16 CO 40/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holzbauera a soudců Mgr. Michala Kadlečka a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený pobyt bezdomovce anonymizováno , okres příjmení , země bytem adresa o zaplacení 20.465,64 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně do části výroku II. rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 12. 2020, č. j. 7 C 225/2020-41,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části napadeného výroku II. co do částky 1.623,36 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 196,19 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.623,36 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.623,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 196,19 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.623,36 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení 2.573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.145,64 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 984,48 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.145,64 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále, že, návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 12.320 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 858,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.817,93 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.668 Kč od 25. 6.2019 do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 12.813,64 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá (výrok II.) a konečně žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení přiznána (výrok III.).

2. Proti výroku II. a zde pouze do částky 1.623,36 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 196,19 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8, 05% ročně z částky 1.623,36 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení podala žalobkyně odvolání. Nesprávnost spatřovala v důvodech vymezených v ustanoveních § 205 odstavec 1 písm. b/ až g/ o. s. ř. Žalobkyně výslovně uvedla, že odvoláním nenapadá právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti ujednání o poplatku, zásadně však nesouhlasila se závěrem soudu obsaženým v bodu 24 odůvodnění napadeného rozsudku a uvedla, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaný uhradil celkem 6.854,36 Kč a tudíž mu zbývá na dluh zaplatit částku 8.145,64 Kč. Tato skutečnost neplyne ani z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů a poukázala na to, že žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 5.231 Kč a za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Zdůraznila, že soud není oprávněn, vedle tohoto dokladu-Přehledu plateb ze dne 4. 8. 2019 si sám dopočítávat, kolik bylo uhrazeno, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je zcela odlišný od nároku žalobního a pokud soud I. stupně nevychází z doložených dokladů a sám si přepočítává poskytnutý úvěr mínus žalovanou částku, může dojít k úplně jinému výsledku než to, co žalobkyně tvrdial a prokázala. Je toho názoru, že výši plateb sdělila soudu zcela jednoznačně a úplně v žalobních tvrzeních a je také jejím právem žalovat částku nižší než která jí byla původně věřitelem postoupena a na kterou by měla nárok. Závěrem pak navrhla změnit napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, jak specifikovala s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni i náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas, oprávněným subjekterm proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v napadených výrocích, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dovodil důvodnost odvolání žalobkyně.

5. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně odvoláním napaden nebyl, tudíž se nestal předmětem odvolacího přezkumu a nabyl samostatně právní moci.

6. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o zápůjčce se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky).

7. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení § 2392 odstavec 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

9. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel.

10. Podle ustanovení § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle ustanovení § 420 odstavec 1 a 2 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

13. Z hlediska skutkového stavu věci dospěl soud I. stupně k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 24. 3. 2017 smlouva o zápůjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkovou částku 27.320 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1.518 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a soud I. stupně dospěl k závěru, že do dne podání žaloby uhradil celkem jen částku 6.854,36 Kč a že zbývá uhradit částku 8.145,64 Kč, kterou žalobkyni přiznal. Z odůvodnění vyplývá, že ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, soud považoval sjednávání poplatků za sjednávání půjčky, doručení půjčky a administrativní činnost v souvislosti se správou úvěru za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy (tento závěr není ze strany žalobkyně napaden). Soud I. stupně pak přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení.

14. Odvolací soud uvádí, že je tvrzením žalobkyně, která tuto skutečnost opětovně zdůraznila ve svém odvolání, a zjištěním odvolacího soudu je, že ze strany žalovaného došlo k toliko zaplacení a splacení sjednaného úvěru částkou 5.231 Kč a nikoliv částky 6.854,36 Kč, jak uvádí nesprávně soud I. stupně v rámci svého skutkového zjištění. Tato skutečnost výše uvedená je zcela zřejmá z textu žaloby i provedeného důkazu soudem I. stupně, konkrétně Přehledu plateb ze dne 4. 8. 2019, jež byla předložena jako příloha k žalobě a ze které také soud I. stupně vycházel a je tak zcela evidentní, že žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 5.231 Kč a nikoliv 6.854,36 Kč. Rozdíl mezi výše uvedenou částkou je 1.623,36 Kč, resp. pokud zbývá ke splacení úvěru částka 9.769 Kč (15.000 Kč – 5.231 Kč, pak přiznal-li soud I. stupně částku 8.145,64 Kč je nutno přiznat žalobci právě jím požadovanou částku 1.623,36 Kč (9.769 Kč – 8.145,64 Kč). Pokud jde o kapitalizovaný úrok ve výši 196,19 Kč, který byl v odvolacím řízení žalobkyni přiznán, pak kapitalizovaný úrok z částky 9.769 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 24. 12. 2017 do 24. 6. 2019 z dlužné jistiny činí 1.180,67 Kč, soudem I. stupně bylo přiznáno toliko 984,48 Kč a bylo tedy nutno přiznat žalobkyni i částku 196,19 Kč (1.180,67 Kč – 984,48 Kč).

15. S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci pak odvolací soud za použití ustanovení § 220 odstavec 1 písm. 1 b/ o. s. ř. rozhodl tak, že napadený výrok rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že žalovaný pokud jde o napadenou část výroku II. co do částky 1.623 kč, co do kapitalizovaného zákonnéh úroku z prodlení ve výši 196,19 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.623,36 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení je povinen zaplatit žalobkyni právě částku 1.623,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 196,19 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.623,36 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V nenapadeném zbytku výroku II. tento nabyl právní moci.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odstavec 3 o. s. ř., a žalobkyni tak náleží na nákladech odvolacího řízení částka 2.573 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a jednoho úkonu právní služby po 1.000 Kč (§ 7a, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif) za 1 úkon právní služby a to odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově, k tomu náhrada hotových nákladů ve výši 300 Kč za tento jeden úkon právní služby (§ 13 odstavec 1 a 3 advokátního tarifu). Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, které je ve výši 273 Kč a toto mu náleží zcela v souladu s ustanovením § 137 odstavec 3 b/ o. s. ř. Z tohoto důvodu byl žalovaný zavázán k povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.573 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.