15 Co 88/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce A , advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno se sídlem Anonymizováno zastoupené Jméno Zástupce B , advokátem se sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 193 788 Kč a o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2021, č. j. 38 C 12/2019-166,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I., II. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku IV. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku , Anonymizováno, Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované , Jméno Zástupce B, .

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – na účet Městského soudu v Brně náklady odvolacího řízení státu v částce , Anonymizováno, Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího a dovolacího řízení částku , Anonymizováno, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované , Jméno Zástupce B, . Průběh řízení před soudem I. stupně1. V řízení zahájeném dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , Anonymizováno, Kč a dále se domáhala, aby bylo soudem konstatováno, že postupem žalované v oblasti odměňování zaměstnanců došlo k zásahu do práva žalobkyně nebýt diskriminována zaručeného v § 1 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb. V žalobě tvrdila, že byla zaměstnána u žalované od , datum, do , datum, na pozici , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), že od , datum, byla jmenována jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, , že její tarifní mzda od roku , Anonymizováno, činila , Anonymizováno, Kč, příplatek za vedení , Anonymizováno, Kč a osobní příplatek , Anonymizováno, Kč. Dne , datum, podala výpověď a její pracovní poměr skončil , datum, . Dále tvrdila, že na její pozici (vedoucího oddělení) nastoupil , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , avšak jen na poloviční úvazek. Ten začal pobírat tarifní mzdu , Anonymizováno, Kč měsíčně, což odpovídalo , Anonymizováno, -ti hodinovému úvazku týdně, a osobní příplatek , Anonymizováno, Kč. Žalobkyně poukazovala na to, že osobní příplatek , tituly před jménem, , jméno FO, byl vyšší než její osobní příplatek, a to při stejné práci a polovičním pracovním úvazku oproti žalobkyni. V tom žalobkyně spatřovala svou diskriminaci z důvodu pohlaví, přičemž poukazovala na to, že k této diskriminaci dochází u žalované systémově. Nárok na zaplacení žalované částky odůvodňovala tím, že měsíční rozdíl jejího platu a platu jejího nástupce (, tituly před jménem, , jméno FO, ) činil , Anonymizováno, Kč, což za období od , Anonymizováno, , Anonymizováno, činilo v součtu , Anonymizováno, Kč. Požadovala, aby žalovaná odstranila následky svého diskriminačního jednání tím, že jí bude doplacen rozdíl mezi mzdou, kterou sama dostávala, a mezi mzdou, která odpovídá výši mzdy jejího nástupce. Poukazovala rovněž na ust. § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona, podle kterého má právo na přiměřené zadostiučinění. Z tohoto důvodu požadovala, aby soud rovněž konstatoval, že ze strany žalované došlo k diskriminačnímu jednání.

2. Žalovaná oba uplatněné nároky považovala za nedůvodné a navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Bránila se tím, že žalobkyně nepracovala na pozici , Anonymizováno, , ale na pozici , Anonymizováno, (dle kariérního řádu žalované stupeň , Anonymizováno, ). Poukazovala na to, že , tituly před jménem, , jméno FO, nenastoupil na místo žalobkyně, ale nastoupil na pozici , Anonymizováno, pracovníka (dle kariérního řádu pozice , Anonymizováno, ) s tím, že jeho sjednaná práce byla jiná než u žalobkyně, a také význam druhu jeho práce byl jiný než u žalobkyně (v tomto směru poukazovala na to, že žalobkyně nebyla v pozici samostatného , Anonymizováno, pracovníka, když její pozice vyžadovala , Anonymizováno, ). Namítala také, že žalobkyně se s , tituly před jménem, , jméno FO, nemůže poměřovat ani z hlediska osobního příplatku, když osoba , tituly před jménem, , jméno FO, byla v odborné veřejnosti široce známa a byla respektována v České republice i v zahraničí; , tituly před jménem, , jméno FO, měl také větší odpovědnost a více povinností než žalobkyně.

3. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč (výrok I.), zamítl žalobu ohledně určení, že postupem žalované v oblasti odměňování zaměstnanců došlo k zásahu do práva žalobkyně nebýt diskriminována podle § 1 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb. (výrok II.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet , Anonymizováno, náklady řízení za tlumočné ve výši , Anonymizováno, Kč (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč (výrok IV.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně dokazování provedl listinnými důkazy, dále výslechem svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (zástupce ředitele žalované), , jméno FO, (bývalá zaměstnankyně žalované a účastnickým výslechem žalované (zastoupené ředitelem , tituly před jménem, , jméno FO, ). Po takto provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na jejíž základě žalobkyně u žalované pracovala jako , Anonymizováno, s tím, že v průběhu pracovního poměru začala vykonávat funkci , Anonymizováno, , kterou po ukončení pracovního poměru žalobkyně převzal , tituly před jménem, , jméno FO, . Dospěl rovněž k závěru, že žalobkyně byla správně a v souladu s pracovní smlouvou zaměstnána s druhem práce , Anonymizováno, a její ohodnocení kvalifikačního stupně bylo v souladu s interními předpisy žalované. Pokud se týká srovnání mzdy – osobních příplatků žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, , uvedl, že jde srovnávat pouze stejné či obdobné pracovní činnosti (stejný druh práce) a nelze tak srovnávat pracovní i mzdové ohodnocení včetně osobních příplatků jiných kvalifikačních stupňů (tj. v daném případě , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pracovníka stupně , Anonymizováno, ). Z účastnické výpovědi žalované dovodil, že žalovaná měla právo určit výši osobních příplatků zaměstnanců a že v případě , tituly před jménem, , jméno FO, byl přiznán osobní příplatek ve vyšší částce (než u žalobkyně) z důvodu jeho rozsáhlých zkušeností a schopností při zajištění rozvoje vědecké odborné činnosti a při zajišťování , Anonymizováno, ; bylo rovněž zohledněno to, že kromě řídící funkce , Anonymizováno, byl také , Anonymizováno, . Dospěl proto k závěru, že pokud žalobkyně srovnává takto odlišné kvalifikační zařazení zaměstnanců, nemůže to vést k možné diskriminaci na pracovišti ve vztahu k odměňování zaměstnanců, proto žalobu ohledně obou uplatněných nároků zamítl. O náhradě nákladů státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. s tím, že náklady ve výši , Anonymizováno, Kč představují náklady státu za tlumočení při přepisu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, které soud byl nucen na návrh žalobkyně zpracovat tak, aby byl zajištěn překlad z jednacího jazyka Evropské unie do češtiny. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v celkové částce , Anonymizováno, Kč.První fáze odvolacího řízení a rozsudek odvolacího soudu z , datum4. Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala odvolání, a to do všech jeho výroků. Navrhovala, aby po zopakování dokazování byl napadený rozsudek změněn tak, že ohledně obou jejích nároků bude žalobě vyhověno Odvolání postavila na následujících námitkách:- Namítala nesprávné závěry vyplývající ze srovnání náplně práce žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, . V tomto směru trvala na tom, že práce, kterou vykonávala ve funkci , Anonymizováno, oddělení, byla stejná jako u jejího nástupce , tituly před jménem, , jméno FO, . Poukázala na to, že i soud I. stupně dospěl sám k závěru, že práva a povinnosti žalobkyně, jakožto , Anonymizováno, oddělení, a práva a povinnosti , tituly před jménem, , jméno FO, , jakožto , Anonymizováno, stejného oddělení, byla podobná či skoro stejná. S ohledem na to považovala za nesprávný závěr soudu I. stupně, že i přes shodnou náplň pracovní činnosti nelze práce vykonávané žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, srovnávat. Namítala také, že soud nepřihlédl k tomu, že , tituly před jménem, , jméno FO, stejnou práci jako žalobkyně vykonával na poloviční úvazek.- Namítala, že se soud I. stupně v rozsudku nijak nevypořádal s tím, že podle vnitřního předpisu žalované má osobní příplatek náležet za dosažené výsledky v práci, avšak , tituly před jménem, , jméno FO, ho obdržel ihned při nástupu do práce a byl mu přidělován bez ohledu na jeho dosažené výsledky při plnění pracovních úkolů. V tomto směru poukazovala na čl. 3.2 vnitřního mzdového předpisu žalované (č. 6/2016), ze kterého jednoznačně vyplývá, že osobní příplatek je přidělován za dlouhodobé velmi dobré pracovní výsledky nebo kvalitní plnění většího rozsahu úkolů, popřípadě za plnění konkrétního projektu výzkumu a vývoje. Jedná se tedy o ocenění zaměstnancovy práce ve smyslu § 110 odst. 2 zákoníku práce. Měla proto za to, že osobní příplatek nelze uložit za jiné skutečnosti, jiné aspekty práce vyjmenované v § 110 zákoníku práce, neboť toto by bylo v rozporu se závazným předpisem zaměstnavatele, kdyby zaměstnavatel neodměňoval práci podle předem stanovených pravidel, které si sám svým rozhodnutím stanovil, ale zcela arbitrárně podle svého volného uvážení. Namítala, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by ve srovnání žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, byl ke stanovení odlišné výše osobního příplatku důvod. Poukázala v tomto směru i na výpověď statutárního zástupce žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, ), ze které vyplynulo, že stanovení osobního příplatku , tituly před jménem, , jméno FO, bylo založeno na jeho zkušenostech a schopnostech při zajištění rozvoje , Anonymizováno, . V tomto směru namítala, že v řízení nebylo nijak prokázáno, že by , tituly před jménem, , jméno FO, tyto zkušenosti a schopnosti skutečně měl a že by skutečně rozvinul , Anonymizováno, činnost či zajistil pro zaměstnavatele , Anonymizováno, . Pokud stanovení osobního příplatku zohledňovalo i to, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl také , Anonymizováno, poradcem ředitele v oblasti , Anonymizováno, , namítala, že v řízení nebylo prokázáno, v jakém rozsahu tyto činnosti , tituly před jménem, , jméno FO, vykonával a jaká byla konkrétní náplň této jeho činnosti. Z toho všeho plyne, že osobní příplatek , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl přiznán za jeho dobré pracovní výsledky u zaměstnavatele, nýbrž , tituly před jménem, , jméno FO, dostal odměnu, o jakou si řekl svému zaměstnavateli před uzavřením pracovní smlouvy.- Namítala, že soud se nijak nevypořádal s tím, že existuje rozdíl mezi tarifní složkou mzdy a osobním příplatkem. Zde poukazovala na to, že si je vědoma, že díky rozdílným rokům zkušeností a , Anonymizováno, hodnostem nespadala s , tituly před jménem, , jméno FO, do stejné třídy, pokud jde o tarifní složku mzdy. K tomu dodala, že z její rozdílné výše nerovné zacházení nedovozuje. Zdůraznila však, že kritéria jako je dosažené vzdělání, seniorita, akademické zásluhy apod. jsou reflektovány v tarifní mzdě a nemohou se do odměňování zaměstnanců promítat 2x, tedy do tarifní mzdy a do osobního příplatku. V tomto směru namítala, že soud I. stupně k tomuto jejímu tvrzení nepřihlédl a věc nesprávně právně posoudil.- Namítala, že soud I. stupně se nijak nevypořádal s obrácením důkazního břemene a postupoval v rozporu s § 133a o.s.ř. Zde poukazovala na to, že před soudem I. stupně uvedla skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalované došlo k diskriminaci na základě pohlaví v oblasti pracovní, tudíž došlo k obrácení důkazního břemene a žalovaná tak byla povinna dokázat, že z její strany nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. Přestože tedy žalovaná měla prokázat, že neodměňuje své zaměstnance diskriminačně, v řízení nijak nedoložila, na základě jakých kritérií výši osobního příplatku stanovuje. Ze svědeckých výpovědí je přitom zřejmé, že žalovaná příplatky stanovuje jen volnou úvahou. Měla tak za to, že soud I. stupně se s důkazním břemenem žalované v rozsudku nijak nevypořádal a nijak nezhodnotil unesení či neunesení tohoto břemene.- Namítala, že dle judikatury Evropského soudního dvora nelze náklady tlumočení ukládat účastníku řízení. V tomto směru poukazovala na to, že není namístě, aby účastník nesl náklady překladu rozhodnutí Evropského soudního dvora (na které v řízení poukazovala), když je povinností soudu, aby znal právo, a to včetně relevantní judikatury. Není tedy věcí účastníka, aby nesl jakékoliv náklady spojené se zjišťováním práva soudem. Pokud soud I. stupně takto postupoval, bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantované čl. 34 Listiny základních práv a svobod.

5. Žalovaná odvolání žalobkyně považovala za nedůvodné a navrhovala, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako správný potvrzen. Nadále zastávala názor, že pracovní náplň žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, nebyla shodná ani formálně ani fakticky. Považovala za absurdní stavět práci osoby na pozici , Anonymizováno, na stejnou úroveň práce osoby na pozici , Anonymizováno, pracovníka. Poukazovala na to, že práce , tituly před jménem, , jméno FO, byla odlišná i v souvislosti s převisem na jeho straně a za této situace k žádné diskriminaci žalobkyně nedošlo. Uvedla rovněž, že má za to, že své důkazní břemeno zcela unesla, když předložila všechny relevantní důkazy svědčící o tom, že k odměňování žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, nedocházelo na základě jejich pohlaví.

6. Odvolací soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I., II. a III. potvrdil, v napadeném výroku IV. rozsudek změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku , Anonymizováno, Kč, a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce , Anonymizováno, Kč. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením a v tomto ohledu odkázal na jeho odůvodnění. Nadto shrnul, že z provedených důkazů nedovodil závěr, že by žalobkyně byla při odměňování diskriminována z důvodu pohlaví, a zdůraznil, že žalobkyně diskriminaci dovozovala ze srovnání osobních příplatků dvou osob (zaměstnanců žalované) na jiných pozicích a v jiném časovém období. Konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně i , tituly před jménem, , jméno FO, vykonávali funkci , Anonymizováno, a v tomto ohledu skutečně měli malou shodu pracovní náplně, nicméně žalobkyně svou pracovní pozici vykonávala na pozici nižšího , Anonymizováno, pracovníka (dle kariérního řádu žalovaného pozice , Anonymizováno, ), zatímco , tituly před jménem, , jméno FO, jako vedoucí , Anonymizováno, pracovník (dle kariérního řádu žalované pozice , Anonymizováno, ), přičemž žalobkyně sama zdůraznila, že z odlišných vědeckých pozic diskriminaci nedovozovala, když tyto byly zohledněny v tarifní složce mzdy, ale vyvozovala ji ze srovnání osobních příplatků, které vedle tarifní složky mzdy a příplatku za vedení žalovaná vyplácela žalobkyni a , tituly před jménem, , jméno FO, v odlišné výši. Z dokazování vyplynulo, že , tituly před jménem, , jméno FO, měl na rozdíl od žalobkyně i některé další povinnosti a úkoly (mimo vedení oddělení), především byl vědeckým poradcem ředitele v oblasti , Anonymizováno, a očekávalo se od něho zajištění rozvoje odborné vědecké činnosti a zejména zajišťování , Anonymizováno, , navíc bylo prokázáno, že za působení , tituly před jménem, , jméno FO, bylo na oddělení, které vedl, více zaměstnanců než v době působení žalobkyně, proto i z tohoto důvodu lze usuzovat, že řízení tohoto oddělení bylo za jeho působení náročnější. Nepřisvědčil žalobkyni ani ohledně argumentace, dle které diskriminaci dovozovala z toho, že žalovaná porušila svůj vlastní vnitřní mzdový předpis, který přiznání osobního příplatku podmiňuje buď dlouholetým dosahováním velmi dobrých pracovních výsledků anebo řešením nějakého konkrétního projektu, proto osobní příplatek nemohl být , tituly před jménem, , jméno FO, přiznán již od prvního dne v zaměstnání, a pokud se tak stalo, je to v rozporu se zákoníkem práce. Poznamenal, že žalobkyně opomněla na ustanovení § 131 odst. 2 zákoníku práce, podle něhož lze osobní příplatek přiznat novému zaměstnanci již od vzniku pracovního poměru, přičemž odvolací soud usoudil, že z vyjádření obou účastníků i z provedeného dokazování vyplynulo, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl uznávaným odborníkem ve své oblasti v rámci České republiky i v zahraničí a podmínky pro přiznání osobního příplatku již od nástupu do zaměstnání podle citovaného ustanovení tedy splňoval. Dodal, že v tržních podmínkách nelze žalované upřít možnost, aby v rámci nabídky a poptávky nabídla adekvátní plat zaměstnanci, o kterého má eminentní zájem. Jako nedůvodnou posoudil i námitku, že soud I. stupně se nevypořádal s otázkou obrácení důkazního břemene. Konstatoval, že žalovaná prokázala, z jakých důvodů odměňovala , tituly před jménem, , jméno FO, vyšším osobním příplatkem než žalobkyni; proto za situace, kdy žalobkyně diskriminaci dovozovala jen ze srovnání osobních příplatků, své důkazní břemeno neunesla. Uzavřel, že žalobkyně diskriminaci dovozovala srovnáním osobních příplatků dvou zaměstnanců s rozdílnou , Anonymizováno, kvalifikací, s rozdílnými pracovními úkoly a v rozdílném časovém období; z tohoto pohledu tedy srovnává nesrovnatelné, a proto žalobě nebylo možno vyhovět.Dovolací řízení a rozsudek dovolacího soudu z , datum7. Proti rozsudku odvolacího soudu z , datum, žalobkyně podala dovolání, kterým žádala, aby dovolací soud vyřešil zejména následující otázky: Lze diskriminaci zaměstnance v oblasti odměňování dovozovat ze srovnání odměňování dvou osob, které pro zaměstnavatele pracovaly v různém časovém období? Lze diskriminaci zaměstnance v oblasti odměňování dovozovat ze srovnání s jiným zaměstnancem co do části prováděné náplně práce, sestává-li náplň práce srovnávaného zaměstnance z několika částí, které lze oddělit, a nejvýznamnější část se zároveň shoduje? Tedy zda lze srovnávat dva subjekty, které mají pouze část náplně práce shodnou? Lze při srovnání žalobkyně a jiného subjektu pro účely prokazování diskriminace dospět k závěru o odlišných pracovních úkolech bez přihlédnutí k tomu, jak jsou které pracovní úkoly náročné? Je nutné při srovnání mezd dvou subjektů přihlédnout k tomu, zda daná složka mzdy odpovídá kritériím pro její přidělení a množství skutečně provedené práce odpovídající dané složce odměny? Nebo je možné přihlédnout i k jiným kritériím, které zaměstnavatel neuvedl ve svém interním mzdovém předpise, popř. se projevují při stanovení jiné části mzdy? Může tedy zaměstnavatel zohlednit při stanovení osobního příplatku jiná kritéria než ta, která uvedl ve svém vnitřním mzdovém předpise? Lze při posouzení, zda zaměstnavatel porušil svůj vlastní vnitřní přepis týkající se mezd, resp. zda je stanovení mzdy odůvodněné v souladu se zákonem, použít ustanovení § 131 zákoníku práce, který se týká odměňování práce platem, i když daný zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům mzdu? Je v souladu s § 148 občanského soudního řádu, aby soud uložil účastníku povinnost nahradit státu náklady na překlad rozhodnutí Soudního dvora EU, na který žalobkyně v rámci svého vyjádření odkázala a který se týká evropských právních předpisů, jež jsou v ČR závazné?

8. Nejvyšší soud o dovolání žalobkyně rozhodl rozsudkem z 16. 4. 2025, č. j. 21 Cdo 3521/2023-225, kterým byl rozsudek odvolacího soudu z , datum, zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (současně bylo odmítnuto dovolání žalobkyně v té části směřující proti části výroků týkajících se nákladů řízení). Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně do výroků ve věci samé je opodstatněné. Zejména nesouhlasil s právním závěrem odvolacího soudu v tom směru, že osobní příplatky žalobkyně (jejíž pracovní poměr u žalované skončil , datum, ) a , tituly před jménem, , jméno FO, (jehož pracovní poměr u žalované začal , datum, ) jsou nesrovnatelné mimo jiné pro rozdílné časové období. V tomto směru poukázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie vyjádřenou v rozsudku z , datum, , , jméno FO, . Dále dovolací soud nesouhlasil s výkladem odvolacího soudu ve vztahu k § 131 odst. 2 zákoníku práce, dle kterého žalovaná mohla , tituly před jménem, , jméno FO, jako vynikajícímu, všeobecně uznávanému odborníku poskytovat osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně již od prvního dne v práci. Zde dovolací soud poukázal na to, že žalovaná jako veřejná výzkumná instituce není zaměstnavatelem vyjmenovaným v § 109 odst. 3 zákoníku práce, proto zaměstnanci žalované (tedy žalobkyně i , tituly před jménem, , jméno FO, ) jsou odměňováni mzdou, nikoli platem podle § 109 odst. 3 zákoníku práce. Z toho vyplývá, že osobní příplatky u žalované nemohly být poskytovány podle § 131 odst. 2 zákoníku práce. Dále se dovolací soud zabýval posouzením rovného odměňování u složky mzdy, pro kterou stanoví zaměstnavatel předpoklady ve svém vnitřním předpisu. K tomu uvedl, že posuzuje-li se otázka rovného odměňování složkou mzdy, pro níž jsou podmínky stanovené zaměstnavatelem ve vnitřním předpisu, je nutné v prvé řadě rozlišovat, zda požadované plnění představuje mzdový nárok, který je zaměstnavatel povinen poskytnout, jestliže zaměstnanec splní sjednané předpoklady a podmínky (zda jde o tzv. nárokovou složku mzdy), nebo zda jde o takovou složku mzdy, na kterou vzniká nárok až na základě zvláštního rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání (zda se jedná o tzv. nenárokovou složku mzdy). Po zjištění, že samotné podmínky ve vnitřním předpisu nejsou stanoveny nerovným způsobem, musí následovat zhodnocení, zda u srovnávaných osob byla při stejném splnění podmínek přiznána (vyplacena) tato složka mzdy ve stejné výši, a naopak. V poměrech projednávané věci dovodil, že je zřejmé, že na osobní příplatek u žalované vznikl nárok až na základě rozhodnutí o jeho přiznání nadřízeným vedoucím zaměstnancem, jenž se měl řídit pravidly ve vnitřním předpisu. Klíčové je tedy posouzení, zda obě srovnávané osoby splňovaly stejně či nikoliv podmínky upravené v těchto pravidlech. Dodal, že pokud odvolací soud posoudil námitku žalobkyně o tom, že žalovaná porušila své vlastní mzdové předpisy, také úvahou, že „v tržních podmínkách nelze žalované upřít možnost, aby v rámci nabídky a poptávky nabídla adekvátní plat zaměstnanci, o kterého má eminentní zájem“, aniž by vysvětlil, zda na základě takového kritéria lze podle vnitřního předpisu samotné žalované rozdílně odměňovat dva zaměstnance rozdílným osobním příplatkem, je jeho právní posouzení v tomto směru předčasné. Dovolací soud uložil, aby odvolací soud znovu posoudil, zda z hledisek podmínek zaměstnavatele pro přiznání osobního příplatku se u žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, jednalo o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Přitom musí být mimo jiné zohledněno, jak se z hlediska plnění těchto podmínek lišily úkoly obou srovnávaných osob, a zda rozdíly zjištěné soudy mezi oběma osobami [že „, tituly před jménem, , jméno FO, měl na rozdíl od žalobkyně i některé další úkoly a povinnosti (mimo , Anonymizováno, oddělení)“ a že „byl i , Anonymizováno, a očekávalo se od něho zajištění rozvoje odborné , Anonymizováno, činnosti a zejména zajišťování , Anonymizováno, “] byly významné z hlediska hodnocení těchto podmínek. Poukázal rovněž na to, že odvolací soud nemůže opomenout, že vnitřní předpis žalované rozlišoval osobní příplatky ve třech situacích a že je třeba také učinit úvahu, zda osobní příplatky, o které mělo jít v posuzovaném případě, mohly být přiznány již při vzniku pracovního poměru (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 2. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2605/2024).Druhá fáze odvolacího řízení, skutkové a právní závěry odvolacího soudu9. V druhé fázi odvolacího řízení odvolací soud doplnil dokazování listinnými důkazy, vyslechl svědky , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly za jménem, , jméno FO, a také vyslechl žalobkyni i žalovanou jako účastníky řízení.

10. Pokud se týká listinných důkazů, odvolací soud dokazování doplnil, případně zopakoval tyto listinné důkazy: pracovní smlouva žalobkyně z , datum, a dodatky k této pracovní smlouvě z , datum, a , datum pracovní náplně žalobkyně k , datum jmenování žalobkyně vedoucím Sektoru ekosystémových analýz k , datum mzdový výměr žalobkyně z , datum výpověď žalobkyně z pracovního poměru z , datum pracovní smlouva , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum jmenování , tituly před jménem, , jméno FO, na pozici , Anonymizováno, k , datum jmenování , tituly před jménem, , jméno FO, poradcem , Anonymizováno, k , datum mzdový výměr , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum vnitřní mzdový předpis žalované č. , Anonymizováno, z , datum rozhodnutí o osobním příplatku žalobkyně za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, , za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, , za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, , za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, , za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, , za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, a za úkol č. , Anonymizováno, k , datum rozhodnutí o osobním příplatku , tituly před jménem, , jméno FO, za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, , za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, , za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, , za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, , za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, , za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, , za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, a za úkol č. , Anonymizováno, k , datum, .Z těchto listinných důkazů lze mít za prokázané, že skutkové závěry soudu I. stupně ohledně vzniku a trvání pracovního poměru žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, u žalované, i ohledně jejich pracovní náplně, jsou správné a pro stručnost lze odkázat na skutkové závěry uvedené v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně v bodech 4 až 8.

11. Z vnitřního mzdového předpisu žalované č. , Anonymizováno, z , datum, odvolací soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná mohla přiznat zaměstnanci osobní příplatky za podmínek uvedených v článku , Anonymizováno, . bod , Anonymizováno, tohoto vnitřního předpisu v těchto situacích: a) zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo kvalitně plní větší rozsah pracovních úkolů, může ředitel na návrh přímého nadřízeného poskytovat osobní příplatek, b) zaměstnanci, který řeší projekt výzkumu a vývoje nebo se na jejich řešení podílí, může ředitel na návrh zodpovědného řešitele a se souhlasem příkazce operace a správce rozpočtu poskytovat osobní příplatek z prostředků na řešení tohoto projektu; výše a způsob vyplácení takového osobního příplatku musí být v souladu s podmínkami dané podpory, za což odpovídá příkazce operace.

12. Z výše uvedených rozhodnutí žalované o osobních příplatcích žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, mimo jiné vyplývá, že za úkoly č. , Anonymizováno, žalobkyně za poslední měsíc trvání pracovního poměru (, Anonymizováno, ) a při plném pracovním úvazku pobírala osobní příplatky v celkové výši , Anonymizováno, Kč, zatímco , tituly před jménem, , jméno FO, k , datum, při polovičním pracovním úvazku pobíral za stejné pracovní úkoly osobní příplatky v celkové výši , Anonymizováno, Kč. Současně z vnitřního mzdového předpisu žalované vyplývá, že , tituly před jménem, , jméno FO, nebylo možné hned při nástupu do zaměstnání (, datum, ) přiznat osobní příplatek dle článku , Anonymizováno, . bod , Anonymizováno, písm. a) tohoto vnitřního předpisu, neboť k tomuto dni nebyla splněna podmínka, že by dlouhodobě dosahoval velmi dobrých pracovních výsledků, ani podmínka, že by k tomuto dni kvalitně plnil větší rozsah pracovních úkolů. Z rozsudku dovolacího soudu z , datum, vyplývá (viz výše uvedené závěry), že u zaměstnanců žalované, kteří jsou odměňováni mzdou (nikoli platem), se neuplatní úprava podle § 131 zákoníku práce. V případě žalované je tak nutné vycházet z jejího vnitřního mzdového předpisu. Tento vnitřní mzdový předpis žalované ke dni nástupu , tituly před jménem, , jméno FO, do zaměstnání umožňoval přiznání osobního příplatku jen podle článku, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., bod , Anonymizováno, , písm. b), tedy jako zaměstnanci řešícímu konkrétní projekt výzkumu a vývoje.

13. Za dané situace bylo k posouzení žaloby nutné porovnat práci žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, na konkrétních projektech výzkumu a vývoje (pracovních úkolech). Proto bylo nutné, aby žalobkyně uvedla přesná konkrétní tvrzení ohledně náplně její práce na jednotlivých projektech (úkolech), za které jí byl přiznáván v roce , Anonymizováno, osobní příplatek. V tomto směru byla žalobkyně u jednání odvolacího soudu dne , datum, poučena dle § 118a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně skutková tvrzení v požadovaném směru doplnila podáním z , datum, (č. l. , Anonymizováno, ). V něm uvedla, že úkol č. , Anonymizováno, se týkal projektu , Anonymizováno, , což je český národní uzel evropské výzkumné infrastruktury , Anonymizováno, s tím, že součástí této výzkumné infrastruktury je , Anonymizováno, stanice , adresa, . Realizace tohoto projektu byla zahájena , datum, a žalobkyně v rámci tohoto projektu vykonávala mimo jiné následující činnosti: řízení a koordinace badatelské činnosti, vysílání na služební cesty vyjma cest do zahraničí, koordinace úzké spolupráce s oddělením toku látek a energie ohledně měření na atmosférické stanici , adresa, , zajištění komunikačních kanálů s mezinárodní výzkumnou infrastrukturou , Anonymizováno, a dalšími měřícími sítěmi a projekty, zastupování žalované ve věci koordinace výzkumné aktivity v rámci výzkumné infrastruktury a , Anonymizováno, , a to na národní úrovni, poskytování podkladů za žalovanou do dokumentace dalšího připravovaného projektu vypsaného MŠMT na modernizaci a rozvoj infrastruktury , Anonymizováno, , zahrnutí do popularizačních aktivit, zajištění měření jednotlivých fyzikálních veličin, zajištění provozu některých přístrojů na , Anonymizováno, stanici , adresa, , sestavení rozpočtu projektu v rámci žalované pro rok , Anonymizováno, , přesun některých měřících přístrojů do nového technologického kontejneru , Anonymizováno, stanice , adresa, a inventura technického zařízení, zajištění účasti , Anonymizováno, stanice , adresa, v rámci , Anonymizováno, , Anonymizováno, v cestovní mapě , Anonymizováno, . Dále tvrdila že, že úkol č. 30/0021 se týkal projektu , Anonymizováno, že v rámci tohoto projektu vykonávala mimo jiné následující činnosti: práce na , Anonymizováno, , vysílání zaměstnanců na služební cesty, účelné čerpání rozpočtu projektu , Anonymizováno, v rámci žalované pro rok , Anonymizováno, , koordinace a příprava nového měření povrchové výměny aerosolu a jejího vertikálního transportu na výzkumné stanici , adresa, , zajišťování spolupráce žalované s mezinárodním konsorciem , Anonymizováno, , zastupování žalované ve věci spolupráce s , Anonymizováno, , zajištění měření jednotlivých fyzikálních veličin, podpora a koordinace zasílání naměřených dat do mezinárodního datacentra , Anonymizováno, , návrh rozpočtu projektu , Anonymizováno, v rámci žalované pro rok , Anonymizováno, , jednání s , Anonymizováno, , Anonymizováno, i. ohledně přípravy měření povrchové výměny , Anonymizováno, a jejich , Anonymizováno, , adresa, .

14. Žalovaná v rámci podání ze , datum, uvedla, že vnitřní mzdový předpis z , datum, (který nabyl účinnosti , datum, ) nahradil předchozí vnitřní mzdový předpis žalované z , datum, (účinný od , datum, do , datum, ), kdy úprava osobních příplatků obou těchto vnitřních předpisů byla prakticky identická. Poukázala na to, že podle těchto vnitřních předpisů poskytnutí osobního příplatku za plnění úkolů v rámci jednotlivých projektů nebylo vázáno na již vykonanou činnost v rámci jednotlivých projektů, což platilo i pro žalobkyni. Přestože tedy žalobkyně nevykonala v rámci projektu žádnou činnost, tak s ohledem na předpoklad její činnosti jí byl již od počátku účasti na projektu přiznán osobní příplatek pojící se k úkolům žalobkyně v rámci projektu. K doplnění tvrzení žalobkyně z , datum, pak uvedla, že většina z činností uvedených žalobkyní v jejím podání se vztahovala k pověření žalobkyně vykonávat funkci vedoucího oddělení, za což žalobkyně pobírala samostatný příplatek. Proto většina uvedených činností nebyla relevantní z hlediska osobního příplatku za úkoly č., Anonymizováno, , Anonymizováno, . Poukázala na to, že podstatou činnosti žalobkyně na projektech č. , Anonymizováno, bylo shromažďování dat a jejich poskytování k dalšímu zpracování. Konkrétně to znamenalo, že žalobkyně měla na starosti zajištění a měření veličin a podporu a koordinaci zasílání naměřených dat do , Anonymizováno, , včetně podpory a zajištění validace dat. Na rozdíl od žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, byl žalovanou přijat za zcela rozdílným účelem, a to k zajištění seniorské vědecké pozice, která doposud v řešení obou uvedených projektech ze strany žalované nebyla zajištěna. Z toho vyplývaly i zásadní rozdíly v pracovní náplni , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho činnosti na projektech. , Anonymizováno, . , jméno FO, mimo organizování zajištění chodu příslušné výzkumné infrastruktury měl za úkol především zajištění , Anonymizováno, komunikace s partnery za účelem vědecké utilizace měřených dat, vývoj měřících postupů a metodik zpracování dat a jejich vyhodnocení a , Anonymizováno, zhodnocení. U , tituly před jménem, , jméno FO, se tedy již nejednalo jen o zajištění dat pro třetí subjekty, ale o jejich zpracování a vyhodnocení pro předložení třetím stranám již jako plnohodnotného vědeckého výstupu se závěry, a nikoliv pouze dat v surové podobě. Proto žalovaná měla za to, že postupovala v souladu se svými vnitřními mzdovými předpisy. I kdyby se však od svých vnitřních mzdových předpisů odchýlila, pak by se nemohlo jednat o jakékoliv diskriminační jednání, jelikož takto přistupovala i k ostatním zaměstnancům, tedy i k žalobkyni samotné.

15. U jednání odvolacího soudu dne , datum, byla žalovaná vyzvána k doplnění rozhodných skutečností (a označení důkazů) ohledně toho, zda na projektech, na kterých pracovala žalobkyně a posléze , tituly před jménem, , jméno FO, , existovaly různé fáze z hlediska odbornosti nebo vědecké náročnosti (tedy zpracování, analýza, výstupy a hodnocení – jak tvrdí žalobkyně); pokud tyto fáze projektů existovaly, byla vyzvána, aby uvedla konkrétní činnosti, které na těchto projektech vykonávala žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaná požadovaná skutková tvrzení doplnila podáním z , datum, (č. l. , Anonymizováno, ). V něm uvedla historické souvislosti ohledně projektu , Anonymizováno, , který je projektem na evropské úrovni) i projektu č. , Anonymizováno, který je národním projektem). Dále uvedla, že u těchto projektů nebyly stanoveny jednotlivé fáze vyžadující odlišnou odbornost. Jelikož projekty spolu řešilo více , Anonymizováno, organizací, postup a způsob řešení řídil a interně kontroloval řešitelský výbor, ve kterém byly zastoupeny všechny spoluřešitelské organizace. V období participace žalobkyně na těchto projektech žalovanou v řešitelském výboru zastupoval a vědecky vedl , tituly před jménem, , jméno FO, (statutární zástupce žalované). V rámci činnosti řešitelského výboru pak na činnosti žalované do , Anonymizováno, participoval klíčový pracovník projektu , tituly před jménem, , jméno FO, . Jeho pracovní poměr u žalované však skončil k , datum, . S ohledem na ukončení participace , tituly před jménem, , jméno FO, , oslovil , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly před jménem, , jméno FO, k účasti na projektech; tento začal na projektech participovat, avšak z osobních důvodů tak činil (až do , Anonymizováno, mimo rámec oficiální struktury žalované. S uzavřením pracovního poměru , tituly před jménem, , jméno FO, souhlasil až na , Anonymizováno, (od , datum, ). Po nástupu , tituly před jménem, , jméno FO, do pracovního poměru převzal zastupování žalované v řešitelském výboru. Samotné činnosti člena řešitelského výboru nebyly nikde písemně zachyceny, když vycházely z vlastní činnosti řešitelského výboru a jeho složení z osob v rámci kategorie senior scientist a jejich poradců. V tomto směru žalovaná poukázala na to, že žalobkyně nebyla členem řešitelského výboru a neplnila činnosti spojené s povinnostmi vedoucího vědeckého pracovníka. , Anonymizováno, . , jméno FO, s ohledem na svou již několikaměsíční účast na projektech byl po svém nástupu na pracoviště žalované okamžitě schopen převzít jak povinnosti vědeckého řešení projektů, tak i povinnosti odborně technického řešení. Okamžité převzetí všech odborných řešitelských úkolů bylo možné také díky tomu, že odbornou problematiku předmětné výzkumné infrastruktury znal, když se coby jeden z nejvýznamnějších českých i světových odborníků v této problematice na vědeckém a odborném technickém řešení předmětné výzkumné infrastruktury konzultačně podílel i před svým nástupem na pracoviště žalované. , Anonymizováno, . , jméno FO, tedy fakticky převzal v projektech pozici , tituly před jménem, , jméno FO, i , tituly před jménem, , jméno FO, . , Anonymizováno, . , jméno FO, měl mimo organizování zajištění chodu příslušné výzkumné infrastruktury za úkol především zajištění vědecké komunikace s partnery za účelem vědecké utilizace měřených dat, vývoje měřících postupů a metodik měření a zpracování dat a jejich vyhodnocení a vědeckého zhodnocení a zhodnocení dopadu na společnost. Žalovaná poukazovala na to, že většina pracovních činností uváděných žalobkyní spadala pod provozně technické a administrativní zajištění projektů, případně do náplně činnosti funkce vedoucího oddělení, kdy tyto činnosti nevyžadovaly odbornou kvalifikací vědeckého výzkumného pracovníka (na rozdíl od , tituly před jménem, , jméno FO, ). Proto měla za to, že nelze zcela porovnávat výstupy z období pracovního poměru žalobkyně a z období činnosti , tituly před jménem, , jméno FO, . Práce prováděné , tituly před jménem, , jméno FO, nemohla žalobkyně z objektivních důvodů vykonávat, když byla teprve na počátku budování své vědecké erudice. Kromě toho , tituly před jménem, , jméno FO, měl za úkol i zajišťovat publikace v impaktovaných vědeckých časopisech; k tomuto uvedla, že za působení , tituly před jménem, , jméno FO, došlo v přímé souvislosti s , Anonymizováno, k publikaci tří článků v časopisech. K požadavku žalobkyně na doložení tzv. , Anonymizováno, , pracovních listů či obdobných výstupů (ohledně evidence pracovní doby zaměstnanců na projektech) uvedla, že požadavek zpracování takových dokumentů nebyl na projektech dán.

16. Žalobkyně měla za to, že tvrzení žalované v podání z , datum, jsou jen obecná a že žalovaná tak neunesla břemeno tvrzení (ani důkazní břemeno). Z opatrnosti však všechna tato tvrzení žalované považovala za sporná. Zejména považovala za sporné tvrzení žalované o tom, že žalovaná nemá k dispozici term sheety, pracovní listy či obdobné výstupy ohledně evidence konkrétních pracovních úkolů. V tomto směru žalobkyně poukázala na to, že povinnost vést pracovní záznamy vyplývá přímo z , Anonymizováno, Namítla také, že zatímco žalobkyně své pracovní zapojení na projektech popsala zcela konkrétně a určitě, žalovaná práci , tituly před jménem, , jméno FO, téměř nespecifikovala; pokud ano, nepředložila jediný konkrétní důkaz, který by prokázal odlišné zapojení , tituly před jménem, , jméno FO, oproti žalobkyni. Poukázala rovněž na to, že konkrétní pracovní činnosti na , Anonymizováno, byly dané projektovými dokumentacemi (, Anonymizováno, smlouvou, žádostí o , Anonymizováno, , apod.), proto není pravdivé tvrzení žalované o tom, že konkrétní činnosti jednotlivých řešitelských organizací vycházely z jednání řešitelského výboru. Rovněž namítla, že z vyjádření žalované nevyplývá, jaké konkrétní činností měl řešitelský výbor vykonávat, jakým přínosem bylo členství , tituly před jménem, , jméno FO, v řešitelském výboru v období relevantním pro tento spor, jak často (a zda vůbec) se řešitelský výbor scházel a co bylo jeho náplní. Nerozporovala, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl vedoucím řešitelského výboru na těchto projektech, poukazovala však na to, že to bylo nikoli z pozice zaměstnance žalované, ale z pozice zaměstnance , Anonymizováno, ; , tituly před jménem, , jméno FO, pracoval primárně jako koordinátor a nezajišťoval odbornou stránku.

17. I po doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobkyně i ze strany žalované zůstalo nadále především sporné, jaké konkrétní pracovní činnosti vykonávala žalobkyně a následně , tituly před jménem, , jméno FO, na , Anonymizováno, . K prokázání této sporné skutečnosti odvolací soud doplnil dokazování účastnickým výslechem žalobkyně, účastnickým výslechem žalované (statutárního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, ), výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, (zástupce ředitele žalované) a svědka , tituly za jménem, , jméno FO, (vedoucí vědeckého oddělení , Anonymizováno, – ústav spolupracující s žalovanou na předmětných , Anonymizováno, ). Účastníci nejprve k důkazům navrhovali i výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, . Po přečtení jeho vyjádření z , datum, (č. l. , Anonymizováno, ) již ani jedna strana na výslechu tohoto svědka netrvala. Výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, (který provedl soud I. stupně) již nemohl být zopakován, neboť v odvolacím řízení vyplynulo, že , tituly před jménem, , jméno FO, v mezidobí zemřel. Žalobkyně v druhé fázi odvolacího řízení navrhla doplnit dokazování rovněž , Anonymizováno, smlouvou k , Anonymizováno, evaluačním formulářem pro , Anonymizováno, , hodnocením návrhu výzkumných infrastruktur ČR, smlouvou o spolupráci mezi , Anonymizováno, a žalovanou. Zejména grantová smlouva a další listiny vztahující se k projektům , Anonymizováno, byly v anglickém jazyce a jednalo se o velmi rozsáhlé dokumenty (čítající několik set stran). Sama žalobkyně k těmto listinným důkazům uvedla, že je navrhuje jen z opatrnosti, když má za to, že své důkazní břemeno unesla. Odvolací soud tyto listiny k důkazu neprováděl, když vycházel z toho, že tyto listiny by stejně nemohly prokázat zásadní spornou skutečnost, a to konkrétní rozsah práce žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, na daných projektech (z vyjádření obou účastníků vyplývá, že k prokázání této sporné skutečnosti dané listiny nebyly předloženy). Pokud grantová smlouva (, Anonymizováno, ) měla prokazovat, že žalovaná byla povinna vést term sheety, či jinou evidenci ohledně pracovních úkolů na projektech (jak žalobkyně v řízení tvrdila), tak i případné porušení této povinnosti by samo o sobě nemohlo vést k závěru, že vyplácením osobních příplatků žalobkyni v nižší výši (než , tituly před jménem, , jméno FO, ) byla žalobkyně diskriminována.

18. Žalobkyně i žalovaná v rámci svých účastnických výslechů setrvaly na svých tvrzeních; tedy žalobkyně na tvrzení, že její práce na předmětných projektech byla v zásadě stejného charakteru a stejně hodnotná, jak práce , tituly před jménem, , jméno FO, ; žalovaná pak na tvrzení, že práce a úkoly , tituly před jménem, , jméno FO, na těchto projektech byly zásadně odlišné od práce žalobkyně, když podstatou práce , tituly před jménem, , jméno FO, bylo vědecké zpracování a analýza nashromážděných dat. Za této situace odvolací soud při zjišťování skutkového stavu vycházel především z výpovědí svědků , tituly za jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , když se jednalo o osoby, které bezprostředně spolupracovaly se žalobkyní i s , tituly před jménem, , jméno FO, na předmětných projektech a obě osoby vypovídaly jako svědci po poučení podle § 126 odst. 1 o.s.ř. (pod sankcí trestního stíhání, pokud by vědomě uváděly nepravdivé údaje). Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, (jejíž pravdivost dle odvolacího soudu nebyla vyvrácena ostatními provedenými důkazy) bylo možno vzít za prokázané, že , tituly před jménem, , jméno FO, na předmětných projektech , Anonymizováno, (na rozdíl od žalobkyně) zajišťoval práci vedoucího , Anonymizováno, pracovníka (, Anonymizováno, ), když jako vedoucí , Anonymizováno, pracovník už jen nesbíral a nezpracovával naměřená data (tak jako žalobkyně), ale z těchto dat vyvozoval konkrétní závěry (proč tato data byla naměřena, co to způsobilo, co to znamená). Z výpovědi tohoto svědka vyplynulo, že některé pracovní úkoly byly u žalobkyně i , tituly před jménem, , jméno FO, shodné (administrativní a provozní vedení předmětných projektů), nicméně podstatou práce , tituly před jménem, , jméno FO, byla analýza dosavadního vývoje, tedy vlastní , Anonymizováno, práce. Z výpovědi tohoto svědka bylo možnost vzít za prokázané, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl i členem řešitelského výboru projektu , Anonymizováno, , když členem řešitelského výboru byl ještě před vznikem pracovního poměru (od doby, kdy činnost v řešitelském výboru ukončil , tituly před jménem, , jméno FO, ). Skutečnosti zjištěné z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, lze mít za potvrzené i z výpovědi svědka , tituly za jménem, , jméno FO, . U tohoto svědka nebylo vůbec žádných pochyb o jeho nestrannosti a věrohodnosti, když tento svědek nebyl v žádném poměru k žalobkyni, ani k žalované (nebyl a není zaměstnancem žalované). Byť tento svědek ve své výpovědi uvedl, že je těžké porovnávat pracovní úkoly žalobkyně s pracovními úkoly , tituly před jménem, , jméno FO, na předmětných projektech, přesto z jeho výpovědi lze dovodit, že pracovní úkoly , tituly před jménem, , jméno FO, byly částečně jiné než pracovní úkoly žalobkyně. Jednak svědek potvrdil, že v jisté fázi projektu vznikl řídící (řešitelský) výbor a že , tituly před jménem, , jméno FO, byl členem tohoto výboru. Dále svědek potvrdil, že v době, kdy na projektech začal pracovat , tituly před jménem, , jméno FO, , bylo z těchto projektů více vědeckých výstupů než v době, kdy tam byla žalobkyně, a že z tohoto důvodu bylo i více společných publikací s , tituly před jménem, , jméno FO, , než se žalobkyní [toto svědek odůvodňoval tím, že „ve vědě vždy výstupy přijdou později ... když , tituly před jménem, , jméno FO, nastoupil, tak projekt začal nést ovoce (v podobě publikací), protože ta data už byla pohromadě“].

19. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb. v platném znění (dále antidiskriminační zákon) se přímou diskriminací rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků, i z důvodu státní příslušnosti.

20. Podle § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

21. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění (dále zákoník práce) „v pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu …“.

22. Podle § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle odstavce 3 téhož ustanovení výše náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za niž k porušení práva došlo.

23. Podle § 133a o.s.ř. pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě pohlaví …, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.

24. Byť se provedenými důkazy nepodařilo přesně zjistit přesný výčet konkrétních pracovních úkonů, které je na projektech , Anonymizováno, provedl , tituly před jménem, , jméno FO, a které žalobkyně, rovněž ani přesnou dobu práce , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobkyně na těchto projektech (neboť v řízení vyplynulo, že tzv. term sheety nebo pracovní listy nebyly vyhotovovány nebo se nezachovaly), přesto odvolací soud po zhodnocení všech provedených důkazů dospěl k závěru, že přínos práce , tituly před jménem, , jméno FO, na těchto projektech byl pro žalovanou větší než přínos žalobkyně. Lze mít za prokázané, že projekt , Anonymizováno, , Anonymizováno, a následně , Anonymizováno, trval několik let a měl několik fází. V řízení vyšlo najevo, že tyto fáze zahrnovaly na počátku především sběr dat, poté analýzu dat a následně vědecké vyhodnocení a zajištění výstupů pro třetí strany (což obnášelo především publikaci odborných článků). Odvolací soud na základě výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , svědka , tituly za jménem, , jméno FO, a účastnického výslechu žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, ) dospěl k závěru, že pracovní úkoly , tituly před jménem, , jméno FO, na těchto projektech se týkaly především té závěrečné fáze, tedy toho vlastního vědeckého vyhodnocení a publikací odborných článků. Byť z judikatury Soudního dvora Evropské unie (viz rozsudek z , datum, , , jméno FO, a ze zrušujícího rozsudku dovolacího soudu z , datum, vyplývá, že obecně lze porovnávat i odměňování zaměstnanců v různých časových obdobích, tak v poměrech projednávané věci to bylo velmi stěží proveditelné, a to právě pro různé fáze těchto projektů. Pokud tedy , tituly před jménem, , jméno FO, nastoupil do projektu , Anonymizováno, ve fázi, která vyžadovala jiný typ pracovní činnosti a zejména více vědecké práce a méně rutinní práce (nikoli jen prostý sběr dat), pak je logické, že žalovaná za takovéto situace stanovila osobní příplatek , tituly před jménem, , jméno FO, vyšší než žalobkyni.

25. Odvolací soud si je vědom toho, že závěr o posouzení (většího) přínosu práce žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, na projektech , Anonymizováno, může být různými subjekty vnímán odlišně. Nicméně je třeba poukázat na to, že v tomto případě zásadní otázka, mající význam pro výsledek sporu, je v podstatě posouzení hodnoty a přínosu speciální vědecké práce pro zaměstnavatele. Vědecká práce je duševní prací a ze své podstaty je tak těžko uchopitelná. Při posuzování hodnoty práce tak nelze vycházet z běžných kritérií jako v případě Macarthys Ltd. proti , jméno FO, . V tehdy projednávané věci Soudní dvůr EU porovnával práci dvou zaměstnanců, kteří působili v různých obdobích na pozici vedoucího skladu (přičemž jednomu byla vyplácena týdenní mzda ve výši 60 liber a druhému ve výši 50 liber). Porovnání hodnoty práce žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, v daném případě tedy bylo mnohem náročnější.

26. Byť odvolací soud považuje tento případ za hraniční, přesto však s přihlédnutím ke skutečnosti, že , tituly před jménem, , jméno FO, nastoupil do projektu , Anonymizováno, v jiné fázi než žalobkyně, když tato jeho fáze vyžadovala kvalitativně jiný typ práce a vědecky náročnější práci (viz skutečnosti zjištěné z výslechů svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly za jménem, , jméno FO, ), dospěl ke konečnému závěru, že žalovaná při stanovení osobních příplatků , tituly před jménem, , jméno FO, neporušila svůj vnitřní mzdový předpis (č. , Anonymizováno, z , datum, ) a že jejím postupem nebyla žalobkyně diskriminována. Nebyla tak naplněna hypotéza stanovená ve výše citovaných zákonných ustanoveních.

27. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek v napadených výrocích I. a II. jako věcně správný potvrdil, jakož i správný nákladový výrok III. (výrok I. tohoto rozsudku).Náklady řízení28. Pokud se týká odvolací námitky žalobkyně ve vztahu k napadenému výroku III. o náhradě nákladů řízení mezi procesně neúspěšnou žalobkyní a státem, tuto odvolací soud nepovažoval za důvodnou. Jelikož dovolací soud v rozsudku z , datum, neučinil žádné závazné závěry ve vztahu k poslední dovolací otázce žalobkyně (ohledně náhrady nákladů státu), setrvává odvolací soud na svém závěru vyjádřeném v rozsudku z , datum, . Lze tedy zopakovat, že odvolacímu soudu je známa judikatura Ústavního soudu ohledně toho, že náklady za tlumočení soudního jednání tak, aby účastník mohl jednat ve svém mateřském jazyku, představují náklady, který vždy hradí stát; z čehož plyne, že v i případě procesního neúspěchu takovéto náklady nehradí neúspěšný účastník. Nicméně v tomto případě soudní tlumočník nebyl do řízení přibrán z důvodu tlumočení některému z účastníků do mateřského jazyka, ale jen z důvodu překladu písemnosti, na kterou v rámci své argumentace odkázala žalobkyně. Je ustálenou praxí, že v soudních řízeních s cizím (mezinárodním) prvkem je věcí účastníka, aby na své náklady zajistil překlad písemností, na které odkazuje nebo které navrhuje k důkazu. Pokud toto neučiní, pak překlad zajistí stát (soud) ze své úřední povinnosti. Vzniklé náklady je však třeba považovat za náklady státu ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. V tomto případě není rozhodné, že překládaná listina nebyla prováděna k důkazu, ale jen na podporu právního názoru zastávaného žalobkyní. Proto za této situace soud I. stupně postupoval správně, pokud procesně neúspěšné žalobkyni uložil podle § 148 odst. 1 o.s.ř. vzniklé náklady zaplatit.

29. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil závislý výrok IV. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem I. stupně, neboť při jeho přezkumu dospěl k jiné výši nákladů procesně úspěšné žalované než soud I. stupně. Soud I. stupně správně použil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého dovodil, že žalovaná má vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení v souvislosti s jejím právním zastoupením. Při výpočtu nákladů za právní zastoupení však nezohlednil ust. § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále advokátní tarif). V tomto směru tedy nebylo zohledněno, že žalobkyně žalobou uplatnila dva nároky, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem. Prvním nárokem byl nárok na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč a druhým nárokem určení, že postupem žalované v oblasti odměňování došlo k diskriminaci žalobkyně. V případě prvního nároku činí tarifní hodnota , Anonymizováno, Kč (což dle § 7 advokátního tarifu odpovídá odměně , Anonymizováno, Kč), v případě druhého nároku činí tarifní hodnota podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu , Anonymizováno, Kč (což podle § 7 advokátního tarifu odpovídá odměně , Anonymizováno, Kč). Odměna za jeden úkon tedy neměla být přiznána v částce , Anonymizováno, Kč, jak učinil soud I. stupně, ale v částce , Anonymizováno, Kč. Zástupce žalované učinil ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu 8 úkonů právní služby, které spočívají v: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) vyjádření k žalobě, 3) účast na prvním setkání s mediátorem, 4) účast na jednání , datum, , 5) účast na jednání , datum, , 6) účast na jednání , datum, , 7) účast na jednání , datum, , 8) účast na jednání , datum, . Účast na jednání dne , datum, , kdy nebylo zahájeno vlastní jednání a bylo jen mezi účastníky dohodnuto, že proběhne mediační řízení, bylo ve smyslu § 11 odst. 2 písm. g/ advokátního tarifu hodnoceno jako úkon spočívající v přípravě jednání, za který náleží poloviční odměna. Odměna za tyto vykonané úkony právní služby tak dosáhla ve svém součtu , Anonymizováno, ). Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za každý úkon právní služby náleží zástupci žalované režijní paušál ve výši , Anonymizováno, Kč (celkem , Anonymizováno, Kč). Náklady za právní zastoupení tak dosáhly celkové částky , Anonymizováno, Kč. Jelikož bylo osvědčeno, že zástupce žalované je plátcem DPH, byla tato částka podle § 137 odst. 3 o.s.ř. navýšena o 21 % DPH (, Anonymizováno, Kč) na celkovou částku , Anonymizováno, Kč. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení vzniklých státu (výrok III. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci procesně neúspěšná, proto je povinna nahradit státu náklady řízení, které vznikly v průběhu odvolacího řízení. Tyto náklady představují náklady na svědečné ve výši , Anonymizováno, Kč v souvislosti s výpovědí svědka , jméno FO, , o kterých byla pravomocně rozhodnuto usnesením odvolacího soudu z , datum, , č. j. , Anonymizováno, .

31. O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení (výrok IV. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové částce , Anonymizováno, Kč. Tato částka představuje náklady za právní zastoupení žalované a byla vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném v době vykonání jednotlivých úkonů právní služby (dále advokátní tarif). Tato částka se skládá z náhrady nákladů za první fázi odvolacího řízení (do vydání rozsudku z , datum, ) v částce , Anonymizováno, Kč, z náhrady nákladů za dovolací řízení ve výši , Anonymizováno, Kč a z náhrady nákladů za druhou fázi odvolacího řízení (od rozhodnutí dovolacího soudu z , datum, do vydání tohoto rozsudku) v částce , Anonymizováno, Kč.

32. V první fázi odvolacího řízení zástupce žalované učinil 2 úkony právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu spočívaly v písemném vyjádření k odvolání a v účasti u jednání odvolacího soudu dne , datum, . Odměna za tyto úkony právní služby dosáhla částky , Anonymizováno, ). Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za tyto 2 úkony náleží paušální náhrada ve výši , Anonymizováno, Kč , Anonymizováno, Kč). Celkem tak náklady za právní zastoupení dosáhly částky , Anonymizováno, Kč. S připočtením 21 % DPH ve výši , Anonymizováno, Kč tak celkové náklady za tuto fázi odvolacího řízení dosáhly částky , Anonymizováno, Kč.

33. V rámci dovolacího řízení zástupce žalované učinil jeden úkon právní služby spočívající v písemném vyjádření k dovolání z , datum, . Odměna za tento úkon činí , Anonymizováno, Kč a jeden režijní paušál za tento úkon činí , Anonymizováno, Kč. (k odůvodnění těchto částek viz výše). Náklady za právní zastoupení žalované v dovolacím řízení tak dosáhly částky , Anonymizováno, Kč, s připočtením 21 % DPH (, Anonymizováno, Kč.

34. Ve druhé fázi odvolacího řízení zástupce žalované učinil 8 úkonů právní služby, které podle § 11 odst. 1, odst. 2 advokátního tarifu spočívaly v: 1) účasti u jednání , datum, , 2) písemném vyjádření ve věci z , datum, , 3) účasti u jednání , datum, , 4) písemném vyjádření ve věci z , datum, , 5) účasti u jednání , datum, , 6) – 7) účasti u jednání , datum, (jednání přesáhlo 2 hodiny), 8) účasti u jednání , datum, . V době provedení těchto úkonů právní služby došlo ke změně § 9 odst. 1 advokátního tarifu (od , datum, ), když tarifní hodnota ve věcech, kdy hodnotu věci nebo práva nelze vyjádřit v penězích, byla změněna z částky , Anonymizováno, na částku , Anonymizováno, Kč. Z toho tedy vyplývá, že odměna v případě druhého nároku (určení, že postupem žalované v oblasti odměňování došlo k diskriminaci žalobkyně) činí , Anonymizováno, Kč. Odměna z prvního nároku (zaplacení částky , Anonymizováno, Kč) zůstala stejná i po , datum, , tj. částka , Anonymizováno, Kč. Společná odměna za jeden úkon právní služby tak v druhé fázi odvolacího řízení činila , Anonymizováno, Kč (nikoli , Anonymizováno, Kč, jak v první fázi řízení). Tato odměna mohla být přiznána za prvních 7 úkonů právní služby. Poslední úkon právní služby se týkal účasti na jednání, kde bylo pouze vyhlášeno rozhodnutí, proto podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu činí odměna za tento úkon právní služby jen jednu polovinu. V případě účasti u jednání , datum, bylo vycházeno z toho, že jednání přesáhlo 2 hodiny, proto za tento úkon zástupci žalované vznikl nárok na odměnu tak, jak kdyby se jednalo o 2 úkony. Celková odměna v této fázi řízení tedy dosáhla částky , Anonymizováno, Kč (, Anonymizováno, ). Za každý úkon právní služby pak zástupci žalované vznikl nárok na režijní paušál ve výši , Anonymizováno, Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, ). Celkové náklady právního zastoupení ve druhé fázi odvolacího řízení tak dosáhly částky , Anonymizováno, Kč, s připočtením 21 % DPH (, Anonymizováno, Kč.