15 CO 166/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: ; Ing. jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa proti žalované: ; Dopravní podnik města Brna, a.s., IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení 43 413 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen„ soud I. stupně“) ze dne 19. 8. 2022, č. j. 115 C 244/2021-54,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném podáním žaloby datum se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 43 313 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 48 050,06 Kč. Nárok odůvodnil tím, že žalovaná jako jeho zaměstnavatel mu v období od července 2007 do února 2010 prováděla neoprávněné srážky ze mzdy a že žalovaná částka 43 313 Kč představuje součet těchto neoprávněných srážek. V průběhu řízení (u jednání datum) rozšířil žalobu i o povinnost žalované vydat žalobci výplatní lístek za únor 2010. Změna žaloby byla soudem I. stupně připuštěna.

2. Žalovaná nesouhlasila se zaplacení částky 43 313 Kč s příslušenstvím. K tomuto nároku vznesla námitku promlčení. Dále namítala, že srážky ze mzdy v předmětném období prováděla oprávněně s tím, že se jednalo o krácení odměn ve výši 50- 500 Kč měsíčně za nepoužívání stejnokroje a že žalobce o tomto postupu byl informován a nic proti tomu nenamítal. Poukazovala také na to, že žalobce námitku neoprávněnosti srážek uplatnil už v jiném řízení vedeném před soudem I. stupně pod sp. zn. 13 C 29/2010 (řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru) a následně před odvolacím soudem (sp. zn. 15 Co 161/2017). K požadavku na vydání výplatního lístku za únor 2010 uvedla, že nebude problém tento výplatní lístek žalobci vydat.

3. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem z 19. 8. 2022, č. j. 115 C 244/2021-54, kterým zamítl žalobu ohledně povinnosti zaplatit žalobci částku 43 413 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 48 050,76 Kč (výrok I.), uložil žalované povinnost vydat žalobci výplatní lístek za únor 2010 (výrok II.), nepřiznal žádnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok IV.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že zamítnutí žaloby na zaplacení částky 43 413 Kč s příslušenstvím je postaveno na závěru o promlčení uplatněného nároku. Soud I. stupně v tomto směru poukázal na to, že podle § 629 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění (občanský zákoník) trvá promlčecí lhůta 3 roky, že nárok na zaplacení části mzdy za poslední měsíc předmětného období (únor 2010) mohl žalobce uplatnit u soudu poprvé datum (jelikož mzda je splatná po vykonání práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu) a že z tohoto důvodu se nárok promlčel uplynutím 3 let od data datum. S ohledem na závěr o promlčení uplatněného nároku neposuzoval oprávněnost postupu žalované provádět srážky ze mzdy žalobce. O povinnosti žalované vydat žalobci výplatní lístek rozhodl podle § 142 odst. 5 zákoníku práce. Náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků s ohledem na to, že oba účastníci se této náhrady výslovně vzdali. O povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek rozhodl podle § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích, neboť v průběhu řízení žalobce rozšířil žalobu i na vydání výplatního lístku za únor 2010.

4. Proti tomuto rozsudku žalobce podal odvolání, které směřovalo do zamítavého výroku I. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu o tom, že jeho nárok je promlčen. Poukazoval na ust. § 636 odst. 2 občanského zákoníku a na to, že žalovaná mu nevyplacením části mzdy způsobila škodu. Tato škoda byla způsobena úmyslně, proto se jeho nárok promlčuje až po 15-ti letech, nikoli po 3 letech, jak uvedl soud I. stupně. Navrhl, aby rozsudek byl zrušen a vrácen zpět soudu I. stupně, případně aby rozsudek byl změněn tak, že jeho žalobě bude vyhověno.

5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, který považovala za věcně správný.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále také nový občanský zákoník nebo o.z.) podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

8. Podle § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále také starý občanský zákoník nebo obč. zák.) se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ číslo). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

9. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

10. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně o promlčení nároku žalobce (na zaplacení částky 43 413 Kč s příslušenstvím) uplatněného touto žalobou. Dle tvrzení žalobce se jednalo o neoprávněné srážky ze mzdy za období od července 2007 do února 2010. Za každý měsíc tohoto období mohl být nárok uplatněn vždy 1. dne v měsíci následujícím po měsíci, kdy mzda byla splatná. Z toho vyplývá, že za poslední měsíc předmětného období (únor 2010) mohl být nárok uplatněn u soudu dnem datum. Od tohoto dne se odvíjela promlčecí doba k uplatněnému nároku (srážky za únor 2010).

11. Právní závěr soudu I. stupně ohledně promlčení je třeba poopravit jen ohledně použití právního předpisu upravující promlčení. Za situace, kdy zákoník práce platný v době vzniku nároku, neobsahoval úpravu promlčení, je třeba použít obecnou úpravu občanského zákoníku, nikoli však nového občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, ale starého občanského zákoníku účinného v době vzniku nároku, tedy zákon č. 40/1964 Sb. (viz. přechodná ustanovení § 3036 o.z.). Jak vyplývá ze shora citovaného zákonného ust. § 101 odst. 1 obč. zák. obecná promlčecí doba byla tříletá. Proto se nárok žalobce (i kdyby existoval) promlčel nejpozději k datum.

12. K odvolací námitce žalobce v tom směru, že se jedná o úmyslnou škodu, která byla způsobena žalovanou, je třeba uvést, že tato námitka není opodstatněná. V prvé řadě je to z toho důvodu, že se v daném případě nejedná o nárok z titulu náhrady škody, ale o nárok z titulu doplacení mzdy. I kdyby se však (hypoteticky) jednalo o úmyslnou škodu, pak by podle § 106 odst. 2 obč. zák. přicházela do úvahy objektivní promlčecí doba v délce 10 let, neboť 15-ti letou objektivní promlčecí dobu stanoví až nový občanský zákoník (§ 636 odst. 2 o.z.). I kdyby se jednalo o úmyslnou škodu, i tak by nárok byl promlčen, neboť žalobce zapomíná na to, že pro posouzení promlčení není rozhodná jen objektivní lhůta, ale i subjektivní, která byla pro právo na náhradu škody podle § 106 odst. 1. obč. zák. stanovena na 2 roky (pro úplnost lze dodat, že podle § 629 odst. 1 nového občanského zákoníku je tato subjektivní lhůta tříletá). Nárok žalobce by tedy byl promlčen, i kdyby se jednalo o úmyslnou škodu, ať už v režimu nového nebo starého občanského zákoníku.

13. Za situace, kdy žalovaná vznesla námitku promlčení a kdy soud dospěl k závěru, že tato námitka je důvodná, postupoval soud I. stupně v souladu s ustálenou praxí, když neposuzoval, zda srážky prováděné ze mzdy žalobce v předmětném období byly oprávněné či neoprávněné.

14. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadený výrok I. rozsudku soudu I. stupně potvrdil, a to včetně správného závislého výroku III. o náhradě nákladů řízení (výrok I. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení vůči neúspěšnému žalobci. V souvislosti s odvoláním vzniklo žalované právo na náhradu paušálních výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 600 Kč (2x 300 Kč), a to za písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.). Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně. Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).