17 CO 169/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa 3) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 4) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa všichni zastoupeni Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa o 303.485 Kč s příslušenstvím, o 156.970 Kč s příslušenstvím, o 129.757 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 6. 2021, č. j. 11 C 217/2020-142, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.</b> <b>II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 12.995,40 Kč, žalované 2) ve výši 12.995,40 Kč, žalovanému 3) ve výši 14.447,40 Kč a žalované 4) ve výši 14.447,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem ve [obec], nám. Republiky 18.</b> <b>III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady odvolacího řízení ve výši 8.753,14 Kč, žalované 2) ve výši 7.076,08 Kč, žalovanému 3) ve výši 9.631,60 Kč a žalované 4) ve výši 9.631,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem ve [obec], nám. Republiky 18.</b> 1. Okresní soud ve [obec] (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 11 C 217/2020-142, že návrh žalobce, aby žalovaný 1) byl povinen zaplatit žalobci částku 303.485 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 303.485 Kč od [datum] do zaplacení, žalovaná 2) byla povinna zaplatit žalobci částku 303.485 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 303.485 Kč od [datum] do zaplacení, žalovaný 3) byl povinen zaplatit žalobci částku 156.970 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 156.970 Kč od [datum] do zaplacení a žalovaná 4) byla povinna zaplatit žalobci částku 129.757 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 129.757 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovaným 1), 2), 3), 4) ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 95.715 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaných.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce napadá rozsudek soudu prvního stupně z důvodu nesprávného právního posouzení věci a primárně nesouhlasí s tím, že žalovaní nejsou osobami pasivně věcně legitimovanými k vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaní přijali od žalobce plnění z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, který konstruuje přímý nárok poškozených na pojistné plnění a zakládá přímý právní vztah mezi odpovědnostním pojistitelem a poškozeným, proto se lze vydání bezdůvodného obohacení domáhat přímo na poškozených, tj. na žalovaných, nikoliv pouze na pojištěném. Žalobce rovněž nesouhlasí s druhým důvodem, pro který byla žaloba zamítnuta, pro rozpor výkonu práva na vydání bezdůvodného obohacení s dobrými mravy. Dále žalobce uvedl, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku nezpochybňuje, že co do podstaty se v daném případě jedná o bezdůvodné obohacení. Mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] došlo k uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, která zakládá ze zákona poškozenému, tj. třetí osobě, přímý nárok na pojistné plnění vůči pojistiteli odpovědnosti z provozu vozidla. V případě, kdy je poškozenému způsobena provozem vozidla újma, vzniká právní vztah mezi škůdcem a poškozeným, současně právní vztah mezi škůdcem a pojistitelem a současně i právní vztah mezi pojistitelem odpovědnosti z provozu vozidla škůdce a poškozeným. Plnění, které poskytuje pojistitel poškozenému, je svou povahou pojistným plněním a nikoliv náhradou škody. V tomto směru žalobce odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., na základě něhož jako pojistitel vstoupil do právního vztahu s poškozeným a poskytl mu pojistné plnění. Žalovaní coby poškození tedy jsou pasivně věcně legitimováni k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce na základě později zrušených rozsudků plnil na nárok poškozených na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla škůdkyně. V rozsahu, v němž tento nárok nevznikl, se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaných. Žalobce tudíž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalovaných k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce má rovněž za to, že soud prvního stupně nedostál požadavkům kladeným judikaturou dovolacího soudu a dostatečně neodůvodnil svoje zamítavé rozhodnutí z důvodu rozporu s dobrými mravy. Žalobce nikdy základ nároku žalovaných na odčinění duševních útrap nerozporoval, toto odškodnění však nemůže být bezbřehé a musí plně odpovídat konkrétním skutkovým okolnostem jak na straně pozůstalých, tak na straně škůdců. Žalobce též nesouhlasil s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky, neboť v případě uplatnění nároku na odčinění duševních útrap se za tarifní hodnotu bere částka 50.000 Kč a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo jej změnil tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

3. Žalovaní se k odvolání žalobce vyjádřili písemně s tím, že je považují za nedůvodné a zcela se ztotožňují s rozhodnutím soudu prvního stupně, které považují jak po stránce právní, tak po stránce etické, za správné. V základu sporu žalobce uznává nárok žalovaných na náhradu majetkové újmy v podobě odčinění prožitých duševních útrap, kdy žalobce více jak tři roky zpětně zpochybňuje výši, kterou poškozeným v rámci škodné události uhradil. Žalovaní rovněž poukázali na to, že žalobce jako pojišťovna v případě vzniku škodné události provádí samostatné šetření, v rámci něhož zjišťuje rozsah vzniklé újmy a na základě výsledku šetření pak následně vyplácí poškozenému adekvátní pojistné plnění. V rámci prováděné likvidace škodné události krátí poškozeným pojistné plnění, ke krácení však dochází vždy před provedením výplaty a nikoliv zpětně. Žalobce nebyl vázán rozhodnutím soudů v trestní věci týkající se adhezního řízení a pokud následně vyplatil žalovaným pojistné plnění v určité výši včetně nákladů účelně vynaložených na přibrání zmocněnce, jednalo se o rozhodnutí žalobce, který v době vyplacení považoval výši pojistného plnění zjevně za adekvátní a přiměřenou bez ohledu na výši přiznané náhrady nemajetkové újmy. Žalovaní rovněž zdůraznili, že žalobce se neřídil rozhodnutím soudu v trestní věci, které nabylo právní moci dne [datum], ale plnil v rámci mimosoudního jednání až dne [datum]. Pokud žalobce tvrdí, že v roce 2017 plnil na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 118/2017-509, plnil za odsouzenou [jméno] [příjmení] nemajetkovou újmu, ke které byla tímto rozhodnutím primárně povinna a která se eventuálně na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovaní mají za to, že částky, které jim byly vyplaceny k uspokojení jejich nároku na náhradu nemajetkové újmy, jako sekundárním obětem trestného činu jsou přiměřené a nijak významnou měrou nepřekračují výši, která odpovídá obdobným skutkovým případům a za dané situace nemohlo na jejich straně dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení a navrhli proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, posoudil odvolání žalobce jako včas podané, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a směřující proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze zčásti ohledně nákladů řízení.

5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení celkové částky 893.697 Kč s příslušenstvím, a to po žalovaném 1) – otci zemřelé [jméno] [příjmení] částky 303.485 Kč s příslušenstvím, po žalované 2) – matce zemřelé [jméno] [příjmení] částky 303.485 Kč s příslušenstvím, po žalovaném 3) – bratrovi zemřelé [jméno] [příjmení] částky 156.970 Kč s příslušenstvím a po žalované 4) – sestře zemřelé [jméno] [příjmení] částky 129.757 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne [datum] v 14:45 hod v obci [obec], okres [okres], došlo ke střetu osobního vozidla značky Škoda Fabia, [registrační značka], které řídila [jméno] [příjmení], s osobním vozidlem značky Škoda Fabia, [registrační značka], v němž seděla na zadním sedadle vpravo jako spolujezdkyně zemřelá [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] (pojištěná u žalobce) nepřizpůsobila za hustého deště rychlost jízdy, vyhýbala se přenosné dopravní značce a v důsledku aquaplaningu přejela se svým vozidlem do protisměru, kde narazila do protijedoucího vozidla. [jméno] [příjmení] nebyla na zadním sedadle připoutána bezpečnostním pásem, ačkoliv vozidlo tímto pásem vybaveno bylo, a utrpěla těžká zranění, kterým dne [datum] podlehla. Trestní řízení s [jméno] [příjmení] pro přečin usmrcení z nedbalosti bylo vedeno před Okresním soudem [okres] pod sp. zn. 2 T 139/2016, kde se v adhezním řízení všichni žalovaní připojili se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy – náhradu duševních útrap. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 To 118/2017-509, byl zrušen trestní rozsudek Okresního soudu [okres] a odsouzené [jméno] [příjmení] bylo uloženo odčinit žalovanému 1) duševní útrapy v částce 600.000 Kč, žalované 2) v částce 600.000 Kč, žalovanému 3) v částce 300.000 Kč a žalované 4) v částce 240.000 Kč. Rozsudek Krajského soudu v Brně nabyl právní moci dne [datum].

7. Žalobce následně dne [datum] po provedené likvidaci pojistné události vyplatil dle rozsudku Krajského soudu v Brně za odsouzenou [jméno] [příjmení] – svoji pojištěnou žalovanému 1) částku 600.000 Kč jako náhradu duševních útrap spolu s náklady právního zastoupení ve výši 32.162 Kč, žalované 2) vyplatil na náhradě nemajetkové újmy za duševní útrapy částku 600.000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 32.394 Kč, žalovanému 3) vyplatil na náhradě nemajetkové újmy částku 300.000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 28.677 Kč a žalované 4) na náhradě nemajetkové újmy vyplatil částku 240.000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 27.980 Kč.

8. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 To 118/2017-509, napadla ve výroku o náhradě nemajetkové újmy dovoláním odsouzená [jméno] [příjmení], o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1517/2017, kterým výrok o náhradě nemajetkové újmy v celém rozsahu zrušil a poškozené žalované odkázal s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve svém zrušujícím rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů hodnotily pouze okolnosti na straně pozůstalých – žalovaných a nikoliv okolnosti na straně odsouzené [jméno] [příjmení], která dosud nebyla trestána, za svůj čin se omluvila a nebyly dostatečným způsobem reflektovány její osobní a majetkové poměry.

9. Žalobce považuje část jím poskytnutého plnění žalovaným na náhradu nemajetkové újmy dle § 2959 občanského zákoníku za bezdůvodné obohacení, kdy právní důvod plnění zrušením trestního rozsudku odpadl. Žalobce nerozporuje vznik základu nároku žalovaných na náhradu jejich duševních útrap spojených se ztrátou dítěte a sourozence, zpochybňuje však výši plnění, která je neadekvátní skutkovým okolnostem případu a majetkovým poměrům odsouzené pojištěné [jméno] [příjmení]. Navíc je dle názoru žalobce třeba vzít v úvahu, že ze strany zemřelé [jméno] [příjmení] došlo k porušení povinností, neboť nebyla připoutána bezpečnostním pásem, přestože jím vozidlo bylo vybaveno. Dle znaleckého zkoumání v rámci trestního řízení bylo zjištěno, že pokud by [jméno] [příjmení] byla připoutána bezpečnostním pásem, neutrpěla by vážná zranění, která měla za následek smrt a její spoluúčast na újmě žalobce hodnotí 40%.

10. Žalobce má za to, že žalovanému 1) by oprávněně náležela náhrada nemajetkové újmy ve výši 500.000 Kč a při snížení o spoluúčast zemřelé [jméno] [příjmení] o 40% částka 300.000 Kč, stejná částka 300.000 Kč by náležela žalované 2), žalovanému 3) by náležela náhrada nemajetkové újmy ve výši 250.000 Kč a při snížení o 40% částka 150.000 Kč, žalované 4) by náležela náhrada nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč a při snížení o 40% částka 120.000 Kč. Rozdíl mezi vyplaceným plněním ze strany žalobce a dle jeho názoru oprávněným nárokem žalovaných představuje bezdůvodné obohacení, jehož vydání se po žalovaných domáhá, tj. po žalovaných 1) a 2) - rodičích zemřelé [jméno] [příjmení] - po každém částky 300.000 Kč, po žalovaném 3) - bratrovi zemřelé [jméno] [příjmení] - částky 150.000 Kč a po žalované 4) - sestře zemřelé [jméno] [příjmení] - částky 120.000 Kč. Žalobce též vyplatil žalovaným pojistné plnění představující náklady právního zastoupení, a to odměnu za tři úkony právní služby z vyplaceného plnění při snížení o 20% spolu s paušálními náhradami za tři úkony po 300 Kč, a to vše navýšeno o 21% DPH. Každému ze žalovaných však náleží pouze část těchto nákladů za právní zastoupení, zbývající část poskytnutého plnění představuje bezdůvodné obohacení, a to ve vztahu k žalovanému 1) ve výši 3.485 Kč, ve vztahu k žalované 2) ve výši 3.485 Kč, ve vztahu k žalovanému 3) ve výši 6.970 Kč a ve vztahu k žalované 4) ve výši 9.757 Kč.

11. Žalovaní se k žalobě vyjádřili písemně s tím, že nárok žalobce neuznávají co do důvodu a výše a namítli především, že ve věci nejsou pasivně legitimováni, neboť osoba, která se bezdůvodně obohatila na úkor žalobce je osoba škůdce – odsouzená [jméno] [příjmení], za kterou žalobce jako její pojistitel plnil. Plnil to, k čemu byla povinna a zavázána pravomocným soudním rozhodnutím sama škůdkyně. Žalovaní rovněž poukázali na to, že žalobce nebyl účastníkem trestního řízení ani před Okresním soudem [okres], ani před Krajským soudem v Brně, povinnost k plnění náhrady nemajetkové újmy žalovaným žalobci nebyla uložena pravomocným trestním rozsudkem, nýbrž byla uložena odsouzené [jméno] [příjmení], která měla nemajetkovou újmu žalovaným nahradit a poté se tohoto plnění domáhat po svém pojistiteli – žalobci. Žalobce se tedy při výplatě pojistného plnění žalovaným neřídil trestním rozsudkem Krajského soudu v Brně, který nabyl právní moci dne [datum], nýbrž plnil až po provedení vlastní likvidace pojistné události a svého šetření dne [datum].

12. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 17. 1. 2017, č. j. 2 T 139/2016-472, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 To 118/2017-509, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, č. j. 7 Tdo 1517/2017-20, oznámením žalobce ze dne [datum] o výplatě pojistného plnění adresovaného žalovaným, výzvou žalobce k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] adresovanou žalovaným) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Prvním důvodem zamítnutí žaloby soudem prvního stupně bylo přitakání právnímu názoru žalovaných, neboť skutečně žalobce jako pojišťovna plnil za odsouzenou [jméno] [příjmení], neboť tato nehodou byla subjektem povinným k plnění nemajetkové újmy a pojišťovna plnila za tuto, žalobce tak dle zákona č. 168/1999 Sb. jako pojistitel přebral povinnost k plnění za škůdkyni, kdy právě škůdkyně [jméno] [příjmení] byla tou osobou, která se na úkor žalobce ve skutečnosti bezdůvodně obohatila. Druhým pilířem právního poznání soudu prvního stupně bylo podřazení právní situace pod konkrétní ustanovení právní normy, kterou je ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. Třetí úvahou byla úvaha ekvitní o spravedlivém řešení věcí, kdy soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní přijali plnění v dobré víře a nelze si představit víru vznešenější a věrohodnější než plnění na základě pravomocného rozsudku. Soud prvního stupně uzavřel, že vyhověním žalobě by došlo k bezcitnému zásahu do života žalovaných, kterým bylo plněno v danou chvíli po právu, a to na nejstrmějším srázu jejich osudu, kdy přišli o osobu nejbližší a jako pozůstalí po osobě blízké by museli vracet obdržené plnění, kdy takové rozhodnutí soudu by bylo krajně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Z citovaného zákonného ustanovení je nutno dovodit, že bezdůvodné obohacení je jedním z právních důvodů vzniku závazku a je tedy samostatným zavazovacím důvodem. Závazkové právní vztahy, pro něž je charakteristické, že věřiteli zakládají právo na plnění a dlužníkovi povinnost splnit dluh, vznikají totiž nejen smluvně, ale při splnění zákonných podmínek též mimosmluvně. Právní úprava bezdůvodného obohacení poskytuje ochranu majetkovým vztahům a zabezpečuje, aby ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, toto obohacení vydal. Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení nastupuje, jestliže k vrácení neoprávněně získaných majetkových hodnot nemůže dojít v rámci konkrétního právního vztahu mezi účastníky podle příslušných ustanovení, jež se na daný právní poměr vztahují a nepřichází-li v úvahu ani odpovědnost za škodu.

15. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně se odvolací soud shoduje s jeho závěrem o nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalovaných k vydání bezdůvodného obohacení žalobci jako pojistiteli škůdkyně [jméno] [příjmení], která zavinila dne [datum] dopravní nehodu, při níž utrpěla vážná zranění, na která zemřela [jméno] [příjmení] – dcera žalovaných 1), 2) a sourozenec žalovaných 3), 4). Trestní řízení s [jméno] [příjmení] pro přečin usmrcení z nedbalosti bylo vedeno před Okresním soudem Brno - venkov pod sp. zn. 2 T 139/2016, v němž se v adhezním řízení všichni žalovaní připojili jako poškození se svým nárokem na náhradu duševních útrap. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 To 118/2017-509, který nabyl právní moci téhož dne, bylo [jméno] [příjmení] uloženo odčinit žalovaným duševní útrapy, a to žalovanému 1) v částce 600.000 Kč, žalované 2) v částce 600.000 Kč, žalovanému 3) v částce 300.000 Kč a žalované 4) v částce 240.000 Kč.

16. Žalobce jako pojistitel odsouzené škůdkyně [jméno] [příjmení] nebyl účastníkem trestního řízení ani před Okresním soudem Brno - venkov, ani před Krajským soudem v Brně, povinnost k náhradě nemajetkové újmy jako odčinění duševních útrap nebyla uložena žalobci, nýbrž odsouzené škůdkyni [jméno] [příjmení]. Žalobce provedl likvidaci pojistné události, provedl vlastní šetření, zhodnotil všechny okolnosti dopravní nehody ze dne [datum] a dne [datum] vyplatil dle § 6 odst. 2 a 3 zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žalovaným 1), 2), 3), 4) pojistné plnění – náhradu nemajetkové újmy, a to žalovanému 1) ve výši 600.000 Kč spolu s náklady právního zastoupení ve výši 32.162 Kč, žalované 2) ve výši 600.000 Kč spolu s náklady právního zastoupení ve výši 32.394 Kč, žalovanému 3) ve výši 300.000 Kč spolu s náklady právního zastoupení ve výši 28.677 Kč a žalované 4) ve výši 240.000 Kč spolu s náklady právního zastoupení ve výši 27.980 Kč.

17. Je nepochybné, že žalobce se neřídil pravomocným trestním rozsudkem Krajského soudu v Brně, který mu neukládal žádnou povinnost k plnění, nýbrž plnil poškozeným žalovaným z titulu pojistitele škůdkyně, poněvadž jeho pojištěná odsouzená [jméno] [příjmení] měla právo, aby žalobce za ni uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozeným žalovaným způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením blízké osoby, jakož i účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování tohoto nároku (§ 6 odst. 2 písm. a), d) a odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb.).

18. Ve výroku o náhradě nemajetkové újmy napadla odsouzená [jméno] [příjmení] pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 13. 12. 2017, č. j. 7 Tdo 1517/2017-20, tak, že výrok o náhradě nemajetkové újmy v celém rozsahu zrušil a poškozené žalované odkázal s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Plnění poskytnuté žalovaným ze strany žalobce se však tímto zrušením trestního rozsudku odvolacího soudu nestalo bezdůvodným obohacením, nestalo se plněním z právního důvodu, který odpadl, poněvadž povinnost k náhradě nemajetkové újmy nebyla žalobci uložena zrušeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 To 118/2017-509, jak již bylo řečeno výše.

19. Pokud žalobce jako pojistitel škůdkyně [jméno] [příjmení] plnil, provedl výplatu pojistného plnění žalovaným z titulu náhrady nemajetkové újmy – jejich duševních útrap v souvislosti s usmrcením osoby blízké, činil tak dobrovolně na základě vlastní likvidace pojistné události provedené dle pojistné smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení] (škůdkyní). Žalovaní nepochybně přijali plnění poskytnuté žalobcem v dobré víře, že jim toto plnění po právu náleží a že žalobce po provedené likvidaci pojistné události dospěl k závěru o přiměřenosti výplaty pojistného plnění v souvislosti se všemi okolnostmi dopravní nehody ze dne [datum] (včetně spoluúčasti [jméno] [příjmení]).

20. Odvolací soud má tudíž ve shodě s prvoinstančním soudem za to, že žalovaní nejsou v dané věci pasivně legitimováni k vydání bezdůvodného obohacení, nejsou osobami povinnými, kteří se na úkor žalobce přijetím pojistného plnění - náhrady nemajetkové újmy (duševních útrap spojených se smrtí osoby blízké) bezdůvodně obohatili, nejednalo se o plnění bez právního důvodu, ani plnění z neplatného právního úkonu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl. Žalobce si byl plně vědom své zákonné i smluvní povinnosti poskytnout plnění za svoji pojištěnou odsouzenou škůdkyni [jméno] [příjmení] a plnil žalovaným, kteří byli oprávněni toto plnění na náhradě odčinění duševních útrap přijmout. V okamžiku, kdy žalovaní plnění přijali, nedošlo na jejich straně ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalobce tak, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

21. Odvolací soud se shoduje i se závěrem soudu prvního stupně, že uplatněný nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení je možno s ohledem na konkrétní okolnosti případu shledat rozporným s dobrými mravy, kdy vyhověním žalobě by došlo k bezcitnému a nespravedlivému zásahu do života pozůstalých žalovaných, kterým bylo plněno po právu a kteří plnění přijali v dobré víře ve správnost nejen pravomocných soudních rozhodnutí, ale i ve správnost šetření provedeného před výplatou plnění žalobcem jako pojistitelem škůdkyně.

22. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a které jsou v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, a proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně (§ 220 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř.) přistoupil odvolací soud ve výroku II o nákladech řízení mezi účastníky, kdy přisvědčil žalobci, neboť s ohledem na ustálenou judikaturu dovolacího soudu ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením osoby blízké podle § 2959 o. z. se pro účely určení tarifní hodnoty postupuje dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020). Úspěšným žalovaným 1), 2), 3), 4) přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně, které jsou tvořeny odměnou advokáta, a to za tři úkony právní služby po 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (vypočteno z tarifní hodnoty 50.000 Kč), k tomu je třeba přičíst odměnu z nákladů právního zastoupení, která činí u žalovaného 1) 1.000 Kč (z tarifní hodnoty 3.485 Kč), u žalované 2) činí 1.000 Kč (z tarifní hodnoty 3.485 Kč), u žalovaného 3) činí 1.500 Kč (z tarifní hodnoty 6.970 Kč), u žalované 4) činí 1.500 Kč (z tarifní hodnoty 9.757 Kč) dle § 7 advokátního tarifu. Tuto odměnu je třeba snížit o 20% dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, neboť jde o zastupování více osob, ke třem úkonům právní služby učiněným v řízení před soudem prvního stupně (převzetí a příprava zastupování, vyjádření k žalobě a účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum]) náleží každému žalovanému tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, a to vše navýšeno o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí u žalovaného 1) částku 12.995,40 Kč, u žalované 2) částku 12.995,40 Kč, u žalovaného 3) částku 14.447,40 Kč a u žalované 4) částku 14.447,40 Kč.

24. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž s ohledem na výsledek odvolacího řízení náleží úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které představují u žalovaného 1) odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 3.280 Kč sníženo o 20% na 5.248 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč, tj. čtyři půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné k odvolacímu jednání dne [datum] v částce 986 Kč, a to vše navýšeno o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí částku 8.753,14 Kč. Žalované 2) náleží odměna advokáta za dva úkony právní služby po 3.280 Kč sníženo o 20% na 5.248 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč a po navýšení o 21% DPH jde o částku 7.076,08 Kč. Žalovanému 3) náleží odměna advokáta za dva úkony po 4.600 Kč sníženo o 20% na 7.360 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč a po navýšení o 21% DPH jde o částku 9.631,60 Kč. Žalované 4) náleží odměna advokáta za dva úkony po 4.600 Kč sníženo o 20% na 7.360 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč a po navýšení o 21% DPH jde o 9.631,60 Kč.