15 Co 156/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra v právní věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno zastoupená Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 advokátkou Adresa zainteresované osoby 2/0 o výživné rozvedené manželky, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. června 2024, č. j. 34 C 9/2024-125,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 23 135,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalované , Jméno zainteresované osoby 2/0, .

1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal snížení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované stanovené rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2022 č. j. 116 C 136/2021-75 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, na částku , Anonymizováno, Kč měsíčně s účinností od 8. 1. 2024 do budoucna (výrok I). Současně soud I. stupně zavázal žalobce k povinnosti nahradit žalované na nákladech řízení částku 48 593,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalované (výrok II.).

2. Proti tomto rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Ten má za to, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl žalobcem navržené listiny ohledně koupi tzv. výbavičky na syna , jméno FO, . V této souvislosti uvádí, že kdyby soud tyto důkazy připustil, umožnil by žalobci tvrdit (a sobě učinit i skutkové zjištění) o přesné specifikaci jednotlivých výdajů tzv. výbavičky. Protože tento důkazní návrh zamítl a absenci z něho plynoucího skutkového zjištění vytýká žalobci, má žalobce za to, že ve vztahu k němu postupoval soud v rozporu se zásadou rovnosti stran. Ohledně bližší specifikace tzv. výbavičky pak uvádí, že skutečnosti ohledně této mohl a měl soud zjistit z přehledné tabulky těchto výdajů, kterou přiložil k žalobě a kterou soud provedl jako důkaz. Argumentaci soudu o tom, že měl výdaje za tzv. výbavičku vztáhnout ke své majetkové situaci, považuje za zcela nelogickou, protože již pouhým vynaložením celkových výdajů na tuto tzv. výbavičku ve výši 64 743 Kč je přeci zcela logické, že se o tuto částku snížily výdaje žalobce (či jeho rodiny) na běžné potřeby, jakož i jeho úspory z kupní ceny za dům. Žalobce dále uvádí, že soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům. Zde uvádí, že není pravdou, že by netvrdil své celkové příjmy či na jaký úvazek pracuje. V bodě 4. žaloby uvádí, že pracuje na 30 hodin týdně a totéž pak plyne i z k žalobě přiloženého potvrzení o výši jeho mzdy za měsíc květen 2023 - listopad 2023, které soud provedl k důkazu. V této souvislosti žalobce připouští, že explicitně neuvedl důvod toho, proč pracuje na šesti hodinový pracovní úvazek. K tomu namítá, že byl připraven tak učinit u jednání soudu v rámci své výpovědi, ale k té soud nepřikročil. Z těchto důvodů to uvádí tedy nyní – při nástupu do zaměstnání mu zaměstnavatel plný úvazek nenabídl a na jeho pozici nebyl možný ani později. Nyní o něj již ale neusiluje, protože má matku ve věku 83 let, která žije sama (otec zemřel) v rodinném domu v , Anonymizováno, , a často za ní musí jezdit, aby na ni dohlédl, nakoupil jí a pomohl jí s úklidem domu, s péčí o zahradu, s občasnými opravami, případně ji zavezl na různé úřady za účelem vyřízení nezbytných věcí, a hlavně i proto, aby s ní udržoval nezbytný rodinný a sociální kontakt a necítila se tak sama. Dále má nyní cca půlročního syna , jméno FO, a vzhledem k věku jeho, i jeho manželky se snaží o syna pečovat co nejvíce společně. Žalobce též nesouhlasí s tím, že by neuvedl své bytové poměry. V záhlaví žaloby je jasně uvedena adresa jeho pobytu , adresa, , a v bodu 2. žaloby je uvedeno, že se jedná o jeho rodinný dům. Nesouhlasí ani s tím, že by své osobní poměry nepromítl ke svým finančním poměrům. V bodech 9. a 10. žaloby jsou tvrzeny nejen dvě vyživovací povinnosti, které mu přibyly, ale i finanční situace jeho (nové) rodiny, tj. rizikové těhotenství manželky , Anonymizováno, , její dlouhodobá pracovní neschopnost a s tím spojený snížený příjem (nemocenská), jakož i zcela konkrétní výše jejího příjmu za období od , datum, do , datum, . Ke všem těmto tvrzeným skutečnostem předložil i příslušné listinné důkazy, které soud k důkaz provedl. Podle žalobce není pravdou, že by neuvedl, jak naložil s kupní cenou za (druhý) jeho rodinný dům ve výši , Anonymizováno, Kč. V této souvislosti uvádí, že pomine-li již výše zmíněné výdaje za tzv. výbavičku, tak v bodech 6., 7. a 8. žaloby jasně tvrdí konkrétní výdaje, které z inkasované kupní ceny vynaložil – , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč zaplatil žalované z titulu vypořádání společného jmění manželů, dále , Anonymizováno, Kč zaplatil jako provizi realitní kanceláři, dále , Anonymizováno, Kč a , Anonymizováno, Kč uhradil jako odměnu advokátovi ve sporu mezi dcerou účastníků a nemocnicí – když ke všem těmto výdajům předložil i listinné důkazy, které soud k důkazu provedl. Žalobce má za to, že soud I. stupně ke všem těmto jeho tvrzením a označeným, resp. dokonce provedeným důkazům, však nepřihlédl. Podle žalobce soud I. stupně nesprávně právně posoudil „neschopnost žalované se živit a její příčiny“. Zde žalobce odkazuje na ust. § 760 občanského zákoníku a uvádí, že je sice pravdou, že za trvání manželství dcera účastníků , jméno FO, utrpěla zaviněním nemocnice (lékaře) těžké poškození mozku. Nemocnice však kromě jednorázového odškodnění této újmy na zdraví ve výši , Anonymizováno, Kč (které již vyplatila) bude, a to v nejbližší době, platit náhradu za péči za dobu od , datum, do , datum, ve výši ve výši , Anonymizováno, Kč + úroky z prodlení , Anonymizováno, Kč a náklady právního zastoupení , Anonymizováno, Kč (když zde odkazuje na přiloženou dohodu o narovnání ze dne , datum, ). Podle žalobce je nepochybné, že obdobný nárok na zaplacení náhrady za péči bude (opakovaně) vznesen a nemocnicí zaplacen i za další období, tj. od , datum, do budoucna, takže nemocnice bude platit náhradu za péči v řádu několika desítek tisíc korun měsíčně. Právně sice jde o příjem dcery , jméno FO, , ovšem ten je vyplácen tomu, kdo péči poskytuje, a to je nyní žalovaná, která péči o dceru zajišťuje. To je ovšem jen a jen její volba, která již nemá svůj původ v manželství účastníků, nýbrž v aktuální době, kdy se o péči o dceru a způsobu jejího zajištění rozhoduje. Péči o dceru totiž lze svěřit i jiným osobám (třeba jiným příbuzným) či odborným subjektům, které jsou na tomto úseku činné. Pokud by k tomu žalovaná přikročila (a nic, ani nedostatek financí, jí v tom nebrání), tak se jí nejen ulehčí od náročné péče o dceru, nýbrž bude mít i časový prostor pro svůj přivýdělek. Náhrada za péči by pak byla vyplácena tomu, kdo (namísto žalované) péči bude zajišťovat a žalovaná by mohla dosahovat alespoň určitého příjmu. V neposlední řadě pak žalobce uvádí, že i kdyby byla žalovaná ve věci úspěšná, pak je nesprávná výše nákladů na její právní zastoupení, a to minimálně v rozsahu odměny a výdajů za vyjádření žalované ze dne 3. 5. 2024. Toto procesní vyjádření nebylo tehdejšímu právnímu zástupci žalobce, ani přímo žalobci, soudem doručeno či předáno a z tohoto důvodu tedy žalobce zpochybňuje jeho účelnost, navíc za situace, proč bylo učiněno, když se žalovaná vyjádřila již v procesní podání ze dne 3. 4. 2024. Žalobce uvádí, že není zřejmé, zda toto vyjádření bylo soudem žádáno, a i kdyby bylo, je otázkou, zda-li s ohledem na předchozí procesní vyjádření bylo potřebné. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, tedy, že sníží vyživovací povinnost žalobce vůči žalované s účinností od , datum, do budoucna na částku , Anonymizováno, Kč měsíčně a dále, aby žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. K odvolání žalobce se prostřednictvím své právní zástupkyně vyjádřila též žalovaná. Ta se ztotožňuje s rozsudkem soudu I. stupně a k námitkám žalobce uvádí, že pokud jde o tzv. „výbavičku pro syna“, že bylo zcela na žalobci, aby náklady tvrdil a doložil, což se nestalo a soud I. stupně tedy rozhodl správně. I pokud by žalobce dotvrdil výdaje na výbavičku, v celkovém kontextu by to nic nezměnilo na situaci, kdy žalobce prodal nemovitost za , Anonymizováno, Kč, druhou nemovitost (aby zabránil případné exekuci) daroval na svoji velice starou matku, a tak se zbavil veškerého majetku, aby jej odklonil a nemohla se tak k němu dostat jeho manželka (žalobce a žalovaná vedou spor i ohledně vypořádání SJM). Jde-li o tvrzení ohledně „příjmů nezletilé ze soudního sporu s , podezřelý výraz, , adresa, “, žalovaná konstatuje, že ani k dnešnímu dni zatím nezletilá , jméno FO, neobdržela žádné další plnění. V ostatním se žalovaná shoduje s názorem soudu, tedy, že se bude jednat o prostředky nezletilé, sloužící její osobě k zajištění její vlastní péče, nejedná se tak v žádném případě o příjem žalované, tedy tento příjem je pro toto řízení zcela irelevantní. Dále žalovaná k odvolání žalobce uvádí, že žalobce se mýlí, když tvrdí, že neschopnost žalované se živit již nepramení v manželství. Z manželství žalobce a žalované se narodila dcera, která během manželství utrpěla závažný úraz a od tohoto okamžiku se o ní musí žalovaná 7 dní v týdnu, 24 hodin denně starat, a tak to bude až do konce jejich života. Pokud žalobce nyní tvrdí, že by bylo lepší, pokud by si jeho vlastní nezletilá dcera najala cizí osobu, která by se o ni starala namísto vlastní matky, je to opravdu smutné a naprosto nemorální. Ostatně nad morálností názorů a postojů žalobce se již pozastavil nejeden soud. K pracovní morálce žalobce žalovaná jen doplňuje, že žalobce nepracoval od roku cca 2001 a začal pracovat až poté, co opatrovnický soud (před rozvodem žalobce a žalované, v rámci řízení o stanovení výchovy a výživného na nezletilou , jméno FO, ) začal zjišťovat, z čeho žalobce žije a jaké má zaměstnání. Předtím nepracoval a pouze pronajímal nemovitosti a z toho žil. Žalobce je stále v produktivním věku, a proto není důvod, proč by, navíc jako muž, měl pracovat pouze na zkrácený úvazek, kdy naopak, pokud má nouzi, měl by pracovat na plný úvazek a ještě si přibrat pár brigád. S ohledem na uvedené, žalovaná považuje rozhodnutí soudu I. stupně za věcně správné a navrhla jeho potvrzení s tím, aby jí byly přiznány náklady odvolacího řízení.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád – dále jen o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Jak vyplývá z obsahu spisu, podanou žalobou se žalobce domáhá snížení výživného, jež bylo na žalovanou, jako rozvedenou manželku, stanoveno částkou , Anonymizováno, Kč měsíčně.

6. Podle ust. § 760 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákoník) není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

7. Podle ust. § 760 odst. 2 občanského zákoníku při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod.

8. Podle ust. § 760 odst. 3 občanského zákoníku pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

9. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů dospěl k odpovídajícím závěrům a v předmětné věci aplikoval příslušné právní normy i navazující judikaturu. Závěry soudu I. stupně jsou zcela správné, když odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením věci, jak jej učinil soud I. stupně, který podrobně vysvětlil veškeré své úvahy a důvody, pro které považuje žalobu žalobce za nedůvodnou. V tomto směru lze na přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně zcela odkázat.

10. Jak již bylo uvedeno, v projednávané věci je předmětem řízení žaloba ohledně snížení výživného rozvedené manželky. Výživné rozvedené manželky upravuje občanský zákoník v § 760 a násl. Není-li placeno výživné na základě dohody bývalých manželů (jak to předpokládá ust. § 761 občanského zákoníku), přichází v úvahu rozhodování soudu o výživném některého z bývalých manželů ve dvou situacích. Jednak jde o situaci upravenou v ust. § 762 občanského zákoníku (které má spíše sankční povahu) v návaznosti na splnění podmínek vymezených v ust. § 755 odst. 2 písm. b/ občanského zákoníku, kdy míra vyživovací povinnosti je stanovena v rozsahu zachování „v zásadě stejné životní úrovně“ oprávněného bývalého manžela s druhým bývalým manželem a výživné lze přiznat po dobu nejdéle tří let od rozvodu. Dále lze o výživném rozhodovat dle ust. § 760 občanského zákoníku, kdy v těchto situacích má vyživovací povinnost spíše podpůrnou povahu, neboť jde o situace, kdy rozvedený manžel není schopen sám se živit a tato neschopnost má svůj původ v manželství. V těchto případech je míra vyživovací povinnosti stanovena „v přiměřeném rozsahu“.

11. Zde je třeba zdůraznit, že v tomto řízení soud neprojednává žalobu na stanovení výživného rozvedeného manžela, ale že o stanovení výživného již bylo dříve soudem rozhodnuto, když se jednalo o vyživovací povinnost dle ust. § 760 občanského zákoníku (viz rozsudek Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, ). Takové výživné není omezeno časově (jak je tomu v případě výživného dle ust. § 762 občanského zákoníku – srov § 762 odst. 1 in fine občanského zákoníku), ale případná změna výživného stanoveného dle § 760 občanského zákoníku (tzn. rozhodnutí, jímž bylo stanoveno) přichází v úvahu (kromě situací vymezených v ust. § 763 občanského zákoníku) jen při tak významné změně poměrů, která odůvodňuje rozhodnout o změně vyživovací povinnosti či její výše. Změna je pak možná kterýmkoli směrem, tedy může dojít jak ke zvýšení vyživovací povinnosti, tak i k jejímu snížení. , adresa, je v těchto případech zjištění poměrů v době předchozího rozhodnutí o výživném a jejich srovnání s novými poměry a vyhodnocení významu případné změny.

12. S ohledem na právě uvedené, je zcela nevýznamná námitka žalobce, který namítal, že „neschopnost žalované sama se živit“ není dána, případně že tato neschopnost nemá původ v dřívějším manželství účastníků. Tyto námitky nejsou důvodné, neboť tyto otázky (a zákonné předpoklady vyživovací povinnosti dle ust. § 760 občanského zákoníku) byly pravomocně vyřešeny v rámci předchozího řízení o stanovení výživného. I přesto, že byly tyto otázky již dříve vyřešeny, má odvolací soud za to, že neschopnost žalované sama se živit nadále trvá a tato má svůj původ ve společném manželství účastníků. To, že má uvedená skutečnost původ ve společném manželství účastníků je zřejmé z toho, že žalovaná sama pečuje o společnou, těžce postiženou dceru účastníků, když v tomto směru není rozhodné, jak k tomuto postižení došlo. Neschopnost žalované sama se živit je dána právě péčí žalované o společné dítě účastníků, které je těžce zdravotně postižené, kdy se v podstatě až na zcela nevýznamné výjimky jedná o nezbytnou péči trvající 24 hodin denně/ 7 dnů v týdnu/ 365 dnů v roce (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Cz 5/75).

13. Je zcela zřejmé, že žalovaná s ohledem na nezbytný rozsah této péče je tak zaneprázdněná (vytížená), že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby v krátkých časových úsecích, kdy je dcera účastníků ve škole či v odlehčovací péči, a kdy má žalovaná prostor pro zařizování záležitostí na úřadech, případně péči o domácnost, kterou nemůže realizovat za přítomnosti dcery, aby v těchto okamžicích pracovala, byť na zkrácený úvazek. Pokud tedy v tomto směru žalobce namítal, že žalovaná má možnost si zajistit vlastní příjem vlastní prací (a to právě v uvedených časových úsecích), neshledává odvolací soud tuto námitku důvodnou.

14. V rámci odvolání (a též i v rámci řízení před soudem I. stupně) žalobce namítal to, že pokud žalovaná pečuje o dceru sama osobně, činí tak na základě vlastního rozhodnutí, když v této souvislosti žalobce poukazoval na možnost péče o postiženou dceru účastníků prostřednictvím třetích osob či nějakého sociálního zařízení. K této námitce žalobce je možno uvést, že český systém sociálního zabezpečení umožňuje a počítá s obojím přístupem; tedy jak celodenní (popřípadě týdenní či trvalou) péčí prostřednictvím třetích osob či sociálních zařízení, tak i péči formou osobní péče osoby blízké, které pak v těchto případech náleží příspěvek na péči. Odvolací soud má za to, že volba žalované, jako osoby pečující, ohledně jedné z legálních možností (v tomto případě formou osobní péče matky jako osoby blízké) nemůže být důvodem pro nepřiznání výživného, případně jeho odejmutí žalované. Ani tuto námitku tedy odvolací soud neshledává důvodnou.

15. Dále v průběhu řízení před soudem I. stupně (a též v rámci odvolání) žalobce namítal, že žalovaná je natolik dobře finančně zajištěna, že by jí výživné rozvedené manželky mělo být sníženo. V této souvislosti žalobce uváděl výčet řady finančních částek (plnění), které má dle žalobce žalovaná k dispozici, aniž by rozlišoval, komu jsou tyto částky určeny, kdo je příjemcem těchto částek a kdo má s nimi právo ve svůj prospěch nakládat (hospodařit).

16. V tomto směru je třeba zcela odmítnout úvahy žalobce o tom, že by žalovaná měla mít možnost disponovat ve svůj prospěch částkami, které jsou určeny pro dceru účastníků. Tyto částky, které jsou určeny dceři účastníků, nemohou být žalovanou použity k zajištění výživy žalované. V tomto směru tedy není možno vycházet z částek, které jsou prostředky dcery účastníků, ať už jde o jednorázové odškodnění ve výši , Anonymizováno, , případně další odškodnění ve výši , Anonymizováno, Kč, nebo i další částky, jako jsou příspěvky na lázně, přídavek na dítě, mobilitu, výživné dcery účastníků, anebo i částky zasílané dceři účastníků různými nadacemi. Toto nejsou prostředky žalované a žalovaná s nimi nemůže disponovat pro vlastní potřebu a výživu.

17. V úvahu tak lze brát pouze částky, které jsou určeny přímo žalované. V tomto směru se jedná o sociální dávky, tedy příspěvek na bydlení, příspěvek při péči o osobu blízkou, kdy tyto sociální dávky žalovaná pobírala již v době stanovení výživného a v tomto směru tedy nedošlo k tomu, že by žalovaná měla nějaké nové příjmy. Částka, která je pro ni určena, je též výživné placené bývalým manželem, které je předmětem tohoto řízení. Pokud jde o výčet částek, tak žalobce dále poukazuje na částku ve výši , Anonymizováno, Kč na vyrovnání SJM. V tomto směru odvolací soud souhlasí se závěry soudu I. stupně, že se nejedná o nový majetek, který by žalovaná nabyla, ale došlo k transformaci majetku, který dříve společně vlastnila se žalobcem. Stalo se tak na základě jejich dohody o vypořádání SJM, kdy podíl žalované na společném majetku byl vyčíslen a vyplacen v uvedené částce. Ani v tomto směru se tedy nejedná o nově nabytý majetek, který by bylo možno nějakým způsobem zohlednit. Ze všech těchto důvodů, tedy pokud jde o situaci na straně žalované, dospívá odvolací soud k závěru, že se poměry žalované nikterak nezměnily a není tedy důvodná námitka žalobce, že by žalovaná byla dostatečně finančně zajištěna.

18. V předmětné věci lze souhlasit se žalobcem v tom, že v průběhu doby od rozhodnutí soudu o stanovení vyživovací povinnosti došlo na jeho straně ke změně, která spočívá v tom, že mu přibyly dvě vyživovací povinnosti, a to k nově narozenému synu , jméno FO, z jeho současného manželství a též vyživovací povinnost k současné manželce, která je t.č. na mateřské dovolené. I když žalobci přibyly tyto dvě vyživovací povinnosti, má odvolací soud za to, že finanční situace žalobce je stabilizovaná, žalobce s novou rodinou žije ve vlastním rodinném domě. Pokud už v průběhu řízení o stanovení výživného bylo zjištěno, že žalobce v souvislosti s prodejem jiné své nemovitosti získal částku , Anonymizováno, Kč, přičemž žalobce v tomto řízení poukazuje na skutečnost, že ne celou tuto částku měl k dispozici, když z ní musel hradit své závazky (tj. provizi realitní kanceláři, náklady různých soudních řízeních, vypořádání SJM), kdy v této souvislosti vyčíslil takto vynaložené prostředky částkou , Anonymizováno, Kč, nelze přehlížet, že v této souvislosti je s ohledem na tyto žalobcem uváděné skutečnosti zřejmé, že mu nadále zůstávala částka ve výši , Anonymizováno, Kč, když žalobce netvrdil, že by i tuto částku spotřeboval (popřípadě kdy a jakým způsobem). Za dané situace, již jen s přihlédnutím k této částce a skutečnosti, že žalobce má svou bytovou potřebu zajištěnu vlastní nemovitostí, je zřejmé, že jeho finanční situace je natolik stabilizovaná, že ani skutečnost, že mu přibyly dvě vyživovací povinnosti (včetně úhrady nákladů na tzv. výbavičku), nijak nezměnila jeho možnosti a schopnosti přispívat žalované přiměřeným způsobem na její výživu v dříve stanovené částce , Anonymizováno, Kč. Tomu odpovídá i současný stav, kdy žalobce nadále pracuje na částečný úvazek, a i když tvrdí, že k tomu má i další důvody (např. péči o ovdovělou matku, snaha být více s manželkou a synem), s ohledem na provedené dokazování je zřejmé, že žalobce není v nepříznivé finanční situací, která by ho nutila k tomu, aby pracoval na plný úvazek. S ohledem na vše uvedené, tedy odvolací soud dospěl k závěru, že pokud jde o věc samu, rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné.

19. Pokud v rámci odvolání žalobce napadal též rozhodnutí o nákladech řízení, kdy nepovažoval za správné přiznání náhrady za právní zastoupení, a to za jeden úkon právní služby – podání ze dne 3. 5. 2024 s tím, že skutečnosti v něm uvedené mohly být uvedeny již v podání ze dne 3. 4. 2024, ani v tomto směru neshledává odvolací soud odvolání žalobce důvodným. Zde nelze přehlížet, že předtím, než byl ze strany právní zástupkyně žalované proveden úkon dne 3. 5. 2024, došlo ze strany žalobce k dispozici se žalobou, a to jednak k částečnému zpětvzetí a též k rozšíření žaloby ohledně nového nároku na vrácení části výživného. Byť v tomto směru došlo k zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, lze považovat za účelné, pokud na tato zásadní podání žalobce reagovala žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně podáním ze dne 3. 5. 2024. V tomto směru tedy odvolací soud shledává tento úkon právní služby účelným, a i rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení je tedy věcně správné.

20. S ohledem na vše uvedené, tedy odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

21. Vzhledem k tomu, že v rámci odvolacího řízení byla úspěšná žalovaná, náleží jí náhrada účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s tímto řízením vznikly. V tomto směru se jedná o náklady za právní zastoupení, když právní zástupkyně žalované uplatnila odměnu za 2 úkony právní služby (a to vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 12. 11. 2024) včetně režijních paušálů a DPH. Za této situace tedy byly přiznány náklady řízení za 2 úkony právní služby po á 9 260 Kč, 2× režijní paušál po á 300 Kč a DPH ve výši 4 015,20 Kč; celkem tedy na náhradě nákladů odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit žalované částku 23 135,20 Kč tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.