15 Co 131/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 13. 2. 2025, č. j. 4 C 18/2024-232,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku Anonymizováno Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku Anonymizováno Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky.

1. Žalobou podanou soudu datum žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky Anonymizováno s Anonymizováno % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva o ustájení koně, na základě které se žalobkyně (jako podnikatelka v oblasti péče o koně a jezdectví) zavázala poskytovat žalované (jako vlastníku koně) služby, které spočívaly v ustájení koně žalované na Anonymizováno, a žalovaná se za tyto služby zavázala platit žalobkyni sjednanou částku Anonymizováno Kč měsíčně (z toho cena za ustájení činila Anonymizováno Kč a cena za krmení a ošetřování Anonymizováno Kč). Poukázala na to, že podle článku V, odst. 6 smlouvy se žalovaná zavázala v případě okamžitého odvozu koně zaplatit žalobkyni odstupné ve výši tří měsíců (sjednaných měsíčních úhrad). Žalobkyně dále tvrdila, že dne datum žalovaná bez předchozího upozornění a vypovězení smlouvy svého koně odvezla. Jelikož žalovaná následně nereagovala na telefonické a písemné výzvy k zaplacení sjednaných částek za ustájení (odstupného), podala žalobu k soudu. Žalovaná částka se skládala ze sjednané ceny za ustájení ve výši právnická osoba Kč (nebyla požadována částka Anonymizováno Kč měsíčně za krmení a ošetřování koně). Dále žalobkyně touto žalobou požadovala zaplacení nákladů na kování koně ve výši Anonymizováno Kč a nákladů na odčervení koně ve výši Anonymizováno Kč. Z celkové dlužné částky Anonymizováno Kč odečetla částku Anonymizováno Kč, která představovala polovinu nespotřebovaných nákladů na krmení a ošetřování koně za období od Anonymizováno. do datum (k tomu tvrdila, že žalovaná sjednanou měsíční úhradu ve výši Anonymizováno Kč zaplatila až do konce Anonymizováno). Po tomto zápočtu požadovala po žalované zaplacení celkem částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím.

2. Podáním z datum žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ohledně požadovaného příslušenství (zákonných úroků z prodlení), když nadále požadovala po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky Anonymizováno Kč (dlužná částka za kování a odčervení koně po odpočtu části nákladů na krmení za měsíc leden ve výši Anonymizováno Kč) od datum do datum, z částky Anonymizováno Kč (dlužná částka za ustájení koně - odstupné za Anonymizováno + dlužná částka za kování a odčervení) od datum do datum, z částky Anonymizováno Kč (dlužná částka navýšená o odstupné za Anonymizováno) od datum do datum a z částky Anonymizováno Kč (dlužná částka navýšená o odstupné za Anonymizováno) od datum do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu vzala uplatněný úrok z prodlení zpět. Usnesením ze dne datum soud I. stupně řízení ohledně příslušenství zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. V řízení nerozporovala, že po dohodě se žalobkyní ustájila svého koně u žalobkyně s tím, že bude za ustájení platit měsíčně částku Anonymizováno Kč. Nerozporovala ani to, že datum svého koně z ranče žalobkyně bez jakéhokoliv předchozího upozornění odvezla. Zaplacení dlužné částky se bránila tím, že žalobkyně nedodržovala podmínky ustájení koně; k tomu poukazovala na to, že její kůň býval v dešti, v blátě a ve výkalech, dále také, že byl zneužíván k vyjížďkám s neznámými lidmi. Z těchto důvodů svého koně odvezla, tedy, aby zabránila vzniku další újmy. Poukazovala také na to, že poté, co svého koně odvezla, jí žalobkyně zadržela průkaz totožnosti koně, odmítla jí ho vydat a rovněž jí hrozila zlikvidováním koně. Záležitost poté řešila právnická osoba v Anonymizováno. Žalovaná v řízení potvrdila, že naposledy za ustájení zaplatila za celý Anonymizováno částku Anonymizováno Kč. Jelikož tedy zaplatila i za období Anonymizováno. - datum (kdy už kůň u žalobkyně nebyl ustájen), odmítla platit žalobkyni náklady na kování koně a na odčervení (Anonymizováno Kč), když měla za to, že tyto náklady už byly pokryty částkou Anonymizováno Kč z titulu nevyužitého ustájení koně ve druhé polovině Anonymizováno. U prvního jednání před soudem I. stupně (datum) pak žalovaná zpochybnila pravost svého podpisu na smlouvě o ustájení ze dne datum.

4. Soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy, vyslechl svědky jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a po takto provedeném dokazování rozhodl rozsudkem ze dne datum, kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku Anonymizováno Kč s požadovaným příslušenstvím (výrok I.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku Anonymizováno Kč (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že vzal za prokázané, že smlouva o ustájení koně ze dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou sjednána písemně. V tomto směru vycházel z toho, že byť žalovaná tvrdila, že tuto smlouvu nepodepsala, soud ji hodnotil podle § 565 občanského zákoníku jako smlouvu zjevně podepsanou žalovanou. Na základě provedených důkazů pak učinil i závěr, že smlouva byla rovněž uzavřena ústně, když účastnice se dohodly na všech podmínkách ustájení koně i péče o koně. Stejně tak vycházel z toho, že účastnice se dohodly i na možnostech ukončení vzájemných závazků (tak, jak byly sjednány v článku V smlouvy). Za situace, kdy žalovaná svého koně odvezla (datum), učinil závěr, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny za tři měsíční ustájení (Anonymizováno). Dodal, že žalobkyně by podle smlouvy mohla požadovat cenu tří měsíčních ustájení v plné výši (tj. Anonymizováno Kč měsíčně) s tím, že se v řízení rozhodla domáhat pouze části ponížené o cenu krmení a ošetřování. Pokud se týká uplatněného nároku na zaplacení ceny kování koně Anonymizováno Kč a ceny odčervení koně Anonymizováno Kč), dospěl k tomu, že s ohledem na způsob zániku závazku nebylo možné, aby tato částka byla započtena na cenu ustájení, kterou žalovaná zaplatila datum ve výši Anonymizováno Kč, neboť žalobkyně měla nárok na celou cenu ustájení za Anonymizováno. K obraně žalované ohledně porušování sjednaných podmínek ustájení ze strany žalobkyně, uvedl, že takovéto tvrzení žalované nebylo prokázáno žádným z provedených důkazů. Z odůvodnění dále vyplývá, že soud I. stupně pro nadbytečnost neprovedl tři navržené důkazy (výpisem z bankovního účtu žalované, obrazovým a zvukovým záznamem, na kterém měl být zachycen „útěk žalobkyně před Anonymizováno“, a výslechem svědka jméno FO, který měl být přítomen při předávání průkazu koně).

5. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, která navrhovala, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná zejména namítala, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Dále namítala, že soud I. stupně nepřihlédl k tomu, že žalovaná zpochybnila svůj podpis na smlouvě o ustájení koně. Konečně namítla nesprávné právní závěry soudu I. stupně.

6. Žalobkyně odvolání žalované považovala za nedůvodné a navrhla, aby napadený rozsudek byl potvrzen. Měla za to, že odvolání žalované nemá formální náležitosti, když zejména nebyly dostatečně a konkrétně uvedeny odvolací důvody. K námitce, že žalovaná smlouvou o ustájení koně nepodepsala, poukázala na to, že žalovaná ani po poučení soudu I. stupně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. k tomuto svému tvrzení neoznačila žádný důkaz. Bez ohledu na to však v řízení vyplynulo, že žalovaná byla seznámena s obsahem smlouvy, a proto smlouva byla uzavřena minimálně v ústní formě, jak dovodil soud I. stupně.

7. Žalobkyně v rámci odvolacího řízení neuvedla žádná nová tvrzení a nenavrhovala nové důkazy. Žalovaná z procesní opatrnosti navrhla doplnit dokazování znaleckým posudkem ohledně posouzení pravosti podpisu žalované na smlouvě o ustájení koně.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované ve své podstatě není důvodné.

9. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, jakož i s jeho skutkovým a právním závěrem (až na jedinou výjimku, jak bude uvedeno dále), a pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se soud I. stupně velmi podrobně vypořádal i s jednotlivými námitkami žalované, na kterých spočívala její obrana. Odvolací soud má za to, že by bylo nadbytečné, aby všechny tyto skutkové i právní závěry (se kterými souhlasí) na tomto místě znovu opakoval. Lze dodat, že odkaz na skutkové i právní závěry předchozího rozsudku (v tomto případě napadeného rozsudku soudu I. stupně) je možný a že se nejedná o porušení povinnosti odůvodnit rozhodnutí ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 3066/2005).

10. Odvolací soud nesouhlasí pouze s jediným dílčím právním závěrem soudu I. stupně, když ten dovodil, že v řízení bylo prokázané, že smlouva o ustájení koně ze dne datum byla mezi účastnicemi uzavřena písemně. Za situace, kdy žalovaná v řízení (počínaje prvním jednáním dne datum) popírala, že by předmětnou smlouvu podepsala, nelze použít vyvratitelnou zákonnou domněnku ve smyslu § 565 věty druhé platného občanského zákoníku. Toto ustanovení stanoví vyvratitelnou domněnku v tom směru, že je-li soukromá listina zjevně podepsána protistranou, má se za to, že pravost i správnost (pravdivost) této listiny byla uznána. Nicméně ani v poměrech nového občanského zákoníku (účinného od datum) samotná pravost podpisu presumována není; a proto bude-li učiněna spornou, bude muset strana zatížená důkazním břemenem prokázat, že druhá strana smlouvu skutečně podepsala. V poměrech projednávané věci to znamená, že důkazní břemeno (k prokázání pravosti podpisu žalované na smlouvě) měla žalobkyně a nikoli žalovaná. Proto podrobné procesní poučení, které soud I. stupně poskytl žalované u prvního jednání, mělo primárně směřovat na žalobkyni, která by po takovém poučení mohla navrhnout důkaz, např. znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví.

11. Nicméně i přes tento odlišný dílčí právní závěr (a v tomto směru tedy důvodnou odvolací námitku) odvolací soud nepovažoval odvolání žalované za důvodné. Shodně se soudem I. stupně měl totiž za to, že v řízení bylo prokázáno, že předmětná smlouva o ustájení koně byla mezi účastníky uzavřena ústně nebo minimálně konkludentně. Zde je potřeba především poukázat na to, že žalovaná v řízení nezpochybňovala, že předmětnou smlouvu obdržela od žalobkyně e-mailem a že až na jediné ustanovení (článek IV, bod 3 - tento bod se týkal informační povinnosti žalobkyně v případě úrazu nebo onemocnění koně a odpovědnosti účastnic, pokud k takovéto situaci dojde), se všemi ostatními body smlouvy žalovaná souhlasila (viz účastnická výpověď žalované u jednání dne datum). Významné v řízení rovněž bylo, že následně se – jak žalobkyně, tak žalovaná – touto smlouvou řídily. Tedy, že žalovaná svého koně u žalobkyně ustájila, že se žalobkyně o koně žalované starala (až do datum) a že až do konce Anonymizováno žalovaná platila žalobkyni sjednanou cenu za ustájení koně ve výši Anonymizováno Kč měsíčně. Za této situace tedy lze dovodit, že návrh smlouvy (který byl nesporně zaslán žalobkyní na e-mail žalované) byl ze strany žalované přijat (akceptován) ve smyslu § 1744 občanského zákoníku, a to všechny články a body této smlouvy, s výjimkou čl. IV, bod 3, který žalovaná jako jediný neakceptovala.

12. Pokud se týká právního hodnocení uzavřené smlouvy, lze dodat, že se jedná o tzv. smlouvu inominátní (ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku) představující zvláštní smlouvu, která není upravena v občanském zákoníku jako speciální typ smlouvy.

13. Jelikož smlouva mezi účastnicemi byla uzavřena minimálně konkludentně, byla žalovaná touto smlouvou vázána (s výjimkou článku IV, bodu 3). Pokud pak v řízení bylo nesporné, že žalovaná dne datum svého koně bez jakéhokoli předchozího upozornění, výpovědi nebo odstoupení odvezla, mohla žalobkyně uplatnit po žalované podle článku V, bodu 6 smlouvy nárok na odstupné ve výši ceny ustájení za tři následující měsíce po odvozu koně (tedy za měsíce Anonymizováno). Pokud žalobkyně za tyto měsíce uplatnila nárok ve výši Anonymizováno Kč (nikoli Anonymizováno Kč) za každý měsíc, lze její nárok považovat za důvodný a v souladu s uzavřenou smlouvou.

14. Žalovaná by ve sporu mohla být úspěšná jen za situace, pokud by prokázala, že žalobkyně sjednanou péči o jejího koně tak hrubě zanedbávala, že by zdraví a život tohoto koně byl skutečně ohrožen, pokud by ho hned (bez formálního ukončení smlouvy) dne datum od žalobkyně neodvezla. Zde soud I. stupně souhlasí se skutkovým závěrem soudu I. stupně v tom směru, že z žádného provedeného důkazu (ať už z výslechů svědků, šetření Anonymizováno nebo dvou provedených videozáznamů) takováto skutečnost v řízení nevyšla najevo. K tomuto závěru lze poukázat na dílčí skutkové závěry na základě jednotlivých provedených důkazů (viz body 24-50 a zejména bod 70 odůvodnění napadeného rozsudku).

