16 Co 124/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce A , advokátem sídlem adresa proti žalované: jméno , IČO IČO sídlem adresa zastoupená Jméno Zástupce B , advokátem sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o 126 216 Kč s příslušenstvím – náhrada škody, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. 4. 2024, č. j. 21 C 106/2023-91, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 5. 2024, č. j. 21 C 106/2023-97

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích I., III. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 10 373 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, č. j. 21 C 106/2023-91 ze dne , datum, bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 53 416,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 53 416,50 Kč za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně a částku ve výši 22 431 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 431 Kč za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žaloba v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 50 368,50 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 106 481,50 Kč za dobu od , datum, do , datum, ve výši 15 % ročně, z částky 30 634 Kč za dobu od , datum, do , datum, ve výši 15 % ročně a z částky 50 368,50 Kč za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, byla zamítnuta (výrok II.), žalované byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 878,10 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalované byla uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, soudní poplatek za žalobu ve výši 3 140 Kč na specifikovaný účet soudu, to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). Usnesením Okresního soudu ve , adresa, č. j. 21 C 106/2023-97 ze dne , datum, byl opraven rozsudek ze dne , datum, ve výroku IV. o povinnosti žalované k zaplacení soudního poplatku tak, že na místo chybné výše „3 140 Kč“ správně uvedeno „3 793 Kč“.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti přísudečnému výroku I. a výrokům závislým, podala odvolání žalovaná, navrhla, aby odvolací soud i v tomto rozsahu žalobu zamítl, žalované přiznal náhradu nákladu řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná uvedla, že s extenzivním výkladem ustanovení § 2900 a násl. občanského zákoníku nesouhlasí. Soud měl přihlédnout k charakteru žalované, jakožto obce s počtem obyvatel do 300, v čele této obce stojí tzv. neuvolněná starostka a administrativu vykonává další jedna pracovnice. Na údržbu komunikací, pak má obec prostředky pro zaměstnání jedné osoby, v daném případě pana , jméno FO, . Tento pracovník měl na starosti jak komunikace, tak samotné chodníky, jeho pracovní doba začínala obvykle v 7:00 hodin. Žalovaná připustila, že v minulosti v některých letech pracovalo na údržbě komunikací a chodníků více osob, které obci přiděloval úřad práce v rámci tzv. veřejně prospěšných prací. V rozhodném roce však tato možnost nebyla a o celou údržbu se staral pouze jeden pracovník. V odůvodnění napadeného rozsudku soud bez jakéhokoliv rozumného odůvodnění uvedl, že při včasné ranní kontrole by mohl být pracovník vyslán na údržbu dříve, převedeno do reálné situaci v dané obci, by to podle názoru soudu zřejmě mělo vypadat tak, že starostka obce bude v nočních a ranní hodinách chodit po obci a monitorovat stav chodníků a komunikací. Starostka označené obce je neuvolněný pracovník, vykonávající své občanské povolání, proto noční a ranní kontrola stavu chodníků touto osobou je mírně řečeno nereálná. Obdobná je i situace u jediného pracovníka, tj. pana , jméno FO, , kdy soud předpokládá, že jmenovaný bez ohledu na své další osobní závazky a poměry nastoupí na údržbu kdykoliv mu to někdo nařídí; dodržování zákoníku práce je tedy zřejmě bezvýznamné. Pokud tedy soud prvního stupně uzavřel, že bylo v možnostech obce zabránit úrazu žalobkyně tím, že by zaměstnanec, který měl na starost údržbu chodníků, nastoupil do práce dříve, konkrétně v 6:00 hodin ráno místo 7:00 hodin, pak nelze tuto situaci takto posuzovat, neboť porušení povinnosti tzv. generální prevence nelze dovozovat ze skutečnosti, že obec v minulosti nestanovila počátek pracovní doby svého zaměstnance, a tím i počátek zimní údržby obecních chodníků na dobu konkrétně předcházejícím pádu paní žalobkyně. Žalobkyně navíc z předchozího večera věděla, že ráno může být na chodníku námraza, což místy skutečně byla, avšak žalovaná prováděla údržbu chodníků právě již předchozího večera (posypem) a následně chodníky zaměstnanec ošetřil postupně po začátku své pracovní doby další den. Žalovaná je tedy přesvědčena, že učinila vše, co bylo v daném okamžiku v jejích reálných silách, neporušila tak svou povinnost řádné péče o stav komunikace, která pro ni plyne z ustanovení § 2900 o. z., a proto za újmu žalobkyně by podle § 2910 o. z. neměla nést odpovědnost. Žalovaná v tomto směru zdůrazňuje, že odpovědnost vlastníka chodníku za případné úrazy upravuje ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. a uvedené ustanovení je třeba interpretovat nikoliv tak, že všechny chodníky musejí být vždy a všude ošetřeny tak, aby na nich nikdo za žádných okolností nemohl uklouznout, jak se zřejmě domnívá žalobkyně a spolu s ní i soud prvního stupně, nýbrž tak, že je třeba zkoumat, zda vlastník v určených lhůtách činil opatření ke zmírnění závad ve schůdnosti (k uvedené otázce žalovaná odkázala na judikaturu odvolacích soudu, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu). Žalovaná má za to, že obecná prevenční ani speciální odpovědnost podle zákona o pozemních komunikacích nesahají tak daleko, aby se – právě v době, kdy mrzne a sněží – nemohlo nacházet na komunikaci kluzké místo.

