15 Co 61/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra v právní věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , Anonymizováno zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 5 572 900 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. října 2024, č. j. 6 C 30/2024-101,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části napadeného výroku I. ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 5 572 900 Kč- s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 300 000 Kč od , datum, do zaplacení,- s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 163 400 Kč od , datum, do zaplacení,- s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 649 400 Kč od , datum, do zaplacení,- a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 460 100 Kč od , datum, do zaplacení, potvrzuje.

II. Ve zbývající části napadeného výroku I. ohledně dalšího požadovaného příslušenství se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žaloba- ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 163 400 Kč za dobu od , datum, do , datum, ,- ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 649 400 Kč za dobu od , datum, do , datum, ,- ohledně úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 649 400 Kč za dobu od , datum, do zaplacení,- ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 460 100 Kč za dobu od , datum, do , datum, , se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 657 826,26 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce , Jméno žalobce B, .

1. Výše uvedeným rozsudkem zavázal soud I. stupně žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím (výrok I.). Současně soud I. stupně zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč k rukám právního zástupce žalobce. Své rozhodnutí soud I. stupně odůvodnil tím, že „v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která jakožto reálný kontrakt byla uzavřena okamžikem poskytnutí peněžních prostředků, jež byly v souladu se smluvním ujednáním poskytnuty částečně v hotovosti a částečně bezhotovostně převodem na účet určený ve Smlouvě. Současně bylo prokázáno, že peněžní prostředky byly použity na účel sjednaný ve Smlouvě“. Soud I. stupně se vypořádal též se všemi námitkami, které v řízení žalovaná uváděla (viz bod 32. odůvodnění napadeného rozsudku).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. V něm namítá, že soud neprovedl výslech svědka , Anonymizováno, , dále že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním (uznání dluhu pod bezprávnou výhrůžkou a běh nové promlčecí doby), namítá též neúplné zjištění skutkového stavu (okolnosti uznání dluhu) a nesouhlasí též s právním posouzením věci. Ohledně nároku na „inflaci“ žalovaná uvádí, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, a to dne , datum, . Jednalo se o smlouvu na dobu určitou, délka trvání právního vztahu je dána konkrétním datem do , datum, . Tímto datem smlouva o zápůjčce skončila bez ohledu na skutečnost, že plnění nebylo žalovanou vráceno. V článku I., bodě 4 Smlouvy o zápůjčce se vydlužitel zavázal vrátit jistinu zvýšenou o součet částek, které jsou násobkem roční míry inflace a zapůjčené částky, a to za každý rok či poměrnou část roku trvání zápůjčky. Jestliže se pak žalobce domáhá inflace za roky , Anonymizováno, , pak jeho nárok nemá oporu ani ve smlouvě o zápůjčce ani v uznání dluhu, neboť pokud měl žalobce vůbec nárok na vrácení plnění navýšené o inflaci, tak pouze po dobu trvání zápůjčky, tedy za dobu od , datum, do , datum, . Žádný nárok na zaplacení inflace po skončení trvání smlouvy o zápůjčce nebyl nikdy mezi stranami sjednán, nemohl být tedy ani uznán a není možné jej ani přiznat v rámci soudního řízení. Totéž se týká úroku z prodlení z částek , Anonymizováno, Kč, které se žalobce domáhá jako příslušenství inflace za roky , Anonymizováno, . Právní posouzení nároku žalobce na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč jako inflace za roky , Anonymizováno, a jejího příslušenství z tohoto důvodu je chybné, neboť tento nárok žalobce nikdy nevznikl a žaloba měla být jako nedůvodná minimálně v této části zamítnuta. Žalovaná dále uvádí, že jde-li o uznání nároku na „inflaci“, tak i pokud by se odvolací soud ztotožnil s právním posouzením nároku žalobce, pak žalovaná setrvává na svém tvrzení, že nárok na úhradu inflace neuznala. V tomto směru žalovaná poukazuje na ust. § 2053 občanského zákoníku a uvádí, že podmínkou platného uznání je, aby bylo učiněno bez výhrad, dále pak uznávaný dluh musí být přesně identifikován co do důvodu a výše, a to k okamžiku jeho uznání. Nestačí tedy pouhý fakt, že účastníkům daného vztahu muselo být známo, jaký konkrétní závazek dlužník uznává, ale musí být tento dluh konkrétně vymezen. Způsob takové identifikace však zákon blíže nedefinuje, nicméně judikatura v této věci dovodila, že se tak může stát přímo v uznávacím prohlášení nebo i jiným způsobem, pokud tento umožňuje jednoznačně určit uznávaný závazek. V bodě 32. napadeného rozsudku dospěl soud I. stupně k závěru, že v odst. 2 uznání dluhu je uvedeno, že podle článku I., odst. 3, 4 Smlouvy o zápůjčce se žalovaná zavázala vrátit zapůjčenou částku navýšenou o inflaci nejpozději do , datum, . Výslovný odkaz na článek I., odst. 3 a 4 Smlouvy o zápůjčce považuje soud I. stupně za dostatečnou identifikaci odměny, která byla ve smlouvě o zápůjčce sjednána a která má být násobek roční míry inflace a zapůjčené částky. V článku II., odst. 4 uznání dluhu je pak výslovně uvedeno, že vzhledem k tomu, že žalovaná závazek nesplnila, je ode dne , datum, v prodlení se zaplacením dluhu a k jistině a odměně přirůstají úroky z prodlení v zákonné výši. Samotné uznání je pak obsaženo v článku II., odst. 1 uznání dluhu. V něm žalovaná prohlašuje, že žalobci dluží na jistině částku , Anonymizováno, Kč, spolu s odměnou a příslušenstvím a tento svůj dluh uznává. Žalovaná však má za to, že žádná odměna nebyla sjednána, zápůjčka byla bezúplatná. Žalovaná se dále zabývá pojmem „inflace“ a uvádí, že pokud je ve smlouvě obsažena inflační doložka, tak její obecný význam je takový, že nezvyšuje hodnotu plnění poskytovaného stranou dlužníka, pouze dlužník vrací zpět reálnou hodnotu plnění, které obdržel, nic navíc. Odměna je obecně naopak navýšení hodnoty poskytnutého plnění o úplatu, tedy zisk. Ze smlouvy o zápůjčce žádná odměna nevyplývá, vyplývá z ní pouze povinnost vrátit reálně sumu o stejné kupní síle. Uznání dluhu však žádné prohlášení o uznání inflace neobsahuje, obsahuje pouze uznání odměny, bez jakékoliv definice nebo odkazu na smlouvu. Je tak pouze rozhodnutím soudu, že výraz inflace se rovná výrazu odměna, bez toho, aby toto hodnocení a přijaté právní posouzení bylo dále jakýmkoliv způsobem komentováno, resp. alespoň v rozsudku zmíněno. Mimo tuto skutečnost byla smlouva o zápůjčce i uznání dluhu vytvořena právním zástupcem žalobce, výrazy v nich použité, jsou tedy k jeho tíži. To, že soud I. stupně tyto dva významy ztotožnil, lze odvodit pouze z výsledku rozhodování, žádná úvaha a vyhodnocení takového postupu v rozsudku obsažena není. Žalovaná nezpochybňuje, že prohlášení dluhu obsahuje v článku I., bodě 4 označeném jako Popis závazku konstatování, že ode dne , datum, přirůstají k jistině a odměně i úrok z prodlení v zákonné podobě, ale ani toto konstatování, ani její prohlášení v článku II., odst. 1 nespecifikuje jednoznačně, co se má odměnou na mysli, a to, že by uznávala svůj závazek uhradit finanční rozdíl mezi kupní sílou jistiny v roce , Anonymizováno, a , Anonymizováno, už vůbec ne. Výklad projevu vůle v uznání dluhu má být zcela jednoznačný, vzhledem k následkům obnovení běhu promlčecí doby a přenesení důkazního břemene. Žalovaná v rámci své obrany nezpochybňovala obsah uznávacího prohlášení co do jistiny a příslušenství, čímž se obecně má na mysli úrok z prodlení, ale pouze uznání povinnosti uhradit jistinu navýšenou o inflaci. Uznání „odměny“, která však není definována ani ve smlouvě o zápůjčce, ani v uznání, však není uznáním inflační doložky, která není ani obecně chápána jako obvyklé příslušenství pohledávky, které uznáno bylo. Žalovaná má tak za to, že soud I. stupně ze skutkových zjištění vyhodnotil nesprávný právní závěr a v části úvahy nad otázkou výkladu rovností inflace a odměny je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Ohledně bezprávné výhrůžky žalovaná uvádí, že nechtěla uznávací prohlášení podepsat a snažila se mu vyhnout, a nakonec k jeho podpisu přistoupila pod nátlakem, tedy na základě bezprávné výhrůžky. Žalovaná poukazuje na to, že soud I. stupně cituje v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2250/2018, přičemž žalovaná má za to, že skutková zjištění i ohledně této otázky nejsou dostatečná a na jejich základě pak byl vyvozen nesprávný právní závěr. Žalovaná v této souvislosti poukazuje na to, že žalobce vyhrožoval žalované ztrátou zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, , k čemuž byl skutečně oprávněn jako většinový vlastník a současně ztrátou střechy nad hlavou. Jak vyplývá z provedeného důkazu, kterým je výpis LV k. ú. , adresa, na , Anonymizováno, , žalobkyně je skutečně výlučnou vlastnicí na něm zapsaných nemovitostí, ale tyto jsou zatíženy zástavním právem smluvním na zajištění pohledávky žalobce, stejně jako zákazem zcizení a zatížení v jeho prospěch, takže žalovaná má tzv. holé vlastnictví a reálně nemá možnost bez souhlasu žalovaného nemovitosti zpeněžit a dluh zaplatit, takže ztráta střechy nad hlavou znamená nejen, že žalobce bude vymáhat dluh soudní cestou, což jeho nepochybným právem, ale i to, že nedá souhlas s jejich prodejem a pohledávka bude vymáhána exekučně jejich exekučním prodejem, který bude pro žalovanou méně výhodný. V tomto směru žalovaná poukazuje na svoje osobní a majetkové poměry s tím, že z pohledu žalované se tedy jednalo o natolik intenzivní výhrůžku, která ji přiměla podepsat uznání dluhu i přesto, že si byla vědoma jeho následků ve víře, že pokud mu vyhoví, podaří se jí se žalobcem nějak dohodnout, zejména, že žalobce nebude požadovat příslušenství dluhu, jak přislíbil při jeho poskytnutí, případně umožní splácení. Jak vyplývá z výpovědi žalované, po uznání dluhu ji žalobce nabízel převod nemovitostí za velmi finančně nevýhodných podmínek, uplatňoval podobné výhrůžky, k jejich splnění pak nakonec přistoupil, viz provedené dokazování tvrzením domnělého pracovního poměru, požadováním vrácení zpět poskytnutého příjmu z pracovního poměru, odvoláním z funkce jednatele, násilným převzetím firemního automobilu apod. V této souvislosti žalovaná poukazuje jednak na to, že to, jak vnímala uvedenou výhrůžku subjektivně, nemá možnost prokázat jinak než svojí účastnickou výpovědí a dále nepřímo výslechem svědka , Anonymizováno, k objasnění vzájemných vztahů žalobce, žalované a okolnostem předcházejících podpisu uznání dluhu žalovanou. Pokud nepodala žalobu na určení neplatnosti usnesení valné hromady o jejím odvolání z funkce jednatele, poukazuje na vysoké náklady takového řízení. V tomto směru žalovaná uzavírá, že na základě hodnocení zjištěného skutkového stavu pak soud provedl nesprávné právní posouzení, kdy uznání dluhu vyhodnotil jako platné a účinné s důsledky obnovení běhu promlčecí lhůty. V neposlední řadě pak pokud jde o výslech svědka , Anonymizováno, , má žalovaná za to, že soud I. stupně nepřihlédl k tomuto jí navrženému důkazu, když výslech uvedeného svědka byl navrhován k okolnostem uzavření smlouvy o zápůjčce a zejména dalším ujednáním mezi žalobcem a panem , Anonymizováno, ohledně její úhrady a prominutí v řízení požadovaného příslušenství, okolnostem předcházejícím podpisu uznání dluhu žalovanou a dohodu o dalším postupu při splácení. Jedná se tedy o důkaz prokazující ne vztah mezi ním a žalovanou, ale vzájemné vztahy mezi žalobcem, žalovanou a svědkem, které mohou prokázat motivaci žalobkyně k podpisu prohlášení o uznání dluhu, ale i obsah ústních ujednání účastníků. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. K odvolání žalované se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil též žalobce. Ten považuje rozhodnutí soudu I. stupně za věcně správné. K nároku na „inflaci“ žalobce uvádí, že tvrzení žalované jsou účelová, když smluvní strany smlouvy o zápůjčce nesjednali k , datum, zánik závazku ze zápůjčky, nýbrž splatnost zápůjčky. Tomu odpovídá i text článku I., odst. 3 Smlouvy o zápůjčce, v němž se vydlužitel zavazuje vrátit zapůjčenou částku nejpozději do , datum, . Nebyla-li zápůjčka k tomuto datu vrácena, závazek ze zápůjčky nepochybně dále trvá, neboť nenastal žádný zákonem či smlouvou předvídaný důvod jeho zániku, zejména nedošlo k jeho splnění. Z článku I., odst. 4 pak vyplývá, že se uvedené ujednání aplikuje po celou dobu trvání zápůjčky, tedy až do jejího vrácení. Zápůjčka vrácena nebyla, inflace proto přirůstá dál. Výklad prezentovaný žalovanou jde proti zjevnému úmyslu smluvních stran, když podle žalobce by bylo absurdní, aby se vydlužitel v důsledku svého prodlení dostal do výhodnější situace, neboť by odpadla jeho povinnost platit inflaci. Podle žalobce tedy nárok na „inflaci“ nadále vzniká i po , datum, , a proto byl rozsudkem správně přiznán. Jde-li o uznání nároku na „inflaci“, žalobce uvádí, že obrana žalované ohledně pojmů „inflace“ „odměna“ je podle žalobce pouhou hrou se slovy. Žalovaná se snaží vytvářet dojem, že „inflace“ není odměnou, a proto u ní nedošlo k uznání dluhu, neboť uznání hovoří o odměně. Žalovaná vytváří konstrukci, že zápůjčka byla bezúplatná. Odměna i inflace je úplata, kterou se vydlužitel zavázal zapůjčiteli zaplatit společně s jistinou. Inflace je tedy odměnou, stejnou odměnou, jako by byl úrok. Pokud uznání dluhu hovoří o jistině a odměně, přičemž současně uznání v článku I., odst. 2 odkazuje na ujednání o „inflaci“ v článku I., odst. 3, 4 Smlouvy o zápůjčce, nelze mít pochyb o tom, že uznávanou odměnou je právě „inflace“, což správně vyhodnotil též soud I. stupně. Jako každé právní jednání, i uznání dluhu je třeba vykládat dle jeho obsahu (§ 555 odst. 1 občanského zákoníku), a to jako celek, nikoli jednotlivé části izolovaně. K údajné bezprávné výhrůžce žalobce uvádí, že i v rámci odvolání žalovaná nadále pokračuje ve snaze rozmělnit spor tvrzeními o bezprávné výhrůžce, s nimiž se již dostatečně vypořádal soud I. stupně. Bezprávnou výhrůžku žalovaná spatřuje jednak v údajném „vyhrožování ztrátou zaměstnání“, kdy má zřejmě na mysli svůj (domnělý) pracovní poměr ve společnosti , právnická osoba, Žalobce však obtížně mohl žalované „vyhrožovat ztrátou zaměstnání“, neboť v době podpisu uznání dluhu byla jedinou jednatelkou, a tedy jedinou osobou oprávněnou za něj jednat v pracovněprávních vztazích, této společnosti sama žalovaná. Žalobce nikdy nebyl „většinovým vlastníkem“ společnosti, jak tvrdí žalovaná. Dále žalobce nemohl žalované vyhrožovat ztrátou zaměstnání ani proto, že pracovní poměr žalované nikdy vznikl. Pracovní smlouvu ze dne , datum, , kterou měl být založen, si totiž za společnost podepsala jako jednatelka sama, tedy evidentně jde o smlouvu ve střetu zájmu ve smyslu § 55 zákona o obchodních korporacích. V tomto směru odkazuje též na ust. § 437 ve spojení s § 440 obchodního zákoníku a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022. Uvádí-li žalovaná, že žalobce ke splnění výhrůžky nakonec přistoupil, jde rovněž o tvrzení záměrně zkreslené. Žalobce, když se stal jednatelem společnosti a zjistil, že žalovaná sama se sebou podepsala pracovní smlouvu, aniž by o tom informovala valnou hromadu, žalovanou za společnost pouze vyrozuměl o tom, že pracovní poměr nikdy nevznikl, neboť tato pracovní smlouva společnost nezavazuje. Nejde o žádné naplnění výhrůžky, ale konstatování právní reality. Žalobce tedy rekapituluje, že tato argumentace žalované je účelová, neboť a) pracovní poměr nikdy neexistoval, b) i pokud by existoval, nebyl žalobce v pozici, aby jej v době uznání dluhu mohl ukončit, přičemž c) pokud následně došlo ke krokům, které zamezily působení žalované ve společnosti, stalo se tak z důvodu porušování povinností žalovanou, tedy v zájmu společnosti, a nešlo o žádnou libovůli či nátlakové jednání žalobce. O účelovosti nynějších tvrzení žalované svědčí to, že proti svému odvolání z funkce jednatelky, i proti skončení pracovního poměru se mohla bránit příslušnými návrhy k soudu, což však neučinila. Zbylé úvahy žalované o bezprávné výhrůžce jsou zčásti zmatené a zčásti spekulativní. Za bezprávnou výhrůžku je např. označován již prostý fakt, že žalobce jako věřitel si zajistil své pohledávky zástavním právem a zákazem zcizení a zatížení, což je jednak zcela legitimní postup věřitele, ale především se tak stalo na základě právního jednání samotné žalované, která by nadto bez finančních prostředků od žalobce dotčené nemovitosti do svého vlastnictví ani nemohla nabýt. Podle žalobce zde tedy není ani bezprávnost, ani výhrůžka. Tyto námitky tak považuje za nedůvodné. K důkazu výslechem svědka , Anonymizováno, žalobce uvádí, že soud I. stupně k tomuto důkaznímu návrhu přihlédl a zamítl jej, což řádně odůvodnil tím, že tento důkaz je pro toto řízení nadbytečný, nemá vypovídací potenci ke zjištění skutečností relevantních pro toto řízení (bod 24. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). S tím se žalobce zcela ztotožňuje. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce se podanými žalobami (jež byly spojeny ke společnému řízení) domáhá rozhodnutí soudu, na základě kterého by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu celkem částku , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím. V této souvislosti tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce částky , Anonymizováno, Kč, v jejímž rámci byla též sjednána dohoda o inflační odměně (dále jen na „inflační odměna“); žalovaná se tedy ve smlouvě zavázala vrátit zapůjčené peněžní prostředky nejpozději do , datum, zvýšené o součet částek, které jsou násobkem roční míry inflace a zapůjčené částky, a to za každý, Anonymizováno, rok či poměrnou část roku trvání zápůjčky (když v článku I. odst. 4 smlouvy bylo ujednáno, že inflací se rozumí roční míra inflace měřená vzrůstem úhrnného indexu spotřebitelských cen, zboží a služeb, kterou vyhlašuje každý kalendářní rok Český statistický úřad). Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaná uvedenou jistinu a ani inflační odměnu za roky , Anonymizováno, doposud neuhradila. V této souvislosti proto požadoval vrácení zapůjčené jistiny navýšené o inflační odměnu za roky , Anonymizováno, . Žalobce též poukázal na to, že v průběhu doby žalovaná dne , datum, předmětný dluh uznala.

6. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů dospěl k odpovídajícím závěrům a v předmětné věci aplikoval příslušné právní normy i navazující judikaturu. Závěry soudu I. stupně jsou (až na závěr ohledně splatnosti inflační odměny za roky , Anonymizováno, – viz dále) zcela správné, když odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením věci, jak jej učinil soud I. stupně, který podrobně vysvětlil veškeré své úvahy a důvody, pro které považuje žalobu žalobce za důvodnou. V tomto směru lze na obsáhlé, podrobné a přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně (pokud se týká nároku na vrácení jistiny ve výši , Anonymizováno, Kč, příslušenství z této jistiny a na nárok na inflační odměnu) zcela odkázat, když odvolací soud se od závěrů soudu I. stupně odchyluje jen v otázce toho, kdy nastala splatnost inflační odměny za roky , Anonymizováno, . Odvolací soud má za to, že by bylo nadbytečné, aby všechny tyto skutkové i právní závěry (se kterými souhlasí) na tomto místě znovu opakoval. Lze dodat, že odkaz na skutkové i právní závěry předchozího rozsudku (v tomto případě napadeného rozsudku soudu I. stupně) je možný a že se nejedná o porušení povinnosti odůvodnit rozhodnutí ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř. (k tomuto postupu se kladně vyjádřil i Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 3066/2005).

7. S ohledem na uvedené, tedy odvolací soud zcela odkazuje na správné závěry soudu I. stupně, když k odvolacím námitkám žalované (které jsou z větší části totožné s těmi, které uváděla již před soudem I. stupně) lze uvést následující. V rámci odvolání jednak žalovaná namítá, že žádnou částku neobdržela, když uvedená částka , Anonymizováno, Kč šla na dluhy tehdejšího jejího přítele pana , Anonymizováno, a vzhledem k tomu, že zápůjčka je reálným kontraktem a ona peníze nepřevzala, žalobce podle ní neprokázal existenci zápůjčky. V tomto směru nelze s touto námitkou žalované souhlasit. Jak vyplývá ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , předmětem zápůjčky byla částka , Anonymizováno, Kč s tím, že v předmětné smlouvě o zápůjčce žalovaná potvrdila, že částka ve výši , Anonymizováno, Kč jí byla předána před podpisem uvedené smlouvy v hotovosti, přičemž zbývající částka ve výši , Anonymizováno, Kč byla uhrazena bezhotovostně v den podpisu smlouvy na bankovní účet, sjednaný mezi účastníky ve smlouvě s tím, že zapůjčené peněžní prostředky byly určeny na zaplacení kupní ceny při koupi nemovitých věcí, které byly sepsány v majetkové podstatě dlužníka , Anonymizováno, (a to pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, ). Z uvedeného je tedy zřejmé, že jistina ze zápůjčky, tedy částka , Anonymizováno, Kč, byla zaplacena dle toho, jak si její zaplacení účastníci ve smlouvě sjednali (viz čl. I. smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, ), což koneckonců potvrzuje též soudem I. stupně provedený výpis z katastru nemovitostí ze dne , datum, , z něhož bylo zjištěno, že žalovaná předmětné nemovitosti, na jejichž úhradu byla částka žalobcem poskytnuta, nabyla. Uvedená námitka tedy není důvodná.

8. Důvodnou neshledává odvolací soud ani námitku neplatnosti uznání dluhu ze dne , datum, s tím, že se mělo jednat o bezprávnou výhrůžku. V tomto směru soud I. stupně zcela správně a v souladu s ustálenou judikaturou (kterou i citoval) posoudil uznání dluhu ze dne , datum, , včetně související korespondence a jednání účastníků a podle odvolacího soudu správně dospěl k závěru, že v daném případě nejedná o bezprávnou výhrůžku a uznání dluhu je tedy platné.

9. Pokud dále v rámci odvolání žalovaná namítá, že tzv. inflační odměna byla sjednána jen pro období do , datum, a nelze jej tedy požadovat za období pozdější, nelze s touto námitkou souhlasit. V tomto směru je třeba poukázat na článek I. bod 4. smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , kde je inflační odměna sjednána a kde se hovoří o tom, že vydlužitel se zavazuje vrátit jistinu navýšenou o součet částek, které jsou násobkem roční míry inflace a zapůjčené částky, a to za každý rok či poměrnou část roku trvání zápůjčky. Soud I. stupně zcela správně a v souladu se smlouvou o zápůjčce dospěl k závěru, že nárok na inflační odměnu náleží žalobci do okamžiku, než bude jistina vrácena a nebyla-li tedy vrácena ve stanovené lhůtě do , datum, , náleží i za dobu pozdější. V tomto směru ujednání o inflační odměně v podstatě chrání hodnotu zapůjčené jistiny po dobu, kdy ji má dlužník (vydlužitel) k dispozici, neboť se inflací hodnota peněz v čase snižuje. Nejedná se o nijak nepřiměřené ujednání, zvláště s přihlédnutím k výši inflace, která zde byla v období od sjednání smlouvy o zápůjčce do podání žaloby. Ani tato námitka tak není důvodná a posouzení věci soudem I. stupně je věcně správné.

10. K inflační odměně lze ještě uvést, že to, že žalovaná nezaplatila (nevrátila) zapůjčenou jistinu ve stanovené lhůtě splatnosti, charakter a povahu tohoto závazku nijak nemění. Stále se jedná o nesplacenou jistinu ze zápůjčky a právní vztah ze zápůjčky nadále trvá. Žalovaná (jako vydlužitel) má nadále k dispozici finanční prostředky žalobce (jako zapůjčitele). Nárok na inflační odměnu tedy vzniká postupně, pokud zápůjčka trvá, tzn. dokud není splacena.

11. Důvodnou neshledává odvolací soud ani námitku ohledně neprovedení důkazu, a to výslechem svědka , Anonymizováno, . V tomto směru lze poukázat na to, že soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, z něhož bylo zcela jednoznačně prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce jistiny ve výši , Anonymizováno, Kč, která sloužila k úhradě kupní ceny nemovitostí, které žalovaná nabyla (a jež dříve byly ve vlastnictví pana , Anonymizováno, ). Žalovaná tedy nabyla za zapůjčenou částku nemovitosti v hodnotě zapůjčené částky. Z tohoto pohledu je též nedůvodná námitka žalované o tom, že žalobce nebyl poučen o důkazním břemenu; naopak lze poukázat na to, že žalobce veškerá rozhodná tvrzení potřebná k posouzení uvedené věci tvrdil dostatečně a předložil k nim též dostatečné důkazy, jimiž po provedení dokazování své tvrzené skutečnosti prokázal.

12. S ohledem na uvedené má odvolací soud za to, že závěry soudu I. stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku , Anonymizováno, Kč na jistině ze smlouvy o zápůjčce a dále inflační odměnu za rok , Anonymizováno, ve výši , Anonymizováno, Kč, za rok , Anonymizováno, inflační odměnu ve výši , Anonymizováno, Kč a za rok , Anonymizováno, inflační odměnu ve výši , Anonymizováno, Kč, tedy celkem částku , Anonymizováno, Kč, jsou správné.

13. Pokud jde o požadované příslušenství, v tomto směru lze souhlasit se soudem I. stupně ohledně přiznaného příslušenství z jistiny, tedy z částky , Anonymizováno, Kč, když ve smlouvě o zápůjčce byla v tomto směru zcela jednoznačná splatnost uvedené částky do , datum, . Pokud v této lhůtě žalovaná uvedenou jistinu nesplatila, ocitla se dnem následujícím, tedy od , datum, , v prodlení. V tomto směru, tedy pokud bylo přiznáno příslušenství z jistiny ve výši , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení v zákonné výši, je rozhodnutí soudu I. stupně věcně správné, a proto jej odvolací soud i v této části potvrdil.

14. Požaloval-li však žalobce též příslušenství z inflační odměny, je třeba uvést, že ve smlouvě o zápůjčce ze dne , datum, byla sjednána splatnost, jednak jistiny a též inflační odměny shodně do , datum, . Vzhledem k tomu, jak byl v bodě I.4. smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, upraven způsob výpočtu (stanovení) výše inflační odměny, je zřejmé, že k , datum, byla zjistitelná (určitelná) inflační odměna za roky , Anonymizováno, . Byť jistina byla podle smlouvy poskytnuta žalované k dispozici i v roce , Anonymizováno, , ke dni , datum, nemohla být známa výše inflační odměny za rok , Anonymizováno, , neboť míru inflace (podle které se výše inflační odměny vypočítává) sděluje Český statistický úřad až v měsíci lednu následujícího roku, tedy pro rok , Anonymizováno, v lednu roku , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že v rámci smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, nebyla ujednána jiná splatnost pro nárok na inflační odměnu, dospívá odvolací soud k závěru, že poté, co byla inflační odměna za ten, který rok zjistitelná, bylo třeba, aby žalobce žalovanou (jako vydlužitelku) vyzval k zaplacení inflační odměny. V tomto směru první výzvou byla písemná výzva ze dne , datum, , která obsahovala mimo jiné též výzvu k zaplacení inflační odměny za roky , Anonymizováno, . Z podacího lístku ze dne , datum, je zřejmé, že tato byla odeslána doporučeně žalované, tedy nejpozději dne , Anonymizováno, se dostala do sféry dispozice žalované a od následujícího dne tedy běžela sedmidenní lhůta k zaplacení stanovená právě v uvedené výzvě. Posledním dnem této lhůty bylo , datum, a pokud uvedený den žalovaná inflační odměnu za roky , Anonymizováno, neuhradila, ocitla se v prodlení až den následující, tedy , datum, . Vzhledem k tomu, že teprve tímto dnem se žalovaná dostala do prodlení s úhradou inflační odměny, odvolací soud částečně změnil rozhodnutí soudu I. stupně ohledně příslušenství z inflační odměny, kdy toto příslušenství až do , datum, zamítl a přiznal jej až ode dne následujícího, tedy od , datum, do zaplacení s tím, že vyšel z výše zákonného úroku, který v té době byl platný.

15. S ohledem na vše uvedené, tedy odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně v podstatné části potvrdil a v nepatrné části (ohledně části příslušenství z inflační odměny) změnil tak, jak je to uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

16. Vzhledem k tomu, že v rámci řízení před soudy obou stupňů byl úspěšný žalobce (když úspěch žalované v rámci odvolacího řízení byl pouze v nepatrné části), odvolací soud rozhodl o nákladech řízení dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V tomto směru, pokud jde o náklady za řízení před soudem I. stupně, tyto byly soudem I. stupně spočteny přiléhavě (když v tomto směru lze odkázat na body 33. a 34. odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně) tj. na celkovou částku , Anonymizováno, Kč (včetně DPH). Pokud jde o náklady odvolacího řízení, vznikly náklady za právní zastoupení za 2 úkony právní služby po á , Anonymizováno, Kč, 2x režijní paušál po á , Anonymizováno, Kč a 21 % DPH. Celkem na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů se tedy jedná o částku , Anonymizováno, Kč, kterou je žalovaná povinna žalobci zaplatit tak, jak je to uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.