17 Co 11/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 80 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2018, č. j. 2115 C 34/2017-22,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne datum, č. j. 2115 C 34/2017-22, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 4 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná z důvodu, že soud prvního stupně rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žalovaná namítá, že k podpisu smlouvy o uznání dluhu využil žalobce jejího špatného zdravotního stavu, neboť od roku 2012 se léčí v psychiatrické ambulanci s psychickými poruchami. Uznání dluhu žalovaná podepsala, aniž by si přečetla jeho obsah, žalobci věřila, ujišťoval ji, že v podstatě o nic nejde. Pokud by si žalovaná uznání dluhu řádně přečetla, v žádném případě by jej nepodepsala. Dále žalovaná uvádí, že v době, kdy peníze přebírala, pracovala na právnická osoba vyřizovala agendu i pro obec adresa. Žalobce měl tehdy problémy při povolování staveb a část peněz měla být za vyřízení jeho záležitostí. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce se k odvolání žalované písemně nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro změnu napadeného rozsudku, nikoliv však z důvodů uváděných žalovanou.

5. Odvolací důvody, o které žalovaná opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 4. 8. 2017 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne 23. 8. 2010 zapůjčil žalované finanční hotovost ve výši částka Kč a dne datum ve výši 20 000 Kč, z této zápůjčky v celkové výši 120 000 Kč mu žalovaná vrátila pouze 40 000 Kč. Dne datum žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše 80 000 Kč a téhož dne uzavřela se žalobcem dohodu o splátkách, v níž se zavázala žalobci zaplatit svůj dluh v měsíčních splátkách v minimální výši 6 000 Kč splatných vždy do posledního dne kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem, v němž byla dohoda o splátkách uzavřena, a současně se zavázala takto uhradit žalobci zbývající část dluhu nejpozději do datum. V dohodě o splátkách bylo mimo jiné ujednáno, že dluh se stane splatným celý v případě prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky. Žalovaná po podpisu dohody o splátkách neuhradila žalobci ani jedinou splátku, tzn. dnem 1. 10. 2016 se stal splatným celý dluh. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 80 000 Kč předžalobní výzvou ze dne datum, na kterou žalovaná nijak nereagovala a žalobci ničeho neuhradila.

7. Soud prvního stupně ve věci vydal dne datum pod č. j. 2115 C 34/2017-9 platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, proto byl usnesením ze dne 2. 10. 2017, č. j. 2115 C 34/2017-15, zrušen a bylo nařízeno jednání. Žalovaná na výzvu soudu prvního stupně nereagovala, ve stanovené lhůtě se k žalobě písemně nevyjádřila.

8. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (předžalobní výzvou žalobce ze dne datum doručenou žalované, uznáním dluhu a dohodou o splátkách ze dne datum podepsanou oběma účastníky a potvrzením žalované ze dne datum o převzetí hotovosti od žalobce ve výši 100 000 Kč a 20 000 Kč) skutkově uzavřel, že mezi účastníky byla ústní formou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž žalobce přenechal žalované dne datum finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a dne datum finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná žalobci vrátila pouze finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a zbývající částku 80 000 Kč mu nevrátila. Účastníky byla dne datum uzavřena dohoda o splátkách a uznání dluhu žalovanou, která svým podpisem na této dohodě uznala co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobci – věřiteli ve výši 80 000 Kč vzniklý z titulu zápůjčky finanční hotovosti dne datum ve výši 100 000 Kč a dne datum ve výši 20 000 Kč, přičemž částka 40 000 Kč již byla žalovanou – dlužníkem uhrazena. Žalobce souhlasil s úhradou dluhu v měsíčních splátkách v minimální výši 6 000 Kč splatných vždy do posledního dne kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem, v němž byla dohoda uzavřena. V případě prodlení žalované s úhradou jakékoliv měsíční splátky se stává splatným celý dluh a žalovaná se zavazuje celý dluh uhradit žalobci nejpozději do datum. Žalovaná po tomto písemném uznání dluhu a uzavření dohody o splátkách neuhradila žalobci jedinou měsíční splátku a dnem datum se tak stal splatným celý dluh. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 80 000 Kč předžalobní výzvou ze dne datum nejpozději do datum a upozornil ji, že bude nucen přistoupit k jejímu soudnímu vymáhání, pokud dlužnou částku nezaplatí.

9. Po podřazení zjištěného skutkového stavu věci pod ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od datum, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je zcela důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobce žalované přenechal finanční prostředky v celkové výši 120 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce, žalovaná svůj dluh ve stanovené lhůtě nesplatila, resp. vrátila žalobci pouze částku 40 000 Kč, zbývající dluh co do výše 80 000 Kč následně písemně dne datum uznala. Soud prvního stupně v souladu s uznáním dluhu učiněným žalovanou má za to, že dluh v době uznání trval a napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení a náklady řízení ve výši 4 000 Kč představující zaplacený soudní poplatek ze žaloby.

10. Po podání odvolání žalovanou, v průběhu odvolacího řízení, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka – žalované, rozhodnutí bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne datum hod a věřitelé dlužníka byli vyzváni, aby přihlásili své pohledávky v insolvenčním řízení, a to až do uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o úpadku dlužníka.

11. Soud prvního stupně následně usnesením ze dne datum, č. j. 2115 C 34/2017-45, přerušil řízení podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném od datum s tím, že po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku dlužníka – žalované nelze v řízení pokračovat, usnesení nabylo právní moci dne datum.

12. V průběhu insolvenčního řízení Krajský soud v Brně usnesením ze dne datum, č. j. číslo jednací (výrok I), schválil odměnu insolvenčního správce právnická osoba. ve výši 61 407,50 Kč včetně DPH a jeho hotové výdaje ve výši 11 616 Kč včetně DPH (výrok II) a insolvenční správce se zprošťuje funkce (výrok IV). Výrokem III bylo rozhodnuto, že dlužník – žalovaná se osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit Anonymizováno 13. Jak je zřejmé z odůvodnění tohoto rozhodnutí, Krajský soud v Brně postupoval podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Krajský soud v Brně v průběhu insolvenčního řízení vzal za osvědčené, že oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře bylo splněno, žalovaná v průběhu insolvenčního řízení splnila všechny povinnosti, které jí vyplynuly z právní úpravy a rozhodnutí insolvenčního soudu. Ze zprávy insolvenčního správce doručené soudu dne 24. 8. 2023 nevyplynuly žádné okolnosti, které by bránily insolvenčnímu soudu vydat rozhodnutí dle § 414 insolvenčního zákona.

14. Podle ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (ve znění účinném do datum), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození podle odst. 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození podle odst. 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Při osvobození dlužníka podle odst. 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku, pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

15. Vycházeje ze shora uvedených skutečností a citovaného zákonného ustanovení rozhodoval odvolací soud poté, kdy Krajský soud v Brně, insolvenční soud, rozhodl o osvobození žalované – dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení a vzniklých před rozhodnutím o úpadku, a to z moci úřední. Insolvenční soud vydal dne 29. 8. 2023 rozhodnutí, jímž osvobodil žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, neboť vzal na vědomí splnění oddlužení žalované, která řádně a včas splnila všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, tzn., že ke splnění oddlužení žalovanou došlo bez porušení právních předpisů a při respektování podmínek daných platnou právní úpravou či rozhodnutím soudu. Insolvenční soud rozhodl, že osvobození žalované od placení pohledávek se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, což je případ žalobce. Žalobce v průběhu odvolacího řízení, resp. u odvolacího jednání dne 30. 1. 2025, potvrdil, že svoji pohledávku za žalovanou ohledně částky 80 000 Kč představující zbývající nesplacenou částku zápůjčky nepřihlásil, ač tak učinit měl a mohl.

16. Jinými slovy řečeno, ustanovení § 414 insolvenčního zákona se vztahuje na osvobození dlužníka – žalované od placení pohledávek, pokud žalovaná splnila řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, insolvenční soud vzal na vědomí svým rozhodnutím ze dne datum splnění oddlužení žalovanou a tím ji osvobodil od placení pohledávek, které byly zahrnuty do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny a také ji osvobodil ve vztahu k věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a ve vztahu k věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli.

17. Žalobce nepopřel, že svoji pohledávku za žalovanou do insolvenčního řízení nepřihlásil, ač tak učinit měl a mohl, což má za následek, že po ukončení insolvenčního řízení, rozhodnutí o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce a zproštění funkce insolvenčního správce, je žalovaná od placení pohledávky žalobce osvobozena.

18. Tyto závěry odvolacího soudu jsou podpořeny i nahlédnutím do insolvenčního rejstříku žalované, konkrétně do zprávy pro oddlužení, předpokladu plnění oddlužení ze dne 19. 6. 2018, soupisu majetkové podstaty žalované a seznamu přihlášených pohledávek v celkové výši částka, z toho popřených pohledávek ve výši 13 808,16 Kč, celková výše zjištěných pohledávek činí částku částka V seznamu přihlášených pohledávek ze dne datum není pohledávka žalobce uvedena.

19. Odvolacímu soudu za této situace nezbylo, než napadený rozsudek soudu prvního stupně v přísudečném výroku I změnit dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 414 insolvenčního zákona tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.

20. Se změnou rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé souvisí i nové rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky (§ 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud tudíž rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšné žalované žádné náklady řízení před soudem prvního stupně nevznikly.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž by na straně úspěšné žalované bylo dáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poněvadž z obsahu spisu je zřejmé, že úspěšné žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, bylo o nich rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.