16 Co 76/2026

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce, advokátem sídlem adresa proti žalované: právnická osoba sídlem adresa o 62 256 Kč s příslušenstvím – náhrada nemajetkové újmy, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 63 C 56/2023-44 ze dne 6. 5. 2024,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Návrh žalobkyně na zvýšení zadostiučinění o 60 000 Kč ze dne datum se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 63 C 56/2023-44 ze dne datum bylo rozhodnuto, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 62 256 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení, se zamítá (výrok I.), žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, žalobkyni přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V rámci odůvodnění odvolání žalobkyně namítla, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, předně vyšel z nepřiměřené základní částky odškodnění ve výši 15 000 Kč/rok, nepřihlédl v tomto směru k nemalému poklesu hodnoty (devalvaci) české měny, napadený rozsudek tak de facto působí inflaci lidských práv, protože nezohledňuje ekonomický vývoj, dochází tak k tomu, že za stejné újmy na základních právech je poskytována rok od roku nižší hodnota náhrady. Závěr soudu prvního stupně ohledně výše základní částky odškodnění je zjevně nesprávný, navíc se opírá o zastaralou překonanou judikaturu. Žalobkyně má za to, že základní částka měla být určena alespoň ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení. Dále soud prvního stupně nesprávně snížil základní částku o 5 % z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyni, tento závěr byl pro žalobkyni překvapivý, když v předcházejícím rozsudku bylo toto kritérium hodnoceno jinak, význam předmětu řízení pro žalobkyni byl standardní. Žalobkyně také nesouhlasí se snížením základní částky o 20 % z důvodu údajné složitosti řízení, obtíží se zajištěním spisového materiálu (nezapůjčení spisu) a vládních opatření v souvislosti s COVIDEM 19, žádostí žalobkyně i žalované o odročení jednání. Pokud jde o snížení základní částky z důvodu obtíží se zapůjčením soudního spisu, žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 267/2021 ze dne datum. Žalobkyně dále má za to, že by ke zvýšení přiznané náhrady o 20 % mělo dojít z toho důvodu, že se žalobkyně na průtazích v řízení nepodílela, náhradové řízení neobstruovala. V průběhu odvolacího jednání dne datum žalobkyně dále požádala o navýšení odškodnění z důvodu délky tohoto kompenzačního řízení o dalších 60 000 Kč.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila při jednání odvolacího soudu dne datum, navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen, odvolání považuje za nedůvodné, k odvolací námitce stran inflace odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/25 ze dne datum, k odvolací námitce k otázce zvýšeného významu kompenzačního řízení na rozhodnutí III. ÚS 1565/23. Žalobkyni již žalovaná vyplatila částku 61 000 Kč před podáním žaloby, pokud jde o navýšení kompenzace za délku tohoto řízení, tak žalovaná má za to, že se zde nejedná o nepřiměřenou délku řízení. Žalovaná požádala o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení za dva úkony po 450 Kč (příprava na jednání a účast u jednání dne datum).

4. Odvolací soud poté co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Podle ustanovení § 13 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OdpŠk“), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

6. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

7. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

8. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., dále jen „OdpŠk“).

9. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 2 cit. zák.).

10. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.).

11. Ve věci byl žalobkyní uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti soudu učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk ve spojení s § 31a OdpŠk), a to v pořadí ve druhém kompenzačním řízení ve vztahu k původnímu řízení (řízení vedené u Okresního soudu adresa-venkov pod sp. zn. 2 T 43/2012).

12. Žaloba žalobkyně v prvním kompenzačním řízení na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 128 000 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 42 C 10/2017-235 ze dne datum; tento zamítavý rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 81/2021-272 ze dne datum, který nabyl právní moci datum; dovolání žalobkyně nepodala.

