu ust. § 551 o. z. (a contrario) k právnímu jednání, které by bylo návrhem dohody uvedeného znění či její akceptací. Pro absenci vůle jedné ze stran tak nemohlo dojít dle § 1725 o. z. k uzavření platné smlouvy, která by byla základem smíru (např. smlouva o narovnání). V uvedené době totiž účastníci toliko o uzavření dohody jednali a v tamním řízení žalovaný měl vůči navrženému znění smíru výhrady co do způsobu plnění. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že navržený smír nebyl dostatečně určitý v označení dvou účtů, které měly připadnout do výlučného vlastnictví v tamním řízení žalovaného, absentoval-li u nich údaj o číslech účtu, což by mělo za následek nevykonatelnost usnesení o schválení smíru. Nehledě na neurčitost části navrženého smíru o vrácení blíže neupřesněné části zaplaceného soudního poplatku, ačkoli smír by bylo možno schválit toliko v celém jeho navrženém rozsahu (nebo jej neschválit).

18. S ohledem na vše shora uvedené tedy dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že usnesení o schválení smíru jako rozporné s hmotným právem je třeba podle § 99 odst. 3 věty druhé o. s. ř. zrušit, když návrh na zrušení smíru byl podán dne 23. 4. 2021, tedy do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru (20. 10. 2020), a v době rozhodování soudu o tomto návrhu již rozhodování nebránila překážka dříve zahájeného řízení o dřívějším návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru, neboť řízení o dřívějším návrhu bylo zastaveno pro jeho zpětvzetí usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 11. 2021, č. j. 8 C 183/2018-147, které nabylo právní moci dne 15. 12. 2021.

19. Jako věcně správný byl potvrzen (§ 219 o. s. ř.) nejen výrok I, ale i výrok II, jímž soud prvního stupně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce před soudem prvního stupně skutečně neuvedl, že požaduje náhradu nákladů řízení, nicméně, i kdyby náhradu nákladů řízení požadoval, nebyla by mu dle názoru odvolacího soudu přiznána v souladu s ust. § 150 o. s. ř., ačkoli by jinak na ni měl nárok podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Okolnosti dané věci by totiž odůvodnily její nepřiznání, neboť přiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně by s ohledem na okolnosti věci bylo pro žalovanou nepřiměřenou tvrdostí. Z výše uvedeného je totiž zřejmé, že účastníci o uzavření dohody, která by byla předmětem soudního smíru, usilovně jednali a dospěli k dohodě o všech podstatných náležitostech, avšak k podpisu dohody následně nedošlo z důvodu opomenutých dílčích požadavků žalobce týkajících se splatnosti vypořádacího podílu, které si uvědomil (jeho zástupkyně, která si toho byla dle e-mailové komunikace vědoma) až po jednáních účastníků. Neujasněnost postoje žalobce je pak zřejmá i ze skutečnosti, že bezprostředně po doručení usnesení o schválení smíru podal návrh na jeho zrušení, který následně vzal zpět, aby posléze podal návrh na zrušení smíru nový, čímž významně přispěl k celkové délce řízení i vzniku nákladů v řízení protistraně.

20. Výrok II o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšností žalobce v odvolacím řízení, v němž již důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. dány nejsou. Na náhradě nákladů odvolacího řízení tak náleží žalobci proti žalované, jejíž obrana proti napadenému rozsudku soudu prvního stupně byla neúspěšná, náhrada nákladů zastoupení advokátkou za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k podanému odvolání a účast zástupkyně žalobce při odvolacím jednání podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen advokátní tarif) po 1 500 Kč za úkon (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4. advokátního tarifu), to je 3 000 Kč, dvě paušální částky náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to je 600 Kč a částky 756 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka zastupující žalobce, která je plátcem této daně, povinna odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 1, 3 písm. a) o. s. ř.). Náhrada nákladů řízení žalobce v celkové výši 4 356 Kč je pak splatná k rukám advokátky v řízení zastupující žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Lze jen dodat, že vzhledem k výše uvedenému je pro rozhodnutí věci zcela nevýznamné, zda účastníci poté, co bylo rozhodnuto 16. 10. 2020 Okresním soudem v Břeclavi o schválení smíru tak, jak byl navržen podáním toliko jedné strany ze 14. 10. 2020, mezi sebou předmět řízení vypořádali dohodou a jakým způsobem (tedy i kdyby se mělo jednat o stejný obsah dohody, jak nebyla k 16. 10. 2020 účastníky ujednána, avšak byla soudem schválena ve formě smíru) a není tak významné, zda z hmotněprávního hlediska by byla platná smlouva, která měla být mezi účastníky uzavřena 7. 12. 2020. Neobstojí proto odvolací námitka žalované, že se soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí otázkou platnosti této posléze uzavřené dohody účastníků nevypořádal. Z uvedeného důvodu ani odvolací soud nedoplňoval dokazování žádnými důkazy týkajícími se následných jednání mezi účastníky po vydání usnesení z Okresního soudu v Břeclavi o schválení smíru, neboť by tyto skutečnosti rozhodnutí v této věci žádným způsobem nemohly ovlivnit. Důsledkem rozhodnutí o zrušení smíru schváleného soudem ve věci vypořádání již zaniklého společného jmění manželů je, že soud bude v řízení pokračovat. Uzavření pozdější dohody tak nebrání účastníkům vyřešit předmět řízení mezi nimi novým smírem, jenž by předložili soudu ke schválení, neboť dříve schválený, avšak nyní již zrušený smír, pro takový další postup nezakládá překážku věci pravomocně rozsouzené.