15 Co 232/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyklizení části pozemku a odstranění oplocení a vzájemné žalobě na určení práv služebnosti, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 30. 6. 2025, č. j. 6 C 138/2024-233,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 15 227 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce Jméno advokáta A.

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovanou vyklidit část žalobcova pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa o výměře Anonymizováno m2, zasahující do tohoto žalobcova pozemku následujícími čtyřmi stranami: a) jednu ze stran tvoří úsečka v délce Anonymizováno m vedoucí po obvodové stěně s hlavním vchodem do rodinného domu č. p. Anonymizováno jsoucího ve vlastnictví žalované, b) druhou ze stran tvoří úsečka v délce Anonymizováno m vedoucí podél obvodové stěny a dvorku navazující z levé strany z pohledu od hlavního vchodu do rodinného domu č. p. Anonymizováno na obvodovou stěnu s hlavním vchodem do tohoto domu, c) třetí ze stran tvoří úsečka v délce Anonymizováno m vedoucí od pravého rohu domu č. p. Anonymizováno z pohledu od hlavního vchodu do tohoto domu do žalobcova pozemku parc. č. Anonymizováno končící u žalobcových vrat postavených na jeho pozemku parc. č. Anonymizováno, když na této úsečce stojí oplocení z vlnitého plechu patřící žalované, d) čtvrtou ze stran tvoří úsečka v délce Anonymizováno m spojující konec úsečky uvedené pod písm. c) u žalobcových vrat s koncem úsečky uvedené v písm. b) u konce dvorku žalované, když na této úsečce stojí oplocení z vlnitého plechu patřící žalované (výrok I.), zavázal žalovanou odstranit oplocení z vnitřního povrchu nacházející se na žalobcově pozemku parc č. Anonymizováno v k. ú. adresa v následujících částech: a) v délce Anonymizováno m vedoucí od pravého rohu domu č. p. Anonymizováno z Anonymizováno, b) v délce Anonymizováno m vedoucí od levého okraje žalobcových vrat při pohledu směrem k těmto vratům na začátek stěny žalobcova domu č. p. Anonymizováno v k. ú. adresa sousedící s domem žalované č. p. Anonymizováno v k. ú. adresa (výrok II.), dále zamítl vzájemnou žalobu žalované, kterou se domáhala určení existence práva služebnosti k nově vytvořenému pozemku parc. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno m2, z původního pozemku parc. č. Anonymizováno nově vyznačeného jako parc. č. Anonymizováno v obci a k. ú. adresa spočívající v právu chůze, vjezdu a výjezdu podle geometrického plánu vyhotoveného tituly před jménem jméno FO ze dne datum číslo Anonymizováno a služebnosti cesty vyznačené šrafováním v geometrickém plánu vyhotoveném tituly před jménem jméno FO pod č. Anonymizováno ze dne datum z původního pozemku parc. č. Anonymizováno nově vyznačeného jako parc. č. Anonymizováno (výrok III.) a zavázal žalovanou zaplatiti žalobci na náhradě nákladů řízení částku Anonymizováno Kč k rukám jeho zástupce (výrok IV.).

2. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná, která navrhla jeho změnu tak, že žaloba žalobce proti ní bude zamítnuta a její vzájemné žalobě bude vyhověno. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

