17 CO 127/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobců: a) příjmení příjmení, datum narození bytem adresa b) jméno příjmení, datum narození bytem adresa oba zastoupeni JUDr. jméno příjmení, advokátem, sídlem adresa jako právních nástupců po původním žalobci příjmení jméno příjmení, narozeném datum, posledně bytem adresa, zemřelém datum proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený JUDr. jméno příjmení, advokátem sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: právnická osoba IČO, sídlem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení příjmení, advokátkou, sídlem adresa o náhradu škody, o odvolání právního předchůdce žalobců a) a b) proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 2. 2020, č. j. 6 C 93/2018-376,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje ve znění, že se žaloba žalobců a) a b) na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jim částku částka zamítá.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že náklady řízení přisouzené žalovanému jsou povinni zaplatit žalovanému žalobci a) a b) společně a nerozdílně. V ostatním se tento výroku rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že náklady řízení přisouzené vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného jsou povinni zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného žalobci a) a b) společně a nerozdílně. V ostatním se tento výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

IV. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa.

V. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení příjmení, sídlem adresa.

1. V záhlaví označeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu žalobce jako právního předchůdce žalobců a) a b) na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku částka (výrok I). Dále soud prvního stupně stanovil žalobci jako právnímu předchůdci žalobců a) a b) povinnost, aby nahradil žalovanému náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II) a dále aby nahradil vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady řízení ve výši částka v téže lhůtě k rukám právní zástupkyně vedlejšího účastníka (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce jako právní předchůdce žalobců a) a b (dále jen žalobce), a to nejprve blanketním odvoláním, které posléze doplnil a namítl především, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc rovněž nesprávně právně posoudil. Podrobně uvedl jednotlivá zjištění soudu prvního stupně, která jsou podle jeho názoru nesprávná, a zdůraznil, že při sjednávání nové pojistné smlouvy požadoval shodné krytí jako u smlouvy předchozí, pouze za příznivějších finančních podmínek. Poukázal na výpověď svědka příjmení a zdůraznil, že při sjednávání nové pojistné smlouvy nebyl upozorněn na to, že neexistují dva shodné pojistné produkty, byl naopak ujištěn, že nová pojistná smlouva je totožná se smlouvou předchozí a kryje totožná rizika pouze s tím rozdílem, že bude platit nižší částku pojistného. Jeho primárním zájmem bylo uzavřít stejnou smlouvu o životním pojištění za příznivějších finančních podmínek, přičemž uzavření nové pojistné smlouvy nikdy neinicioval, tato iniciativa vzešla od žalovaného. Uvedl dále, že odchlípení sítnice jeho levého oka bezprostředně navázalo na jeho pád ze stromu, tedy na úraz, s nímž je v přímé příčinné souvislosti. Pojistné plnění neobdržel podle jeho názoru proto, že žalovaný porušil ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a rovněž i dohledový benchmark číslo vydaný ČNB o jednání pojišťovacích zprostředkovatelů při poskytování informací v souvislosti se zprostředkováním investičního životního pojištění. Žalovaný nepostupoval při sjednání pojištění s odbornou péčí a nechránil řádně jeho zájmy, a je tak odpovědný za škodu, která mu v důsledku toho vznikla nevyplacením pojistného. Poukázal rovněž na to, že právnická osoba odmítla několikrát jeho nárok na vyplacení pojistného jako neoprávněný, avšak pokaždé z jiného důvodu. Je tak evidentní, že tvrzená neoprávněnost nemá oporu ve sjednaných pojistných podmínek. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví. Pokud odvolací soud dospěje k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně změnit nelze, navrhl, aby byly alespoň změněny výroky o náhradě nákladů řízení. Podle něj je v posuzovaném případě na místě postupovat podle ustanovení § 150 o.s.ř., neboť je invalidní důchodce, jemuž bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.

3. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce žalovaný uvedl, že soud prvního stupně správně a dostatečně zjistil ve věci skutkový stav a vyvodil z něj rovněž zcela správný právní závěr. Ztotožnil se s odůvodněním napadeného rozsudku a zdůraznil, že bylo zjištěno, že změnu původní smlouvy o životním pojištění číslo žalobce požadoval z důvodu zajištění pojistného krytí hypotečního úvěru pro případ jeho úmrtí. Bylo rovněž zjištěno, že byl upozorněn na to, že nelze uzavřít novou pojistnou smlouvy zcela shodného rozsahu pojištění a bylo mu doporučeno ponechat si ze stávajících pojistných smluv krytí rizik. V této souvislosti žalovaný poukázal na výpověď svědkyně příjmení a poukázal dále na nesrovnalosti v tvrzeních žalobce o jeho zdravotním stavu, který jej řádně v tomto směru neinformoval, neboť uváděl tvrzení v rozporu s jeho zdravotní dokumentací, jak bylo později zjištěno, a při likvidaci pojistné události dostatečně neprokázal související skutkový děj. To pak zapříčinilo, že mu pojistné plnění nebylo vyplaceno. Žalobce neprokázal, že by žalovaný při uzavírání pojistné smlouvy nepostupoval s náležitou péčí a že by mu v důsledku toho vznikla tvrzená škoda. Žalovaný nesouhlasil ani s tím, aby bylo při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupováno podle ustanovení § 150 o.s.ř., neboť v tomto směru nebylo provedeno žádné dokazování, a nelze tak postavit najisto žalobcem tvrzené mimořádné poměry na jeho straně, které by tento postup odůvodňovaly. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

4. K odvolání žalobce se písemně vyjádřil i vedlejší účastník na straně žalovaného (dále jen vedlejší účastník), který uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně je po věcné i právní stránce zcela správný. Soud prvního stupně po provedeném náležitém a úplném dokazování dospěl ke správnému závěru, že nárok žalobce je nedůvodný a své zamítavé rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že žalobce neprokázal nezbytné předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za žalobcem tvrzenou škodu, a to zejména existenci protiprávního jednání žalovaného. Žalovaný při své činnosti pro žalobce neporušil žádnou svou smluvní ani zákonnou povinnost, neboť sjednaný pojistný produkt byl shodný se stávajícím pojistným produktem žalobce, a to i s přihlédnutím k tomu, že je nepochybné, že na pojistném trhu nemohou existovat dva naprosto totožné pojistné produkty, neboť každý pojistitel disponuje odlišnými pojistnými podmínkami a pojistné produkty se v čase mění a vyvíjejí. Na to byl také žalobce upozorněn, což potvrdili slyšení svědci. Zdůraznil dále, že žalobce se na žalovaného obrátil s požadavkem krytí hypotečního úvěru pro případ jeho smrti. Pokud žalobce odkázal na dohledový benchmark číslo který měl žalovaný porušit, vedlejší účastník namítl, že jde o nová nepřípustná tvrzení žalobce, která jsou navíc zcela nepodložená a nepřípadná, neboť předmětný dokument byl vydán ze strany ČNB až dne datum, tedy až po tvrzeném protiprávním jednání žalovaného. Tento dokument navíc není aplikovatelný pro předmětný zprostředkovávaný pojistný produkt, neboť se vztahuje pouze na případy sjednávání investičního životního pojištění, o které v případě žalobce nešlo. ulice účastník dále poukázal na to, že žalobce v rámci sjednávaného smluvního vztahu zatajil podstatné skutečnosti o svém zdravotním stavu a nerespektoval rovněž doporučení žalovaného týkající se stávajícího pojistného produktu, když stávající pojistnou smlouvu vypověděl. I v této souvislosti vedlejší účastník poukázal na svědeckou výpověď svědkyně příjmení. Zdůraznil konečně, že právnická osoba, odmítla výplatu pojistného plnění nikoliv z důvodu, že by se pojištění založené nově sjednanou pojistnou smlouvou nevztahovalo na přímé úrazy oka, nýbrž z důvodu, že žalobce svůj nárok vůči pojistiteli dostatečně neprokázal, neboť ohledně tvrzeného úrazového děje vyvstaly závažné pochybnosti. Tyto pochybnosti žalobce pojistiteli nevyvrátil a svého plnění se vůči němu ani soudně nedomáhal. ulice účastník nesouhlasil ani s požadavkem žalobce, aby při rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo postupováno podle § 150 o.s.ř., a zdůraznil, že to byl žalobce, kdo vyvolal svou žalobou soudní řízení, přičemž na vzniku sporu se žalovaný ani vedlejší účastník nikterak nepodíleli. Všichni účastníci řízení mají ústavní právo na právní pomoc a samotná skutečnost, že jeden z účastníků řízení je důchodce, není pro rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení dostačující, stejně jako skutečnost, že druhý účastník vykonává podnikatelskou činnost. ulice účastník odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3536/2016 a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil.

5. Krajský soud v obec jako soud odvolací posoudil odvolání žalobce jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 odst. 1 a 2 téhož zákona). Odvolací důvody, které žalobce uplatnil ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, které zakládají odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly v odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Nutno ještě dodat, že v průběhu odvolacího řízení zemřel původní žalobce příjmení příjmení, a proto odvolací soud usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. 17 Co 127/2020-416 rozhodl v návaznosti na dědické řízení tak, že v řízení bude pokračováno, neboť povaha věci to umožňuje (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 89/2016), a to na místo původního žalobce jméno příjmení s žalobci a) a b), tedy s jméno příjmení a jméno příjmení, kteří nastoupili do řízení na místo dosavadního žalobce a přijali stav řízení, jaký tu byl v době jejich nástupu do řízení (ustanovení § 107 odst. 4 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 211 téhož zákona).

7. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky částka jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku protiprávního jednání žalovaného jako pojišťovacího zprostředkovatele, jehož se měl dopustit při své zprostředkovatelské činnosti, a to při zprostředkování uzavření pojistné smlouvy mezi žalobcem a právnická osoba, o životním pojištění číslo kdy žalobce požadoval shodný rozsah pojištění jako u stávající smlouvy o životním pojištění číslo kterou měl uzavřenu s NN životní pojišťovnou. Přestože následně došlo k pojistné události, právnická osoba, odmítla vyplatit žalobci pojistné plnění, ačkoli za obdobnou pojistnou událost mu byla NN životní pojišťovnou vyplaceno pojistné ve výši částka. Z toho žalobce dovodil, že žalovaný nepostupoval při zprostředkování uzavírání nové pojistné smlouvy řádně a s odbornou péčí a nechránil jeho zájem, neboť nově uzavřená pojistná smlouva nepokryla shodné pojistné události jako jeho smlouva předchozí. Výši škody žalobce odvodil od výše pojistného plnění vyplaceného NN pojišťovnou za obdobnou pojistnou událost. Žalovaný i vedlejší účastník s žalobou nesouhlasili, popřeli, že by žalovaný porušil svou povinnost vykonávat svoji zprostředkovatelskou činnost při uzavírání pojistných smluv s odbornou péčí, a zdůraznili, že nebylo ani v silách žalovaného nahradit předchozí pojistnou smlouvu žalobce jiným naprosto totožným produktem, přesto však nová pojistná smlouva byla ve všech podstatných parametrech stejná a na úrazy oka se pojištění vztahovalo. Poukázali i na to, že žalobce při uzavírání nové pojistné smlouvy uvedl žalovaného v omyl o svém zdravotním stavu, neboť jej řádně neinformoval o zásadních skutečnostech nezbytných pro zprostředkování správného a vhodného pojistného produktu.

8. Především nutno uvést, že při posuzování důvodnosti žalobcem uplatněného nároku vyšel odvolací soud ze skutkového stavu tak, jak jej provedeným dokazováním zjistil soud prvního stupně, neboť jím učiněná skutková zjištění považuje odvolací soud za zcela správná a dostačující pro to, aby mohlo být ve věci rozhodnuto. Odvolací soud se se zjištěným skutkovým stavem ztotožnil a v tomto směru pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Nutno pouze připomenout, o čemž ostatně nebylo ani mezi účastníky sporu, že žalobce měl původně uzavřenou pojistnou smlouvu o životním pojištění číslo s počátkem pojištění dne datum s anonymizována dvě slova pojišťovnou a následně prostřednictvím žalovaného jako pojišťovacího zprostředkovatele uzavřel s právnická osoba, pojistnou smlouvu číslo o variabilním životním pojištění na dobu 12 let s počátkem pojištění dne datum, přičemž předchozí pojistnou smlouvu žalobce vypověděl. V původní pojistné smlouvě měl sjednáno mimo jiné i úrazové pojištění s pojistnou částkou ve výši částka pro případ smrti úrazem a s pojistnou částkou ve výši částka pro případ trvalých následků úrazu. V nově uzavřené pojistné smlouvě bylo mimo jiné sjednáno úrazové pojištění s pojistnou částkou pro případ smrti ve výši částka a pro případ trvalých následků úrazu ve výši částka. Ze všeobecných a zvláštních pojistných podmínek právnická osoba, nevyplývaly žádné výluky pojištění na úrazy oka. Rovněž bylo zjištěno, že při vyplňování zdravotního dotazníku při uzavírání nové pojistné smlouvy s právnická osoba, žalovaný negoval, že by měl v minulosti úraz nebo autonehodu a že by měl trvalé následky způsobené úrazem, bylo ovšem dále zjištěno, že v roce 2010 prodělal úraz, kdy po nárazu oka došlo k odchlípení (amoci) sítnice v jeho pravém oku a v důsledku tohoto úrazu prodělal celou řadu operací. Rovněž bylo zjištěno, že u žalobce došlo následně k odchlípení sítnice v jeho levém oku, což mělo navázat na jeho pád ze stromu dne datum, přičemž rizikovými faktory amoce byly stav po operaci katarakty levého oka a krátkozrakost vyššího stupně. právnická osoba, nevyhodnotila úraz, v jehož důsledku mělo dojít k odchlípení sítnice v levém žalobcově oku jako událost, z níž by žalobci vznikl nárok na pojistné plnění, neboť žalobce řádně neprokázal úrazový děj a jeho tvrzení v tomto směru nekorespondovala s údaji, které byly zjištěny z jeho zdravotnické dokumentace. Rovněž bylo zjištěno, že prvotním zájmem žalobce bylo pojištění k hypotečnímu úvěru a že byl upozorněn na to, že neexistují dva pojistné produkty se zcela totožnými účinky. V podrobnostech pak odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž je zjištěný skutkový stav náležitě popsán.

9. Podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, platného a účinného v době sjednávání a uzavírání předmětné pojistné smlouvy (dále jen zákon), osoba provozující zprostředkovatelskou činnost pojišťovnictví nebo činnost samostatného likvidátora pojistných událostí je povinna tuto svoji činnost vykonávat s odbornou péčí, chránit zájmy spotřebitele, zejména nesmí uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné údaje a informace, anebo zamlčet údaje o charakteru a vlastnostech poskytovaných služeb. Na požádání je povinna předložit klientovi, pojišťovně nebo zajišťovně osvědčení o svém zápisu do registru podle tohoto zákona. Na žádost klienta je povinna mu sdělit způsoby svého odměňování. V souvislosti se svojí činností pojišťovacího zprostředkovatele nebo samostatného likvidátora pojistných událostí nesmí klientovi poskytovat neoprávněné výhody finanční, materiální či nemateriální povahy.

10. Podle ustanovení § 21 odst. 3 zákona, pojišťovací zprostředkovatel a samostatný likvidátor pojistných událostí odpovídá za škodu způsobenou při provozování své činnosti. Této odpovědnosti se zprostí, jestliže prokáže, že ke vzniku škody nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat.

11. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod citované zákonné ustanovení přisvědčil odvolací soud závěru soudu prvního stupně, že tvrzený nárok žalobce je nedůvodný, a proto žalobě nelze vyhovět. V řízení nebylo zjištěno žádné takové porušení povinností žalovaného, které vyplývají z výše citovaného ustanovení § 21 odst. 1 zákona a v jehož důsledku by měla žalobci vzniknout tvrzená škoda v žalované výši. Především lze přisvědčit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi, že na pojistném trhu stěží existují u různých pojistitelů dva naprosto totožné pojistné produkty, avšak i přesto byla nová pojistná smlouva sjednaná prostřednictvím žalovaného v podstatných parametrech shodná se stávající pojistnou smlouvou, kterou měl žalobce uzavřenu se právnická osoba životní pojišťovnou, neboť šlo o stejnou osobu pojištěného, předmět pojištění, rozsah pojištění i pojistné částky a rovněž se vztahovala na přímé úrazy oka. K výplatě pojistného plnění ze strany právnická osoba, jako pojistitele nedošlo z důvodu, že pojištěný, tedy žalobce, neprokázal, že by k úrazu jeho levého oka skutečně došlo dne datum způsobem jím tvrzeným a v době a za okolností jím uváděných, neboť taková jeho uváděná tvrzení nemají oporu ve zdravotnické dokumentaci. Tato událost tak nebyla pojistitelem vyhodnocena tak, že by z ní měl vzniknout nárok na pojistné plnění, neboť žalobce dostatečně neprokázal související skutkový děj. Pojistné plnění tak nebylo vyplaceno nikoli proto, že by nebylo sjednáno náležité pojištění, nýbrž z důvodu, že žalobce svůj nárok vůči pojistiteli dostatečně neprokázal a v důsledku toho mu podle pojistitele nevznikl nárok na výplatu pojistného plnění. V této souvislosti nelze také nevidět nesrovnalosti ohledně zdravotního stavu žalobce, neboť skutečnosti, které ohledně svého zdravotního stavu žalobce tvrdil při uzavírání nové smlouvy, nemají oporu v jeho zdravotnické dokumentaci. Je rovněž skutečností, že do procesu likvidace předmětné pojistné události právnická osoba, nemohl žalovaný nijak zasahovat a její zamítavé rozhodnutí nemohl nijak ovlivnit. Bylo na žalobci, aby se svého pojistného plnění u pojistitele právnická osoba, domáhal, byl-li přesvědčen, že při likvidaci předmětné pojistné události nepostupoval pojistitel správně. To však žalobce neučinil. Nelze tak klást k tíži žalovaného, že pojistitel nevyplatil žalobci pojistné plnění.

12. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v posuzované věci nebyly splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za žalobcem tvrzenou škodu, neboť nebylo zjištěno žádné porušení povinnosti žalovaného vyplývající z citovaného ustanovení zákona, ani porušení žádné další právní povinnosti, která by zakládala jeho odpovědnost za škodu podle obecných ustanovení občanského zákoníku ve smyslu § číslo a násl., a nelze ani uzavřít, že by tvrzená škoda vznikla při činnosti žalovaného jako pojišťovacího zprostředkovatele.

13. Je zřejmé, že námitky, které žalobce uváděl ve svém odvolání, jsou nepřiléhavé a nemohou obstát, neboť byly v řízení vyvráceny a řádně se s nimi vypořádal již soud prvního stupně, s jehož rozhodnutím se odvolací soud ztotožnil. Uplatněné odvolací důvody tak nejsou dány, neboť soud prvního stupně v této věci správně a dostatečně zjistil skutkový stav a správně jej také právně posoudil, a proto nepochybil, pokud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil za použití ustanovení § 219 o.s.ř., a to nejen ve výroku ve věci samé, ale i v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení, neboť žádné takové důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by bylo možno ve věci úspěšnému žalovanému a vedlejšímu účastníkovi odepřít právo na náhradu nákladů řízení, odvolací soud v této věci neshledal. Je sice pravda, že zemřelému žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků z důvodu jeho nepříznivé majetkové a sociální situace, ze spisu však nevyplývá nic, že by obdobná nepříznivá sociální situace a majetkové poměry existovaly také u jeho právních nástupců, tedy u žalobců. Odvolací soud pouze dodává, že i když rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu potvrdil, učinil tak ve znění, jak vyplývá z výroků I, II a III tohoto rozsudku, aby tak bylo zřejmé právní nástupnictví žalobců a) a b) a zejména aby bylo postaveno najisto, že přisouzené náklady řízení mají žalobci a) a b) zaplatit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi společně a nerozdílně.

14. Výroky o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu k žalovanému i k vedlejšímu účastníkovi jsou odůvodněny ustanoveními § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 téhož zákona, podle nichž jim náleží jako úspěšným účastníkům ve věci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalovaného i vedlejšího účastníka jsou tvořeny jejich náklady spojenými s právním zastoupením. Advokát žalovaného učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalobců a účast u odvolacího jednání, náleží mu proto odměna za tyto dva úkony právní služby ve výši po částka (ustanovení § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif, dále jen AT). Dále mu náleží dvakrát paušální náhrada hotových výloh po částka (ustanovení § 13 odst. 3 AT), náhrada za ztrátu času při cestě k odvolacímu jednání ze sídla jeho advokátní kanceláře v obec do obec a zpět, a to za 6 půlhodin po částka (ustanovení § 14 odst. 1 a 3 AT) a konečně náhrada cestovného osobním vozidlem k odvolacímu jednání z obec do obec a zpět (ustanovení § 13 odst. 1 AT ve spojení s ustanoveními § 157 a §158 zákoníku práce) při ujetí celkem 145 km, při spotřebě 9,4 l motorové nafty na 100 km, při ceně 1 l této nafty ve výši částka (ustanovení § 4 c vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši částka (ustanovení § 1b uvedené vyhlášky). Cestovné tak činí částka a náklady odvolacího řízení žalovaného celkem činí částka. Jelikož advokát žalovaného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), je zapotřebí navýšit takto vypočtené náklady odvolacího řízení o 21% DPH, neboť i DPH patří k nákladům odvolacího řízení (ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady odvolacího řízení žalovaného navýšené o 21% DPH tak představují po zaokrouhlení částku částka, k jejímuž zaplacení odvolací soud zavázal neúspěšné žalobce tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku.

15. Advokátka vedlejšího účastníka učinila v odvolacím řízení rovněž dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalobců a účast u odvolacího jednání, náleží jí proto také odměna za dva úkony právní služby po částka, k tomu jí náleží 2x paušální náhrada hotových výloh po částka a náhrada za ztrátu času při cestě k odvolacímu jednání vlakem ze sídla její advokátní kanceláře v obec do obec a zpět, celkem tedy částka. Dále jí náleží náhrada jízdného k odvolacímu jednání z obec do obec a zpět vlakem, přičemž bylo doloženo, že cena jízdného činí částka. Celkové náklady odvolacího řízení vedlejšího účastníka tak činí částka, navýšené o 21 % DPH po zaokrouhlení činí částka, neboť i advokátka vedlejšího účastníka doložila, že je plátkyní DPH. K zaplacení této částky proto zavázal odvolací soud žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku toho rozsudku. V obou případech se lhůta ke splnění uložené povinnosti a platební místo opírají o ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., § 149 odst. 1 a § 211 téhož zákona. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.