13. Odvolací soud pod body 11. – 13. odůvodnění rozsudku č. j. 44 Co 81/2021-272 ze dne datum vyslovil tyto závěry k důvodům potvrzení zamítavého rozsudku soudu prvního stupně: „Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně se dostatečně zabýval objasněním průběhu posuzovaného řízení a dospěl ke správnému závěru, že v daném případě, kdy řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo po dobu pěti let – od zahájení trestního stíhání dne datum do právní moci odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne datum, sp. zn. 9 To 323/2015, tj. do datum – nebylo nepřiměřeně dlouhé. Soud I. stupně správně zhodnotil, že posuzované řízení se vyznačovalo vysokou skutkovou a procesní složitostí, neboť se ve věci jednalo o poměrně rozsáhlou trestnou činnost s velkým počtem obviněných (obžalováno 18 osob pro celkem 14 skutků), tomu odpovídalo rozsáhlé dokazování, řízení si proto vyžádalo větší časový prostor, než bývá obvyklé u trestních řízení, kdy je stíhána jedna osoba, byť i pro více skutků. Trestní spis Okresního soudu adresa – venkov vedený pod sp. zn. 2 T 43/2012 představuje 36 svazků, přílohy čítají samostatně několik svazků. Přezkumem chronologického postupu orgánů činných v trestním řízení pak nebyla zjištěna období bezdůvodné nečinnosti, které by vedly ke zbytečným prodlevám ve vyřizování věci, jednotlivé úkony těchto orgánů byly činěny v přiměřených lhůtách dle složitosti projednávané věci a aktuální procesní situace (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 94. až 97. - …v rámci zajištění důkazů byly nařízeny odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, vyslechnuty desítky svědků, docházelo k výslechům zadržených osob, posléze k výslechům obviněných osob, bylo zajištěno velké množství důkazního materiálu, to při domovních prohlídkách, prohlídkách jiných prostor, shromážděny materiály ke koncertům závadové hudby tzv. white power music konaných po celé ČR, v návaznosti na to bylo ustanoveno velké množství tlumočníků z vícero jazyků k překladům textů obsaženým v písních na zajištěných DVD, CD a v bookletech, publikacích, ustanoveno množství znalců k podání znaleckých posudků a odborných vyjádření, prováděna finanční šetření atd.; v řízení před soudem prvního stupně během hlavních líčení konaných v období od února 2013 do března 2015, nařizovaných průběžně vždy s odstupem přibližně měsíce v celodenním rozsahu, byly postupně prováděny výslechy obžalovaných, kteří neodmítli vypovídat, dále výslechy svědků, znalců, čteny listinné důkazy, znalecké posudky, provedeny věcné důkazy, přehrávány zvukové záznamy odposlechů, čteny SMS zprávy, přehrány záznamy koncertů, záznamů na CD a DVD nosičích atd.; v průběhu trestního řízení pak bylo průběžně rozhodováno o ustanovení a zproštění obhájců, jejich odměně, o žádostech o bezplatnou obhajobu, o znalečném, svědečném, o námitkách podjatosti znalců, zjišťována bydliště obžalovaných, některým doručováno prostřednictvím Policie ČR nebo vydán příkaz k zatčení, činěny žádosti o poskytnutí přeshraniční právní pomoci do SRN, opětovně obesíláni svědci atd.; v řízení před soudem obžalovaní činili další návrhy na doplnění dokazování, vznášeli námitky podjatosti některých znalců, námitku podjatosti předsedkyně senátu, soud musel reagovat na žádosti o odročování jednání z různých důvodů, postupoval odvolacímu soudu stížnosti obžalovaných proti procesním usnesením, vyzýval obhájce a obžalované k procesní aktivitě v návaznosti na již uložené procesní povinnosti – výzvy k doplnění návrhů, odvolání apod. – během soudního řízení byly do spisu průběžně zakládány výpisy a opisy z rejstříku trestů, rejstříků přestupků, CESO, zprávy jiných orgánů; pokud byla hlavní líčení odročována, dělo se tak 1 x pro technickou poruchu, 1 x z důvodu zdravotní indispozice předsedkyně senátu, 1 x z důvodu omluvy státního zástupce pro jiné služební povinnosti, dále z důvodu pracovní neschopnosti obhájce žalobkyně (obžalované), nemoci spoluobžalovaného jméno FO, opakovaně z důvodu žádosti obhájce žalobkyně, aby se mohl seznámit se záznamy odposlechů a označit, které chce provést k důkazu, obhájci žalobkyně byla opakovaně prodlužována lhůta k označení důkazních návrhů, hlavní líčení bylo rovněž odročováno z důvodu stížností mj. žalobkyně proti zamítavému rozhodnutí soudu o námitce podjatosti předsedkyně senátu, kterou podal obhájce žalobkyně, odvolacím soudem byla tato stížnost pro nedůvodnost zamítnuta, soud opakovaně rozhodoval o námitce podjatosti znalce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem uplatněné mj. i žalobkyní; trestní řízení ve fázi před soudem probíhalo ve dvou stupních, soud II. stupně rozhodoval o námitce podjatosti předsedkyně senátu, o odvolání některých obžalovaných proti prvostupňovému rozsudku ze dne datum, před zahájením hlavních líčení byla věc také předložena Nejvyššímu soudu s návrhem na odnětí věci Okresnímu soudu adresa – venkov a přikázání některému ze soudů místně příslušných dle většinově spáchané trestné činnosti, návrh byl zamítnut; na prodloužení celkové délky řízení se podílely opakované žádosti žalobkyně o odročení hlavního líčení, žádosti o prodloužení lhůt k předložení návrhů na dokazování, prodlevy se zdůvodněním odvolání proti rozsudku, příp. v jednom případě nepřebírání písemného předvolání k hlavnímu líčení). Soud prvního stupně rovněž zcela správně zhodnotil jako nedůvodnou námitku žalobkyně, že k nepřiměřenému prodloužení trestněprávního řešení její vlastní trestné činnosti došlo z důvodu rozsáhlého prokazování (jiné související) trestné činnosti spoluobviněných osob. Jak správně poukázal soud prvního stupně, z trestního spisu vyplývá, že v celém průběhu trestního řízení žalobkyně proti tomuto společnému řízení ani jednou nebrojila, nedomáhala se vyloučení své věci k samostatnému řízení, zcela dobrovolně zplnomocnila ke svému zastupování v trestním řízení obhájce, který již od roku 2009 zastupoval další dva spoluobviněné jméno FO a jméno FO v označeném řízení; obhájce Jméno Zástupce pak za žalobkyni i oba shora jmenované spoluobžalované činil společné úkony při obhajobě, se kterými žalobkyně zjevně souhlasila. Vzhledem k výše uvedenému se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v označeném trestním řízení nedošlo k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.), když v postupu orgánů činných v posuzovaném trestním řízení nelze spatřovat nesprávný úřední postup naplňující odpovědnostní titul podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk. Nezbytnost postupu ze strany orgánů činných v trestním řízení ve své trestní věci vyvolala sama žalobkyně svou úmyslnou protiprávní činností, která již sama o sobě vnesla do jejího života nejistotu v podobě hrozícího trestu. Nejistota se pak změnila v jistotu právní mocí rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne datum, sp. zn. 9 To 323/2015, tj. dne datum (obhájce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem převzal písemnost), kterým byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 odst. l písm. a), b), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, přečinu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 odst. 1, odst. 3 písm. a trestního zákoníku, přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku, za což jí soud uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, to s podmíněným odkladem výkonu trestu odnětí svobody na zkušební dobu v trvání čtyř let.“ 14. Žalobkyně již dne datum (rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 81/2021-272 ze dne datum nabyl právní moci dne datum) uplatnila u Ministerstva spravedlnosti tvrzený nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 123 256 Kč, to za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 10/2017 (první kompenzační řízení); žalovaná ve smyslu stanoviska ze dne datum poskytla žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši 61 000 Kč. Dne datum žalobkyně podala proti žalované žalobu o náhradu nemajetkové újmy způsobené průtahy ve shora označeném řízení ve výši 62 256 Kč s příslušenstvím.

15. Ve věci Městský soud v Brně rozhodl v pořadí prvním rozsudkem č. j. 63 C 56/2023-21 ze dne datum o zamítnutí žaloby a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč; k odvolání žalobkyně byl tento rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 16 Co 214/2023-37 ze dne datum, odvolací soud zde vyslovil závěr k celkové délce posuzovaného kompenzačního řízení (6 roků 1 měsíc 19 dnů) – viz odůvodnění usnesení pod bodem 12. a ve smyslu § 226 odst. 1 o. s. ř. vyslovil právní názor stran nutnosti posouzení adekvátní výše zadostiučinění po zhodnocení kritérií uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 písm. b/ až e/ OdpŠk (viz odůvodnění pod bodem 14. - V tomto kompenzačním řízení rozsudek soudu prvního stupně požadavku na přezkoumatelnost nedostál; předně soud ponechal zcela bez vyjádření argumentaci žalobkyně k inflačnímu vlivu na základní částku odškodnění za každý rok trvání řízení v současném rozpětí 15 000 Kč až 20 000 Kč; naprosto chybně pak přičetl k tíži poškozené (snížení základní částky odškodnění o 20 %) skutečnost, že soudu, který řízení vedl, nebyla poskytnuta součinnost jiným státním orgánem nezbytná pro to, aby v řízení mohlo být pokračováno a věc rozhodnuta (zapůjčení spisu) – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 267/2021; soud se nevypořádal ani s dalšími skutečnostmi tvrzenými účastníky a jejich argumenty k naplnění jednotlivých kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk, jak tyto uvedli v žalobě a vyjádření k žalobě.).