15. Pokud se týká uplatněných nákladů na kování koně (Anonymizováno Kč) a na odčervení koně (Anonymizováno Kč), odvolací soud shodně se soudem I. stupně má za to, že tyto nároky v zásadě sporné nebyly, když žalovaná u prvního jednání (datum) základ tohoto nároku a ani jeho výši nezpochybňovala (viz protokol o jednání). Tyto dva náklady v součtu dosáhly částky Anonymizováno Kč, přičemž žalobkyně z tohoto svého nároku odpočetla částku Anonymizováno Kč za nespotřebované krmivo v období od Anonymizováno. do datum. Proto zbývající nárok vůči žalované dosáhl částky Anonymizováno Kč. S připočtením odstupného za měsíce Anonymizováno (Anonymizováno Kč) tak celková dlužná částka, kterou žalovaná dluží žalobkyni, činila Anonymizováno Kč. Shodně se soudem I. stupně má odvolací soud za to, že žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením těchto nároků (viz závěry soudu I. stupně v bodě 70 napadeného rozsudku). Žalovaná se dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Požadovaná výše úroků z prodlení není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

16. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Odvolací soud pak podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil závislý výrok II. napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem I. stupně, neboť při jeho přezkumu dospěl k jiné výši plně procesně úspěšné žalobkyně než soud I. stupně. Lze souhlasit s tím, že řízení bylo ohledně části příslušenství zastaveno procesním zaviněním žalobkyně, když se jednalo o její částečný neúspěch. Nicméně ve vztahu k žalované částce a zbývajícímu příslušenství byl tento procesní neúspěch zcela nepatrný, proto žalobkyni vzniklo podle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení.

18. Odvolací soud při přezkumu dospěl k tomu, že žalobkyně v průběhu řízení před soudem I. stupně vynaložila účelné náklady v celkové výši Anonymizováno Kč, když tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku Anonymizováno Kč, nákladů na první setkání s mediátorem ve výši Anonymizováno Kč, nákladů na právní zastoupení ve výši Anonymizováno Kč a nákladů na cestovné právní zástupkyně žalobkyně ve výši Anonymizováno Kč.

19. Náklady za právní zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále advokátní tarif). Bylo vycházeno z toho, že zástupkyně žalobkyně učinila Anonymizováno účelných úkonů právní služby, které spočívaly v: 1) převzetí a přípravě zastoupení ze dne datum, 2) sepsání předžalobní výzvy ze dne datum, 3) podání žaloby ze dne datum, 4) sepsání námitek ze dne datum proti usnesení soudu ze dne datum, 5) – 6) účast u jednání datum (jednání přesáhlo 2 hodiny), 7) – 8) účast u jednání datum (jednání přesáhlo 2 hodiny), 9) – 11) účast u jednání datum (jednání přesáhlo 4 hodiny). S výjimkou čtvrtého úkonu vznikl zástupkyni žalobkyně nárok na odměnu ve výši Anonymizováno Kč za každý úkon (§ 7 advokátního tarifu), když všechny tyto úkony lze podřadit pod ustanovení § 11 odst. 1 advokátního tarifu. Za čtvrtý úkon právní služby byla přiznána poloviční odměna ze základní odměny (Anonymizováno Kč), když námitky směřovaly proti usnesení procesní povahy (§ 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu). Celková odměna za všechny úkony právní služby tak dosáhla částky Anonymizováno Kč). Odvolací soud nepřiznal zástupkyni žalobkyně odměnu za písemné vyjádření ve věci ze dne datum, kterým označila jen některé chybějící důkazy a částečně vzala žalobu zpět ohledně nedůvodně žalovaného příslušenství, a dále pak za písemné vyjádření ze dne datum, kterým pouze oznámila neúspěšný výsledek mediace. Zde bylo vycházeno z toho, že se nejedná o takové úkony ve smyslu § 11 odst. 1, 2 a 3 advokátního tarifu, za které by bylo možné přiznat odměnu.

