15 CO 111/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; Ing. jméno jméno , narozený dne datum trvale bytem adresa adresa pro doručování: adresa o nařízení soudního prodeje zástavy, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Brně (dále jen„ soud I. stupně“) ze dne 24. 3. 2021, č. j. 20 C 115/2017-69,

I. Usnesení soudu I. stupně se v části napadeného výroku mění tak, že žaloba na nařízení prodeje zástavy k uspokojení pohledávky zástavního věřitele [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], ve výši 107 196,60 Kč dle výroku II. rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 12. 2017, č. j. 50 C 36/2017-64, který nabyl právní moci dne 3. 2. 2018 a je vykonatelný dnem 7. 2. 2018, a to bytu – jednotky [číslo] vymezeného v budově [adresa], bydlení, na pozemcích parc. [číslo] zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [část obce], [územní celek], okres [okres], u [stát. instituce], [stát. instituce], spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. [číslo] na společných částech domu [adresa], bydlení, na pozemcích parc. [číslo] na pozemcích parc. [číslo] zastavěné ploše a nádvoří, parc. [číslo] zastavěné ploše a nádvoří a parc. č. 1554, zastavěné ploše a nádvoří, přičemž označená budova a pozemky jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [část obce], [územní celek], okres [okres], u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Ve zbývající části se usnesení soudu I. stupně potvrzuje.

1. V řízení zahájeném dne 28. 4. 2017 se žalobce domáhal vydání usnesení, kterým by byl nařízen prodej zástavy - nemovitosti (bytu) označené ve výroku I. tohoto usnesení, a to k uspokojení své pohledávky (jako zástavního věřitele) ve výši 880 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně jdoucím z této částky za období od 1. 5. 2013 do zaplacení, pohledávky ve výši 54 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně jdoucím z této částky za období od 1. 5. 2013 do zaplacení, pohledávky ve výši 92 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně jdoucím z této částky za období od 1. 5. 2013 do zaplacení, pohledávky ve výši 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně jdoucím z této částky za období od 3. 5. 2013 do zaplacení a pohledávky ve výši 880 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z této částky za období od 27. 1. 2016 do zaplacení, jakož i k uspokojení nákladů tohoto řízení a nákladů, které prodejem zástavy vzniknou. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) uzavřel (jako věřitel) dne 19. 7. 2012 s [jméno] [příjmení] (jako obligačním dlužníkem) smlouvu o úvěru [číslo] 2012 [číslo], na základě které byl [jméno] [příjmení] poskytnut úvěr ve výši 880 000 Kč s úrokem 18,6 % ročně. K zajištění této pohledávky byla téhož dne uzavřena mezi [právnická osoba] jako zástavním věřitelem a [jméno] [příjmení], narozenou 5. 9. 1927, bytem [adresa] (původní žalovanou) jako zástavním dlužníkem zástavní smlouva, na základě které bylo zřízeno zástavní právo k nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto usnesení (dále jen předmětná nemovitost), která byla ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. Tvrdil dále, že [jméno] [příjmení] měl podle úvěrové smlouvy zaplatit jistinu i úrok do 31. 7. 2015 v měsíčních splátkách 13 640 Kč (od července 2012) a že zaplatil jen splátky za červenec, srpen, září a říjen 2012 a část splátky (160 Kč) za listopad 2012. [příjmení] [jméno] [příjmení] již dále úvěr nesplácel, společnost [právnická osoba] dne 4. 3. 2013 odstoupila od smlouvy o úvěru a na základě odstoupení se celý úvěr včetně úroků a sjednaných poplatků stal splatným ke dni 23. 3. 2013. Dne 4. 3. 2013 [právnická osoba] rovněž uplatnila vůči [jméno] [příjmení] kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 122 760 Kč (sjednanou v čl. III.7. písm. c/ smlouvy o úvěru) a dále jednorázové smluvní pokuty ve výši 2x 500 Kč a 1x 1 000 Kč za zaslání upomínek k zaplacení dlužných splátek (dle čl. III.5 a III.6 smlouvy o úvěru). Dne 9. 3. 2013 pak byla mezi společností [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] uzavřena dohoda o vypořádání závazku vyplývajícího ze zesplatněné úvěrové smlouvy, ve které se [jméno] [příjmení] zavázal zaplatit [právnická osoba] celkovou částku 1 030 000 Kč (dlužná jistina, dlužné splátky úroků, dlužná smluvní pokuta) do 30. 4. 2013. Pro případ prodlení se zaplacením této částky se [jméno] [příjmení] zavázal zaplatit [právnická osoba] jednorázovou smluvní pokutu ve výši 25 000 Kč (nejpozději do 2. 5. 2013) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené části pohledávky ve výši 1 030 000 Kč od 1. 5. 2013 do zaplacení dlužné částky (a to do jednoho dne ode dne vzniku povinnosti k její úhradě). Tato dohoda o vypořádání závazku byla uzavřena formou notářského zápisu a obsahovala dohodu o svolení k přímé vykonatelnosti. Žalobce tvrdil, že [jméno] [příjmení] podle této dohody nezaplatil doposud nic.

2. Žalobce dále tvrdil, že zástavní smlouvou uzavřenou s [jméno] [příjmení] byl zajištěn nárok společnosti [právnická osoba] na zaplacení jistiny úvěru ve výši 880 000 Kč a jejího příslušenství a dále nárok na zaplacení veškerých budoucích pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru do výše 1 000 000 Kč s příslušenstvím, které mohou vznikat do 31. 12. 2016, zejména pak sjednaných smluvních pokut podle článku III. a IV. smlouvy o úvěru.

3. Ke své aktivní legitimaci žalobce tvrdil, že společnost [právnická osoba] uzavřela (jako postupitel) 17. 10. 2013 se [právnická osoba] evropská [právnická osoba], [IČO] (jako postupníkem), smlouvu o postoupení veškerých pohledávek ze smlouvy o úvěru [číslo] 2012 [číslo] ze dne 19. 7. 2018, na základě které došlo k postoupení veškerých práv a povinností vyplývajících ze shora označené úvěrové a zástavní smlouvy. Inkasní evropská [právnická osoba] pak smlouvou z 8. 1. 2014 předmětnou pohledávku postoupila na žalobce. Tímto postoupením se stal novým věřitelem a zástavním věřitelem.

4. Podanou žalobou se žalobce jako zástavní věřitel domáhal nařízení soudního prodeje zástavy (předmětné nemovitosti) pro uspokojení následujících pohledávek: -) částky ve výši 880 000 Kč představující jistinu úvěru -) částky ve výši 54 400 Kč představující dlužné splátky měsíčního úroku za měsíce listopad a prosinec 2012 a leden a únor 2013 -) částky ve výši 92 800 Kč představující smluvní pokutu ve výši 30 % z celého dosud nesplaceného smluveného běžného úroku (dle článku III. bod 7 písm. c/ smlouvy o úvěru) -) částky ve výši 25 000 Kč představující jednorázovou smluvní pokutu (dle článku III. pátý odstavec dohody o vypořádání závazku z 9. 3. 2013) -) částky ve výši 880 000 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 880 000 Kč (jistina úvěru) za období od 1. 5. 2013 (počátek prodlení obligačního dlužníka) do dne 25. 1. 2016 (dle článku III. pátý odstavec dohody o vypořádání závazku) -) zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 027 200 Kč (součet prvních tří výše uvedených částek) za období od 1. 5. 2013 do zaplacení a z částky 25 000 Kč (shora uvedena jednorázová smluvní pokuta) za období od 3. 5. 2013 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 880 000 Kč (kapitalizovaná smluvní pokuta) za období od 27. 1. 2016 do zaplacení.

5. Původní žalovaná [jméno] [příjmení] se žalobou nesouhlasila. Namítala, že zástavní smlouva, na kterou se žalobce odvolává, je neplatná a že v současné době probíhá jiné soudní řízení o neplatnosti této zástavní smlouvy (u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 63/2014).

6. Usnesením soudu I. stupně z 7. 6. 2017 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 63/2014. Usnesením z 11. 8. 2020 soud I. stupně rozhodl o pokračování přerušeného řízení.

