17 CO 178/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená JUDr. jméno příjmení , Ph.D., LL.M, se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa o náhradu škody, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 6. 2021, č. j. 4 C 172/2014-239, <b>I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 486.119, 46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.</b> 1. Okresní soud ve Vyškově („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 4 C 172/2014-239 (dále již jen rozsudek soudu prvního stupně) tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 486.119, 46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 176.141 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém namítl, že soud prvního stupně řádně neposuzoval splnění podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1997 Sb. Připomenul, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je existence pravomocného rozhodnutí zrušeného pro nezákonnost či nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonné či přiměřené lhůtě. Soud nezkoumal, zda se žalobkyně domáhá odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v délce řízení či nezákonného rozhodnutí. Soud nerozlišoval jednotlivá řízení o dávkách sociální péče a dvě řízení o příspěvku na živobytí s nárokem od 1. 1. 2007 a s nárokem od 1. 4. 2008 a neposuzoval přiměřenost délky každého z nich. Poukázal na skutečnost, že v daném případě se nejedná o posuzování toho, zda dávky byly pozdě vyplaceny, ale jde o posouzení délky řízení o přiznání těchto dávek. Řízení o dávkách vždy musí určitou dobu trvat a do její délky se započítává nejen základní lhůta pro vydání prvostupňového rozhodnutí, ale i rozhodování o odvolání, o podané žalobě a kasační stížnosti v soudním řízení správním. Žalovaný dále namítá, že výše částek z titulu půjčky vyplacených v jednotlivých kalendářních měsících neodpovídala výši těchto dávek za tytéž kalendářní měsíce, které byly žalobkyni později pravomocně přiznány a vyplaceny. Půjčka převyšovala vyplacené dávky celkem o 255.998 Kč. Rozdíl mezi vyplacenými dávkami a půjčkou byl žalobkyni půjčen nad rámec, jejíž kompenzaci měla půjčka představovat. Žalovaný poukázal na skutečnost, že s touto jeho námitkou se ztotožnil i odvolací soud v usnesení ze dne 30. 1. 2020, č. j. 17 Co 166/2019-182, avšak soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozsudku s touto námitkou nevypořádal. Dále namítl, že ve vztahu k doplatku na bydlení a mimořádné okamžité pomoci žaloba postrádá konkrétní tvrzení o průběhu těchto dávek. Žalovaný poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně se řádně nevypořádal s otázkou promlčení, nezohlednil, že nárok na náhradu škody související s doplatkem na bydlení žalobkyně uplatnila až v roce 2017. Připomenul, že soud prvního stupně se nevypořádal se závazným právním názorem vysloveným odvolacím soudem ve zrušovacím usnesení. Žalovaný namítl, že úroky vzniklé po vyplacení dávek již nejsou v příčinné souvislosti s jejich opožděným vyplacením. Připomenul, že smluvený úrok 2% měsíčně je zcela nepřiměřený a neodpovídá obvyklým nákladům na půjčku v bankovní či nebankovní sféře. Smluvní úrok je nepřiměřený i s ohledem na individuální okolnosti případu a je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného poukázala na písemná vyjádření učiněná v průběhu řízení před soudem prvního stupně a uvedla, že v případě námitky promlčení vznesené žalovaným se jedná o námitku, která byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně poukázala na závažné porušování jejích práv, na nepřiměřeně dlouhé řízení a na skutečnost, že sám žalovaný přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 81.675 Kč, kterou jí však dobrovolně neuhradil. Teprve na základě rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 24. 6. 2021, č. j. 7 C 214/2013-327 jí žalovaný uhradil částku 119.185 Kč jako přiměřené zadostiučinění za průtahy v řízení. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o. s. ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s. ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání žalovaného nebyly ani namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je opodstatněné.

6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne 4. 6. 2014 domáhala po žalovaném zaplacení původně částky 489.488,22 Kč z titulu náhrady škody, která jí vznikla v důsledku nezákonného blokování dávek státní sociální podpory ze strany Městského úřadu ve Vyškově (nyní Úřadu práce ČR – kontaktního pracoviště ve [obec]) a Krajského úřadu Jihomoravského kraje v letech 2006 – 2012. Žalobkyně nedisponovala v těchto letech dostatečnými finančními prostředky k úhradě každodenních životních potřeb, a proto byla nucena žádat finanční instituce o půjčku, avšak žádná finanční instituce jí nebyla ochotna půjčku poskytnout. Takovou půjčku jí poskytl její bývalý manžel [jméno] [příjmení], se kterým dne 3. 7. 2006 uzavřela smlouvu o půjčce, v níž se jmenovaný zavázal poskytovat jí půjčku po dobu zadržování příslušných dávek, vždy měsíčně s 2% úrokem za každý následný započatý měsíc od data poskytnutí jednotlivé níže uvedené finanční částky. Celková částka, kterou žalobkyně v období od 3. 7. 2006 do 2. 12. 2010 od [jméno] [příjmení] obdržela, činila dle žalobkyně 400.600 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že poté, co jí byly zadržované dávky státní sociální podpory vyplaceny, byla povinna [jméno] [příjmení] vrátit nejen půjčenou jistinu, ale rovněž zaplatit i smluvené úroky z půjčených částek. Žalovaná částka tedy představuje celkový smluvní úrok z jednotlivých půjčených částek od data jejich poskytnutí do jejich konečného splacení.

7. Žalovaný nárok žalobkyně neuznával. Poukazoval na skutečnost, že výše půjčených prostředků neodpovídá výši poskytnutých dávek sociální péče a pomoci v hmotné nouzi. Žalovaný vyslovil názor, že částky, které byly jako půjčky žalobkyni poskytnuty, převyšují nevyplacené dávky žalobkyni, přičemž přesahující částku nelze považovat za kompenzaci včasného vyplácení dávek, neboť není dána příčinná souvislost. Žalovaný namítal, že úrok byl smluven účelově s cílem dosáhnout řádově vyšší kompenzace za opožděnou výplatu dávek. Žalovaný namítl, že s výjimkou kvitance z 5. 7. 2013 žalobkyně nepředložila doklad o tom, že byly jednotlivé půjčené částky věřiteli vráceny. Žalovaný také namítl promlčení části nároku žalobkyně, a to ve vztahu k dávkám vyplaceným před 4. 6. 2011.

8. Soud prvního stupně v této věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 28. 2. 2019, č. j. 4 C 172/2014-167, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 486.119,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni další částku 3.368,76 Kč zamítl (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 130.328 Kč (výrok III). K odvolání žalovaného byl tento rozsudek soudu prvního stupně usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2020, č. j. 17 Co 166/2019-182 zrušen ve výrocích I a III a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve zrušovacím usnesení odvolací soud zaujal názor, že skutkové vymezení tak, jak bylo v dané věci učiněno žalobkyní, která pouze poukázala na celkový průběh jednotlivých řízení ohledně odňatých a následně přiznaných a vyplacených dávek státní sociální podpory a na celkovou částku, kterou si údajně od [jméno] [příjmení] vypůjčila v tíživé sociální situaci, je nedostačující. Odvolací soud konstatoval, že aby žaloba byla co do skutkových tvrzení projednatelná, je nezbytné, aby žalobkyně přesně specifikovala, jaká konkrétní částka a z jakého titulu (jaká konkrétní dávka státní sociální podpory) jí měla být v konkrétním období vyplacena a vyplacena nebyla, a dále, jakou konkrétní sociální dávku jednotlivá půjčka, která jí byla [jméno] [příjmení] poskytnuta, tuto neposkytnutou dávku nahrazuje. Odvolací soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že částky, které byly žalobkyni půjčeny [jméno] [příjmení] nad rámec dávek, které jí měly být vyplaceny a vyplaceny nebyly, není v příčinné souvislosti s eventuálním nesprávným úředním postupem žalované. Dále odvolací soud konstatoval, že nelze akceptovat to, že pokud byly během období, za které žalobkyně požaduje nahradit smluvený úrok, jednotlivé dávky zpětně uhrazeny, (dávky, místo kterých si údajně vypůjčovala od [jméno] [příjmení] finanční prostředky), aby žalobkyně tyto vrácené dávky vrátila [jméno] [příjmení] až k 5. 7. 2013 a do té doby požadovala náhradu škody v podobě smluveného a údajně zaplaceného úroku. Dále odvolací soud vznesl výhrady k posuzování otázky smluvního úroku soudem prvního stupně, jakož i k posuzování příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem správních orgánů a škodou v podobě zaplacených úroků z půjček poskytnutých [jméno] [příjmení] žalobkyni.

9. Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 24. 4. 2020 pod č. j. 4 C 172/2014-186 vyzval žalobkyni k doplnění žaloby v intenci zrušovacího usnesení odvolacího soudu a poté, co žalobkyně podáním ze dne 25. 9. 2010 svoji žalobu doplnila, vydal odvoláním napadený rozsudek. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že pokud uložil odvolací soud ve svém zrušovacím rozhodnutí specifikaci jednotlivých konkrétních částek s přiřazením konkrétního období, kdy dávka měla být vyplacena a vyplacena nebyla, a na jakou konkrétní dávku byla ta která jednotlivá půjčka [jméno] [příjmení] poskytována a tuto dávku měla nahrazovat, pak tuto svoji povinnost žalobkyně splnila podáním došlým soudu dne 26. 9. 2020, kde rozepsala výši půjčky, výši dávky a datum konečného proplacení této dávky. Soud prvního stupně uvedl, že lze přisvědčit v souladu s doplněnou svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], že se tato plnění prakticky potkávají, tedy, že vždy v určitém období bylo půjčeno právě tolik, kolik v návaznosti na to bylo na sociálních dávkách žalobkyni po všech proběhlých řízeních přiznáno. Požadavek odvolacího soudu, aby žalobkyně pro každý jednotlivý měsíc za období od června 2006 do února 2011, což je období 57 měsíců od doby, kdy byly dávky žalobkyni neoprávněně odnímány či kráceny do doby, kdy byly doplaceny a chtít po ní, aby v takovéto situaci v každém jednotlivém měsíci evidovala, kolik měla dostat a dostala, a přesně si tuto částku půjčila, označil soud prvního stupně za přepjatý formalismus. Soud prvního stupně se dále zabýval otázkou, zda pan [příjmení], popřípadě jejich dcery [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození] nebyli v době nevyplácení dávek žalobkyni povinny vyživovací povinností k ní, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. Dále soud prvního stupně uvedl, že i když [jméno] [příjmení] jako bývalý manžel žalobkyně nepochybně musel znát tíživou situaci žalobkyně a muselo mu být zřejmé, že nebude schopna sama ze svých finančních prostředků sjednaný úrok ve výši 24% ročně uhradit, nemohl jak [jméno] [příjmení], tak ani žalobkyně vědět, zda žalobkyně bude ve správním řízení úspěšná a zda jí vůbec požadované sociální dávky budou přiznány. Žalobkyně ani [jméno] [příjmení] tedy nemohli kalkulovat s tím, že by finanční prostředky na úhradu smluveného úroku vysoudila jako náhradu škody. Žalobkyně i [jméno] [příjmení] však byli schopni zhruba spočítat o kolik je žalobkyně rozhodujícími orgány na dávkách neoprávněně krácena. Dále se soud prvního stupně podrobně vyjádřil k otázce promlčení, zdůvodnil, z jakého důvodu nepovažuje sjednaný úrok 24% ročně v rozporu s dobrými mravy, nárok žalobkyně shledal důvodným v rozsahu, v jakém byl zrušeným rozsudkem přiznán a pokud jde o výpočet částky, odkázal soud prvního stupně na odůvodnění tohoto (zrušeného) rozsudku. Smlouvu o půjčce uzavřenou mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem neshledal soud prvního stupně účelovou a uzavřel, že tato reprezentovala jediné možné řešení, které by kompenzovalo flagrantní pochybení žalovaného, respektive jeho orgánů. Za vyvrácenou shledal soud prvního stupně obranu žalovaného, že úrok byl smluven účelově s cílem dosáhnout řádově vyšší kompenzace za opožděnou výplatu dávek. V závěru odůvodnil soud prvního stupně výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem. S bližším odkazuje odvolací soud na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jež byl účastníkům doručen, a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

10. Především je třeba uvést, že žalobkyně v projednávané věci požaduje po žalovaném uhrazení částky 486.119,46 Kč z titulu náhrady škody, která jí vznikla v důsledku činnosti orgánů žalovaného, které jí odňaly a přestaly vyplácet dávky státní sociální podpory, přičemž k opětovnému přiznání a vyplacení těchto dávek došlo po značně dlouhé době. Žalobkyně se v důsledku postupu správních orgánů dostala do tíživé sociální situace, neboť neměla dostatek finančních prostředků k úhradě životních potřeb, a proto byla nucena uzavřít smlouvu o půjčce se svým bývalým manželem [jméno] [příjmení], a to dne 3. 7. 2006, kdy [jméno] [příjmení] se zavázal poskytovat žalobkyni po dobu blokování sociálních dávek odborem sociálních věcí a zdravotnictví Města Vyškova na úhradu jejích životních potřeb a její rodiny a zajištění chodu domácnosti vždy měsíčně finanční částky, a to za sjednaný úrok 2% měsíčně za každý následně započatý měsíc od data poskytnutí jednotlivé finanční částky. Celková částka, kterou žalobkyně od [jméno] [příjmení] obdržela za období od 3. 7. 2006 do 2. 12. 2010, činila 400.600 Kč, přičemž na sjednaných úrocích měla žalobkyně [jméno] [příjmení] uhradit částku, která je předmětem tohoto řízení.

11. Je pravdou, že důvod poskytnutí půjčky [jméno] [příjmení] žalobkyni spočíval ve skutečnosti, že žalobkyni byly odňaty příslušné sociální dávky, tyto jí po značně dlouhou dobu nebyly vypláceny, a proto žalobkyně musela přistoupit k zajištění svých životních potřeb a potřeb své rodiny ke sjednání půjčky s [jméno] [příjmení]. V tomto řízení se sice nejedná o přiznání náhrady nemajetkové újmy žalobkyni za nesprávný úřední postup správních orgánů či za nezákonné rozhodnutí, nicméně aby soud mohl nároku žalobkyně v dané věci vyhovět, musel by být takový nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí shledán.

12. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá náhrady škody v podobě smluvního úroku sjednaného s [jméno] [příjmení], který mu měla uhradit za jím půjčené finanční prostředky. K prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila smlouvu o půjčce ze dne 3. 7. 2006 uzavřenou s [jméno] [příjmení], z jejíhož obsahu vyplývá, že půjčka bude poskytována po dobu blokování sociálních dávek příjemci půjčky paní [jméno] [příjmení] odborem sociálních věcí a zdravotnictví Města Vyškova na úhradu životních potřeb její rodiny a zajištění chodu domácnosti vždy měsíčně, s 2% úrokem za každý následný započatý měsíc od data poskytnutí jednotlivé, níže uvedené finanční částky. Splatnost půjčky byla dohodnuta nejpozději do jednoho měsíce po doplacení dlužné částky odborem sociálních věcí a zdravotnictví. Každá jednotlivá částka bude uvedena níže a stvrzena podpisem příjemce. Smlouva dále obsahuje přehled jednotlivých částek, které měly být žalobkyni půjčeny, a to s datem, kdy k půjčení došlo a podpisem žalobkyně. Jak vyplývá z obsahu smlouvy, jedná se o nepravidelnou výši půjčených částek. Poskytnutí uvedených částek a jejich účel byl také potvrzen svědecky [jméno] [příjmení].

13. K podané žalobě odvolací soud uvádí, což již v podstatě naznačil ve svém předchozím zrušovacím usnesení ze dne 30. 1. 2020, č. j. 17 Co 166/2019-182, že základním předpokladem pro úspěšnost žaloby ve věci je, aby žalobkyně řádným způsobem tvrdila všechny rozhodné skutečnosti právně významné pro posouzení důvodnosti jejího nároku, a aby k prokázání svých tvrzení nabídla důkazy. V dané věci se jedná o sporné řízení a je na žalobkyni, aby všechny rozhodné skutečnosti řádně tvrdila a také prokázala. V daném řízení neplatí zásada vyšetřovací, tudíž soudu nepřísluší, aby za žalobkyni dovozoval a zjišťoval, kterou konkrétní dávku, jež nebyla žalobkyni v tom kterém měsíci uhrazena, zapůjčená částka představuje. Dle názoru odvolacího soudu specifikace jednotlivých konkrétních dávek, které nebyly žalobkyni uhrazeny, a které měly být příslušnou půjčkou ze strany [jméno] [příjmení] nahrazeny, není přepjatým formalismem, jak poukazoval soud prvního stupně, ale požadavkem na splnění základní povinnosti vyplývající pro žalobkyni z ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., tedy vylíčit rozhodující skutečnosti a označit důkazy, jichž se dovolává. [příjmení] bylo možno uvažovat o přiznání náhrady škody za příslušný sjednaný úrok z poskytnutých půjček, je nezbytné, aby bylo přesně vyjasněno, zda skutečně jednotlivé částky poskytnuté [jméno] [příjmení] žalobkyni jsou poskytnutím půjčky za nevyplacené konkrétní dávky. Nelze totiž vyloučit, což z obsahu uzavřené smlouvy o půjčce nevyplývá, a nelze to jednoznačně dovodit ani z dalších písemných vyjádření žalobkyně ani z obecného tvrzení [jméno] [příjmení], že poskytnuté finanční částky mohly být skutečně ve své výši poskytnuty nad rámec toho, co skutečně žalobkyni mělo být na příslušných dávkách vyplaceno. Z výše uvedeného tedy vyplývá požadavek odvolacího soudu na přesnou specifikaci žalobkyni odňatých dávek, na příslušná rozhodnutí, kterými jí byly dávky odňaty, na jejich zpětné doplacení a na přesnou specifikaci částek, které měly tyto neposkytnuté dávky nahrazovat. Jedná se o skutečnosti, které musí tvrdit žalobkyně a na soudu nelze požadovat, aby tyto základní skutečnosti nahrazoval za žalobkyni svoji analytickou činností z tabulky, která byla žalobkyní doložena, ze které nejsou tyto skutečnosti zřejmé, či z příslušného spisového materiálu správního orgánu. V daném případě se nejedná o přenesení důkazního břemene na žalovaného, jak poukazovala žalobkyně, ale o situaci, kdy na straně žalobkyně absentují základní skutková tvrzení. Stejně tak je tomu i v případě požadavku odvolacího soudu na přesné vymezení toho, kdy byly jednotlivé žalobkyni odňaté a zadržované dávky zpětně vyplaceny, a to opět ve vazbě na zapůjčené částky, aby bylo zřejmé, kdy byly žalobkyni částky, pro jejíž nevyplacení si půjčila jednotlivé částky uvedené ve smlouvě o půjčce, doplaceny. Je tomu tak z důvodu, že dle názoru odvolacího soudu skutečně žalobkyni nelze přiznat důvodnost jí uhrazeného smluvního úroku [jméno] [příjmení] z těch částek, které jí byly následně přiznány a vyplaceny, a to za období, které následovalo po vyplacení těchto částek příslušným orgánem. Úhradu smluvního úroku za další období následujícím po vyplacení příslušné dávky ze strany správního orgánu, by pak skutečně nebylo možno považovat za důvodnou a nebylo by možné přiznat jejich náhradu s ohledem na nedostatek příčinné souvislosti. [příjmení] však bylo možno k takovémuto závěru dospět, bylo třeba, aby žalobkyně řádně tvrdila, zda a kdy konkrétní částka jí byla ze strany správního orgánu odňata a vyplacena a ke které půjčené částce se ta konkrétní částka vztahovala. Dle názoru odvolacího soudu poukaz na vyplácení zadržovaných částek„ v balíčku“ bez bližší konkretizace a bez bližší návaznost na jednotlivé konkrétně půjčené finanční částky nelze považovat za dostatečné skutkové vymezení uplatněného nároku. Pokud žalobkyně poukazovala na specifikaci žaloby učiněné podáním ze dne 10. 1. 2019, které obsahuje tabulku s uvedením data, částky poskytnuté jako půjčky s přiřazením této částky ke konkrétnímu období poskytnuté půjčky, a s výpočtem úroku za toto období, pak k tomuto odvolací soud uvádí, že bližší právně významné skutečnosti, které jsou zmíněny výše, z přiložené tabulky dovodit skutečně nelze.

14. Vzhledem k tomu, že odvolací soud zastává názor, že žalobkyně dosud nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti právně významné pro rozhodnutí ve věci, proto žalobkyni současně s předvoláním k odvolacímu jednání upozornil, že při jednání jí bude poskytnuto poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a to a) jaké konkrétní žalobkyni odňaté a v řádném termínu nevyplacené dávky (specifikované druhem dávky, její měsíční odňatou výší, měsícem, na který byly určeny a datem jejich splatnosti), byly nahrazeny jednotlivými půjčenými částkami uvedenými ve smlouvě o půjčce ze dne 3. 7. 2006 uzavřené mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem b) kterým konkrétním pravomocným rozhodnutím byla žalobkyni příslušná dávka, jež byla nahrazována tou kterou jednotlivou zapůjčenou částkou, odňata, c) kdy přesně byly jednotlivé žalobkyni odňaté a zadržované dávky zpětně vyplaceny, a to opět ve vazbě na zapůjčené částky, aby bylo zřejmé, kdy byly žalobkyni částky, pro jejichž nevyplacení si půjčila jednotlivé částky uvedené ve smlouvě o půjčce ze dne 3. 7. 2006, zpětně vyplaceny d) ke kterému dni nastala splatnost jednotlivých částek, které si žalobkyně půjčila dle smlouvy o půjčce ze dne 3. 7. 2006, a to v návaznosti na jejich splatnost ujednanou v této smlouvě. Přičemž poučení stejného obsahu poskytl odvolací soud žalobkyni u jednání konaném dne 26. 7. 2022, přičemž žalobkyně byla poučena o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.

15. Ještě před poskytnutím výše uvedeného poučení v ústní formě u jednání odvolacího soudu dne 26. 7. 2022 na upozornění ohledně zamýšleného poskytnutí poučení žalobkyni dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. reagoval zástupce žalobkyně podáním ze dne 25. 7. 2022, ve kterém poukázal na podání ze dne 25. 9. 2020 a dále uvedl, že veškerá rozhodnutí jsou obsahem spisu, jedná se o výčet svazku rozhodnutí a usnesení za několik let, duplicitní požadavek soudu je nad možnosti žalobkyně i s ohledem na velký časový odstup, ale zejména na velmi vážný zdravotní stav žalobkyně. Žalobkyně vyslovila názor, že žalovaný je ústředním orgánem státní správy, který má k dispozici úplný správní spis. Žalobkyně navrhla, aby si odvolací soud tento spisový materiál k důkazu vyžádal. K bodu c) výše citovaného poučení žalobkyně uvedla, že požadavek uvedený pod tímto bodem je uveden v přehledné tabulce ze dne 25. 9. 2020. Žalobkyně dále uvedla, že poslední dlužná dávka, doplatek na bydlení za období od ledna 2010 až 2. 2011 byla doplacena 4. 7. 2013. Půjčka byla splacena dne 5. 7. 2013, tedy hned na začátku termínu, který byl stanoven smlouvou do 4. 8. 2013. Vypořádání půjčky bylo sjednáno a vnímáno oběma stranami jako vrácení zapůjčené částky po doplacení dávek jako celku. Žalobkyně uvedla, že technicky půjčku ani vracet hned nemohla, neboť jí nabíhaly platby a výdaje na léky a náklady spojené s nepříznivým zdravotním stavem. V době, kdy si půjčovala finanční částky, neměla tušení, kdy a jaká částka jí bude zpětně proplacena. To se dozvěděla až s odstupem času. Na obdobných závěrech setrvala žalobkyně ve vyjádření svého zástupce i u jednání konaného u odvolacího soudu dne 26. 7. 2022.

16. Odvolací soud zastává názor, že žalobkyně ani přes poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kterého se jí v rámci odvolacího řízení dostalo při jednání konaném dne 26. 7. 2022, neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když nevylíčila právně významné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno posoudit opodstatněnost jí uplatněného nároku. Bez bližší specifikace konkrétní žalobkyni odňaté a v řádném termínu nevyplacené dávky, bez jejího přiřazení k příslušné půjčené částce uvedené ve smlouvě ze dne 3. 7. 2006 a bez uvedení přesného rozhodnutí, kterým byla žalobkyni ta která příslušná dávka odňata, nelze dle názoru odvolacího soudu dovodit, že skutečně jednotlivá příslušná poskytnutá půjčená částka odpovídala té které odňaté a nevyplacené dávce, a že tedy žalobkyní požadovaný úrok z půjčené částky (přesněji požadavek na jeho náhradu) je důvodný. Stejně tak je dle názoru odvolacího soudu právně významné tvrzení, kdy příslušná dávka, která byla žalobkyni odňata, byla této zpětně vyplacena, aby bylo možno posoudit dobu, za kterou žalobkyně přiznání smluvního úroku požadovala. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že neakceptoval návrh žalobkyně na vyžádání si příslušného správního spisu, respektive spisů, kde se nachází jednotlivá rozhodnutí o odnětí dávek a jejich zpětného přiznání žalobkyni, neboť i kdyby tak soud učinil, nepřísluší mu bez náležitých skutkových tvrzení ze strany žalobkyně jednotlivá rozhodnutí přiřazovat k jednotlivým poskytnutým částkám ze strany [jméno] [příjmení] žalobkyni. Odvolací soud, jak již uvedl výše, nesouhlasí s názorem žalobkyně, že v daném případě se jedná o přechod důkazního břemene na žalovaného. Základní právně významné skutečnosti pro posouzení nároku musí tvrdit žalobkyně, a pokud se jedná o požadavek na konkretizaci příslušného rozhodnutí, jímž byla žalobkyni příslušná dávka odňata či následně přiznána a vyplacena, pak odvolací soud uvádí, že tato rozhodnutí musí mít žalobkyně k dispozici a nic ji nebrání v tom, aby tato rozhodnutí předložila, eventuálně je specifikovala po nahlédnutí do příslušného správního spisu.

17. Nad rámec výše uvedeného, byť to nebylo rozhodující pro posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, odvolací soud uvádí, že je otázkou, zda žalobkyni vůbec vznikla škoda v podobě uhrazených úroků [jméno] [příjmení] na základě smlouvy o půjčce ze dne 3. 7. 2006, když dle jejího tvrzení úroky uhradila z půjčky, kterou jí na úhradu úroků [jméno] [příjmení] poskytla její dcera, avšak žalobkyně své dceři, jak uvedla u odvolacího jednání, dosud nic neuhradila.

18. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalobkyně nesplnila své břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, a to ani poté, co jí bylo poskytnuto poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. s poučením o následcích nesplnění této povinnosti, a proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (§ 220 o. s. ř.).

19. Vzhledem k tomu, že v řízení byl úspěšný žalovaný, příslušela by mu náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1). Jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně je v tíživé sociální situaci, i s ohledem na vážný zdravotní stav žalobkyně vyplývající z lékařských zpráv, dospěl odvolací soud k závěru, že úspěšnému žalovanému lze s ohledem na ustanovení § 150 o. s. ř. upřít právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 150, § 224 odst. 1, § 220 odst. 2 o. s. ř.). Nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému mu nepochybně nezpůsobí zásadní finanční ztrátu, která by se výrazným způsobem negativně promítla v jeho hospodaření.