15 CO 186/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: ; JUDr. jméno příjmení , Ph.D., narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; ulice univerzita, IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení 1 000 000 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2022, č. j. 13 C 134/2019-191,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2022, č. j. 13 C 134/2019-191, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč (výrok I.) a současně jí bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání žalobkyně. Namítá, že soud I. stupně provedl výklad právního řádu v rozporu s logickými pravidly, a navíc v neprospěch zaměstnance. Nijak nezdůvodnil svůj závěr o tom, že nevyjádření se člena výběrové komise při hlasování je neúspěchem. V řádu výběrového řízení není žádná opora pro to, že institut zdržení se hlasování je ve finále záporná hodnota. Odvolatelka nesouhlasí se závěrem, že nedošlo k porušení jakékoliv právní povinnosti na straně žalované, neboť je pouhou spekulací, že o výsledku výběrového řízení mohla definitivně tak jako tak rozhodnout děkanka. Při hlasování mělo být dodrženo pravidlo, že třetí možnost není dána. Členové výběrové komise jsou povoláni, aby rozhodovali. Pokud se zdrželi hlasování, tak nevykonali práci. Žalobkyně měla právo být komisí hodnocena. Pokud hodnocena nebyla, bylo porušeno právo na rovné zacházení. Soud I. stupně rovněž nevzal v úvahu legitimní očekávání žalobkyně, která u žalované pracovala 23 let bez kárných postihů, bylo jí dáno stanovisko ke kariérnímu růstu, v němž jí byl zadán úkol přesahující délku trvání pracovního poměru na dobu určitou. V tomto stanovisku nebylo uvedeno, že nemusí dál pracovat, pokud pracovní poměr skončí. Žalobkyně zdůraznila, že nebyla s přípravou habilitace v prodlení, nebylo jí uloženo, aby někomu sdělovala teze své práce, s někým tuto konzultovala. Soud I. stupně nezohlednil zákonnou ochranu zaměstnance, kdy žalobkyně je osobou vícenásobně ohroženou na trhu práce, nyní je jediným živitelem rodiny, má dítě a je ve věku vyšším než 50 let. Neprodloužením pracovního poměru byla zmařena její mnohaletá práce, její úsilí, které věnovala přípravě habilitační práce, byla zmařena její kariéra. Odvolatelka přišla o předpokládaný výdělek, jakož i o očekávaný pracovní postup a s tím spojené materiální zabezpečení své rodiny. Nezaměstnanost odvolatelce přinesla psychickou újmu. Na straně žalované naprosto absentovalo vnímání kariérní, osobní a sociální situace žalobkyně, a to po více než 20 letech práce. Je rozdíl mezi rozhodnutím děkana vyhlásit výběrové řízení na místo, které zastává zaměstnanec, který za sebou nemá tak bohatou pedagogickou a odbornou historii jako žalobkyně, a vyhlášením výběrového řízení na místo žalobkyně. Rozhodnutí děkanky vyhlásit výběrové řízení nevyplývalo z potřeby obsadit danou pracovní pozici. Výsledek výběrového řízení obhajoval neobhajitelné, kdy uspěla uchazečka, která byla nesrovnatelně méně pedagogicky i vědecky zkušená než žalobkyně, v podstatě zahajující svou vědeckou a pedagogickou činnost. Nevidět v uvedeném jednání zaměstnavatele jednání v rozporu s dobrými mravy je nonsens. Odvolatelka dále zdůraznila, že pokud soud I. stupně uvedl, že argument diskriminace byl vyřknut po účinku koncentrace řízení, je to sice argument procesně validní, nicméně slepé dodržování tohoto procesního pravidla má za následek porušení práva na spravedlivý proces a porušení zákazu diskriminace.

3. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen. V odvolacím řízení nebyly uplatněny žádné nové skutečnosti či předloženy žádné přípustné důkazy podle § 205a o.s.ř. Žalobkyně interpretuje řád výběrového řízení vadně, není pravda, že by členové výběrové komise mohli hlasovat jen pro a proti. Mohli se hlasování i zdržet. Žalovaná vyslovila domněnku, že někteří členové se v případě žalobkyně hlasování mohli zdržet, neboť jim bylo žinantní hlasovat proti ní. Výběrová komise rozhodovala o každém uchazeči, přičemž děkanka, která má právo v pracovněprávních vztazích jednat, nebyla výsledkem výběrového řízení vázána. Až podpis pracovní smlouvy děkanem, nikoliv výběrové řízení probíhající před komisí, zakládá pracovněprávní vztah. Výběrová komise neporušila žádná pravidla. Co se týče stanoviska ke kariérnímu růstu, nejedná se o jednání, které by směřovalo k založení pracovněprávního vztahu. Žalobkyně věděla, že se bude muset výběrového řízení účastnit, musela počítat s tím, že v tomto řízení nemusí uspět. Stanovisko ke kariérnímu růstu není právním jednáním způsobilým založit změnu pracovněprávního vztahu. Výběrová řízení jsou u žalované standardním nástrojem výběru zaměstnanců, což žalovaná doložila, stejně tak doložila, že i jiní zaměstnanci (odborní asistenti) nezřídka neuspěli ve výběrovém řízení, které bylo vypsáno na místo, které na dobu určitou zastávali, a jejich pracovní poměr skončil uplynutím doby stejně jako u žalobkyně. Legitimní očekávání na straně žalobkyně je pouze subjektivně tvrzená okolnost, která nemá oporu v objektivním stavu. Samotná existence legitimního očekávání nezakládá odpovědnost žalované za jakoukoliv újmu na straně žalobkyně. Tvrdí-li žalobkyně újmu ve zmaření kariérního růstu a neumožnění absolvování habilitačního řízení, žalovaná podotýká, že pokud se žalobkyně označuje za skvělou odbornici a dobrou vědkyni, neměl by pro ni být problém rozvíjet svoji kariéru a profesní růst nezávisle na konkrétní instituci, na žalované. To, že žalobkyně práci po skončení pracovního poměru nenašla, nenašla adekvátní pracovní uplatnění, nelze klást za vinu žalované. Konstrukce, na které je žaloba postavena, je zcela pochybná. Na straně žalobkyně zcela chybí tvrzení stran úmyslného jednání s cílem žalobkyni poškodit.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), ve lhůtě (§ 204 o.s.ř.) a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř., § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobou podanou dne [datum] ve znění jejích doplnění se žalobkyně domáhá zaplacení částky 1 000 000 Kč jako újmy vzniklé jednáním vůči její osobě, kdy po více než 20 letech pracovního poměru došlo ze strany žalované k zacházení s žalobkyní, které se příčí dobrým mravům, je zneužitím práva a byla jím porušena důstojnost žalobkyně. Jednání žalované vedlo ke zdravotním a sociálním potížím žalobkyně, která se ve věku 50 let ocitla bez práce, navíc měla malé dítě, projevily se u ní zdravotní problémy, byla znehodnocena její víceletá odborná práce na habilitaci a habilitace zmařena. Postup žalované zasáhl do důstojnosti žalobkyně a přivodil jí psychické útrapy. Žalovaná jednala s úmyslem poškodit žalobkyni. Jednání, kterým došlo ke zneužití práva a je v rozporu s dobrými mravy, spočívá v tom, že žalobkyni nebyla bez právního důvodu prodloužena pracovní smlouva. V roce 2016 totiž nebyl žádný důvod pro to, aby pracovní smlouva nebyla bez dalšího prodloužena. V té době byl žalobkyni děkankou stanoven termín k odevzdání habilitační práce, přičemž tímto jasným, písemným zadáním nadřízeného byla založena budoucí právní vazba. Závadné jednání žalované spatřuje žalobkyně i v samotném hlasování výběrové komise, když čtyři osoby se v jejím případě zdržely hlasování, což předpis, podle kterého bylo postupováno, neumožňoval. Proces výběrového řízení nebyl řádný. Děkanka zápis o výběrovém řízení kontrolovala, věděla, že ve vztahu k žalobkyni hlasovalo méně osob a že komise v jejím případě nebyla usnášeníschopná. Bezprostředně po výběrovém řízení se s ní děkanka odmítla setkat. Požadovaná peněžitá částka vychází z průměru tříleté mzdy, kterou žalobkyně pobírala u žalované, neboť průměrná délka evidence na úřadu práce dle statistik u žen ve věku 50 a více let je právě tři roky, přičemž tato částka zohledňuje i znehodnocení mnohaleté práce, pozbytí pravidelné mzdy a subjektivní zhoršení zdravotního stavu žalobkyně.

6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Výběrové řízení na místo odborného asistenta s pracovním poměrem na dobu určitou vyhlásila dne [datum]. Nástup do práce byl uveden od [datum] nebo dle dohody. Do tohoto výběrového řízení se přihlásila i žalobkyně, která si musela být vědoma, že pokračování jejího pracovního poměru je podmíněno úspěšným absolvováním výběrového řízení, tudíž nemohla očekávat automatické prodloužení pracovního poměru. Do výběrového řízení se přihlásilo celkem osm uchazečů, jeden byl vyloučen před samotným výběrem, neboť nesplnil formální požadavky. Výběrová komise zasedala [datum], provedla ústní pohovor se všemi uchazeči. Žalobkyně nebyla vybrána, o výsledku výběrového řízení byla informována. Žalovaná zdůraznila, že neprodlužování pracovních poměrů odborným asistentům je poměrně běžné. Za dobu od [datum] do [datum] skončilo u žalované 202 pracovních poměrů na pozici odborný asistent z důvodu neprodloužení pracovního poměru. Důvodem neprodloužení bylo to, že žalobkyně neuspěla ve výběrovém řízení, přičemž kvalifikační růst byl stanoven pro případ pokračování pracovního poměru. Žalobkyně neuvádí, jaká konkrétní ustanovení zákona či smlouvy měla být jednáním žalované porušena. Žalobkyně mohla habilitaci dokončit i bez pracovního poměru na univerzitě, dosud však habilitační řízení nezahájila. K znehodnocení vědecké práce žalobkyně nemohlo dojít, jelikož výsledky její tvůrčí činnosti jí nikdo neodejmul, nezakázal jí ponechat si písemné výstupy z tvůrčí činnosti a tyto dál jakkoliv používat. Na straně žalované absentuje hmotněprávní jednání, které by bylo příčinou tvrzené újmy na zdraví, žalobkyně trpí běžnými civilizačními chorobami. Co se týče výše újmy, zde žalobkyně pouze poukazuje obecně na statistiku a svým nárokem se v podstatně domáhá náhrady mzdy za určité období, která jí však nepřísluší. Nároky žalobkyně nelze podřadit pod ustanovení antidiskriminačního zákona, když netvrdí žádný z diskriminačních důvodů. Žalovaná vznesla námitku promlčení v návaznosti na upřesnění žaloby, kdy žalobkyně uvedla, že jednání, pro které se domáhá peněžitého plnění spočívá kromě neprodloužení pracovní smlouvy bez dalšího i v postupu při výběrovém řízení.

7. Soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy označenými účastníky a výslechem svědka [příjmení]. Na základě provedeného dokazování žalobu zamítl. Pracovní poměr žalobkyně u žalované byl založen pracovní smlouvou ze dne [datum], kdy nastoupila do funkce asistent. Jednalo se o pracovní poměr na dobu určitou do [datum]. Pracovní poměr byl následně prodlužován. Naposledy byl pracovní poměr prodloužen do [datum] dohodou ze dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], děkanka fakulty, ve stanovisku ke kvalifikačnímu růstu a stanovení úkolů na období 2016 až 2018 ze dne [datum] vytkla nesplnění edičního plánu pro rok 2015 a stanovila žalobkyni povinnost publikační činnosti a zahájení habilitačního řízení nejpozději do [datum]. Z vyhodnocení růstu za rok 2013 vyplývá, že příprava na habilitační práci byla přerušena nástupem žalobkyně na mateřskou dovolenou. Děkanka právnické fakulty vyhlásila dne [datum] výběrové řízení na pozici, kterou zastávala žalobkyně, v tomto řízení žalobkyně neuspěla. Z lékařských zpráv, které žalobkyně předložila, vyplývá, že měla zažívací problémy v červenci roku 2016, v prosinci 2016 pocítila srdeční nevolnost, v roce 2019 uváděla lékaři celkové snížení pocitu zdravotního komfortu a v roce 2020 byla léčena ohledně možného autoimunitního onemocnění, kdy se dostavila do revmacentra s bolestmi páteře, ramen a kyčlí.

8. Soud I. stupně dospěl k závěru, že jednání žalované v podobě neprodloužení pracovní smlouvy a jednání žalované v rámci výběrového řízení nebylo úmyslným jednáním proti dobrým mravům či zneužitím práva, že při tomto jednání nedošlo ze strany žalované k porušení jejích právních povinností, které jsou jí primárně dány zákoníkem práce. Zdůraznil, že pracovní právo, jehož prostředky se žalobkyně domáhá ochrany svých subjektivních práv, je odvětvím soukromého práva, kde jsou subjekty právních vztahů v rovném postavení. Mezi vůdčí zásady odvětví soukromého práva patří zásada autonomie vůle, která vyjadřuje volnost účastníka, zda do určitého právního vztahu vstoupí a za jakých podmínek. V rámci pracovního práva je třeba mít na zřeteli specifickou ochranu zaměstnanců vůči zaměstnavateli, nicméně takovou ochranu soud posuzuje dle ochranných ustanovení zákoníku práce. Pokud s žalobkyní nebyla prodloužena smlouva, respektive nebyla uzavřena nová smlouva po uplynutí doby pracovního poměru uzavřeného do [datum], takové jednání není v rozporu s dobrými mravy ani zneužitím práva ani porušením právní povinnosti. Soud nezpochybňuje možnost vnímat uvedené jednání žalované jako nespravedlivé, když žalobkyně pracovala u žalované více než 20 let a očekávala, že zde bude pracovat i nadále. Nicméně tento morální rozměr uvedeného jednání neznamená, že žalovaná jednala v rozporu s dobrými mravy, případně že porušila nějakou povinnost. [obec] školy jsou konkurenčním prostředím, kde spousta absolventů v oboru právo by ráda na fakultě zůstala, případně se na ni vrátila po absolvování jiné praxe v právním prostředí. U zaměstnanců se postupuje podle kariérního řádu, hodnotí se jejich další profesní růst, přičemž i stávající odborní asistenti musí absolvovat výběrová řízení na svou pozici, pokud jsou pro to stanoveny podmínky. Nelze mít za to, že kdo již v pozici odborného asistenta působí, na fakultě zůstane tzv. do důchodu. Takto tomu je i v jiných pracovních odvětvích běžného života, kdy nebývají po skončení pracovního poměru na dobu určitou uzavírány smlouvy nové. Pracovní poměr zanikl [datum]. V souladu se zásadami soukromého práva nelze nutit žalovanou, aby uzavřela s žalobkyní automaticky novou pracovní smlouvu a založila další trvání pracovního poměru. Je výlučně na zaměstnavateli a jeho vůli, zda, s kým a za jakých podmínek uzavře pracovní poměr na volné pracovní místo. V projednávané věci bylo na žalované a osobě odpovídající za uzavření pracovního poměru, kterou byla děkanka právnické fakulty, respektive i na přijatých interních předpisech, za jakých podmínek, případně zda vůbec prodlouží pracovní smlouvu. Pracovní poměr sice mohl být uzavřen bez výběrového řízení, ale děkanka rozhodla v souladu s interními předpisy právnické fakulty o vypsání výběrového řízení a obsazení pozice zastávané žalobkyní do [datum] z výběrového řízení. [ulice] předpisy žalované takový postup předvídají, není rozporný s dobrými mravy, je v zájmu žalované i jejích studentů, aby dané pracovní místo zastávala osoba, která byla vybrána v konkurenci jiných odborně zdatných osob a prokázala v rámci výběrového řízení svou odbornou a lidskou způsobilost dané pracovní místo zastávat. Žalobkyně působila u žalované přes 20 let, proto jí mělo být známo konkurenční prostředí, které se projevuje v rámci žalované i zájmem o pozici odborného asistenta, kdy těchto míst je limitní počet. To, že žalobkyně působila u žalované více než 20 let, automaticky neznamená, že se na danou pozici hodila nejlépe. Žalobkyni nemohlo vzniknout legitimní očekávání ani na základě stanoviska ke kvalifikačnímu růstu, stejně tak legitimní očekávání nemohlo způsobit to, že byla uvedena v rozvrhu na další semestr. Tyto skutečnosti nemohly nahradit úspěch ve výběrovém řízení. Soud I. stupně dále zdůraznil, že stanovisko ke kvalifikačnímu růstu, v němž byl zadán úkol zahájení habilitace nejpozději do určitého data, by mohlo být relevantní v době po [datum] jen za situace, došlo-li by k uzavření pracovní smlouvy s žalobkyní, k čemuž však nedošlo, neboť nezvítězila ve výběrovém řízení. Žalobkyně mohla habilitovat na hodnost docenta i bez uzavřeného pracovního poměru u žalované, což sama připustila, přičemž bylo prokázáno, že JUDr. Večeřovi, jako svému vedoucímu, nepředložila téma ani teze habilitační práce, tyto nedoložila ani soudu. Vyvstává tudíž otázka, v jaké fázi habilitační činnosti se žalobkyně vůbec nacházela, zda k nějakému zmaření možnosti habilitace vůbec došlo.

9. Co se týče jednání výběrové komise a průběhu hlasování, dospěl soud I. stupně k závěru, že bylo třeba posuzovat, zda při něm byla naplněna zásada rovného zacházení a nedošlo k diskriminaci, když zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami, které se u nich ucházejí o zaměstnání. Komise postupovala v souladu s řádem výběrového řízení pro obsazování akademických pracovníků a dalších zaměstnanců [příjmení] univerzity, kdy komise vychází z předložených písemných materiálů a případně z osobního pohovoru s uchazeči. O úspěšnosti a pořadí uchazeče rozhoduje komise veřejným hlasováním, jehož výsledek je součástí zápisu. Komise z úspěšných uchazečů sestaví pořadí, přičemž na první pozici je nejvhodnější uchazeč. Ze zápisu ze zasedání výběrové komise ze dne [datum] bylo prokázáno, že výběrová komise postupovala dle řádu výběrových řízení, hodnotila účastníky, kteří se účastnili ústní části výběrového řízení. Na prvním místě se umístila Mgr. [příjmení] 5 hlasů„ pro“, 0 hlasů„ proti“, 0 hlasů zdrželo se hlasování. Na druhém místě se umístil Mgr. [příjmení] 4 hlasy„ pro“, 0 hlasů„ proti“, 1 se zdržel hlasování. Komise pak doporučila uzavřít pracovní smlouvu na plný úvazek s Mgr. [příjmení] na 3 roky. Argumentace žalobkyně, že člen výběrové komise se nemůže zdržet hlasování, není důvodná. Řád výběrového řízení nestanoví přesný způsob rozhodnutí o uchazeči při sestavování pořadí, nezakazuje institut zdržení se hlasování, úkolem je vybrat nejvhodnějšího uchazeče, u něhož je navrženo uzavření pracovního poměru. Děkan pořadím není vázán. JUDr. [příjmení] uvedl, že zdržení se hlasování je ve finále záporná hodnota. Tímto způsobem hlasování, kdy se člen výběrové komise zdržel hlasování, dává přednost jinému uchazeči ve výběrovém řízení. Bylo-li argumentováno rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 171/2017, je třeba uvést, že se týká věci spadající do správního soudnictví, v níž bylo posuzováno veřejné subjektivní právo přezkoumatelné ve správním soudnictví, a kdy výběrová komise při obhajobě disertační práce měla podle vnitřních předpisů možnost hlasovat pouze„ obhájil“ nebo„ neobhájil“, jiný způsob nebyl přípustný.

10. Soud I. stupně uzavřel, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by bylo vůči žalobkyni postupováno odlišným, nerovným způsobem proti ostatním uchazečům výběrového řízení. Institut zdržení se hlasování byl využit celkem u čtyř uchazečů včetně žalobkyně. Výběrová komise vybrala nejúspěšnějšího uchazeče, který získal všech 5 hlasů pro. Dle zápisu vycházela z naplnění kritérií výběrového řízení a zohlednila předpoklady pro kvalifikační a funkční postup uchazečů na základě jejich profesního rozvoje a zvyšování kvalifikace. I kdyby žalobkyně obdržela plný počet 5 hlasů pro, tak by automaticky výběrové řízení nevyhrála. V druhém kole by opětovně komise volila mezi ní a Mgr. [příjmení], přičemž délka pedagogické praxe nebyla ve výběrovém řízení jediným kritériem. Úkolem soudu nebylo posuzovat v tomto případě kvalitu výběru u žalované v rámci výběrového řízení, ale proces uvedeného výběru a při procesu nedošlo k porušení jakékoliv právní povinnosti. Do koncentrace řízení nebyla tvrzena diskriminace na základě věku.

11. Žalobkyně se domáhá peněžitého plnění vůči svému bývalému zaměstnavateli z titulu náhrady nemajetkové újmy. Vzhledem k tomu, že tvrdí protiprávnost jednání zaměstnavatele spočívající v tom, že jí neprodloužil pracovní smlouvu, jakož i jeho protiprávní postup při výběrovém řízení, je třeba s ohledem na ust. § 1 písm. a/, písm. d/ zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, na daný vztah aplikovat příslušná ustanovení zákoníku práce. Podle § 1a odst. 2 zákoníku práce zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.

12. Podle § 16 odst. 2 zákoníku práce v pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace. Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon.

13. Podle § 30 odst. 1 zákoníku práce výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání z hlediska kvalifikace, nezbytných požadavků nebo zvláštních schopností je v působnosti zaměstnavatele, nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jiný postup; předpoklady kladené zvláštními právními předpisy na fyzickou osobu jako zaměstnance tím nejsou dotčeny.

14. Podle § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

15. Podle § 48 odst. 2 zákoníku práce pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.

16. Podle § 265 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

17. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb. antidiskriminační zákon přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků, i z důvodu státní příslušnosti.

18. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně, vyjma závěru, že žalobkyně zastávala druh práce odborný asistent až od [datum]. Tento druh práce byl dodatkem k pracovní smlouvě sjednán už od [datum]. Žalované je vytýkáno jednání, které ve svém důsledku vedlo k tomu, že pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil [datum]. První vytýkané jednání se týká neprodloužení pracovní smlouvy bez dalšího, kdy navíc ve stanovisku k odbornému růstu byl žalobkyni stanoven pracovní úkol, který přesahoval datem jeho splnění trvání pracovního poměru na dobu určitou. Druhé z vytýkaných jednání se týká způsobu hlasování výběrové komise.

19. Odvolací soud zdůrazňuje, že pracovní poměr žalobkyně skončil uplynutím doby, přičemž se nejednalo o nedovolené řetězení pracovních poměrů, o čemž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 190/2016. Z povahy smlouvy uzavřené na dobu určitou muselo být žalobkyni zřejmé, že pokud nenastane další právní skutečnost, a to projev vůle obou účastníků směřující k prodloužení pracovního poměru, pracovní poměr skončí uplynutím stanovené doby. I pracovní právo je ovládáno zásadou smluvní volnosti, zaměstnavatel byl pracovní smlouvou vázán, stejně jako žalobkyně jen do [datum]. Na zvláštní ochranu postavení zaměstnance nelze nahlížet tak, že by měla být aplikována nevyváženě. Kromě ochrany zaměstnance musí být současně respektovány oprávněné zájmy zaměstnavatele. Zaměstnavatel má právo rozhodovat o tom, jaké osoby, v jakém počtu a v jakém složení bude zaměstnávat. Ochrana zaměstnance v případě pracovního poměru na dobu určitou je dána zákazem řetězení pracovních poměrů. Zaměstnavatel v tomto případě pracovní poměr nedovoleně neřetězil. V tom, že zaměstnavatel využil své právo uzavřít pracovní poměr na dobu určitou, nelze spatřovat jednání v rozporu s dobrými mravy ani zneužití práva. Stejně tak není zneužitím práva ani jednáním v rozporu s dobrými mravy, že pracovní poměr nebyl bez dalšího prodloužen. Zaměstnavatel neměl povinnost uzavřít s žalobkyní pracovní poměr po datu [datum], bylo na něm, zda s ní uzavře pracovní poměr či zda vypíše výběrové řízení na místo odborného asistenta a pracovní poměr uzavře s osobou vzešlou z výběrového řízení. Ani dosavadní délka trvání pracovního poměru nezakládala právní nárok na prodloužení pracovní smlouvy bez výběrového řízení. Zaměstnavatel se v souladu s interními předpisy rozhodl vypsat výběrové řízení, dopředu stanovil podmínky, které musí uchazeč splňovat, přičemž z jeho požadavků na uchazeče vyplývá, že se nejednalo o požadavky šité na míru určitému účastníku, jednalo se o požadavky vyžadované pro tuto pozici oprávněně. Nástup do práce byl stanoven od [datum] nebo dohodou. Žalobkyni muselo být zřejmé, že pouze pokud v tomto výběrovém řízení uspěje, bude s ní uzavřen pracovní poměr od [datum], v opačném případě bude pracovní poměr uzavřen s jinou osobou. Žalovaná doložila, že výběrová řízení na místa odborných asistentů vypisovala pravidelně, přičemž stávající odborní asistenti ne vždy ve výběrovém řízení uspěli. Žalovaná neměla povinnost výběrové řízení nevypisovat vzhledem k věku žalobkyně a vzhledem k její péči o dítě, a to ani povinnost morální (zdůrazňuje-li žalobkyně, že se ve svém věku ocitla bez práce). Skončil-li pracovní poměr na dobu určitou a žalobkyně bezprostředně po jeho skončení nenastoupila do pracovního poměru k jinému zaměstnavateli, je evidence na úřadu práce logickým a předpokládaným důsledkem nastalé situace na trhu práce, nikoliv následkem přičitatelným jednání zaměstnavatele.

20. Zaměstnání akademického pracovníka není jen činností pedagogickou, ale i činností tvůrčí. Tvůrčí činnost je z povahy věci dlouhodobá. Schopnost podstoupit habilitační řízení a přistoupení k habilitačnímu řízení souvisí s činností akademického pracovníka, jeho prací na svém odborném růstu a je osvědčením jeho dlouhodobé tvůrčí činnosti navenek. Práce na odborném růstu je u akademického pracovníka předpokládána i bez pokynu zaměstnavatele a je předpokladem pro řádný výkon jeho práce. Je tudíž logické, že odborný růst zaměstnance zaměstnavatel pravidelně vyhodnocuje a dává k němu stanovisko. Stanovisko děkanky bylo vydáno [datum], to je více jak 3 měsíce před skončením pracovního poměru uplynutím doby. Žalobkyni byly vytknuty nedostatky v tvůrčí činnosti, a to nedostatečná publikační činnost a stanoven nejzazší termín k zahájení habilitačního řízení nejpozději do [datum], přičemž již v předchozím hodnocení jejího odborného růstu za rok 2013 je konstatováno, že práce na habilitaci byla přerušena mateřskou dovolenou. Žalobkyně ukončila doktorandské studium v roce 1996, jako akademický pracovník ani po 20 letech trvání pracovního poměru habilitační řízení nezahájila. Žalobkyně uvádí, že neměla povinnost teze své habilitační práce komukoliv sdělovat, tvrdí, že byla zmařena její habilitace postupem zaměstnavatele. Habilitace není vázána na trvání pracovního poměru, k zahájení habilitačního řízení mohlo dojít, aniž by pracovní poměr existoval či dále trval. Zde nelze pominout, že se žalobkyně až [datum] obrací na svého vedoucího s žádostí o poskytnutí tvůrčího volna nutného k přípravě všeho potřebného pro zahájení habilitačního řízení.

21. Stanovisko k odbornému růstu nemohla žalobkyně vnímat jako příslib žalované, že s ní uzavře pracovní poměr. Toto vyhodnocovalo její práci za předchozí období, vytýkalo jí nesplnění určitých úkolů, a stanovilo nutnost zahájit habilitační řízení do určitého data, tj. prezentovat navenek výsledky své dlouhodobé tvůrčí práce. Žalobkyně znala stanovisko ke svému odbornému růstu už v květnu 2016, pracovní poměr měl skončit uplynutím doby [datum]. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby habilitaci zahájila a nedostatky v publikační činnosti odstranila do [datum], tj. do doby, než pracovní poměr skončí uplynutím doby. Stanovisko nebylo možno vnímat jako příslib, že pracovní poměr bude bez dalšího prodloužen, aby žalobkyně mohla zahájit habilitaci nejpozději do [datum] jako zaměstnanec žalované. Stanovisko k odbornému růstu mohla žalobkyně vnímat jako pokyn k práci na odborném růstu jen po dobu trvání pracovního poměru, jako pokyn podmíněný existencí pracovního poměru. Po skončení pracovního poměru se úkoly v něm uvedené staly bezpředmětnými, když nebyly splněny do konce doby trvání pracovního poměru. Zdůrazňuje-li žalobkyně, že k její práci nebyly připomínky, ve stanovisku vytknutý nedostatek publikační činnosti svědčí o opaku. Žalobkyně mohla výsledky své tvůrčí práce uplatnit bez ohledu na trvání pracovního poměru, nedošlo ke zmaření mnohaleté odborné práce a habilitace.

22. Žalovaná mohla vypsat výběrové řízení na místo odborného asistenta, což učinila, a to ještě před skončením pracovního poměru s žalobkyní. [jméno] žalobkyně u jednání uvedla, že výběrová řízení byla vypisována, že je to při obsazování místa akademického pracovníka běžná věc. Potvrdila, že o tom, zda bude výběrové řízení na určité místo vyhlášeno, rozhodovala děkanka. Informaci, že bude vyhlášeno výběrové řízení na její místo, věděla předem od profesora Večeři. Poté, co výběrové řízení proběhlo, byla v řádu několika dnů seznámena s jeho výsledky. V případě výběrového řízení se nejednalo o řízení správní, nýbrž o zajištění výběru nejvhodnějšího uchazeče, kdy odborná komise posuzovala všechny předem stanovené požadavky. Výsledkem výběrového řízení nebyla děkanka vázána, mohla uzavřít pracovní poměr i s jiným uchazečem, jak vyplývá z řádu výběrového řízení. Z řádu výběrového řízení rovněž vyplývá, že nebyl stanoven způsob hlasování jen„ pro“ a„ proti“, členové komise se mohli hlasování i zdržet. Možnosti tohoto postupu odpovídá i zápis ze zasedání výběrové komise, který obsahuje tabulku, zahrnující i možnost zdržet se hlasování, přičemž slyšený svědek [příjmení] potvrdil, že se jedná o standardní listinu vyhotovovanou o průběhu jednání výběrové komise. Povinnost hlasovat buď„ pro“ nebo„ proti“ z řádu výběrového řízení nevyplývala. Komise byla usnášeníschopná, výběru se zúčastnilo pět členů komise. Čtyři ze sedmi uchazečů se dostali do situace, kdy se u nich některý z členů komise zdržel hlasování, přičemž čtyři ze sedmi uchazečů obdrželi hlasy„ proti“. Výběrová komise mohla dle řádu dokonce rozhodnout i tak, že žádný z uchazečů není pro pozici vhodný, přičemž děkanka nebyla vázána pořadím stanoveným výběrovou komisí.

23. Komise byla usnášeníschopná, výběrového řízení se zúčastnilo všech pět jejích členů, nejednalo se o situaci, že by členové výběrové komise„ nepracovali“, jak tvrdí žalobkyně. Komise měla za úkol sestavit pořadí uchazečů, přičemž na první pozici je nejvhodnější uchazeč. Jestliže řád výběrové komise stanoví, že k přijetí rozhodnutí o uchazeči je třeba souhlasu nadpoloviční většiny, znamená to, že úspěšným uchazečem může být jen ten, který získal souhlas nadpoloviční většinu všech členů komise (tj. hlas„ pro“ od tří členů výběrové komise). Pokud by žádný uchazeč nezískal nadpoloviční většinu hlasů, rozhodovala by komise v druhém kole mezi dvěma uchazeči s nejvyšším počtem hlasů„ pro“. Z čl. 5 bod 11 tohoto vnitřního předpisu pak vyplývá, že vyhlašovatel není vázán pořadím, které z úspěšných uchazečů sestavila komise, a není-li vhodný uchazeč, může být rozhodnuto o opakování výběrového řízení. V tomto směru se pak jeví zcela korektní a pochopitelné, pokud děkanka odmítla bezprostředně po výběrovém řízení, kdy nebyly známy jeho výsledky, jednat s žalobkyní, která se výběrového řízení účastnila, a chtěla jí o něm sdělovat informace. Děkanka se tak vystříhala situace, v níž by mohlo dojít k jejímu případnému ovlivňování při rozhodování o tom, zda bude výsledek výběrového řízení, co se týče osoby, se kterou bude uzavřen pracovní poměr po [datum], akceptovat.

24. Tím, že se někteří členové výběrové komise zdrželi vůči žalobkyni hlasování, nedošlo k porušení právních povinností zaměstnavatele, k jednání v rozporu s dobrými mravy, zneužití práva, porušení rovného přístupu k žalobkyni. Nejen u žalobkyně, ale i u jiných uchazečů došlo k tomu, že se členové komise zdrželi hlasování. Členové komise nepřistupovali k žalobkyni jinak než k dalším účastníkům výběrového řízení. Ostatně sama žalobkyně na jednu stranu tvrdí, že členové komise měli povinnost hlasovat buď„ pro“ nebo„ proti“, což bylo vyvráceno provedeným dokazováním, na druhou stranu u jednání dne [datum] jednoznačně uvádí, že v případě docentky [příjmení] bylo naprosto v pořádku, pokud se v jejím případě hlasování zdržela (při setrvalé argumentaci, že možnost zdržení se není přípustná).

25. Závěr soudu I. stupně, že zdržení se hlasování je ve výsledku záporná hodnota, vyplývá z výslechu svědka [příjmení], který byl členem výběrové komise, nejedná se o závěr ničím nepodložený, jak namítá žalobkyně. Odvolací soud dodává, že i pokud by hlasy těch, co se zdrželi, byly počítány jako neutrální, tj. nebyly by započítávány v neprospěch uchazeče ani v jeho prospěch, žalobkyně by ve výběrovém řízení nebyla ani první ani druhou v pořadí. Zdržení se nelze klást na roveň souhlasu, tj. hlasování„ pro“ určitého uchazeče. I pokud by nebylo zdržení se počítáno jako negativní hodnota, před žalobkyní by se v pořadí umístili jak Mgr. [příjmení] s pěti hlasy„ pro“, tak Mgr. [příjmení] se čtyřmi hlasy„ pro“ a jedním hlasem zdržel se. Uchazečem, který získal nadpoloviční většinu hlasů všech členů komise„ pro“, byl i JUDr. [jméno] [příjmení]. Až teprve za těmito uchazeči by se umístila žalobkyně, navíc by nedisponovala nadpoloviční většinou hlasů„ pro“. Žalobkyně netvrdí, že by přijatá uchazečka nesplňovala podmínky výběrového řízení, poukazuje na to, že ona sama má delší odbornou praxi. Žalobkyně přehlíží, že v této (delší) délce zaměstnavatel ve výběrovém řízení praxi nepožadoval. Není v rozporu se zákonem ani dobrými mravy, pokud si zaměstnavatel určí jako požadavek jinou (kratší) délku praxe než tu, kterou splňuje osoba, která pozici zastává. Délka praxe navíc nebyla jediným kritériem, zaměstnavatel stanovil i další požadavky, které uchazeč musí splňovat, přičemž splňování i těchto dalších požadavků, předpoklad rozvoje a zvyšování kvalifikace u jednotlivých uchazečů, byly zohledněny ve výsledku výběrového řízení. Žalobkyně úporně argumentuje svou délkou pedagogické praxe oproti praxi přijaté uchazečky, kterou hodnotí jako nedostatečnou, přičemž přehlíží, že sama nastoupila do zaměstnání dne [datum] jako asistent a už s účinností od [datum], to je po třech a půl měsících zaměstnání, se stala odborným asistentem. Stanovení délky odborné praxe není diskriminací na základě věku, je legitimním požadavkem, kdy zaměstnavatel musí délku požadované praxe nastavovat tak, aby nezamezil možnosti přístupu k zaměstnání uchazečům s nižší praxí a neodůvodněně nezvýhodňoval uchazeče o zaměstnání s praxí vyšší. Požadavky, které zaměstnanec zastávající určitou pozici musí splňovat, určuje zaměstnavatel, případný jiný názor žalobkyně na délku požadované praxe je irelevantní.

26. Žalobkyně v podstatě tvrdí, že na ni měl být brán zvláštní ohled vzhledem k délce trvání jejího zaměstnání a péči o dítě, že výběrové řízení nemělo být vůbec vypisováno a pracovní poměr měl být prodloužen bez dalšího. Takový právní nárok však žalobkyni z žádného zákonného ustanovení nevyplývá. Dále žalobkyně vyjadřuje svůj nesouhlas nad tím, že byla vybrána uchazečka s kratší délkou pedagogické praxe, přičemž dle jejího názoru měl být vybrán uchazeč s nejdelší praxí (bez ohledu na další požadavky zaměstnavatele). Žalobkyně netvrdí konkrétní skutečnosti k tomu, že byla v přístupu k zaměstnání diskriminována na základě věku. Není známo, jakého věku byli ostatní účastníci výběrového řízení. Bylo na zaměstnavateli, jakou délku pedagogické praxe jako jeden z požadavků na uchazeče ve výběrovém řízení zvolí, jakou praxi bude považovat za dostatečnou, když práce akademického pracovníka není jen činností pedagogickou. Požadovaná délka praxe nebyla kritériem diskriminačním, ale kritériem neutrálním. Výběrové řízení nebylo„ šito na míru“ uchazeči s nejdelší délkou pedagogické praxe. Žalobkyně netvrdí, že byl vybrán uchazeč, který podmínky výběrového řízení nesplňoval. Žalobkyně konkrétně netvrdí, že by byla dána přednost jinému uchazeči a žalobkyně ve výběrovém řízení neuspěla z důvodu svého věku. Svůj věk zmiňuje jen v souvislosti se statistickými údaji ohledně délky evidence na úřadu práce u žen ve věku 50 let a více, nepřímo ho zmiňuje v souvislosti s délkou praxe vybrané uchazečky a délkou zaměstnání u žalované. Žádná z těchto skutečností není diskriminačním kritériem.

27. Ve shodě se soudem I. stupně má odvolací soud za to, že ze strany žalované nedošlo k porušení právních povinností při jejím jednání, její jednání nelze vnímat jako úmyslné jednání proti dobrým mravům ani jako zneužití práva. Jednání žalované není v rozporu ani s příslušnými ustanoveními antidiskriminačního zákona, když žalobkyně netvrdí žádnou diskriminaci na základě důvodů relevantních dle antidiskriminačního zákona, jednáním žalované nedošlo k újmě na přirozených právech žalobkyně. Nárok žalobkyně nebylo možno posoudit, ani podle ustanovení § 81 a násl. občanského zákoníku, kterých se žalobkyně dovolávala. Ochranu osobnosti člověka zákoník práce neupravuje. Pro přiznání takového zadostiučinění by musely být splněny podmínky pro vznik závazku z deliktů podle části čtvrté, hlavy III. občanského zákoníku, která upravuje i konkrétní nároky v případě náhrady při újmě na přirozených právech člověka. Jinými slovy i v případě tvrzení o porušení důstojnosti žalobkyně jednáním žalované by musely být splněny podmínky spočívající v protiprávním jednání žalované (neoprávněném zásahu do osobnosti člověka), které však nebylo v řízení zjištěno. Správně posoudil soud I. stupně vznesenou námitku promlčení jako nedůvodnou.

28. Pokud soud I. stupně hovoří v odůvodnění rozhodnutí o tom, že argument diskriminace na základě věku byl vznesen poprvé podáním ze dne [datum], jedná se o situaci, kdy žalobkyně pouze a jen v souvislosti se skutkovým tvrzením, že na pracovní pozici odborného asistenta byla s účinností od [datum] přijata nesouměřitelně odborně a pedagogicky méně zkušená pracovnice, uvádí, že tato osoba je významně mladší, přičemž má za to, že pravidla výběrového řízení měla být nastavena jinak, a to tak, aby při komplexním posuzování pracovníka významně mladší a tím i pedagogicky a odborně významně méně zkušený pracovník nepředčil zkušeného odborníka s více než dvacetiletou pedagogickou a vědeckou zkušeností (tj. žalobkyni). Odvolací soud má za to, že žalobkyně netvrdí konkrétní diskriminaci na základě věku, de facto se dovolává diskriminace pozitivní. Žalobkyně zmiňuje svůj věk jen v souvislosti s konstatováním o délce pedagogické praxe, nikoliv jako okolnost bránící jí v přístupu k zaměstnání, mající vliv na výběr uchazeče při jednání výběrové komise, či jako faktor, který vedl děkanku k tomu, že žalobkyni pracovní poměr neprodloužila bez dalšího, tj. že by jednání žalované bylo vedeno snahou„ omladit“ kolektiv akademických pracovníků. I kdyby žalobkyně v řízení uplatnila podáním ze dne [datum] rozhodné skutečnosti týkající se diskriminace na základě věku, jednalo by se o skutková tvrzení uplatněná v rozporu se zásadou koncentrace řízení. [obec] koncentrace řízení je principem, který ovládá civilní sporné řízení, tato zásada není prolomena ani hmotněprávní zásadou zákonné ochrany zaměstnance. Žalobce rozhoduje o tom, jaká skutková tvrzení v řízení uplatní, co bude předmětem žaloby po skutkové stránce. Jestliže rozhodná skutková tvrzení neuplatní včas podle § 118b o.s.ř., jde tato skutečnost jen k jeho tíži.

29. Rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., ve výši 600 Kč za účast na jednání a vyjádření se k podanému odvolání.