17 CO 123/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce IČO sídlem adresa zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o 225.990 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 2. 2021, č. j. 14 C 300/2019-178, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 24.733,61 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]</b> 1. Okresní soud v Prostějově („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, č. j. 14 C 300/2019-178 (dále jen rozsudek soudu prvního stupně) tak, že žalobu o zaplacení částky 225.990 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně z částky 225.990 Kč od 27. 9. 2019 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč zamítl (výrok I). Žalobci soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit žalovanému na plné náhradě nákladů řízení částku 82.079 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém namítl, že během jednání u soudu prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaný jako provozovatel vozidla na nákladní automobil užil protektorované pneumatiky, resp. že defektní pneumatika byla protektorovaná. Žalovaný je provozovatelem nákladní dopravy, a tudíž je na něj kladena vyšší povinnost k obezřetnosti, resp. vyšší povinnost dbát na technický stav automobilu, aby byl v souladu s právními předpisy. Žalobce vyslovil názor, že ztrouchnivělost a popraskanost pneumatiky lze zjistit i pouhým optickým ohledáním pneumatiky. Ačkoliv přivolaná policejní hlídka během ohledání prasklé pneumatiky zjevně nezaznamenala, že tato pneumatika je protektorována, čímž ji tedy považovala za pneumatiku jiného výrobce než ostatní pneumatiky, nevyvrací to však skutečnost, že pneumatika byla již stará, resp. ve špatném technickém stavu. Policejní hlídka zaznamenala, že pneumatika byla stará, resp. opotřebovaná. Protože se jednalo o protektorovanou pneumatiku, měl provozovatel, tedy žalobce, vynaložit zvýšenou opatrnost, zdali je daná pneumatika v pořádku. Žalobce se ve svém odvolání podrobně vyjádřil k obsahu svědeckých výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení], poukázal na rozpory v jejich svědeckých výpovědích a zpochybnil jejich věrohodnost z důvodu, že tito svědci jsou ekonomicky závislí na žalovaném. Žalobce opakovaně poukázal na povinnost žalovaného jako provozovatele dbát zvýšené pozornosti, zdali pneumatiky jsou v pořádku. Z této povinnosti se žalovaný nemůže vyvinit odkazem na to, že by si nájemce přece nepřevzal automobil ve špatném technickém stavu. Žalobce připomenul, že u soudu prvního stupně navrhoval provedení důkazu spisem [anonymizováno] záchranného sboru Středočeského kraje, evidenční číslo události [číslo] a aby provedl odborné vyjádření znalce, zdali může na základě všech dostupných fotografií od [anonymizováno] záchranného sboru Středočeského kraje a Policie ČR určit, zda byla pneumatika v pořádku či nebyla, což lze dle jeho názoru z fotografií zjistit. Soud prvního stupně však navržené důkazy neprovedl a s jeho návrhy se nijak nevypořádal. Žalobce konstatoval, že žalovaný nepředložil žádný důkazní materiál, na základě kterého by bylo zřejmé, že byla předmětná pneumatika nákladního automobilu Volvo v dobrém technickém stavu tak, jak požadují právní předpisy, na jejichž znění odkázal. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný. Podle jeho názoru soud zcela správně vyhodnotil výpovědi svědků [příjmení] a [anonymizováno] jako věrohodné, oba svědci potvrdili, že na nákladní soupravě byly použity tzv. protektory, protektory jsou odebírány od společnosti [právnická osoba] ze [obec], která se renovací použitých pneumatik zabývá. Z fotodokumentace pořízené policejním orgánem jednoznačně vyplynulo, že všechny pneumatiky byly protektorované. Technický stav„ odlétnutého běhounu“ z předmětné pneumatiky nebylo možné zjistit, jelikož tento nebyl policejním orgánem zajištěn. Oba svědci vyloučili, že by stav pneumatik neodpovídal popisu v předávacím protokole, který byl součástí nájemní smlouvy, a potvrdili, že technický stav pneumatik byl dobrý, včetně předepsaného dezénu. Žalovaný připomenul, že vozidlo bylo předáváno do nájmu dne 22. 8. 2017 a k dopravní nehodě došlo 25. 10. 2017. Žalovaný odkázal na předávací protokol, kde byl přesný popis předmětu nájmu zadokumentován. Žalovaný rovněž poukázal na instrukci pro STK [číslo] vztahující se k hodnocení montáže obnovených plášťů pneumatik (protektorů) na vozidle z hlediska označení výrobce pneumatiky. Tuto instrukci předal k důkazu soudu prvního stupně. Žalovaný se vyjádřil k návrhu žalobce na provedení znaleckého posudku ke zjištění stavu pneumatiky a k tomuto návrhu uvedl, že sám žalovaný kontaktoval v průběhu soudního řízení několik soudních znalců se specializací na technický stav pneumatik a o tom také soud informoval. Žalobce také soudu prvního stupně zaslal vyjádření Ing. [jméno] [příjmení], na které žalovaný odkázal. Žalovaný připomenul judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 475/2020 k problematice § 10 zákona č. 168/1999 Sb., z níž je zřejmé, že sám Nejvyšší soud upouští od dosavadní praxe, že by i v případě zjištění špatného technického stavu vozidla měl být vždy dán regresní nárok pojistitele vůči pojištěnému, a to bez ohledu na to, zda provozovatel vozidla o nedostatcích věděl či při vynaložení běžné péče a opatrnosti vědět mohl. Žalovaný uzavřel, že nebylo prokázáno, že na vozidle by byly pneumatiky v nevyhovujícím technickém stavu a nebylo prokázáno, že by cokoliv zanedbal, že by věděl o špatném technickém stavu pneumatik, který ostatně nebyl ani v řízení prokázán. Žalovaný vyslovil názor, že při vynaložení běžné péče nic nezanedbal a žalobce špatný technický stav pneumatiky neprokázal. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o. s. ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g), tedy že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání žalobce nebyly namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, z tohoto vyvodil správné právní závěry a že odvolání žalobce není důvodné.

