15 CO 124/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: ; příjmení & jméno , insolvence, v.o.s., IČO: osobní údaje žalobce ulice a číslo , PSČ obec , insolvenční správce dlužníka i právnická osoba , sídlem adresa , IČO zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2021, č. j. 34 C 112/2020-34,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I. a II. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek mění tak, že žalovanému se povinnost zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 100 000 Kč neukládá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 60 258 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2021, č. j. 34 C 112/2020-34, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 29. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 40 172 Kč (výroku II.) a zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 100 000 Kč (výrok III.).

2. Proti tomuto rozhodnutí podává odvolání žalovaný, který nejdříve namítal, že žádnou smlouvu o půjčce s žalobcem neuzavřel, že to byl naopak on, kdo žalobci půjčoval finanční prostředky. Následně namítal, že soud I. stupně je„ veden nesprávným právním posouzením věci“, neboť práva z poskytnuté zápůjčky jsou promlčena, touto otázkou se soud I. stupně nezabýval. Uvedl, že namítá promlčení vymáhané pohledávky, když není určující otázka promlčení práva podat výpověď smlouvy o zápůjčce, nýbrž promlčení práva požadovat vrácení zápůjčky. Vzhledem k tomu, že splatnost dluhu nebyla dohodnuta, může již den následující po vzniku takového právního poměru zapůjčitel smlouvu o zápůjčce vypovědět ve lhůtě 6 týdnů a tím vyvolat její splatnost. Den, kdy mohl zapůjčitel nejdříve vypovědět smlouvu, je rozhodným pro počátek běhu obecné promlčecí doby, nikoliv den, kdy nastala splatnost dluhu v důsledku výpovědi. Jestliže žaloba byla podána 18. 9. 2020, byla podána po uplynutí výpovědní doby, neboť k promlčení došlo 15. 5. 2020 a 16. 5. 2020. Dále namítá, že mu„ bylo zkráceno právo na obhajobu v předmětné věci“, neboť dne 26. 1. 2021 byla soudu sdělena jeho nová korespondenční adresa.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že tvrzení o tom, že žalovanému nebyla poskytnuta žádná zápůjčka jsou uplatněna v rozporu s ustanovením § 205a o.s.ř. [příjmení] žalovaného je účelová, protiřečí si. Finanční prostředky ve výši 2 000 000 Kč, které byly převedeny na bankovní účet žalovaného, byly dále převedeny na účet soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] k uspokojení pohledávky věřitelky žalovaného. Skutečným účelem zápůjčky bylo uspokojení pohledávky za žalovaným a ukončení exekuce, která byla proti němu vedena. Co se týče námitky promlčení, tato není důvodná. Žalovaný jako předseda představenstva společnosti v úpadku nereagoval na opakované výzvy insolvenčního správce k poskytnutí součinnosti, v rozporu se zákonem nepředložil účetní dokumentaci, nesdělil, kdo je akcionářem úpadce, nepředložil doklady o tom, jak naložil s peněžními prostředky, které dne 3. 4. 2017 a 4. 4. 2017 převedl na svůj účet. Ve věci je vedeno trestní řízení. Počátek běhu promlčecí doby nastal dne 31. 5. 2018, kdy došlo k prohlášení konkursu na majetek úpadce, tehdy dispoziční oprávnění přešla na insolvenčního správce, až tohoto dne bylo možno objektivně zjistit, že došlo k uzavření předmětných smluv a učinit související úkony (výpověď smlouvy, zahájení vymáhání práv ze smlouvy). Do té doby byl žalovaný předsedou představenstva, byl jedinou osobou, která mohla za úpadce jednat. Není možné namítat promlčení nároku, když žalovaný byl jedinou osobou, která mohla v období do 31. 5. 2018 vůči sobě samému předmětné zápůjčky vypovědět a nárok zesplatnit. Pokud by dle názoru soudu promlčecí doba počala běžet již dříve, je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, neboť to byl sám žalovaný, který by fakticky zavinil promlčení nároku, přičemž je třeba zdůraznit, že ani v době po prohlášení konkursu neposkytoval součinnost insolvenčnímu správci a obecně si neplnil své povinnosti vyplývající z insolvenčního zákona (dostavil se až na jednání o prohlášení o majetku, které se konalo dne 25. 6. 2019). Předmětné finanční prostředky získal úpadce jako půjčku od třetí osoby, na tuto půjčku nebylo nic zaplaceno, zápůjčka pak byla použita na úhradu soukromých dluhů žalovaného.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.) a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

5. Žalobou podanou 18. 9. 2020 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení od 29. 7. 2020 do zaplacení z titulu zápůjčky poskytnuté dvěma platbami po 1 000 000 Kč ve dnech 3. 4. 2017 a 4. 4. 2017. Insolvenční správce byl ustanoven v souvislosti s prohlášením konkurzu na dlužníka usnesením ze dne 31. 5. 2018. Z účtu dlužníka byly zaslány finanční prostředky na účet žalovaného, s tím, že v poznámce je uvedeno„ půjčka“. Vzhledem k tomu, že zápůjčka dosud nebyla vrácena, vypověděl žalobce v pozici insolvenčního správce předmětnou půjčku a vyzval žalovaného k jejímu vrácení ve lhůtě 6 týdnů od doručení výpovědi.

6. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal, v řízení před soudem I. stupně uvedl, že společnost i [právnická osoba] obdržela grant a musela zakoupit řadu technických zařízení. Z těchto důvodů byla realizována předmětná zápůjčka, která byla plně využita na nákup technických zařízení.

7. Soud I. stupně ve věci nařídil jednání, ke kterému obeslal oba účastníky, žalovaný se k jednání nedostavil. Na základě provedeného dokazování výpisy z účtů, výpovědí smlouvy, kopií dodejky, výzvou k úhradě dlužné částky, předžalobní upomínkou, výpisem z obchodního rejstříku žalovaného, výpisem z insolvenčního rejstříku a usnesením Krajského [anonymizováno] v [obec] č. j. [insolvenční spisová značka] žalobě vyhověl, kdy dospěl k závěru, že žalobce zapůjčil žalovanému částku 2 000 000 Kč, která dosud nebyla vrácena. Smlouva o zápůjčce byla vypovězena dne 11. 6. 2020, žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnutých finančních prostředků. Výpověď byla doručena do sféry dispozice žalovaného dne 16. 6. 2020. Žalovaný coby dlužník, tedy vydlužitel, z uzavřených dvou smluv o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku porušil svoji povinnost plynoucí mu z těchto smluv, když řádně po uplynutí výpovědní doby nevrátil žalobci zapůjčenou částku. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou vznikající předáním finančních prostředků, k čemuž došlo převodem na účet žalovaného. Vzhledem k tomu, že zápůjčka nebyla do data 28. 7. 2020 vrácena, dostal se žalovaný do prodlení s plněním peněžitého závazku, proto byly žalobci přiznány i požadované úroky z prodlení. Naopak žalovaný svou procesní obranu o tom, že by snad se společností i [právnická osoba] uzavřel smlouvu s obsahem, že zapůjčených 2 000 000 Kč použije na nákup blíže nespecifikovaného technického zařízení, které následně převede do vlastnictví této společnosti, a že by takové nějaké zařízení skutečně pořídil a do vlastnictví společnosti převedl, neprokázal, žádný důkaz v tomto směru nenavrhl. Soud I. stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl (bod 15 odůvodnění), že nemohl žalovaného poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť se k nařízenému jednání nedostavil. Žalovaný neprokázal svou obranu o tom, že by závazek ze smlouvy o zápůjčce splnil.

8. Žalovaný namítá, že mu nebylo řádně doručeno předvolání k jednání. Z obsahu spisu vyplývá, že námitka není důvodná. Soud I. stupně doručoval žalovanému písemnosti jemu určené na všechny jemu známé adresy, pokud pak bylo předvolání k jednání doručeno nejdříve jen na adresu [ulice a číslo], bylo to právě proto, že sám žalovaný tuto adresu označil jako doručovací v podaném vyjádření ze dne 30. 10. 2020. Jednání ve věci bylo nařízeno dne 5. 1. 2021, oznámení o tom, že se žalovaný na adrese, kterou sám ve svém podání označil jako doručovací, nezdržuje, bylo soudu doručeno 29. 1. 2021. Žalovaný byl řádně k jednání předvolán už doručením písemností na adresu [ulice a číslo]. Je povinností účastníka bez zbytečného odkladu soudu sdělit změny veškerých skutečností významných pro doručování. Takové změny pak jsou vůči soudu účinné až od okamžiku, kdy mu byly účastníkem oznámeny, jak vyplývá z ustanovení § 46a odst. 3 o.s.ř. Jestliže soud I. stupně následně, po doručení přípisu [jméno] [příjmení] o tom, že se žalovaný na jím označené adrese nezdržuje, doručoval znovu předvolání k jednání na adresu trvalého pobytu v místě ohlašovny, jakož i na adresu [ulice a číslo], nebylo to jeho povinností, neboť k řádnému doručení předvolání došlo dne 12. 1. 2021 na adresu [ulice a číslo].

9. Podle § 2390 občanského zákoníku, zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu I. stupně a jeho postup v řízení ve věci samé byl správný.

