14 Co 86/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžička a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: jméno FO Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem adresa zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o vydání věcí o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze 14. 2. 2024, čj. 17 C 155/2021-126

I. Rozsudek soudu I. stupně sea/ potvrzuje ve výrocích I a II o věci samé,b/ mění ve výroku III o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 14 338,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna vydat žalobci starožitnou irskou stříbrnou polévkovou naběračku se zahnutým koncem, výrobce , jméno FO, , rok výroby , rok, , označenou jako předmět číslo , číslo, v protokolu o otevření bezpečnostní schránky číslo , číslo, v pobočce , právnická osoba, ., na adrese , adresa, , ze dne , datum, , dále starožitný stříbrný ohřívač na vejce s vnitřní vložkou pro šest vajec, výrobce , jméno FO, a , jméno FO, , rok výroby , rok, , označený jako předmět číslo , číslo, v protokolu o otevření bezpečnostní schránky číslo , číslo, v pobočce , právnická osoba, ., na adrese , adresa, , ze dne , datum, , a dále pár starožitných stříbrných lžiček na sůl ve tvaru mušlí s rukojeťmi staroanglického typu s rytinou, výrobce , jméno FO, , rok výroby , rok, , označený jako předmět číslo , číslo, v protokolu o otevření bezpečnostní schránky číslo , číslo, v pobočce , právnická osoba, ., na adrese , adresa, , ze dne , datum, (výrok I), dále zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna žalobci vydat záznamy o zdravotním stavu žalobce sepsané zůstavitelem, které byly dne , datum, nalezeny v bezpečnostní schránce číslo , číslo, v pobočce , právnická osoba, ., na adrese , adresa, , ze dne , datum, (výrok II), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 246 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Vytýká v něm soudu I. stupně nesprávná skutková zjištění i na ně navazující nesprávné právní posouzení věci. V řízení dle něj bylo prokázáno, že sporné stříbrné předměty byly nakupovány z finančních prostředků zemřelého , tituly před jménem, , jméno FO, , a to pro žalobce a představovaly dar mezi životními partnery. Soud I. stupně se nevypořádal s tvrzením žalobce ohledně typické neformálnosti darování mezi partnery a k jejich zavedené praxi stran důsledné identifikace osoby, jež měla být vlastníkem kupovaných předmětů. Nelze dle žalobce také souhlasit se závěrem soudu I. stupně týkajícím se ručně psaných kartiček o zdravotním stavu žalobce. Skutečnost, že tyto věci nebyly na rozdíl od ostatních věcí zahrnuty do soupisu obsahu bezpečnostní schránky, je jasným důkazem, že ani notářka nepovažovala tento certifikát vystavený výslovně na jméno žalobce za součást pozůstalosti. Zástupce žalované, který byl přítomen otevření bezpečnostní schránky, mohl v případě, že považoval tyto ručně psané záznamy za součást pozůstalosti, navrhnout, aby byly do protokolu sepsány, což neučinil. Jednou z překážek vyhotovení úředně ověřeného překladu záznamů je také kvalita fotografií záznamů pořízených fotoaparátem mobilního telefonu, neboť pořízení kvalitnějších snímků nebylo žalobci umožněno. Pokud tedy soud trval na pořízení úředně ověřených překladů kartiček se záznamy, měl uložil žalované, aby je poskytla k pořízení lepších podkladů pro obstarání úředně ověřených překladů. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že soud I. stupně na základě skutkových zjištění došel k správnému závěru, že žalobce neprokázal, že by byl vlastníkem sporných věcí. Ohledně ručně psaných poznámek sepsaných zůstavitelem žalobce nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, kterým by prokázal, že jde o citlivé údaje týkající se jeho zdravotního stavu, ačkoli byl k tomu soudem I. stupně opakovaně vyzýván. U stříbrných předmětů správně popsal chronologii a obsah tvrzení žalobce k těmto věcem. Žalobce ve svém prohlášení tvrdil, že předměty společně zakoupil se zůstavitelem, a na podporu svého tvrzení předložil kopie faktur a znalecké posudky. Následně začal tvrdit, že je vlastníkem těchto věcí proto, že mu je zůstavitel daroval. Rozpor mezi jeho tvrzeními byl způsoben tím, že nebyl schopen doložit zakoupení věcí, navíc tvrzení o zakoupení věcí žalobcem bylo vyvráceno výpisy z účtů zůstavitele, z nichž vyplynulo, že nákupy těchto věcí učinil zůstavitel a nikoli žalobce. To také bylo důvodem, proč žalobce změnil své tvrzení o způsobu nabytí vlastnictví k těmto věcem.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné a rozhodnutí soudu I. stupně, který dospěl k závěru, že žalobce neprokázal vlastnické právo k sporných předmětům, je správné.

