15 CO 142/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: ; jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2021, č. j. 35 C 127/2019-44,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 23 232 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2021, č. j. 35 C 127/2019-44, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 15. 2. 2019 do zaplacení (výrok I.) a zaplatit na nákladech řízení částku 79 696 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podává odvolání žalovaná. Uvádí, že si je vědoma, že ani přes poučení soudu neoznačila důkazy ke svým tvrzením, neboť se nacházela v důkazní nouzi, a to z důvodů na straně žalobce a jeho syna. Soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, protože vycházel z žalobcem předložených důkazů. Soud I. stupně nezohlednil skutečný stav, tj. situaci popsanou žalovanou, která byla pouze platebním místem. Syn žalobce žil z peněžních prostředků čerpaných od žalobce prostřednictvím účtu žalované. Jednání žalobce je v rozporu s dobrými mravy, žalovaná pouze poskytla svůj účet jako platební místo pro tyto finanční prostředky a dokument, jež podepsala, nebyla schopna řádně posoudit a docenit.

3. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen. Žalovaná v odvolacím řízení neuvádí žádné nové skutečnosti, se všemi se řádně vypořádal soud I. stupně.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.) a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobou podanou dne 2. 4. 2019 se žalobce domáhá zaplacení částky 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 2. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že dne 23. 12. 2016 uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytl částku 250 000 Kč, kterou mu měla splatit v padesáti měsíčních splátkách po 5 000 Kč, počínaje lednem 2017. Peníze byly na účet žalované převedeny 23. 12. 2016, žalovaná neuhradila ani jednu z ujednaných splátek, proto žalobce 1. 2. 2019 od smlouvy odstoupil a žalovanou vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů vrátila celou zapůjčenou částku. Fikce doručení zásilky adresované žalované, v níž bylo obsaženo odstoupení od smlouvy, nastala dnem 7. 2. 2019.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, uvedla, že žalobce je otec jejího bývalého přítele, pro kterého byly peníze určeny. Právě s ohledem na povahu bývalého přítele, jeho způsob života, jakož i skutečnost, že neměl bankovní účet, byly peněžní prostředky poskytnuty na její bankovní účet, který byl jen inkasním místem. O poskytnutí peněz se bavil žalobce se svým synem, jí bylo jen sděleno, že částka bude zaslána na její účet. Jednání žalobce je v rozporu s dobrými mravy, listinu, která potvrzuje přijetí půjčky, podepsala po opakovaném naléhání syna žalobce.

7. Soud I. stupně provedl dokazování výslechem svědka jméno příjmení mladšího, potvrzením o půjčce, odstoupením od smlouvy včetně dodejek, vyšel z nesporných tvrzení účastníků. Na základě provedeného dokazování žalobě vyhověl, neboť dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, od které žalobce v souladu se zákonem odstoupil, neboť žalovaná neuhradila sjednané splátky. Žalobce žalované poskytl částku 250 000 Kč tak, že ji poukázal na její účet dne 23. 12. 2016. Žalovaná tuto částku obdržela na svůj účet nejpozději dne 27. 12. 2016. Pokud žalovaná namítala, že předmětné prostředky byly na její účet poukázány jen z důvodu, že se jedná o tzv. platební místo, a že prostředky byly určeny pro syny žalobce, toto z provedeného dokazování nevyplynulo. Syn žalobce jako svědek tuto skutečnost nepotvrdil, a navíc je toto tvrzení i v rozporu s předmětným obsahem potvrzení o půjčce ze dne 3. 1. 2017. Pokud žalovaná uváděla, že v potvrzení o půjčce neviděla nic výjimečného a neuvědomovala si dopady uvedené listiny, toto tvrzení shledal soud I. stupně vysoce nepravděpodobným, neboť žalovaná je na této listině uvedena jako dlužník, je v ní výslovně potvrzeno převzetí půjčky v částce 250 000 Kč a je zde dohodnuto, že půjčka bude splácena měsíčně po částce 5 000 Kč, a to počínaje lednem 2017. Není proto zjevné, jak jinak si mohla žalovaná tuto listinu vysvětlovat. V uvedené listině není uvedeno, že by potvrzovala převzetí půjčky pro jinou osobu. Pokud žalovaná namítala, že tato listina neprokazuje uzavření ústní smlouvy o půjčce, soud I. stupně uvedl, že zápůjčka je reálný kontrakt, k jejímu uzavření dochází předáním peněz, k čemuž došlo jejich připsáním na účet. Předmětné potvrzení o půjčce potvrzuje obsah ujednání účastníků, a to i vzhledem k časové ose jednání. Pokud by se jednalo o půjčku poskytnutou synovi žalobce, nepochybně by žalovaná nepodepisovala tuto listinu jako dlužník.

8. Žalovaná v rámci procesní obrany tvrdila, že peněžní prostředky byly určeny pro syna žalobce, ona byla jen platební místo. Důkaz označený žalovanou k prokázání tohoto tvrzení tvrzenou skutečnost neprokázal, soud I. stupně žalovanou v souladu s § 118a o.s.ř. o tomto žalovanou poučil a vyzval ji k označení dalších důkazů. Žalovaná přes poučení soudu neoznačila žádný jiný důkaz k prokázání tvrzení, na nichž staví svou procesní obranu. Stejně tak žalovaná přes poučení soudu neoznačila žádný důkaz k prokázání svých tvrzení o tom, že listinu potvrzení o půjčce z 3. 1. 2017 podepsala pod určitým nátlakem činěným formou opakovaných žádostí a požadavků ze strany syna žalobce, a že žaloba je v rozporu s dobrými mravy, neboť peníze byly sice zaslány na její účet, ale nebyly pro ni určeny. Z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně vyplývá, že se vypořádal i s dalšími námitkami žalované o tom, že finanční prostředky byly spotřebovány pro tehdejšího přítele žalované s námitkou, a že neměla důvod uzavírat předmětnou zápůjčku, poněvadž byla solventní. Soud I. stupně vyhověl žalobě i co se týče požadovaného úroku z prodlení, neboť dospěl k závěru, že výpověď zápůjčky se dostala do sféry dispozice žalované dne 4. 2. 2019, žalobce požaduje úrok z prodlení od 15. 2. 2019, kdy již žalovaná byla v prodlení, přičemž úrok je požadován v zákonné výši.

9. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2394 občanského zákoníku bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

11. Podle § 573 občanského zákoníku má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud I. stupně postupoval v průběhu řízení v souladu s procesními předpisy, poskytoval stranám sporu potřebná procesní poučení v závislosti na jejich povinnosti tvrzení a důkazní, žalované se dostalo řádné poučení i ve vztahu k její procesní obraně, byla poučena o tom, že důkazní břemeno o jí tvrzených skutečnostech, které tvrdí na svou obranu, neunáší. Žalovaná přes toto poučení žádný důkaz neoznačila. V řízení nebyla zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, na nichž rozhodnutí soudu I. stupně spočívá. Soudem I. stupně zjištěný skutkový stav věci a jeho právní posouzení vychází z provedeného dokazování, kdy důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž se řádně vypořádal se všemi námitkami žalované, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí.

14. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce zaslal na účet žalované částku 250 000 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky, proto byla smlouva o zápůjčce vypovězena. Úroky z prodlení jsou požadovány v zákonné výši a za období, kdy žalovaná již byla v prodlení s plněním peněžitého závazku. V odvolacím řízení nebyly tvrzeny žádné nové skutečnosti, které by mohly mít vliv na skutkové a právní závěry soudu I. stupně. To, že účastník řízení nemá k dispozici žádné důkazy, jimiž by prokázal svá skutková tvrzení, vede v souladu se zásadou projednací k jeho neúspěchu ve sporu. Taková procesní situace není důvodem pro posouzení žaloby jako rozporné s dobrými mravy.

15. Rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. včetně výroku o nákladech řízení potvrzen.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, přísluší mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou představovány odměnou zástupce žalobce stanovenou podle § 7, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., (dále jen advokátní tarif), ve výši 9 300 Kč za 2 úkony právní služby, a to vyjádření se k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu. Účelně vynaloženým nákladem řízení je i paušální náhrada ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, příslušející ke každému z úkonů právní služby, jakož i 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 4 032 Kč, celkem 23 232 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V tom případě je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR u soudu, který rozhodoval v I. stupni. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).