14. Z procesní obrany žalovaného uplatněné v průběhu řízení před soudem I. stupně vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků své osobě nepopírá, nýbrž uvádí svou skutkovou verzi, proč k převodu peněz došlo. K tomuto svému tvrzení v průběhu řízení před soudem I. stupně neoznačil žádný důkaz, byl pasivní, a to až do koncentrace řízení skončením prvního jednání a skončení řízení před soudem I. stupně. Soud poskytuje účastníkům procesní poučení u jednání, žalovaný se sám této možnosti nedostavením se k jednání, ačkoliv byl řádně předvolán, zbavil.

15. V odvolacím řízení nově žalovaný tvrdí, že mu žádná zápůjčka nebyla poskytnuta, naopak sám úpadci finanční prostředky půjčoval. Současně (opožděně) označuje důkazy k prokázání tvrzení uplatněných před soudem I. stupně o tom, že poskytnuté finanční prostředky byly použity na nákup souboru movitých věcí, které se staly vlastnictvím žalobce. Tady je třeba poznamenat, že finanční prostředky poskytnuté jako zápůjčka ve dnech 3. 4. 2017 a 4. 4. 2017 byly poskytnuty až poté, kdy měly být podle nových tvrzení žalovaného realizovány předmětné smlouvy mezi žalobcem a třetí osobou, tj. ve dnech 5. 1. 2017, 27. 3. 2017 a 28. 3. 2017. Těmito v odvolacím řízení uplatněnými novotami se odvolací soud nemohl zabývat, neboť byly uplatněny v rozporu s ustanovením § 205a o.s.ř. Žalobce prokázal skutková tvrzení v žalobě obsažená o tom, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, kterou vypověděl, přičemž žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil. Žalovaný sice procesní obranu uplatnil, avšak nenavrhl k ní žádné důkazy. Žalovaný svou procesní obranou nevyvrací závěry soudu I. stupně zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků, na kterých je založeno jeho rozhodnutí, tvrdí v rozporu se zásadou koncentrace řízení, která v řízení nastala, že skutkový děj se odehrál jinak.

16. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, přičemž tato smlouva neurčovala, kdy má být zápůjčka vrácena, splatnost byla závislá na vypovězení smlouvy. Smlouva byla řádně vypovězena, výpověď byla doručena na adresu, kterou sám žalovaný i v průběhu řízení označoval jako svou korespondenční adresu. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.

17. Odvolací soud se dále zabýval vznesenou námitkou promlčení. Pokud se soud I. stupně případným promlčením žalobou uplatněného nároku nezabýval, přičemž v tomto jeho postupu spatřuje žalovaný nesprávnost právního posouzení, je námitka nedůvodná. K promlčení soud přihlíží podle § 610 odst. 1 o. z. k námitce dlužníka. Taková námitka nebyla v průběhu řízení před soudem I. stupně vznesena, byla vznesena až v odvolacím řízení. Je-li námitka promlčení uplatněna až v odvolacím řízení, může se jí odvolací soud zabývat jen tehdy, jestliže z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu I. stupně lze bez zjišťování dalších okolností a provedení dalších důkazů posoudit promlčení práva, jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, např. rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2706/2016, 32 Odo 653/2003.

18. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

19. Podle § 629 odst. 2 o. z. majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

20. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Podle § 165 odst. 2 o. z. soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.

22. Podle § 437 odst. 1 o. z. zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět.

23. Žalovaný namítá promlčení práva požadovat vrácení zápůjčky. Zapůjčitel může už den následující po vzniku takového právního poměru smlouvu vypovědět ve lhůtě šesti týdnů a tím vyvolat její splatnost (v rozporu s tím jako procesní obranu tvrdí, že žádná zápůjčka mu nebyla poskytnuta). Od práva vypovědět smlouvu, ve které nebylo sjednáno, do kdy má být zápůjčka vrácena, a u které je splatnost závislá na vypovězení smlouvy, je třeba odlišovat právo požadovat vrácení poskytnutých peněžitých prostředků, u něhož je počátek běhu promlčecí doby vázán na okamžik, kdy vydlužitel řádně a včas poskytnutou zápůjčku nevrátil. Toto právo rovněž podléhá promlčení.

24. Občanský zákoník stanoví dvojí promlčecí lhůtu, a to lhůtu objektivní a subjektivní. Objektivní promlčecí lhůta v trvání deseti let k výpovědi smlouvy počala běže dnem, kdy právo dospělo, tj. dnem následujícím po dni, kdy došlo k připsání peněžních prostředků na účet žalovaného, tj. dnem 4. 4. 2017 a 5. 7. 2017. Žaloba byla podána dne 18. 9. 2020, objektivní promlčecí lhůta dosud neuplynula.

25. Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je vázán na okamžik, kdy se oprávněná osoba dozvěděla, měla či mohla dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty. [příjmení] bylo možno nárok žalobou uplatněný při vznesení námitky promlčení přiznat, obě promlčecí lhůty musí ještě běžet.

26. Z provedeného dokazování před soudem I. stupně vyplývá, že žalovaný byl předsedou představenstva úpadce a současně jeho jediným členem v období, kdy došlo k poskytnutí zápůjčky. Ostatním členům představenstva zaniklo členství v představenstvu dnem 29. 3. 2017. Z dokazování nevyplynulo, že by žalovaný ve smyslu § 55 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, před uzavřením smlouvy informoval bez zbytečného odkladu kontrolní orgán či nejvyšší orgán úpadce a tento měl možnost postupovat podle § 56 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, a žalovanému jeho jednání zakázat. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] uvedl, že s účinností od 1. 1. 2014 jsou členové statutárního orgánu právnické osoby jejími zástupci. Jsou-li zájmy člena statutárního orgánu právnické osoby v rozporu se zájmy této právnické osoby, nemůže ji při právních jednáních dotčených konfliktem zájmů takový člen statutárního orgánu zastupovat. V tomto rozhodnutí pak uvedl, že pouze situace, kdy kontrolní či nejvyšší orgán na základě splnění informační povinnosti nepozastaví členu statutárního orgánu výkon jeho funkce, může obchodní korporaci zastupovat bez ohledu na střet zájmů. V opačném případě, kdy se jedná o jediného člena statutárního orgánu, je možno postupovat podle § 165 odst. 2 o. z. K těmto závěrům je možno odkázat i na komentářovou literaturu: Lavický, P. a kol Občanský zákoník I. Obecná část (§1 – 654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022 str. 617 a násl..

27. Žalovaný byl jedinou osobou, která by mohla v období od zaslání finančních prostředků na jeho účet do okamžiku jmenování insolvenčního správce úpadci, za úpadce teoreticky jednat a smlouvu vypovědět. Tomuto však bránilo ustanovení § 437 odst. 1 o. z. Neboť zájmy úpadce (zapůjčitele) a zájmy žalovaného (vydlužitele) byly v rozporu, úpadci nebyl jmenován opatrovník, neuplatnil se postup podle § 55, 56 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Žalovaný v pozici jediného člena statutárního orgánu společnosti, která mu zapůjčila částku 2 000 000 Kč, coby fyzické osobě, byl se svým zájmem na tom, aby předmětná půjčka byla vypovězena co nejpozději, či nebyla vypovězena vůbec, v rozporu se zájmy úpadce, který finanční prostředky nedaroval, nýbrž zapůjčil, tudíž měl zájem na jejich vrácení.

28. Jestliže žalovaný jako jediný člen představenstva pro rozporné zájmy se zájmy právnické osoby nemohl tuto zastoupit při vypovězení smlouvy, potřebovala právnická osoba pro své jednání ustanovit opatrovníka soudem. Nebyl-li takový opatrovník ustanoven, přestože v daném případě byly zájmy právnické osoby v rozporu se zájmy člena statutárního orgánu, a to jak ve vztahu k výpovědi zápůjčky, tak ve vztahu k požadavku na vrácení zapůjčených peněz, subjektivní promlčecí doba počala běžet až od okamžiku, kdy byl úpadci ustanoven insolvenční správce tj. dnem 31. 5. 2018. Tříletá subjektivní promlčecí doba pro vypovězení smlouvy v době podání žaloby, tj. ke dni 18. 9. 2020, neuplynula. Vznesená námitka promlčení není důvodná.

29. Rozsudek soudu I. stupně byl ve výroku I. a v závislém výroku o nákladech řízení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen, podle § 220 o.s.ř. byl změněn ve výroku III. Žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků, soud I. stupně rozhodl tak, že toto přiznal, ale jen za odvolací řízení. Předpoklady pro osvobození byly u žalovaného splněny, přiznané osvobození je třeba vztáhnout na celé řízení, nikoliv jen na řízení odvolací. Žalovaný svou žádost nikterak jen na odvolací řízení neomezoval a přiznané osvobození má zpětnou účinnost a nevztahuje se jen na poplatky, které již byly zaplaceny.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224, § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, přísluší mu náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou představovány odměnou zástupce žalobce stanovenou podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., (dále jen advokátní tarif) ve výši 16 300 Kč za každý z úkonů právní služby: vyjádření se k odvolání žalovaného ze dne 29. 4. 2021, vyjádření se k doplnění odvolání žalovaného ze dne 9. 12. 2021, v němž byla uplatněna nová procesní obrana, účast na jednání odvolacího soudu dne 25. 1. 2022, k nimž přísluší režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 10 458 Kč Náklady řízení činí celkem 60 258 Kč, jejich náhrada je splatná k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.