5. Žalobce se v dané věci domáhá (po částečném zastavení řízení o zpětvzaté části původní žaloby) vydání shora uvedených movitých věcí na základě tvrzení, že ke dni smrti , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „zůstavitel“) byl jejich vlastníkem, že věci byly nalezeny v uvedené bezpečnostní schránce otevřené , datum, , kdy byly sepsány, pokud se jedná o stříbrné předměty, jako obsah pozůstalosti, ačkoli do pozůstalosti nespadají a žalovanou mu vydány nebyly. Dále uvedl tvrzení, že oceňovací dokumenty k stříbrným předmětům jsou vystaveny na jeho jméno stejně jako faktury za jejich nákup. Žalobce v průběhu řízení tato tvrzení změnil, v podání z , datum, uvedl, že sporné věci byly zakoupeny z finančních prostředků zůstavitele a žalobce je od něj obdržel jako dar a z toho důvodu jsou faktury vystaveny na jeho jméno stejně jako oceňovací dokumenty. Dále uvedl, že věci stejně jako ostatní věci patřící zůstaviteli byly do bezpečnostní schránky umístěny z bezpečnostních důvodů a on k nim měl přístup, neboť měl k schránce klíč. U jednání soudu I. stupně konaného , datum, bylo žalobci dáno poučení dle ustanovení § 118a odstavec 1, 3 o. s. ř. a byl vyzván k doplnění tvrzení a k uvedení důkazů o tom, že měl přístup do uvedené bezpečnostní schránky, že ručně psané poznámky jsou v jeho vlastnictví a že je uložil do uvedené bezpečnostní schránky, že sporné movité věci mu byly darovány, a to uvedením toho, kdy, jak a k jakým příležitostem. Současně byl vyzván k podání vyjádření k rozporu mezi tvrzeními učiněnými v řízení, zejména z tzv. komplimentek, a čestného prohlášení z , datum, stran nabytí vlastnictví k sporným věcem. Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním z , datum, , v němž uvedl, že ve svých tvrzeních rozpor nevidí, že vlastnické právo může být nabyto nejen koupí, ale i darováním, že darování ze strany zůstavitele představuje především poskytnutí finančních prostředků na nákup sporných předmětů, přičemž o jejich darování mluvil i v čestném prohlášení z , datum, . Dále uvedl tvrzení, že stříbrné předměty nebyly darem k žádné konkrétní události, že byli se zůstavitelem životními partnery a v takovém vztahu je běžné, že si partneři kupují dary i bez konkrétních příležitostí, že často nakupovali spolu stříbrné předměty a důsledně rozlišovali, které nabývá do svého vlastnictví zůstavitel a které žalobce, o čemž svědčí i údaje na fakturách z , měsíc, rok, , a tyto skutečnosti jsou zmíněny i v jeho prohlášení z , datum, učiněném ještě před otevřením bezpečnostní schránky. V tomto čestném prohlášení žalobce uvedl, že různé stříbrné nádobí zakoupil společně se zůstavitelem, ukládali je do bankovního trezoru, k němuž měl klíč. V dalším čestném prohlášení z , datum, sepsaném v , stát, žalobce uvedl, že je legitimním vlastníkem sporných stříbrných starožitných předmětů, které mu daroval jeho zesnulý druh , jméno FO, .

6. Dle ustanovení § 1040 odstavec 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

7. Dle ustanovení § 2055 odstavec 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

8. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že zůstavitel (, tituly před jménem, , jméno FO, ) zemřel , datum, , správkyní pozůstalosti je žalovaná, která je současně sestrou zůstavitele a jeho dědičkou ze zákona. V dědickém řízení vedeném pod sp. zn. 58 D 1263/2016 u Městského soudu v Brně byl sestaven předběžný seznam pozůstalosti, do níž náleží také věci uložené v bezpečnostní schránce zůstavitele v pobočce , právnická osoba, ., v , město, a další aktiva. Tato bezpečnostní schránka byla otevřena za účasti obou účastníků řízení zastoupených svými zástupci a notářky , tituly před jménem, , jméno FO, a sporné stříbrné předměty byly sepsány. V bezpečnostní schránce bylo nalezeno osm listů menšího formátu s anglicky psaným nečitelným ručním textem, které v soupisu uvedeny nebyly a dle tvrzení žalobce představují jeho zdravotnickou dokumentaci. V souvislosti se zakoupením starožitné irské polévkové naběračky se zahnutým koncem ze sterlingového stříbra z doby Jiřího III. vystavila společnost , právnická osoba, , datum, fakturu číslo , číslo, na jméno žalobce s adresou , adresa, znějící na částku 993 britských liber, v souvislosti se zakoupením dvou stříbrných lžiček na sůl z konce 18. století s vroubkovanými mušlovými miskami a staroanglickými rytými rukojeťmi vystavila společnost , právnická osoba, . , datum, fakturu číslo , číslo, na jméno žalobce se stejnou adresou znějící na částku 90 britských liber, která byla zaplacena platební kartou, a v souvislosti se zakoupením starožitného ohřívače na šest vajec ze sterlingového stříbra vystavila společnost , právnická osoba, , datum, fakturu číslo , číslo, znějící na částku 3 750 britských liber. Částka 7 663,50 australských dolarů byla odepsána z účtu zůstavitele číslo , č. účtu, , datum, , dále z tohoto z účtu byla odepsána , datum, částka 19 042,98 australských dolarů a , datum, částka 15 367,84 australských dolarů a disponentem tohoto účtu v uvedeném období byli účastníci a zůstavitel. Společnost , právnická osoba, vyjádřila žalobci jako kupci poděkování za nákup prodaných stříbrných předmětů. V řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 104 C 161/2020 o určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli, uvedl žalobce tvrzení, že se zůstavitelem byli dlouholetí životní partneři, po přestěhování zůstavitele do České republiky v roce , rok, spolu udržovali vztah tzv. „na dálku“, od roku , rok, sdíleli v České republice společnou domácnost. Přispíval na společnou domácnost platbami ze svého australského konta na konto zůstavitele částkami asi 2 500 australských dolarů měsíčně a z nich byly placeny nákupy a účty. Žalovaná uvedla, že žalobce se o zůstavitele staral od , měsíc, rok, do , měsíc, rok, a zůstavitelem byl označován jako jeho kamarád. Zůstavitel označil při svém výslechu ve věci žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu , datum, žalobce jako blízkého člověka, o němž doufal, že bude jeho partnerem, jezdil za ním každý rok na tři měsíce a bydleli tehdy spolu na adrese , adresa, a žalobce měl svůj vlastní účet a měl přístup i na účet zůstavitele.

9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k správnému závěru o tom, že žalobce v řízení neprokázal vlastnické právo k sporným movitým věcem, a to ani po poskytnutí několika poučení o své důkazní povinnosti k uváděným tvrzením. Jednak je třeba uvést, že žalobce v průběhu řízení svá skutková tvrzení měnil, když v žalobě ani neuvedl způsob nabytí vlastnického práva k sporným věcem, poté tvrdil, že mu věci byly zůstavitelem darovány, posléze dokonce uváděl, že darování ze strany zůstavitele představuje především poskytnutí finančních prostředků na nákup daných předmětů. K tomu, aby soud mohl vůbec posoudit existenci vlastnického práva žalobce k sporným věcem, bylo zapotřebí uvést jednoznačná a přesná tvrzení o způsobu, době a okolnostech nabytí vlastnického práva a v tomto směru žalobce svou procesní povinnost nesplnil, neboť ohledně sporných stříbrných předmětů nekonkretizoval uzavření jednotlivých darovacích smluv, tedy kdy byly uzavřeny, jakým způsobem (zda předáním věcí nebo konsensuálně), při jakých příležitostech, kdo byl případně účasten uzavření těchto smluv, případně darování peněz, pokud nebyly darovány až zakoupené věci, ale peníze potřebné k jejich zakoupení, jak žalobce rovněž tvrdil. K neurčitým tvrzením nenavrhl žádné důkazy je prokazující, za takové důkazy nelze považovat faktury či komplementky znějící na jméno žalobce, a to ani v porovnání s jinými doklady znějícími na jméno zůstavitele, které by měly prokazovat odlišování věcí zakupovaných pro žalobce a jiných věcí zakupovaných pro zůstavitele. Uvedení jména žalobce na fakturách samo o sobě neprokazuje, že věci byly zakoupeny sice za finanční prostředky zůstavitele, ale již pro žalobce, ani případně to, že k jejich darování došlo později, a v tomto směru byla tvrzení žalobce, jak je shora uvedeno, nekonzistentní a neurčitá. Uložení věcí do bezpečnostní schránky zůstavitele by sice mohlo být za situace, kdy žalobce od ní měl klíč, považováno za jejich předání, nicméně žalobce ani v řízení před soudem I. stupně ani v odvolacím řízení nedokázal uvést tvrzení o tom, jakým způsobem byly sporné věci vlastně zakoupeny, jakým způsobem byly dopraveny do České republiky či jakým způsobem byly placeny. Jeho tvrzení o společném ukládání do bezpečnostní schránky v Praze přitom není věrohodné již s ohledem na to, že v první polovině roku 2016 již zůstavitel nebyl plně pohyblivý a i ve svém brněnském bytě se pohyboval za pomoci invalidního vozíku. Není věrohodné ani vysvětlení žalobce o důvodech zřízení bezpečnostní schránky, neboť k vykradení bytu mělo dojít v , město, , nikoliv v , město, , kde zůstavitel v době zakupování věcí trvale žil. Tvrzení žalobce o darování pak významně zpochybňuje i to, že přestože byl zůstavitel v roce , rok, ve velmi špatném zdravotním stavu a žalobce v , měsíc, rok, odcestoval do , stát, , ponechal žalobce poměrně cenné věci, které měl považovat za své vlastnictví, v bezpečnostní schránce zůstavitele, ačkoliv k ní měl klíč a tedy volný přístup, když si přitom musel být vědom, že v případě úmrtí zůstavitele, které zřejmě hrozilo, bude již velmi obtížné bez součinnosti státních orgánů bezpečnostní schránku otevřít a své věci si vzít k sobě. Tyto skutečnosti tak rovněž zpochybňují tvrzení žalobce o jeho vlastnickém právu k sporným stříbrným předmětům.

10. Pokud se jedná o ručně psané listy obsahující dle tvrzení žalobce jeho zdravotnickou dokumentaci, je třeba uvést, že uvedené poznámky zjevně neodpovídají charakteristice zdravotnické dokumentace upravené v ustanoveních § 55 a následujících zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, avšak i kdyby se snad o zdravotnickou dokumentaci mělo jednat, tato nikdy není vlastnictvím osoby, jíž se týká, nýbrž je používána poskytovateli zdravotnických služeb. Pokud by se snad mělo jednat o soukromé písemnosti osobní povahy (o čemž by snad mohlo svědčit uvedení jména a příjmení žalobce na prvním z celkem osmi listů těchto písemností), pak bez ohledu na to, že v řízení nebyl prokázán obsah jednotlivých poznámek, které jsou v nich zachyceny, z úpravy občanského zákoníku (§ 84 a následující) nevyplývá, že by soukromé písemnosti osobní povahy byly bez dalšího ve vlastnictví osoby, jíž se týkají. Uvedená zákonná ustanovení chrání mimo jiné soukromí člověka, což však neznamená, že písemnosti zachycující soukromí člověka pořízené jinou osobou nabývá do vlastnictví tento člověk. Žalobce pak v řízení netvrdil žádný jiný způsob nabytí vlastnického práva k těmto písemnostem. Správné je proto rozhodnutí soudu I. stupně i v té části, v níž byla žaloba zamítnuta ohledně vydání uvedených písemností.

11. S ohledem na vše shora uvedené byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a II o věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků byl dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změněn, neboť soud I. stupně správně v řízení úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení, o její výši však správně nerozhodl, neboť za úkon právní služeb odvolání proti usnesení soudu I. stupně čj. 17 C 155/2021-39 náleží odměna v poloviční výši. Náklady řízení žalované před soudem I. stupně jsou tvořeny odměnou za 6 úkonů právní služby po 1 500 Kč za převzetí věci a přípravu zastoupení, za vyjádření k žalobě z , datum, , za účast u jednáních soudu I. stupně konaných ve dnech , datum, , , datum, , datum, a za podání ve věci z , datum, (§ 7 bod 4., § 9 odstavec 1, § 11 odstavec 1 písmeno a/ d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), odměnou ve výši 750 Kč za úkon právní služby sepis odvolání proti shora uvedenému procesnímu usnesení (§ 7 bod 4., § 9 odstavec 1, § 11 odstavec 2 písmeno c/ advokátního tarifu), sedmi paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalované po 300 Kč, celkem 2 100 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu) a částkou 2 488,50 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalované je registrován od , datum, u Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště , adresa, IV. jako plátce této daně. Celkem tak náklady řízení žalované před soudem I. stupně činí částku 14 338,50 Kč13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení tvořených odměnou zástupce za dva úkony právní služby po 1 500 Kč, celkem 3 000 Kč, a to za vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu konaného , datum, (§ (§ 7 bod 4., § 9 odstavec 1, § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce žalované po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu) a částkou 756 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty. Celkem tak náhrada nákladů odvolacího řízení žalované činí 4 356 Kč splatných k rukám jejího zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).