17 CO 136/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem ulice a číslo PSČ obec – část obce proti žalovaným: 1) jméno příjmení , narozený dne datum bytem obec a číslo , PSČ obec zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa 2) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa o 69.800 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 3. 2022, č. j. 14 C 31/2021-207, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.</b> <b>II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Okresní soud v Prostějově („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, č. j. 14 C 31/2021-207 („ dále jen rozsudek soudu I. stupně“) tak, že žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 69.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 69.800 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovaným dále uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.444 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žalovanému 1) a 2) uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově, soudní poplatek ve výši 3.490 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný 1) odvolání, ve kterém uvedl, že byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2020, č. j. 4 T 22/2019-722 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 68 To 65/2020-841, ze dne 29. 6. 2020 uznán vinným spácháním přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákona, spáchaným formou spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a dále přečinu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 trestního zákoníku. Žalovaný 1) připomenul, že soud je dle ustanovení § 135 o.s.ř. vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, přičemž zmíněný rozsudek je způsobilý suplovat žalobní tvrzení žalobce maximálně v rozsahu skutečností uvedených ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Žalovaný 1) poukázal na znění trestního rozsudku, z něhož vyplývá, že majiteli odcizeného vozidla tovární značky Škoda Octavia, registrační značky 8 TO [číslo] [jméno] [příjmení] byla způsobena škoda ve výši 171.500 Kč odcizením vozidla a škoda ve výši 2.005 Kč poškozením vozidla, která byla zjištěna při nálezu vozidla v obci [obec]. Dle žalovaného 1) je třeba především rozlišovat, že byl odsouzen za krádež, nikoliv za poškození věci jako takové. [příjmení] odcizením vozidla by mohla škoda žalobci vzniknout pouze za předpokladu plnění žalobce při nenalezení a nevrácení vozidla. Ze skutkové věty trestního rozsudku je zjevné, že škoda způsobená na vozidle, jejíž úhrada byla žalovanému trestním rozsudkem uložena k náhradě a která byla rovněž v plné výši uhrazena, byla zjištěna a vyčíslena k okamžiku nalezení vozidla, což je v rozporu se závěry soudu o existenci dalších vad. Dle žalovaného 1) vypořádáním nároku na náhradu škody v trestním řízení nastala překážka věci rozsouzené a soud nebyl oprávněn nárok žalobci přiznat. Žalovaný 1) dále namítl, že nalézací soud z provedených důkazů učinil nesprávný závěr o jím způsobení škody, neboť v řízení nebylo prokázáno, jaký byl stav vozidla k okamžiku, kdy se jej s žalovaným 2) zmocnili. Pouhé tvrzení svědka [jméno] [příjmení] není způsobilé prokázat absolutní bezvadnost vozidla k okamžiku jeho odstavení na parkovišti. Stav vozidla prostý poškození byl žalobcem dokládán zápisem o prohlídce vozidla při jeho vstupu do pojištění ze dne [datum]. Od tohoto data do [datum] do 16:00, kdy je [jméno] [příjmení] zaparkoval před domem, mohlo vzniknout na vozidle jakékoliv z tvrzených poškození. Škoda dle žalovaného 1) tedy mohla vzniknout před odcizením vozidla, zejména po jeho zaparkování jeho vlastníkem [jméno] [příjmení] dne [datum] v 16:00 hod a jeho ponecháním bez dozoru na sídlišti do doby jeho odcizení. Žalovaný 1) uvedl, že v řízení tvrdil a svým výslechem potvrdil, že žádnou škodu na vozidle nezpůsobil. Dle jeho názoru žalobce byl povinen tvrdit a prokazovat, že to byl právě on, kdo škodu na předmětném vozidle způsobil, kdy ji způsobil, jakým konkrétním jednáním byla způsobena a jaká konkrétní škoda byla způsobena. Výslech svědka [jméno] [příjmení] o stavu vozidla nemůže na uvedeném nic změnit. K tomuto žalovaný 1) uvedl, že rozsah poškození byl nedostatečně tvrzen a nelze plně ztotožnit ani škody zjištěné při nálezu vozidla se škodami zjištěnými při kontrole pracovníkem autoservisu. V přímém rozporu je pak konstatování soudu, že vozidlo bylo poškozeno tak, že bylo nepojízdným. Žalovaný 1) dále vznesl výhrady vůči výši vypočtené škody a namítl, že žalovaným již bylo uloženo nahradit škodu společně a nerozdílně trestním rozsudkem. Bez bližšího odůvodnění byl žalobci přiznán i zákonný úrok z prodlení. Žalovaný 1) dále soudu prvního stupně vytkl, že nebyl oprávněn provést uvedený soudní spis k důkazu, když provedení takového důkazu nebylo žádnou ze stran navrhováno. Žalovaný 1) navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný 2) se k podanému odvolání písemně nevyjádřil.

4. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného 1) uvedl, že je považuje za nedůvodné, rozsudek soudu prvního stupně označil za správný a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

5. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného 1) jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.

6. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k oběma žalovaným, neboť tito škodu způsobili společným jednáním a byli zavázáni k povinnosti nahradit škodu žalobci společně a nerozdílně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 1) není důvodné.

7. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení částky 69.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení s poukazem na skutečnost, že provedl likvidaci pojistné události, k níž došlo dne [datum] a vyplatil plnění [jméno] [příjmení] na základě uzavřené pojistné smlouvy [číslo] kterou bylo sjednáno havarijní pojištění vozidla Škoda Octavia, registrační značky 8 TO [číslo] (dále také pedmětné vozidlo). Žalovaní společně v noci z 1. 2. na [datum] předmětné vozidlo odcizili, přičemž toto vozidlo bylo nalezeno za přítomnosti žalovaného 1) dne [datum]. Vozidlo bylo nalezeno poškozené, pojistná událost byla vlastníkem vozidla nahlášena a byla řešena jako totální škoda, přičemž obvyklá cena vozidla byla stanovena na částku 160.000 Kč. Hodnota zbytku pojištěného vozidla byla zjištěna aukcí, nejvyšší nabídka činila 85.200 Kč a následně byla odečtena ve smlouvě sjednaná spoluúčast 5.000 Kč. Výsledná výše pojistného plnění proto činí 69.800 Kč. Tuto částku žalobce požadoval po žalovaných 1) a 2) uhradit s poukazem na ustanovení § 2820 občanského zákoníku, když trestní soud žalobce odkázal s nárokem na náhradu škody na civilní řízení. Žalobce vyzval žalované k úhradě této částky dopisy ze dne [datum] a [datum] na adresu obou žalovaných.

8. Žalovaný 1) s žalobou nesouhlasil, přičemž důvody jeho nesouhlasu byly shodné, jako jsou důvody obsažené v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy, které blíže specifikoval pod bodem 6 odůvodnění rozsudku, zejména připojeným spisem Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 4 T 22/2019, a s poukazem na ustanovení § [číslo] a § [číslo] žalované 1) a 2) zavázal k povinnosti společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 69.800 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaní se dopustili úmyslné trestné činnosti za účelem obohatit se na úkor druhých a takto postupovali ve vztahu k [jméno] [příjmení], který byl vlastníkem předmětného vozidla, které společně odcizili. Soud prvního stupně poukázal na výrok rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 22/2019, který nabyl právní moci dne [datum], dle kterého je zřejmé, že oba žalovaní jako odsouzení pachatelé a škůdci jednali společně, byť v rozdílných rolích, ale přes takovouto dělbu lze dovodit jejich společnou a nerozdílnou odpovědnost, neboť jednání jednoho z nich bylo alespoň nepřímo podpořeno jednáním druhého, když jeden ze žalovaných kradl a druhý odjel s odcizeným vozidlem. Soud prvního stupně dále poukázal na trestní rozsudek, kde žalovaní byli v adhezním řízení zavázáni k náhradě škody [jméno] [příjmení] ve výši 2.005 Kč a ve zbytku byl žalobce odkázán na občanskoprávní řízení. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobce vyplatil za škůdce (žalované) majiteli předmětného vozidla [jméno] [příjmení] pojistné plnění ve výši 69.800 Kč. Obranu žalovaného 1) označil soud prvního stupně za snahu vyhnout se své odpovědnosti nahradit škodu. Soud prvního stupně uvěřil svědku [jméno] [příjmení], že v době, kdy zanechal vozidlo na místě, kde došlo k jeho odcizení, nebylo jeho vozidlo vážněji poškozeno. Poškození střešní části karoserie, které zasahovalo do vnitřních prostor, neumožňovalo řádné užívání vozidla. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaní odcizením vozidla zbavili majitele možnosti s tímto vozidlem nakládat, užívat ho a úmyslně zasáhli do ústavou garantovaného práva nedotknutelného vlastnictví. Od doby, kdy pojištěné vozidlo odcizili, jsou odpovědni za škody, které na něm vznikly. Soud prvního stupně označil za právně nevýznamné z pohledu právní odpovědnosti žalovaných to, co se s odcizeným pojištěným vozidlem od doby jeho odcizení do doby zajištění vozidla, tj. do [datum] v nočních hodinách dělo. Odpovědnost za eventuální vzniklé škody na odcizeném vozidle za toto období nesou žalovaní 1) a 2) z titulu spáchané úmyslné trestné činnosti, za kterou byli pravomocně odsouzeni. Soud prvního stupně konstatoval, že nebylo pochyb o tom, že poškozený [jméno] [příjmení] od žalobce obdržel částku 69.800 Kč, žalobce rovněž prokázal důvodnost a výši poskytnutého pojistného plnění. V důsledku této pojistné události vzniklo pojištěnému právo na pojistné plnění ze strany pojistitele a současně mu vzniklo právo na náhradu škody vůči škůdci. V závěru odůvodnění rozsudku soud prvního stupně odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 254/2015 Sb. Rovněž odůvodnil výrok o povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatek. S bližším odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řízení doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

10. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování a z provedených důkazů vyvodil zcela správné právní závěry. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s jehož obsahem se ztotožnil.

11. Pokud se jedná o skutkovou stránku věci, tak z provedených důkazů, zejména rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 3. 2019, č. j. 4 T 22/2019 – 722, rozsudkem téhož soudu ze dne 8. 1. 2020, č. j. 4 T 22/2019-798 a usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 29. 6. 2020, č. j. 68 To 65/2020-841 bylo prokázáno, že žalovaní v době od 16 hod dne [datum] do 17:30 hod dne [datum] v [obec] společně odcizili vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky 8 TO [číslo] černé metalízy zaparkované na ulici U Kovárny, poblíž domu [číslo] toto odcizené vozidlo odvezli na jiné místo, přičemž toto vozidlo bylo nalezeno v obci [obec] Policií České republiky a dne [datum] byl žalovaný 1) zadržen při pokusu s tímto odcizeným vozidlem odjet. Za toto své jednání byli žalovaní odsouzeni. S bližším odvolací soud odkazuje na bod 7 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde jsou výrokové části citovaných trestních rozsudků blíže specifikovány.

12. Se žalobcem lze souhlasit v tom, že dle ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. V dané věci soud prvního stupně postupoval zcela v souladu s tímto ustanovením občanského soudního řádu, když vyšel ze skutkové i právní věty výše citovaných trestních rozsudků. S ohledem na výše citované trestní rozsudky tedy není pochyb o tom, že žalovaní se dopustili protiprávního jednání tím, že vlastníku [jméno] [příjmení] odcizili jeho vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky 8 TO [číslo] černé metalízy, a že v tomto jednání žalovaných byla shledána trestná činnost. Z výrokových částí výše citovaných rozsudků je zřejmé, že žalovaní byli zavázáni společně a nerozdílně zaplatit [jméno] [příjmení] škodu ve výši 2.005 Kč, a že poškozený [osobní údaje žalobce] byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. [právnická osoba], člen holdingu ČSOB tedy výše citovanými trestními rozsudky nebyla přiznána vůči žalovaným žádná náhrada škody, tato společnost byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, tudíž citovaná trestní rozhodnutí netvoří překážku věci rozsouzené pro žalobcem uplatněný nárok v tomto řízení. Pokud žalovaní na základě těchto trestních rozsudků uhradili [jméno] [příjmení] škodu ve výši 2.005 Kč, k čemuž byli výše citovanými rozsudky zavázáni, pak k tomuto odvolací soud uvádí, že z obsahu odůvodnění trestních rozsudků nelze dovodit, co konkrétně tato částka za opravu vozidla [jméno] [příjmení] představovala a nelze tedy dospět k závěru, že by se jednalo o škodu, kterou je třeba zohlednit v částce, kterou žalobce v tomto řízení po žalovaných požaduje. V této souvislosti považuje odvolací soud za nezbytné zmínit, že nepovažoval za důvodnou námitku žalovaného 1), že soud prvního stupně nebyl oprávněn provést důkaz trestním spisem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 22/2019, když provedení tohoto důkazu nebylo žádnou ze stran navrhováno. Z podané žaloby je zcela zřejmé, že žalobce k důkazu navrhoval provedení rozsudku Okresního soudu v Olomouci, č. j. 4 T 22/2019 – 722, č. j. 4 T 22/2019-798 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. 68 To 65/2020-841, přičemž skutečnost, že odkazoval toliko na rozsudky či usnesení vydané v této trestní věci neznamená, že by si soud nemohl zmíněný spis připojit a provést dokazování listinami z tohoto spisu. Odvolací soud poukazuje na ustanovení § 120 o.s.ř., podle kterého soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu věci a vyplývají-li z obsahu spisu. S ohledem na výše uvedené tedy námitku nepřípustnosti provedení důkazu spisem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 22/2019 vznesenou žalovaným 1) považuje odvolací soud za neopodstatněnou.

13. K námitce žalovaného 1), že škodu na odcizeném vozidle Škoda Octavia, registrační značky 8 TO [číslo] v takovém rozsahu, jak je tvrzeno žalobcem, s žalovaným 2) nezpůsobili, neboť jejich cílem nebylo vozidlo poškodit, ale odcizit je, za což byli pravomocně odsouzeni, odvolací soud uvádí, že se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že není z pohledu odpovědnosti žalovaných za právně významné, co se s odcizeným vozidlem dělo od doby jeho odcizení do zajištění vozidla, tj. do [datum], a zda a kým v této době byla na vozidle škoda způsobena. Jestliže žalovaní svým protiprávním jednáním vozidlo Škoda Octavia, registrační značky 8 TO [číslo] odcizili, což bylo nepochybně prokázáno, jde pak osud odcizeného vozidla a jeho případné poškození k jejich tíži, bez ohledu na to, zda škodu na vozidle způsobili oni či někdo jiný. Je zcela nepochybné, že žalovaní svým protiprávním jednáním odňali vozidlo z dispozice jeho vlastníka, tudíž za jeho další osud po odcizení vozidla nesou plnou odpovědnost.

14. K námitce žalovaného 1), že nebyl prokázán stav vozidla před jeho odcizením, že škoda mohla vzniknout před jeho odcizením odvolací soud uvádí, že to byli žalovaní, kdo měl tvrdit a prokázat, že vozidlo, kterého se svým protiprávním jednáním zmocnili, bylo poškozeno a v jakém rozsahu. Z tohoto důvodu odvolací soud poskytl žalovaným u jednání poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že to jsou oni, kdo musí tvrdit a prokázat, že k poškození vozidla došlo před jeho odcizením, a současně byli poučeni o následcích nesplnění této povinnosti tvrzení a důkazní. Žalovaní však žádná konkrétní tvrzení ohledně poškození vozidla před jeho odcizením ani důkazy k prokázání takového tvrzení nenavrhli. V daném případě tedy je nutno vycházet z výpovědi vlastníka odcizeného vozidla [jméno] [příjmení] učiněné v rámci trestního řízení, že vozidlo před jeho odcizením nebylo nijak viditelně poškozeno. Žalovaní tedy neprokázali, že by vozidlo před jeho odcizením poškozeno byl, tudíž jejich námitka učiněná v tomto směru je nedůvodná. Odvolací soud tedy neshledává jako opodstatněnou námitku žalovaného 1), že žalobce měl tvrdit a prokázat, že škodu na vozidle způsobil on, kdy a jakým konkrétním způsobem.

15. K otázce rozsahu poškození vozidla odvolací soud uvádí, že poškození vozidla bylo zdokumentováno Policií České republiky, Obvodním oddělení [obec a číslo] dne [datum], kde bylo poškození střechy, vytržení identifikačního čísla, uvolnění větráků, a zasunutí dvoudílného nástroje do zapalování a odnětí krytu od pojistek zdokumentováno. Vozidlo bylo orgány policie zadrženo a dle protokolu o vydání věci ze dne [datum] sepsaného Hlavním velitelstvím Vojenské policie, č. j. VP-60-116/TČ-2018-820141 téhož dne vydáno [jméno] [příjmení]. Z fotodokumentace poškozeného vozidla je zřejmé, že tato fotodokumentace byla provedena [datum], přičemž žalobce uvedl, že tuto dokumentaci provedl uvedeného dne on prostřednictvím svého zaměstnance (viz závěrečný návrh žalobce na č. l. 191). Rozsah pojištění je rovněž zřejmý ze zápisu o poškození vozidla číslo události [číslo] ze dne [datum], který je opatřen razítkem [právnická osoba] Interauto [právnická osoba] Dle názoru odvolacího soudu tedy rozsah poškození žalovanými odcizeného vozidla po jeho nalezení byl dostatečným způsobem prokázán.

16. Z provedeného dokazování, zejména výpisem z účtu žalobce [číslo] bylo prokázano, že žalobce na základě pojistné události uhradil vlastníku předmětného vozidla žalovanou částku 69.800 Kč, přičemž žalobce dostatečným způsobem také prokázal, že poškození vozidla představuje ve své podstatě totální škodu, když náklady na opravu by se dle vyjádření servisu v podstatě blížily k celkové obecné hodnotě odcizeného vozidla. [příjmení] 69.800 Kč tedy představuje částku, kterou žalobce v souvislosti s pojistným plněním vlastníku odcizeného vozidla [jméno] [příjmení] skutečně uhradil.

17. Soud prvního stupně věc právně posoudil dle ustanovení § 2910 a 2915 občanského zákoníku. S tímto právním posouzením věci se odvolací soud ztotožnil a pouze dodává odkaz na ustanovení § 2820 občanského zákoníku, podle kterého vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. Podle tohoto ustanovení tedy přešlo právo požadovat poskytné plnění poškozenému (uhrazenou škodu na vozidle) [jméno] [příjmení] vůči žalovaným.

18. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a proto rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení i ohledně povinnosti žalovaných zaplatit státu soudní poplatek.

19. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že shledal rozsudek soudu prvního stupně jako správný i v části týkající se přiznaného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 69.800 Kč za dobu od [datum], když počátek přiznaného úroku z prodlení se odvíjí od skutečnosti, že žalobce žalované každého samostatně na adresy jejich pobytu vyzval k úhradě žalované částky 69.800 Kč, a to výzvou předanou k doručení na poštu dne [datum], přičemž termín k úhradě této částky byl stanoven [datum] Počátek úroku z prodlení byl tedy stanoven dnem následujícím po uplynutí lhůty, která byla žalovaným k zaplacení žalované částky stanovena.

20. S ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznal odvolací soud žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení, a to ve výši 300 Kč (§ 1, § 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za písemné vyjádření k odvolání žalovaného 1).