17 CO 180/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa státního zastupitelství jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa o zaplacení částky 117.000 Kč o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 7. 2022, č. j. 6 C 270/2020-59

I. Rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 49.500 Kč (výrok I) a žalobci stanovil povinnost, aby žalovanému nahradil náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal poukazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) občanského soudního řádu a uvedl, že kompenzace nemajetkové újmy, jíž se domáhá z důvodu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. spisová značka, kterou od žalovaného obdržel ve výši 67.500 Kč, je zcela nedostačující a nezpůsobilá odčinit vzniklou újmu, a proto soud prvního stupně žalobu ohledně jím další požadované částky 49.500 Kč zamítl nesprávně. Vytkl soudu prvního stupně, že základní částka ve výši 15.000 Kč za jeden rok trvání řízení, od níž se kompemtace nemajetkové újmy odvíjí, je nízká, a byť soud prvního stupně vycházel z některých rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobných věcech, na něž současně odkázal, zdůraznil, že v mezidobí došlo ve společnosti obecně k nárůstu cen, s nímž je spojeno snížení reálné hodnoty peněz v čase, a proto by měla být i základní částka odškodnění za jeden rok trvání řízení vyšší. Poukázal dále na to, že soud prvního stupně nesprávně i takto stanovenou základní částku ještě snižoval poukazem na význam řízení pro žalovaného a složitost věci a přičetl mu k tíži jeho podíl na celkové délce řízení. Podrobněji dále popsal, proč se mu jeví přiznaná kompenzace nedostatečná, a poukázal na to, že přiznané odškodnění by mělo být způsobilé adekvátně kompenzovat újmu, která mu vznikla, přičemž nemůže jít pouze o symbolickou částku bez jakéhokoliv motivačního charakteru. Uvedl dále, že nebylo rozhodnuto správně ani o náhradě nákladů řízení, a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v intencích podaného odvolání změnil.

3. Žalovaný k odvolání žalobce písemně sdělil, že je považuje za nedůvodné a s napadeným rozsudkem se ztotožňuje, takže navrhl, aby byl jako věcně správný odvolacím soudem potvrzen.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil odvolání žalobce jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 1 a 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Žalovaným uplatněný odvolací důvod lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalobcem v jeho odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání napadeného rozsudku v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 117.000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem žalovaného, který žalobce spatřoval v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. spisová značka, v němž vystupoval jako žalobce a které trvalo od 11. 7. 2012 do 23. 1. 2020. Řízení podle něj nebylo nijak právně ani skutkově složité, se soudem tehdy bezproblémově spolupracoval a význam předmětu v uvedeném řízení byl pro něj značně vysoký, neboť řízení se týkalo jeho majetku, a to zabezpečení odtoku dešťových vod, které poškozovaly jeho nemovitost. Vzniklé průtahy v řízení nutno podle něj přičíst výlučně státu, který tak odpovídá za nepřiměřenou délku řízení, která v něm vyvolala stav nejistoty ohledně jeho výsledku, čímž mu byla způsobena značná psychická újma. Při odškodnění je podle něj nutno vycházet z částky 1.500 Kč za každý měsíc řízení, za celkovou dobu řízení tak žalobce vyčíslil požadované přiměřené zadostiučinění částkou 117.000 Kč. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, byť připustil, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť uvedené řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, žalobcem požadovaná částka je však podle něj nicméně nepřiměřeně vysoká, a to s ohledem na zákonná kritéria, která je nutno dále při stanovení odškodnění hodnotit. Poukázal sjednocující Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 a vyjádřil přesvědčení, že žalobci náleží v tomto případě zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 67.500 Kč, které žalobci neprodleně proplatí, což je odškodnění přiměřené a odpovídající konkrétním okolnostem případu. Žalovaný vycházel ze základní částky odškodnění ve výši 15.000 Kč za jeden rok trvání řízení, kterou dále ponížil z důvodu skutkové a procesní složitosti řízení a z důvodu určitého žalobcova podílu na délce řízení. Význam řízení pro žalobce žalovaný hodnotil jako standardní. Navrhl proto, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Dále bylo ze spisu zjištěno, že v průběhu řízení žalovaný dne 11. 2. 2021 vyplatil žalobci z titulu odškodnění nemajetkové újmy vzniklé průtahy uvedeného řízení částku 67.500 Kč, a žalobce vzal proto následně svou žalobu ohledně této částky zpět a řízení bylo zčásti zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 3. 2021, č. j. 6 C 270/2020-44, které nabylo právní moci dne 8. 4. 2021. Předmětem řízení pak zůstala zbývající žalobcem požadovaná částka 49.500 Kč, o níž soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem.