6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu prvního stupně dne 14. 10. 2019, domáhal po žalovaném zaplacení částky 225.990 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a to jako tzv. regresního nároku ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž požadovaná finanční částka představovala náklady na odstranění důsledků dopravní nehody, které žalobce uhradil jako pojistitel žalovaného. Žalobce poukazoval na skutečnost, že žalovaný je provozovatelem [značka automobilu], [anonymizována tři slova] [číslo] a nákladního návěsu [značka automobilu] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [číslo] (dále jen nákladní souprava [anonymizováno]), žalovaný dne 22. 8. 2017 uzavřel se [právnická osoba] – [právnická osoba] smlouvu o pronájmu této nákladní soupravy [anonymizováno] a touto nákladní soupravou byla dne 25. 10. 2017 způsobena dopravní nehoda, kdy v prostoru dálnice D5 na 4,5 km ve směru na Prahu odlétla pravá vnitřní pneumatika nákladní soupravy [anonymizováno] pod nákladní soupravu složenou z nákladního automobilu tovární značky [příjmení], [registrační značka] BP a nákladního návěsu tovární značky Bodex [registrační značka] 66YD (dále jen nákladní souprava [příjmení]), kdy došlo k poškození spojovací tyče nádrže s naftou nákladní soupravy [příjmení] a tímto poškozením došlo k úniku motorové nafty na dálnici a na přilehlý travnatý pás, přičemž v souvislosti s likvidací tohoto závadového stavu vznikly náklady, které žalobce jako pojistitel nákladní soupravy [anonymizováno] uhradil Hasičskému záchrannému sboru Středočeského kraje, [anonymizována tři slova] [obec], jakož i [právnická osoba], a.s. Žalobce poukazoval na ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. a § 31 vyhlášky č. 341/2014 Sb. a uváděl, že pneumatika, která způsobila dopravní nehodu, byla stará a opotřebovaná, vlivem čehož praskla. Na téže nápravě nákladní soupravy [anonymizováno] byla oproti ostatním pneumatikám prasklá pneumatika jiná. Nákladní souprava [anonymizováno] tak byla nezpůsobilá k provozu na pozemních komunikacích. Protože žalovaný porušil základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, které svým technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, vznikl tak dle tvrzení žalobce nárok na vyplacení mu toho, což za žalovaného plnil sám. Žalovaný však na výzvu žalobce k plnění toto odmítl.