3. Vedlejší účastník na straně žalované vyjádřil při jednání odvolacího soudu dne , datum, podporu odvolání žalované, která je povinna dbát pokynů pojišťovny, což činí i v projednávané věci.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila písemně dne , datum, , navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadané části jako věcně správný potvrdil. Podle žalobkyně bylo v řízení prokázáno, že žalovaná zanedbala svou povinnost údržby chodníku dle § 9 odst. 3 silničního zákona, když neošetřila chodník, který byl namrzlý už od večera předešlého dne, tedy vlastním zaviněním porušila povinnost jí stanovenou zákonem (byla vyhlášena i výstraha ČHMÚ); dopustila se porušení tzv. generální prevence. K uvedenému žalobkyně dodala, že volila z objektivního hlediska nejbezpečnější cestu, kdy šla po cestě určené pro pohyb chodců, oddělenou od silnice, cesta „po trávě“ mezi chodníkem a silnicí je nakloněná; chůze po daném chodníku se žalobkyni jevila jako nejbezpečnější. Žalovaná ve svém odvolání odkázala na judikaturu soudů, která je pro daný případ nepřiléhavá. , adresa, ve schůdnosti, tj. sněžení, nastala již předchozího dne, byla vyhlášena výstraha ČHMÚ, žalovaná však neučinila ani pokus o zmírnění závad ve schůdnosti. Žalovaná má za to, že bylo v silách žalované chodníky v obci ošetřit, když toho byla schopna v předcházejících zimních obdobích. Žalovaná se snaží vytvořit dojem, že se jednalo o náhlou nepředvídatelnou změnu počasí, se kterou nešlo nic udělat, ale to není pravda.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalované bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění ke dni úrazu žalobkyně (, datum, ), v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen „obecné užívání“), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.

7. Dle § 26 odst. 2 citovaného zákona v zastavěném území obce jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

8. Povětrnostními situacemi a jejich důsledky, které mohou podstatně zhoršit nebo přerušit sjízdnost, jsou vánice a intenzivní dlouhodobé sněžení, vznik souvislé námrazy, mlhy, oblevy, mrznoucí déšť, vichřice, povodně a přívalové vody a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky (§ 26 odst. 5).

9. Podle § 26 odst. 7 závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

10. Dle § 27 odst. 3 vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

11. Podle § 9 odst. 3 věty první silničního zákona je vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy.

12. Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Dle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

14. K uvedené problematice tzv. závad ve schůdnosti pak odvolací soud dále odkazuje na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1621/2020 ze dne 9. 12. 2020:Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), zakládá přísnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmy, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je spojena s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro chodce nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy. Požadavek předvídatelnosti chodce ve vztahu k celkové kvalitě komunikace se projeví jen při hodnocení povahy závady ve smyslu § 26 odst. 7 silničního zákona a nemůže být zdvojován v rámci závěru o spoluzpůsobení si újmy poškozeným (§ 2918 o. z.); zde je možno hodnotit již jen další projevy neobezřetnosti chodce při samotném pohybu po takovém úseku komunikace, např. nevhodnou obuv, neadekvátní trasu, způsob pohybu či ovlivnění návykovými látkami, jestliže se skutečně promítly do celkového výsledku, jimž bylo zranění po pádu chodce.Úpravou silničního zákona není vyloučena obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník. Porušením zákona je v tomto smyslu především porušení povinnosti správy komunikací výslovně zakotvené v ust. § 9 odst. 3 silničního zákona, tj. neplnění povinnosti provádět pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy komunikace.

15. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně postupoval ve vztahu k náležitému zjištění skutkového stavu pro účely posouzení odpovědnosti žalované za újmu žalobkyně řádně, skutková zjištění učiněná tímto soudem lze považovat za dostatečný a spolehlivý podklad pro rozhodnutí.

16. Klíčové pro posouzení žaloby v daném případě bylo, že odpovědnost žalované nebylo možno vyvozovat dle zákona o pozemních komunikacích (viz body 39., 41. odůvodnění rozsudku), neboť se zde nejednalo o závadu ve schůdnosti dle § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích (závadou ve schůdnosti se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům), když žalobkyně uklouzla na zledovatělém chodníku ve vlastnictví žalované z důvodu, že tento nebyl ošetřen, ačkoliv být mohl a s ohledem na předpokládatelné riziko pádu na frekventovaném místě v obci ošetřen být měl. Zledovatělý povrch chodníku byl pro žalobkyni předvídatelný, nejednalo se o ojedinělou a nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti pozemní komunikace, chodník však celkově nebyl v době škodní události ošetřen.

17. Za této situace soud prvního stupně správně posuzoval odpovědnost žalované v režimu obecné odpovědnosti podle občanského zákoníku (§ 2900, § 2910 o. z. při porušení povinnosti správy komunikací výslovně zakotvené v ust. § 9 odst. 3 zák. č. 13/1997 Sb.). Tvrzení žalované, že jednala adekvátně situaci (obec má prostředky na zaměstnání pouze jedné osoby, té začíná pracovní doba v 7.00 hodin, pracovník provádí údržbu komunikací i chodníků po začátku své pracovní doby postupně), byla vyvrácena, jak soud prvního stupně správně dovodil již z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , starostky obce, která uvedla, že o namrzlém chodníku v předmětném úseku se dozvěděla od prodavačky v cca 9.15 hodin, která jí oznámila, že na chodníku se zranili již tři lidé (pozn.: žalobkyně, paní , jméno FO, , pan , jméno FO, ), chodník v 9.20 hodin svědkyně nafotila, protože si byla vědoma, že obec je pojištěna proti úrazům a pojišťovna bude žádat fotografie, na chodníku byl mokrý led, sama připustila, že tedy mohl klouzat. Svědkyně též uvedla, že předcházejícího dne (, datum, ) byl chodník ošetřen solí buď v odpoledních nebo podvečerních hodinách. Svědek , jméno FO, , pracovník obce provádějící údržbu komunikací, k tomuto uvedl, že má pracovní dobu od 7.00 do 15.30 hodin, někdy začíná i před sedmou hodinou, když to „klouže“; dne , datum, předmětný chodník v místě pádu žalobkyně solil okolo půl osmé až osmé hodiny.

18. Pokud žalované byla známa terénní situace, tj. že chodník je svažitý, chůze po přilehlé silnici je z důvodu pohybu vozidel v zatáčce nebezpečná, ani chůze po travnatém břehu mezi vozovkou a chodníkem, který je rovněž svažitý, není bezpečná, navíc se jedná o frekventovanou část obce pro příchod k obchodu a zastávce autobusu, dále jí bylo známo, že se jedná o zimní období, kdy docházelo přes den k roztávání namrzlých ploch a v nočních hodinách k umrzání napadlých srážek, v noci ze dne , datum, na , datum, se dle zprávy Českého hydrometeorologického ústavu teploty pohybovaly od +2,1 do -2,7, bylo zataženo se sněžením, které přecházelo v déšť, pak za daného stavu bylo povinností žalované závady způsobené povětrnostní situací zmírnit, provést údržbu chodníku na stav umožňující bezpečný pohyb osob (osob odjíždějících ze zastávky autobusu do zaměstnání, školy, k lékaři, osob, které jdou nakoupit do místního obchodu apod.).

19. Pokud jde o právní posouzení věci, odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na straně žalované je třeba dovodit naplnění předpokladů obecné odpovědnosti za újmu žalobkyně v režimu ustanovení § 2910 o. z., kdy lze souhlasit s tím, že v době kolem 6.30 hodin již bylo možné očekávat ošetření frekventovaného chodníku v centru obce posypem (sama žalobkyně v minulosti jako veřejně prospěšný pracovník zimní údržbu v místě vykonávala, předmětný chodník ve shora uvedeném čase byl vždy přednostně ošetřen). Žalovaný vlastník komunikace v daném případě porušil povinnost stanovenou mu zákonem, v době uklouznutí žalobkyně nebyl chodník nijak ošetřen zimní údržbou, následně došlo v čase do cca 7.45 hodin k pádu a zranění dalších dvou osob, starostka obce , tituly před jménem, , jméno FO, sama připustila, že situaci začala řešit až po upozornění místní prodavačky v cca 9.15 hodin (obchod otevírá již v 6.30 hodin, školní autobus ze zastávky odjíždí po 7.00 hodině, autobus ve směru na , adresa, , kterým lidé jezdí na nákupy a k lékaři, odjíždí cca v 8.00 hodin), tedy vzhledem k místním poměrům opožděně.

20. Předpoklady pro spoluúčast žalobkyně na vzniklé škodě ve smyslu § 2918 o. z. nebyly ani odvolacím soudem shledány, cestu po zledovatělé komunikaci musela nutně podstoupit, chtěla odjet do zaměstnání, tehdy pracovala v zemědělství, na nohou proto měla zimní pracovní obuv.

21. Na základě uvedených úvah proto odvolací soud přistoupil k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v jeho napadené části (žalobkyně se proti zamítavému výroku II. neodvolala, ten nabyl samostatně právní moci), když ohledně výše újmy žalovaná žádné odvolací námitky ve svém odvolání neuvedla. Jako věcně správné byly odvolacím soudem shledány i závislé výroky (II., III.).

22. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, proto jí byla ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 10 373 Kč, spočívající v odměně za zastupování advokátem za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. k/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“, vyjádření k odvolání žalované, účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, , po 4 140 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 75 847,50 Kč), 2 x náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 AT za čtyři půlhodiny po 100 Kč, cestovní výdaje za cestu ze , adresa, a zpět dne , datum, , 136 km při spotřebě benzínu 5,9 l/100 km, tj. 1 093 Kč.