15 CO 175/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa o zaplacení 734 212 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen„ soud I. stupně“) ze dne 25. 5. 2021, č. j. 220 C 10/2019-66, ve znění opravných usnesení ze dne 16. 8. 2021, č. j. 220 C 10/2019-72 a ze dne 21. 2. 2022, č. j. 220 C 10/2019-85,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části napadeného výroku I. ohledně částky 45 775 Kč s příslušenstvím z této částky mění tak, že žaloba na zaplacení částky 45 775 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 15. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 57 112,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 2 889 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném dne 1. 3. 2019 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 734 212 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 15. 2. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem celé řady pozemků (přesně označených v žalobě) v katastrálních územích [obec], [obec], [obec] u [obec], [obec], [obec], [obec] nad [anonymizováno], [obec] a [obec]. Tvrdil, že na těchto jeho pozemcích se nachází silnice č. II/425„ [obec] [obec]“ ve vlastnictví žalovaného. Tím dochází ze strany žalovaného k užívání předmětných pozemků, přičemž ohledně užívání nikdy nebyla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena žádná smlouva. Tvrdil dále, že za užívání jeho pozemků mu žalovaný neplatí jakoukoliv částku, proto mu vzniká bezdůvodné obohacení, které odpovídá obvyklému nájmu. Předmětem řízení učinil nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 3. 2016 do 31. 12. 2017, které vyčíslil částkou 734 212 Kč. K tomu dále dodal, že dne 8. 2. 2018 vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě výše uvedeného bezdůvodného obohacení, na které žalovaný reagoval tím, že rozporoval výměru jednoho z pozemků a navrhoval vyčkat rozhodnutí soudu v jiném řízení, kde se řešilo vydání bezdůvodného obohacení ke stejným pozemkům, ale za období předcházející této žalobě.

2. Žalovaný v řízení poukazoval na to, že kromě pozemků p. [číslo] p. [číslo] v [katastrální uzemí] a pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí], jsou všechny ostatní pozemky předmětem jiných řízení, které jsou vedeny u Městského soudu v Brně a ve kterých probíhá dokazování ohledně určení obvyklé výše nájemného. K výše uvedeným pozemkům pak namítl, že tyto pozemky nejsou zasaženy silnicí v celém rozsahu. Konkrétně namítal, že u pozemku p. [číslo] ([katastrální uzemí]) silnice v jeho vlastnictví zasahuje do pozemku jen v rozsahu 100,61 m2 (nikoliv výměrou 1 346 m2, jak žalobce tvrdil v žalobě). V tomto směru poukazoval na to, že tato skutečnost byla prokázána v řízení u Městského soudu pod sp. zn. 213 C 30/2015. Dále k pozemkům v [katastrální uzemí] namítal, že pozemek p. [číslo] je silnicí zasažen jen v rozsahu 10 %, pozemky p. [číslo] p. [číslo] jsou silnicí zasaženy jen v rozsahu 25 % a pozemek p. [číslo] není silnicí zasažen vůbec.

3. Podáním doručeným soudu 17. 5. 2021 žalobce vzal žalobu zpět ohledně částky 29 160 Kč s příslušenstvím. Zpětvzetí odůvodnil tím, že v žalobě došlo k početní chybě při výpočtu výše bezdůvodného obohacení. Po tomto přepočtu zjistil, že výše bezdůvodného obohacení za předmětné období představuje celkově částku 705 052 Kč. V částečném zpětvzetí žalobce u každého konkrétního pozemku uvedl výši bezdůvodného obohacení, které na tento pozemek připadá za období od 1. 3. 2016 do 31. 12. 2017. Konkrétně u pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] požadované bezdůvodné obohacení představovalo částku 49 489 Kč, když žalobce vycházel z výměry 1 346 m2, z délky užívání 671 dní a z obvyklé ceny nájemného ve výši 20 Kč za 1 m2 rok.

4. Usnesením z 18. 5. 2021 bylo řízení zastaveno ohledně částky 29 160 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 15. 2. 2018 do zaplacení. Poté se předmětem řízení stala částka 705 052 Kč s příslušenstvím.

5. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem z 25. 5. 2021, č. j. 220 C 10/2019-66 ve znění opravných usnesení ze dne 16. 8. 2021, č. j. 220 C 10/2019-72 (oprava nesprávného označení žalovaného v záhlaví rozsudku) a ze dne 21. 2. 2022, č. j. 220 C 10/2019-85 (oprava nesprávného č. j. rozsudku 220 C 10/2019-151 na správné č. j. 220 C 10/2019-66) rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 705 052 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 15. 2. 2018 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 106 051 Kč (výrok II.). Z odůvodnění vyplývá, že soud I. stupně vycházel z dokazování ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [číslo] C 6/2017 (které se týkalo žaloby žalobce proti žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení vzniklé užíváním předmětných pozemků v období od 1. 2. 2015 do 31. 12. 2015) a ve kterém soud dospěl k závěru, že obvyklou cenou za užívání předmětných pozemků je částka 20 Kč za 1 m2 rok (u pozemků v katastrálním území Břeclav pak ve výši 30 Kč za 1 m2 rok). Uvedl dále, že mezi účastníky není sporné, že žalobce je vlastníkem pozemků uvedených v žalobě a že není ani sporná výměra pozemků. Dodal, že výměra pozemků zasažených silnicích byla pravomocně vyřešena v jiném soudním řízení (viz výše) a že z těchto závěrů vycházel. Právně nárok žalobce posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Nárok na úroky z prodlení přiznal podle § 1970 občanského zákoníku, když výše požadovaných úroků odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Žalovaný proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání, které se týkalo jen části přisouzené částky. Konkrétně namítal, že v případě pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] je tento pozemek dotčen stavbou krajské silnice jen v rozsahu 100,61 m2, nikoli v celé výměře 1 346 m2, jak žalobce uváděl. Dodal, že k tomuto závěru došel soud I. stupně i v řízení vedeném pod sp. zn. 213 C 30/2015 i v řízení vedeném pod sp. zn. 252 C 1/2015. Namítl, že soud se s tímto jeho tvrzením v rozsudku nijak nevypořádal. Měl tedy za to, že u pozemku p. [číslo] by výše bezdůvodného obohacení měla představovat jen částku 3 714 Kč, což představuje bezdůvodné obohacení za 671 dnů a při obvyklé ceně užívání v částce 20 Kč za 1 m2 rok. Soud I. stupně však žalobci za tento pozemek přiznal bezdůvodné obohacení ve výši 49 489 Kč. Proto navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 659 277 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 15. 2. 2018 do zaplacení. S ohledem na to navrhl změnit i výrok o náhradě nákladů řízení.

7. Žalobce odvolání žalovaného nepovažoval za důvodné. Měl za to, že soud I. stupně věc posoudil správně, pokud dospěl k závěru, že silnice zasahuje do předmětného pozemku (p. [číslo] v [katastrální uzemí]) v celém rozsahu, nikoliv jen v části tak, jak žalovaný tvrdí. Poukazoval na to, že by měl být respektován charakter pozemku tak, jak je zapsán v katastru nemovitostí, když u tohoto pozemku je zapsán způsob využití jako silnice. Měl za to, že tento pozemek není právně ani fakticky způsobilý, aby žalobce užíval jeho zbývající část (část nezasaženou silnicí). Právně to není možné z toho důvodu, že pozemek je vymezen jen jedním parcelním číslem. Fakticky to není možné z důvodu, že není vymezena část, kterou by žalobce mohl fakticky užívat. Pokud žalovaný tvrdí, že celý pozemek neužívá, měl nechat rozdělit pozemek tak, aby žalobce jeho zbývající část mohl využívat.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

9. Odvolací soud předně konstatuje, že předmětem odvolacího řízení je jen část žalobou uplatněného nároku, který se týká vydání části bezdůvodného obohacení vztahující se k pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí]. Z žaloby a jejího doplnění vyplývá, že ve vztahu k tomuto pozemku se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 49 489 Kč s příslušenstvím. Jak vyplývá z odvolání, žalovaný nezpochybňuje, že ve vztahu k tomuto pozemku by měl za předmětné období zaplatit bezdůvodné obohacení ve výši 3 714 Kč s příslušenstvím (počítané z výměry 101 m2 pozemku). Z výše uvedeného tak vyplývá, že předmětem odvolacího řízení je zaplacení částky 45 775 Kč (49 489 Kč – 3 714 Kč) s příslušenstvím. Rozsudek soudu I. stupně v části výroku I., kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 659 277 Kč s příslušenstvím (705 052 Kč – 45 775 Kč), nebyl odvoláním napaden a v této části již nabyl právní moci.

10. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen předmětný pozemek) a že část tohoto pozemku je zasažena silnicí ve vlastnictví žalovaného. [příjmení] byl o to, jak velkou část předmětného pozemku silnice zasahuje. Ke sporné otázce odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem [číslo] Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., který byl získán z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 213 C 30/2015 (v tomto řízení se žalobce domáhal po žalovaném vydáním bezdůvodného obohacení k předmětnému pozemku, avšak za jiné období). Z tohoto posudku odvolací soud zjistil a vzal za prokázané, že na předmětném pozemku je umístěno těleso silnice (násyp), když celková výměra plochy, jakou zabírá těleso silnice (násyp) na předmětném pozemku, je 100,61 m2. Tento násyp nezasahuje do předmětného pozemku po celé délce stejnou šíří, avšak zasahuje do pozemku jen na třech plochách označených v posudku body A, B, C. V bodě A je zásah největší 2,88 m, v bodě B 0,91 m a v bodě C 0,21 m. Z posudku vyplývá, že vzhledem k výšce vozovky oproti původnímu terénu tvoří zemní těleso (násyp) důležitou část silnice. Při narušení konstrukce náspu, tedy i paty náspu, může dojít k porušení stability silničního tělesa jako celku. K tomuto zásahu by došlo v okolí bodu A (kde násep zasahuje do pozemku šíří 2,88 m). V bodech B a C násep zasahuje jen malou částí a zde znalec dospěl k závěru, že v případě povrchové úpravy v těchto plochách není pravděpodobné narušení stability náspu. Ve všech třech místech, kde násyp zasahuje do předmětného pozemku, se na náspu nachází silniční vegetace.

11. Žalovaný ke znaleckému posudku žádné připomínky neměl. Žalobce závěry znaleckého posudku zpochybňoval, když měl za to, že znalec vyměřil jen silnici bez zkoumání souvislostí. Poukázal na to, že podle § 13 silničního zákona těleso silnice není jen asfaltová plocha, ale jedná se i o zeleň, zpevňující svahy a odvodňovací trubky. Namítal, že znalec se nezabýval tím, zda tyto zmíněné prvky rovněž zasahují do pozemku žalobce. Proto navrhl, aby byl vypracován nový znalecký posudek, který zodpoví výše naznačené otázky.

12. Žalobce, kromě znaleckého posudku, navrhoval doplnění dokazování i geometrickým plánem, který si žalovaný nechal vypracovat v roce 2006 a který byl k důkazu založen v řízení vedeném u odvolacího soudu pod sp. zn. 19 Co 160/2021. K tomu poukazoval na to, že z tohoto geometrického plánu je patrné, že předmětný pozemek není rozdělený tak, aby žalobce zbývající část (nezasaženou silnicí) mohl užívat.

13. Žalovaný žádné návrhy na doplnění dokazování neměl.

14. Odvolací soud považoval návrhy žalobce na doplnění dokazování za nadbytečné. Pokud se týká nového znaleckého posudku, vycházel z toho, že Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., se v posudku podrobně zabýval otázkou, jakým způsobem zasahují zpevňující plochy (násep) silnice do předmětného pozemku. Rovněž z fotodokumentace pořízené znalcem vyplývá, že na pozemku se nachází zeleň. Naopak z posudku nevyplývá závěr, že by se na pozemku nacházely nějaké další technické stavby sloužící k provozu silnice. Znalec v posudku zmínil i to, že na předmětném pozemku se nenachází silniční pomocný pozemek, když tento pozemek není nutnou částí silničního pozemku. Pokud se týká navrženého důkazu geometrickým plánem z roku 2006, tento důkaz nebyl přípustný s ohledem na zásadu koncentrace řízení.

15. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 13/1997 v platném znění (dále zákon o pozemních komunikacích) silničním pozemkem se rozumí pozemky, na níž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace a silniční pomocný pozemek. Podle odstavce 2 téhož ustanovení těleso dálnice nebo těleso silnice a místní komunikace mimo zastavěné území nebo zastavitelné plochy je ohraničeno spodním okrajem a vnějšími okraji stavby pozemní komunikace, kterými jsou vnější okraje zaoblených hran zářezů či zaoblených pat náspů, vnější hrany silničních nebo záchytných příkopů nebo rigolů nebo vnější hrany pat opěrných zdí, tarasů, koruny obkladních nebo zárubních zdí nebo zářezů nad těmito zdmi. Podle odstavce 5 téhož ustanovení silniční pomocný pozemek je pruh pozemku přilehlého po obou stranách k tělesu dálnice silnice nebo místní komunikace mimo souvislé zastavěné území obcí, který slouží k účelům ochrany a údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace, pokud tyto pozemky jsou ve vlastnictví vlastníka dálnice, silnice nebo místní komunikace.

