15 CO 136/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: ; statutární město Brno, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum trvale bytem adresa zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 154.773,09 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen„ soud I. stupně“) ze dne 4. 3. 2022, č. j. 2115 C 6/2021-83,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V řízení zahájeném podáním žaloby [datum] se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 154 773,09 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že [datum] uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu, na základě které jí přenechal do nájmu byt [číslo] o velikosti 1+kk v bytovém domě na adrese [ulice a číslo] v [obec], který je součástí pozemku p. [číslo] v katastrálním území Medlánky. Nájem byl sjednán na dva roky a později byl dodatkem smlouvy prodloužen do [datum]. Dne [datum] byla uzavřena dohoda o skončení nájmu, na základě které byl nájemní vztah ukončen k [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaná ke dni ukončení nájmu předmětný byt nevyklidila a že byt bez právního důvodu užívala až do [datum]. Předmětem řízení učinil nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného bytu v období od [datum] do [datum] v částce 45 928 Kč. K tomu tvrdil, že podle nájemní smlouvy činilo měsíční nájemné 4 679 Kč (vlastní nájemné 2 712 Kč + záloha na služby ve výši 1 967 Kč) a že v důsledku inflační doložky se nájemné za červenec 2019 zvýšilo na částku 4 735 Kč (vlastní nájemné bez služeb 2 768 Kč). Tvrdil, že za toto období žalovaná zaplatila jen v říjnu 2018 918 Kč, proto dluh žalované za užívání bytu za celé období ([datum] - [datum]) činí 45 928 Kč. Dále se žalobce domáhal po žalované náhrady škody ve výši 108 845,09 Kč. K tomuto tvrdil, že poté, co byl dne [datum] předmětný byt úředně otevřen Policií České republiky (v důsledku havárie vody v bytě), bylo zjištěno, že byt byl částečně zdevastován předchozím užíváním ze strany žalované. Žalobce musel vynaložit na opravu a odstranění škod v předmětném bytě částku 108 845,09 Kč. Náklady za opravu bytu byly žalobcem zaplaceny [právnická osoba] - [právnická osoba] Žalobce z obou dlužných částek požadoval i zákonné úroky z prodlení (8,25 % ročně) od [datum] do zaplacení. K tomu tvrdil, že před podáním žaloby zaslal [datum] žalované předžalobní upomínku, ve které byla vyzvána k zaplacení dluhu do [datum].

2. Žalovaná (z důvodu omezení svéprávnosti byla v řízení zastoupena ustanoveným kolizním opatrovníkem) navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že není prokázané, že by předmětný byt užívala i po [datum], ani to, že bezdůvodné obohacení představuje žalobcem požadovanou částku. Nesouhlasila rovněž s nárokem na náhradu škody, když namítala, že žalobce dostatečně netvrdil, kdy a jak škoda měla vzniknout a proč za ni odpovídá žalovaná; zpochybňovala také výši tvrzené škody.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování (listinnými důkazy) ve věci rozhodl rozsudkem ze 4. 3. 2022, č. j. 2115 C 6/2021-83, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 146 637,09 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 8 136 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 8 136 Kč od [datum] do zaplacení a ohledně 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 154 773,09 Kč za dobu od [datum] do [datum] (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8 045,10 Kč (výrok III.). Z odůvodnění vyplývá, že dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce jako vlastník pronajal žalované jako nájemkyni předmětný byt s tím, že nájemní vztah byl dohodou účastníků ukončen k [datum]. Po skončení nájmu žalovaná byt nadále užívala až do [datum]. Užívání bytu po skončení nájemního poměru právně hodnotil jako bezdůvodné obohacení (užívání bytu bez právního důvodu) s tím, že za dané situace žalobci jako pronajímateli vzniklo podle § 2295 občanského zákoníku právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, a to až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdal. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení vycházel z toho, že nájemné v předmětném bytě v období od října 2018 do června 2019 činilo 2 712 Kč měsíčně a v červenci 2019 2 768 Kč měsíčně s tím, že žalovaná v tomto období neplatila žalobci žádné zálohy na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu. Dospěl k právnímu závěru, že za situace, kdy žalobce provedl vyúčtování záloh za rok 2018 (doplatek 554 Kč) a za rok 2019 (doplatek 10 068 Kč), se již nemůže domáhat zaplacení samotných záloh, ale pouze nedoplatků zjištěných vyúčtováním. Proto žalovanou zavázal zaplatit žalobci částku 37 792 Kč (ujednané nájemné ve výši 27 176 Kč + nedoplatky vzniklé vyúčtováním záloh ve výši 554 Kč a 10 062 Kč). Ohledně částky 8 136 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dále z odůvodnění vyplývá, že ohledně nároku na náhradu škody ve výši 108 845,09 Kč považoval nárok za důvodný s tím, že nárok žalobce vyplývá z ust. § [číslo] ve spojení s § 2894 občanského zákoníku. Dospěl tak ke konečnému závěru, že dluh žalované dosáhl částky 146 637,09 Kč (37 792 Kč + 108 845,09 Kč). Z přisouzené částky přiznal žalobci i požadované zákonné úroky z prodlení, avšak až od [datum] do zaplacení. Zde poukázal na skutečnost, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti, že žalobce byl v opatrovnickém řízení ustanoven jejím stálým opatrovníkem k [datum] a že po tomto ustanovení věděl o rozsahu omezení svéprávnosti; proto nelze počátek prodlení žalované s plněním vztahovat k výzvě žalobce z [datum], ale až ke dni následujícímu po dni, kdy žaloba byla doručena koliznímu opatrovníkovi žalované. Na základě této úvahy zamítl nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky od [datum] do [datum] O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když vycházel z toho, že žalobce měl v řízení úspěch 95 % a žalovaná 5 %. Proto žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 90 %, která byla vyčíslena částkou 8 045,10 Kč.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně žalovaná podala odvolání, a to do výroků I. a III. Nadále namítala, že žalobce v řízení neprokázal, že by žalovaná předmětný byt užívala i po [datum] (kdy mělo dojít ke skončení nájemního vztahu). Namítala rovněž, že žalobce netvrdil, jak vypočetl požadovanou částku představující bezdůvodné obohacení, když mimo jiné netvrdil a neprokázal obvyklou výši nájemného ve vztahu k předmětnému bytu. K přiznanému nároku na náhradu škody namítala, že žalobce neprokázal, kdy byla předmětná škoda způsobena, co mělo být předmětem škodní události a nebyla řádně ani prokázána výše požadované náhrady. Z těchto důvodů navrhla, aby rozsudek soudu soud I. stupně byl ve výrocích I. a III. zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému řízení a rozhodnutí.