7. Dne 26. 4. 2017 žalobce navrhl změnu žaloby v tom směru, aby soud nařídil prodej zástavy i pro pohledávku ve výši 107 196,60 Kč podle výroku II. rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 12. 2017, č. j. 50 C 36/2017-64, který nabyl právní moci 3. 2. 2018 a je vykonatelný dnem 7. 2. 2018. Ke změně žaloby tvrdil, že Okresní soud v Mostě v uvedeném rozsudku rozhodl o žalobě, kterou žalobce podal proti obligačnímu dlužníku [jméno] [příjmení] na zaplacení částky 880 000 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaná smluvní pokuta dle dohody o vypořádání závazku z 9. 3. 2013). Tvrdil, že této žalobě bylo vyhověno a že Okresní soud v Mostě současně ve shora uvedeném řízení rozhodl o povinnosti obligačního dlužníka zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 107 196,60 Kč. Žalobce uvedl, že se jedná o příslušenství zástavním právem zajištěných pohledávek (vedle zákonného úroku z prodlení), proto by soudní prodej zástavy měl být nařízen i pro tuto (novou) pohledávku. Soud I. stupně usnesením z 24. 3. 2021 změnu žaloby připustil.

8. Usnesením z 24. 3. 2021 soud I. stupně žalobě (ve znění připuštěné změny) v celém rozsahu vyhověl. Z odůvodnění vyplývá, že dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 358 odst. 1 z.ř.s., když měl za to, že žalobce prokázal svou aktivní legitimaci (postoupení pohledávky od původního věřitele) a prokázal, že původní žalovaná podepsala smlouvu o zřízení zástavního práva, kdy za závazek původního dlužníka ([jméno] [anonymizováno]) ručila předmětnou nemovitostí, jejímž je dosud vlastníkem. K námitce žalované ohledně toho, že zástavní smlouva nebyla platná, poukázal na to, že tato námitka byla vyvrácena rozsudkem Městského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 108 C 63/2014 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 18 Co 103/2019-219. Poukázal na to, že ze závěrů těchto rozsudků vyplývá, že zástavní smlouva byla [jméno] [příjmení] podepsána dobrovolně a vědomě a že smlouva obsahuje veškeré náležitosti vyžadované zákonem. O nákladech řízení soud I. stupně nerozhodoval s poukazem na to, že součástí vykonávacího řízení je i vyřešení otázky nákladů řízení.

9. Proti shora uvedenému usnesení soudu I. stupně původní žalovaná podala odvolání, které opírala zejména o následující tři námitky: - namítala, že postup zástavního věřitele a obligačního dlužníka [jméno] [příjmení] byl ryze účelový, což vyplývá z uzavřené dohody o vyrovnání (správně dohoda o vypořádání závazku, pozn. odvolacího soudu) z 9. 4. 2013, kterou byla předmětná pohledávka bez jejího vědomí uměle navýšena. Účelovost postupu spatřovala i v tom, že [jméno] [příjmení] v řízení vedeném u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 50 C 36/2017-64 proti obligační pohledávce nijak nebrojil a dokonce se vzdal práva odvolání, - namítala, že jistina úvěru nebyla ve výši 880 000 Kč, ale jen ve výši 840 000 Kč, když částka 40 000 Kč nebyla [jméno] [příjmení] reálně poskytnuta, ale jednalo se pouze o zápočet, kterým byla jistina úvěru uměle navýšena, - namítala, že sjednané úroky z úvěru a smluvní pokuty jsou nepřiměřeně vysoké a tedy rozporné s dobrými mravy. Žalovaná navrhla, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že návrh na nařízení soudního prodeje zástavy se zamítá. Pokud by žalobě mělo být vyhověno, tak jen ohledně jistiny ve výši 840 000 Kč.

10. Žalobce odvolání žalované považoval za nedůvodné a navrhl potvrzení napadeného usnesení.

11. Původní žalovaná [jméno] [příjmení] v průběhu odvolacího řízení (dne 9. 6. 2021) zemřela. Předmětnou nemovitost (zástavu) na základě usnesení Městského soudu v Brně z 11. 3. 2022, č. j. 59 D 1442/2021-43 nabyl výlučně pozůstalý syn Ing. [jméno] [jméno], [datum narození].

12. Na základě výsledku dědického řízení soud I. stupně usnesením z 27. 5. 2022, č. j. 20 C 115/2017-86 rozhodl o tom, že na straně žalované bude dále pokračováno s Ing. [jméno] [jméno], narozeným 19. 4. 1953, bytem [adresa]; usnesení nabylo právní moci 5. 7. 2022.

13. Nový žalovaný setrval na podaném odvolání.

14. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné jen částečně.

15. S výjimkou nařízení prodeje zástavy pro pohledávku ve výši 107 196,60 Kč (odůvodnění níže) nebyly odvolací námitky žalované strany důvodné. Je třeba vycházet z toho, že soudní prodej zástavy má dvě samostatné fáze. První fáze představuje řízení o soudním prodeji zástavy a tato fáze řízení je upravena v ustanoveních § 353a až 358 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění (zákon o zvláštních řízeních soudních, dále z.ř.s.). Podle § 358 odst. 1 z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. První fáze řízení v podstatě představuje opatření exekučního titulu proti zástavnímu dlužníkovi. Zde zástavní věřitel musí osvědčit jen, že je mu svědčí pohledávka zajištěna zástavním právem k zástavě a že jím označený zástavní dlužník je vlastníkem zástavy. Pokud jsou tyto dvě podmínky osvědčeny, soud bez dalšího nařídí soudní prodej zástavy. Po právní moci tohoto usnesení pak následuje druhá fáze představující samostatné řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy podle § 251 a násl. o.s.ř. Tato fáze začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Teprve v této druhé fázi má možnost zástavní dlužník uplatňovat některé námitky, například v tom směru, že na předmětnou pohledávku už bylo plněno, že pohledávka zanikla, že sjednané smluvní pokuty nebo úroky jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy apod. Přípustnou formou obrany je návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací námitky žalované strany tedy v této fázi řízení nejsou důvodné. V tomto směru lze odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. na rozhodnutí ve věci sp. zn. 21 Cdo 676/2010 nebo sp. zn. 21 Cdo 1467/2004).

16. Pokud se týká první podmínky, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně v tom směru, že bylo prokázané, že žalobci svědčí pohledávka vůči [jméno] [příjmení] (obligační dlužník) zajištěná zástavním právem k předmětné nemovitosti (zástavě), která ke dni zahájení řízení byla ve vlastnictví [jméno] [příjmení], a po její smrti přešla do vlastnictví nového žalovaného [příjmení] [jméno] [jméno]. V této první fázi byla relevantní námitka žalované strany v tom směru, že zástavní smlouva z 19. 7. 2012 je neplatná, neboť ji původní zástavní dlužník ([jméno] [anonymizováno]) nepodepsala, případně ji podepsala omylem. Tato otázka byla vyřešena rozsudkem Městského soudu v Brně z 11. 4. 2019, č. j. 108 C 63/2014-196 ve znění doplňujícího usnesení z 30. 4. 2019, č. j. 108 C 63/2014-203 a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze 4. 6. 2020, č. j. 18 Co 103/2019-219, kterým byla pravomocně zamítnuta žaloba [jméno] [příjmení], kterou se domáhala určení neexistence zástavního práva k předmětné nemovitosti na základě zástavní smlouvy z 19. 7. 2012. V tomto řízení se soudy vypořádaly se všemi námitkami a dospěly k závěru, že předmětná zástavní smlouva je platná. [příjmení] [jméno] [příjmení] proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání usnesením z 29. 1. 2021, č. j. 21 Cdo 3898/2020-249 odmítl.

17. Pokud se týká posouzení zajištěných pohledávek, pro které žalobce navrhoval prodej zástavy, odvolací soud dospěl k závěru, že s výjimkou pohledávky ve výši 107 196,60 Kč všechny ostatní pohledávky označené v žalobě vyplývají z úvěrové smlouvy z 19. 7. 2012, [číslo] 2012 [číslo] a byly zajištěny zástavní smlouvou uzavřenou mezi původním zástavním věřitelem ([právnická osoba]) a původním zástavním dlužníkem ([jméno] [anonymizováno]). Současně předloženými listinnými důkazy bylo prokázáno, že předmětné pohledávky byly postoupeny z původního zástavního věřitele na žalobce a že vlastníkem zástavy se v průběhu řízení stal žalovaný [příjmení] [jméno] [jméno]. V tomto směru soud poukazuje na to, že u odvolacího jednání bylo dokazování doplněno předloženými důkazy prokazující aktivní legitimaci žalobce, když z obsahu protokolu soudu I. stupně nebylo jasné, kterou postupní smlouvou soud důkaz prováděl. Z postupní smlouvy ze 17. 10. 2013 odvolací soud vzal za prokázané, že předmětná pohledávka byla původním zástavním věřitelem ([právnická osoba]) postoupena na [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ([IČO]). Z postupní smlouvy z 8. 1. 2014 odvolací soud vzal za prokázané, že Inkasní evropská [právnická osoba] předmětnou pohledávku postoupila dále na žalobce. Aktivní legitimace žalobce k podání této žaloby tedy byla prokázána Za této situace lze konstatovat, že všechny podmínky pro nařízení prodeje zástavy ve smyslu shora citovaného ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s. byly splněny.

18. Výše uvedené neplatí jen pro pohledávku žalobce ve výši 107 196,60 Kč, která vznikla na základě výroku II. rozsudku Okresního soudu v Mostě z 6. 12. 2017, č. j. 50 C 36/2017-64, který nabyl právní moci 3. 2. 2018 a je vykonatelný dnem 7. 2. 2018. Zde odvolací soud dospěl k závěru, že zástavní smlouva z 19. 7. 2012 zajišťovala pohledávky zástavního věřitele k zajištění celé jistiny úvěru ve výši 880 000 Kč s příslušenstvím, které se váží k této pohledávce. Podle § 121 odst. 3 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 příslušenství pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Zajištění příslušenství pohledávky představující jistinu úvěru nebylo v zástavní smlouvě nijak limitováno. Jiná situace však byla u zajištění budoucích pohledávek ze smlouvy o úvěru (zejména smluvních pokut). Zde zástavní smlouva zajišťovala jen tyto pohledávky samotné (tedy bez příslušenství) a dále pak tyto pohledávky limitovala dvěmi podmínkami: 1) muselo jít o pohledávky vzniklé nejpozději do 31. 12. 2016 a 2) zajištění se vztahovalo na pohledávky do maximální výše 1 000 000 Kč. V tomto případě pohledávka ve výši 107 196,60 Kč představuje náhradu nákladů řízení, které věřiteli vznikly vůči obligačnímu dlužníkovi ([jméno] [anonymizováno]) na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Mostě ze 6. 12. 2017. Je podstatné, že v daném řízení (u Okresního soudu v Mostě) nebyla předmětem řízení dlužná jistina 880 000 Kč, ale smluvní pokuta, tedy budoucí pohledávka ve smyslu zástavní smlouvy. Přiznané náklady úspěšného žalobce (zástavního věřitele) tedy tvoří příslušenství této jeho budoucí pohledávky, které však není zajištěno zástavní smlouvou. Navíc pohledávka nákladů řízení vznikla až okamžikem rozhodnutí soudu, v daném případě tedy až po 31. 12. 2016.

19. Z výše uvedených důvodů tedy nemohl být nařízen prodej zástavy i pro pohledávku ve výši 107 196,60 Kč. Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadenou část usnesení soudu I. stupně tak, že žaloba v této části byla zamítnuta (výrok I. tohoto usnesení).

20. Ve zbývající části výroku bylo napadené usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrzeno (výrok II. tohoto usnesení).

21. O nákladech tohoto řízení soud I. stupně správně nerozhodoval, neboť ty budou řešeny až v rámci výkonu rozhodnutí. To platí i pro náklady odvolacího řízení. Tento postup vyplývá ze skutečnosti, že dané řízení představuje pouze první fázi realizace soudního prodeje zástavy a že povinný (žalovaný) v něm má jen velmi omezené možnosti obrany, když většinu námitek (jak již bylo výše vysvětleno) může uplatnit až případným návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. K tomuto závěru lze odkázat na nález Ústavního soudu z 15. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/16. Ve vykonávacím řízení pak soud bude muset určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v tomto řízení, když vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby budou muset být náklady žalobce ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. částečně kráceny.