4. Soud I. stupně rozhodl napadeným rozsudkem o nároku žalobce jako vlastníka pozemku parc. č. Anonymizováno v kat. území adresa (dále i jen „sporný pozemek“) na vyklizení jeho části vymezené tak, jak je to uvedeno v prvním odstavci tohoto odůvodnění, a odstranění oplocení této části pozemku, neboť tato část žalobcova pozemku je žalovanou užívána a oplocena, ač k tomu žalovaná nemá mít žádné právo. Současně soud I. stupně rozhodl o vzájemné žalobě žalované na určení existence práva žalované ze služebnosti (věcného břemene) k částem sporného pozemku, jak je vymezeno v prvním odstavci tohoto odůvodnění, neboť žalovaná užívání oplocené části sporného pozemku žalobce nepopírá, ale brání se tím, že k jeho užívání vydržela právo služebnosti, a to nejen k této části žalobcova pozemku, ale k další výše vymezené části, které tvoří uličku kolem domu žalované sousedícího se sporným pozemkem žalobce, z něhož je vchod do domu žalované, a to z jeho části, z níž se žalobce domáhá vyklizení žalované.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně k závěru odvoláním nezpochybňovanému, že pozemek parc. č. Anonymizováno (v kat. území adresa, stejně jako všechny dále uvedené pozemky ) nabyl žalobce darovací smlouvou z datum od jméno FO, narozené datum, že převedené vlastnické právo k tomuto pozemku je ve prospěch žalobce vloženo do katastru nemovitostí, že žalovaná nabyla vlastnické právo k domu č. p. Anonymizováno a jím zastavěnému pozemku parc. č. St. Anonymizováno sousedícími se sporným pozemkem žalobce kupní smlouvou z datum od jméno FO, narozené datum, a že i toto převedené vlastnické právo je ve prospěch žalované vloženo do katastru nemovitostí. S původní obranou žalované proti žalobě na její vyklizení tvrzením o vydržení vlastnického práva k části sporného pozemku, kterou má žalovaná oplocenou a výlučně ji užívá, se soud I. stupně vypořádal tak, že žalovaná s touto obranou navíc po celou dobu řízení tvrdila, že její oprávnění užívat tuto část sporného pozemku vyplývá z věcného břemene, ať už zapsaného nebo mimořádně vydrženého, a učinil z provedeného dokazování závěr, že nejméně od roku Anonymizováno byla žalovaná žalobcem a jeho rodinnými příslušníky upozorňována na to, že k užívá pozemek žalobce, ač na to nemá právo, a že k tvrzenému vydržení vlastnického práva k této části sporného pozemku dojít nemohlo. V této souvislosti zohlednil soud I. stupně skutečnost vyplývající z jím provedeného dokazování, že v roce Anonymizováno došlo ke konfliktu mezi rodinnými příslušníky žalobce a manželem žalované, který odmítal rodinné příslušníky žalobce pustit „uličkou“ ven z vinohradu za oběma domy, na základě čehož došlo ke zjištění, že sporný pozemek byl tehdy zapsán pro již zemřelé adresa jméno FO, z toho důvodu proběhlo dodatečné projednání pozůstalosti po jméno FO, na jehož základě se výlučnou vlastnicí pozemku stala jméno FO, která jej poté darovala žalobci smlouvou z datum.

6. Zamítnutí vzájemné žaloby žalované na určení jejího práva služebnosti odůvodnil soud I. stupně závěrem, že k vydržení tohoto práva žalovanou dojít nemohlo, a to prakticky z týchž důvodů, z nichž nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva k oplocené a žalovanou výlučně užívané části sporného pozemku. Ohledně tohoto práva zapsaného dnes v katastru nemovitostí jako „věcné břemeno spoluužívání, společný dvůr, společný vchod a východ pro domy č. p. Anonymizováno a č. p. Anonymizováno“ učinil soud I. stupně závěr, že „ulička“ podél domu č. p. Anonymizováno patřila původním vlastníkům domu a nebylo třeba zřizovat věcné břemeno i k části sporného pozemku (dnes parc. č. Anonymizováno), že „věcné břemeno“ (služebnost) zřízené podle situačního nákresu a smíru z datum bylo zapsáno do „katastru nemovitostí“ (pozemkové knihy) za účelem zajištění vstupu tehdejšího vlastníka domu č. p. Anonymizováno do pravé poloviny zahrady z pohledu od obou domů (parc. č. Anonymizováno), přičemž vstup do zahrady nebyl možný jiným způsobem než přes dům č. p. Anonymizováno (dnes ve vlastnictví žalobce). Podle soudu I. stupně tedy právo služebnosti, jehož určení se žalovaná domáhá, k žádné části sporného pozemku nebylo žalovanou vydrženo, ani jí nevzniklo. Na tomto místě je třeba uvést, že v těchto svých závěrech se soud I. stupně nevypořádal dostatečně konkrétně s námitkou žalobce uplatněnou v obraně proti vzájemné žalobě, že podle dnešního záznamu v katastru nemovitostí je zřízenou služebností zatížen pozemek parc. č. St. Anonymizováno zastavěný domem č. p. Anonymizováno, nikoli sporný pozemek parc. č. Anonymizováno, dříve parc. č. St. Anonymizováno).