5. Žalobce považoval rozsudek soudu I. stupně za správný a navrhoval, aby byl odvolacím soudem potvrzen.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, jakož i s jeho skutkovým a právním závěrem a pro stručnost odkazuje na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, v němž se soud I. stupně vypořádal i s jednotlivými námitkami žalované, které ve svém odvolání víceméně zopakovala. Lze jenom shrnout, že právo žalobce na náhradu za užívání bytu po skončení nájemního poměru (tj. v období od [datum] - [datum]) vyplývá z ust. § 2295 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění (občanský zákoník, dále jen o.z.), podle kterého pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. V tomto směru důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná předala po skončení nájemního poměru předmětný byt žalobci jako pronajímateli, leželo na straně žalované. Žalovaná v tomto směru nic netvrdila a neprokazovala a z důkazů provedených před soudem I. stupně nevyplynulo, že by žalovaná žalobci předmětný byt řádně předala, případně že by mu alespoň hodnověrným způsobem oznámila, že byt opustila a že ho nadále již nebude užívat. Naopak v řízení bylo prokázáno, že žalobce v důsledku havárie vody předmětný byt otevřel až za asistence Policie ČR dne [datum]. Ve věci není právně významné, zda žalovaná předmětný byt v období od [datum] do [datum] fakticky užívala či neužívala. K výši bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo užíváním (respektive nepředáním) předmětného bytu v období od [datum] do [datum], odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, když ten správně zohlednil, že za situace, kdy bylo provedeno vyúčtování záloh za roky 2018 a 2019, se žalobce nemůže domáhat zaplacení samotných záloh, ale jen nedoplatků zjištěných jejich vyúčtováním. Za dané období tak žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 37 792 Kč. Soud I. stupně správně zamítl nárok žalobce ohledně části bezdůvodného obohacení ve výši 8 136 Kč s příslušenstvím (proti zamítavému výroku II. žalobce odvolání nepodal a tato otázka tedy nebyla předmětem odvolacího řízení).

8. Podle § 2293 odst. 1 o.z. nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel.

9. Z fotodokumentace pořízené v době, kdy byl byt otevřen za asistence Policie České republiky, vyplývá, že předmětný byt v době jeho faktického předání žalobci byl v havarijním až dezolátním stavu a vyžadoval tak rozsáhlou opravu. Žalovaná porušila svou povinnost ve smyslu shora citovaného ust. § 2293 odst. 1 o.z., proto odpovídá za škodu, která žalobci vznikla nutností byt opravit tak, aby byl znovu pronajímatelný. Je nepochybné, že tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované podle § 2293 odst. 1 o.z. I kdyby tuto škodu nezpůsobila sama žalovaná, ale nějaké jiné třetí osoby, i tak žalovaná jako nájemkyně odpovídá za to, že byt bude předán žalobci jako pronajímateli ve stavu, v jakém jej převzala. S ohledem na porušení zákonné povinnosti tak žalovaná odpovídá za vzniklou újmou ve smyslu § 2910 o.z. a tuto škodu je povinna nahradit ve smyslu § 2894 odst. 1 a násl. o.z.

10. Odvolací námitka žalované mohla být považována za důvodnou jen v tom směru, že z důkazů provedených před soudem I. stupně nebylo možno vzít za dostatečně prokázané, že žalobci skutečně vznikla škoda v tvrzené výši 108 845,09 Kč, když tyto důkazy neprokazovaly, že žalobce takto fakturovanou částku zaplatil společnosti, která prováděla opravu předmětného bytu po ukončení užívání ze strany žalované ([právnická osoba] - [právnická osoba]). V tomto směru byl žalobce poučen o důkazním břemeni u jednání odvolacího soudu [datum]. Po tomto poučení žalobce předložil listinné důkazy, které odvolací soud provedl u jednání [datum]. Jednalo se zejména o krycí list nabídky zhotovitele (STOS - [právnická osoba]) na opravu předmětného bytu a podrobný soupis provedených prací při opravě předmětného bytu dne [datum]. Z těchto listin odvolací soud vzal za prokázané, že oprava předmětného bytu si vyžádala částku 94 647,90 Kč bez DPH a s 15 % DPH částku 108 845,09 Kč. Ve spojení s fakturou zhotovitele [číslo] z [datum] tak lze mít za prokázané, že žalobce v souvislosti s opravou předmětného bytu zaplatil částku 94 647,90 Kč bez DPH a s DPH 108 845,09 Kč, když předmětná faktura zahrnovala i práce zhotovitele v souvislosti s opravou jiného bytu ve stejném bytovém domě (byt [číslo]) v ceně 99 793,91 Kč bez DPH (114 743,00 Kč s DPH). Že žalobce fakturovanou částku za opravu předmětného bytu skutečně zaplatil, bylo prokázáno výpisem z účtu žalobce (č. [bankovní účet]) z [datum].

11. S ohledem na tyto závěry lze mít nárok žalobce na náhradu škody ve výši 108 845,09 Kč za důvodný.

12. Soud I. stupně správně posoudil i počátek prodlení žalované se zaplacením přisouzených částek. Nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1958 odst. 2, § 1968 a § 1970 o.z. V případě bezdůvodného obohacení a náhrady škody je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. rozhodující, kdy byl dlužník požádán věřitelem o plnění. V tom případě lze vycházet z toho, že opatrovník žalované se s žalobou seznámil až dne [datum] (doručení žaloby lze považovat za výzvu k plnění), splatnost tak nastala následujícího dne (pátek [datum]) a do prodlení se žalovaná dostala dnem [datum].

13. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I; jako správný pak byl potvrzen i závislý výrok III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem I. stupně (výrok I. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. tohoto rozsudku) rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná nebyla se svým odvoláním úspěšná ani částečně, proto žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tyto náklady představuje náhrada paušálních výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 600 Kč (2x 300 Kč za 2 úkony spočívající v účasti u dvou jednání odvolacího soudu; § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.).

15. Po právní moci tohoto rozsudku bude rozhodnuto o náhradě nákladů kolizního opatrovníka ustanoveného žalované. O této náhradě přísluší rozhodnout soudu I. stupně, neboť ten opatrovníka žalované ustanovil. Nejedná se o náklad státu ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř., ale o náklad účastníka, který platí stát (§ 140 odst. 2 o.s.ř.). Pokud by žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, žalobce by byl tyto náklady zavázán zaplatit žalované, avšak k rukám státu (viz § 149 odst. 2 o.s.ř.). V daném případě však procesní úspěch žalobce před soudem I. stupně dosáhl 95 % a před odvolacím soudem 100 %. Proto k této situaci nedošlo. S ohledem na to, že náklady ustanoveného zástupce se považují za náklady účastníka (byť placené z rozpočtových prostředků soudu), nikoliv za náklady státu ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř., nebyla žalobci ukládána povinnost zaplatit státu poměrnou náhradu nákladů v rozsahu 5 %. K této problematice lze blíže odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 nebo ve věci sp. zn. 25 Cdo 1748/2015.