17 CO 109/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , okres okres zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , okres okres zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa o vydání věci, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno – ze dne 24. 2. 2021, č. j. 8 C 180/2018-216, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, II, VII a VIII potvrzuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.880 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka se sídlem [adresa].</b> 1. Okresní soud Brno – („ dále již jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 24. 2. 2021, č. j. 8 C 180/2018-216 („ dále již jen rozsudek soudu I. stupně“) tak, že

I. Žalovaná je povinna vydat žalobci tyto části kuchyňské linky značky Sentima 12 Patyna, výrobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ulice [anonymizována čtyři slova]: - elektrická trouba Neto NP083 - keramická elektrická varná deska Teka TR641 - kombinovaná elektrická chladnička s mrazničkou Whirlpool Art [číslo], to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 25.418 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalované vydání těchto částí kuchyňské linky značky Sentima 12 Patyna, výrobce Black Red White, [anonymizováno], ulice [anonymizována čtyři slova]: - 12 skříněk kuchyňské linky Sentima 12„ U“ - dřezová vodovodní baterie antracitové barvy, značky Teka EOB TG [číslo] - kuchyňský dřez antracitové barvy, značky Teka Centroval 45-TG - kuchyňská digestoř značky Falmec Amata 100x100 – rám v provedení ořech.

IV. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 65.108,63 Kč.

V. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované vydání projektoru Epson EMT S1 H, a pro případ nevyhovění zaplacení částky 28.559 Kč.

VI. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované vydání dřevorubecké sekyry značky Fiskars X25 na černooranžovém toporu z plastické hmoty, a pro případ nevyhovění zaplacení částky 1.250 Kč.

VII. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 20.725 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

VIII. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov náklady řízení 1.739 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, ve kterém označila za nesprávný názor soudu, že kuchyňská linka se okamžikem, kdy je sestavena, stává součástí nemovitosti a uvedla, že oddělení kuchyňské linky v dané věci nemá žádný vliv na hodnotu předmětné nemovitosti ani její funkčnost, když nemovitost žalobce byla kolaudována jako rodinný dům s jednou bytovou jednotkou. Tím, že si svoji linku odvezla, nemovitost žalobce nebyla nijak dotčena z hlediska funkčnosti a možnosti jejího využití. Dle žalované je třeba věc subsidiárně posuzovat jako obdobný vztah vlastníka bytu a uživatele bytu, kdy v případě skončení nájmu odevzdává nájemce pronajímateli nemovitost ve stavu, v jakém ji převzal. V případě, že by nájemce byt na vlastní náklady vybavil, a to i případnou kuchyňskou linkou, pak se tyto předměty nestávají vlastnictvím pronajímatele. Žalovaná připomenula, že od žalobce převzala nevybavený soubor místností, které na vlastní náklady zrekonstruovala a vybavila. Věci, které sama nakoupila, si po odstěhování z bytu odvezla, Dle jejího názoru požadovat po ní vydání jakékoliv věci, které do domu žalobce umístila, je neoprávněné a v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná popřela, že by linku koupili manželé [příjmení], eventuálně, že by ji koupil žalobce a nabyl ji do výlučného vlastnictví. Žalovaná uvedla, že předmětnou linku si vybrala a také pořídila a skutečnost, že to bylo za pomoci prostředků její matky a jejího tehdejšího manžela (žalobce), není nijak rozhodná. Od počátku byla dohoda všech zúčastněných stran na tom, že jde o věc žalované, na kterou aktuálně neměla prostředky, ale kterou následně řádně splácela a také úplně zaplatila. Žalobce o splácení půjčky na kuchyňskou linku věděl, měsíčně šlo o 3.000 Kč, splátky hradila k rukám své matky, tehdejší manželky žalobce. Podle jejího názoru není důležité, že linka byla splacena k rukám manželky žalobce, neboť šlo o částku, kterou mohli manželé za sebe navzájem přijmout v rámci běžného hospodaření. Žalovaná zopakovala, že v případě kuchyňské linky i spotřebičů šlo o věci v jejím vlastnictví. Vyslovila názor, že i kdyby soud dospěl k závěru, že linka se stala součástí nemovitosti, neměl nárok žalobci přiznat z toho důvodu, že se žalobce na její úkor obohatil tím, že mu na své náklady zhodnotila jeho nemovitost. V závěru odvolání žalovaná vyslovila názor, že rozsudek není vykonatelný, neboť věci nejsou dostatečně nezaměnitelně identifikovány, nejsou nezaměnitelně identifikovány spotřebiče, které má vydat. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a II tak, že nárok žalobce zamítne.

3. Žalobce se k podanému odvolání písemně nevyjádřil.

4. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 5. 3. 2018 domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti vydat mu kuchyňskou linku, projektor a sekyru, a pro případ nevydání, aby byla zavázána k zaplacení mu za kuchyňskou linku částku 101.398,63 Kč, za projektor 28.559 Kč a za sekyru 1.250 Kč. Kuchyňskou linku žalobce označil jako linku sestávající z 12 skříněk ve tvaru„ U“ značky Sentima 12 Patyna, výrobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ulice [anonymizována tři slova] republika, projektor specifikoval značkou Epson EMT S1 H a sekyru specifikoval Fiskars X25, která má mít černo-oranžový topor z plastické hmoty. V rámci kuchyňské linky žalobce požadoval vydat rovněž elektrickou troubu značky Neto NPO83, keramickou elektrickou varnou desku značky Teka TR641, kombinovanou elektrickou chladničku s mrazničkou značky Whirlpool Art [číslo], dřezovou vodní baterii Teka EOB TG [číslo], antracitové barvy, kuchyňský dřez značky Teka Centroval 45-TG, antracitové barvy a kuchyňskou digestoř značky Falmec Amata 100x100, rám v provedení ořech. Žalobce tvrdil, že kuchyňskou linku zakoupil v Polsku za cenu [číslo] polských zlotých, což podle přepočtu kurzem platným ke dni zakoupení 15. 10. 2009 odpovídá částce 101.398,63 Kč. Projektor mu zakoupil jeho bratr dne 3. 5. 2005 za 28.559 Kč a dřevorubeckou sekyru od bratra dostal darem k 50. narozeninám dne 24. 4. 2013. Žalobce tvrdil, že kuchyňská linka byla zakoupena z jeho výlučných prostředků, které získal z prodeje bytu v [obec] – [obec] ještě před uzavřením manželství s matkou žalované. Kuchyňská linka byla umístěna do jeho nemovitosti, kterou má ve svém výlučném vlastnictví, přičemž žádnou dohodu se žalovanou ohledně užívání kuchyňské linky neuzavřel a žalovaná mu za pořízení linky nic neuhradila. Žalobce dále uvedl, že dne 7. 3. 2015 zjistil, že kuchyňská linka, projektor ani sekyra se v jeho nemovitosti nenacházejí, přičemž zjistil, že kuchyňskou linku z jeho domu odvezla žalovaná. Vyslovil názor, že žalovaná odvezla rovněž i projektor a sekyru. Žalovanou vyzval k vrácení těchto věcí, což žalovaná odmítla.

5. Žalovaná nárok žalobce neuznávala, poukazovala na nedostatečnou identifikaci věcí, popřela, že by měla ve svém držení sekyru a projektor a že by tyto věci z nemovitosti žalobce odvezla. Uvedla, že v domě žalobce bydlela jako člen jeho domácnosti za trvání manželství žalobce a její matky, a že při svém odstěhování se z domu žalobce odvezla pouze ty věci, které byly v jejím vlastnictví, a tedy i kuchyňskou linku, kterou řádně zaplatila. Žalovaná připustila, že předmětnou kuchyňskou linku si v roce 2009 vybrala, avšak neměla finanční prostředky na její zakoupení, tudíž jí na její koupi zapůjčili žalobce a jeho tehdejší manželka, její matka, částku 100.000 Kč. Tuto částku splácela své matce ve splátkách 3.000 Kč měsíčně po dobu tří let, až do úplného zaplacení poskytnuté půjčky. Pokud si tedy kuchyňskou linku odvezla z nemovitosti žalobce, jednalo se o kuchyňskou linku v jejím vlastnictví.

6. Poté, co žalovaná v průběhu řízení uvedla, že z kuchyňské linky si ponechala ve svém držení pouze digestoř, elektrickou troubu, varnou desku a kombinovanou elektrickou chladničku s mrazničkou, a poté, co znalec zjistil, že u žalované se nenachází již ani digestoř, vzal žalobce žalobu zpět ohledně vydání částí kuchyňské linky, a to 12 skříněk, dřezové vodovodní baterie, kuchyňského dřezu a kuchyňské digestoře a se souhlasem žalované soud v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok III rozsudku soudu I. stupně). Žalobce vzal svoji žalobu rovněž zpět ohledně rozdílu mezi hodnotou kuchyňské linky uvedenou v žalobě 101.398,63 Kč a hodnotou kuchyňské linky, kterou určil znalec ve svém posudku ve výši 36.290 Kč. I v tomto rozsahu se souhlasem žalované soud prvního stupně řízení zastavil (výrok IV rozsudku soudu I. stupně).

7. Předmětem rozhodování soudu prvního stupně tedy bylo vydání částí kuchyňské linky, a to elektrické trouby, keramické elektrické varné desky a kombinované elektrické chladničky s mrazničkou. Dále zaplacení hodnoty částí kuchyňské linky, které již žalobce vydat nepožaduje, tedy 12 skříněk, vodovodní baterie, kuchyňského dřezu a digestoře a vydání projektoru a vydání sekyry, a pro případ nevyhovění žalobě na jejich vydání, zaplacení částky odpovídající hodnotě těchto věcí.

8. Soud prvního stupně ve věci provedl obsáhlé dokazování, které podrobně v odůvodnění svého rozsudku popsal, a poté rozhodl tak, jak je uvedeno pod bodem 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce předmětnou kuchyňskou linku koupil ze svých prostředků, které získal prodejem svého domu podle kupní smlouvy ze dne 10. 7. 2019, což potvrdila svědkyně [příjmení] ve své výpovědi dne 15. 1. 2015 v řízení před Okresním soudem ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 289/2014. Kuchyňskou linku sice žalobce nabyl za trvání manželství s matkou žalované, avšak ze svých výlučných prostředků. Kuchyňskou linku soud posoudil jako věc, která byla samostatně koupenou, ale v důsledku fyzického spojení s rodinným domem se stala jeho součástí. Soud prvního stupně konstatoval, že není proto možné, aby žalovaná, tedy osoba odlišná od vlastníka nemovitosti, odstranila bez souhlasu vlastníka kuchyňskou linku a odvezla ji z domu. Soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a konstatoval, že žalobce je oprávněn po žalované požadovat vydání kuchyňské linky. Dle soudu prvního stupně na tomto závěru nemění nic skutečnost, že žalovaná měla hradit splátky kupní ceny na předmětnou kuchyňskou linku po dobu přibližně tří let své matce, když žalobce toto vyloučil a žádná dohoda mezi žalobcem a žalovanou, že kuchyňská linka bude patřit žalované a že nebude součástí jeho nemovitosti, případně, že žalovaná si může kuchyňskou linku odmontovat a odvézt, nebyla prokázána. Soud prvního stupně tedy zavázal žalovanou k povinnosti vydat žalobci ty části kuchyňské linky, které má ve své dispozici, v případě těch částí kuchyňské linky, které žalovaná již nemá ve své dispozici a nemůže je tedy žalobci vydat, soud prvního stupně posoudil nárok žalobce jako nárok na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 2910 občanského zákoníku a žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci hodnotu těchto částí kuchyňské linky v souladu se zpracovaným znaleckým posudkem (§ 2951 odst. 1, § 2952 občanského zákoníku). Soud prvního stupně se také vyjádřil k otázce, proč při stanovení výše škody nepřistoupil k jejímu stanovení rozdílem mezi hodnotou domu žalobce a podle hladin nabídky a poptávky v březnu 2015, a to včetně kuchyňské linky a bez této kuchyňské linky.

9. Ohledně projektoru a sekyry soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná tyto věci měla ve svém držení a nebyly prokázány ani žádné skutečnosti svědčící o tom, že by s těmito věcmi jakkoliv nakládala. V závěru odůvodnění rozsudku soud prvního stupně podrobně zdůvodnil výroky o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem a výrok o náhradě nákladů řízení státu. S bližším odkazuje odvolací soud na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům doručen, a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

10. Odvolací soud posoudil odvolání žalované jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o. s. ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.

11. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, VII a VIII, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Odvolací soud se nezabýval přezkoumáním výroků III a IV rozsudku soudu I. stupně ohledně zastavení řízení a jeho výroků V a VI (zamítavé výroky ohledně vydání projektoru a dřevorubecké sekyry), neboť tyto výroky nebyly odvoláním žalované napadeny, když z povahy věci ani žalované právo odvolání proti těmto výrokům nepříslušelo, neboť jí jimi nebyla způsobena žádná újma.

12. Odvolací soud především uvádí, že soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, náležitým způsobem zjistil skutkový stav věci a z provedených důkazů vyvodil zcela správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud v celém rozsahu ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud považuje za nadbytečné, aby opakoval to, co podrobně uvedl soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, a proto bude reagovat především na námitky, které uvedla žalovaná ve svém odvolání.

13. V průběhu řízení nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalovaná užívala bytové prostory v domě, který byl ve výlučném vlastnictví žalobce, a ve kterém za trvání manželství žalobce a matky žalované byla umístěna kuchyňská linka, která je předmětem tohoto řízení. [příjmení] nebylo ani o tom, že žalovaná si při opuštění této nemovitosti žalobce předmětnou kuchyňskou linku odvezla. Tvrzení účastníků se však rozcházela ohledně vlastnictví této kuchyňské linky, kdy žalobce tvrdil, že kuchyňskou linku zakoupil ze svých výlučných prostředků, s žalovanou nikdy neuzavřel žádnou dohodu o užívání této kuchyňské linky a žalovaná mu za užívání linky ani za její pořízení ničeho nehradila. Žalobce také popřel, že by žalované na pořízení kuchyňské linky půjčil peníze a že by je žalovaná splácela své matce. Žalovaná naopak tvrdila, že žalobce za trvání manželství s její matkou jí na kuchyňskou linku půjčili částku 100.000 Kč, přičemž ona tuto částku prostřednictvím měsíčních splátek své matce uhradila. Soud prvního stupně tedy zcela správně své dokazování zaměřil k otázce, zda žalobce je vlastníkem předmětné kuchyňské linky a zda se tak může domáhat vydání kuchyňské linky vůči žalované jako její vlastník. K této otázce zaujal soud prvního stupně závěr pod bodem 21 odůvodnění svého rozsudku, kde uvedl, že žalobce platil předmětnou kuchyňskou linku ze svých prostředků, které získal prodejem svého domu podle kupní smlouvy ze dne 10. 7. 2010, svědkyně [příjmení] toto potvrdila ve své výpovědi dne 15. 1. 2015 před Okresním soudem ve Vyškově v řízení 3 C 289/2014. Za situace, kdy kupní cena za předmětnou kuchyňskou linku byla prokazataelně učiněna z výlučných prostředků žalobce, což potvrdila jeho tehdejší manželka, a to z finančních prostředků, které získal žalobce za prodej bytu, který byl rovněž v jeho výlučném vlastnictví, nemohla se tak předmětná kuchyňská linka stát součástí společného jmění manželů žalobce a jeho tehdejší manželky. Stejně tak se kuchyňská linka nemohla stát vlastnictvím žalované, neboť žalovaná v době koupě kuchyňskou linku nezaplatila, neměla na ni finanční prostředky a ani netvrdila, že by ji od žalobce získala například darem. Za situace, kdy lze učinit zcela jednoznačný závěr o tom, že předmětná kuchyňská linka byla zakoupena z výlučných prostředků žalobce, lze pak zcela logicky konstatovat, že poukaz žalované na nabytí věci kupní smlouvou do společného jmění manželů je zcela irelevantní. Jestliže kuchyňská linka byla koupena prokazatelně z výlučných finančních prostředků žalobce, nemohlo pak dojít ani k situaci, že by kuchyňská linka byla zakoupena pro žalovanou s tím, že učiněná platba za kuchyňskou linku představuje půjčku žalované ze strany žalobce a jeho tehdejší manželky, matky žalované.

14. K námitce žalované, že finanční půjčku na zakoupení kuchyňské linky splácela formou měsíčních splátek 3.000 Kč k rukám své matky, se soud prvního stupně podrobně vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku pod bodem 28, přičemž odvolací soud tyto závěry považuje za zcela odpovídající provedenému dokazování, v celém rozsahu se s nimi ztotožňuje a má za to, že i přes poučení, které se žalované dostalo při jednání konaném dne 17. 6. 2019 před soudem prvního stupně, tato neprokázala, že by se žalobcem uzavřela jakoukoliv dohodu ohledně předmětné kuchyňské linky či ohledně jejího financování či splácení. Žalovaná žádným způsobem neprokázala, že by mezi ní a žalobcem a eventuálně její matkou byla uzavřena dohoda o tom, že žalovaná bude splácet půjčené finanční prostředky na zakoupení linky žalobci prostřednictvím své matky. Žalobce žádnou takovouto dohodu nepotvrdil. Pokud žalovaná své matce skutečně nějaké finanční prostředky hradila, jedná se o vztah ryze mezi žalovanou a její matkou, a případné plnění, které matka žalované převzala za žalobce bez jeho vědomí a souhlasu, nelze považovat za řádné plnění žalobci.

15. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem prvního stupně má za to, že vlastníkem předmětné kuchyňské linky je žalobce, a pokud žalovaná bez jeho souhlasu tuto kuchyňskou linku z jeho nemovitosti odvezla, má žalobce právo domáhat se vydání předmětné kuchyňské linky (resp. těch jejích součástí, které má žalovaná dosud v dispozici) - §1040 občanského zákoníku a náhrady škody za ty části kuchyňské linky, které žalovaná již v dispozici nemá (§ 2910 občanského zákoníku).

16. Pokud se jedná o námitku žalované, že předmětnou kuchyňskou linku není možno považovat za součást nemovitosti, k tomuto odvolací soud uvádí, že tato námitka nemá žádný vliv na samotný základ nároku žalobce, který je jednoznačně dán, jak již bylo výše uvedeno. Vliv by mohla tato skutečnost mít pouze na stanovení výše škody, která žalobci vznikla odvezením předmětné kuchyňské linky a nemožností žalované tyto věci vydat. Touto otázkou se podrobně zabýval soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku pod bodem 34, přičemž se závěry soudu prvního stupně zde učiněnými se odvolací soud ztotožňuje. Za této situace pak považuje za zcela nadbytečné blíže se zabývat otázkou, zda předmětná kuchyňská linka byla součástí nemovitosti či nikoliv a také otázkou, zda žalovaná nemovitost žalobce zhodnotila. Otázka zhodnocení nemovitosti žalobce nebyla předmětem tohoto řízení. Žalovaná žádné vzájemné nároky z tohoto titulu vůči žalobci v tomto řízení neuplatnila.

17. K poslední námitce žalované vznesené v jejím odvolání, že rozsudek soudu prvního stupně ohledně vydání věcí žalobci je nevykonatelný s ohledem na nedostatečnou identifikaci věcí, odvolací soud uvádí, že tuto námitku uplatnila žalovaná již v rámci řízení před soudem prvního stupně a soud prvního stupně označení věcí věnoval dostatečnou pozornost (viz bod 29 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud má za to, že věci uvedené pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně jsou náležitým způsobem specifikovány tak, že rozsudek lze dle názoru odvolacího soudu považovat za vykonatelný. Odvolací soud tedy tuto námitku vznesenou žalovanou shledal rovněž jako neopodstatněnou.

18. S přihlédnutím k výše uvedenému odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II a v závislých výrocích VII a VIII ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

19. Úspěšnému žalobci pak odvolací soud s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení představují odměnu advokáta žalobce za 1 úkon právní služby učiněný v odvolacím řízení v podobě účasti advokáta žalobce u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále již jen advokátní tarif). Odměna za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 36. 290 Kč, což je hodnota předmětné kuchyňské linky určená znalcem, činí částku 2.580 Kč (§ 7 bod pátý advokátního tarifu). K této částce bylo třeba připočítat 300 Kč režijní náhradu hotových výdajů na 1 úkon právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkové náklady odvolacího řízení, které byly úspěšnému žalobci vůči žalované přiznány, činí částku 2.880 Kč.