7. Žalovaná proti závěrům soudu I. stupně namítá, že hodnotil výslechy svědků jméno FO, jméno FO staršího, jméno FO a jméno FO bez zohlednění toho, že měli významný zájem na výsledku sporu a jejich výpovědi byly účelové, že soud nepřihlédl ke skutečnému úmyslu žalované při koupi pozemku parc. č. St. Anonymizováno s domem č. p. Anonymizováno, jenž byl v souladu s veřejnou listinou a výpisem z pozemkové knihy, což jsou důkazy, které prokázaly uzavření „spravedlivé dohody mezi právními předchůdci účastníků řízení ze dne datum“ tak, aby každý z vlastníků pozemků mohl užívat i část pozemku druhého vlastníka z důvodu „vchodu, východu, vjezdu na své pozemky“. Při koupi svého pozemku s domem byla žalovaná svědkyní jméno FO jako prodávající „instruována i o způsobu užívání věcného břemene“, nedopustila se žádného protiprávního jednání a nezasáhla neoprávněně do vlastnického práva žalobce, neboť vycházela pouze z „oprávnění z věcného břemene“, s čímž souvisí také její právo „chůze, vjezdu a výjezdu ke spornému pozemku“. Žalovaná neměla v úmyslu vytvořit nezákonný stav ani stav, kterým bude omezována ve výkonu svého vlastnického práva a dokonce bude ohrožena uložením povinnosti vyklidit části pozemku či zabráněním vstupu, výstupu, chůze ke své nemovitosti. Soud I. stupně dle žalované pochybil při právním posouzení věci k níž dovodil, že žalovaná nedisponuje „žádným právním titulem, na jehož základě by byla oprávněna užívat předmětné části sporného pozemku“, neboť nesprávně interpretoval a aplikoval ustanovení § 1095 občanského zákoníku (dále „o. z.“) o mimořádném vydržení.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že původními vlastníky sporného pozemku byli manželé Anonymizováno a jméno FO na základě kupní smlouvy z datum, že tento pozemek po nich zdědila jméno FO, která jej darovala žalobci smlouvu, v níž není ani zmínka o tom, že by byl tento pozemek zatížen jakýmkoliv věcným břemenem. Pokud v kupní smlouvě z datum, kterou nabyla žalovaná pozemek par. č. St. Anonymizováno a dům č. p. Anonymizováno, je uvedeno, že přebírá kupované nemovitosti včetně práva spoluužívání jako „společný vchod a východ pro majitele domu č. p. Anonymizováno Anonymizováno a č. p. Anonymizováno a společný dvůr“, není dle žalobce v minulosti ani v současnosti „ani památky“ po tom, že by byla uzavřena dohoda o zatížení pozemku parc. č. St. Anonymizováno, nyní sporného pozemku parc. č. Anonymizováno, k němuž nebyla zřízena žádná služebnost ani nebylo ujednáno žádné spoluužívání tohoto pozemku pro majitele pozemku parc. č. St. Anonymizováno a domu č. p. Anonymizováno.

9. Odvolací námitky žalované důvodné nejsou, byť výše uvedené závěry soudu I. stupně jsou správné pouze ve vztahu k vyhovujícímu rozhodnutí o žalobě žalobce a zamítavé rozhodnutí o vzájemné žalobě žalované je správné z jiných důvodů než v něm uvedených.

10. Pokud se týká rozhodnutí o povinnosti žalované vyklidit část sporného pozemku, který výlučně užívá (s těmi, kteří s ní spoluužívají její dům) a odstranit její oplocení, odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se v této části zcela ztotožňuje. Nad rámec tohoto odkazu poukazuje odvolací soud především na to, že žalovaná uplatňovala v průběhu řízení skutkově odlišná tvrzení o vydržení vlastnického práva k oplocené části sporného pozemku a práva služebnosti (věcného břemene) k této části pozemku. Manžel žalované jméno FO ve svědecké výpovědi rovněž uváděl tvrzení o vlastnické držbě oplocené části sporného pozemku, neboť měl údajně za to, že „pozemek za plotem je náš“ a současně tvrzení, že „k pozemku se váže věcné břemeno vchodu, východu a společného dvora“, jímž zase odkazuje na služebnost, jejíhož určení se žalovaná domáhá vzájemnou žalobou. Hodnocení dokazování soudem I. stupně tak, jak je to uvedeno v odůvodnění jeho rozhodnutí, je správné, a to i výpovědi svědka jméno FO oproti ostatním provedeným důkazům, byť šlo o svědecké výslechy rodinných příslušníků žalobce. Sporný pozemek jednoznačně nebyl předmětem kupní smlouvy, jíž žalobkyně nabyla pouze dům a jím zastavěný pozemek parc. č. St. Anonymizováno, a podmínky pro vydržení vlastnického práva sporného pozemku žalovanou splněny nebyly.

11. K vykonatelnosti tohoto rozhodnutí odvolací soud uvádí, že vymezení části sporného pozemku, k níž vyklizení žalované se žalobce domáhá, popisem pomocí úseček, jak je to uvedeno v žalobě a prvním odstavci tohoto odůvodnění, je dostatečné. Pokud soudní rozhodnutí týkající se jen části pozemku dosud samostatně nezapsané nemá být předmětem vkladu práva do katastru nemovitostí, není nezbytné ji vymezit geometrickým plánem či jiným grafickým zobrazením. Pokud jde pouze o vyklizení, postačí k identifikaci této části jen slovní vymezení, pokud je dostatečně určité. To, jak je učinil žalobce v žalobě a soud I. stupně převzal do výroku svého rozsudku, je pro případný výkon rozhodnutí dostatečné, a to i proto, že žalovanou užívaná část pozemku není mezi účastníky sporná a při svém oplocení není zaměnitelná s žádnou jinou částí tohoto pozemku.

12. Se závěrem, na jehož základě soud I. stupně zamítl vzájemnou žalobu žalobkyně, se však odvolací soud neztotožňuje, ale toto rozhodnutí je věcně správné z níže uvedených důvodů. Odvolací soud především zopakoval dokazování soudu I. stupně výpisy z katastru nemovitostí, z listu vlastnictví č. Anonymizováno ohledně sporného pozemku parc. č. Anonymizováno ve vlastnictví žalobce a z listu vlastnictví č. Anonymizováno ohledně pozemku parc. č. St. Anonymizováno, jehož součástí je dům č. p. Anonymizováno ve vlastnictví žalované, dále výpisem z pozemkové knihy, a to vložky ohledně domu č. p. Anonymizováno a pozemků č. Anonymizováno, Anonymizováno, z níž vyplývá právo služebnosti (věcného břemene), jehož určení se žalovaná domáhá. Pokud je zápisem v tehdejší pozemkové knize z datum zaznamenáno, „že dvůr při domcích Anonymizováno a Anonymizováno a vchod a východ domků těch jest pro jejich majitele společný“, odrazilo se toto zřízení služebnosti v nynější katastrální evidenci na uvedených listech vlastnictví jako „věcné břemeno spoluužívání, společný dvůr, vchod a východ pro domy č. p. Anonymizováno a č. p. Anonymizováno“, a to jako povinnost k pozemku parc. č. St. Anonymizováno, a oprávnění k pozemku parc. č. St. Anonymizováno. Ve vztahu k uplatněnému nároku žalované je podle odvolacího soudu nejvýznamnější námitka žalobce, s níž se soud I. stupně nevypořádal zcela výslovně, že jako pozemek zatížený touto služebností je v katastru nemovitostí vymezen pozemek parc. č. St. Anonymizováno, nikoli sporný pozemek parc. č. Anonymizováno, dříve parc. č. St. Anonymizováno. Pokud by tato námitka o identifikaci povinného („služebného“) pozemku měla být důvodná pro závěr soudu I. stupně o nemožnosti vydržení tohoto práva, nelze ji podle odvolacího soudu takto hodnotit, tím spíše nemůže mít vliv na to, zda bylo právo služebnosti v roce Anonymizováno zřízeno platně či zda po svém zřízení zaniklo. V závěru soud I. stupně o neexistenci práva služebnosti, jejíhož určení se žalovaná domáhá, je však obsažen i závěr o jeho „primární“ neexistenci dané jeho neplatným založením nebo jeho pozdějším zánikem, což je závěr, který z provedeného dokazování nevyplývá.

