16 CO 266/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., a soudců Mgr. Andrey Růžové a JUDr. Petra Ševčíka, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená obecnou zmocněnkyní jméno příjmení , datum narození bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa adresa pro doručování: adresa o zvýšení výživného zletilého dítěte, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 6. 2021, č. j. 4 C 167/2020-39,

I. Výrok I. odstavec první rozsudku soudu I. stupně se mění tak, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni, stanovená rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. 8. 2005, č. j. 8 Nc 171/2005-24, v částce 1.500 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 9. 2017 do 14. 6. 2021 zvyšuje na částku 3.500 Kč měsíčně, splatnou k rukám žalobkyně do 5. dne v měsíci předem.

II. Odvolání žalovaného do výroku I. odstavec druhý rozsudku soudu I. stupně se odmítá.

III. Výrok II. rozsudku soudu I. stupně se mění tak, že nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1. 9. 2017 do 14. 6. 2021 ve výši 90.250 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobkyně ve lhůtě do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni se s účinností od 15. 6. 2021 do budoucna zrušuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že výživné, stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově č. j. 8 Nc 171/2005-24 ze dne 4. 8. 2005 ve výši 1.500 Kč měsíčně, které je žalovaný povinen hradit žalobkyni se počínaje dnem 1. 9. 2017 zvyšuje na částku 3.500 Kč měsíčně, kterou je žalovaný povinen hradit žalobkyni podle zásad původního rozhodnutí a dále zamítl návrh žalobkyně, aby výživné bylo zvýšeno o částku 1.000 Kč (výrok I.), že nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od od 1. 9. 2017 do 30. 6. 2021 ve výši 92.000 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni ve lhůtě do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.) a konečně, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalovaný proti jeho všem výrokům, namítal, že soud I. stupně účelově vyhověl žalobkyni, dále, že v době nezletilosti žalobkyně nebyl její matkou podán návrh na zvýšení výživného (uplynuly všechny lhůty a její návrh je promlčen) a že je stanovená lhůta k zaplacení nedoplatku na výživném je lhůtou šibeniční. Poukazoval na příslušná zákonná ustanovení, měl za to, že žalobkyně se nechová v právním styku poctivě a že již vystudovala, odmaturovala a nastoupila do zaměstnání (životní úroveň dítěte musí být zásadně shodná s životní úrovní obou rodičů). Žalobkyně je již schopna se sama živit. U své osoby poukazoval na oddlužení a insolvenční řízení (společné oddlužení manželů), jaké důkazy by dále měly být provedeny a závěrem navrhl žalobu žalobkyně na zvýšení výživného zamítnout a s ohledem na schopnost žalobkyně se již sama živit (vyživovací povinnost k ní zrušit). Žalobkyně se k písemně podanému odvolání žalovaného nevyjádřila.

3. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas, oprávněným subjektem, proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a přičemž dovodil, že v rozhodném období, o němž rozhodoval soud I. stupně, tj. do 30. 6. 2021, odvolání žalovaného důvodné není.

4. Podle ustanovení § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

5. Podle ustanovení § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle ustanovení § 913 odstavec 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Podle ustanovení § 915 odstavec 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

8. Podle ustanovení § 922 odstavec 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

9. Jak vyplývá z obsahu spisu, návrhem doručeným soudu I. stupně dne 9. 9. 2020 se žalobkyně žalobou domáhala po žalovaném, svém otci, zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno v roce 2005, kdy měla žalobkyně 4 roky, nyní je již studentkou 4. ročníku Gymnazia a [ulice] odborné školy zdravotnické a ekonomické [obec], obor obchodní akademie a od poslední úpravy výživného se změnily její odůvodněné potřeby. Matka jí hradí veškeré výdaje a další běžné potřeby, celodenně pečuje o nezletilého [jméno] (4 stupeň ZTP) a její příjem je pouze příspěvek ve výši 19.200 Kč a 1.500 Kč. Ke své osobě uvedla, že je zdráva, nemá žádné finančně náročné koníčky, připravuje se na závěrečné zkoušky a přípravu na přijímací zkoušky na vysokou školu. V minulosti měla zvýšené náklady v souvislosti s hrou na klavír, rovnátka, lyžařský kurz, na těchto aktivitách se žalovaný nijak nepodílel. K otci uvedla, že je zaměstnán s tím, že jeho příjem se pohybuje kolem částky 21.000 Kč, ve společné domácnosti žije s [jméno] [příjmení], s jejím synem zletilým [jméno] [příjmení] a nezletilou dcerou žalovaného [jméno] [příjmení]. Výživné požadovala zvýšit tři roky zpětně na částku 4.800 Kč.

10. V přezkoumávané věci dospěl soud I. stupně po provedeném dokazování k závěru, že návrh žalobkyně je částečně důvodný a zákonné předpoklady pro stanovení výživného zletilé žalobkyni jsou v částce 3.500 Kč měsíčně tři roky zpětně od podání návrhu, když poslední úprava výživného proběhla v roce 2005, žalobkyně byla v předškolním věku a nyní je již na střední škole. Soud I. stupně zohlednil, že v době posledního rozhodnutí bylo vycházeno z příjmu žalovaného 6.085 Kč, nyní je zohledňován stav odpovídající středoškolskému věku žalobkyně s potřebami fakticky dospělé ženy. Soud vycházel z příjmů žalovaného v průměru 20.000 Kč měsíčně a z toho že měl ve sledovaném období vedle žalobkyně vyživovací povinnost k manželce a nezletilé dceři [jméno] [příjmení] ve věku 14 let. Soud I. stupně přihlédl i k celkovým poměrům v rodinné domácnosti žalovaného, konstatoval, že příležitostné brigády žalobkyně slouží jen k tzv. přilepšení a nemohou zabezpečit její elementární životní potřeby. Probíhající insolvenční řízení žalovaného nepřekáží rozhodování o výživném, když vyživovací povinnost žalované jako úpadce vůči žalobkyni jako potomku se k oddlužení hradí přednostně a v plné výši, pokud na to příjmy dlužníka postačují. Soud poté v části bodu 15 odůvodnění se vypořádal s obranou žalovaného a shrnul, že možnostem a schopnostem žalovaného a odůvodněným potřebám žalobkyně odpovídá období od 1. 9. 2017 výživné v částce 3.500 Kč měsíčně, při současném zohlednění vyživovací povinnosti žalovaného k jeho dceři [jméno] [příjmení]. Zamítl-li soud I. stupně požadavek na zbývající část výživného ve výši 1.300 Kč měsíčně, pak zohlednil všechny rozhodné skutečnosti, které popsal, zejména poměry účastníků, kdy žalobkyně žije se svojí matkou a polorodým sourozencem, žalovaný v manželství s dalším dítětem. Pokud jde o vypočtený nedoplatek ve výši 92.000 Kč, lhůtu tří měsíců považoval soud I. stupně za lhůtu přiměřenou. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. s tím, že v daném řízení účastníkům prakticky žádné náklady, v s souvislosti s řízením, nevznikly.

11. S přihlédnutím ke skutečnosti, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (ustanovení § 154 odstavec 1 o. s. ř.), odvolací soud doplnil dokazování o aktuální poměry účastníků a to níže uvedenými listinnými důkazy, u odvolacího jednání současně žalobkyně uvedla, že 10. 9. 2021 ukončila středoškolské vzdělání a od 15. 6. 2021 navrhuje, aby vyživovací povinnost žalovaného k ní byla zrušena.

12. Z pracovní smlouvy žalobkyně bylo zjištěno, že tuto uzavřela pracovní smlouvu s [anonymizována dvě slova] s nástupem do práce 15. 6. 2021, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou se zkušební dobou 3 měsíce, k uzavření pracovní smlouvy došlo 7. 6. 2021.

13. Z vysvědčení o maturitní zkoušce vyplývá, že žalobkyně složila maturitní zkoušku 10. 9. 2021.

14. Z usnesení č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 1. 12. 2020 vyplývá zjištění, že manželé [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [datum narození], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] jsou v úpadku, že jejich úpadek bude řešen oddlužením, který bude projednáván jako společné oddlužení manželů a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. [jméno] [jméno], [IČO], sídlem [adresa].

15. Usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] ze dne 14. 6. 2021 bylo schváleno oddlužení dlužníka - manželů plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, plátci příjmu [jméno] [příjmení], tedy žalovaného, kterým v okamžiku v době vydání rozhodnutí byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], bylo přikázáno provádět srážky ze mzdy, tyto nevyplácet dlužníkovi, zasílat je insolvenčnímu správci.

16. Ze zprávy insolvenčního správce o plnění povinnosti dlužníků v oddlužení ze dne 16. 11. 2021 lze vzít za zjištěné, že insolvenčním správcem bylo pravidelně hrazeno výživné ve výši 1.500 Kč, naposledy bylo výživné vyplaceno za září 2021, kdy dcera dlužníka sdělila, že řádně ukončila studium a vyživovací povinnost dále netrvá, přičemž byl insolvenční správce informován o zvýšení výživného za předchozí období a to dlužníkem, kdy bylo zejména doměřeno dlužné výživné v celkové výši 92.000 Kč. Dlužník se odvolal a insolvenční správce finanční prostředky, připadající na dlužné výživné zatím deponuje.

17. Ze zprávy insolvenčního správce o plnění povinnosti dlužníků v oddlužení ze dne 10. 5. 2022 pak plyne zjištění, že zaměstnavatel dlužníka [právnická osoba] řádně provádí srážky, zasílá je na účet majetkové podstaty a insolvenční správce aktuálně deponuje částku ve výši 64.171, 50 Kč.

18. Ze mzdového listu žalovaného od jeho zaměstnavatele, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (vzal soud za zjištěné, že za srpen a září 2021 nebyla mzda vyplácena), žalovaný byl na nemocenské, pokud jde o zbývající měsíce říjen až prosinec 2021, jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 23.544 Kč, pokud jde o průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období leden až květen 2022, pak jeho průměrný měsíční čistý příjem činil 24.642 Kč.

19. Z hlediska skutkového lze učinit závěr, že po rozhodnutí soudu I. stupně, tedy od 24. 6. 2021, ukončila žalobkyně přípravu na budoucí zaměstnání, 10. 9. 2021 úspěšně vykonala maturitní zkoušku, výživné však požaduje toliko do 15. 6. 2021 a k tomuto datu navrhla také svoji vyživovací povinnost k žalovanému zrušit. Pokud de o žalovaného, tento je společně s manželkou v úpadku, který je řešen jako společné oddlužení obou manželů a k datu 10. 5. 2022 byla na dlužném výživném nadeponována ze strany insolvenčního správce částka 64.171,50 Kč.

20. V přezkoumávané věci lze zcela ve shodě se soudem I. stupně konstatovat, že od doby poslední úpravy výživného v roce 2005 došlo k podstatné změně poměrů jak na straně žalobkyně (středoškolské studium a jeho náklady, faktické potřeby dospělé ženy) tak i žalovaného (přibyly dvě nové vyživovací povinnosti, poměry rodinné domácnosti žalovaného, zvýšení příjmů, insolvence) a je tak správný závěr soudu I. stupně, že možnostem a schopnostem žalovaného a odůvodněným potřebám žalobkyně pro dobu od 1. 9. 2017 je odpovídající výživné ve výši 3.500 Kč měsíčně a to při zohlednění vyživovací povinnosti k nezletilé [jméno] a nepochybně i manželce [jméno] [příjmení] Tyto celkové poměry soud I. stupně řádně zhodnotil, což se projevilo v zamítavém výroku o nepřiznání výživného o 1.300 Kč vyšší, neboť žalobkyně se domáhala celkové částky 4.800 Kč měsíčně, přiznání této celkové částky by však bylo nepřiměřené právě s ohledem na poměry žalovaného. Bylo třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně navrhla zrušit vyživovací povinnost žalovanému k 15. 6. 2021 a výživné tak bylo třeba vymezit jen pro období od 1. 9. 2017 do 14. 6. 2021 a rozsudek soudu I. stupně tak byl za použití ustanovení § 220 odstavec 1 písm. b/ změněn.

21. Podal-li žalovaný odvolání do všech výroků rozsudku soudu I. stupně, tedy i proti výroku I. odstavec 2, kterým byl návrh žalobkyně na zvýšení výživného o 1.300 Kč vyšší zamítnut, pak odvolacímu soudu nezbylo, než za požití § 218 písm. b/ o. s. ř. jeho odvolání odmítnout, neboť žalobkyni nebyl nárok na výživné o 1.300 Kč vyšší přiznán a žalovaný tak vlastně byl úspěšný a nebyla mu tak způsobena žádná újma na jeho právech.

22. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně navrhla zrušit vyživovací povinnost k 15. 6. 2021, odvolací soud vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni zrušil (viz níže) a tuto skutečnost bylo třeba pak zohlednit i ve vypočteném nedoplatku výživného tak, jak je vypočetl soud I. stupně, který přiznal za celých 46 měsíců od 1. 9. 2017 do 30. 6. 2021 částku 92.000 Kč; a došlo-li tedy nyní ke zrušení vyživovací povinnosti od 15. 6. 2021, vyživovací povinnost trvala do 14. 6. 2021, bylo třeba dobu těchto 15 dnů zohlednit, v daném případě se jedná o částku 1.750 Kč a odvolací soud proto za použití ustanovení § 218 odstavec 1 písm. b/ o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že nedoplatek na výživném činí 90.250 Kč. Pokud jde o lhůtu k plnění, má odvolací soud za to, že v této lhůtě již bude žalovaný reálně schopen žalobkyni uspokojit a to s přihlédnutím k tomu, že převážnou část dlužného výživného má deponovánu v rámci insolvenčního řízení a je tedy plně v jeho silách ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku dlužné výživné zcela zaplatit.

23. V rámci odvolacího řízení také došlo ke zrušení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni s účinností od 15. 6. 2021 do budoucna vzhledem k návrhu žalobkyně i té skutečnosti, že žalobkyně již plně nabyla způsobilosti se sama živit a vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni tak zanikla, tato je zaměstnána od 15. 6. 2021 u [anonymizována dvě slova]

24. S odvolacími námitkami žalovaného se vypořádal v podstatě již soud I. stupně, je třeba jen zdůraznit, že právo na výživné (jakožto osobní právo dítěte) nelze promlčet a výživné bylo-li přiznáno tři roky zpětně od podání návrhu, bylo přiznáno zcela v souladu s ustanovením § 922 odstavec 1 o. z. Úvahy žalovaného o tom, že se žalobkyně nechová v právním styku poctivě, či že by těžila z protiprávního stavu či činu, nejsou vůbec na místě, žalobkyně jen řádně uplatnila své právo na výživné, které jí bylo přiznáno.

25. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 142 odstavec 1 o. s. ř. ze strany žalobkyně nebyly však náklady řízení před soudy obou stupňů požadovány, neúspěšnému žalovanému tuto právo nevzniklo a bylo tedy vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.