7. Žalovaný potvrdil, že dne 22. 8. 2017 uzavřel se [právnická osoba] – [právnická osoba] smlouvu o pronájmu dopravního prostředku (nákladní soupravy [anonymizováno]), poukázal na předávací protokol tohoto vozidla a popřel, že by stav vozidla neodpovídal podmínkám provozu na pozemních komunikacích. Špatný stav pneumatik na vozidle popřel, jakož i skutečnost, že by se jednalo o pneumatiky jiného druhu.

8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které podrobně v odůvodnění svého rozsudku popsal, dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný. K hlavnímu důkazu k prokázání práva na náhradu škody žalobce po žalovaném, kterým měl být protokol o dopravní nehodě ze dne 25. 10. 2017, soud prvního stupně uvedl, že tímto bylo prokázáno pouze to, že dne 25. 10. 2017 v 16:15 hod v prostoru dálnice D5 na 4,5 km ve směru na Prahu řidič [jméno] [příjmení] způsobil nákladní soupravou značky Volvo dopravní nehodu, a to tak, že měl defekt pravé vnitřní pneumatiky tahače. Policie zaznamenala, že pneumatika byla jiného typu, než ostatní pneumatiky na nápravě, byla stará a z důvodu opotřebení došlo k poškození a jejímu defektu a způsobení tak dopravní nehody. Soud prvního stupně konstatoval, že popis defektní pneumatiky v protokole o dopravní nehodě je v příkrém rozporu s fotodokumentací, která byla policií pořízena. Bylo pořízeno pouze foto torza poškozené pneumatiky bez běhounu a stav ostatních pneumatik nákladního vozu nebyl do protokolu ani zaznamenám. Závěr, že defektní pneumatika, která způsobila dopravní nehodu, byla jiného typu, stará a opotřebovaná, označil soud prvního stupně přinejmenším za předčasný. Vyšetřovatel ani nezjistil, jaký byl stav opotřebení dezénu, a jaká byla hloubka hlavních dezénových drážek u ostatních pneumatik tahače [anonymizováno]. Policie neměla při sepisu protokolu k dispozici běhoun defektní pneumatiky, aby zjistila, v jakém stavu byl předtím, než se defektem pneumatiky uvolnil a způsobil dopravní nehodu. Stav poškozené pneumatiky byl popsán kuse, obecně, vyšetřovatel nezjistil, že se nejednalo o pneumatiku značky Michelin, nýbrž o protektor. Soud vzal za významný obsah předávacího protokolu ze dne 22. 8. 2017, kde [právnická osoba] – [právnická osoba] (nájemce) potvrdila, že převzala vozidlo až na drobné zjištěné závady, které však nebránily jeho provozu, do nájmu s tím, že stav pneumatik byl potvrzen 100%. Z výpovědi svědků soud vzal za prokázané, že žalovaný o vozidla v jeho vlastnictví řádně pečoval, udržoval technický stav stavu vozidel, měl sjednánu pro případ dopravní nehody řádnou pojistnou smlouvu o odpovědnosti vozidla z havarijního pojištění. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neprokázal, že žalovaný porušil základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, které svým technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, jak má na mysli ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., a proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb.

9. Provedeným dokazováním před soudem prvního stupně bylo zcela nepochybně prokázáno (což ani žádný z účastníků nezpochybňoval), že žalovaný byl provozovatelem nákladní soupravy [anonymizováno], že v důsledku prasknutí pravé vnitřní pneumatiky nákladní soupravy [anonymizováno] došlo k poškození spojovací tyče nádrže s naftou nákladní soupravy [příjmení] a v důsledku toho došlo dne 25. 10. 2017 k úniku motorové nafty na dálnici na travnatý pás v prostorou dálnice D5 na 4,5 km ve směru na Prahu. Zcela jednoznačně také bylo prokázáno, že žalobce jako pojistitel škodícího vozidla nákladní soupravy [anonymizováno] uhradil náklady za likvidaci následků události v celkové výši 225.990 Kč. Rovněž tak bylo prokázáno, že v době dopravní nehody nákladní soupravu [anonymizováno] užívala [právnická osoba] – [právnická osoba], a to na základě smlouvy o pronájmu ze dne 22. 8. 2017, kterou tato společnost se žalovaným jako s vlastníkem a provozovatelem vozidla uzavřela.

10. Žalobce se po žalovaném domáhal uhrazení nákladů na likvidaci škody v důsledku dopravní nehody ze dne 25. 10. 2017, a to s poukazem na ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle kterého má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí.

11. Soud prvního stupně se tedy zcela správně při posuzování důvodnosti nároku žalobce zaměřil na zjištění, zda žalobce prokázal, že žalovaný provozoval vozidlo, které svým technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, a to v důsledku namontování pneumatiky na vozidlo značky Volvo, která byla jiného typu, než pneumatiky ostatní, byla stará a opotřebovaná. Závěry, které soud prvního stupně k této otázce učinil pod bodem 11 odůvodnění svého rozsudku, považuje odvolací soud za zcela správné a odpovídající provedenému dokazování. Odvolací soud v celém rozsahu na tyto závěry soudu prvního stupně odkazuje a ztotožňuje se s nimi.

12. Jak správně poukázal soud prvního stupně, žalobce opírá svůj regresní nárok vůči žalovanému o protokol o dopravní nehodě sepsaný Policií ČR dne 25. 10. 2017 a o konstatování v tomto protokole, že defektní pneumatika, která způsobila dopravní nehodu, byla„ jiného typu, stará a opotřebovaná“. Jak správně dovodil soud prvního stupně, že by pneumatika byla jiného typu, než pneumatiky ostatní, nebylo orgánem Policie ČR zdokumentováno. Dle názoru odvolacího soudu z blíže nespecifikovaného popisu prasklé pneumatiky orgánem Policie ČR, že pneumatika byla stará a opotřebovaná, ještě nelze dovodit, že by žalovaný provozoval vozidlo, které svým technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, zejména, že by o takovémto stavu měl vědomost a že by přesto takovéto vozidlo provozoval. Samotná skutečnost, že na vozidle značky Volvo byly použity pneumatiky protektorované, neznamená, že by vozidlo nebylo způsobilé provozu na pozemních komunikacích.

13. V této souvislosti považuje odvolací soud za vhodné poukázat na výklad ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, který zaujal Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 Cdo 475/2020, na který poukázal žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce. Odvolací soud má za to, že závěry tohoto rozsudku Nejvyššího soudu jsou na daný případ zcela aplikovatelné. Z výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu vyplývá, že při posouzení otázky, zda pojištěný porušil základní povinnosti při provozu vozidla na pozemních komunikacích provozováním vozidla, které svou konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí a zda tedy má pojistitel vůči němu právo na regresní postih, je rozhodné, zda pojištěný věděl, či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo těmto požadavkům neodpovídá. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že při posouzení otázky, zda pojištěný porušil základní povinnost při provozu vozidla na pozemních komunikacích provozováním vozidla, které svou konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a zda tedy má pojistitel vůči němu právo na regresní postih je rozhodné, zda pojištěný věděl, či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo těmto požadavkům neodpovídá (např. pokud by pojištěný ignoroval zřejmé nedostatky technického stavu vozidla, nerespektoval by signalizaci na palubní desce, nereagoval by na nezvyklé chování provozovaného vozidla, nebo by porušil zákonnou (či podzákonnou) povinnost související s péčí o technický stav vozidla např. podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). Nejvyšší soud dále konstatoval, že jelikož totiž základním předpokladem pro uplatnění regresního nároku ze strany pojistitele je porušení zákonné povinnosti pojištěným, které bylo příčinou vzniku způsobené škody, nelze okruh případů, na něž dopadá § 10 zákona č. 168/1999 Sb., výkladem rozšiřovat na situace, které pojištěný nemohl ani při vynaložení běžné péče a opatrnosti ovlivnit. [jméno] skutečnost, že vozidlo, které způsobilo škodu, bylo svým stavem technicky nezpůsobilé, nemůže bez dalšího představovat porušení základní povinnosti pojištěného podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb.

14. V daném případě je z provedeného dokazování zcela zřejmé, že žalovaný se [právnická osoba] – [právnická osoba] uzavřel dne 22. 8. 2017 smlouvu o pronájmu dopravního prostředku, a to ohledně vozidla [značka automobilu], které je blíže specifikováno v této smlouvě, přičemž z bodu 2.3 této smlouvy vyplývá, že pronajímatel je povinen předat předměty nájmu ve stavu způsobilém k provozu a užívání, k čemuž obvykle slouží a že se má za to, že popisem předávacího protokolu ze strany nájemce je stvrzeno, že vozidla mají uvedené vlastnosti. V předávacím protokole předmětného vozidla ze dne 22. 8. 2017 podepsaného za [právnická osoba] – [právnická osoba] panem [příjmení] je uveden prasklý přední nárazník a schodky, stav pneumatik je označen 1. 100%, 2. 100% stav, brzdového ústrojí 1. 70%, 2. 70%, při počtu ujetých kilometrů [číslo] km. Z výpovědí svědků před soudem prvního stupně, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jednoznačně vyplývá, že před předáním vozidla do nájmu v roce 2017 [právnická osoba] – [právnická osoba] byla věnována náležitá pozornost stavu pneumatik na pronajímaném vozidle. Z obou výpovědí slyšených svědků lze dovodit, že stav pneumatik na pronajímaném vozidle byl dobrý, čemuž také nasvědčuje předávací protokol k vozidlu. Pokud se ve výpovědích těchto svědků vyskytly určité rozpory, na které žalobce ve svém odvolání poukazoval, pak má odvolací soud za to, že tyto rozpory nejsou nijak zásadního charakteru v tom smyslu, že by mohly vést k závěru, že vozidlo nebylo v důsledku vadných pneumatik umístěných na vozidle nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Z pouhé skutečnosti, že jmenovaní svědci byli zaměstnanci žalovaného, nelze bez dalšího dospět k závěru, že by jejich výpovědi nebyly věrohodné, když žádné jiné skutečnosti tomuto nenasvědčují. Odvolací soud se tedy neztotožnil s názorem žalobce, že žalovaný nevěnoval dostatečnou eventuálně zvýšenou pozornost tomu, zda pneumatiky umístěné na jeho vozidle jsou v pořádku či nikoliv, nebo že by si byl vědom toho, že pneumatiky byly na vozidle ve špatném stavu. Na podporu závěru, že žalovaný věnoval dostatečnou pozornost stavu pneumatik na pronajímaném vozidle [anonymizováno] je možno uvést i to, že v předávacím protokole byla této otázce výslovně věnována pozornost a že nájemce svým podpisem tohoto protokolu stav pneumatik zde popsaný potvrdil.

15. Za dané důkazní situace, kdy z protokolu o šetření dopravní nehody Policií ČR nelze dospět k závěru, že by vozidlo značky Volvo nesplňovalo podmínky provozu na pozemních komunikacích a kdy z výpovědí slyšených svědků i z protokolu o předání vozidla do pronájmu [právnická osoba] – [právnická osoba] vyplývá, že žalovaný věnoval technickému stavu pneumatik na vozidle značky Volvo dostatečnou pozornost a tyto byly v dobrém stavu, je pak třeba shodně jako soud prvního stupně uzavřít, že nárok žalobce na regresní náhradu v podobě žalované částky důvodný není.

16. K námitce žalobce, že soud prvního stupně neprovedl jím navržený důkaz spisem [anonymizována tři slova] Středočeského kraje, evidenční číslo události [číslo] a že neprovedl odborné vyjádření znalce, zdali může na základě všech dostupných fotografií od hasičského záchranného sboru a Policie ČR určit, zda byla pneumatika v pořádku či nebyla, co vše lze z fotografie ke stavu pneumatiky zjistit, a že se v odůvodnění svého rozsudku s těmito navrženými důkazy nevypořádal, odvolací soud uvádí, že tato výtka je důvodná v té části, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku skutečně nezdůvodnil, proč navržené důkazy neprovedl, nicméně tato vada řízení nemá vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí. Soud prvního stupně, nepochybně považoval provedení navržených důkazů za nadbytečné a odvolací soud se s tímto ztotožňuje. Jak připustil sám žalobce v závěrečném návrhu před soudem prvního stupně, z fotografického materiálu, který pořídila Policie ČR při zkoumání příčin dopravní nehody, nelze přesně posoudit, v jakém stavu pneumatika byla. Sám žalobce se snažil na podporu svých tvrzení ohledně špatného technického stavu prasklé pneumatiky zajistit vhodné stanovisko, kdy oslovil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalkyni z oboru gumárenství, pneumatiky, OTR technologie, která zpracování znaleckého posudku dle fotografií odmítla a poukázala na způsob protektorování pneumatik s tím, že za kostru, na které se protektor provádí, odpovídá protektorovací závod. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že pneumatika, která při dopravní nehodě praskla, nebyla zachována, což potvrdil zástupce žalobce u jednání před odvolacím soudem, tudíž její bližší zkoumání je zcela vyloučeno. Zkoumání by tedy bylo možno provést pouze na základě neprůkazných fotografií provedených Policií ČR při dopravní nehodě, což považuje odvolací soud za zcela neekonomické a neúčelné i s ohledem na výše citované vyjádření jmenované znalkyně.

17. Pokud žalobce navrhoval, aby soud provedl dokazování spisem [anonymizována tři slova] Středočeského kraje evidenční číslo události [číslo] a zde blíže nespecifikovanými fotografiemi, pak k tomuto odvolací soud uvádí, že rovněž i provedení tohoto důkazu považuje za nadbytečné. Žalobce v návrhu na provedení tohoto důkazu ani netvrdil, že by v tomto spise [anonymizována tři slova] Středočeského kraje měly být obsaženy fotografie, které by blíže poškozenou pneumatiku dokumentovaly, a je vůbec otázkou, zda se takováto dokumentace v tomto spise nachází. Je zcela nepochybné, že [anonymizována tři slova] Středočeského kraje se při likvidaci škodné události zabýval především likvidací škodlivých následků a případně jejich zadokumentováním, přičemž vyšetření dopravní nehody a jejích příčin nebylo úkolem [anonymizována tři slova] Středočeského kraje, ale Policie České republiky. Bylo totiž zcela nepochybné, že škoda vznikla v důsledku dopravní nehody – prasklé pneumatiky na vozidle [anonymizováno]. Pokud ve spise [anonymizována tři slova] Středočeského kraje jsou skutečně fotografie takového charakteru, že zachycují poškozenou pneumatiku lépe, než fotografie učiněné Policií ČR a doložené žalobcem ve spise, nic žalobci nebránilo v tom, aby si tyto fotografie sám vyžádal a k důkazu předložil. Ze samotného návrhu žalobce k vyžádání tohoto spisu, eventuálně návrhu na vyžádání si odborného vyjádření, co vůbec lze z dostupných fotografií zjistit, je zřejmé, že ani sám žalobce neví, zda se nějaká konkrétní dokumentace ve spise [anonymizována tři slova] Středočeského kraje vztahující se k dané věci nachází.

18. S přihlédnutím k výše uvedenému odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, a proto jej ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

19. Úspěšnému žalovanému pak odvolací soud s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení představují odměnu advokáta žalovaného za 2 úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení, a to za písemné vyjádření k odvolání žalobce (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) a za účast u jednání u odvolacího soudu dne 8. 3. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Odměna za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 225.990 Kč činí 9.220 Kč (§ 7 bod 6 advokátního tarifu) Náklady odvolacího řízení dále představují 2x 300 Kč režijní náhradu hotových výdajů na výše 2 učiněné úkony právní služby advokátem žalovaného (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a 4x 100 Kč náhradu za promeškaný čas advokáta žalovaného v souvislosti s jeho účastí u jednání u odvolacího soudu dne 8. 3. 2022 (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu) Náklady odvolacího řízení dále představují cestovné advokáta žalovaného z místa jeho sídla [obec] do [obec] a zpět k jednání u odvolacího soudu [značka automobilu], [registrační značka], při ujetí celkem 162 km, průměrné spotřebě 4,1 l motorové nafty na 100 km a základní sazbě 4,70 Kč na 1 km jízdy dle § 1 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále jen vyhláška č. 511/2021 Sb.) a průměrné ceně 1 l motorové nafty 36,10 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky [číslo]). Celkové náklady na cestovné činí 1.001 Kč. K celkovým výše uvedeným nákladům odvolacího řízení 20.441 Kč bylo třeba připočítat 21% daň z přidané hodnoty, neboť zástupce žalovaného doložil, že je plátcem této daně a daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Celkové náklady odvolacího řízení, které byly úspěšnému žalovanému přiznány, činí 24.733,61 Kč.