6. Za výše popsané situace soud prvního stupně správně zkoumal, zda jsou splněny zákonné podmínky odpovědnosti žalovaného za žalobcem tvrzenou nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou uvedeného soudního řízení, tedy zda došlo v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv, a zda mu náleží přiměřené zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu, která se v případě zjištěného nesprávného úředního postupu z důvodu nepřiměřené délky řízení předpokládá, a v jaké formě a případně v jaké výši. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá, čímž bylo porušeno právo žalobce na rychlé a spravedlivé projednání věci, takže došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který zakládá odpovědnost žalovaného za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení, a proto žalobci náleží zadostiučinění, a to v penězích. Ve shodě s žalovaným však uzavřel, že zadostiučinění poskytnuté žalobci žalovaným ve výši 67.500 Kč je s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu zcela dostačující, a proto zadostiučinění v další požadované částce 49.500 Kč žalobci nenáleží.

7. Nutno předeslat, že v posuzované věci při přezkoumání napadeného rozsudku dospěl odvolací soud k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, a jelikož oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, odvolací soud k projednání věci samé nenařídil jednání a rozsudek ve věci pak vyhlásil veřejně (ustanovení § 115a o.s.ř., § 156 odst. 1 věta první a § 211 téhož zákona). Při posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného nároku vyšel odvolací soud skutkového stavu tak, jak byl zcela správně a v dostatečném rozsahu zjištěn soudem prvního stupně a jak vyplývá z obsahu jeho odůvodnění. Napadený rozsudek byl oběma sporným stranám doručen, zjištěný skutkový stav je jím proto zcela nepochybně znám, a odvolací soud tak v tomto směru odkazuje na zcela přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně rovněž správně po právní stránce podřadil posuzovanou věc pod příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon).

8. V řízení bylo zjištěno, o čemž ostatně ani nebylo mezi účastníky sporu, že posuzované řízení u Okresního soudu v Břeclavi vedené pod sp. zn. spisová značka trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, (přes 7,5 roků), a proto v něm došlo k nesprávnému úřednímu postupu zakládajícímu odpovědnost žalovaného za přiměřené zadostiučinění. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že toto zadostiučinění má být žalobci poskytnuto v penězích, sporná mezi účastníky zůstala pouze jeho výše s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k ní došlo, a po posouzení dalších hledisek, která je nutno dle výše uvedeného zákona zkoumat.

9. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona, odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle ustanovení § 13 odst. 1 a 2 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle ustanovení § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Náhrada nemajetkové újmy podle ustanovení § 31a zákona zakládá nárok na tzv. přiměřené zadostiučinění způsobilé kompenzovat vznik nemajetkové újmy bez ohledu na to, zda zároveň vznikla škoda, přičemž nemajetková újma představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného, zejména zásah do jeho osobní integrity. S ohledem na relativně neurčitou hypotézu tohoto ustanovení je zapotřebí, aby soud při posuzování otázky existence nesprávného úředního postupu a následně otázky přiměřeného zadostiučinění, je-li nesprávný úřední postup shledán, zohlednil v každém jednotlivém případě v návaznosti na zjištěné skutkové okolnosti rozhodné skutečnosti vyplývající z citovaného ustanovení § 31a odst. 3 zákona.

13. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení přisvědčil odvolací soud závěru soudu prvního stupně, že v posuzovaném řízení vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. spisová značka došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, který zakládá odpovědnost žalovaného za vzniklou nemajetkovou újmu, a proto žalobci náleží přiměřené zadostiučinění v penězích. Při stanovení výše tohoto přiměřeného zadostiučinění se soud prvního stupně správně a v náležitém rozsahu zabýval všemi rozhodnými okolnostmi případu vyplývajícími z ustanovení § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona, jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozhodnutí, a správně rovněž poukázal na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobných věcech, z nichž vycházel. Posléze dospěl k základní částce přiměřeného zadostiučinění náležejícího žalobci ve výši 15.000 Kč za každý rok trvajícího řízení (mimo první dva roky řízení, za něž mu náleží tato částka v poloviční výši), a správně tak stanovil základní částku přiměřeného zadostiučinění za celou dobu řízení ve výši 112.500 Kč.

14. S výší takto stanovené základní částky přiměřeného zadostiučinění náležejícího žalobci se odvolací soud ztotožnil, v tomto směru tedy nepřisvědčil odvolací námitce žalobce, že v posuzované věci je zapotřebí stanovit ji částkou 18.000 Kč (1.500 Kč x 12) za rok. Především vzhledem k celkové délce řízení, které sice trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, nebylo však extrémně dlouhé, nutno dojít k závěru, že výše ročního odškodnění v polovině sazby vyplývající především ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, která se stanovuje v rozmezí od 15.000 Kč do 20.000 Kč za rok trvání řízení (mimo první dva roky), je v této věci i podle názoru odvolacího soudu zcela přiměřená a na tom nemění nic ani poukaz žalobce na zvýšení cen ve společnosti a snížení reálné hodnoty peněz v čase.

15. Pokud jde o další modifikaci takto vypočtené základní částky zadostiučinění náležejícího žalobci za zjištěný nesprávný úřední postup, přisvědčil odvolací soud také dalšímu postupu soudu prvního stupně, který tuto základní částku snížil, a to na základě posouzení a hodnocení dalších kritérií a okolností tohoto případu, jak to ukládá zákon. Co se týká významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce, odvolací soud nepřisvědčil odvolací námitce žalobce, že šlo o řízení pro něj značně významné, a to do té míry, že by měla být základní částka naopak navýšena. Podle výše uvedeného Stanoviska Nejvyššího soudu s odkazem na jeho rozsudek ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, mají zvýšený význam pro účastníka řízení obecně věci trestní, věci péče soudu o nezletilé, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení, věci týkající se života a zdraví účastníků nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně. V takových případech se význam předmětu řízení pro účastníka presumuje. O takové případy však v posuzované věci nejde a žalobcem tvrzený zvýšený význam řízení s odůvodněním, že se dotýkalo jeho majetku, nepovažuje odvolací soud za opodstatněný. Význam předmětu řízení pro žalobce tak odvolací soud hodnotí jako spíše nižší.

16. Odvolací soud naopak stejně jako soud prvního stupně shledal důvod pro modifikaci základní stanovené částky odškodnění, a to snížení, z důvodu složitosti věci, byť posuzované řízení probíhalo meritorně pouze před soudem prvního stupně, soud druhého stupně rozhodoval pouze o nákladech řízení a o zastavení odvolacího řízení. Předmětem posuzovaného řízení bylo zjednání nápravy závadného stavu spočívající v obnovení a zabezpečení řádného a dostatečného odvodu dešťových vod ze specifikovaného pozemku, neboť příčinou tvrzeného závadného stavu měla být změna stavby chodníku a oprava komunikace, což způsobilo změnu odtokových podmínek. Současně byla předmětem posuzovaného řízení požadovaná náhrada škody ve výši 64.877 Kč. Je zřejmé, že takové řízení je nepochybně jak skutkově, tak také právně složité, čemuž nasvědčuje i to, že v řízení musely být vypracovány dva znalecké posudky. Je tak na místě z tohoto důvodu základní částku stanoveného odškodnění přiměřeně snížit, stejně jako je nutno přihlédnout k dalšímu hledisku, a to k jednání poškozeného, tedy žalobce, který se svým chováním podílel na celkové délce řízení, a přispěl tak k jeho průtahům. Takovým jednáním nepochybně je přerušení řízení na dobu téměř jednoho roku na základě dobrovolného návrhu účastníků řízení, tedy i návrhu žalobce, stejně jako je takovým jednáním i v odůvodnění napadeného rozsudku popsaný zmatečný procesní postup žalobce v odvolacím řízení. Uvedená jednání nelze přičítat k tíži státu, a proto je na místě snížení stanovené základní částky. Nebylo naproti tomu zjištěno, že by se žalobce snažil svým aktivním jednáním řešit nečinnost soudu v posuzovaném řízení, což mu sice nelze klást k tíži, neboť to není jeho povinností, nicméně pokud by tak býval učinil, bylo by možno tuto skutečnost zohlednit v jeho prospěch.

17. Při stanovení výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení poměřoval odvolací soud i hodnotu, která byla předmětem posuzovaného řízení ve vztahu k výši odškodnění, které již bylo žalobci v této věci poskytnuto, a dospěl k závěru, že vztah přiměřenosti mezi újmou utrpěnou žalobcem a za ní poskytnutým odškodněním ve výši 67.500 Kč zůstal podle názoru odvolacího soudu zcela zachován, neboť výše poskytnutého přiměřeného zadostiučinění je adekvátní hodnotě původního posuzovaného řízení.

18. Nutno tak uzavřít, že soud prvního stupně v této věci správně stanovil základní částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 18.000 Kč za rok trvání řízení (mimo první dva roky, jak již bylo výše uvedeno) a že základní částku dále snížil o 25 % z důvodu složitosti řízení a nižšího významu pro poškozeného žalobce a dále o dalších 15 % z důvodu jednání žalobce, jímž přispěl k průtahům v posuzovaném řízení. Žalobci již poskytnuté zadostiučinění ve výši 67.500 Kč je proto zcela dostačující, tato výše není jen symbolická, jak žalobce nesprávně namítal, a motivační charakter zadostiučinění je zachován. Požadavek žalobce na zaplacení další částky 49.500 Kč z tohoto titulu je tak zcela nedůvodný a soud prvního stupně správně v tomto rozsahu žalobu zamítl. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný za použití ustanovení § 219 o.s.ř. v celém rozsahu potvrdil.

19. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 téhož zákona podle nichž má v odvolacím řízení úspěšný žalovaný právo na přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení, které jsou v jeho případě tvořeny hotovými výdaji nezastoupeného účastníka, a to za úkon písemné podání ve věci v paušální výši určené podle ustanovení § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 a § 211 o.s.ř. K zaplacení této částky tedy odvolací soud zavázal žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, přičemž lhůta ke splnění uložené povinnosti je odůvodněna ustanoveními § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 211 téhož zákona. Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.