13. Z něj především vyplývá, že k zavedení tohoto práva pro tehdejší i všechny budoucí vlastníky domů č. p. Anonymizováno a č. p. Anonymizováno došlo v roce Anonymizováno, tedy za účinnosti tzv. „obecného zákoníku občanského“ č. 946/1811 Sb. z. s. (dále jen „o. z. o.“), dle jehož příslušných ustanovení účinných k datum, jak jsou citována níže, je třeba platnost takového právního jednání hodnotit.

14. Podle § 472 o. z. o. právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.

15. Podle § 473 o. z. o. je-li právo služebnosti spojeno s držbou pozemku, aby se mohlo prospěšněji nebo pohodlněji užívati, vzniká pozemková služebnost; jinak je služebnost osobní.

16. Podle § 474 o. z. o. pozemkové služebnosti předpokládají dva držitele pozemků, z nichž jednomu jakožto zavázanému náleží služební statek; druhému jako oprávněnému panující statek. Panující pozemek jest určen buď k polnímu hospodářství nebo k jiné potřebě; proto rozeznávají se také služebnosti polní a domovní.

17. Podle § 477 o. z. o. polní služebnosti jsou zejména (mimo jiných) právo držeti si stezku, průhon dobytka nebo vozovou cestu na cizím pozemku 18. Podle § 492 o. z. o. právo stezky pojímá v sobě právo po této stezce choditi, lidmi se dávati nositi nebo jiné lidi nechati k sobě přicházeti.

19. Z výše uvedených důkazů pak vyplývá obsah zřízené služebnosti jako práva stezky, neboť společný „vchod a východ“ do domů je zjevně právem chůze a přicházení k oprávněnému „panujícímu statku“, tedy právo pozemkové polní služebnosti stezky. Stejně tak je z obsahu zřízené služebnosti (podle pozdější právní terminologie „věcného břemene“, podle nynější opět i služebnosti) zřejmé, že při jejím zřízení není pozemek, který má být zatížen jako „služebný statek“ označen číselně, ale jen jako pozemek přiléhající k domům („dvůr při domcích“) č. p. Anonymizováno a č. p. Anonymizováno. Z žádných tehdy účinných právních ustanovení však nevyplývá, že by pro absenci číselného označení zatíženého pozemku takové ujednání mělo být neplatné, pokud je identifikován jinak. Z uvedeného označení je přitom zjevné, že jde o pozemek dnes zapsaný v katastru nemovitostí pod č. Anonymizováno, který přiléhá k oběma domům dodnes označeným týmiž čísly. Soud I. stupně provedl dokazování ve snaze identifikovat dotčené a související pozemky ve stavu k roku Anonymizováno, kdy žalovaná dům č. p. Anonymizováno se zastavěným pozemkem nabyla, ale zjistil, že ani k tomuto datu nelze dotčené pozemky zpětně identifikovat, z čehož vyplývá, že to není možné ani k datu o sto let dřívějšímu, kdy byla založena tato služebnost. Pokud ale z žádných zjištění nevyplývá, že by se dispozice obou domů a pozemku k nim přiléhajícího v minulosti změnila, je dle odvolacího soudu na místě závěr, že tehdy označený „dvůr při domcích“ je sporný pozemek ve vlastnictví žalobce nyní parc. č. Anonymizováno a že k jeho tíži jako „služebnímu statku“ (s domem č. p. Anonymizováno, k němuž přiléhá) byla tato služebnost zřízena.

