15 Co 9/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 4. 9. 2024, č. j. 55 C 186/2022-109,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 2 275 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, .

1. V řízení zahájeném podáním žaloby , datum, se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu č. , Anonymizováno, nacházejícího se ve , Anonymizováno, . podlaží domu v , adresa, (dále také předmětný byt), daná žalovaným žalobci dopisem ze dne , datum, , je neoprávněná. Žalobu odůvodnil tím, že předmětný byt užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovaným dne , datum, . Žalobce smlouvu uzavřel jako nájemce, žalovaný jako pronajímatel a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dne , datum, žalovaný nájemní smlouvu vypověděl, a to z důvodu hrubého porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu. Tvrzené hrubé porušení povinností žalovaný vymezil tak, že: „žalobce pravidelně narušuje pořádek v domě a nad míru přiměřenou poměrům obtěžuje ostatní nájemci žijící v domě“ a „toto narušování spočívá ve velmi hlučném chování a porušování domovního řádu“. Žalobce odmítal, že by se dopouštěl vytýkaného jednání; připouštěl jen, že ve svém bytě občas pouštěl hudbu, ale většinou to bylo nikoli v době od 22:00 do 6:00, přičemž takto produkovaná hudba dle jeho názoru nepřesahovala hlukové limity. Argumentoval zejména tím, že ke dni doručení výpovědi už žádnou hlasitou hudbu ve svém bytě nepouštěl a nepouští. Dále poukazoval na to, že předmětný byt užívá , Anonymizováno, let a že vždy řádně platil nájem; proto považoval výpověď za nepřiměřenou a neoprávněnou.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla zamítnuta. Měl za to, že výpověď daná žalobci z jeho strany byla platná. Poukazoval na to, že na chování žalobce bylo v minulosti mnoho stížností od ostatních nájemníků; tyto stížnosti se týkaly zejména hlasitého poslechu hudby v nočních hodinách v předmětném bytě a násilných incidentů mezi žalobcem a dalším nájemníkem (panem , Anonymizováno, ). V tomto směru podrobně popsal incidenty v souvislosti s chováním žalobce ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Uvedl, že k několika incidentům byla přivolána hlídka Městské policie (, datum, , , datum, a , datum, ). V souvislosti s incidentem dne , datum, pak byl žalobce rozhodnutím správního orgánu , Anonymizováno, , adresa, , v přestupkovém řízení uznán vinným spácháním přestupku proti veřejnému pořádku. Žalovaný poukázal na to, že před tím, než dal žalobci výpověď z nájmu, vyzval žalobce dne , datum, písemně k nápravě (tato výzva byla žalobci doručena , datum, ), ale ani toto nepomohlo. I poté ze strany žalobce pokračovalo závadné jednání a docházelo k dalším incidentům. Žalovaný rovněž zmínil, že dne , datum, dostal výzvu od ostatních nájemníků, aby byl žalobci ukončen nájem s odůvodněním, že k žalobci se „stahují bezdomovci a z jeho bytu je hluk ve dne i v noci“. Dle žalovaného i tato výzva potvrzuje závadné chování žalobce. Pokud se týká tvrzení žalobce, že jím reprodukovaná hudba nepřesahovala hlukové limity dle zákona o veřejném zdraví, není to pro danou věc podstatné, když podstatné je to, že poslechem hudby byli ostatní nájemníci nepřiměřeně obtěžováni.

3. Žalobce v průběhu řízení připouštěl jen dva incidenty, které žalovaný zmínil ve vyjádření k žalobě. Potvrdil incident v noci z , Anonymizováno, . na , datum, a v noci , datum, , kdy usnul při poslechu hudby a v obou případech hudbu ztišil na žádost přivolané hlídky městské policie. U některých zmíněných incidentů pak namítl, že hudbu ve svém bytě nepouštěl v noci, ale v denních hodinách.

4. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování listinnými důkazy a k tvrzeným incidentům vyslechl svědky (další nájemníky v daném bytovém domě) , jméno FO, , , adresa, , , jméno FO, a , jméno FO, . Po takto provedeném dokazování dospěl k závěru, že existence nájemního poměru mezi účastníky i písemné výpovědi z nájmu, kterou žalovaný dal žalobci dopisem ze dne , datum, , byla prokázána listinnými důkazy (ostatně tato tvrzení mezi účastníky ani sporná nebyla). Dále vzal na základě listinných důkazů a svědeckých výpovědí za prokázané, že se staly výše uvedené incidenty, kterými žalovaný odůvodňoval to, že žalobci dal výpověď z nájmu. Nesporné bylo rovněž to, že dne , datum, žalovaný vyzval žalobce (písemně), aby se zdržel hlasových projevů a narušování poklidného soužití v domě a aby se zdržel napadání ostatních nájemců v domě a jiného agresivního chování vůči dalším osobám v domě. Po zjištění těchto skutečností soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba byla podána ve lhůtě dle § 2290 občanského zákoníku a že v daném případě byl naplněn výpovědní důvod ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, když tento důvod spočíval především v narušování pořádku ze strany žalobce v domě a obtěžování ostatních nájemců nad míru přiměřenou poměrům. Zdůraznil, že žalobce závadného jednání nezanechal ani poté, co byl žalovaným vyzván k odstranění závadného stavu, když i po , datum, pokračoval v obtěžování dalších nájemníků. S ohledem na délku trvání a opakování závadného jednání dospěl k závěru, že porušení povinností žalobce vyplývajících z nájmu naznalo charakteru hrubosti, tak jak je předvídané ustanovením § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. K poukazu žalobce, že v době, kdy obdržel danou výpověď, došlo z jeho strany k nápravě a již se žádného závadného jednání nedopouštěl, uvedl, že toto je sice chvályhodné, nicméně je zřejmé, že žalobce od svého dalšího závadného jednání upustil právě až pod tíhou realizované výpovědi, a proto soud tuto skutečnost nemohl zohledňovat při posuzování otázky, zda předmětná výpověď je souladná s dobrými mravy. Z těchto všech důvodů žalobu zamítl jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 150 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %, tj. částku , Anonymizováno, Kč. Účelné náklady žalovaného spatřoval v nákladech na právní zastoupení v celkové výši , Anonymizováno, Kč; s ohledem na předmět sporu, který netvoří relativně běžnou agendu žalovaného, měl za to, že žalovanému náhradu nákladů za právní zastoupení nelze upřít. S ohledem na špatné majetkové osobní poměry žalobce však žalovanému přiznal jen polovinu vzniklých nákladů, tj. částku , Anonymizováno, Kč.

5. Proti tomuto rozsudku žalobce podal odvolání, kterým se domáhal, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek (ve výroku I.) tak, že jeho žalobě bude vyhověno. Žalobce zejména poukázal na to, že současná rozhodovací praxe vyšších soudů vychází z toho, že při posuzování výpovědi podle § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku není potřeba předchozí výzvy k odstranění závadného jednání, ale je třeba, aby porušení povinnosti ze strany nájemce trvalo ke dni doručení výpovědi. K tomuto názoru odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, 26 Cdo 1727/2018 a 26 Cdo 2128/2023. V tomto směru žalobce poukázal na to, že k poslednímu důvodně vytýkané jednání došlo dne , datum, , tedy skoro 3 měsíce před tím, než obdržel od žalovaného výpověď. Pokud se týká incidentu z , datum, , poukazoval na to, že tento incident se nestal v noci a že na žádost sousedky hlasitou hudbu ztlumil. Žalobce tedy dovozoval, že pokud žalovaný považoval jednání žalobce za neúnosné v době od , Anonymizováno, , měl žalobci dát výpověď již v této době a nikoli mu zasílat výzvu k nápravě. Žalobce dále v odvolání poukázal na to, že soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení v rozporu s judikaturou Ústavního soudu; v tomto směru poukázal na to, že věc nebyla tak složitá, aby žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů za právní zastoupení.

6. Žalovaný odvolání žalobce považoval za nedůvodné a navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl v celém rozsahu potvrzen. Pokud žalobce poukazoval na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 26 Cdo 4269/2016 a jiné), tak výše uvedené rozhodnutí dopadá na situace, kdy výpovědní důvod představuje protiprávní stav (např. neplacení nájmu), nikoli jednotlivé, časově ohraničené a opakované porušování povinností. V tomto směru zmínil, že bylo absurdní, pokud by mělo být trváno na tom, že hlasitá hudba musela být v bytě žalobce puštěná v okamžiku doručení výpovědi. K námitce žalobce, že incident dne , datum, se nestal v noci, ale v podvečerních hodinách, poukázal na to, že i tak tento incident naplnil znaky hrubého porušení povinnosti nájemce.

7. V rámci odvolacího řízení žalobce ani žalovaný nenavrhovali nové důkazy.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Podle § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále také občanský zákoník) pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu.

10. Podle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.

11. Podle § 2290 občanského zákoníku nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

12. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, jakož i s jeho skutkovým závěrem, rovněž tak se všemi jeho právní závěry a pro stručnost odkazuje na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, v němž se soud I. stupně podrobně vypořádal se všemi právně významnými otázkami. Soud I. stupně všechny své závěry logicky zdůvodnil a jeho odůvodnění je přesvědčivé. Odvolací soud má za to, že by bylo nadbytečné, aby všechny tyto skutkové a právní závěry (se kterým souhlasí) na tomto místě znovu opakoval. Lze dodat, že odkaz na skutkové i právní závěry předchozího rozsudku je možný a že se nejedná o porušení povinnosti odůvodnit rozhodnutí ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 3066/2005).

13. Pro úplnost lze zrekapitulovat, že i odvolací soud sdílí názor, že všechny incidenty, které žalovaný tvrdil ohledně závadného jednání žalobce, byly prokázány provedenými důkazy, a že jednání žalobce spočívající v obtěžování ostatních nájemníků poslechem hlasité hudby nad míru přiměřenou poměrům lze jednoznačně považovat za hrubé porušení povinnosti nájemce dle shora citovaného § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. V tomto směru bylo pro žalobce přitěžující zejména to, že závadného jednání se dopouštěl opakovaně během delšího časového období, přičemž obtěžování ostatních nájemníků bylo tak intenzivní, že opakovaně musela být přivolána hlídka městské policie k zamezení závadného stavu; konečně pak i to, že žalobce závadného jednání nezanechal ani poté, co byl žalovaným písemně vyzván k zanechání závadného jednání. Odvolací námitka žalobce v tom směru, že pokud se žalovaný domníval, že žalobce hrubě porušuje povinnosti nájemce, neměl ho písemně vyzývat ke zjednání nápravy, ale měl mu hned dát výpověď z nájmu, je skutečně absurdní. K tomu lze poukázat na to, že porušení povinností ze strany žalobce bylo takové intenzity, že by obstál i výpovědní důvod ve smyslu citovaného § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého při porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem může pronajímatel vypovědět nájem bez výpovědní doby; v takových případech však judikaturou bylo dovozeno, že je třeba předchozí výzvy ke zjednání nápravy. V tomto případě však žalovaný dal žalobci výpověď z nájmu pro hrubé porušení povinnosti ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku; pokud za takovéto situace žalovaný vyzval žalobce před vypovězením nájmu k odstranění závadného stavu, jednalo se o právní krok, který žalovaný nebyl povinen učinit; pokud ho učinil, bylo to ve prospěch žalobce a tento krok tedy žalovanému nelze přičítat k tíži.

14. Není rovněž správný názor žalobce o tom, že rozhodovací praxe vyšších soudů vychází z toho, že je třeba, aby porušení povinnosti nájemce trvalo ke dni doručení výpovědi. Z odkazu žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu žádný takovýto závěr nevyplývá. Naopak judikatura Nejvyššího soudu už v poměrech starého občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále také obč. zák.) konstantně vycházela z toho, že je třeba přihlédnout k povaze konkrétního výpovědního důvodu. Pokud se týká výpovědního důvodu spočívajícího v hrubém porušení povinnosti nájemce (dříve § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák.), zde byla judikatura ustálena v závěru, že u tohoto důvodu nelze jeho uplatnění podmiňovat tím, že protiprávní jednání nájemce trvá i ke dni doručení výpovědi, když rozhodné je to, že k uvedenému dni nájemce hrubě porušil povinnosti vyplývající z nájmu bytu. K tomuto závěru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 28/2009, 26 Cdo 78/2010 nebo 20 Cdo 4458/2010. Tyto ustálené závěry platí i v poměrech nového občanského zákoníku a pro stejný výpovědní důvod – dnes § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku.

15. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok I. tohoto rozsudku). Pokud se týká odvolací námitky žalobce v tom směru, že postavení žalovaného neumožňovalo přiznat mu náhradu nákladů za právní zastoupení, má odvolací soud za to, že rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení procesně úspěšnému žalovanému není rozporné s nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2984/09. Tento nález je třeba aplikovat především v tzv. bagatelních sporech, kdy není považováno za účelné najímání advokátů ve skutkově a právně jednoduchých věcech, pokud města v postavení účastníků mají k dispozici odborný aparát na danou agendu (typicky právní oddělení). Odvolací soud souhlasí s tím, že přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu nepatří mezi běžnou agendu a že i ze zmíněného nálezu Ústavního soudu vyplývá, že města se v takových případech mohou dát zastoupit advokátem.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 150 o.s.ř. Bylo vycházeno z toho, že žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a obecně má za této situace právo na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. K účelnosti nákladů za právní zastoupení odvolací soud odkazuje na předchozí odstavec svého odůvodnění. Pokud se týká použití § 150 o.s.ř., zde odvolací soud rozhodl obdobně, jak soud I. stupně, když sám žalovaný navrhoval, aby mu (s ohledem na špatné majetkové poměry žalobce) byla přiznána polovina náhrady nákladů v souvislosti s jeho právním zastoupením. Náklady za právní zastoupení žalovaného v odvolacím řízení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále advokátní tarif). Bylo vycházeno z toho, že zástupce žalovaného v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu spočívaly v písemném vyjádření k odvolání z , datum, a účasti u jednání odvolacího soudu dne , datum, . Odměna za 1 úkon právní služby byla vypočtena podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 345/2021) ve spojení s § 7 advokátního tarifu, a to ve znění ke dni učinění příslušného úkonu právní služby. Zde bylo nutné zohlednit, že k , datum, došlo ke změně tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, a to z částky 10 000 Kč (čemuž odpovídá odměna ve výši , Anonymizováno, Kč) na částku , Anonymizováno, Kč (čemuž odpovídá odměna ve výši , Anonymizováno, Kč). K 1. 1. 2025 rovněž došlo ke změně § 13 odst. 4 advokátního tarifu, když za úkony učiněné do , datum, náleží zástupci žalovaného režijní paušál ve výši , Anonymizováno, Kč a za úkon učiněný po , datum, režijní paušál ve výši , Anonymizováno, Kč. Z výše uvedených důvodů tedy náklady za právní zastoupení žalovaného dosáhly částky , Anonymizováno, ). Právní zástupce žalovaného zvolený pro odvolací řízení není plátcem DPH. S ohledem na použití § 150 o.s.ř. i návrh žalovaného byla žalovanému přiznána konečná náhrada nákladů odvolacího řízení v částce , Anonymizováno, Kč (50 % z částky , Anonymizováno, Kč).