16 CO 197/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. a soudců Mgr. Andrey Růžové a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o žalobě na ochranu rušené držby, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. 6. 2021, č. j. 12 C 56/2021-29,

I. Usnesení soudu I. stupně se v napadených výrocích I. a II. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 2 178 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce.

1. Výše uvedeným usnesením soud I. stupně rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost odstranit betonové piloty umístěné na pozemku parc. [číslo] pozemku parcela [číslo] v [katastrální uzemí], a zdržet se umísťování obdobných překážek na tyto pozemky, a do tří dnů od doručení tohoto usnesení (výrok I.), dále pokud jde o náklady řízení bylo uloženo žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 11 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.) a konečně bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově, soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.).

2. Proti tomuto usnesení soudu prvého stupně podal odvolání žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce, a to proti výroku I. a na něm závislému výroku II. V obsáhle podaném odvolání namítal, že mu nebyl doručen návrh, že soud prvého stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, že mu byla uložena povinnost odstranit betonové piloty z celých pozemků bez bližší specifikace, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, (tvrzené rušení držby nelze pokládat za svémocné a že se nejedná o zásah do sféry cizí držby, ale naopak o zcela přiměřený zásah provedený v mezích volnosti dané žalovanému zákonem). Žalobce pak dále obsáhle odůvodňoval otázku nedoručení žaloby, vytýkal dále soudu prvého stupně nesprávně zjištěný skutkový stav věci a proč on sám ve věci přistoupil k vyznačení betonovými piloty hranic služebnosti žalobce tak, aby efektivně zabránil neustále se opakujícím protiprávním nadužíváním služebnosti a za jakých konkrétních okolností došlo k uzavření služebnosti a kde konkrétně pak rozebíral zásady pro výkon služebnosti. Poté poukázal na komunikaci a korespondenci stran a zdůraznil, že žalobce ve svém protiprávním jednání neustával a nezbylo tedy mu než po postupném zavádění různých opatření přistoupit až k realizaci betonových pilotů na hranicích služebnosti. Žalobce se dále v podaném odvolání vyjádřil k právní kvalifikaci jednání účastníků z hlediska možnosti poskytnutí ochrany žalobci podle ustanovení § 177 a násl. o. s. ř., když instalaci betonových prvků pokládá za důvodnou vzhledem k předchozímu protiprávnímu jednání žalobce. Závěrem s ohledem na všechny své obsáhle uvedené skutečnosti a právní argumentaci navrhl, aby Krajský soud v Brně jako soud odvolací změnil napadené usnesení soudu prvého stupně tak, že se žaloba zamítá a žalobce bude zavázán k povinnosti nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Právní zástupce žalovaného se v písemném vyjádření k odvolání žalobce vyjádřil tak, že se neztotožňuje s odvolacími námitkami žalovaného a je toho názoru, že odvolání žalovaného by mělo být zamítnuto. Poukázal na to, že žalovaný své odvolání odůvodnil zejména třemi okruhy argumentace: 1., že žaloba nebyla žalovanému doručena, a nemohl se k ní vyjádřit, 2., že žalobce užívá služebnosti šířeji, než bylo sjednáno, a proto se nemůže domáhat ochrany držby, kterou nemá a 3., že zásah žalovaného nebyl svémocný, když pouze chrání svůj majetek a potažmo nejde o zásah do práv žalobce, když žalobce tato práva nemá. Argumentaci žalovaného pak považoval za účelovou, když se pak obsáhle vyjádřil k jednotlivým okruhům argumentace žalobce a zdůrazňoval, že v řízení na ochranu rušené držby právní stav ustupuje faktickému, zdůrazňoval však, že smluvně sjednaná věcná břemena nebyla na místě nikterak vyznačena zhruba do roku 2019, kdy je nechal žalovaný na cestu nakreslit a žalobce tak tímto způsobem v dobré víře užíval věcná břemena po celou dobu, když po většinu této doby nebyl mezi účastníky spor. Podotýkal, že z odvolání žalovaného je tak zcela zřejmé, že sám žalovaný potvrzuje, že žalobce fakticky držel práva z věcných břemen i na území širším, než jak bylo ve smlouvě ujednáno a tímto potvrzuje faktický stav na místě, jehož ochrany se žalobce domáhá v nadepsaném řízení, když tento faktický stav svémocně žalovaný narušil umístěním betonových pilotů. Zejména dále zdůrazňoval, že při žalobě na ochranu rušené držby se pak má soud omezit toliko na zkoumání, zda žalobce má držbu a že tato je svémocně rušena, což soud I. stupně učinil. K argumentu žalovaného, že žalobce užívá služebnost šířeji, než bylo sjednáno pak žalobce zdůrazňoval, že užíval věcná břemena v areálu provozu své podnikatelské činnosti a pokud tedy žalobce užíval věcná břemena na širším území, než jak byla zřízena smlouvou, užíval je v dobré víře, že se pohybuje na vymezeném území, když žalovaný s tímto také po řadu let souhlasil. Je přesvědčen, že by věcná břemena na rozšířeném území, by vydržel, nebýt zásahu žalovaného, když žalovaný betonové piloty v areálu umístil cca 2 měsíce před uplynutím desetileté doby pro vydržení. Znovu zdůraznil, že v nadepsaném řízení právní stav ustupuje faktickému a faktickým stavem je, že žalobce věcná břemena v dobré víře držel i na její případné rozšířené části oproti jejich smluvnímu vymezení a v umístění betonových pilotů žalovaným je v jejich dalším užívání žalobci svémocně bráněno. K otázce svémocnosti jeho zásahu uvedl, že nemohlo dojít k tomuto svémocnému zásahu do práv žalobce, kdy žalobce tato práva nemá a žalovaný jen chrání svůj majetek a zdůraznil, že fakticky držel práva odpovídající věcným břemenům chůze jízdy a stání, a to v dobré víře. Závěrem uvedl, že v nadepsaném řízení dostatečně prokázal, že práva z věcných břemen skutečně držel a že v jejich další držbě žalobci žalovaný svémocně bránit, navrhl usnesení soudu prvého stupně potvrdit a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas oprávněným subjektem proti rozhodnutí, proti němuž odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dovodil, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby, jednání není třeba nařizovat.

6. Podle § 178 o. s. ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

7. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

8. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

9. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

10. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

11. Podle § 1259 o. z. kdo je oprávněn ze služebnosti, může se domáhat ochrany svého práva; § [číslo] až [číslo] se použijí obdobně.

12. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, soud prvého stupně se nejprve zabýval otázkou dodržení hmotněprávní propadné lhůty kdy, kdy dospěl k závěru, že šestitýdenní lhůta pro podání žaloby byla dodržena (žalobce se dozvěděl o umístění betonových pilotů na povinných pozemcích žalovaného dne 1. 5. 2021 a 14. 6. 2002 byla podána žaloba). Z předložených listin pak vzal soud prvého stupně za zjištěné, že žalovaný znemožnil výkon věcných břemen a žalobce – chůze a jízdy na pozemcích parc. [číslo] jak bylo sjednáno ve smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne 26. 7. 2011 tím, že na pozemcích umístil betonové piloty, přičemž žalobce již od roku 2011 pokojně realizoval věcné břemeno chůze a jízdy na povinných pozemcích žalovaného, a to právě na základě výše citované smlouvy o zřízení věcného břemene. Soud I. stupně pak zdůraznil, že smyslem podané žaloby není ochrana práva, ale pokojného stavu, a soud takto nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou poctivou nebo pravou. K úspěchu žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu, ochrany požívá nejen držba řádná poctivá a práva, ale i držba nepoctivá neřádná a nepravá. Rušení držby je tak každé omezování držitele ve výkonu drženého práva. Soud I. stupně také zdůraznil, že se jedná předem o poskytnutí ochrany do posledního pokojného, a tedy faktického stavu. Soud nezkoumá právní vztahy, nezjišťuje, zda se jedná o držbu podle občanského zákoníku, řádnou (§ 991), poctivou (§ 992 nebo pravou § 993, ale vychází se pouze faktického (pokojného) stavu. Soud se omezuje jen na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení a na základě všech zjištěných skutečností pak vzal soud podle stupně za prokázané, že žalovaný svým jednáním narušil pokojný stav držby práva žalobce věcných břemen chůze a jízdy povinným k pozemku žalovaného a žalobě vyhověl. Byl toho názoru, že do držby práva žalobce žalovaný excesivně zasáhl, když umístil betonové piloty na povinných pozemcích, čímž jednal svémocně. V bodě 24. svého odůvodnění se pak soud proto zabýval i otázkou, jaká by byla právní situace za předpokladu, že by žalovaný i z hlediska hmotného práva neoprávněně užíval předmětné pozemky způsobem popsaným v žalobě, pak i za této situace by přesto žalovaný nemohl přistoupit k svémocnému rušení držby žalobce. Závěrem pak bylo zdůrazněno ze strany soudu I. stupně, že se jedná o prozatímní úpravu, na kterou navazuje úprava § 1043 a § 1044 o. z.

13. V přezkoumávané věci se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně při poskytování právní ochrany v řízení podle § 1003 o. z. je skutečností, že soud nezkoumá právní otázky a že je poskytována právní ochrana před zřejmým zásahem do posledního pokojného, a tedy faktického stavu věci. Soud I. stupně správně tak správně konstatoval, že při rozhodnutí o žalobě na ochranu rušené držby nezkoumá právní vztahy, nezjišťuje, zda se jedná o držbu podle občanského zákoníku řádnou, poctivou nebo pravou, a že nejde o žalobu o právu, ale o žalobu o faktickém stavu (viz bod 22. odůvodnění usnesení soudu I. stupně). Také odkaz na závěry vyslovené JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], soudcem Nejvyššího soudu ze specializovaného vlastnického senátu 22 Cdo, je přiléhavý (viz bod 21. odůvodnění napadeného usnesení). Odvolací soud dále k věci podotýká, že zodpovědět všechny sporné otázky, týkající se užívání předmětných pozemků a zřízeného věcného břemene je úkolem soudu až v případném řízení o petitorní žalobě, nikoliv v řízení o žalobě z rušené držby. V řízení o žalobě z rušené držby je třeba vycházet právě z předpokladu, že právní stav ustupuje fakticitě (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18). Odvolací soud došel k jednoznačnému závěru, že žalobce prokázal existenci držby ve formě pokojného užívání pozemků za účelem výkonu věcných břemen chůze a jízdy k povinným pozemkům žalovaného a došlo k prokázání rušení práv žalobce z věcných břemen žalovaným a takto i reálnou hrozbu, že rušení bude pokračovat. Žalobce unesl důkazní břemeno ohledně jím tvrzených skutečností. Znovu nutno zdůraznit, že v řízení o žalobě z rušené držby je žalobci poskytována posesorní ochrana a chráněna je zde tedy jiná hodnota než v případě petitorní ochrany.

14. K odvolacím námitkám žalovaného lze uvést, že tyto se týkají vesměs hodnocení právního stavu věci včetně postupného vývoje skutkového stavu věci, pokud jde o užívání pozemků žalovaného žalobcem v rámci výkonu věcného břemene. Ničeho pochopitelně nebránilo soudu I. stupně žalobu zrušené držby zaslat žalovanému, soud I. stupně však s ohledem na nutnost ochrany rušených práv žalobce se zaměřil na faktickou stránku věci (zda má žalobce držbu a zda je tato svémocně rušena) a k tomuto nepřistoupil, přičemž toto nezaslání žaloby žalovanému nezpůsobuje takovou vadu rozhodnutí soudu I. stupně, že by byl bez dalšího dán důvod ke kasaci jeho rozhodnutí. Ostatně žalovaný od žalobce obdržel výzvu k upuštění od protiprávního jednání ze dne 27. 5. 2021.

15. Pokud jde o závislý výrok II., i zde soud I. stupně nepochybil, pokud úspěšnému žalobci přiznal náklady řízení před soudem I. stupně vůči neúspěšnému žalovanému, kdy výpočet nákladů řízení je správný (viz dále bod 26. odůvodnění napadeného usnesení ve vztahu k výroku II.).

16. S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci proto odvolací soud za použití ustanovení § 219 o. s. ř. usnesení soudu I. stupně v napadených výrocích I. a II. jako věcně správné potvrdil.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy náklady úspěšného žalobce se sestávají z mimosmluvní odměny jeho právního zástupce ve výši 2 178 Kč v souladu s ustanovením § 7 bod 4., ve spojení s ustanovením § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif – dále jen„ advokátní tarif“) za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne 24. 8. 2021 ve výši 1 500 Kč, a k tomu jedna náhrada hotových výdajů po 300 Kč v souladu s ustanovením § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, což je 1 800 Kč a k tomuto 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378 Kč, celkem tedy 2 178 Kč.