16. Nově Městský soud v Brně rozhodl rozsudkem č. j. 63 C 56/2023-44 ze dne datum (viz bod 1. tohoto odůvodnění).

17. Odvolací soud v rámci tohoto dalšího řízení opětovně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (v pořadí druhý), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně s požadavkem na poskytnutí odškodnění nemajetkové újmy peněžitou formou není důvodné, to vč. požadavku na navýšení původně žalovaného odškodnění za neposkytnutí zadostiučinění v přiměřené lhůtě.

18. Soud prvního stupně stanovením základní výše zadostiučinění (77 042 Kč) zohledňujícím délku posuzovaného řízení (6 roků 1 měsíc 19 dnů) a sazbu ve výši 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, v prvních dvou letech sníženou na polovinu, se od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil (srov. část VI. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Ke kritice ohledně výchozí zvolené částky ve výši 15 000 Kč za rok trvání řízení lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 70/2024 (ústavní stížnost proti označenému rozhodnutí byla jako zjevně nedůvodná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 956/24).

19. Rovněž závěr soudu prvního stupně týkající se „nominální hodnoty“ zadostiučinění s ohledem na prosté plynutí času a změnu hospodářských poměrů (viz odůvodnění pod bodem 14.) není rozporný s aktuální judikaturou. K uvedenému lze citovat z usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. 30 Cdo 1217/2026-202, bod 22. odůvodnění: Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází z toho, že při stanovení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. není namístě mechanicky navyšovat základní částku zadostiučinění toliko z důvodu inflace, znehodnocení měny, změny kupní síly peněz či změny kurzu měny. Nejvyšší soud opakovaně uzavřel, že tyto okolnosti samy o sobě nemají vliv na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění, neboť výsledná výše náhrady není určována pouhou časovou hodnotou peněz, nýbrž posouzením konkrétních okolností případu a kritérií uvedených v § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Tento závěr byl potvrzen i v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 1871/2025, a ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2023/2025, v nichž dovolací soud setrval na stanovisku, že znehodnocení měny v důsledku inflace ani změna kurzu měny nezakládají důvod k paušální valorizaci základních částek zadostiučinění. Tomu odpovídá i plenární nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 26/25, jenž shodně a s podrobnou argumentací dovodil, že z ústavního pořádku neplyne povinnost automaticky přepočítávat výši zadostiučinění podle inflace či růstu životních nákladů; ústavně významné je toliko to, zda konkrétně přiznaná částka ve světle okolností věci, sociální a ekonomické reality a rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva obstojí jako přiměřená a zda je způsobilá plnit svou satisfakční funkci. V konkrétním případě nebyla odvolací námitka žalobkyně, že by právě v jejím případě měla být užita sazba alespoň 20 000 Kč za jeden rok řízení právě z důvodu „nemalého poklesu hodnoty české měny“, shledána důvodnou, když tato nebyla ani nijak blíže účastnicí odůvodněna.

20. Pokud jde o hodnocení kritéria složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) soudem prvního stupně snížením o 20 % z důvodu obtíží se zajištěním spisového materiálu či opatření v souvislosti s pandemií COVID-19, s tímto se odvolací soud neztotožnil. V tomto směru třeba odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 267/2021, kde již byla řešena otázka důkazního prostředku v držení státu; stát má povinnost garantovat právo na přiměřenou délku řízení jako celek, tedy všechny dotčené státní orgány musejí postupovat tak, aby nebyl mařen účel určitého řízení a nebylo ohroženo právo jeho účastníků na projednání věci v přiměřené době. V případě žádosti o součinnost musí dožádaný orgán vyvinou maximální úsilí k tomu, aby součinnost poskytl (např. zapůjčením spisu na relativně krátkou dobu). Nestalo-li se tak v projednávané věci, nemůže jít k tíži účastníka to, jak „složité z hlediska časové náročnosti bylo shromáždit potřebný spisový materiál.“ Ani neurčitý odkaz soudu prvního stupně na opatření přijatá v souvislosti s pandemií COVID-19 v roce 2020 a dvě žádosti obou účastníků o odročení jednání z března 2020 neodůvodňuje použití kritéria složitosti řízení. Snížení základní částky o 20 % proto podle odvolacího soudu nebylo namístě.

21. Odvolací námitka žalobkyně, že by soud měl navýšit odškodnění o 20 % z důvodu, že se nepodílela na průtazích či v náhradovém řízení neobstruovala, nebyla shledána důvodnou, neboť poškozená v daném posuzovaném kompenzačním řízení nevyvíjela žádnou činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení (lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu).

22. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), odvolací soud zde přistoupil k navýšení zadostiučinění o 10 % právě z důvodu neschopnosti rozhodujícího orgánu včasně zajistit potřebný důkazní prostředek v držení státu (trestní spis Okresního soudu adresa-venkov sp. zn. 2 T 43/2012) a nečinnosti při nařízení jednání ve věci po odročení dne datum (jednání bylo nařízeno až na den datum).

23. Význam řízení pro poškozeného je důležitým objektivním kritériem (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk), při hodnocení soud zvažuje, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti důležitou součástí života jednotlivce; jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení – viz Stanovisko, část IV. (zde posuzované první kompenzační řízení). Samotné kompenzační řízení typově nepatří ke sporům se zvýšeným významem, pro posouzení přiměřenosti délky a významu kompenzačního řízení platí zásadně stejná pravidla jako pro posouzení přiměřenosti jiných řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 5189/2016). V posuzovaném prvním kompenzačním řízení se žalobkyně domáhala zaplacení odškodnění ve výši 128 000 Kč s příslušenstvím za nesprávný úřední postup – nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu adresa-venkov pod sp. zn. 2 T 43/2012. Trestní řízení, které trvalo od zahájení dne datum do právní moci odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne datum, sp.zn. 9 To 323/2015, tj. do datum, nebylo shledáno nepřiměřeně dlouhé (viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 81/2021-272 ze dne datum, který nabyl právní moci dne datum, uvedené pod bodem 13. tohoto rozsudku). Dovoláním žalobkyně tento rozsudek o potvrzení zamítavého rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 42 C 10/2017-235 ze dne datum nenapadla. Ze samotné podstaty zkoumaného řízení (snaha získat odškodnění za řízení, které netrvalo nepřiměřeně dlouho; žaloba proto byla zamítnuta) plyne snížený význam tohoto řízení pro žalobkyni. Po zhodnocení tohoto modifikačního kritéria odvolací soud přistoupil ke snížení základní částky o 35 %.

24. S ohledem na uvedené závěry o dílčích modifikacích tak ve výsledku odvolací soud provedl modifikaci základní částky odškodnění ve výši 77 042 Kč pro žalobkyni za posuzované první kompenzační řízení snížením o 25 % (35–10 = 25), tj. na částku 57 781,50 Kč. Bylo-li již před podáním žaloby plněno žalovanou ve výši 61 000 Kč, nebyla žaloba o zaplacení další částky ve výši 62 256 Kč s příslušenstvím správně shledána důvodnou.

25. Odvolací soud proto ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. rozhodl o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, byť s odlišným hodnocením některých kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk.

26. Pokud jde o návrh žalobkyně na zvýšení zadostiučinění o 60 000 Kč ze dne datum z důvodu délky tohoto druhého kompenzačního řízení, tento návrh nebyl shledán důvodným, neboť celková délka současného řízení nebyla zhodnocena jako nepřiměřená (uplatnění nároku ve výši 123 256 Kč u Ministerstva spravedlnosti dne datum, žaloba na zaplacení částky 62 256 Kč s příslušenstvím podána dne datum, ve věci rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně dne datum, potvrzeno zamítnutí žaloby soudem prvního stupně).

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalované byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč, tj. celkem 900 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.