20. Na tento závěr nemá dle odvolacího soudu vliv skutečnost, že nyní je v katastru nemovitostí tato služebnost zapsána jako „povinnost k pozemku parc. č. St. Anonymizováno“, který je zcela zastavěn domem žalobce č. p. Anonymizováno, což je zjevně nelogické vzhledem k obsahu této služebnosti (věcného břemene), jímž má být chůze přes pozemek za účelem vchodu do obou domů a východu z nich.

21. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že tato služebnost byla zřízena současně se služebností „vchodu do zahrad parc. č. Anonymizováno“ (dnes vinice), která byla zřízena jako první, tedy pravděpodobně primární. To vede k úvaze, zda společné užívání „dvora při domcích“ ke vchodu do nich a východu z nich nebylo jako druhé zřízeno jen za účelem vchodu a východu do zahrad (dnes vinic) za oběma domky, ale tento závěr z provedeného dokazování spolehlivě nevyplývá.

22. Zde je nutné uvést, že pokud se žalovaná domnívá, že výlučným užíváním oplocené části sporného pozemku žalobce realizuje své právo z této služebnosti, tak se mýlí. Jeho výše uvedený obsah jako služebnosti stezky vylučuje oplocení jakékoli části služebného pozemku a její výlučné užívání.

23. Ze vzájemné žaloby sice není zřejmé, proč žalovaná považuje služebnost, jejíhož určení se domáhá jako vydržené, za předtím neexistující, přestože byla uvedena v katastru nemovitostí i ve smlouvě, kterou žalovaná nabyla z ní oprávněnou nemovitost (dříve „panující statek“), nicméně požadavek na určení existence práva je důvodné posoudit jak z důvodu jeho tvrzeného vydržení, tak z důvodu jeho „primární“ existence na základě jeho zřízení a trvání. Soud I. stupně takový závěr učinil, a to tak, že žalované toto právo nepřísluší, avšak přehlédl, že zákonnou podmínkou určovací žaloby podle § 80 o. s. ř. je naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení.

24. Ten je povinen takový žalobce vždy tvrdit a pokud tak neučiní, je soud povinen jej o této povinnosti tvrzení poučit, což soud I. stupně neučinil a učinil tak až odvolací soud. Zástupce žalované na to uvedl, že naléhavý právní zájem žalované na požadovaném určení spočívá v tom, že nemá jinou možnost přístupu do svého domu č. p. Anonymizováno. Tato skutečnost byla předmětem dokazování soudu I. stupně, ale není pro tento závěr významná, neboť možnost přístupu žalované do jejímu domu, ať už přes původní hlavní vchod z ulice nyní zazděný nebo přes původně zadní vchod nyní používaný, nemůže vytvářet naléhavý právní zájem na určení existence práva, které je možno vykonávat. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 2 Cz 8/71 nebo 28 Cdo 271/2009) nemůže být preventivní žaloba domáhající se určení zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, resp. taková prevence pozbývá smyslu, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, pročež žalobce právní zájem na určení právního vztahu nebo práva již mít nemůže a přiléhavou se stává reparace v podobě odstranění následků porušení práva. I kdyby pouhé ústní rušení výkonu tohoto práva ze strany žalobce a jeho rodinných příslušníků bylo způsobilé vyvolat pochybnost žalované o existenci jejího práva služebnosti, samo o sobě to nevytváří naléhavý právní zájem žalované na požadovaném určení, ale naopak to umožňuje domáhat se splnění povinnosti respektovat výkon práva žalované, k čemuž „preventivní“ povaha určovací žaloby postrádá smysl.

25. Z výše uvedeného dokazování sice vyplývá pochybnost, zda by naléhavý právní zájem žalované na požadovaném určení nemohl vyplývat ze zápisu tohoto práva v katastru nemovitostí, a to vzhledem k výše uvedenému označení zatíženého pozemku, takový právní zájem však žalovaná netvrdí, a své právo, jehož určení se domáhá, naopak na tomto zápisu (mimo jiné) zakládá.

26. Proto dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení a bylo nutné její vzájemnou žalobu již z toto důvodu zamítnout.

27. Navíc vzájemné žalobě na určení práva obou služebností by za současného stavu nebylo možné vyhovět z důvodu, že její součástí jsou geometrické plány č. Anonymizováno pro vymezení částí sporného pozemku, k nimž má být právo určeno a vloženo do katastru nemovitostí, v nichž jsou však tyto a zbylé části sporného pozemku označeny jinými čísly. Oplocená a žalovanou výlučně užívaná část sporného pozemku je v prvním z plánů označena parc. číslem Anonymizováno a ve druhém parc. číslem Anonymizováno zbylá část sporného pozemku, je v jednom označena parc. číslem Anonymizováno a ve druhém parc. číslem Anonymizováno, což vzájemně vytváří neurčitost, pro níž by soudní rozhodnutí o obou těchto právech nebylo vkladu schopné, tedy vykonatelné, proto by nebylo možné takové vzájemné žalobě vyhovět, dokud by žalovaná tuto její neurčitost neodstranila.

28. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud nakonec potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.) nejen ve výrocích I. a II. o vyhovění žalobě žalobce, ale i ve výroku III. o zamítnutí vzájemné žaloby žalované.

29. Odvolací soud pro přehlednost stručně shrnuje závěry, na nichž je toto rozhodnutí založeno, tak, že žalované ani spoluuživatelům jejího domu a osobám k nim přicházejícím nepřísluší právo užívat jakoukoli část sporného pozemku žalobce jinak než chůzí ke vchodu a východu z domu č. p. Anonymizováno, případně k zahradám, dnes vinicím, za oběma domy, čehož se však žalovaná nedomáhá.

30. Výrok IV. o nákladech řízení je předmětem odvolacího přezkumu v důsledku své závislosti na napadených výrocích o věci samé (§ 212 písm. a/ o. s. ř.). Soud I. stupně odůvodnil toto rozhodnutí o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku Anonymizováno Kč ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., plným úspěchem žalobce v řízení a zohledněním výše nákladů, které žalobci vznikly se zaplacením soudního poplatku za žalobu, zaplacením odměny mediátora a za zastoupení advokátem. Toto rozhodnutí soudu I. stupně je také správné, a i ohledně něj odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku v příslušné části. Proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně (§ 219 o. s. ř.) i ve výroku IV. o nákladech řízení.

31. Výrok II. tohoto rozsudku o nákladech odvolacího řízení je také odůvodněn úspěchem žalobce v odvolacím řízení a ust. § 142 odst. 1, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení vznikly žalobci náklady za právní zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), za něž přísluší odměna po Anonymizováno Kč (§ 9 odst. 1 a 3 písm. a/, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále „advokátní tarif“), celkem tedy Anonymizováno Kč, k čemuž přísluší dvě paušální částky hotových výdajů po Anonymizováno Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), celkem Anonymizováno Kč. Dále má advokát žalobce právo na náhradu jízdních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu v Anonymizováno ze sídla své kanceláře ve adresa, celkem za Anonymizováno km, což při zohlednění sazby za použití vlastního vozidla, stanovené ceny benzinu a elektřiny a spotřebě vozidla činí Anonymizováno Kč. K tomu přísluší náhrada za ztrátu času stráveného cestou za šest půlhodin po Anonymizováno Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu), tedy Anonymizováno Kč, což činí celkem Anonymizováno Kč (Anonymizováno). Náhrada daně z přidané hodnoty, jíž je advokát žalobce plátcem, ale dle názoru odvolacího soudu nepřísluší za cestovní náhrady, v jejichž sazbách již je obsažena, proto v zákonné sazbě 21 % jen z částky Anonymizováno Kč činí Anonymizováno Kč, což vše celkem činí Anonymizováno Kč (Anonymizováno). Proto odvolací soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení tuto částku, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku.