17 CO 146/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o 201.088 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. 3. 2021, č. j. 4 C 387/2015-231, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. 7. 2021, č. j. 4 C 387/2015-237, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Okresní soud ve Vyškově (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 4 C 387/2015-231, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 201.088 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 28. 8. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Tento rozsudek doplnil soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 7. 2021, č. j. 4 C 387/2015-237, o výrok III, jímž uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na náhradě nákladů řízení zálohovaných státem částku 13.140 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním doplňujícího usnesení.

2. Proti tomuto rozsudku, ve spojení s doplňujícím usnesením, podal odvolání žalovaný, které směřovalo proti všem jeho výrokům a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že co do základu nároku žalobce, byl neoprávněný odběr elektřiny prokázán. Žalovaný od počátku nesouhlasil se závěry znaleckého posudku, který obsahuje zásadní rozpory, jež znalec nevysvětlil ani u svého výslechu před soudem prvního stupně. Žalovaný znalci vytýká, že nezpracoval veškeré vstupní údaje, neučinil potřebná zjištění k vypracování řádného znaleckého posudku, např. jaké elektrické spotřebiče se nacházely v předmětné době v nemovitosti žalovaného. Pochybnosti o znaleckém posudku měl, dle názoru žalovaného, i soud prvního stupně, který v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že s revizním znaleckým posudkem původně jako s důkazem počítal. Tento důkaz však proveden nebyl, poněvadž soud prvního stupně stanovil nesmyslnou a vzhledem k postavení žalovaného jako důchodce zcela nereálnou výši zálohy na revizní znalecký posudek ve výši 50.000 Kč, kterou žalovaný nemohl vzhledem ke své finanční situaci uhradit. Dále žalovaný namítá, že pokud bylo povinností žalobce vykonávat odečty na elektroměru jednou ročně, musel být odečet proveden i dne 23. 3. 2014, tedy rok od doby, kdy žalobce uplatňuje žalobou svůj nárok na náhradu škody. Soud prvního stupně nevzal rovněž v úvahu tvrzení žalovaného, že do poloviny roku 2014 užíval předmětnou nemovitost pouze občas jako chatu a měl přeplatky z vyúčtovaných služeb. Žalovaný k tomuto tvrzení navrhoval výslech svědka – svého souseda pana [příjmení], který se měl vyjádřit k užívání nemovitosti žalovaným. Žalovaný tento návrh na doplnění dokazování považuje za důležitý, který měl být soudem prvního stupně proveden. Současně žalovaný v odvolání odkázal na judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 668/15), když soud prvního stupně rozhodl v rozporu s tímto nálezem a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního sutpně k dalšímu řízení.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné, neboť žalovaný staví svoji obranu na irelevantních skutečnostech, na nesouhlasu se znaleckým posudkem, neprovedení důkazu revizním znaleckým posudkem, neprovedení výpovědi svědka – souseda žalovaného a nesprávné stanovení výše náhrady škody s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15. Žalobce zdůraznil, že při kontrole odběrného místa (nemovitosti žalovaného) dne 22. 1. 2015 byl zjištěn zcela zjevný zásah do měřícího zařízení, kterým byl brzděn kotouč elektroměru, který v důsledku tohoto zásahu nenačítal skutečnou spotřebu elektřiny. Elektroměr byl umístěn v rozvaděči, jež byl opatřen zámkem, od něhož měl klíče pouze žalovaný, což mu pravděpodobně umožnilo realizovat manipulaci obtížně zjistitelným způsobem. Tato zjištění o neoprávněném odběru elektřiny žalovaným jsou natolik zřejmá, že nebylo nutné zadávat znalecký posudek. Přesto však soud prvního stupně zadal znalecký posudek především s ohledem na tvrzení žalovaného, že k manipulaci s elektroměrem nedošlo a že nebyla ovlivněna spotřeba elektřiny v odběrném místě v důsledku zjištěného zásahu. Soudem ustanovený znalec dospěl k závěru o dlouhodobosti závadného stavu vzhledem ke zcela nepřiměřené fakturované spotřebě elektřiny v odběrném místě žalovaného. [jméno] četnost užívání nemovitosti není, dle názoru žalobce, relevantní a není schopna prokázat jiný rozsah skutečného odběru elektřiny. U žalovaného bezprostředně po odstranění závadného stavu extrémně vzrostla spotřeba elektřiny, kterou žalovaný nevysvětlil a neprokázal relevantními důkazy, např. pořízením elektricky náročných spotřebičů. Žalobce při stanovení výše škody stejně jako soud prvního stupně postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu i platnou vyhláškou, z níž však nevycházel mechanicky, i když reálná spotřeba žalovaného v odběrném místě mohla být podstatně větší, než je žalobcem účtovaná. Soud prvního stupně dle žalobce správně vyhodnotil provedené důkazy a dospěl ke správnému závěru o důvodnosti žalobního nároku, a navrhl proto potvrzení napadeného rozsudku.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, posoudil odvolání žalovaného jako včas podané, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a směřující proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalovaný opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobce žalobou doručenou Okresnímu soudu ve Vyškově dne 18. 11. 2015 požadoval po žalovaném zaplacení částky 201.088 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že je držitelem licence na distribuci elektřiny a zajišťuje spolehlivé provozování a rozvoj distribuční soustavy na území vymezeném licencí, umožňuje distribuci elektřiny na základě uzavřených smluv a řídí toky elektřiny v distribuční soustavě. Při kontrole odběrného místa žalovaného [obec a číslo] byl dne 22. 1. 2015 pracovníky servisní firmy žalobce zjištěn neoprávněný odběr elektřiny. Cejchovní plomby byly povolené a přeražené kombinovanými kleštěmi, na spodní straně krycího skla elektroměru byl odstraněn těsnící tmel. Na kolečku elektroměru byl zjištěn patrný zásah cizím předmětem. Elektroměr byl poslán do státní zkušebny na přezkoumání, které potvrdilo neoprávněný odběr elektřiny. Žalobce provedl vyúčtování náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny dle § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. v částce 201.088 Kč, kterou požadoval po žalovaném.

7. Žalovaný v odporu podaném proti platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně namítal, že počátkem září roku 2015 podal trestní oznámení na neznámého pachatele v dané věci a materiál předal Policii [obec], o stavu šetření nebyl vyrozuměn.

8. K podanému odporu se žalobce vyjádřil písemně a namítl, že neobsahuje informace, které by jakkoliv zpochybňovaly právo žalobce na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny, k němuž docházelo v odběrném místě žalovaného [obec a číslo]. Žalovaný pouze uvádí, že podal trestní oznámení, o důvodech lze jen spekulovat. Žalobce poukázal na to, že žalovaný je výlučným vlastníkem nemovitosti na adrese [obec a číslo], kde byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny, když elektroměr neregistroval v důsledku evidentního a úmyslného zásahu skutečnou spotřebu odebírané elektřiny. Tento neoprávněný zásah do elektroměru byl prokázán přezkoušením v autorizovaném metrologickém středisku. Dále žalobce poukázal na to, že elektroměr byl umístěn v uzamykatelné skřínce na fasádě domu, od níž měl klíče pouze žalovaný a pokud by někdo cizí neoprávněně do skříňky vnikl, je otázkou, proč by zasahoval do měřícího zařízení s jiným úmyslem, než mít majetkový prospěch z neoprávněného odběru elektřiny, který mohl mít pouze žalovaný. Objektivní odpovědnost žalovaného jako odběratele vyplývá přímo ze zákona a žalobce současně odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se danou problematikou.

9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném výpovědí žalovaného, listinnými důkazy ve spise založenými (protokolem o zjištění neoprávněného odběru elektřiny ze dne 22. 1. 2015 v odběrném místě [obec a číslo], výpočtem náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny ze dne 25. 5. 2015 provedeným žalobcem, fakturou [číslo] ze dne 13. 8. 2015 splatnou dne 27. 8. 2015 na částku 201.088 Kč, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřenou mezi žalovanýma právním předchůdcem žalobce dne 30. 4. 2013 a dne 27. 5. 2015), jakož i znaleckým posudkem [číslo] podaným soudem ustanoveným znalcem doc. Ing. [jméno] [příjmení], CSc. včetně jeho výslechem, skutkově uzavřel, že dne 30. 4. 2013 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] ON. [právnická osoba] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí, na základě níž se žalobce – držitel licence na distribuci elektřiny zavázal dodávat do odběrného místa žalovaného ([obec a číslo]) elektřinu a žalovaný – zákazník se zavázal za dodanou elektřinu platit cenu dle Ceníku dodávky elektřiny E. ON. [právnická osoba] pro zákazníky kategorie D. Dne 22. 1. 2015 byl servisními pracovníky žalobce v odběrném místě žalovaného zjištěn zjevný neoprávněný odběr, kdy byl zjištěn neoprávněný zásah do elektroměru, cejchovní plomby na drátu byly povolené a přeražené kombinovanými kleštěmi, na spodní straně krycího skla elektroměru byl odstraněn těsnící tmel a na kolečku elektroměru byly patrné stopy po brzdění cizím předmětem. Žalobce elektroměr zaslal do státní zkušebny na přezkoušení a ověření neoprávněného odběru elektřiny a odběrné místo žalovaného bylo osazeno novým elektroměrem. Neoprávněný odběr elektrické energie žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] ze dne 13. 8. 2015 se splatností do 27. 8. 2015 v celkové výši 201.088 Kč, která představuje náhradu za energii včetně daně z energií ve výši 161.751 Kč, další náklady vzniklé se zjišťováním a odstraněním neoprávněného odběru ve výši 4.437 Kč a 21% daň z přidané hodnoty ve 34.900 Kč. Žalovaný byl výzvami ze dne 15. 10. 2015 a ze dne 22. 9. 2015 vyzván žalobcem k náhradě škody ve výši 201.088 Kč, avšak bezvýsledně, k dohodě mezi účastníky nedošlo.

10. Soud prvního stupně nepochybil, pokud dovodil, že právní vztahy týkající se odběru elektřiny jsou upraveny zvláštním předpisem, jímž je zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, který je ve vztahu k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny. Nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr se tedy řídí zákonem č. 458/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 82/2011 Sb., jej provádějící, která vychází ze zásady, že výše škody se stanoví výpočtem zde uvedeným, pokud nelze výši škody zjistit měřením nebo z jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru a nedošlo ani k dohodě mezi odběratelem a dodavatelem. Obecná ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody nelze na předmětný nárok aplikovat, ostatně ani energetický zákon o náhradě skutečné škody nehovoří.

11. Na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za správný a úplný, je nutno uzavřít, že celkovou spotřebu neoprávněně odebírané elektřiny v odběrném místě žalovaného [obec a číslo] v období od 24. 3. 2013 do 3. 2. 2015 a výši náhrady škody vzniklé žalobci nelze v daném případě určit ani podle změřených hodnot (neoprávněný zásah do elektroměru, který byl 100% chybový a neměřil skutečný odběr elektřiny, když na kolečku elektroměru byly patrné stopy po brzdění vsunutým cizím předmětem) ani podle jiných prokazatelně zjistitelných údajů o neoprávněném odběru, a protože mezi účastníky nedošlo ani dodatečně k dohodě o výši náhrady škody, byl po ověření všech relevantních skutečností použit výpočet uvedený v § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody.

12. Neoprávněný odběr elektřiny a neoprávněný zásah do elektroměru v odběrném místě žalovaného byl potvrzen i závěry znaleckého posudku [číslo] zpracovaného soudem ustanoveným znalcem z oboru elektrotechnika doc. Ing. [jméno] [příjmení], CSc., který své závěry obhájil i při svém výslechu před soudem prvního stupně, v němž se rovněž podrobně vyjádřil ke všem námitkám žalovaného. Znalec potvrdil zřejmý zásah do elektroměru žalovaného složeným filmovým páskem, který způsoboval brzdění (zpomalení) kotouče elektroměru, který tak měřil pouze minimální hodnoty spotřeby elektřiny, která v době neoprávněného odběru představovala spotřebu odpovídající asi dvěma žárovkám, což je absolutní technický nesmysl, taková spotřeba by byla možná v nemovitosti, pokud by tam nikdo nebyl a všechno bylo zavřené.

13. Podle ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), za neoprávněný odběr se mimo jiné podle písm. e) považuje připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, a podle písm. f) bod 3 odběr měřícím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci a měřící zařízení vykazuje chyby spotřeby ve prospěch odběratele. Ve spojení s § 28 odst. 2 písm. e) energetického zákona je zřejmé, že péče o řádný technický stav měřícího zařízení je zákonem svěřena odběrateli.

14. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně má odvolací soud ve shodě s prvoinstančním soudem za prokázáno, že k neoprávněnému odběru elektřiny v odběrném místě žalovaného [obec a číslo] docházelo v období od 24. 3. 2013 do 3. 2. 2015. Kontrolou pracovníků žalobce dne 22. 1. 2015 byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny, kdy na základě zjevného zásahu do elektroměru, cejchovní plomby na drátu byly povoleny a přeraženy kombinovanými kleštěmi, na spodní straně krycího skla elektroměru byl odstraněn těsnící tmel a na kolečku elektroměru byly patrny stopy po brzdění cizím předmětem, elektroměr nevykazoval skutečné množství spotřebované elektrické energie. Neoprávněný zásah do elektroměru v odběrném místě žalovaného byl prokázán i úředním přezkoušením v autorizovaném metrologickém středisku a byl potvrzen i závěry znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce z oboru elektrotechnika doc. Ing. [jméno] [příjmení], CSc.

15. Žalovaný jako odběratel byl ze zákona povinen řádně pečovat o technický stav měřícího zařízení v odběrném místě, a pokud namítal, že cizí osoba mohla do elektroměru umístěného na fasádě jeho domu neoprávněně zasáhnout, nabízí se otázka, proč by cizí osoba tento zásah učinila, kdy jediný, kdo z tohoto neoprávněného zásahu do elektroměru měl majetkový prospěch na úkor žalobce, byl žalovaný.

16. Rovněž námitka žalovaného, že nemovitost užíval pouze občas k rekreačním účelům jako chalupu až do konce roku 2014, je zcela irelevantní. V této souvislosti odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně procesně nepochybil, pokud k návrhu žalovaného nedoplnil dokazování výslechem svědka – souseda žalovaného za účelem zjištění frekvence užívání předmětné nemovitosti žalovaným. Dle názoru odvolacího soudu naopak žalovaný při užívání nemovitosti k rekreačnímu účelu (chalupy o víkendech) chtěl za použití přímotopů, které jsou energeticky vysoce náročné,„ mít v chalupě po svém příjezdu brzy teplo“.

17. Způsob výpočtu náhrady škody uvedený v § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody, nastupuje v případě, kdy výši náhrady škody nebylo možno určit podle změřených hodnot, ani podle jiných prokazatelně zjistitelných údajů o neoprávněném odběru.

18. Podle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb., při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny.

19. Právní názor soudu prvního stupně na způsob stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny žalovaným vyslovený v napadeném rozsudku, s nímž se odvolací soud ztotožnil, je plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a není důvod, aby otázka aplikace vyhlášky č. 82/2011 Sb. byla v tomto případě posouzena jinak (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2476/2014, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3606/2011, ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3446/2014 nebo ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3394/2014) a též plenární usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2014, Pl. ÚS 29/13, který neshledal neústavním stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny podle vyhlášky č. 82/2011 Sb., která nemá být aplikována mechanicky, nýbrž je třeba zohledňovat specifické okolnosti případu a v odůvodněných případech nemusí být způsob výpočtu dle vyhlášky paušálně akceptován.

20. V projednávané věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly jiný způsob stanovení výše náhrady škody než podle prováděcí vyhlášky č. 82/2011 Sb. Výpočet náhrady škody provedený za neoprávněný odběr elektřiny žalobcem za předmětné období byl navíc podpořen závěry soudem ustanoveného znalce doc. Ing. [jméno] [příjmení], CSc., který z hlediska své erudice a odbornosti způsob proti způsobu výpočtu náhrady škody žalobcem nevznesl žádných připomínek. Žalobce tudíž naplnil požadavek Ústavního soudu vyslovený v nálezu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/2015, v němž klade důraz na to, aby se soud při svém rozhodování o náhradě škody za neoprávněný odběr v maximální možné míře přiblížil skutečné výši způsobené škody. Další dokazování zpracováním revizního znaleckého posudku za účelem zjištění výše škody za neoprávněný odběr elektřiny navrhované žalovaným v podaném odvolání se odvolacímu soudu jeví (ve shodě s prvoinstančním soudem) nadbytečným a neekonomickým.

21. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci úplně a správně zjistil skutkový stav, který má oporu v provedeném dokazování a z něj vyvodil správné právní závěry o objektivní odpovědnosti žalovaného (odběratele) za škodu vzniklou žalobci neoprávněným odběrem elektrické energie, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a které jsou v souladu s ustálenou judikaturou soudu Nejvyššího i Ústavního.

22. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně v přísudečném výroku I, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 201.088 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 28. 8. 2015 do zaplacení, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejících výroků II a III o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu, když i v tomto směru se odvolací soud ztotožnil s výpočtem provedeným soudem prvního stupně.

23. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž má úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč, které jsou tvořeny dvěma paušálními náhradami za dva úkony nezastoupeného účastníka učiněné v odvolacím řízení – vyjádření k odvolání žalovaného a účast na jednání před odvolacím soudem dne 26. 4. 2022 podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř.