17 Co 137/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 84 750 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 12. 3. 2025, č. j. 33 C 14/2023-370,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, III, IV a V potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve 6 171 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Okresní soud Brno – venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 12. 3. 2025, č. j. 33 C 14/2023-370, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 258 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 60 492 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 9. 2022 do zaplacení. Výrokem III byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 31 537 Kč do tří dnů do právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně. Výroky IV a V byla žalobkyni a žalované uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno – venkov náklady řízení, a to žalobkyni ve výši 1 517,40 Kč a žalované ve výši 7 154,40 Kč, oběma do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, které směřovalo proti výroku I, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 258 Kč s příslušenstvím, a souvisejícím výrokům III, IV a V o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu, a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalovaná namítá, že situace ohledně pozemků v bývalém výrobním areálu společnosti , právnická osoba, komplikovaná tím, že tento původní výrobní areál byl rozprodán mezi více podnikatelských společností a vnitropodnikové komunikace se tak staly vlastnictvím různých subjektů, kdy někteří z nich začaly narušovat desítky let stabilní a fungující systém komunikací. Pokud jde o část areálu, které se týká předmětný spor, v ní vede pozemní komunikace k výrobním provozovnám žalobkyně i žalované, na kterou navazují pozemky ve vlastnictví žalobkyně i žalované. Žalovaná tak užívá v areálu za účelem průjezdu část pozemku žalobkyně, žalobkyně naopak užívá za účelem průjezdu či stání vozidel část pozemku žalované. Žalobkyně užívá část pozemku žalované o výměře 420 m², naproti tomu žalovaná užívá část pozemku žalobkyně o výměře 466,5 m², defacto tak užívají obdobnou výměru pozemků v uzavřeném výrobním areálu. Pozemky není možné oplotit, neboť areál je zásobován zejména nákladními automobily či kamiony, je třeba v něm zajistit manipulační prostor, neboť areál není průjezdný, na konci je třeba se obrátit. Žalovaná dále uvedla, že nesouhlasí se závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , která sdělila, že není schopna provést tržní ocenění nemovitosti, neboť srovnatelné pozemky se v realitní činnosti neobjevují a následně ocenění provedla dle pronájmu či prodeje komerčních areálů v okolí , adresa, Žalovaná odkazuje na znalecký posudek , tituly před jménem, , právnická osoba, , který ocenil užívání nemovité věci za účelem průjezdu v jiném řízení vedeném mezi účastníky u téhož soudu pod sp. zn. 34 C 35/2021. Žalovaná je přesvědčena, že pokud by měla být řešena náhrada za průjezd pozemkem žalobkyně, měla by být v intencích závěrů znalce , tituly před jménem, , právnická osoba, . Žalovaná má za to, že na její straně nedošlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, neboť s ohledem na místní poměry žalobkyně i žalovaná užívají části svých pozemků navzájem a nejedná se tedy o zneužití práva žalovanou. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně rozhodnutí změnil tak, že žaloba se zcela zamítá.

3. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné, rozsudek soudu prvního stupně shledává ve všech jeho výrocích věcně správným. Dále uvedla, že žalovaná pouze opakuje argumentaci, kterou již uváděla v průběhu nalézacího řízení a se kterou se soud prvního stupně velmi podrobně a logicky vypořádal v odůvodnění rozsudku. Žalobkyně neshledává žádný důvod, proč by při stanovení výše bezdůvodného obohacení nemělo být vycházeno ze soudem zadaného znaleckého posudku vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, , která se přesvědčivě vyjádřila k tomu, které pozemky a podle jakých kritérií považovala za srovnatelné s oceňovanými pozemky. Pokud znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, dospěla k závěru, že obvyklé nájemné v rozhodném období činilo 104 Kč za m² ročně, žalobkyně nevidí stejně jako soud prvního stupně žádného důvodu, proč by z tohoto závěru nemělo být pro účely stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházeno. Žalobkyně rovněž odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž se výše bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání pozemku stanovuje bez ohledu na to, jak intenzivně je pozemek skutečně využíván. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně v napadeném přísudečném výroku I a souvisejících výrocích III, IV a V, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalovaná opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Odvolání žalované mělo suspenzivní a devolutivní účinky ve vztahu k výroku I rozsudku soudu prvního stupně, jímž íi byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 258 Kč s příslušenstvím, a souvisejícím výrokům III, IV a V o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu. Odvoláním žalobkyně nebyl dotčen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba ohledně částky 60 492 Kč s příslušenstvím, který nabyl samostatně právní moci a nestal se předmětem přezkumu odvolacího soudu, Anonymizováno7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 19. 9. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 84 750 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že je výlučnou vlastnicí mimo jiné pozemků p. č. , číslo parcely, a p. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, , které nabyla v dražbě usnesením o příklepu ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, . Přinejmenším od dubna roku 2017 převážnou část těchto pozemků o výměře 565 m² užívá žalovaná především k zásobování svých provozoven v těsném sousedství pozemků, které vlastní, pro přístup a příjezd ke svým provozovnám, aniž by jí k tomu svědčil jakýkoliv právní titul. Užíváním části pozemků žalobkyně se žalované dostává plnění bez právního důvodu a vzniká jí tak bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. Žalobkyně má nárok na peněžitou náhradu ve výši obvyklého nájemného z obdobných pozemků v dané lokalitě, kdy za přiměřené nájemné žalobkyně považuje 300 Kč za m² za rok. S ohledem na to, že v podstatě ve stejném rozsahu žalobkyně užívá pozemky žalované, požaduje náhradu za užívání části předmětných pozemků o výměře 565 m² ve výši poloviny obvyklého nájemného, tj. částku 150 Kč za m² ročně. Za období od dubna 2017 do září 2022 (tj. 66 měsíců) vzniklo žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 466 125 Kč. S ohledem na běh a trvání promlčecích lhůt se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení pouze za období od září 2019 do srpna 2020 (tj. 12 měsíců) v celkové výši 84 750 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po podání žaloby.

8. Soud prvního stupně ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti němuž žalovaná podala včas odpor, v němž uvedla, že nepopírá, že užívá část pozemku ve vlastnictví žalobkyně parc. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, , v ploše vnitrozávodní účelové komunikace pro zásobování provozovny ve svém vlastnictví, která se nachází na sousedních přilehlých pozemcích p. č. st. , číslo parcely, p. č. st. , číslo parcely, a p. č. st. , číslo parcely, . Stejně tak tuto vnitrozávodní účelovou komunikaci užívá žalobkyně i ostatní subjekty, které se v areálu nacházejí. Pozemky v areálu dříve vlastnil státní podnik , právnická osoba, po roce 1989 došlo k transformaci tohoto státního podniku, provozovny v areálu byly rozprodávány zájemcům, prodej se uskutečňoval formou exekučních dražeb, soudní exekutor tudíž neměl žádný zájem na tom, aby upravoval poměry mezi subjekty, které v areálu podnikají. Žalovaná má za to, že část pozemku p. č. , číslo parcely, ve vlastnictví žalobkyně v rozsahu vnitrozávodní účelové komunikace užívá zcela legálně, je k tomu oprávněna z titulu mimořádného vydržení věcného břemene dle zákona č. 89/2012 Sb. Všechny nemovitosti, tj. pozemky p. č. st. , číslo parcely, stejně jako budovy na těchto pozemcích stojící, získala žalovaná převzetím společnosti , právnická osoba, vnitrostátní fúzí sloučením, jedná se o jeden celek s pozemky kolem těchto průmyslových budov, v nichž žalovaná provozuje podnikatelskou činnost v oboru strojírenství a zaměstnává 35 zaměstnanců. Další námitky žalované směřovaly ke způsobu vyčíslení bezdůvodného obohacení s tm, že stanovení velikosti užívané plochy o výměře 565 m² neodpovídá skutečně užívané velikosti, neboť žalovaná využívá pro zásobování pouze část vnitrozávodní účelové komunikace na pozemku p. č. , číslo parcely, ve vlastnictví žalobkyně v šířce odpovídající šířce nákladního vozidla, což je cca 2,5 m a v celkové délce 71 m. Využívaná plocha žalovanou je tedy pouze 178 m² a nikoliv 565 m². Dále žalovaná namítla, že žalobkyně při stanovení bezdůvodného obohacení nezohlednila intenzitu a rozsah využívání části pozemku žalovanou, ani skutečnost, že komunikaci užívá i mnoho dalších subjektů v areálu za účelem zásobováního. Žalovaná užívá část pozemku žalobkyně pouze v pracovní dny, zhruba pro dva nákladní automobily denně a tři dodávková vozidla za účelem nakládky a vykládky materiálu.

9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném připojenými spisy sp. zn. 29 C 32/2020 a sp. zn. 14 C 270/2018, listinnými důkazy (výpisy z katastru nemovitostí osvědčujícími vlastnická práva žalobkyně a žalované k předmětným pozemkům, usnesením soudního exekutora , název, ze dne 15. 3. 2017, č. j. , číslo jednací, , jímž byl žalobkyni udělen příklep mimo jiné na pozemky p. č. , číslo parcely, a p. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, , komunikací zástupců účastníků), jakož i znaleckým posudkem soudem ustanovené znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, za účelem zjištění obvyklého nájemného v daném místě a čase, skutkově uzavřel, že žalovaná užívala část pozemků p. č. , číslo parcely, a p. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu v období od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020 v rozsahu 466,50 m² a obvyklé nájemné vynakládané za užívání stejné nebo obdobné nemovité věci v daném místě a čase a za obdobných podmínek činilo 104 Kč za m² ročně.

10. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že část předmětných pozemků ve vlastnictví žalobkyně má podobu komunikace v rámci výrobního areálu dřívějšího podniku , právnická osoba, tvořícího jeden funkční celek. Otázka existence služebnosti (věcného břemene), tedy existence právního důvodu, který by žalované svědčil k užívání předmětných pozemků ve vlastnictví žalobkyně již byla pravomocně vyřešena v řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 29 C 32/2020, kdy výrokem rozsudku ze dne 16. 11. 2021, č. j. 29 C 32/2020-118, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2023, č. j. 13 Co 54/2022-156, jimiž byla žaloba zamítnuta a dovolání podané žalovanou proti rozsudku Krajského soudu v Brně bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, č. j. 22 Cdo 3750/2023-206, je soud prvního stupně v tomto řízení vázán a nemůže ji posuzovat znovu. V pravomocně skončeném řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 29 C 32/2020 bylo najisto postaveno, že žalovaná užívá část pozemků ve vlastnictví žalobkyně parc. č. , číslo parcely, a parc. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, bez právního důvodu.

11. Pokud jde o rozsah užívání těchto pozemků žalovanou, žalovaná tvrdila, že tyto pozemky užívá v rozsahu 565 m² dle geometrického plánu zpracovaného společností , právnická osoba, ., který byl přílohou rozsudků vydaných v řízení o povolení nezbytné cesty vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 14 C 270/2018 a ve výše zmiňovaném řízení o určení existence pozemkové služebnosti vedeném pod sp. zn. 29 C 32/2020. Žalovaná v řízení tvrdila, že užívá část pozemku žalobkyně p. č. , číslo parcely, pouze v rozsahu odpovídající šířce nákladního vozidla, tj. v šířce 178 m². V předcházejících řízeních však sama žalovaná tvrdila, že pozemky ve vlastnictví žalobkyně užívá v rozsahu nezbytné cesty dle geometrického plánu, který předložila a nechala zpracovat společností , právnická osoba, ., v němž části pozemků byly vymezeny za účelem manipulace s materiálem a otáčení nákladních vozidel, kdy se strany shodly na tom, že dle geometrického plánu č. , číslo, vyhotoveného společností , právnická osoba, . zasahuje nezbytná cesta do pozemků žalobkyně p. č. , číslo parcely, a p. č. , číslo parcely, v rozsahu 466,50 m².

12. Za účelem zjištění výše bezdůvodného obohacení soud prvního stupně ustanovil znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, k podání znaleckého posudku, z jejíž závěrů vyplývá, že obvyklé nájemné za m² pozemků žalobkyně p. č. , číslo parcely, a p. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, činí 104 Kč za m² za rok. Ke způsobu stanovení obvyklého nájemného v daném místě a čase se znalkyně vyjádřila tak, že optimálním způsobem zjištění obvyklého nájemného je cenová komparace, a to buď porovnání údajů o ceně nájemného nebo výpočet nájemného z ceny pozemku s tím, že v posuzovaném případě činí obvyklé nájemné 5 % z ceny pozemku. Žalovaná namítala, že pro účely rozhodnutí ve věci jsou relevantní závěry znaleckého posudku podaného znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 34 C 35/2021, v němž však nebylo úkolem znalce stanovit výši obvyklého nájemného, ale cenu za průjezd pozemkem v konkrétním rozsahu a intenzitě dle výsledků dokazování.

13. Soud prvního stupně zcela správně odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se otázkou bezdůvodného obohacení bez ohledu na to, jak intenzivně je daná nemovitost subjektem bez náležitého právního důvodu skutečně užívána, tzn. při zohlednění konkrétní míry, rozsahu a četnosti užívání nemovité věci.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po podřazení skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za správný a úplný, pod citovaná zákonná ustanovení a ustálenou judikaturu dovolacího soudu zabývající se danou problematikou, se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně vyslovenými v napadeném rozsudku o důvodnosti podané žaloby. Žalovaná nepochybně užívala části pozemků ve vlastnictví žalobkyně parc. č. , číslo parcely, a parc. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, v období od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020 v rozsahu 466,50 m² bez právního důvodu a obvyklé nájemné vynakládané za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě a čase a za obdobných podmínek činilo 104 Kč za m² za rok.

16. Otázka existence právního důvodu k užívání předmětných pozemků ve vlastnictví žalobkyně žalovanou byla pravomocně vyřešena v předchozím řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 29 C 32/2020, v němž byla zamítnuta žaloba o určení existence pozemkové služebnosti, výrokem tohoto rozsudku je soud prvního stupně v tomto řízení vázán a nemůže tuto otázku posuzovat znovu.

17. Pokud jde o rozsah užívání předmětných pozemků žalovanou, soud prvního stupně správně odkázal na průběh řízení vedeného mezi účastníky pod sp. zn. 14 C 270/2018, jehož předmětem bylo povolení nezbytné cesty, v němž žalovaná odkazovala na geometrický plán společnosti , právnická osoba, ., který vymezil část pozemku v rozsahu nezbytné cesty o výměře 466,50 m².

18. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení představujícího obvyklé nájemné vynakládané za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek soud prvního stupně nepochybil, pokud vycházel ze závěrů znaleckého posudku soudem ustanovené znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která erudovaně a přesvědčivě odůvodnila svoje závěry a vyjádřila se k tomu, které pozemky a podle jakých kritérií považovala za srovnatelné s oceňovanými pozemky. Odvolací soud rovněž neshledává žádného důvodu, proč by závěry této znalkyně neměly být použitelné pro meritorní rozhodnutí v daném řízení.

19. Znalecký posudek , tituly před jménem, , právnická osoba, , který byl podán v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 34 C 35/2021, není pro dané řízení aplikovatelný, neboť úkolem znalce nebylo stanovit výši obvyklého nájemného, ale cenu za průjezd pozemkem konkrétními vozidly v konkrétním rozsahu a intenzitě. Odvolací námitka žalované je v tomto směru nedůvodná.

20. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání bezdůvodného obohacení za užívání části svých pozemků p. č. , číslo parcely, a p. č. , číslo parcely, k. ú. , adresa, žalovanou v rozsahu jedné poloviny, poněvadž tyto pozemky užívá ve stejném rozsahu jako žalovaná. Jak již bylo řečeno výše, předmětné pozemky tvoří součást jednoho areálu, pozemky nelze oplotit a jsou za účelem vjezdu, výjezdu nákladních vozidel, otáčení, nakládky a vykládky materiálu užívány jak žalobkyní, tak žalovanou při jejich podnikatelské činnosti. Soud prvního stupně při výpočtu výše přiznaného bezdůvodného obohacení vycházel správně z toho, že žalobkyni náleží bezdůvodné obohacení ve výši jedné poloviny z částky 104 Kč za m² ročně, tj. 52 Kč/m² ročně. Při ploše 466,50 m² užívané žalovanou se tak jedná o částku 24 258 Kč, kterou uložil žalované zaplatit žalobkyni spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 20. 9. 2022 do zaplacení. Ve zbývající částce 60 492 Kč s příslušenstvím soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou výrokem II zamítl.

21. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněné právní normy pro rozhodnutí ve věci významné.

22. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném přísudečném výroku I, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 258 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 9. 2022 do zaplacení, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejícího výroku III o nákladech řízení mezi účastníky a výroků IV a V o nákladech řízení státu, když i při výpočtu nákladů řízení soud prvního stupně nepochybil.

23. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. na straně úspěšné žalobkyně dáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny odměnou za právní zastupování, a to za dva úkony právní služby po 2 100 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (vycházeje z předmětu odvolacího řízení 24 258 Kč). Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalobkyně k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu dne 12. 5. 2026) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí účelně vynaložené náklady odvolacího řízení úspěšné žalobkyně částku 6 171 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalované tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.