20. Za prvních 8 úkonů právní služby učiněných do datum byl podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu přiznán režijní paušál ve výši Anonymizováno Kč za každý úkon. Za úkony 9) – 11) učiněné v roce Anonymizováno byl za každý úkon přiznán režijní paušál ve výši Anonymizováno Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od datum). V souvislosti s účastí právní zástupkyně žalobkyně na jednání soudu, která proběhla mimo její sídlo, byla přiznána podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu náhrada za ztrátu času. Za účast na jednání dne datum a dne datum tato náhrada činila za každé jednání Anonymizováno Kč). Za účast u jednání dne datum tato náhrada činila Anonymizováno Kč (Anonymizováno půlhodin po Anonymizováno Kč – dle advokátního tarifu účinného od datum). Náklady právního zastoupení tak dosáhly celkové částky Anonymizováno Kč). Jelikož bylo osvědčeno, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, byla tato částka navýšena o 21 % DPH (Anonymizováno Kč) na konečnou částku Anonymizováno Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

21. Náklady na cestovné právní zástupkyně žalobkyně na jednání soudu dne datum a dne datum byly přiznány za každou cestu v částce Anonymizováno Kč, a to podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Bylo vycházeno z toho, že zástupkyně žalobkyně cestovala svým automobilem na trase adresa a zpět při ujetí celkem Anonymizováno km. Náhrada za použití vozidla za jednu cestu tedy činila Anonymizováno Kč (Anonymizováno km × Anonymizováno Kč) a náhrada za pohonné hmoty činila celkem Anonymizováno Kč). Bylo přitom vycházeno z kombinované spotřeby Anonymizováno litru motorové nafty na 100 km (zjištěno z předloženého technického průkazu). Za cestu na jednání dne datum bylo cestovné přiznáno v částce Anonymizováno Kč podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., z toho náhrada za použití vozidla činila Anonymizováno Kč) a náhrada za pohonné hmoty činila Anonymizováno Kč). Celkové cestovné za 3 uskutečněné cesty tak dosáhlo částky Anonymizováno Kč. Na rozdíl od soudu I. stupně odvolací soud vycházel z toho, že z náhrady cestovného nelze přiznat daň z přidané hodnoty, a to i když bylo doloženo, že zástupkyně žalobkyně je plátcem této daně. K tomuto závěru odvolací soud vede skutečnost, že tato daň je obsažena jak v ceně pohonných hmot, tak v pořizovací ceně osobního automobilu. Pokud by cestovné bylo navýšeno znovu o daň z přidané hodnoty, ve svém důsledku by to vedlo k tomu, že tato daň by byla placena dvakrát, což je nepřípustné.

22. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná nebyla se svým odvoláním úspěšná, proto žalobkyni vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které spočívaly v nákladech za právní zastoupení ve výši Anonymizováno Kč a v náhradě cestovného ve výši Anonymizováno Kč, tedy celkem částky Anonymizováno Kč. Náklady za právní zastoupení byly opětovně vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupkyně žalobkyně v odvolacím řízení učinila ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu 2 úkony právní služby, které spočívaly v písemném vyjádření k odvolání žalované a v účasti u odvolacího jednání. Odměna za jeden úkon právní služby činí podle § 7 advokátního tarifu částku Anonymizováno Kč. Za každý úkon právní služby jí dále náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada ve výši Anonymizováno Kč. K nákladům právního zastoupení náleží i náhrada za ztrátu času v souvislosti s cestou zástupkyně žalobkyně k odvolacímu jednání z jejího sídla, a to v rozsahu Anonymizováno půlhodin po Anonymizováno Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu). Součet nákladů za právní zastoupení dosáhl částky Anonymizováno). Jelikož bylo osvědčeno, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, byla tato částka navýšena o 21 % DPH (Anonymizováno Kč) na částku Anonymizováno Kč. Náhrada cestovného byla vypočtena podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. Bylo vycházeno z toho, že zástupkyně žalobkyně k jednání cestovala vlastním osobním automobilem s kombinovanou spotřebou Anonymizováno l motorové nafty na 100 km (průměrná spotřeba i směrnice EU č. 136/2014W byla zjištěna z technického průkazu). Náhrada za použití vozidla činila Anonymizováno Kč) a náhrada za pohonné hmoty činila Anonymizováno Kč). Celkem tak cestovné dosáhlo částky Anonymizováno Kč. Součet nákladů právního zastoupení a cestovného dosáhl částky Anonymizováno Kč, což představuje konečnou náhradu odvolacího řízení. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně. Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).