17 Co 149/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 : Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČ 00025429 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1 818/11, 602 00 Brno o 546 721 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 5. 2023, č. j. 7 C 11/2020-115, takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadených výrocích III a IV potvrzuje.

II. Ve výroku VI se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta.č. j. , spisová značkaIII. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta. Odůvodnění:

1. Okresní soud , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, ,č. j. , spisová značka, , že žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, (výrok I). Výrokem II bylo zastaveno řízení v částce , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Výrokem III byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Výrokem IV byla zamítnuta žaloba v části, podle které je žalovaný povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Výrokem V bylo zastaveno řízení v částce , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Výrokem VI byla žalovanému uložena povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci, kdy odvolání žalobkyně směřovalo proti zamítavému výroku IV a souvisejícímu výroku VI o nákladech řízení a odvolání žalovaného směřovalo proti přísudečnému výroku III a souvisejícímu výroku VI a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise.

3. Žalobkyně v podaném odvolání namítá, že přiznaná částka , částka, jako zadostiučinění není přiměřená, a to ani elementárně, slušně a patřičně. Žalobkyně se neztotožňuje s tímto rozhodnutím soudu prvního stupně, neboť má za to, že v průběhu řízení prokázala, jaká konkrétní psychická újma jí vznikla, jaký konkrétní dopad do jejího komunitárního prostředí trestní stíhání mělo. Proti žalobkyni bylo vedeno trestní stíhání pro zločin krádeže dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu a vzhledem k právní kvalifikaci skutku byla ohrožena poměrně vysokou trestní sazbou 2–8 let. Žalobkyně v době trestního stíhání vychovávala sama tři nezletilé děti, po celou dobu žila ve značné nejistotě, zda nebude muset vykonat víceletý trest odnětí svobody. Za podstatnou a žalovaným opomíjenou skutečností je, na jakém předmětu útoku se měla trestná činnost, která byla žalobkyni kladena za vinu, uskutečnit. Předmětem útoku byl totiž adoptivní otec žalobkyně , jméno FO, . Přestože žalobkyně byla následně obžaloby zproštěna, její pověst v okruhu rodiny byla trvale poškozena. Za velkou a nenapravitelnou křivdu, která byla způsobena trestním stíháním, považuje žalobkyně úmrtí jejího otce před vydáním zprošťujícího rozsudku, žalobkyně si již nestihla s ním urovnat vzájemné vztahy a její otec, i když ne biologický, zemřel a svoji dceru považoval za pachatelku trestné činnosti vůči své osobě. Je zřejmé, že žádné zadostiučinění již vztahy otce a dcery neurovná, soudem přiznaná částka , částka, je však v tomto kontextu zcela nedostatečná. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku IV tak, že žalobě vyhoví v celém rozsahu.

4. Žalovaný v podaném odvolání nesouhlasí s přiznaným nárokem ve výši , částka, , poněvadž se domnívá, že v daném případě není důvod pro poskytnutí finančního zadostiučinění, kdy žalobkyni by měla postačit omluva. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o poskytnutí finančního zadostiučinění žalobkyni za újmu způsobenou trestním stíháním, kdy soud prvního stupně dospěl k závěru, že došlo k výraznému zásahu do osobnostní sféryč. j. , spisová značkažalobkyně, která byla v dětství adoptována poškozeným a jeho dnes již zesnulou manželkou, a proto daleko citlivěji reagovala na nařčení, že je nevděčná a že svého adoptivního otce okradla. Jako další okolnost, kterou soud prvního stupně hodnotil jako významný zásah do osobnostní sféry žalobkyně, považoval dopad trestního stíhání na tři nezletilé děti žalobkyně, které se nemohly po zahájení trestního stíhání stýkat se svým dědečkem, což mělo velmi negativní dopad na psychiku žalobkyně. Dle názoru žalovaného soud prvního stupně nevzal dostatečně v úvahu skutečnost, že trestní stíhání bylo zahájeno na základě trestního oznámení, které podal právě adoptivní otec žalobkyně, a že ke zhoršení vztahu žalobkyně s ním nedošlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním, ale že jejich vztahy nebyly nejlepší již v roce 2017, což sama žalobkyně uváděla v rámci svého výslechu u hlavního líčení. Jestliže se dědeček rozhodl nestýkat se se svými vnoučaty, dětmi žalobkyně, nemůže za tuto situaci být odpovědný stát, ale pouze otec žalobkyně. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III tak, že i v částce , částka, s příslušenstvím žalobu zamítne.

5. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila písemně s tím, že postoj žalovaného je na hraně projevu respektu k prožitým útrapám trestního stíhání žalobkyně. Odkázala na judikaturu Ústavního soudu, podle níž stát nesmí závažnost nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním bagatelizovat přiznáním nepřiměřeně nízké nebo dokonce jen symbolické náhrady.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně rovněž vyjádřil písemně a uvedl, že odvolání nepovažuje za důvodné, kdy s ohledem na skutkové okolnosti daného případu je dostačující forma odškodnění v podobě omluvy, kterou žalovaný žalobkyni poskytl a důvody pro přiznání zadostiučinění v penězích nebyly prokázány.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobkyně i žalovaného byla podána v zákonné lhůtě, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně v přísudečném výroku III, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím, ve výroku IV, jímž byla žaloba zamítnuta ohledně částky , částka, s příslušenstvím a souvisejícím výroku VI o náhradě nákladů řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

8. Odvolání žalobkyně i žalovaného měla suspenzivní a devolutivní účinky ve vztahu k výrokům III, IV a VI rozsudku soudu prvního stupně (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). Odvoláním žádného z účastníků nebyly napadeny výroky I, II a V rozsudku soudu prvního stupně, které nabyly samostatně právní moci a nestaly se předmětem přezkumu odvolacího soudu.

9. Odvolací důvody, o které žalobkyně i žalovaný opřeli svá odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolateli tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

10. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, která sestávala z částky , částka, s příslušenstvím představující náhradu hotových výdajů, které žalobkyně vynaložila v souvislosti s obhajobou v trestním řízení, dále uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nezákonným trestním stíháním ve výši , částka, s příslušenstvím, a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím způsobené v důsledku nesprávného úředního postupu, kterého se v průběhuč. j. , spisová značkatrestního stíhání dopustil , tituly před jménem, , jméno FO, , státní zástupce Okresního státního zastupitelství , adresa, . Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, ÚO , adresa, , ze dne , datum, , č. j. KRPB–, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /TČ-, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu. Následně rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žalobkyně zproštěna obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla stíhána, rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Trestní stíhání žalobkyně trvající 11 měsíců bylo vedeno nedůvodně, usnesení o zahájení trestního stíhání je nezákonným rozhodnutím. Žalobkyně byla v trestním řízení zastoupena zvoleným obhájcem. Nezákonným trestním stíháním jí byla způsobena majetková újma ve výši nákladů, které vynaložila na svoji obhajobu v částce , částka, .

11. Dále žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím, která jí byla způsobena nezákonným trestním stíháním, která spočívá v psychické zátěži, které byla žalobkyně dlouhodobě vystavena, jakož i v poškození pověsti žalobkyně v rodině a společnosti. Žalobkyně nesla trestní stíhání velmi těžce, jednak vzhledem k právní kvalifikaci skutku byla ohrožena poměrně vysokou trestní sazbou (2-8 let) a jednak vzhledem k samotnému faktu, že předmětem útoku byl adoptivní otec žalobkyně , jméno FO, . V rámci trestního řízení bylo vyslechnuto velké množství osob, které se dozvěděli o tom, že žalobkyně byla trestně stíhána pro zločin krádeže, kterého se měla dopustit vůči svému adoptivnímu otci. Přestože žalobkyně byla obžaloby zproštěna, její pověst v okruhu těchto osob již byla postupem orgánů činných v trestním řízení trvale poškozena. Žalobkyně žila v obavě o svoji budoucnost, v době trestního stíhání vychovávala sama tři nezletilé děti, po celou dobu žila ve značné nejistotě, zda nebude muset vykonat víceletý trest odnětí svobody. Trestní stíhání žalobkyně se podepsalo i na vztahu s jejím přítelem , jméno FO, , docházelo mezi nimi k častým hádkám, po skončení trestního stíhání se situace otočila, o čemž svědčí i uzavření manželství v dubnu 2019. V neposlední řadě došlo k nevratnému narušení vztahu mezi žalobkyní a jejím adoptivním otcem , jméno FO, , který byl podatelem trestního oznámení, i když se mu žalobkyně snažila vysvětlit, že se žádného trestného činu vůči němu nedopustila. Vzhledem k tomu, že otec žalobkyně před vydáním zprošťujícího rozsudku zemřel, si žalobkyně již nedokázala s ním vztahy urovnat, což považuje za velkou a nenapravitelnou křivdu. Jako třetí v pořadí žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nesprávným úředním postupem, jehož se v průběhu trestního stíhání měl dopustit , tituly před jménem, , jméno FO, , státní zástupce Okresního státního zastupitelství v , adresa, .

12. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět v rozsahu částky , částka, s příslušenstvím představující náhradu nákladů na obhajobu v trestním řízení, kterou žalovaný učinil nespornou a v průběhu řízení ji žalobkyni zaplatil, a v rozsahu částky , částka, s příslušenstvím představující náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nesprávným úředním postupem státního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud prvního stupně řízení ohledně těchto částek ve výrocích II a V rozsudku zastavil (§ 96 odst. 1, 2 o. s. ř.).

13. Ve svém písemném vyjádření k žalobě žalovaný nárok žalobkyně neuznal ani zčásti. V rámci předběžného projednání žádosti žalobkyně konstatoval ve svém stanovisku ze dne , datum, , že v trestním řízení vedeném proti žalobkyni došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, proto se žalobkyni omluvil, kdy podle judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu je omluva plnohodnotnou formou zadostiučinění. Pokud by mělo být přiznáno žalobkyni finanční zadostiučinění, musela by prokázat něco závažnějšího, než je v běžném trestním stíhání obvyklé. Žalovaný má za to, že v daném případě se tvrzená nemajetková újma žalobkyně způsobená trestním stíháním omezila pouze na obecnou nejistotu a psychický stresč. j. , spisová značkavyplývající ze samotného faktu vedení trestního stíhání. Žalovaný rovněž poukázal na to, že k narušení vztahu žalobkyně s jejím adoptivním otcem nedošlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním, k ochladnutí jejich vztahu došlo již v roce 2017, což sama žalobkyně uvedla v rámci svého výslechu u hlavního líčení. Trestní stíhání nemělo vážnější dopad ani na vztah žalobkyně s jejím přítelem , jméno FO, , s nímž již v dubnu 2019 uzavřela manželství. Ani délku trestního stíhání žalobkyně (cca 11 měsíců) nelze dle názoru žalovaného považovat za nepřiměřenou.

14. Soud prvního stupně po dokazování provedeném obsahem připojeného trestního spisu téhož soudu sp. zn. , spisová značka, , jakož i listinnými důkazy ve spise založenými, a výslechy svědků , jméno FO, , manžela žalobkyně, , jméno FO, , , jméno FO, , kamarádky žalobkyně, dospěl k závěru, že podaná žaloba na náhradu nemajetkové újmy je důvodná co do základu, co do výše je důvodná pouze částečně.

15. Za nesporné vzal soud prvního stupně, že trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno vydáním usnesení policejního orgánu ze dne , datum, , č. j. KRPB-, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /TČ-, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , pro podezření ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu. Následně byla žalobkyně pravomocným rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zproštěna obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla stíhána. Trestní stíhání žalobkyně trvalo 11 měsíců. Žalobkyně se měla zločinu krádeže dopustit tím, že v době od , datum, do , datum, na různých místech v Brně, v Hustopečích, , jméno FO, a jinde neoprávněně čerpala finanční prostředky z účtu, jehož majitelem byl , jméno FO, , k němuž měla ode dne , datum, zřízeno dispoziční právo, kdy pomocí platební karty vydané na jméno žalobkyně bez vědomí majitele účtu provedla prostřednictvím bankomatů úspěšné výběry v celkové výši , částka, a stejnou platební kartou provedla v rozhodném období platby v celkové výši 145 426, čímž poškozenému , jméno FO, způsobila škodu prostřednictvím výběru finanční hotovosti a provedením plateb. Žalobkyně se v průběhu trestního stíhání bránila tím, že s poškozeným, svým adoptivním otcem, byla na všem domluvená, věděl, že bude z jeho účtu vybírat peníze a platit platební kartou, otec jí nedal žádná omezení, mohla kartu i peníze na účtu užívat i pro své účely.

16. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nemajetkové újmy přihlížel k tomu, že žalobkyně byla po celou dobu trestního stíhání ohrožena nejen uložením trestu odnětí svobody na 2–8 let s ohledem na výši škody, trestní stíhání žalobkyně trvalo od , datum, do , datum, , tj. 11 měsíců, což s ohledem na charakter trestního stíhání a nezbytnosti výslechu řady svědků není nepřiměřená délka. Soud prvního stupně přihlédl k následkům způsobeným trestním stíháním do osobnostní sféry žalobkyně, došlo k narušení jejího rodinného života, žalobkyně byla v dětství poškozeným , jméno FO, a jeho manželkou adoptována, proto daleko citlivěji reagovala na nařčení, že je nevděčná a že svého adoptivního otce okradla a především ke skutečnosti, že poškozený adoptivní otec žalobkyně zemřel v průběhu trestního řízení předtím, než byl vydán zprošťující rozsudek, a nemohlo tak dojít k urovnání jeho vztahu se žalobkyní. Soud prvního stupně hodnotil rovněž jako významný zásah do rodinného života žalobkyně skutečnost, že její tři nezletilé děti se nemohly po zahájení trestního stíhání stýkat se svým dědečkem, přestože ho měly rády a rády k němu jezdily, obava žalobkyně byla umocňována tím, že v době trestního stíhání sama vychovávala tři nezletilé děti, o které by se v případě nepodmíněného trestu neměl kdo postarat.

17. Žalobkyně v řízení uplatnila v souvislosti s trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, tři nároky: 1. nárok na náhradu majetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve výši , částka, s příslušenstvím představující náklady obhajoby vynaložené v trestním řízení, 2. nárok na odškodnění nemajetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvímč. j. , spisová značkazpůsobené nezákonným rozhodnutím, resp. trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, 3. nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, které se v průběhu trestního stíhání měl dopustit , tituly před jménem, , jméno FO, , státní zástupce Okresního státního zastupitelství. Po částečném zpětvzetí žaloby ohledně nákladů obhajoby a nemajetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím se předmětem řízení stal nárok žalobkyně ad 2.

18. Co se týká nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, z četné judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zabývající se danou problematikou vyplývá, že na prvním místě se považuje za vhodnou a účinnou formu zadostiučinění konstatování porušení práva, případně poskytnutí omluvy. Pokud tyto formy morální satisfakce žalobci nepostačují a požaduje i zadostiučinění v penězích, je na zvážení individuálních okolností každého případu, zda je taková forma odškodnění na místě. V kladném případě musí výše přiznaného zadostiučinění v penězích odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věc v podstatných rysech shodují, není-li takových případů, pak musí odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ).

19. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především: 1. z povahy věci, 2. délky trestního stíhání, 3. dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (§ 31a odst. 1, 2 a § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.).

20. Soud prvního stupně vycházel z konkrétních okolností daného případu a na jejich základě vyhodnotil výše uvedená kritéria podstatná pro stanovení formy zadostiučinění či pro výši peněžní částky odškodnění a dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva žalovaným a omluva žalobkyni se nejeví jako dostačující.

21. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobkyně byla po celou dobu trestního stíhání trvajícího 11 měsíců, což není nepřiměřená délka, ohrožena trestem odnětí svobody v délce až osmi let, po celou dobu trestního stíhání sama vychovávala tři nezletilé děti, žila v nejistotě, kdo se o ně postará v případě nepodmíněného trestu, trestní stíhání mělo negativní dopady do rodinného života žalobkyně, která byla v dětství poškozeným , jméno FO, a jeho dříve zesnulou manželkou adoptována, a proto daleko citlivěji reagovala na vznesení obžaloby a nařčení, že je nevděčná a že svého adoptivního otce okradla. Její adoptivní otec se nedožil zprošťujícího rozsudku, žalobkyně proto velmi úkorně nese skutečnost, že si svoje vzájemné vztahy s otcem nemohla urovnat. Probíhající trestní stíhání mělo kromě dopadu na samotnou žalobkyni dopad i na její tři nezletilé děti, které se nemohly v průběhu trestního stíhání stýkat se svým dědečkem.

22. Soud prvního stupně vyhověl i požadavku Nejvyššího soudu na provedení komparace s obdobnými případy (viz rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ), kdy přihlédl k rozhodnutím ve skutkově obdobných věcech konkrétně citovaných v bodech 7. – 12. rozsudku.

23. Na základě všech těchto relevantních skutkových zjištění soud prvního stupně považoval v případě žalobkyně za oprávněný požadavek na peněžité zadostiučinění v rozsahu částky , částka, . Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně o výši odškodnění plně ztotožnil, má za to, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnilč. j. , spisová značkaje srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněné právní normy pro rozhodnutí ve věci významné.

24. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním částku , částka, příslušenstvím a ve výroku IV, jímž byla žaloba ve zbývající částce , částka, s příslušenstvím zamítnuta, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně přistoupil odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve výroku VI, jímž bylo nesprávně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ) na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty podle advokátního tarifu přiléhavé aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a vychází se tak z tarifní hodnoty , částka, , což představuje dle § 7 bod 5. advokátního tarifu odměnu ve výši , částka, za jeden úkon právní služby.

26. V řízení před prvoinstančním soudem žalobkyně uplatnila celkem tři samostatné nároky: 1. nárok na odškodnění majetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve výši , částka, představujících náklady obhajoby vynaložené v souvislosti s trestním stíháním, 2. nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve výši , částka, s příslušenstvím, 3. nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, kterého se v průběhu trestního stíhání měl dopustit státní zástupce Okresního státního zastupitelství v , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši , částka, . Při spojení dvou a více věcí ke společnému projednání se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. daném případě , částka, (, částka, , , částka, a , částka, ). Dle § 12 odst. 3 a § 7 bod 5. advokátního tarifu odměna za jeden úkon právní služby z takto vymezené tarifní hodnoty činí , částka, .

27. Výrok o náhradě nákladů prvoinstančního řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla úspěšná ohledně nároku ad 1. představující náklady na obhajobu v trestním řízení ve výši , částka, , které jí žalovaný v průběhu řízení uhradil, v důsledku čehož žalobkyně vzala ohledně této částky žalobu zpět. Ohledně nároku ad 2. žalobkyně nebyla zcela úspěšná, rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, dle § 142 odst. 3 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši vycházeje z tarifní hodnoty , částka, . Ohledně nároku ad 3. žalobkyně vzala žalobu zpět, tudíž procesně zavinila zastavení řízení a v rozsahu tarifní hodnoty , částka, by měl nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný. V řízení před soudem prvního stupně činí účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně odměnu advokáta za sedm úkonů právní služby po , částka, (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu), jak jsou konkrétně vymezeny v bodě 44. rozsudku, k sedmi úkonům právní služby přísluší sedm paušálních náhrad hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), dále náhrada za ztrátu času při cestách k jednáním před soudem prvního stupně ve výši , částka, , tj. 24 půl hodin po , částka, dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné ke třem jednáním před soudem prvního stupně v celkové výši , částka, . Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady prvoinstančního řízení žalobkyně částku , částka, , která po zhodnocení jejího úspěchu v řízení v rozsahu 32% činí částku , částka, , kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

28. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., přestože žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch jen částečný, náleží jí náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši, poněvadž rozhodnutí o výši plnění záviseloč. j. , spisová značkana úvaze soudu. Odvolací soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení vycházeje z tarifní hodnoty , částka, (§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5. advokátního tarifu). Odměna advokáta žalobkyně v odvolacím řízení představuje tři úkony právní služby po , částka, (podání odvolání, vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného a účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, ). Ke třem úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení přísluší tři paušální náhrady hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a dále cestovné osobním vozidlem , jméno FO, GLB, reg. zn. , SPZ, k odvolacímu jednání dne 3. 9. 204 z Olomouce do Brna a zpět ve výši , částka, . Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení žalobkyně částku , částka, , kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta.