15 Co 197/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci manželky: Jméno manželky , narozená dne Datum narození manželky bytem Adresa manželky zastoupené Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno a manžela: Jméno manžela A , narozený dne Datum narození manžela A bytem Adresa manžela A zastoupeného Jméno manžela B , advokátem sídlem Anonymizováno o rozvod manželství, o odvolání manžela proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. března 2024, č. j. 36 C 277/2022-267, ve znění usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2025, č. j. 36 C 277/2022-324,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že rozvedl manželství účastníků , Jméno manželky, , rozené , rodné přijmení, a , Jméno manžela A, uzavřené dne , datum, před , Anonymizováno, , adresa, I. (výrok I.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Současně soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení státu tak, že každého z účastníků zavázal k povinnosti zaplatit , Anonymizováno, částku ve výši 3 373 Kč (výrok III. rozsudku ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 36 C 277/2022-324).

2. Proti tomuto rozsudku podal prostřednictvím svého právního zástupce dne , datum, blanketní odvolání manžel. Následně toto své blanketní odvolání prostřednictvím svého právního zástupce, doplnil. Manžel svým odvoláním napadl rozhodnutí soudu I. stupně ohledně obou výroků, když namítá, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, jakož, že i rozhodnutí soudů I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení. Manžel jednak poukazuje na to, že v době, kdy se rozvádí více jak 50 % manželství, je celospolečenský zájem na zachování manželství a je tedy povinností nalézacího soudu provést komplexní skutková zjištění. Podle manžela však tato nebyla soudem I. stupně provedena dostatečně, když má za to, že nebyla splněna, respektive zjištěna podmínka, dle které může soud manželství rozvést. V této souvislosti uvádí, že podle něj soud I. stupně dostatečně nezkoumal možnosti zachování manželství, nenařídil mediaci či neuložil termín v manželské poradně účastníkům, a to za situace, kdy mu bylo dobře známo, že v minulosti byly mezi manžely problémy, nicméně tyto se vždy vyřešili smírem, a to včetně návratu manželky po částečné odluce, kdy již manželka jednou manžela opustila. Místo uvedeného postupu bylo řízení zatíženo dle názoru manžela naprosto nesmyslnými předběžnými opatřeními, kdy byl vytvořen obraz manžela jako násilníka a stalkera a to přesto, že přes podaná trestní oznámení a všemožná policejní šetření nebyl nikdy manžel za tato nařčení nejen obviněn, natož pak odsouzen. Dále manžel poukazuje na to, že i kdyby rozvrat manželství byl prokázán (což on popírá), nelze manželství rozvést, jsou-li naplněny předpoklady uvedené v ust. § 755 občanského zákoníku. Tyto podmínky podle manžela naplněny byly, když rozvodem manželství by na jeho straně došlo k poškození sociální a zdravotní úrovně. V této souvislosti poukazuje na to, že poté, co jej manželka opustila, se mu zhroutil svět, kdy trpí neskutečný steskem po manželce, cítí se všemi opomenutý (sociálně vyloučený) a osamělý, což se vyvinulo až do syndromu zlomeného srdce, kterým manžel v důsledku rozvodu aktuálně trpí. Manžel v důsledku řízení o rozvod zhubl více jak 10 kg, nemůže spát, bolí ho záda. V této souvislosti manžel v rámci odvolání popisuje pojem „syndrom zlomeného srdce“ s tím, že lékem na toto kardiovaskulární onemocnění může být zase láska, především aktivní sexuální život. Dále v této souvislosti manžel poukazuje na to, že se u něj i zhoršuje cukrovka, která jej ohrožuje na zdraví. Manžel uvádí, že tyto okolnosti soud I. stupně blíže nezkoumal a to přesto, že se jedná o mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství, kterou shledává i v tom, že manželství bylo 40 let funkční, kdy se manželé vzájemně podporovali, vychovali dvě dnes již dospělé dcery, které jsou dnes i matkami. Manžel pracoval každý den velmi tvrdě a starostlivě pečoval o rodinu, kterou zajistil. Podle manžela soud I. stupně pochybil, pokud zjišťoval skutkový stav věci výslechem obou dcer, jejichž zájmem bylo otci uškodit z toho důvodu, že jim odmítl poskytovat další peníze. Obě dcery navíc se svými rodiči dlouhodobě nebydlely a popisovaly tak stav před 10 a více lety, což je doba, kdy se manželka k manželovi opět vrátila. Manžel tedy zdůrazňuje, že s manželkou žil v naprosto spokojeném čtyřicetileté manželství a již délka tohoto manželství je naprosto jedinečným fenoménem funkčního vztahu, v němž manželé spolu vedli soukromí i pracovní život, kdy manželka vypomáhala manželovi při jeho podnikání. Podle manžela lze tvrdit, že žili jeden pro druhého. V této souvislosti manžel klade otázku, že pokud by manželku 40 let soustavně týral, proč je tato skutečnost poprvé prokazatelně zmiňována až v odůvodnění návrhu manželky na rozvod manželství, tj. poprvé 40 let poté? Naopak podle manžela právě oněch 40 let manželství a jeho hluboké city k manželce byly hlavním důvodem toho, proč se naprosto korektně snažil o zachování manželství. Dále manžel uvádí, že pokud pracoval a nadstandardně vydělával, nebylo v rodině žádných problémů, kdy byl schopen běžně uspokojovat finanční požadavky manželky a svých dětí. Manžel uvádí, že veškeré problémy začaly poté, co manželce dal 7,5 milionu Kč z prodeje autoservisu. Situace se počala měnit v okamžiku, kdy manžel prodal servis a utržené peníze si hodlal jako dobrý hospodář ponechat jako rezervu na stáří, navíc přestal podnikat, čímž se razantně snížily jeho výdělkové možnosti a schopnosti finančně podporovat své dcery, jejichž finanční nároky se zásadně zvýšily založením rodiny. Zejména mladší dcera Michaela, která více a více stupňovala finanční požadavky, vrazila klín mezi oba manžele a submisivní matku zcela ovládla. Manžel chtěl situaci řešit a vše si s manželkou vyříkat, nicméně tato pod silným vlivem svých dcer odmítla s manželem jakkoli komunikovat, čímž měl manžel jen omezené možnosti manželství zachránit. I přes uvedené je manžel toho názoru, že obnovení manželství je zcela reálné a je přesvědčen, že stejného názoru je i manželka, která však raději z obavy, aby viděla svá vnoučata, s manželem mluvit odmítá. Ostatně tato taktika je používána i vůči manželovi, který přes opakované prosby do dne doplnění odvolání neviděl svou vnučku, dceru mladší dcery Michaely, a nic o své vnučce neví, což je pro něj velice bolestivé. Podle manžela jediným řešením je styk obou manželů bez přítomnosti svých advokátů za přítomnosti klinického psychologa, případně zkušeného mediátora. Manžel je naprosto přesvědčen o tom, a to na základě čtyřicetiletého soužití se svou manželkou, že takto bude možno dlouhověké manželství zachránit a oba manželé se usmíří. Ze všech těchto důvodů proto manžel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a aby mu uložil, aby byly objektivně zjištěny všechny skutečnosti bránící rozvodu manželství, poněvadž současný názor soudu je předčasný.

3. K odvolání manžela se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila též manželka. Ta má za to, že manželství je již natolik hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití, když manželé spolu již nežijí ve smyslu § 758 občanského zákoníku a také spolu nesdílí bydliště od , datum, , kdy se manželka odstěhovala do aktuálního bydliště na skryté adrese. Manželství tedy nyní existuje pouze formálně, kdy jediným řešením této situace je rozvod. Již samotná skutečnost, že se musí manželka před svým manželem do současnosti skrývat, je toho důkazem. Manželka souhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně, který po provedeném dokazování shledal rozvod jediným řešením této situace, kdy v manželství docházelo k psychickému a fyzickému týrání ze strany manžela a manželka opakovaně uvádí, že se k manželovi nevrátí. Nejedná se o situaci, kdy by manžele cokoli spojovalo, komunikovali a měli tak občasné tendence se k sobě vrátit, naopak manželka se od samotného počátku dosud nechce s manželem vůbec stýkat, kdy dokonce musela podat návrh na ochranné předběžné opatření, neboť manžel tuto její vůli vůbec nerespektoval. Manželka v tomto směru poukazuje i na nařízená předběžná opatření, z nichž je podle manželky evidentní, že byl prokázán rozvrat manželství, na kterém se podílí manžel. V této souvislosti manželka poukazuje i na to, že soudy konstatovaly, že z obsahu výpovědi manžela je zcela jednoznačně prokázané, že tento pod záminkou nutnosti řešit problémy vzniklé z odděleného soužití účastníků, které by dle názoru soudu mohl a byl schopen vyřešit i bez součinnosti s manželkou, se snaží ji získat pro řešení těchto problémů, ale ve výsledku svým jednáním dostává manželku pod tlak, nerespektujíce její vůli, kdy tato o tuto komunikaci nemá zájem a nechce s ním nic neřešit. Manželka se vyhýbá i svým volnočasovým aktivitám, které jsou pro ni spojeny s péčí o svého psa, chozením na cvičiště, a to jen proto, aby se vyhnula kontaktům s manželem. Manžel se projevil také v rámci své účasti u soudu. Opakovaně byl pro svou vznětlivost soudem napomínán, arogantně svědkům vstupoval do jejich projevu a směrem k manželce při jednání dne , datum, uvedl, že doufá, že jí to přinese neštěstí. Jednalo se o typickou reakci manžela na situaci, se kterou nesouhlasí. Těchto bylo bohužel v průběhu společného soužití s manželkou mnoho. Také v rámci tohoto řízení se tak chová velmi rozdílně, kdy se na jednu stranu snaží stavět do role milujícího manžela, na druhou stranu pak přeje manželce neštěstí a pronásleduje ji, byť si to tato nepřeje. Dále byl manžel soudem vyzván, aby s ohledem na jeho postoj k zachování manželství doplnil skutková tvrzení a označil důkazy zejména v souvislosti s tím, jaká konkrétní závažná újma manželovi rozvodem vznikne a jaké mimořádné okolnosti svědčí pro zachování manželství. Manželka v této souvislosti uvádí, že má za to, že nebyla splněna žádná z kumulativních podmínek uvedených v občanském zákoníku, což správně konstatoval i soud I. stupně. V rámci řízení bylo provedeno nadstandardně rozsáhlé dokazování, způsobené mimo jiné snahou manžela o umělé prodlužování manželství tímto způsobem. Z těchto důvodů manželka navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání manžela není důvodné.

5. Jak vyplývá z obsahu spisu, manželka se podanou žalobou domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo rozvedeno její manželství s manželem, uzavřené dne , datum, před , Anonymizováno, , adresa, I. Manžel naopak nesouhlasil s návrhem manželky s tím, že nejsou splněny předpoklady pro rozvod manželství, neboť jednak nenastal kvalifikovaný rozvrat manželství, případně pak jsou zde důvody pro zamítnutí návrhu na rozvod s ohledem na to, že jsou naplněny předpoklady uvedené ust. § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku.

6. Podle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákoník) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

7. Podle ust. § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

8. Podle ust. § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

9. Podle ust. § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

10. Podle ust. § 655 odst. 1 občanského zákoníku manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.

11. Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl k závěru, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování učinil dostatečná skutková zjištění, když jeho skutkové závěry považuje odvolací soud za správné; dále soud I. stupně aplikoval příslušné právní normy s tím, že i právní hodnocení provedené soudem I. stupně je správné. Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením věci tak, jak je učinil soud I. stupně, který vysvětlil své úvahy a důvody, na jejichž základě manželství účastníků rozvedl. V tomto směru odvolací soud odkazuje na obsáhlé odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně a v dalším se tedy vyjadřuje k námitkám manžela, jež uvádí v odvolání, a které jsou dílem totožné, jako námitky uváděné před soudem I. stupně.

12. Zde je třeba uvést, že i když manžel namítá, že manželství účastníků není hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno s tím, že podle něj by bylo možno obnovit manželské soužití účastníků, neshledává odvolací soud tuto námitku důvodnou. Zde je možno odkázat na to, že dle § 655 odst. 1 občanského zákoníku je manželství trvalým svazkem muže a ženy, vzniklý způsobem, který stanoví zákon, když hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. I když je nepochybné, že během doby se význam jednotlivých funkcí mění (např. odchodem dospělých dětí ze společné domácnosti rodičů), je třeba mít za to, že vzájemná pomoc a podpora je základem manželského soužití, a to ať již v běžných každodenních situacích nebo i při řešení problémů, které manželství a život přináší. Jestliže tedy uvedené manželství dlouhodobě tyto atributy nenaplňuje, když manželé žijí odděleně, nelze uvedený stav hodnotit jako společné soužití, které by vytvářelo manželské či rodinné společenství. Za této situace lze souhlasit se soudem I. stupně, že je možno učinit závěr, že soužití manželů je hluboce trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. To pak zvláště s přihlédnutím k tomu, že uvedený stav trvá dlouhodobě (v době rozhodnutí odvolacího soudu minimálně po dobu 2,5 roku) a manželka manželské společenství zjevně obnovit nechce. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem I. stupně dospívá k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny předpoklady dle ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku pro rozvod manželství.

13. Jako důvodnou neshledává odvolací soud ani námitku manžela o naplnění předpokladů uvedených v ust. § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku. Uvedené ustanovení umožňuje soudu, aby zamítl návrh na rozvod v případě kumulativního naplnění stanovených předpokladů. Těmi jsou 1) zájem manžela, který se na rozvratu manželství převážně nepodílel; dále 2) způsobení zvlášť závažné újmy tomuto manželovi; a v neposlední řadě 3) existence mimořádných okolností svědčících pro zachování manželství. Z uvedeného je zřejmé, že není-li naplněn, byť jen jeden jediný z uvedených předpokladů, nelze návrh na rozvod manželství zamítnout.

14. I při řešení této otázky lze odkázat na rozhodnutí soudu I. stupně, které shledává odvolací soud správným, a to jak ohledně označení příčin rozvratu manželství, tak i toho že zde nebyly prokázány mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství, ani způsobení zvlášť závažné újmy manželovi. V tomto směru jako hlavní příčinu rozvratu manželství soud I. stupně označil zásadně rozdílné pohledy každého z manželů na hospodaření se společným majetkem a částečně též incident, na jehož základě bylo manželovi soudně zakázáno přiblížení k manželce. S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že na rozvratu manželství se podíleli oba manželé. V projednávané věci nebyly zjištěny žádné mimořádné okolnosti vedoucí k uplatnění tvrdostní klauzule vyplývající z ust. § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku, když zdravotní stav manžela, který, i s ohledem k jeho věku, není dobrý, nevyžaduje nutně péči manželky. Manžel, a to i s ohledem na své sociální zajištění (když bydlí ve vlastním rodinném domě, má příjem z důchodu, získal polovinu hodnoty při prodeji nemovitostí – autoservisu), je tedy schopen se o sobe, za této situace postarat sám, přičemž zde nejsou ani žádné mimořádné okolnosti, svědčící pro zachování manželství. Odvolací soud tedy považuje za správné závěry soudu I. stupně, že nebyly prokázány ani mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství, ani způsobení zvlášť závažné újmy manželovi. S ohledem na vše uvedené, považuje odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně, včetně rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky i ve vztahu ke státu za věcně správné, a proto jej dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

15. Jde-li o náhradu nákladů odvolacího řízení, i odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, postupoval dle ust. § 23 z.ř.s. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.