16. Podle § 13 zákona zákona o pozemních komunikacích příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace jsou: a) přenosné, svislé dopravní značky a dopravní značení, b) hlásiče náledí, hlásky a jiná zařízení pro provozní informace, c) veřejné osvětlení a světelná signalizační zařízení sloužící k řízení provozu, d) silniční vegetace, zásněžky, zásobníky a skládky údržbových hmot, e) objekty a prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace (cestmistrovství) nebo k zabezpečení úkolů složek integrovaného záchranného systému a jejich napojení na příslušnou pozemní komunikaci, f) zařízení zabraňující vniknutí volně žijících živočichů (např. ploty, přechodové můstky, tunely), g) zařízení pro placení ceny za užívání vymezeného úseku místní komunikace, h) technická zařízení a jejich součásti určená k vyměření, výběru a kontrole úhrady poplatku za užití pozemní komunikace, jsou-li umístěna na pozemní komunikaci nebo na silničním pozemku, i) technická zařízení a jejich součásti určené k provádění vysokorychlostního kontrolního vážení pomocí nepřenosných vysokorychlostních vah, jsou-li umístěna na pozemní komunikaci nebo na silničním pozemku, j) technická zařízení a jejich součásti určená ke kontrole úhrady časového poplatku za užití pozemní komunikace, jsou-li pevně umístěna na pozemní komunikaci nebo na silničním pozemku, k ) kabelovody, pokud jsou umístěny na silničním pozemku a pokud nejsou součástí jiné technické infrastruktury.

17. Podle § 15 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích silniční vegetace na silničních pomocných pozemcích a na jiných vhodných pozemcích tvořící součást dálnice, silnice nebo místní komunikace nesmí ohrožovat bezpečnost užití pozemní komunikace nebo neúměrně ztěžovat použití těchto pozemků k účelům údržby těchto komunikací nebo neúměrně ztěžovat obhospodařování sousedních pozemků.

18. Po doplnění dokazování (znaleckým posudkem) odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě silnice ve vlastnictví žalovaného zasahuje do předmětného pozemku ve vlastnictví žalobce, fakticky plochou 100,61 m2. Za těleso silnice je přitom nutné považovat i zpevňující násyp tak, jak byl znalcem zaměřen v plochách označených body A, B, C předmětného posudku. Současně z posudku nevyplynulo, že by se (s výjimkou silniční vegetace) na pozemku nacházela nějaká technická zařízení tvořící příslušenství silnice, tak jak jsou specifikována v § 13 citovaného zákona o pozemních komunikacích. Z posudku vyplynulo jen to, že na pozemku se nachází silniční vegetace. Odvolací soud vycházel z toho, že existence silniční vegetace (tráva, keře, stromy) nebrání tomu, aby žalobce mohl užívat zbývající část pozemku, která není přímo zasažena tělesem silnice. Je jistě představitelné, že žalobce část svého pozemku může použít k zemědělským účelům.

19. Pokud žalobce poukazoval na to, že by v tomto případě měly být použity závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 1332/2012, na základě kterých dovozoval, že musí být započtena celá plocha pozemku (zasaženého silnicí), a to s ohledem na to, že žalobce nemohl v důsledku protiprávního stavu nastoleného žalovaným užívat celý předmětný pozemek, odvolací soud má za to, že závěry výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu na tuto věc nedopadají Ve věci řešené Nejvyšším soudem byly totiž odlišné skutkové okolnosti, když sporná část pozemku byla součástí lesoparku užívaného veřejností a byla obtížně přístupná. V tomto případě však skutkový stav byl jiný, neboť zásah tělesa silnice do předmětného pozemku žalobce je jen velmi malý (zhruba 7,5 % z celkové výměry); rozdíl je také v tom, že předmětný pozemek není obtížně přístupný a fakticky může být žalobcem užíván dle jeho uvážení. Nic také nebrání oddělení části předmětného pozemku, na níž se nenachází těleso silnice, do nové parcely tak, aby zápis v katastru nemovitostí odpovídal skutečnému stavu. Aktivní v této věci by však měl být především žalobce jako vlastník pozemku, nikoliv žalovaný, který užívá část pozemku bez právního důvodu.

20. Za situace, kdy mezi účastníky nebyla sporná výše náhrady za užívání části předmětného pozemku žalovaným bez právního důvodu (stanovená v jiném soudním řízení na částku 20 Kč za 1 m2 rok), dospěl odvolací soud k závěru, že pokud se týká předmětného pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí], činí náhrada za užívání žalovaným v období od 1. 3. 2016 do 31. 12. 2017 částku 3 714 Kč (počítáno dle návrhu žalovaného ze zaokrouhlené výměry 101 m2). Tuto částku je třeba považovat podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) za bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobci k jeho návrhu vydat. V tomto směru právní posouzení soudem I. stupně bylo správné, nesprávně však byla určena výše bezdůvodného obohacení, když u předmětného pozemku výše bezdůvodného obohacení za předmětné období nečiní 49 489 Kč (jak žalobce tvrdil v žalobě), ale jen 3 714 Kč. Z toho vyplývá závěr, že ohledně tohoto pozemku nárok v částce 45 775 Kč (i s příslušenstvím) nebyl požadován důvodně. Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. změnil část napadeného výroku I. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud ještě dodává, že na posouzení sporného nároku nic nemění ani existence silničního ochranného pásma ve smyslu § 30 zákona o pozemních komunikacích, když ochranné pásmo se ze zákona týká všech pozemků v určité vzdálenosti od tělesa silnice a omezení se týká převážně umísťování reklamních zařízení, povolování staveb a strpění vstupu za účelem oprav a údržby silnice. Odvolací soud znovu opakuje závěr, že žalobce může část předmětného pozemku (nezasaženého tělesem silnice) využívat například k zemědělským účelům a že tomuto nebrání ani silniční ochranné pásmo. Pokud by žalovaný část předmětného pozemku (nezasaženého tělesem silnice) však používal k jiným účelům souvisejícím s provozem silnice (například k údržbě silnice, případně k budování reklamních zařízení), nelze vyloučit situaci, kdy žalobce by mohl požadovat náhradu za užívání ad hoc, tedy náhradu za každé jednotlivé omezení jeho vlastnického práva. Jednalo by se však o zcela odlišný nárok a není to stejná situace, jako kdyby část předmětného pozemku nezasažená tělesem silnice byla žalovaným užívána permanentně.

22. Podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. rozhodoval odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně. Při posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků bylo vycházeno z toho, že žalobce se původně domáhal po žalovaném zaplacení částky 734 212 Kč s příslušenstvím a byl úspěšný ohledně částky 659 277 Kč s příslušenstvím. Úspěch žalobce tak dosáhl 90 % a úspěch žalovaného 10 %. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. to znamená, že žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 80 %.

23. Pokud se týká výše nákladů před soudem I. stupně, tak žalobce vynaložil 36 711 Kč na soudní poplatek. Dále vynaložil náklady na právní zastoupení, které odvolací soud po prostudování spisu vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen advokátní tarif) na částku 34 680 Kč. Zástupkyně žalobce v řízení učinila 3 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, v podání žaloby a v podání odvolání (proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku). Základní odměna za první dva úkony činí z předmětu řízení (734 212 Kč) 11 260 Kč za každý úkon (§ 7 advokátního tarifu). Za odvolání do usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zástupkyni žalobce náleží poloviční odměna ve výši 5 630 Kč (§ 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu). Za každý úkon právní služby zástupkyni žalobce náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to je v tomto případě 3x 300 Kč. Za účast u jednání soudu dne 5. 2. 2020, které bylo odročeno bez projednání věci, nenáleží zástupkyni žalobce odměna, ale náhrada za ztrátu času ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tedy částksa 5 630 Kč (§ 14 odst. 2 advokátního tarifu). Zástupkyni žalobce nebyla přiznána odměna za písemné podání soudu doručené 17. 5. 2021, kterým z důvodu početní chyby upravila žalovanou částku ze 734 212 Kč na 705 052 Kč, když tento úkon nelze považovat za účelný, respektive nemůže jít k tíži žalovaného. Náhrady ostatních hotových výdajů před soudem I. stupně se žalobce výslovně vzdal. Náklady žalobce před soudem I. stupně tak dosáhly celkové částky 71 391 Kč. Vzhledem k jeho procesnímu úspěchu žalobci náleží náhrada v konečné výši 57 112,80 Kč (80 % ze 71 391 Kč). Proto odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela procesně úspěšný, proto mu byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v částce 2 889 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku za odvolání ve výši 2 289 Kč a z náhrady paušálních výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 600 Kč (2x 300 Kč za 2 úkony spočívající v podání odvolání a účasti u soudního jednání; § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.). Za účelný úkon nebylo považováno doplnění odvolání z 14. 2. 2022, když odvolání mělo být jasné a určité již na začátku odvolacího řízení. Rovněž tak vyjádření z 28. 4. 2022 nelze považovat za podání ve věci samé ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.