17 Co 11/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 80 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2018, č. j. 2115 C 34/2017-22,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 2115 C 34/2017-22, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 4 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná z důvodu, že soud prvního stupně rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žalovaná namítá, že k podpisu smlouvy o uznání dluhu využil žalobce jejího špatného zdravotního stavu, neboť od roku 2012 se léčí v psychiatrické ambulanci s psychickými poruchami. Uznání dluhu žalovaná podepsala, aniž by si přečetla jeho obsah, žalobci věřila, ujišťoval ji, že v podstatě o nic nejde. Pokud by si žalovaná uznání dluhu řádně přečetla, v žádném případě by jej nepodepsala. Dále žalovaná uvádí, že v době, kdy peníze přebírala, pracovala na , právnická osoba, vyřizovala agendu i pro obec , adresa, . Žalobce měl tehdy problémy při povolování staveb a část peněz měla být za vyřízení jeho záležitostí. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce se k odvolání žalované písemně nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro změnu napadeného rozsudku, nikoliv však z důvodů uváděných žalovanou.

5. Odvolací důvody, o které žalovaná opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 4. 8. 2017 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne 23. 8. 2010 zapůjčil žalované finanční hotovost ve výši , částka, Kč a dne , datum, ve výši 20 000 Kč, z této zápůjčky v celkové výši 120 000 Kč mu žalovaná vrátila pouze 40 000 Kč. Dne , datum, žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše 80 000 Kč a téhož dne uzavřela se žalobcem dohodu o splátkách, v níž se zavázala žalobci zaplatit svůj dluh v měsíčních splátkách v minimální výši 6 000 Kč splatných vždy do posledního dne kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem, v němž byla dohoda o splátkách uzavřena, a současně se zavázala takto uhradit žalobci zbývající část dluhu nejpozději do , datum, . V dohodě o splátkách bylo mimo jiné ujednáno, že dluh se stane splatným celý v případě prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky. Žalovaná po podpisu dohody o splátkách neuhradila žalobci ani jedinou splátku, tzn. dnem 1. 10. 2016 se stal splatným celý dluh. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 80 000 Kč předžalobní výzvou ze dne , datum, , na kterou žalovaná nijak nereagovala a žalobci ničeho neuhradila.

7. Soud prvního stupně ve věci vydal dne , datum, pod č. j. 2115 C 34/2017-9 platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, proto byl usnesením ze dne 2. 10. 2017, č. j. 2115 C 34/2017-15, zrušen a bylo nařízeno jednání. Žalovaná na výzvu soudu prvního stupně nereagovala, ve stanovené lhůtě se k žalobě písemně nevyjádřila.

8. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (předžalobní výzvou žalobce ze dne , datum, doručenou žalované, uznáním dluhu a dohodou o splátkách ze dne , datum, podepsanou oběma účastníky a potvrzením žalované ze dne , datum, o převzetí hotovosti od žalobce ve výši 100 000 Kč a 20 000 Kč) skutkově uzavřel, že mezi účastníky byla ústní formou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž žalobce přenechal žalované dne , datum, finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a dne , datum, finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná žalobci vrátila pouze finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a zbývající částku 80 000 Kč mu nevrátila. Účastníky byla dne , datum, uzavřena dohoda o splátkách a uznání dluhu žalovanou, která svým podpisem na této dohodě uznala co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobci – věřiteli ve výši 80 000 Kč vzniklý z titulu zápůjčky finanční hotovosti dne , datum, ve výši 100 000 Kč a dne , datum, ve výši 20 000 Kč, přičemž částka 40 000 Kč již byla žalovanou – dlužníkem uhrazena. Žalobce souhlasil s úhradou dluhu v měsíčních splátkách v minimální výši 6 000 Kč splatných vždy do posledního dne kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem, v němž byla dohoda uzavřena. V případě prodlení žalované s úhradou jakékoliv měsíční splátky se stává splatným celý dluh a žalovaná se zavazuje celý dluh uhradit žalobci nejpozději do , datum, . Žalovaná po tomto písemném uznání dluhu a uzavření dohody o splátkách neuhradila žalobci jedinou měsíční splátku a dnem , datum, se tak stal splatným celý dluh. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 80 000 Kč předžalobní výzvou ze dne , datum, nejpozději do , datum, a upozornil ji, že bude nucen přistoupit k jejímu soudnímu vymáhání, pokud dlužnou částku nezaplatí.

9. Po podřazení zjištěného skutkového stavu věci pod ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od , datum, , dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je zcela důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobce žalované přenechal finanční prostředky v celkové výši 120 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce, žalovaná svůj dluh ve stanovené lhůtě nesplatila, resp. vrátila žalobci pouze částku 40 000 Kč, zbývající dluh co do výše 80 000 Kč následně písemně dne , datum, uznala. Soud prvního stupně v souladu s uznáním dluhu učiněným žalovanou má za to, že dluh v době uznání trval a napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a náklady řízení ve výši 4 000 Kč představující zaplacený soudní poplatek ze žaloby.

10. Po podání odvolání žalovanou, v průběhu odvolacího řízení, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka – žalované, rozhodnutí bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne , datum, hod a věřitelé dlužníka byli vyzváni, aby přihlásili své pohledávky v insolvenčním řízení, a to až do uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o úpadku dlužníka.

11. Soud prvního stupně následně usnesením ze dne , datum, , č. j. 2115 C 34/2017-45, přerušil řízení podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném od , datum, s tím, že po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku dlužníka – žalované nelze v řízení pokračovat, usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

12. V průběhu insolvenčního řízení Krajský soud v Brně usnesením ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, (výrok I), schválil odměnu insolvenčního správce , právnická osoba, . ve výši 61 407,50 Kč včetně DPH a jeho hotové výdaje ve výši 11 616 Kč včetně DPH (výrok II) a insolvenční správce se zprošťuje funkce (výrok IV). Výrokem III bylo rozhodnuto, že dlužník – žalovaná se osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, Anonymizováno13. Jak je zřejmé z odůvodnění tohoto rozhodnutí, Krajský soud v Brně postupoval podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Krajský soud v Brně v průběhu insolvenčního řízení vzal za osvědčené, že oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře bylo splněno, žalovaná v průběhu insolvenčního řízení splnila všechny povinnosti, které jí vyplynuly z právní úpravy a rozhodnutí insolvenčního soudu. Ze zprávy insolvenčního správce doručené soudu dne 24. 8. 2023 nevyplynuly žádné okolnosti, které by bránily insolvenčnímu soudu vydat rozhodnutí dle § 414 insolvenčního zákona.

14. Podle ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (ve znění účinném do , datum, ), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození podle odst. 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození podle odst. 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Při osvobození dlužníka podle odst. 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku, pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

15. Vycházeje ze shora uvedených skutečností a citovaného zákonného ustanovení rozhodoval odvolací soud poté, kdy Krajský soud v Brně, insolvenční soud, rozhodl o osvobození žalované – dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení a vzniklých před rozhodnutím o úpadku, a to z moci úřední. Insolvenční soud vydal dne 29. 8. 2023 rozhodnutí, jímž osvobodil žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, neboť vzal na vědomí splnění oddlužení žalované, která řádně a včas splnila všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, tzn., že ke splnění oddlužení žalovanou došlo bez porušení právních předpisů a při respektování podmínek daných platnou právní úpravou či rozhodnutím soudu. Insolvenční soud rozhodl, že osvobození žalované od placení pohledávek se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, což je případ žalobce. Žalobce v průběhu odvolacího řízení, resp. u odvolacího jednání dne 30. 1. 2025, potvrdil, že svoji pohledávku za žalovanou ohledně částky 80 000 Kč představující zbývající nesplacenou částku zápůjčky nepřihlásil, ač tak učinit měl a mohl.

16. Jinými slovy řečeno, ustanovení § 414 insolvenčního zákona se vztahuje na osvobození dlužníka – žalované od placení pohledávek, pokud žalovaná splnila řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, insolvenční soud vzal na vědomí svým rozhodnutím ze dne , datum, splnění oddlužení žalovanou a tím ji osvobodil od placení pohledávek, které byly zahrnuty do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny a také ji osvobodil ve vztahu k věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a ve vztahu k věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli.

17. Žalobce nepopřel, že svoji pohledávku za žalovanou do insolvenčního řízení nepřihlásil, ač tak učinit měl a mohl, což má za následek, že po ukončení insolvenčního řízení, rozhodnutí o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce a zproštění funkce insolvenčního správce, je žalovaná od placení pohledávky žalobce osvobozena.

18. Tyto závěry odvolacího soudu jsou podpořeny i nahlédnutím do insolvenčního rejstříku žalované, konkrétně do zprávy pro oddlužení, předpokladu plnění oddlužení ze dne 19. 6. 2018, soupisu majetkové podstaty žalované a seznamu přihlášených pohledávek v celkové výši , částka, , z toho popřených pohledávek ve výši 13 808,16 Kč, celková výše zjištěných pohledávek činí částku , částka, V seznamu přihlášených pohledávek ze dne , datum, není pohledávka žalobce uvedena.

19. Odvolacímu soudu za této situace nezbylo, než napadený rozsudek soudu prvního stupně v přísudečném výroku I změnit dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 414 insolvenčního zákona tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, se zamítá.

20. Se změnou rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé souvisí i nové rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky (§ 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud tudíž rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšné žalované žádné náklady řízení před soudem prvního stupně nevznikly.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž by na straně úspěšné žalované bylo dáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poněvadž z obsahu spisu je zřejmé, že úspěšné žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, bylo o nich rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.