14 Co 72/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o vyklizení bytu o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze 7. 12. 2023, čj. 5 C 73/2020201

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaná je povinna vyklidit bytovou jednotku , číslo, , zapsanou na LV č. , číslo, , nacházející se v budově č. p. , číslo, , bytový dům, zapsané na LV č. , číslo, , jež stojí na pozemku parc. č. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, zapsaném na LV č. , číslo, , to vše v obci , obec, , k. ú. , obec, , zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , město, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 42 619 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit bytovou jednotku číslo , číslo, , zapsanou na listu vlastnictví číslo , číslo, , nacházející se v budově číslo popisné , číslo, , bytový dům, zapsané na listu vlastnictví číslo , číslo, , jež stojí na pozemku parcelní číslo , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, zapsaném na listu vlastnictví číslo , číslo, , to vše v obci , obec, , katastrální území , obec, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , město, (výrok I), a žalobci uložil povinnost zaplatit uložil žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19 360,50 Kč k rukám advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Poukázal na to, že jeho tvrzení o tom, že nehodlá vést proti žalované výkon rozhodnutí o vyklizení, bylo uvedeno v reakci na dotaz soudu ohledně možnosti uzavření smíru ve věci. Toto tvrzení se netýká merita věci a je na žalobci, jak s rozhodnutím dále naloží. Podání žaloby jako určitého nátlakového prostředku na žalovanou je logickým krokem za situace, kdy žalovaná nemá snahu vztahy účastníků řešit. Až po několika letech učinila shodné skutkové tvrzení o tom, že sporná bytová jednotka je ve výlučném vlastnictví žalobce, a alternativním návrhem se začala domáhat zřízení věcného břemene odpovídajícího výlučnému užívání bytové jednotky v její prospěch, a to dokonce nikoli za úplatu, což zákon ani neumožňuje. V , město, jsou inzerovány volné byty k pronájmu, takže žalovaná má možnost se přestěhovat. Argument týkající se nezletilé dcery účastníků není významný, neboť ta k bytu nemá vztah, navštěvuje školu v , obec, , kde má také kamarády, a je ve střídavé péči rodičů a spíše zvyklá na prostředí u žalobce. Tvrzení o luxusním bydlení žalobce převzal soud I. stupně z neprokázaného tvrzení žalované a nemůže být argumentem pro zamítnutí žaloby. Dále žalobce soudu I. stupně vytýká, že přihlédl k návrhu žalované na zřízení věcného břemene, ačkoli tento byl učiněn jako podmíněný, a nemá proto žádné právní účinky. Navíc v obdobné věci stejná soudkyně žalobě vyhověla, aniž by bylo z napadeného rozhodnutí patrno, proč bylo vydáno odchylné rozhodnutí, což je v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4029/19. Napadeným rozsudkem bylo dle žalobce porušeno jeho základní právo vlastnit majetek a neobstojí argument, že má možnost jiného bydlení. Žalobce proto navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že jeho žalobě bude vyhověno a žalované bude uložena povinnost nahradit mu náklady řízení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

5. Žalobce se v dané věci domáhá vyklizení shora uvedeného bytu na základě tvrzení, že je jeho vlastníkem a žalovaná jej ode dne rozvodu jejich manželství (, datum, ) užívá bez právního důvodu. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce je výlučným vlastníkem uvedeného bytu, rozvodem manželství žalované zaniklo odvozené užívací právo k bytu, avšak soud shledal důvody pro zamítnutí žaloby v tom, že žaloba na vyklizení není pro žalobce primární, že nezletilá dcera účastníků byla svěřena do střídavé péče účastníků, která je realizována i ve sporném bytě, a jednání žalobce je rozporné s dobrými mravy, neboť dosud nebylo vypořádáno společné jmění účastníků, žalobce pobírá užitky ze společného majetku a žalované se z nich ničeho nedostává a dům žalobce, v němž měla celá jeho rodina bydlet, užívá sám a žalovaná do něj nemá přístup. S těmito závěry vedoucími k zamítnutí žaloby se odvolací soud neztotožňuje.

6. Dle ustanovení § 769 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“., zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlení, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odstavec 2 platí obdobně.

7. Uvedené zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy manželé v době trvání manželství neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, ani stejné ani společné právo a před či po rozvodu manželství se nedohodli o právu bydlení pro toho manžela, který má v domě nebo v bytě na rozdíl od druhého manžela pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je svou povahou slabší než právo druhého manžela. Po rozvodu takový bývalý manžel v domě či bytě bydlí bez právního důvodu a soud může rozhodnout o jeho povinnosti se z domu nebo bytu vystěhovat. Pokud soud takové žalobě vyhoví, nerozhoduje zároveň o náhradě, která má být manželovi poskytnuta a v úvahu připadá dle ustanovení § 767 odstavec 2 o. z. pouze zřízení věcného břemene bydlení v rozsahu, který odpovídá okolnostem daného případu, nejdéle však do doby, než nezletilé či nezaopatřené dítě, o které pečuje, nabude schopnosti samo se živit (§ 911 o. z.). Výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení domu nebo bytu může být uplatňován v rozporu s dobrými mravy. Pro takový závěr musí být zváženy jak důvody, pro něž se dožaduje použití ustanovení § 8 o. z. ten, kdo má povinnost nemovitost vyklidit, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Takovými rozhodnými okolnostmi jsou pak ty, které jsou významné pro posouzení, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva podmínila či odložila (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 69/96). Skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu nebo domu je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odstavec 1 o. s. ř.) nebo i zamítnutím žaloby tzv. „pro tentokrát“ (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 6/2009).

8. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobce je výlučným vlastníkem bytové jednotky číslo , číslo, napsané na listu vlastnictví číslo , číslo, nacházející se v bytovém domě číslo popisné , číslo, na pozemku parcelní číslo , číslo, v katastrálním území , obec, , která mu byla bezúplatně převedena smlouvou uzavřenou mezi , právnická osoba, jako převádějícím a žalobcem jako nabyvatelem poté, co se , datum, přihlásil za člena tohoto družstva a , datum, zaplatil členský podíl ve výši 172 392 Kč. Manželství účastníků uzavřené , datum, bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze 17. 2. 2020, čj. 11 C 54/2019-30, který nabyl právní moci , datum, , a to na návrh žalované, z důvodu rozdílnosti povah a názorů na vedení běžného manželského života a vzájemného citového odcizení. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi z 28. 1. 2019, čj. 20 Nc 26059/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně z 28. 11. 2019, čj. 14 Co 103/2019-292, ve spojení s usnesením z 29. 3. 2019, čj. 20 Nc 26059/2018-129 byla tehdy nezletilá dcera účastníků , jméno FO, , narozená , datum, , pro dobu po rozvodu svěřena do péče žalobce a nezletilá , jméno FO, , narozená , datum, , byla pro dobu po rozvodu svěřena do střídavé péče účastníků. V důsledku rozpadu manželství se žalobce přestěhoval sám do svého rodinného domu v , obec, , který nabyl od svého otce a za trvání manželství byl rekonstruován. Žalovaná zůstala i po rozvodu bydlet ve sporném bytě a realizuje v něm střídavou péči o nezletilou , jméno FO, a na rozdíl od žalobce nemá dosud žádnou jinou možnost bydlení. Žalovaná podala u Okresního soudu v Břeclavi 16. 3. 2023 návrh na vypořádání společného jmění účastníků, které má být tvořeno ideální jednou polovinou nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví číslo , číslo, v katastrálním území , obec, , nemovitostmi zapsanými na listu vlastnictví číslo , číslo, v katastrálním území , obec, , obchodním podílem o velikosti 50 % v obchodní společnosti , právnická osoba, ., bankovními účty a investicemi do rodinného domu žalobce. Obdobný návrh v uvedené době podal i žalobce a oba jsou projednávány ve spojeném řízení.

9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k správnému závěru o tom, že žalobce je výlučným vlastníkem sporné bytové jednotky, žalovaná za trvání manželství k ní měla odvozené užívací právo a po rozvodu manželství ji užívá bez právního důvodu. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně však dospěl k závěru, že zde nejsou žádné významné skutečnosti, které byl mohly vést k závěru o zneužití práva ze strany žalobce. Takovou skutečností nemůže být poukaz žalobce na neochotu žalované se s ním dohodnout na vypořádání společného jmění a vyřešit všechny mezi nimi sporné vztahy. V tom, že žalobce uvedl, že žalobu považuje za jakousi formu nátlaku na žalovanou a nemá v úmyslu domáhat se nuceného výkonu rozhodnutí, pokud by žalovaná byt dobrovolně nevyklidila, nelze spatřovat jednání rozporné s dobrými mravy. Je nepochybně v zájmu obou účastníků, aby své spory řešili pokud možno dohodou či alespoň v soudním řízení postupovali tak, aby soud mohl v přiměřené lhůtě vydat rozhodnutí. O tom, že žalovaná těmto snahám nevychází vstříc, svědčí i její postoj v tomto soudním řízení, kdy svou obranu původně postavila na nepravdivém tvrzení o tom, že sporný byt tvoří součást společného jmění manželů, a až po provedení dokazování k této tehdy sporné skutečnosti učinila shodné skutkové tvrzení o tom, že byt je ve výlučném vlastnictví žalobce. Za neuposlechnutí výzvy soudu vedoucímu k průtahům v řízení byla její tehdejší zástupkyni dokonce uložena pořádková pokuta ve výši 2 000 Kč a i v průběhu mediačního jednání byla pasívní, dvakrát se těsně před nařízeným jednáním omluvila a nedostavila se k němu, nepředložila žádné podklady a v mediačním jednání nebylo možné pokračovat a došlo k jeho ukončení. Za této situace nelze klást žalobci k tíži, že se pomocí tohoto řízení současně snaží přimět žalovanou ke konstruktivnějšímu jednání, a to obzvláště za situace, kdy stanoviska účastníků jsou rozdílná a dospět k dohodě i o jednotlivých dílčích otázkách zjevně není jednoduché.

10. Pro zamítnutí žaloby rozhodně nemůže být důvodem, že nezletilá dcera účastníků , jméno FO, byla svěřena do střídavé péče obou rodičů. Na takové situace pamatuje shora uvedené ustanovení § 767 odstavec 2 o. z., které za zde uvedených podmínek umožňuje zřídit věcné břemeno užívání bytu nebo domu. Žalovaná takový návrh podala a je projednáván v samostatném řízení, a to právě pro případ, že žalobě v této věci bude vyhověno. Nelze proto s poukazem na splnění podmínek pro zřízení věcného břemene vlastnickou žalobu zamítnout, a to nehledě na to, že zamítnutím žaloby by právní postavení žalované bylo dokonce podstatně silnější než při zřízení věcného břemene užívání bytu či domu, neboť takové právo je časově omezené a je možné je zřídit pouze za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým. Žalovaná by tak získala pouze časově omezené právo bydlení na rozdíl od situace založené napadeným rozsudkem, kdy by jí zůstalo zachováno právo bydlení bez časového omezení a bez uložení povinnosti platit částku odpovídající obvyklému nájemnému. Navíc nelze přehlédnout, že žalovaná nemá nezletilou dceru , jméno FO, ve své výlučné péči, ale ve střídavé péči společně s žalobcem, takže ve sporném bytě se péče realizuje jen polovinu času. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalované, že nezletilá , jméno FO, je na prostředí v tomto bytě zvyklá a že ona se v současné době odmítá z něj odstěhovat pouze s ohledem na zájmy této dcery. Lze spíše přisvědčit tvrzení žalobce, že v jeho velkém rodinném domě v , obec, má nezletilá , jméno FO, lepší materiální podmínky, chodí zde do školy a má zde také okruh kamarádů, takže fixace na sporný byt nemusí být tak významná, což s sebou zřejmě střídavá péče přináší. Žalované pak nic nebrání v tom pronajmout si přiměřený byt v , obec, , neboť takové byty jsou běžně předmětem nabídek realitních kanceláří, jak bylo v řízení prokázáno.

11. Podanou žalobu pak nelze považovat ani za zjevné zneužití práva ze strany žalobce, pokud sám bydlí v rodinném domě rekonstruovaném ze společných finančních prostředků účastníků, v němž původně měla bydlet i žalovaná jako jeho manželka a tato do něj v současné době nemá přístup. Vypořádání případných vnosů společných prostředků účastníků do výlučného majetku žalobce či výnosů ze společného majetku bude předmětem jiného soudního řízení mezi účastníky a to, že po rozvodu manželství účastníci nežijí ve společné domácnosti a mají oddělená bydliště, je přirozeným důsledkem rozpadu manželství. Této skutečnosti si musela být žalovaná vědoma, obzvláště za situace, kdy sama podala návrh na rozvod manželství. V řízení o něm, jak vyplývá z odůvodnění rozvodového rozsudku, pak nebylo zjištěno, že by rozpad manželství účastníků zavinil pouze žalobce, ale podíleli se na něm oba účastníci, takže bylo i na žalované, aby se pokusila rozvrat manželství odvrátit a zamezit tím pro ni negativním důsledkům spojeným s rozvodem, a to zejména v majetkové a ekonomické oblasti. Zamítnutí žaloby pro rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy připadá do úvahy jen zcela výjimečně, pokud by výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodil uživatele věci, aniž by vlastníkovi věci přinesl odpovídající prospěch, a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalovaného. V daném případě osobní poměry žalovaného byly zohledněny poskytnutím delší doby k vyklizení, ale pro zamítnutí žaloby v dané věci důvody dány nejsou, navíc je třeba poukázat na to, že žaloba byla žalované doručena již , datum, , tedy již více než před čtyřmi lety, a žalovaná získala dostatek času k opatření si náhradního bydlení. Fakticky tak došlo k situaci srovnatelné s časově omezenou dobou dalšího užívání sporného bytu, která by nastala i v případě výjimečného zamítnutí žaloby na přechodnou dobu („pro tentokrát“), pokud by k němu podmínky splněny byly a pokud by bylo rozhodnuto o žalobě v přiměřené lhůtě, nikoli až po téměř čtyřech letech řízení.

12. S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změněn tak, že žalobě bylo vyhověno.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 2 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V řízení před soudy obou stupňů úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení tvořených v řízení před soudem I. stupně zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 5 000 Kč (Položka 4 písmeno a/ sazebníku soudních poplatků), odměnou zástupce za deset úkonů právní služby po 1 500 Kč, celkem 15 000 Kč, a to za převzetí věci a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu z , datum, , podání ve věci z , datum, , , datum, a , datum, a účast zástupce u jednání soudu I. stupně konaných ve dnech , datum, , , datum, svou délkou přesahujícího dvě hodiny a , datum, (§ 7 bod 4., § 9 odstavec 1, § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), deseti paušálními náhradami po 300 Kč, celkem 3 000 Kč (§ 14 odstavec 1, 4 advokátního tarifu), náhradou za ztrátu času za 12 půlhodin po 100 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 3 advokátního tarifu), náhradou cestovních výdajů vzniklých při použití osobního automobilu značky Peugeot na cestách z , adresa, a zpět ke třem shora uvedeným jednáním, kdy sazba základní náhrady za 1 km činí dle ustanovení § 1 písmeno b/ vyhlášky č. 467/2022 Sb. 5,20 Kč a při ujetí celkem 150 km činí náhrada 780 Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km, ujetých 50 km a ceně motorové nafty 44,10 Kč k jednání , datum, (§ 4 písmeno c/ vyhlášky č. 467/2022 Sb.) činí 97 Kč a ke zbývajícím dvěma jednáním při ujetých 100 km a ceně motorové nafty 34,40 Kč (§ 4 písmeno c/ vyhlášky č. 191/2023 Sb.) činí 151 Kč. Celkem tak náklady na zastoupení žalobce před soudem I. stupně činí částku 20 228 Kč a k ní je třeba připočítat částku 4 248 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci vyhotoveným , datum, Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště v , město, prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce před soudem I. stupně činí částku 29 476 Kč (5 000 + 20 228 + 4 248).

14. V odvolacím řízení jsou náklady řízení žalobce tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 5 000 Kč, odměnou zástupce za tři úkony právní služby po 1 500 Kč, celkem 4 500 Kč, a to za odvolání a doplnění odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu konaného , datum, (§ 7 bod 4., § 9 odstavec 1, § 11 odstavec d/ a g/ advokátního tarifu), třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce po 300 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odstavec 1, 4 advokátního tarifu), náhradou za ztrátu času za 6 půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 3 advokátního tarifu) náhradou cestovních výdajů vzniklých při použití shora uvedeného osobního automobilu na cestě z , adresa, a zpět k jednání odvolacího soudu, kdy sazba základní náhrady za 1 km činí dle ustanovení § 1 písmeno b/ vyhlášky č. 398/2023 Sb. 5,60 Kč a při ujetí celkem 100 km činí náhrada 560 Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km, ujetých 100 km a ceně motorové nafty 38,70 Kč (§ 4 písmeno c/ vyhlášky č. 398/2023 Sb.) činí 170 Kč. Celkem tak náklady na zastoupení žalobce před soudem I. stupně činí částku 6 730 Kč a k ní je třeba připočítat částku 1 413 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobce činí částku 13 143 (5 000 + 6 730 + 1 413). Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem částku 42 619 Kč splatných k rukám jeho zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).