17 CO 13/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo , PSČ obec zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem ulice a číslo , PSČ obec o 84.367 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 7. 2021, č. j. 9 C 62/2020-229, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Okresní soud v Prostějově (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 28. 7. 2021, č. j. 9 C 62/2020-229, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 84.367 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 24. 11. 2016 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10.567,80 Kč rovněž do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalovaný namítá, že soud prvního stupně se řádně nevypořádal s výslechy svědků, kteří uváděli, že žalovaný výlučně sám elektřinu od žalobce neodebíral, když v odběrném místě [obec a číslo] se odběr uskutečňoval i pro rodinu [jméno] [příjmení], každá domácnost odebírala elektřinu v rozsahu 50%. Nelze tedy požadovat celou spotřebu elektřiny za období neoprávněného odběru po žalovaném, ale maximálně v rozsahu 50%. Dále žalovaný namítl, že soud prvního stupně se nevypořádal s tím, že byla popřena pohledávka žalobce proti žalovanému v insolvenčním řízení a že popření pohledávky insolvenčním správcem v přezkumném řízení má stejné účinky jako nepodání přihlášky a zaniká účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, tzn., že lhůty k uplatnění práv, která lze uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží. Ze strany žalobce doposud nebyla podána incidenční žaloba, na přihlášku žalobce do insolvenčního řízení je tedy nutno hledět jako kdyby přihláška podána nebyla. Žalovaný má za to, že nedošlo k přerušení běhu promlčecí lhůty a nárok žalobce je promlčen. Pokud žalobce tvrdí, že mu popření pohledávky insolvenčním správcem nebylo písemně sděleno, je na žalobci, aby tuto skutečnost prokázal. Pokud by žalobce prokázal, že mu vyrozumění o popření pohledávky nebylo doručeno, toto již není rozhodné, neboť žalobce incidenční žalobu nepodal. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl.

3. Žalobce se k odvolání vyjádřil písemně s tím, že žalovaný uplatňuje stále stejné irelevantní námitky, že neoprávněný odběr elektřiny mimo něj realizovaly i další osoby a škoda by měla být rozdělena mezi všechny odebírající osoby a domácnosti. Dle názoru žalobce soud prvního stupně všechny argumenty žalovaného správně posoudil, neboť jednoznačně bylo prokázáno, že v nemovitosti, kde žalovaný s rodinou bydlel, došlo k neoprávněnému odběru elektřiny, výše škody byla přesně stanovena podle hodnot na uvnitř osazeném elektroměru. Pokud v nemovitosti žilo více osob, byl tam umístěn pouze jeden elektroměr a žalovaný byl výlučným vlastníkem nemovitosti. Smlouvu o odběru elektřiny žalovaný uzavřel až v červnu 2016, do té doby ničeho neplatil, elektřinu však odebíral. Rovněž námitku promlčení vznesenou žalovaným soud prvního stupně správně dle žalobce posoudil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalovaný opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 24. 2. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 84.367 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za neoprávněný odběr elektřiny. Uplatněný nárok opíral o tvrzení, že je držitelem licence na distribuci elektřiny a zajišťuje spolehlivé provozování a rozvoj distribuční soustavy na území vymezeném licencí, umožňuje distribuci elektřiny na základě uzavřených smluv a řídí toky elektřiny v distribuční soustavě. Při kontrole odběrného místa [obec a číslo] byl po ukončení smluvního vztahu z důvodu neplacení ceny dodané elektřiny a služeb zjištěn neoprávněný odběr elektřiny, odběrné místo bylo pod napětím. Žalovaný odebíral elektřinu bez uzavřené smlouvy, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny. Žalobce provedl vyúčtování náhrady škody daňovým dokladem [číslo] žalovanému za neoprávněný odběr elektřiny a související činnosti vyúčtoval částku 84.367 Kč splatnou dne 23. 11. 2016. Výpočet škody vychází ze zjištěného množství elektřiny na osazeném elektroměru a jednotlivé položky náhrady škody byly stanoveny dle vyhlášky č. 82/2011 Sb. a cenového rozhodnutí ERÚ. Náhrada škody za neoprávněný odběr byla žalobcem požadována za období od 4. 10. 2015 do 30. 5. 2016, když následně v červnu 2016 žalovaný uzavřel novou smlouvu o odběru elektřiny.

7. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že nárok považuje v celém rozsahu za neoprávněný, neuznává jej a vznesl námitku promlčení, neboť žaloba byla podána dne 24. 2. 2020 a tříletá promlčecí lhůta uplynula dnem 23. 11. 2019, pokud byla faktura splatná dne 23. 11. 2016. Dále žalovaný poukázal na to, že usnesením Krajského soudu v Brně byl prohlášen na jeho majetek konkurz, který byl zrušen usnesením téhož soudu ze dne 19. 11. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka]. Žalobce v insolvenčním řízení svoji pohledávku za žalovaným ve výši 84.367 Kč bez příslušenství dne 30. 3. 2017 přihlásil. Insolvenčním správcem JUDr. [titul]. [jméno] [jméno] byla pohledávka žalobce při přezkumném jednání dne 11. 5. 2017 popřena, žalobce však v zákonem stanovené lhůtě žalobu proti popření přihlášené pohledávky nepodal a nemohlo proto dle žalovaného dojít k přerušení běhu promlčecí lhůty. Žalovaný též uvedl, že v odběrném místě [obec a číslo] byl smluvním odběratelem [jméno] [příjmení], který nemovitost obýval, měl řádně uzavřenou smlouvu o odběru elektřiny a je tudíž odpovědnou osobou za škodu. Žalovaný ihned poté, kdy se o neoprávněném odběru elektřiny dozvěděl, zahájil jednání se žalobcem a uzavřel smlouvu o odběru elektrické energie, kterou řádně plní.

8. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (protokolem o zjištění neoprávněného odběru elektrické energie [číslo] ze dne 30. 5. 2016 v odběrném místě [obec a číslo], fakturou [číslo] vystavenou žalovanému dne 9. 11. 2016 se splatností 23. 11. 2016 za neoprávněný odběr elektrické energie v celkové výši 84.367 Kč, rozpisem jednotlivých položek faktury, protokolem o stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr, původní smlouvou o odběru elektrické energie uzavřenou odběratelem [jméno] [příjmení] pro odběrné místo [obec a číslo], která byla ukončena 4. 10. 2015 pro neplacení záloh), výpověďmi svědků: [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] – sourozenců žalovaného a [jméno] [příjmení] – manželky žalovaného a spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. [insolvenční spisová značka], nejprve zkoumal důvodnost námitky promlčení nároku žalobce vznesené žalovaným, a dospěl k závěru, že námitka promlčení neobstojí a žaloba je ve smyslu hmotně právní úpravy zákona č. 458/2000 Sb. důvodná.

9. Soud prvního stupně z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [insolvenční spisová značka] zjistil, že dne 30. 1. 2017 byl prohlášen konkurz na majetek žalovaného, insolvenčním správcem byl jmenován JUDr. [titul]. [jméno] [jméno] a věřitelé byli vyzváni, aby do dvou měsíců od zveřejnění konkurzu přihlásili své pohledávky za žalovaným - úpadcem. Žalobce řádně přihlásil svoji pohledávkou ve výši 84.367 Kč z titulu neoprávněného odběru elektrické energie na základě vystaveného daňového dokladu [číslo] dne 30. 3. 2017. Přezkumné řízení proběhlo dne 11. 5. 2017 bez účasti věřitelů, věřitelé nebyli o probíhajícím jednání informováni. Přezkum pohledávky žalobce za žalovaným zajištoval insolvenční správce JUDr. [titul]. [jméno] [jméno], který popřel pohledávku žalobce ve výši 84.367 Kč z titulu neoprávněného odběru elektřiny. Jeho povinností bylo o popření pohledávky věřitele – žalobce vyrozumět, což však neučinil. Insolvenční správce JUDr. [titul] [jméno] [jméno] byl následně z funkce odvolán, nově byl jmenován insolvenčním správcem Mgr. [příjmení], který rovněž žalobce o popření pohledávky nevyrozuměl. Z nezajištěných věřitelů žalovaného nebyl v insolvenčním řízení uspokojen nikdo. Následně byl rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2019 konkurz na majetek žalovaného zrušen z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující.

10. Soud prvního stupně z průběhu insolvenčního řízení správně uzavřel, že žalobce svoji pohledávku za žalovaným ve výši 84.367 Kč z titulu neoprávněného odběru elektrické energie řádně uplatnil. O popření pohledávky insolvenčním správcem při přezkumném jednání dne 11. 5. 2017 nebyl žalobce v rozporu se zákonem informován, nebyl insolvenčním správcem řádně písemně poučen o možnosti podat v zákonné lhůtě žalobu o popření pohledávky. Žalobci tudíž ještě nezačala běžet propadná lhůta k podání incidenční žaloby dle § 198 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 15 Cmo 16/2010). Podání incidenční žaloby žalobcem je již bezpředmětné, neboť Krajský soud v Brně rozhodl dne 19. 11. 2019 o zrušení konkurzu na majetek žalovaného z důvodu jeho nedostatečnosti pro uspokojení věřitelů.

11. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že žalobce svoji pohledávku za žalovaným řádně uplatnil v insolvenčním řízení dne 30. 3. 2017 a nastaly tak účinky předvídané v § 109 odst. 3 insolvenčního zákona, tj. že lhůta k uplatnění práv, která lze uplatnit přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení neběží. Promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu škody z titulu neoprávněného odběru elektrické energie tak žalobci běžela ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od 24. 11. 2016 (faktura byla splatná dne 23. 11. 2016) do 30. 3. 2017, kdy žalobce svoji pohledávku přihlásil v insolvenčním řízení. Poté byl běh promlčecí doby zastaven, žalobce řádně pokračoval v insolvenčním řízení, až do právní moci usnesení Krajského soudu v Brně o zrušení konkurzu na majetek žalovaného, tj. do 5. 12. 2019, poté běh promlčecí doby pokračoval. Poněvadž žalobce podal žalobu u soudu prvního stupně dne 24. 2. 2020, nemohlo dojít k uplynutí promlčecí doby. Námitka promlčení vznesená žalovaným byla tedy soudem prvního stupně správně posouzena jako nedůvodná.

12. Soud prvního stupně rovněž správně neshledal důvodnou další námitku žalovaného, že se svojí rodinou obýval nemovitost v místě odběru - [obec a číslo] po ukončení smluvního vztahu se [jméno] [příjmení] a jeho manželkou (matkou žalovaného) a že by náhrada škody za neoprávněný odběr elektrické energie měla být rozdělena mezi tyto dvě rodiny. Smlouva o odběru elektrické energie, kterou uzavřel [jméno] [příjmení], zanikla pro neplacení, pro porušování smluvních povinností odběratelem ke dni 4. 10. 2015. Žalovaný jako výlučný vlastník nemovitosti v lednu 2016 požádal o uzavření nové smlouvy o odběru elektřiny pro odběrné místo [obec a číslo], nepředložil však požadované revizní zprávy o technickém stavu nemovitosti, doložil je až v červnu 2016. Elektroměr instalovaný v nemovitosti – v odběrném místě [obec a číslo] načítal reálnou spotřebu elektřiny, docházelo k pravidelnému odběru elektrické energie, což nepopřel sám žalovaný a potvrdili to i slyšení svědci, že žalovaný se svojí rodinou nemovitost obýval a elektřinu spotřeboval. V době od 4. 10. 2015 do 30. 5. 2016 pro odběrné místo [obec a číslo] nebyla uzavřena smlouva o odběru elektrické energie, docházelo tak k neoprávněnému odběru. Za škodu za neoprávněný odběr elektřiny odpovídá žalovaný, který se v roce 2008 stal výlučným vlastníkem nemovitosti - odběrného místa. Soud prvního stupně v tomto směru správně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž za škodu za neoprávněný odběr elektřiny je v prvé řadě odpovědný vlastník nemovitosti, v níž k neoprávněnému odběru dochází.

13. Soud prvního stupně nepochybil, pokud dovodil, že právní vztahy týkající se odběru elektřiny jsou upraveny zvláštním právním předpisem, jímž je zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny.

14. Právní názor soudu prvního stupně na způsob stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny podle § 51 energetického zákona a § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. vyslovený v napadeném rozsudku je též plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a není ani důvod, aby otázka aplikace vyhlášky č. 82/2011 Sb. byla v tomto případě posouzena jinak (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2476/2014 nebo ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 977/2014) a též plenární usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2014, Pl. ÚS 29/13, který neshledal neústavním stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr podle vyhlášky č. 82/2011 Sb., která nemá být aplikována mechanicky, nýbrž je třeba zohledňovat specifické okolnosti případu a v odůvodněných případech nemusí být způsob výpočtu dle vyhlášky paušálně akceptován.

15. V projednávané věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly jiný způsob stanovení výše náhrady škody než podle prováděcí vyhlášky č. 82/2011 Sb. Žalobce při výpočtu výše náhrady škody vycházel ze zjištěného odběru dle stavu elektroměru, který byl umístěn uvnitř nemovitosti – odběrného místa [obec a číslo], nebyly tedy shledány důvodnými ani námitky žalovaného, že by měl být zvolen jiný postup (znalecké zkoumání) ke zjištění výše škody a že namísto žalovaného je subjektem odpovědným za škodu vzniklou žalobci v důsledku neoprávněného odběru elektřiny předchozí smluvní odběratel [jméno] [příjmení]. Navíc z vyúčtování předcházejících zjištěnému neoprávněného odběru v době, kdy ještě byl smluvním odběratelem [jméno] [příjmení], byly odběry elektrické energie v předmětném odběrném místě [obec a číslo] při stejném počtu osob srovnatelné.

16. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně ve věci úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a které jsou zcela v souladu s judikaturou soudu dovolacího i Ústavního.

17. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně v přísudečném výroku I, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 84.367 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 24. 11. 2016 do zaplacení, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku II o nákladech řízení mezi účastníky, kdy náklady řízení úspěšného žalobce byly soudem prvního stupně správně vypočteny.

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž má s ohledem na výsledek odvolacího řízení žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč, představující paušální náhradu za vyjádření žalobce k odvolání žalovaného a účast na jednání před odvolacím soudem dne 9. 8. 2022 dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř.